TF clbnnAindob^ ipskA idbolooib .»»„■«km, i*»««, pojmy, l nichž jsou názvy těchto lidských skupin >uh i byly již uspořádány do určitého h.crarchického Bvstému kteij přesní vymezoval jednotlivé principy tří činností: frroAmaii (neutrum) je „viděni a užívání mystických vztahů mezi Im mi a neviditelnými částmi reality"; kšatram je „moc"; viš současní „rolnictvo" a „uspořádané sídlo" (toto slovo je příbuzné latinským k/ckí a řeckým oikos) a v plurálu višas znamená „celek lidi' v jeho společenských a místních seskupeních". Je nemožné určit, do jaké míry se praxe přizpůsobovala této teoretické struktuře: neexistovala třeba určitá více či méně rozsáhlá část společnosti, která, ať už nerozlíšená nebo tříděná jiným způsobem, se vymykala této trojčlennosti? Nebyly účinky dědičnosti, pravděpodobně se projevující uvnitř každého ze stavů, zmírňovány pružnějším systémem uzavírání sňatků nebo možnostmi povýšení? Bohužel, můžeme se opřít pouze o teorii. 2. Společenské vrstvy v Avestě. Již čtvrtstoletí tvrdíme É. Benvenis-te a já sám ve shodě s názory F. Spiegela, že přinejmenším v této ideologické podobě byla koncepce společenské trojčlennosti přijata již před rozdělením „lndoíránců" na Indy na straně jedné a na Íránce na straně druhé. Na několika místech Avesta zmiňuje jako základní složky společnosti, jako lidské skupiny nebo stavy (označované též slovem odkazujícím k barvě, pištra), kněze, áthravan, úíhaurvan (také jeden z védských kněží byl átharvan), válečníky, rathaéštá- („ti, kteří vystupují na vozy"; srv. véd. rathé-stha-, přívlastek válečného boha Indry) a zemědělce-chovatele, vástrjó.fiu-jant-. Jediná avestská pasáž a častěji texty psané v pahlaví uvádějí jako čtvrtý člen, vespodu této hierarchie, řemeslníky, húiti, u kterých mnoho odkazů (zejména skutečnost, že trojité seskupení pojmů je občas neobratně vztahováno ke čtyřem stavům: například SBE, V, str. 357) vyvolává domněnku, že byli k určitému archaickému potrojnému systému přidáni. V desátém století našeho letopočtu věrný svědek této tradice, perský básník Firdausí, vypráví, jak bájný král Džamšíd (avestský Jímá chšaéta) ustavil hierarchii těchto stavů: nejdříve oddělil od zbytku obyvatelstva *áthravany, „kterým přidělil hory, aby zde slavili svůj kult, věnovali se službě bohům a zdržovali se v tomto zářivém obydlí"; dále *rathéštary, kteri byli umístěni na druhou stranu, „bijí se jako lvi, skvějí se v čele armád a provincií a skrze ně je chráněn královský trůn a šíře- 70 II. Tftl PUN KCl »LEČENSKť /. KOSMICKÉ na sláva udatnosti"; pokud jde o *vástrjóše, třetí stav, „obdělávají pole, pěstují obilí a sami sklízejí; to, co snědí, jim nikdo nevyčítá, nejsou otroky, ačkoli jsou oblečeni v hadry, a jejich uši jsou hluché vůči pomluvám". Na rozdíl od Indie íránská společenství nezpevnila toto pojetí do nějaké soustavy kast: zdá se, že trojčlennost zůstala v Íránu určitým vzorem, ideálem, a též praktickým prostředkem rozboru a vyjádření podstaty společenské látky. Z hlediska ideologie, v jejímž rámci se nacházíme, to postačuje. 3. Legenda o původu Skythů. Jedna větev íránské rodiny, velmi důležitá, protože se vyvinula nikoli na půdě Íránu, ale severně od Černého moře, mimo dosah říší, íránské či jiných, které se střídaly na Předním východě, vydává shodné svědectví: jsou to Skythové, jejichž zvyky a některé legendy známe díky Hérodotovi a několika dalším starým autorům a jejichž jazyk a tradice uchovali až do našich dnů Osetové, malý, ale svébytný a vitální národ středního Kavkazu. Podívejme se, jak podle Hérodota (IV,5-6) Skythové vyprávěli o vzniku svého národa: Prvním člověkem v této kdysi neobývané krajině byl pri muž jménem Targitaos. Skythové tvrdí, že jeho rodiče byli... Zeus a dcera řeky Borysthenés (dnešní Dněpr)... Targitaos měl tři syny; jmenovali se Lipoxais, Arpoxais a nejmladší Kolaxais. Za jejich vlády prý spadly do skythské země zlaté předměty: pluh. jařmo, sekera a pohár. Tehdy nejstarší z nich, který to první uviděl, šel blíže k těm věcem a chtěl je zdvihnout; když se však blížil, zlato hořelo. Odešel a přiblížil se druhý, ale i jemu se vedlo stejně. Když se pak k hořícímu zlatu přiblížil třetí, nejmladší, zlato zhaslo a on šije odnesl domů. Starší bratři se s tím smířili a odevzdali celé království a s nim i vládu v zemi nejmladšímu bratrovi. Od Lipoxaise prý pocházejí Skythové. kteří se kmenovým jménem (řec. genos,) nazývají Auchcité. od prostředního Arpo-xuie ti. kteří se jmenují Katiarové a Traspiové; od nejmladšího Kolen aie pak pocházejí jejich králové - Paralaté. Všechny tyto kmeny se prý nazývají po svém králi Skolotovi Skoloté.1 ' Hérodotos, Dějiny. Praha 1972, přel. J. Šonka, str. 228. - Pozn. vyd. 71 ntOJCUNNA WOOIVWMIU IDEOLOGIE a« titíi žc ie třeba, tak jak to učinil É. Bcnvcniste, g ÍÄ : Mazda ochraňoval jeho říši od „nepřátelské armády ôd šLtndlľ roku, od klamu" (toto poslední slovo, drauga, znamená ve slovníku Velkého krále především politickou vzpouru, neuznávání jeho svr hovaných práv, ale naráží také na hlavní hřích íránských náboženství, lež). Obdobně, během védských obřadů novoluní se k bohu Agnimu obrací jedna modlitba, jejíž formulace, různě rozšířené rozličnými autory jednotlivých liturgických knih,6 mají toto společné jádro: „Ochraňuj mě od poroby, ochraňuj mě od špatné oběti, chraň mě před špatným jídlem." Indické vyjádření je souběžné s íránským, s tím rozdílem, že achaimenovský král hovoří o klamu a védský obřadník o špatně připravené oběti: tento rozdíl mezi obavami dobře odpovídá divergentnímu vývoji náboženství obou společností - v jednom případě velmi brzy moralizujícímu, ve druhém stále více formalizujícímu. Měl jsem dále možnost ukázat, že nejzápadnější z Indoevropa-nů, Keltové, jejichž mravy jsou občas tak překvapivě blízké mravům védským, užívali stejnou trojčlennou klasifikaci velkých pohrom: hlavní shrnutí irského práva, Senchus Mór, začíná tímto prohlášením: „Je trojí čas, za něhož hyne svět: čas smrti lidí (smrti v důsledku epidemií nebo hladomorem, jak vysvětluje glosa), narůstající vedení válek a porušování slovních úmluv":7 Neštěstí jsou tedy rozdělena do tří oblastí - zdraví nebo potravy, násilí a práva. Galové nevložili do svých právnických knih takové abstraktní formulace, ale jeden text, který -jak se zdá -je romaneskním přepisem starého mýtu, Cyvranc Lludd a Llevelis, líčí trojí „útlak , jima byl postižen britský ostrov, a způsob, jakým tomu král Lludd učiní přítrž; tyto pohromy jsou: (1) Příchod rodu „moudrých" múzu, jejichž „vědění" je takové, že přes celý ostrov slyší všechny rozn vory, i když jsou vedeny tlumeným hlasem, a zasahuji tak do vy i do mezilidských vztahů; (2) každého prvního května docn^ k urputnému zápasu mezi dvěma draky, ostrovním drakem 6 Např. Tam. Sanh. 1,1,13,3; Šat. Brahm. 