Participium prézentu aktiva Tvoření a překlad Participium prézentu je jmenný tvar slovesa, který vyjadřuje současnost s dějem určitého slovesa v přítomnosti, minulosti i budoucnosti. Tvoří se přidáním koncovky -ns v nom. sg. a -ntis v gen. sg. ke kmeni sloves 1. a 2. konjugace. U sloves 3. a 4. konjugace se mezi koncovku a kmen vkládá vokál -e-. Slovesa typu capiō mají před slupinou -ēns vokál -i-. Pro zjednodušení lze říct, že od 1. osoby singuláru indikativu imperfekta odtrhneme koncovku -bam a přidáme koncovku -ns, v genitivu -ntis (např. laudā [DEL: -bam :DEL] → laudā-ns, lauda-ntis; monē-[DEL: bam :DEL] → monē-ns, mone-ntis). Participium lze do češtiny přeložit: · přídavným jménem slovesným chválící · vedlejší větou vztažnou ten, který chválí; ta, která chválí; to, které chválí · případně i přechodníkem přítomným chvále (m.), chválíc (f., n.), chválíce (pl. všech rodů) nom. laudā-ns monē-ns legē-ns cap-i-ē-ns audiē-ns chválící ten, který chválí chvále, íc napomínající ten, který napomíná napomínaje, íc čtoucí ten, který čte čta, čtouc chytající ten, který chytá chytaje, íc slyšící ten, který slyší slyše, íc gen. lauda-ntis mone-ntis lege-ntis cap-i-entis audie-ntis Sloveso esse participium prézentu nemá, některé jeho složeniny však ano: absēns, entis nepřítomný praesēns, entis přítomný Skloňování Participium prézentu se skloňuje stejně jako jednovýchodná adjektiva 3. deklinace, v ablativu singuláru však má koncovku -e. singulár plurál M. F. N. M. F. N. nom. laud-āns laud-ant-ēs laud-ant-IA gen. laud-antis laud-ant-IUM dat. laud-ant-ī laud-ant-ibus ak. laud-ant-em laud-āns laud-ant-ēs laud-ant-IA vok. laud-āns laud-ant-ēs laud-ant-IA abl. laud-ant-E laud-ant-ibus Formu participia prézentu má i několik adjektiv, která ztratila svůj původní slovesný význam, a proto mají v ablativu singuláru –ī jako ostatní adjektiva. Např.: dīligens, ntis pečlivý, svědomitý ingēns, ntis ohromný sapiēns, ntis moudrý prudēns, ntis rozvážný potēns, entis mocný Vyjádření současnosti s určitým slovesem Jak bylo řečeno výše, participium prézentu vyjadřuje současnost s dějem věty hlavní. Znamená to, že děj vyjádřený participiem se odehrával ve stejnou dobu jako děj určitého hlavního slovesa ve větě. Je-li určité sloveso v minulém čase, děj participia se odehrával ve stejnou dobu v minulosti, je-li v přítomném, probíhá v přítomnosti, a je-li v budoucím, bude probíhat ve stejné době v budoucnosti. Tomu odpovídá i překlad do češtiny, pokud participium prézentu překládáme vedlejší větou. Puer laborans laudatur. Chlapec, který pracuje, je chválen. Puer laborans laudabatur. Chlapec, který pracoval, byl chválen. Puer laborans laudabitur. Chlapec, který bude pracovat, bude chválen.