Přehled latinských deklinací Příslušnost substantiva k deklinaci poznáme podle hesla ve slovníku. Rozhodující je tvar genitivu singuláru. * Substantiva 1. deklinace mají v nominativu singuláru -a a v genitivu singuláru -ae (např. fēmina, ae, f.). * Substantiva 2. deklinace mají v nominativu singuláru končí na -us, -er, -ir nebo -um (neutra) a v genitivu singuláru -ī (např. servus, ī, m. nebo exemplum, ī, n.) * Substantiva 3. deklinace mají v nominativu singuláru řadu zakončení, v genitivu singuláru mají ale vždy -is. * Substantiva 4. deklinace mají v nominativu singuláru -us nebo -ū, v genitivu singuláru -ūs. · Substantiva 5. deklinace mají v nominativu singuláru -ēs, v genitivu singuláru -eī 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace nom. sg. -a -us, -er, -ir, -um různá, např. -or, -er, -is, -es, -s, -x, -dō, -men, -ur, -us -us, -ū -ēs gen. sg. -ae -ī -is -ūs -eī vzor fēmina, ae, f. f. m. servus, ī, m. puer, erī, m. ager, grī, m. m. f. victor, ōris, m. cīvis, is, m. m. f. exercitus, ūs, m. m. f. diēs, eī, f. rēs, reī, f. f. m. exemplum, ī, n. n. nōmen, inis, n. mare, is, n. n. cornū, ūs, n. n. Přehled latinských adjektiv trojvýchodná dvojvýchodná jednovýchodná adjektiva 1. a 2. deklinace m. f. n. neexistují neexistují -us -a -um -er -(e)ra -(e)rum adjektiva 3. deklinace m. f. n. m. + f. n. m. + f. + n. -er -(e)ris -(e)re -is -e zakončení nom. sg. různé, gen. končí na -is Shoda adjektiv se substantivy Pro přiřazení adjektiva k substantivu je rozhodující rod substantiva, podle něhož vybíráme koncovku adjektiva pro daný rod. Rod substantiva Adjektiva 1. a 2. dekl. Trojvýchodná adjektiva 3. deklinace Dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace Jednovýchodná adjektiva 3. deklinace Maskulinum např. poeta, equus, magister, pater, consul, senex, … bonus pulcher miser celer brevis felix Femininum např. femina, Rhodus, uxor, navis, mater, lex, … bona pulchra misera celeris brevis felix Neutrum např. exemplum, animal, corpus, mare, nomen, … bonum pulchrum miserum celere breve felix Přehled latinských konjugací Příslušnost slovesa ke konjugaci poznáme podle zakončení 1. os. sg. indikativu prézentu aktiva a infinitivu prézentu aktiva. Tyto informace najdeme ve slovníku. 1. konjugace 2. konjugace 3. konjugace 3. konjugace typ capiō 4. konjugace 1. os. sg. ind. préz. akt. -ō -eō -ō -iō -iō inf. préz. akt. -āre -ēre -ere -ere -īre příklad laudō, āre narrō, āre moneō, ēre videō, ēre legō, ere parcō, ere capiō, ere fugiō, ere audiō, īre oboediō, īre U deponentních sloves je to stejné, místo aktivních tvarů jsou příslušné tvary pasivní: 1. konjugace 2. konjugace 3. konjugace 3. konjugace typ capiō 4. konjugace 1. os. sg. ind. préz. akt. -or -eor -or -ior -ior inf. préz. akt. -ārī -ērī -ī -ī -īrī příklad hortor, ārī vereor, ērī loquor, ī morior, ī blandior, īrī