1,9,2,20. ' Ancient Laws oj Ireland, IV, 1873, str. 12. 82 II. Tftl FUNKCE SPOLEČENSKÉ A KOSMICKÉ kern cizím, který přichází se s ním „utkat" a snaží se ho „přemoci"; křik ostrovního draka je takový, že ochromí všechny živé bytosti a učiní je neplodnými; (3) pokaždé, když král shromáždí v jednom ze svých paláců „zásobu jídla a pití", třeba najeden rok, následující noc se dostaví zlodějský čaroděj a odnese všechno ve svém košíku. Vidíme, že i zde se onen trojí útlak rozvíjí v oblastech duševního života a správy, dále síly a posléze potravy, a že definují, nahlíženo se zřetelem k jejich původcům, a nikoli obětem, tri zločiny: zneužití magického vědění, násilnou agresi a krádež statků. Zdá se, že nejstarší římské právo rozdělovalo podobným způsobem osobní delikty na zhoubné zaříkávání (malum carmen, oc-cenlatio), fyzické násilí (membrum ruptum a os fractum, iniuria) a krádež {furtum); a Platón, v jednom kontextu zcela naplněném trojčlenností,8 používá, očividně umělým způsobem, určité systematické, vyčerpávající a velmi blízké rozlišení přečinů na „krádež, fyzické násilí a očarování" (klopé, bia, goéíeia), které si bezpochyby vypůjčil u některého tragického básníka. 14. Trojí lékařství. É. Benveniste porovnal ještě avestskou klasifikaci léčebných úkonů9 a rozbor lékařské moci bohů Násatjů-Ašvi-nů, který nalezl v jednom hymnu Rgyédu*0 a též postupy, kterým v Pindarových třetích pythijských zpěvech učí kentaur Cheirón As-klépia, aby jimi léčil „bolestivé choroby lidí"." Benveniste se domníval, že za těmito souběžnými fakty existuje určitá trojčlenná „lékařská doktrína", zděděná po Indoevropanech. 1 když staré germánské texty neaplikují toto klasifikační schéma na pohromy, prečiny nebo léky, používají je za jiných okolností: „Skírniho zpěv" v Eddě je malým dramatem, ve kterém služebník boha Freye nutí obryni Gerdu, aby se proti své vůli poddala milostným přáním jeho pána: nejdříve se neúspěšně pokouší koupit (koupá) její lásku dárky ze zlata (strofa 19-22), poté jí opět mamě vyhrožuje, že ji rozseká svým mečem meki (strofa 23-25); svého « Ústava, 413b -414a, '' l ulev Jat, VU.44: lékařství nože, bylin a zaříkávání. I« Rgvéd, X,39,3: „léčitelé současné toho, kdo je slepý (postiženi mysten-ni, magické), kdo je vyhublý (nemoc způsobená špatnou výživou) a kdo ma zlomeninu (násilí)". •' Verš 40-55: zaříkávání, lektvary či omamné prostředky a řezy. 83 ľROJCl INNA IND,.I VRni-.KAlDEOLOQlB cllť n.ik dosáhn na lívii pokus, kdy jí hr ■ „, | lnou hůlkou (gambantein) a runami (strofa $J?8tíÍBdky 13. 3 chvály. Když nějaký indický básnik ch si,„, totálni hold určitému králi, nechá zaznít ve třech^i Sl°ŽÍt třem funke im: tak na začátku skladby Raghuvamša (I 24^ °VCc.h Mlápa zasluhuje být nazýván otcem svých poddaných, prot \ dobi vujc, ochraňuje a živí". S použitím méně stručných^ mul.u i si islandský epos počíná stejné. V jednom krásném text r" Zemč Žijících - to znamená onen svět, sídlo zesnulých, kteří d^ ihli nesmrtelnosti - charakterizována, kromě nepřítomnosti smrt těmito třemi rysy: „není tam ani hříchu, ani chyby...; pojídají tam věčná jídla bez obsluhování; vládne tam dobrá shoda bez boje" Jedinečnost této zázračné země spočívá tedy v tom, že je tam vše dobré a snadné; ale tato idea je ihned v myšlení autora analyzována a vyjádřena podle tří funkcí (ctnost, válka a hojnost potravy), druhá funkce, ve své podstatě násilná, je posuzována sama o sobě jako zlo, a proto odmítnuta, zbylé dvě jsou naopak maximálně rozvinuty.12 Podobnou rozvahou, jíž opěvuje krále Conchobara, říká jeden text ulsterského cyklu, že za jeho vlády byl „mír a poklid a vlídné požehnání", „žaludy, tuk a plody moře", „pořádek a právo a dobrá vláda",13 neboli protiklad války, hladomoru a anarchie, protiklad tří pohrom, proti kterým Dareios v Persepoli žádá velkého boha, aby ochránil jeho říši. 16. Tři funkce a „povaha věcí". Nejsou snad takovéto formulace, namítá se občas, příliš přirozené, příliš dobře přizpůsobené jednotné a nutné dispozici věcí na to, aby jejich nahromadění a podobnosti svědčily o nějakém společném původu a existenci určíte charakteristické doktríny Indoevropanů? Nemusí snad i zcela elementární zamyšlení nad lidským údělem a hnacími silami kolektivního života vždy a všude dojít ke zjištění tří nezbytností: náboženství, které zaručuje správu, právo a pevnou morálku; ochranne nebo dobyvatelské síly; a konečně prostředků pro výrobu, výživu a obecně potěšení? A když člověk přemýšlí nad nebezpečími, k e- 12 J. Pokorný, Conle's abenteuerliche Fahrt, in: ZCP, XVII, 1928, str. 1 13 K. Meyer, Mitteil, aus irischen Handschriften, in: ZCP, II . str. 229. 84 II. Tftl FUNK* I SPOLEČENSKÉ A KOSMľ rým je vystaven během svého konání, nedospěje snad opčt k nějaké variantě tohoto schématu? Stačí vyjít z indoevropského světa, kde jsou trojčlenné formulace tak početné, abychom konstatovali, že navzdory skutečně nutné a univerzální povaze tří potřeb, na které odkazují, ony samy nemají takovou obecnost a spontánnost, jakou předpokládáme: tak jako chybí odpovídající trojčlenné společenské rozdělení, ani trojčlenné formulace nenalezneme v žádném egyptském, sumerském, akkadském, foinickém či biblickém textu, ani v lidové slovesnosti sibiřských národů, ani u konfuciánských čí tao-istických myslitelů, tak vynalézavých a tak obratných, pokud jde o klasifikaci. Důvod je jednoduchý a vyvrací každou námitku: pociťovat a uspokojovat naléhavé potřeby je pro každou společnost jedna věc; uvědomit si je jasně, přemýšlet o nich, vykonstruovat z nich určitou intelektuální strukturu a vzor myšleni, to je věc úplně jiná. Ve starověku se jediní Indoevropané podjali tohoto filosofického počinu, a protože jej můžeme pozorovat ve spekulacích a v literární tvorbě tolika národů této rodiny a pouze u nich, nejrozumnějším vysvětlením, zde stejně jako v případě společenského členění ve vlastním slova smyslu, je připustit, že k tomuto činu nedošlo a nebyl zopakován nezávisle v každé oblasti indoevropské rodiny po jejím rozptylu, ale že tomuto rozptýlení předchází, zeje to dílo myslitelů, jichž bráhmani, druidové a římské kněžské sbory jsou z určité části dědici. 