Zvláštnosti ve skloňování a rodu substantiv 2. deklinace · Vlastní jména zakončená v nominativu singuláru na -ius a substantiva filius a genius mají ve vokativu singuláru koncovku -ī (namísto pravidelné koncovky -ie), např. Vergilī!, Horātī!, filī!. Tutéž koncovku vokativu má rovněž přivlastňovací zájmeno meus „můj“: mī! · Substantivum deus „bůh“ má ve vokativu singuláru v klasické latině tvar deus. V plurálu může mít tyto tvary: nom. deī, dī, diī gen. deōrum, deum dat. deīs, dīs, diīs ak. deōs vok. deī, dī, diī abl. deīs, dīs, diīs Často se objevují tvary dī a dīs. · V některých případech se místo pravidelné koncovky genitivu plurálu -ōrum užívá původní koncovka -um, a to zejména u názvů měrných jednotek, platidel (např. sestertium), názvů národů (např. Danaum = Řeků) a u složenin substantiva vir (např. decemvirum). · Jména stromů, zemí, ostrovů a měst jsou ženského rodu (přestože mohou mít koncovky maskulin); do 2. deklinace patří např.: pōpulus, ī, f. „topol“ Aegyptus, ī, f. „Egypt“ laurus, ī, f. „vavřín“ Rhodus, ī, f. „Rhodos“ · Existují tři neutra, která jsou v nominativu singuláru zakončena na -us: vulgus, -ī „lid“; pelagus, ī „moře“; virus, ī „jed“. Plurál tato substantiva nemají. Skloňování adjektiv 1. a 2. deklinace a přivlastňovacích zájmen Podle vzorů 1. a 2. deklinace se skloňují rovněž adjektiva a přivlastňovací zájmena, zakončená v nominativu singuláru na: · -us , -a, -um, např. bonus, bona, bonum „dobrý, á, é“ (podle vzorů servus, femina, verbum) · -er, -era, -erum, např. miser, misera, miserum „ubohý, á, é“ (podle vzorů puer, femina, verbum) · -er, -ra, -rum, např. pulcher, pulchra, pulchrum „krásný, á, é“ (podle vzorů ager, femina, verbum). Těmto adjektivům říkáme adjektiva trojvýchodná, neboť mají tři různé koncovky pro tři rody. Vzor pro maskulina zakončená na -er poznáme podle tvarů feminina a neutra. · Má-li femininum a neutrum zachováno v kmeni -e- (misera, miserum), skloňuje se maskulinum podle vzoru puer, puerī. · Nemá-li femininum a neutrum zachováno v kmeni -e- (pulchra, pulchrum), skloňuje se maskulinum podle vzoru ager, agrī. Samostatný plurál neuter Neutra adjektiv a přivlastňovacích zájmen stojí v plurálu někdy samostatně (nevztahují se k žádnému jménu), např. bona, mala. Do češtiny lze tyto tvary přeložit pomocí substantiva „věci“, např. bona „dobré věci“, mala „špatné věci“. V konkrétním kontextu mohou nabývat různého významu, mea může např. znamenat „moje věci“, „moje záležitosti“, ale i „můj majetek“ atd. Zatím budeme samostatný plurál neuter užívat pouze v nominativu a akuzativu, protože v tzv. nepřímých pádech (genitiv, dativ, ablativ) se připojuje substantivum rēs „věc“, které se skloňuje podle 5. deklinace (viz 8. lekce). Samostatně stojící plurál maskulina se překládá pomocí substantiva „lidé“, není-li z kontextu zřejmé, že se vztahuje k některému jménu. Výrazy boni, mali, mei se tedy používá ve významu „dobří lidé“, „špatní lidé“, „moji lidé“, „moji blízcí“ atd. Obecná pravidla skloňování Při skloňování substantiv, adjektiv i některých zájmen obecně platí: 1. Dativ plurálu všech rodů se shoduje s ablativem plurálu. 2. Nominativ, akuzativ a vokativ obou čísel u neuter mají vždy shodné koncovky; v plurálu jsou neutra v nominativu, akuzativu a vokativu vždy zakončena na -a (s výjimkou některých zájmen stř. rodu). 3. Nominativ a vokativ singuláru je zpravidla shodný; výjimku tvoří substantiva a adjektiva 2. deklinace zakončená na -us (podle vzoru servus) s koncovkou vokativu -e. Shoda substantiv s adjektivy Adjektiva a zájmena ve funkci shodného přívlastku nebo jmenného přísudku se shodují se svým jménem v rodě, čísle a pádě stejně jako v češtině. Přiřazení k substantivu se děje na základě rodu, nikoliv na základě koncovky. Substantivum rodu mužského má bez ohledu na svoje zakončení (poëta, servus, puer, liber, vir…) tvar adjektiva pro maskulinum (bonus, miser, pulcher,…). Totéž platí pro feminina i neutra. jméno adjektivum maskulinum poëta, servus, puer, vir, liber, … maskulinum bonus, meus, pulcher, miser, … femininum fēmina, puella, pōpulus, Aegyptus, … femininum bona, mea, pulchra, misera, … neutrum verbum, exemplum, vulgus, … neutrum bonum, meum, pulchrum, miserum, … Jak je patrné z tabulky, vznikají kombinace poëta bonus, populus pulchra, servus miser, vir est bonus, Aegyptus est pulchra atd. Tento princip platí obecně i pro další deklinace, kde je bohatství tvarů ještě větší. Stejně fungují shodné přívlastky i v češtině, nelze říct *dobrá starosta apod. Adjektivum multus, a, um Adjektivum multus, a, um se do češtiny překládá jako „mnoho“ nebo „mnohý, á, é“. České „mnoho“ se chová jako substantivum a počítaná věc následuje v genitivu (mnoho knih, mnoho stromů atd.). Latinské multus se chová jako adjektivum, je ve stejném pádu, rodu a čísle jako počítaná věc (multi pueri „mnoho chlapců“, multae puellae „mnoho dívek“). Pouze u nepočitatelných substantiv (např. aqua „voda“, vinum „víno“) se užívá tvar pro neutrum (multum) následovaný genitivem (aquae, vini), tedy multum aquae „mnoho vody“ a multum vini „mnoho vína“.