Doplnění gramatiky 1. lekce (Bartoňkova skripta) Časování Latinská slovesa se dělí do čtyř konjugací. Příslušnost ke konjugacím určujeme podle koncovky 1. (ev. i 2.) osoby singuláru indikativu prézentu aktiva a infinitivu prézentu. (Ve slovníku najdeme vedle těchto dvou tvarů ještě další dva, a to koncovku indikativu perfekta aktiva a tzv. supinum.) Indikativ prézentu aktiva a pasiva všech konjugací se tvoří připojením osobních přípon k tzv. prézentnímu kmeni slovesa. Přehled osobních přípon: aktivum: pasivum: sg. pl. sg. pl. 1. -ō -mus -or -mur 2. -s -tis -ris -minī 3. -t -nt -tur -ntur Přípony -t, -nt, -or, -ntur krátí předcházející dlouhou samohlásku. Osobní přípona tvoří s kmenovým vokálem a případně s dalšími příponami (např. v jiných časech) koncovku. Pro zjednodušení bude nadále používán termín „koncovka“ pro přípony i koncovky. Přehled prézentních kmenů: 1. konjugace 2. konjugace 3. konjugace 4. konjugace tzv. smíšená, typ capiō (podle 3. i 4.) -ā- -ē- souhláska -ī- souhláska nebo -i-, liší se v různých tvarech laudā- monē- leg- audī- cap-, capi- laudō, āre moneō, ēre legō, ere audiō, īre capiō, ere Slovesa 1. konjugace Slovesa 1. konjugace jsou v 1. osobě indikativu prézentu aktiva zakončena -ō, v infinitivu prézentu aktiva -āre. Kmen těchto sloves je zakončen -ā (tzv. ā-kmeny). Časujeme je podle vzoru laudō, āre (kmen laudā-). V 1. os. sg. není kmenový vokál -ā-, ale pouze koncovka -ō. Indikativ aktivum: sg. pl. 1. laud-ō chválím laud-ā-mus chválíme 2. laud-ā-s chválíš laud-ā-tis chválíte 3. laud-a-t chválí laud-a-nt chválí pasivum: sg. pl. 1. laud-or jsem chválen laud-ā-mur jsme chváleni 2. laud-ā-ris jsi chválen laud-ā-minī jste chváleni 3. laud-ā-tur je chválen laud-a-ntur jsou chváleni Imperativ Imperativ sloves 1. konjugace odpovídá v 2. osobě singuláru slovesnému kmeni; tvar pro 2. osobu plurálu se tvoří přidáním koncovky -te ke kmeni slovesa. 2. os. sg. 2. os. pl. laud-ā! chval! laud-ā-te! chvalte! Infinitiv prézentu Infinitiv prézentu aktiva sloves 1. konjugace tvoříme přidáním koncovky -re k prézentnímu kmeni slovesa, infinitiv prézentu pasiva pak přidáním koncovky -rī ke kmeni slovesnému. aktivum pasivum laud-ā-re chválit laud-ā-rī být chválen Imperfektum Imperfektum je čas minulý, kterým vyjadřujeme děj, který v minulosti trval nebo děj, který se v minulosti opakoval. Do češtiny jej překládáme minulým časem nedokonavých sloves. Indikativ imperfekta sloves 1. (a 2.) konjugace se tvoří vsunutím -bā- mezi slovesný kmen (např. laudā-) a osobní příponu (akt.: -m, -s, -t, -mus, -tis, -nt; pas: -r, -ris, -tur, -mur, -minī, -ntur), tj. laudā - ba - m, laudā - bā -s atd. Přehled koncovek indikativu imperfekta aktivum -bam -bās -bat -bāmus -bātis -bant pasivum -bar -bāris -bātur -bāmur -bāminī -bantur Imperfektum sloves 1. konjugace aktivum: sg. pl. 1. laudā-bam chválil jsem laudā-bā-mus 2. laudā-bā-s laudā-bā-tis 3. laudā-ba-t laudā-ba-nt pasivum: sg. pl. 1. laudā-ba-r byl jsem chválen laudā-bā-mur 2. laudā-bā-ris laudā-bā-minī 3. laudā-bā-tur laudā-ba-ntur Futurum I. Futurum sloves 1. (a 