17. Trojčlenný právní mechanismus. Jednou z nejzajímavějších, ale i nejchoulostivějších aplikací indoevropského schématu je ta, která odkazem na trojčlennou koncepci osvětluje u různých národů (Indové, Sparťané a Římané) právní rámec a pravidla. Připomeňme, že římské právo, tak originální ve svých základech a svým duchem, si uchovává ve svých formách značný počet procedur o třech variantách s ekvivalentním působením; vysvětlovaný obvykle, leč bez důkazů, jako sukcesivní výtvory obyčeje a prétora. L. Gerschel ukázal, že přinejmenším některé z těchto překvapivých „trojčlenností" se řídí podle systému tří funkci, které zde máme na zřeteli. Budu citovat jen jeden z nejlepších příkladů: určitá závěť může být učiněna se stejnou platností buď ve vyhraněně náboženských shromážděních comitia curiata, kterým předsedá velký pontifex, nebo na bitevní linii před vojáky, nebo konečně fiktivním prodejem nějakému „rodinnému kupci" {„emptor fami- 85 i i NNA INDOI VU..IVSK a IDEOLOG n h" "" ^m* notv«*i, *» v Říme existovalo něi v l prav, vojenské právo" nebo „právo hospodářské"3? in u měly například odlišné společenské zázemí nel ßinky, ani že tri typy propuštění na svobodu neb"' im i a\ ni li ichotomic mohou být vyloženy v tomto smyslu Te rámec, tak pozoruhodné Častý, tato trojice možností se stejnými iumky a homolOgickými rozdíly, které se v nich nalézají, však idle ( heia přinejmenším svčdčí o tom, že „tvůrci římského právu dlouhou dobu posuzovali významné události kolektivního Ivotfl podle ideologie tří funkcí a s oblibou kladli vedle sebe tři postupy, tři kontexty nebo tři případy užití, z nichž každý byl od- \ozen od principu (náboženského, skutečné nebo potenciálne vo- nskcho, hospodářského) jedné z tčehto tří funkcí". 18. Tři funkce a psychologie. Ani psychologie neunikla tomuto zarámování. Nejenže indické filosofické systémy odměřují v duších, stejně jako ve společnostech, takové principy jako morální zákon, vášeň a hospodářský zájem (dharma, káma, artha), nejenže Platón dává třem stavům své ideální Republiky - vládnoucím filosofům, válečníkům a výrobcům bohatství - výrazy ctnosti, které rozdělují a kombinují Moudrost, Odvahu a Mírnost, nejenže v tradičním vyjádření spjatém s nastolením irských Nejvyšších králů klade mytická královna Medb, držitelka a dárkyně Svrchovanosti, jako tři podmínky pro kohokoli, kdo by se chtěl stát jejím manželem, to znamená králem, být „bez žárlivosti, bez bázně a bez lakoty" -ale mazdaismus v textech, které brilantně vyložil K. Barr, vysvětluje, že zrození člověka par excellence, Zarathuštry, bylo pečlivě připravováno kombinací tří principů, předně svrchovanosti, za druhé válečnictví a za třetí tělesnosti, což zde může být mytickým využitím jedné velmi staré víry, protože v Indii rituální traktáty o rodinném životě16 radí ženě, která chce počít dítě mužského pohlaví, aby se obrátila k Mitrovi a Varunovi, Ašvinům, Indrovi (tento poslední je podle různých variant provázen Agnim nebo Súrjou) a k nikomu jinému, to znamená, jak bude ukázáno v následující »4 Aulu-Gelle, XV.27; Gaius, 11,101-103; Ulpicn, Reg. XX,I. " Tdin Bó Cútínge, vyd. Windisch, 1905, str. 6-7. i« Šdnkh. G. S. 1.17,9; Párask. G. S. 1,9,5. 86 II. Tftl FUNKCE BPOLBCBWflKÉ A KOSMICKÉ kapitole, k archaickému, indoíránskému seznamu bohů, kteří ztělesňovali první, třetí a druhou funkci a zároveň je zasíťovali. 19. Symbolické talismany funkcí. Jinou cestou, jíž se ubíralo troj-funkční myšlení, byla cesta symboliky: jak tri společenské vrstvy, tak jejich tři principy byly figurativně a nedílně spojeny s prostými hmotnými předměty, jejichž seskupení je evokovalo a reprezentovalo. Zdá se, že již v indoevropských Časech tato cesta vyústila zejména do dvou celků: do sbírky objcktů-talismanů a do škály barev. Vzpomeňme si na legendu, jíž Skythové, podle Hérodota, vysvětlovali svůj původ; zlaté předměty spadlé z nebe - pluh a jho pro zemědělce, sekera (nebo oštěp a luk) jako válečná zbraň, kultovní pohár - mají zřetelně klasifikační hodnoty podle tří funkcí. Nuže, tyto předměty nebyly pouze mytické: všechny pohromadě byly v úschově u krále a každý rok slavnostně přepravovány po skyth-ských zemích. Podle obdobné irské pověsti je s předposledním rodem, který podle ní ostrova dobyl a který ve skutečnosti je tvořen starobylými mytologickými bohy (Túatha Dé Dananu, „Kmeny bohyně Dany"), spjata rovněž určitá skupina objektů-talismanů: „Dag-dův kotlík", který obsahoval a poskytoval zázračnou nebo nevyčerpatelnou potravu, tak jako tolik kotlíků z irských bájí; dále dvě hrozné zbraně, Lugovo kopí, které činilo svého majitele nepřemožitelným, a Núadův meč, jehož úder nikdo nepřežil; a konečně Falův kámen, umístěný v sídle nejvyššího vládce, jehož křik určoval, který z kandidátů by měl být vybrán jako král.17 Mytologie védská a skandinávská taktéž připojují skupiny tří charakteristických předmětů k určitým bohům, jak uvidíme, rovněž v rozdělení podle tří funkcí. 20. Symbolické barvy funkci u Indoirůnců, Pokud jde o symbolické barvy, na jejich důležitost a starobylost poukazuje v indoíránském světě již ta skutečnost, že tři (nebo čtyři) funkční společenské skupiny jsou zde označeny sanskrtským slovem varna nebo avestským slovem pištra (viz ř. poichilos, „pestrý", r. pisať, „psát"), které -s určitými významovými odstíny - znamenají „barvu". Ve skuteč- 17 V. Hull, The Four Jewels o) the T. D. D., In: ZCP, XVI U, 1930, str. 73-89. S7 ,K -IIV^ v ll>'*Xl U Menu, % Stop) W »Choval) x im..»! ' a icdna be/: hvbv svsicmu, klen byl tv » pou.-c třemi barvami, ho.-a y néml öema nebo tmaví modra barva charakten.-ovala v;s> chovi ielcc lián skutoční podrtel toto dienen „mild kéftO .-wi\.uu>nur. k hi postupne \>loíili HS NMvicii' U Q Wdengren (1938), S Wikander (1938), R. C Zach (1938, 195! popisujem kosmogonii jednotne odCm knj iko bile. \ ukAjako COTVOW ebo pestrobarevné .i cho \ atelň .-omedekrt jako tmav e modi .hm Indocvropane pouhvah stejnou symboliku \ HasanotY \ tomto smyslu inteligentní interpí val jeder v.-waci chetitský rituál, v nemí rumi bohové oblehaného a ne skeho mesta jsou vyzýváni, ib) mesto opustili sli k oblehatelům tromi cestami-eo.* predpoklad.» tři odlišné k.m ic bohu n \c zahalen vlo bile látky,dnihýdo červené, tfoti odie v I Symbolické búl u Kelti V keln'i .• iíahc stejní jako i írska je bílá barvou druidA n »a. alespoň v irs- kém eposu, barvou válečníků, obdobne jako \ (Umí . .7Aoga/«n* < (bílé čepice) c&arekteriauja „nejkntí - .• kne.V, parnom Díertfo, Mimův \ ské whmi (plást) ji Korané, stojí) |ako pnpoi nad generálovým sta (ako trahta rytířů nebo ených knel{, Saud s uceleným, trojčlenným systémem ba tevn< mboi.kN m ikame dvakrát v Hmských Instituci ch Ncjaa-i*n»> 'im pHpadom isou ban v stráži v cirku, kt. • námc Iskalj velki *i mam v dobí císařství a posdeji v novom (Umí na Bosperu,alt ktej oubospoehyb) U n, stvi a ktoréHm- ;uKl dávnoveku ostatní spojovali sc samotnými r Jan : l vdic sám interpretuje lako obdobu ťunkenteh kmen starých t Y. v mu a starsch AtheftanA, V roce 1942 shromatdil na druhí straní lan de \'ncs velké mnoí štvi přikladň této trojice barev stanch a moderních naboř -"kých. tolkloristlckých a literárních, Támíř \Jeehm poeh. .