Pasivum

Latinské pasivum v sobě zahrnuje pasivum (něco je s někým či něčím děláno, např. „jsem kárán“) i
tzv. medium (někdo něco dělá a je tímto dějem zároveň zasahován, např. „myji se“). Latinské pasivum
lze přeložit:

·        slovesem v pasivu (laudor „jsem chválen“)

·        zvratným slovesem (lavor „myji se“)

·        českým slovesem v aktivu s přeformulováním věty (místo doslovného překladu typu „knihy
jsou čteny žáky“ přeložíme „žáci čtou knihy“)

Českým zvratným slovesům však neodpovídá automaticky pasivum latinských sloves, např. „bát se“ se
v latině vyjadřuje pomocí aktivního timere. Český význam odpovídající latinskému zjistíme ve
slovníku.

Všechny osoby mají v pasivu pouze slovesa, která se pojí s akuzativem (v češtině např. „vidět koho,
co“). Nazýváme je přechodná nebo tranzitivní.

Slovesa, která se nepojí s žádným předmětem (podmětná, např. „pršet“, „spát“), a slovesa, která se
pojí s předmětem v jiném pádě než v akuzativu (tzv. nepřechodná neboli intranzitivní), pasivum buď
nevytvářejí nebo mají jen 3. osobu singuláru s neosobním významem (viz české „jde se“, „pracuje se“
apod.). Neosobní význam může mít i sloveso tranzitivní v 3. os. sg. pasiva, pokud stojí
samostatně[1] (laudatur „chválí se“).

Latinská a česká slovesa mohou mít odlišné vazby. České „bojím se někoho“ má předmět v genitivu,
latinské timeo má ve stejném významu akuzativ. Latina proto může vytvářet všechny osoby v pasivu
(timeor, timeris, timetur,…). Doslovný překlad „*jsem obáván,…“ zde není kvůli odlišné vazbě
v češtině použitelný. Je třeba volit jiný způsob překladu, např. „vyvolávám strach“, „bojí se mě“
apod. Totéž platí pro jiná slovesa, např. adiuvantur nelze ve slušném českém překladu převést jako
„* jsou pomáháni“, ale jiným způsobem (přeformulováním do aktiva nebo obraty typu je jim
poskytována pomoc apod.).

Vyjádření činitele děje

U slovesa v pasivu může a nemusí být vyjádřeno, kdo je činitelem, původcem děje. V latině se
činitel vyjadřuje:

·        předložkou ā nebo ab s ablativem, pokud je činitel životný

·        prostým ablativem bez předložky, pokud je činitel neživotný (vítr, příroda apod.)

Forma předložky ā/ab se řídí podle toho, jaké jméno následuje. Začíná-li na souhlásku, použijeme
formu ā, začíná-li na samohlásku nebo h-, použijeme ab.

Převod z aktiva na pasivum

U tranzitivních sloves lze provést změnu aktivní konstrukce na pasivní stejně jako v češtině.

Českou aktivní větu „Ženy chválí dívku“ převedeme na pasivní následujícím způsobem:

1.      původní předmět v akuzativu (dívku) se stane podmětem (dívka)

2.      sloveso změní rod z aktiva na pasivum (je chválena), sloveso se musí shodovat s novým
podmětem (tj. dívka)

3.      původní podmět ženy bude jakožto činitel děje v 7. pádě (ženami).

Česká pasivní věta tedy zní „Dívka je chválena ženou.“

Podobně je tomu i u latinské věty Feminae puellam laudant. „Žena chválí dívku.“

1.      původní předmět v akuzativu (puellam) se stane podmětem (puella)

2.      sloveso změní rod z aktiva na pasivum (laudatur) sloveso se musí shodovat s novým podmětem
(tj. puella)

3.      původní podmět feminae bude jakožto životný činitel děje vyjádřen předložkou ā s ablativem
(a feminis)

                                  aktivum

                                         Feminae

                                                puellam

                                                         laudant

                                         Ženy chválí dívku

                                  pasivum

                                         Puella

                                                a feminis

                                                         laudatur

                                         Dívka je chválena ženami


U podmětných a intranzitivních sloves není takový převod možný.

________________________________

[1] Tj. bez podmětu, který může být buď vyjádřen, nebo může být zřejmý na základě kontextu.