2.) konjugace se tvoří připojením koncovek futura k prézentnímu kmeni (např. laudā-). Přehled koncovek futura I. sloves 1. a 2. konjugace aktivum -bō -bis -bit -bimus -bitis -bunt pasivum -bor -beris -bitur -bimur -biminī -buntur Typickým znakem futura sloves 1. (a 2.) je -b- v koncovce. Znakem imperfekta je slabika -ba-! Futurum I. sloves 1. konjugace aktivum: sg. pl. 1. laudā-bō budu chválit, pochválím laudā-bi-mus 2. laudā-bi-s laudā-bi-tis 3. laudā-bi-t laudā-bu-nt pasivum: sg. pl. 1. laudā-bo-r budu (po)chválen laudā-bi-mur 2. laudā-be-ris laudā-bi-minī 3. laudā-bi-tur laudā-bu-ntur Konjunktiv imperfekta Indikativem vyjadřujeme, že děj slovesa se skutečně stal nebo se děje či bude dít, nebo se naopak nestal, neděje či dít nebude. Naproti tomu konjunktiv je slovesný způsob, který vyjadřuje subjektivní postoj k ději, ať už se děj uskutečnil nebo ne. Základním rozdílem mezi indikativem a konjunktivem je prosté konstatování proti subjektivnímu postoji, nikoliv uskutečnění děje proti jeho neuskutečnění v reálném světě. Konjunktivu tedy užíváme např. k vyjádření vůle, přání, pochybnosti, očekávání, možnosti, pravděpodobnosti, potřeby, aby se děj stal či nestal. Do češtiny překládáme konjunktiv různě podle jeho funkce, někdy ho lze přeložit podmiňovacím způsobem. Latinský konjunktiv a český podmiňovací způsob však nelze ztotožňovat. Latina má čtyři konjunktivy – konjunktiv prézentu, imperfekta, perfekta a plusquamperfekta. Tvoření a funkce Konjunktiv imperfekta se tvoří od sloves všech konjugací přidáním osobních přípon (-m, -s, -t, -mus, -tis, -nt) k tvaru infinitivu prézentu (např. laudāre-m). Pravidelně tvoří konjunktiv imperfekta i nepravidelná slovesa, např. sloveso esse „být“. Izolované tvary konjunktivu imperfekta překládáme do češtiny podmiňovacím způsobem přítomným (laudārem „chválil bych“) Konjunktiv imperfekta může mít různé funkce, jednou z nich je irealita v přítomnosti. Konjunktiv imperfekta v této funkci vyjadřuje, že se v přítomnosti neuskutečňuje děj, který by se za jiných okolností mohl uskutečňovat. Do češtiny ho překládáme podmiňovacím způsobem přítomným. Pro vyjádření záporné ireality použijeme záporku nōn. Konjunktiv imperfekta sloves 1. konjugace aktivum: sg. pl. 1. laudāre-m chválil bych laudārē-mus 2. laudārē-s laudārē-tis 3. laudāre-t laudāre-nt pasivum: sg. pl. 1. laudāre-r byl bych chválen laudārē-mur 2. laudārē-ris laudārē-minī 3. laudārē-tur laudāre-ntur Sloveso esse „být” Sloveso esse je stejně jako v řadě jiných jazyků nepravidelné: indikativ imperativ sg. pl. sg. pl. 1. sum jsem sumus jsme 2. es jsi estis jste es! buď! este! buďte! 3. est je sunt jsou Infinitiv esse „být“. Pasivum sloveso esse nevytváří. Přísudek jmenný se sponou Stejně jako české „být“ má latinské sloveso esse často funkci spony v přísudku jmenném se sponou (např. „Petr je hodný“, „Jeho otec je učitelem“). Rozdíl proti češtině spočívá v tom, že jméno v přísudku („hodný“, „učitelem“) je v takových větách v nominativu. čeština Ženy jsou učitelkami. 1. pád 7. pád latina Fēminae sunt magistrae. nominativ nominativ