- ob lasu indocvropské e\pan;e nebo jejich oki.uťi nebo ; u -u vystavených vlnu lndoc\ropami, •» níkterí máji jasní klasifikační hodnotu tvpu. kteiv .«de mame na ich, 22, Kí/o« PeWSrfunov^A arjratal Koneční některá epická líceni, la gendy a velmi roamamto pohádk) rovnel využívají irojfunkcnfli rimee Podívejme v na několik přikladu Skvthskou legendu o třech synech rargitaových, i nichJ m ml.ulsi obvh\M spolu s kialovskvrn uř.ulem n.idhemc přcdnuMv e .lata, s>mbol\ tři (unkci, prirovnal M Mole k wine tradici Iránu \ naáemsmyslu, vyprávějici o synech hrozny; kteroho Svostai ) v a rhraétaona, text) psaní v pahlavi Frátón i perská text) i lun Následuje jedna pasái te skladb) ■ h t,kterouprV loíil M Mol, ľirton Si Mlith QMtOVt I - ■'*. řovolahi ^ v tooá *^ m,v/ vata roritiit tvá mi huMi v«is • ^ • •-' «« v;/m ... ■' v ciká boto i v \ \ »,• . v.:•:.■: wimem Ar.» . t ^rM 1 1 i .1 ... . ,, tli ^ tuh i h VwJ 70 83 "■■"".....'......-KA.DEOU..... '""'; *********** Z ff*!*1 *n oéi mi bratry Ěn ,, " " sv>U,si lil. "«• hvh '-'" vystaven, na «tolicí? ^ "** '" ^mudrákovi projevíbratři zaujetím^^éhoľnebe2pcCí" " Povahu a svou „funkční úroveň"- Salm Jľ P°M"|C kaž(,ý I*» citem, které mu propojcuje knUovská důstojn"^ 2 to/Äa pfl ře Parida Je to příbuzné téma které u «™i id Pod vlivem indoevropanTz^iUe pS »atl u i Paridovu soudy. rozkošnému příběhu s WmidK protože byl zcela jistí určen k tomu. aby vysvetlil, proč navzdor mu bohatství a své odvaze Trója nakonec podlehla Rekům Pa ns. krásný princ-pastýř vidí, jak k nčmu přicházejí s prosbou, aby rozhodl, která z nich je nejkrásnější, tři bohynč, symbolizující tři funkce; podle jedné varianty (napr. Euripides, Iflgénie v Aulidě, v. 1300-1307) se každá představuje celou výzbrojí svého postavení a své aktivity: Hóra, „pyšná na královské lože svrchovaného boha Dia", Athéna, v přilbč a s kopím v ruce, Afrodite, vyzbrojena jen „mocí žádostivosti"; podle jiného podání (napr. Euripides, Trojan-k\\ v 925-931) se každá bohynč snaží získat rozhodčího slibem nějakého daru: lléra mu slibuje královskou moc nad Asií a Evropou, Athéna vítězství a Afrodite nejkrásnější ženu. Paris volí špatně, dává cenu Afrodite, a brzy následuje únos neporovnatelné Heleny a navzdory deseti letům hrdinských Činů konce Tróje, rozdrcené koalicí mužů a bohů, mezi nimiž Héra a Athéna nepatří mezi nejméně rozlícené. lento typ vyprávění byl oblíben j ě i v novoveku. L. < »hei nedávno zabýval švýcarskými, německými a rakouskými tradi-ini shron děnými v minulém století, i -idné nezávislými na legendě, v meh/ se rovněž liéí, jak mladý muž voli (ale obvykle „dobře") mezi třemi ja funkčními nabídkami, "d)°^ tři bratři ro/délují tri funkční dary, z n.el.ž pouze Jcdcn' * spjatý s „první funkcí", zajišťuje tomu, kdo ho bude vlastnl^' y zbytku „dobrý" osud. Podívejme se například na původní P 90 ll Tftl FUNKCE 8POI i í i NSK BAKO německých legend o původu „jódlování", pečlivě rekonstruovanou Gcrsehelem: Res, Bahilsalpův honcík, nalezl jedné nocí v chatrči tři nadpřirozené bytosti, jak vyráběly sýr; v jednom okamžiku byla syrovátka nalita do tří veder; v prvním byla červená, ve druhém zelená a ve třetím čisto bílá. Res se dozví, že si má vybrat jedno z věder a napít se syrovátky; jeden z prízračných skotáků dodává: „Když si zvolíš červenou, budeš tak silný, že s tebou nikdo nebude mo> zápasit " Druhý skoták řekne: „Když se napiješ zelené syrovátky, získáš mnoho zlata a budeš velmi bohatý. " Třetí konečné vysvětluje: „Napij se bílého nápoje a budeš nádhernějódlovat." Res opovrhne prvními dvěma dary, rozhodne se pro bílou syrovátku a stává se dokonalým vjódlování. Gcrschel poznamenal, že tato vokální technika má ve svých různých variantách magický účinek (všechna zvířata přicházejí za jódlcrcm a doprovázejí jej; stoly a lavice v jeho chýši tančí; krávy se stavčji na zadní nohy a tančí; i ta nejdivočejší kráva se zklidňuje a nechá se pokojně podojit atd.). 24. Římské a kartaginské ta Usmány Zřejmé koncem punských válek Římané zorganizovali zajištění svého konečného vítězství podle určitého srovnatelného schématu: býčí a koňská hlava, říkali. nalezené Didóninými kopáči v místě, kde se měl v Kartágu tyčit chrám „jeho" Junony, zajistily sice tomuto africkému městu i bohatství i válečnou slávu: ale protože Tarquiniovi kopáči nalezli kdysi na Kapitolu v místě budoucího chrámu Jova Optima Maxima (O. M.) lidskou hlavu, náleží Římu příslib nejvyšší, příslib svrchovanosti. L. Gcrschel, kterému vděčíme také za tento úchvatný výklad, připomíná, Že u védských Indů jsou teoreticky muž, kůň a býk třemi druhy vyšších občtí přijímaných pro obětní obřady, tj. těch, jejichž hlavy (společné 8 hlavami obou nižších občtí, berana a kozla) musejí být pohrbeny, pH nej m im předstírané, v místech, chtěli VZtyöil namísto trvalého svatostánku, který v Indii neexistuje, velmi důležitý ohňový oltář 25. In hříchy válečníkovy, Jako poslední přiklad, který rozmno v oblasti epiky trojčlenné rozdílení pohrom a přestupků připomi nuté výše, budu citovat jedno téma, které je literárně velice i e- 91 r" ™* «•otvtopiM IDBOLoq i* »yl° odlita« použito v Indii vcsk*. ,l lhfíd -*Wfco boha nebo éÄ^** M»l) mých dále ve třetí kapitole x' 2Pľavidla ~ ' ob,Mtl "m^ ■", nějakého válečníka °sobnost, Irulra. hoj -„v bůh védské Indie, je hříšník V K u • n cp« h je seznam jeho chyb a výstřelků dlouhv hmanácíl AvSak paty v skladby Márkandeja purána je LVľ"^ trojčlenné schéma: Indra nejdříve zabíjí netvora Troihla "a vražda nezbytná, protože Trojhlavec představuje pohromy? jicl BVet, zároveň to aleje vražda svatokrádežná, neboť Troihlav nalez, mez, bráhmany a neexistuje horší zločin než usmrcení bráľ nu.u; následkem toho Indra ztratí svůj majestát (nebo svou duchovni sílu), tédžas (1-2). Poté, jelikož k pomstení Troj hlávce byl stvořen hrozný netvor Vrtra, se Indry zmocní strach a v rozporu se svým pravým posláním válečníka uzavře s Vrtrou neupřímně mír a pak jej poruší, takže nahradí sílu podvodem; v důsledku toho ztrácí svou fyzickou sílu, bála (3-11). Nakonec, hanebnou lstí, tím, že na sebe vezme podobu manžela, se Indra dopustí cizoložství s počestnou ženou; a tak ztrácí i svou krásu, rúpa (12-13). Severský epos - celou jeho historii vylíčil jako jediný Saxo Grammaticus, ale učinil tak podle ztracených pramenů ve skandinávském jazyce - zná jednoho velmi zvláštního hrdinu, Starkada (Starcatherus), každým coulem příkladného bojovníka, věrného a oddaného služebníka králů, kteří jej přijímají, s výjimkou tří okolností; přesněji řečeno, je obdařen třemi životy po sobě, to znamená jedním životem prodlouženým až na délku tří normálních životu, pod podmínkou, že se v každém z nich dopustí