2. konjugace

Slovesa 2. konjugace jsou v 1. osobě indikativu prézentu aktiva zakončena -eō, v infinitivu
prézentu aktiva -ēre. Kmen těchto sloves je zakončen -ē (tzv. ē-kmeny). Časujeme je podle vzoru
moneō, ēre (kmen monē-).

Indikativ


  aktivum:





  sg.


                         pl.


1.

  mon-e-ō

           napomínám

                         mon-ē-mus

                                   napomínáme

2.

  mon-ē-s

           napomínáš

                         mon-ē-tis

                                   napomínáte

3.

  mon-e-t

           napomíná

                         mon-e-nt

                                   napomínají



  pasivum:





  sg.


                         pl.


1.

  mon-e-or

           jsem napomínán

                         mon-ē-mur

                                   jsme napomínáni

2.

  mon-ē-ris

           jsi napomínán

                         mon-ē-minī

                                   jste napomínáni

3.

  mon-ē-tur

           je napomínán

                         mon-e-ntur

                                   jsou napomínáni

Imperativ

Imperativ sloves 2. konjugace v 2. osobě singuláru odpovídá slovesnému kmeni; tvar pro 2. osobu
plurálu se tvoří přidáním koncovky -te ke kmeni slovesa.

2. os. sg.


                    2. os. pl.


mon-ē!

          napomínej!

                    mon-ē-te!

                              napomínejte!

Infinitiv prézentu

Infinitiv prézentu aktiva sloves 2. konjugace tvoříme přidáním koncovky -re k prézentnímu kmeni
slovesa, infinitiv prézentu pasiva pak přidáním koncovky -rī ke kmeni slovesnému.

aktivum


                 pasivum


mon-ē-re

        napomínat

                 mon-ē-rī

                         být napomínán

Imperfektum sloves 2. konjugace

Indikativ imperfekta sloves 1. a 2. konjugace se tvoří vsunutím -bā- mezi slovesný kmen (např.
laudā-, monē-) a osobní příponu (akt.: -m, -s, -t, -mus, -tis, -nt; pas:  -r, -ris, -tur, -mur,
-minī, -ntur), tj. monē - ba - m, monē - bā -s atd.


  aktivum:



  sg.

                    pl.

1.

  monē-bam

  napomínal jsem

                    monē-bā-mus

2.

  monē-bā-s

                    monē-bā-tis

3.

  monē-ba-t

                    monē-ba-nt


  pasivum:



  sg.

                    pl.

1.

  monē-ba-r

  byl jsem napomínán

                    monē-bā-mur

2.

  monē-bā-ris

                    monē-bā-minī

3.

  monē-bā-tur

                    monē-ba-ntur

Futurum I. sloves 2. konjugace

Futurum sloves 1. a 2. konjugace se tvoří připojením koncovek futura k prézentnímu kmeni (např.
laudā-, monē-).


  aktivum:



  sg.

                          pl.

1.

  monē-bō

  budu napomínat, napomenu

                          monē-bi-mus

2.

  monē-bi-s

                          monē-bi-tis

3.

  monē-bi-t

                          monē-bu-nt


  pasivum:



  sg.

                          pl.

1.

  monē-bo-r

  budu napomínán,

  napomenut

                          monē-bi-mur

2.

  monē-be-ris

                          monē-bi-minī

3.

  monē-bi-tur

                          monē-bu-ntur