Přestože se o severských zemích traduje, že mají vysoké daně a vysoké výdaje státu, porovnání čísel
ukazuje v případě Finska něco trochu jiného.




Česko má nyní výdaje na úrovni 42,2 % HDP, Finsko sice o málo vyšší (48,4 %), ale budeme-li ještě
pár let vahat s důchodovou reformou , Finy  brzy předeženeme.




Daňové břemeno má být nastaveno tak, aby zajistilo udržitelný vývoj veřejných financí při rozumných
výdajích.




Finové si uvědomují, že daňová konkurence je fakt, s nímž se rovněž musejí vyrovnat.




Finská daňová reforma počítá s omezením vysokého mezního zdanění příjmů na 50 % a se zvýšením
nepřímých daní a daní z nemovitostí.




Roku 1994 se ve Finsku podařilo obnovit ekonomický růst, nezaměstnaných ovšem ubývalo jen velmi
pomalu.




Rozšířenou praxí jsou proto částečné pracovní úvazky.




Vysoké jsou investice do celoživotního vzdělávání zaměstnanců tak, aby dokázali vstřebávat nové
vědomosti a přecházet na nové technologie.