jednoho zločinu. Nuže, schéma těchto tří zločinů je zřetelně rozvrženo podle m funkcí. Ve službách norského krále pomůže zločinné bohu Od.no usmrtit svého pána při lidské oběti (VII.5,1-2). Když * P* "ll ve službách švédského krále, prchá hanebné z ^f^^ smrti svého pána a propadá tak, při této jedine pnlezi^ ^^ svých tří životů, panickému strachu (VI1I.5). ™™ p0dléhaje dánského krále zavraždí svého pána za dvacet liber i: . ^^, výjimečné a na pouhých několik hodin chtivosti po>i {^, kterým jinak všude, ve slovech i ve skutcích, pon ^^ Jeho troj» kanéra je tak vyčerpána a zbývá mu Jff P smrt: učiní tak v jedné velkolepé scéně (VUUH- 92 II Tftl FUNKCE SPOLEČENSKÉ A KOSMICKÉ Povaha a hrdinské činy Starkada připomínají v mnoha bodech báj o Hérakleovi. V jejích systematických výkladech - relativné pozdních, ale toto zarámování si nemohly vymyslet -jsou v celém živote řeckého hrdiny (k jehož početí potřebovali Zeus s Alkménou tri noci) také zdůrazněny tři prečiny, z nichž každý má vážný, postupné se stupňující dopad pro hrdinovo „bytí" a každý si vyžaduje obrátit se na delfskou věštírnu (Diodóros Sicilský, IV.10-38): (1) Argejský král Eurystheus nařizuje Hérakleovi vykonat některé práce: má na to právo díky neopatrnému Diovu slibu a Héňně lsti; Héraklés se nicméně dopustí chyby tím, že navzdory výslovné Diově výzvě I a výroku orákula odmítne; Héra využívá této neposlušnosti vůči bohům a postihuje jej na duchu: zasažen šílenstvím zabíjí vlastní děti; nato, s návratem rozumu stižen žalem, se podřizuje a vykonává oněch Dvanáct prací s celou řadou prací dílčích (kapitola 10-30). (2) Ve snaze pomstít se králi Eurytovi vláká Héraklés jeho syna Ifita do léčky a zabije jej, ne však v souboji, ale zradou;21 Héraklés je za trest stižen tělesnou chorobou, z níž se uzdraví, jak jej zpravilo orákulum, pouze jestliže se prodá do otroctví a takto získané peníze věnuje Ifitovým dětem (kapitola 31). (3) A nakonec Héraklés uzavřel legitimní sňatek s Déianeirou, ožení se však i s jinou princeznou a poté unese třetí, které divá přednost před vlastní ženou; a tehdy dojde na strašný Déianeirin omyl, roucho napuštěné Nessovou otrávenou krví a příšerné, neutišitelné bolesti, jichž se hrdina na třetí Apollónův příkaz zbaví až hranicí a následující apoteózou (kapitola 37-38). Urážka Dia a neposlušnost vůči bohům; zbabělá a věrolomná vražda neozbrojeného protivníka; sexuální chlípnost a zapomenutí na vlastní ženu: tri fatální chyby této slavné kariéry se rozčleňují do tří funkčních zón stejně zřetelně jako tri hříchy Indrovy, se stejnou specifikací (pohlavní chtíč) třetí kategorie, a obdobně jako ony mění hrdinovu bytost; pouze tyto změny, progresivní a kumulativní v případě Indry, jsou v případě Hérakleově jen sukcesi v-ní: první dvě jsou napraveny a pouze za tu třetí platí životem. V jedné avestské tradici, bezpochyby znovu promyšlené a přeorientované mazdaismem, hrdina zcela jiného typu, Jima, trestaný, jak se zdá, za jediný, leč velmi vážný hřích (lež nebo později pýcha vzpoura proti bohu a usurpace božských poct) je natrikrát postupně 21 Sofoklés v Trachifwnkách, 269-280, silnč zdůrazňuje „antiheroický" charakter tohoto zločinu. 93 "'"" LEmÁ ÍNDOBVROPSKA !DEOLO0,B baven i k\ nv, tohoto viditelného a zázračnéh * mi. kt< Ahura Mazda klade na hlavu te>i° f*™*"1 svrc»o-kr.,U m třetiny této cAvo^v se jedna po druhé vv£ T*0™ Za •u na třech osobnostech odpovídajících třem J T^ 3 Spoči" Im: na zeměéělMéčitelU válečníkovi a cÄv^'Sľľ^ //c v/,/,/, CÄW* «mto/mv^t V, PwWťfrw krále. Tento rychlý přehled dostatečně ukazuje vel rozliěn měry a oblasti, ve kterých obrazotvornost indoevroľ ských národů používala trojčlennou strukturu. Také zde tak jako pn jiných aplikacích této struktury, se ještě musíme obrátit k nein°-doi vropským národům starověkého světa a hledat, zda u nich kolem některého hrdiny nebo některé jiné látky vytvořila nějaké epické nebo legendární téma, inscenovala nějakou morální nebo politickou lekci, obrazné ospravedlnění určité praxe nebo skutečnosti. Prozatím jsou výsledky tohoto průzkumu záporné. Od Gilga-meše po Samsona, od velkých faraónů po legendární vladaře rodící se Číny, dokonce od arabské moudrosti po konfuciánské bajky si žádná historická nebo mytická postava nikde neoblčká trojfunkční uniformu, do které naopak spěchá tolik indoevropských osobností. Je tedy pravděpodobné, že tato uniforma je indoevropská; pravděpodobné je též, že v této rozsáhlé části světa pouze Indoevropané, a ještě před svým rozptýlením, rozeznali, promýšleli a využívali pro analýzu a výklad své zkušenosti a konečně použili v rámci své vznešené nebo lidové slovesnosti ony tři základní a těsně spjaté nezbytnosti, na jejichž pouhé uspokojování se omezily ostatní národy. V závěru tohoto velmi obecného výkladu bych ještě rád zdůraznil, že rozpoznání této skutečnosti, i když je velmi významné, nám samo o sobě neposkytne prostředek k tomu, abychom si mohli představit reálnou společnost a instituce (zcela jistě se již lišící od provincie k provincii) Jednotných Indoevropanů". Podařilo se nam uchopit jen jeden princip, jeden z mnoha a ze základních ramcu. Jednou z nejtemnějších otázek zůstává například stále vztah mez. třemi funkcemi a „králem", jehož velmi starobylá existence alespoň v jedné, bezpochyby nejkonzervativnější části Indocvropanu je 22 Denkart, VII, 1.25-32-36; uspe-kojiveji net Jaši, XIX.34 38. 94 II rftl FUNKCI SPOLEČENSKÉ A KOSMtCKl ložena shodou mezi védským výrazem rádž-, latinským rég- a galským rlg-. Tyto vztahy jsou různé ve třech oblastech a v každé z nich se mění s místy a s časem. Výsledkem toho je určitá proměnlivost v reprezentaci nebo ve vymezení tří funkcí, zejména té první: král je jednou nadřazený trojfunkční struktuře neboje přinejmenším mimo ni, takže první funkce je pak zaměřena spíše na čistou správu posvátna, na kněze, než na politickou moc, vladaře a jeho činitele; jindy naopak král - a potom stejnou, ba větši mčrou král-knčz než král-válečník -je nejvýznačnějším reprezentantem této funkce; jindy zase král představuje určitou proměnlivou směs prvků ze všech tří funkcí, a zvláště prvků druhé, válečnické funkce, a eventuálně Mdvu, z něhož král nejčastěji vzešel: odlišující jméno indických bojovníků, kšatrijů,)C přece synonymem výrazu rádžanja, který je odvozen od slova rádžaiú Tyto a některé další problémy lépe vyjádříme, ne-li vyřešíme, až přeneseme studium na to, co tvoří nejpevnější výztuž myšlení těchto archaických společenství: systém bohů, theologie a jejich mytologické a epické návaznosti. *>5 INOOIRANCI A INDOVÉ VÉDSKÉHO ÚD Počátek dv< ačný Svrchovanost kosmická Ochrana společenství Árjů OBÍ Bohové: VÁJU (Vítr, Ovzduší) MITRA VARUNA (..Smlouva, Přítel») (bůh rta, „Rádu a společenské Pravdy,.. ARJAMAN Rozdělování statků II. Síla fyzická a bojová III. Plodnost Zdraví, dlouhý život, prosperita atd. BHAGA („Podíľ') INDRA (proměnlivá, polyfunkční bohynč) dvojčata NÁSATJOVÉ („Léčitelé") ŘÍM Funkce: Dvojznačná „Prima" — I. Svrchovanost Ochrana pubes romána, vitality Říma — Rozdělování statků, stabilita Říma — II. Síla fyzická a bojová — lil. Prosperita zemědělství a lidu, mír Bohynč polyfunkční a „extrema" Bohové: JANUS (DIUS-) JUPITER JUVENTAS TERMINUS MARS QUIRINUS VESTA 96 MAZDAISMUS BŮH AHURA MAZDA („PÁN MOUDROSTI Funkce: Počáteční volba mezi dobrem a zlem I. Svrchovanost, správa spásy Ochrana společenství věncích Odměňování na tomto a onom světě II. Moc ve službách náboženství: „Království" spásy III. Plodnost, zbožnost Entity: 2 MAINJUOVÉ („Duchové") VOHU MANAH AŠA VAHIŠTA („Dobré smýšlení") („Rád, Právo") SRAOŠA („Poslušnost, Kázeň") AŠA („Odměňování") CHŠATHRA VAIRJA („Moc" + kovy) Zdraví, nesmrtelnost, statky tohoto a onoho světa / \ ÁRMAITI („Zbožnost" + Země) HAURVATÁT («Zdraví" + voda) AMERETÁT („Ne-smrt" + rostliny) GERMANIE Funkce: „Rámcový bůh" I. Svrchovanost ódinovi synové II. Síla fyzická a bojová III. Prosperita Polyfunkční bohyně Bohové: HEIMDALL TÝ ÓDIN („Smlouva") („Magie") BALDR-HÖD TÓR NJÖRD, FREY, VANOVÉ FRIGG FREYJA Les Dieux Indo-Européens, str. 90 a 102 (kromě Germanie)2' 23 Gcrmánie byla připojena pro informaci, ale vyznačuje se několika zvláštnostmi. Srv. násl. tabulky na str. 124-141.-Pozn. H. C.-B. 97 Ill TROJČLENNÁ THEOLOGIE 77 togii kr vyjádření ideologie tří funkci. Theologie různých mdocvropských národů nejsou ve své podstatě nesourodým nahro madením bohů, usazeninou z náhodných přílivů a odlivů historie Všude, kde jsme dostatečně informováni, je snadné rozpoznat ústřední seskupení vzájemně těsně spjatých božstev, vymezujících se jedno vůči druhým a rozdělujících si oblasti posvátna podle plánu, který byl vyložen v předešlé kapitole. Tato uspořádání byla dlouho, případ od případu, zanedbávána, popírána nebo špatně chápána. Jejich rozpoznání, zejména rozpoznání mitannského a indického seskupení, o kterém bude řeč nejdříve (1938; především po roce 1945), je na počátku zásadního pokroku našich studií; a také na počátku početných sporů, často příjemných, občas bolestných, vždy užitečných, mezi komparatisty a odborníky na různé jiné oblasti. 2. Charakterističtí bohové tří funkcí ve védských hymnech a rituálech. Kněží védské Indie při určitém počtu důležitých rituálních okolností, při vzývání, obětování nebo klasifikačním vypočítávání, spojovali Mitru a Varunu, svrchované vládce vesmíru, boha Jnd(a)ru, válečníka par excellence, a dva božské blížence, téměř vždy označované nějakým společným jménem v duálu, Násatjovce nebo Ašviny, léčitele, dárce potomstva a všech druhů statků. Někdy se na druhé úrovni, očividně analogicky k binárnímu obsazení první a třetí úrovně, Indra objevuje ve spojení s nějakým jiným bohem, ale nikoli stálém (Váju, Agni, Súrja, Višnu atd.). již jsme viděli (1,18), jak je tento božský sbor (Mitra-Varuna, dva Ašvinové, Indra s Agnim nebo Súrjou) vzýván, aby vznikl mu«y zárodek, cil, který byl v těchto archaických dobách důlcž.těj^nez je tomu dnes; pořadí výčtu, které umisťuje Ašviny na druhé mis před Indru, je snadno ospravedlnitelné, protože se jedna o zroz , neboli událost, která náleží čistě do jejich oblasti. S jmou zmenou v pořadí, zdůrazňující Indru, představuje totéž seskupen« sezná 98 III TROJf I INNÁ THEOLOGIE hlavních „párových bohů", vzývaných při vrcholném okamžiku ranního vylisování bčhcm obětování typu samy: Indra a Váju, Mitra a Varuna, dva Ašvinové,24 takže v důsledku toho on pak dominuje rozvržení určitého počtu hymnů Rgvédu, inspirovaných tímto rituálem. Kontext těchto hymnů je často instruktivní, zajišťuje a osvětluje funkční hodnotu každé božské úrovně; například v 1,139, Indra-Váju jsou ve své strofě (strofa 1) jasně charakterizováni tím, že vedle nich se vyskytuje slovo šardhas, termín, který označuje oddíl mladých božských válečníků; strofa o Mitrovi-Varunovi (strofa 2) je naplněna pojmy rta a anrta, to znamená řádem, kosmickým a morálním, a jeho protikladem; Ašvinové (strofa 3) jsou představeni jako pánové dvou variant „vitality", šríjas aprks'as. Ve dvou doplňujících hymnech 1,2 a 3, jsou Indra-Váju označeni jako nará, „Männer, hrdinové" (2, strofa 6) o Mitrovi-Varunovi (2, strofa 8) se říká, že „skrze řád a péčí o řád dosáhli vysoké výkonnosti"; pokud jde o Ašviny, „dávají mnohá potěšení" (3, strofa 1). 3. Seznamy vzestupné a sestupné. Nejčastěji je respektováno kanonické pořadí bohů, ať už vzestupné, nebo sestupné. Podívejme se nejdříve na dva velmi „čisté" případy, ve kterých je Indra na své úrovni sám. Během archaického a pečlivě prováděného obřadu vztyčování nesmírně důležitého ohňového oltáře, v okamžiku, kdy jsou vyznačovány posvátné brázdy vymezující jeho umístění, je vzývána mytická kráva Kámaduh („ta, která, když je dojena, splňuje veškerá přání"). Vzývání obsahuje božskou řadu, kterou se zabýváme, v sestupném směru s určitou návazností, která zajišťuje její funkční hodnoty: „Vytvoř jako mléko to, co si přejí, Mitrovi a Varunovi, Indrovi, oběma Ašvinům, Púšanovi (bohu skotu a někdy i šúdrů), tvorstvu, rostlinám".25 V takovémto uspořádaném vypočítávání, nad rostlinami, zvířaty a případně nad neárjovskými lidmi, Mitra-Varuna, Indra a Ašvinové mohou ochraňovat pouze tři varianty ár-jovského lidu, odpovídající každá jednotlivě i všechny společně ve své hierarchii jejich třem povahám. Při jedné prosebné obeti k získání blahobytu jsou vzýváni stejní bohové, tentokrát ve vzestupném pořadí, s vyčerpávajícím doplň- m Např.&rf. Brahm. IV, 1,3-5. 25 mpt.Sal. Brahm. VIl,2,2,12. 99 iK.'iri i NNA INDOI \ ifiicsKA IDEOLOGIE \ i ipolečnČ jako celku:26 „Jsi dechem obou Ašvinů „, inJ.N , jsi dechem Mitry a Varany..., jsi dechem v* ""í i ,.'- vsech S Agnim, který je přidružen k Indrovi, lze pozorovat stejno tekvenci, v sestupném pořadí, na začátku jednoho velmi zajíma °é ho, spekulativního textu27 (s určitou menší variantou v pořadí strofY e to slavný pantheistický hymnus, vložený do úst osobnosti, jíž je bezpochyby Váč, Řeč, a která se v každém případě představuje jako společná podpora a podstata všeho, co existuje. První strofa zní takto: „Půjdu s Rudrovci a s Vásuovci, (půjdu) s Áditjovci a (půjdu) se všemi bohy! Já podporuji oba dva - Mitru a Varunu, já (podporuji) Indru a Agniho, já (podporuji) (oba) Ašviny!" Je pozoruhodné, že v následujících strofách, při rozboru své vlastní multivalence nebo, jak říká, „mnoha míst" a „pobytů", do kterých ,jej bohové uvedli" (RV, strofa 3=AV, strofa 2), Váč vyzvedává jako části svého díla ve vztahu k lidem (RV, strofa 4, 5, 6 = AV, strofa 4, 3, 5) potravu a život, dále slovo „vychutnávané bohy a lidmi" a dobro jím prokazované, svatým osobám (bráhman, rši), a konečně luk, „šíp, který zabíjí bráhmanova nepřítele", a boj - a nic dalšího. Jejasné, že ať už byl záměr této doktríny jakýkoli (hovořilo se v této souvislosti o neoplatónském Logu), tato báseň užívá ve svém výrazu nejstarší konceptuálni systém Árjů: svým výkladem paralelních pojmů (bohové, činy) potvrzuje, že sekvence „Mitra-Varuna, Indra (sám nebo doprovázený), oba Ašvinové" v sobě spojuje patrony, theologické výrazy tří funkcí. 4. Árjovští bohové z Mitanni. Stejná sekvence, občas maličko pozměněná podle různých důkazů v zaměření, jak je lze z textů často vyrozumět, se nalézá v řadě textů archaické Indie, ale já přejdu bez otálení k nejdůležitějšímu dokumentu. Dnes víme, že mezi Indo-íránci jedna větev, která hovořila buď budoucím „indickým védským jazykem" nebo nějakým velmi blízkým dialektem a kterou můžeme nazvat „Praindy", namísto, aby se vydala na východ, k Indu a do Paňdžábu, zabloudila na západ, na Eufrat a až do Palestiny, kde ji čekal skvělý, i když pomíjivý osud a kde zanechala stopy v mnoha zápisech klínovým písmem. Zatímco jejich východní 26 Taiti. Sanh. 11,3,10,2b. 27 Rgvéd (= R V) X,125 = A tharvavéd{=A K) 1V,30. 100 III. TROJČLENNÁ Tlil O! |(, bratři, tvůrci védských hymnů, unikli ze záběru historie, tito, obklopeni národy archivářů, kteří je vyzbrojili znalostí písma, jsou velmi přesně lokalizovatelní a časově zařaditelní. Byli to právě oni, jejichž hordy válečnických specialistů, o kterých jsme hovořili výše a které babylónské a egyptské texty nazývají marianni, otřásly a občas vyvracely staré říše Předního východu. Nejzajímavější skupinou z těchto „Praindů" je ta, která poté, co shromáždila pod svým vedením národ odlišného původu, založila uprostřed druhého tisíciletí v záhybu horního Eufratu impérium Mitanni, s nímž jak Chetité, tak Egypťané museli svého času jednat jako rovný s rovným. Tak tedy, v roce 1907 bylo při archeologických vykopávkach v Bogazkale objeveno v archivech jednoho chetitského krále několik exemplářů jakési smlouvy, kterou tento panovník uzavřel kolem roku 1380 se svým mitannským sousedem Mattivazou. Tento Mi-tannec, kterému Chetita pomohl získat zpět trůn a kromě toho mu dal i ruku své dcery, sepsal se svým dobrodincem v náležité formě jakousi dohodu o spojenectví. Text vyjmenovává nebeské pohromy, s jejichž dopadem na svou hlavu je srozuměn, jestliže nedodrží dané slovo. Jak bylo tehdy obvyklé, obě smluvní strany povolávají jako ručitele všechny, kteří v jejich říších byli uctíváni jako bohové. A mezi mitannskými bohy, vedle velkého počtu neznámých bohů a několika dalších, rozeznatelných jako božstva buď místní nebo babylónská, nalézáme jednu sekvenci bohů, která byla okamžitě identifikována indology a která byla nelehkým oříškem pro filology, dlouho studující všechny grafické a gramatické zvláštnosti tohoto textu. Dnes již může být výčet s velkou jistotou podán takto: „...Bohové Mitra (a) (V)aruna [varianta: Uruvana] ve dvojici, bůh Indara [var.: Indar], oba bohové Násatjové'..." Po více než třicet let, zejména proto, že nebylo přihlédnuto k indickým dokumentům védského údobí, z nichž hlavní jsme právě citovali výše, bylo toto seskupení bohů vysvětlováno buď bizarně (W. Schulz, 1916-1917) nebo nedostatečně (Sten Konow, 1921). Dán A. Christensen (1926) se jedním úsporným rozborem přiblížil pravdě a rozpoznal, že Mitra-Varuna, Indra a Násatjové nefigurují v Bogazkale jako odborníci na diplomatické akty, ani jako spjatí s tím či oním zvláštním ustanovením smlouvy, například se sňatkem, ale prostě proto, že představovali „hlavní bohy" árjovské společnosti; Christensen bohužel chápal tento vysoký božský štáb pouze v rámci dualistickč opozice 101 IK LBNN* «HOOiVtOMKA IDEOLOGU ./,/n„. ,,,!,„ v (ránu, zatímco reálné »i. mi x „ *d*ké Indii,.. ro «Hl M umélc a v rozporu 's ůd ľ!1 'Ů'cžitóve Ikupin, Mii.u-V.uunu na jednu stranu, Indru-Násatiovc ° dvou druhou reprve \ roce 1940, zásluhou védského problému míT1 n védských textů, které sdružují stejné bohy jako smlouva 7 b d kale, 80 x x nořila zcela jednoduchá interpretace kterou «.«, °8aZ" i 5 shrnul těmito slovy: ' JSem v rocc V Bogazkale pod Mitrou-Varunou, svrchované bohy, ti boh kte« bdi nad posvátnem a spravedlností, bohy království s jeho mi pomocníky, knéžími a právníky, nenalézáme na stejné Úrovni „Indaru a Násatjové", dvojí představitele stejného druhu bohů, nýbrž na druhé úrovni je Indara, bůh válečnické funkce a vojenské aristokracie, mariannů; a na další, ještě nižší úrovni jsou patroni třetího stavu, Násatjové. Tím, že král jmenuje tyto bohy společné a v tomto pořadí, činí dvč přesné operace: zavazuje spolu se sebou i celou společnost svého království představenou ve své bčžné formě a zároveň se dovolává tří velkých oblastí osudu a prozřetelnosti. To odpovídá ostatně soupisu prokletí, která je ochoten přijmout jako odplatu, jež by v případě křivopřísežnictví postihla jak jeho osobu, tak jeho lid a celou zemi: neplodnost, vyhnanství a zapomenutí, všeobecnou nenávist ze strany bohů - výčet je dlouhý a obsáhne všechno. * 5. Popis bohů charakteristických pro tři funkce ve védském náboženství. Nebude neužitečné a pomůže to čtenáři vyznat se lépe ve zvláštních analýzách, které budou následovat, jestliže nyní několika slovy upřesníme z perspektivy tri funkcí zaměření a též omezení různých bohů, jejichž předepsané sdružení bylo podle nálezů z Bogazkale i podle indických hymnů a rituálů prokázáno jako přeď védské. Takto jsem tuto problematiku shrnul ve své malé knížce Indoev* ropští bohové {Les Dieux des Indo-Européens) z roku 1952: Není náhoda, Že první úroveň je nejčastéji reprezentována dvěma bohy: svrchovanost, jak šiji představovali Indové těchto vet starých dob, mela dvě tváře, dvě poloviny, které JSOU protmmn,^ ale komplementární a stejné nezbytné a které ^esňfl * , nimiž bdí dva „králové", Mitra a Varuna. Z Udského hleclis j^ Varuna znepokojujícím a hrozivým pánem, majitelem m J 102 II! i rojclenná theoi OOll znamená magie vytvářející formy, je vyzbrojen uzly a sitémi, z čehož plyne, že se muže každého bleskové a neodvratné zmocnit. Mitra, jehož jméno znamená „smlouvu" a také „přítele", je uklidňující, dobrotivý, je ochráncem Čestných a správných činu a vztahů, násilí je mu cizí. První z nich, Varuna, jak praví jeden slavný text, je „onen sviť*, Mitra je tento svét. Varuna je despotičtější, „ božštější14, dá-li se to tak říci; Mitra je něco jako posvátný kněz. V lůně první funkce má Varuna bližší vztah ke druhé, násilnícke a válečné junkci; Mitra k mírumilovnému blahobytu, jenž vzkvétá díky třetí. Tento protiklad je tak výrazný, že odedávna mohly být zdůrazňovány téměř démonické Varunovy rysy: není snad asurou par excellence a nejsou snad v postvédských formách náboženství stejně jako již v mnoha strofách Rgvčdu asurové tajuplnými démony? V lnd(a)rovi je shrnuto něco úplné jiného: pohyby, služby, nutnosti hrubé síly, která, užita v bitvě, přináší vítězství, kořist. moc. Tento nenasytný přeborník, vyzbrojený hromem, zabíjí démony a zachraňuje vesmír. Pro své hrdinské skutky se opájí só-mou, která dává sílu a zuřivost. Je Tanečníkem, nrtu. Jeho zářící a hřmotný doprovod tvoří Marutové, do atmosféry transponovaný oddíl mladých válečníků, marja. Jím a skrze nese vyjadřuje určitá morálka hrdinského činu a přebytku životních sil. která stojí v protikladu jak vůči přísné a přímé všemohoucnosti. tak vůči laskavé umíměnosti, které se spolu sdružily na první úrovni. Kanoničtí bohové poslední úrovně, Násatjové nebo Ašvinové, vyjadřují jen část mnohem komplexnější třetí funkce. Jsou především dárci zdraví, mládí a plodnosti, divotvorci pomáhající chu-ravým stejné jako zamilovaným, dívkám bez ženicha stejné jako neplodnému dobytku* Třetí funkce je však ničím víc, nezajišťuje pouze zdraví a mládí, ale výživu, hojnost lidí a statku, to znamená zástupy lidí a hospodářské bohatství, a také citový vztah k půdé, to mírumilovné a stabilní potešení z majetku, které je v sanskrtu vyjádřeno důležitým kořenem kSi-, Proto také jsou Ašvinové často posíleni na své úrovni bohy a bohyněmi kteří zaštiťují další ai- pekty třetí lunl například zvířecí život, materiální dostatek, mateřství (ľúšun, ľurandhi, Dravinodá, „Pán poli". Sarasvatí a další bohyné matky), nebo také ještě kteří chrání pluralitní, kolektivní a totální charakter (., všichni bohové" - byli paradox- ně pojati jako určitá zvláštní třída bohu), který j e dobt ádřen /03 TllOJC! i nnA INDOI vin.ľSKÁ IDBOLOQIB phirélim visas. „Many f$Ji Rgvéd (VUU5) stavíjako označeni tuti fitnkcě oproti noutrdlnim singulárům brahman a kSatram charaktorizujicim obě vyšStfitnkee. I. VARUNA sám, častčji MíTRA a VARUNA (občas se třetím z Ádit- jovců, ARJAMANEM, zřídka se čtvrtým, BHAGOU). II IND(A)RA sám, nebo s VÁJUEM či s AGN1M (nebo s jiným společníkem). III. Dva AŠ VÍNOVÉ (ve starSích dobách NÁSATJOVÉ) Les Dieux des Indo-Europées, str. 9. | Máme zde pčkný příklad struktury, rozčlenčnč theologie, o níž můžeme jen stčží předpokládat, Že vznikla pouhým nahromaděním částí a kusú: celek, rozvržení podmiňují jednotlivosti; každý božský typ vyžaduje ve svém vlastním zamčřcní přítomnost všech ostatních, dokonce je definován pouze vztahem k ostatním, s názorností, jaká vyplývá jen z antitéze. Rozpoznání tohoto božského sledu a jeho předvédského charakteru umožnilo v roce 1945 uskutečnit rozhodující krok při výkladu iránských náboženství a především vydat počet z jednoho již dlouho pozorovaného důležitého rysu avestské theologie. 6. Indoirátuti bohové tří funkci v Zarathuštrově reforme. Radikální reforma spojovaná se jménem Zarathuštrovým, bezpochyby spíše souhrn řady postupných reforem stejného smyslu, hluboce pozměnila pohanství zdčdčné po předcích. Pozorujcme-li však současné historicky potvrzený výsledek tohoto reformačního procesu a prehistorické východisko, které lze rovnčž určit, protože bylo jisté ve mi blízke nyní známému védskému a předvédskému obrazu, vyvstanou okamžité néktcré vůdčí linie tohoto pohybu. postgathové Avcstč, v nížjc zmírnčn nesmiřitelný monotheis- chvhľ ViVC sc pod ve,kým bohcm Ahur* Ma'-d^ - bezpo- oJevutľľr'6 hlaVníh° aSUfy- ktĽ,Ľh(> fodie nazývala Varunou -nich bohľí KVyS°? P°Stavcn< mytické r.gury nesoucí jména hlav- Jc pÔľor hod ffalskéh° seznamu W/Sbí hubu. Nénhaithja), Í^oJmÝK,arľK.KCcM,thra ZUStavá bühcm. ö»t«mco Indra (stejnč J y lary buh' Saurv»- védský šarva, který je v odlišném, ale 104 lil TROJČLENNÁ THEOl OOII prokazatelném vztahu k síle a násilí) a Nánhaithja - zmínéni ještě stále v tomto pořadí, stejné jako v indické formulaci Násatjové následují za Indrou-jsou jmény velkých démonů: to je známka reformy, kterou uskutečnili knčží, představitelé první funkce, a jejímž cílem bylo vnutit jednotné celé mazdaistické společnosti vysokou morálku očištčné první úrovně a odvrhnout, vyobcovat a démonizo-vat božské patrony, kteří tradičné zastupovali a ospravedlňovali jiné způsoby chování: běsnění válečníka a mčnč krvavé, leč bezpochyby ncmčnč nevázané orgie kultů plodnosti. 7. Zarathuštrovské entity. Pokud jde o novou, čisté monotheistic-kou theologii gáth, spočívá odlišným způsobem na témže schématu. Jejím nápadným rysem je existence určité skupiny abstraktních entit, spojených s jediným nejvyšším bohem. Tyto entity nemají ještč kolektivní název, ale právč je pozdčji vidíme pevné seskupené ve stabilním pořadí pod jménem Amcša Spenta, „Nesmrtelní, Blahodární". JcštČ se diskutuje o tom, zda v gáthách jsou tyto entity již stvořeními nebo emanacemi oddelenými od boha - jakýmisi ar-chandčly - nebo prostě božími aspekty; to ale nic nemění na problému jejich původu, kterým sc zde zabýváme. Jazyk a styl gáth sc vyznačují značnou neprůhledností, která je úmyslná a rafinovaná. Naštěstí pro orientaci disponujeme určitými úvahami, které nezávisejí na nejistotách doslovného překladu: (1) Smysl a gramatická struktura jmen, která označují entity, přinášejí některá poučení. (2) Strofy, které obsahují téměř všechna jména jedné nebo několika entit, jsou dostatečně početné, aby umožnily statistická zjištění - např. relativní četnosti každé entity a také frekvence jejich různých seskupení -, která sama o sobě odhalují důležité vlastnosti systému; jestliže například intence, forma a styl těchto lyrických hymnů nevybízely básníky, aby představovali entity v výčtu v jejich racionálním sledu tak, jak to později budou činit rituální texty v próze, přesto přehled frekvence zmínek o jednotlivých entitách, B v důsledku toho významu, jaký básnici každé / nich přikládali, reprodukuje přesné a S předstihem hierarchické pořadí, v němž budou později stále vystupovat pod svým jménem Amcša Spenta: tato hierarchie tedy již existovala. (3) Dal r- pretačni moment poskytuje přehled „hmotných prvků", které tradice přiřadí slovo od slova k seznamu entit; je to zdvojení, na které samotné hymny činí zřetelné a přesné narážky. (4) Koncčn 105 " N ,ND01 v l IDBOLOOU 'H- \w ■inakiiW.. , entit |ako protětsek ioi i i i kter) |l x některých případech osvětluie ° arci~ Přehled cntil je takovýti straktní entity: I VOHUMANAH (I »obré snn ni) \ S \ (Řád) VTHRA (Moc) 4 Nľl NTAÁRMA1TI (Zbo; mysl) HAURYATÁT (Plnost. Zdraví) 6. AMERETÁT (Nesmrtelnost) Ochraňovaní hmotné prvky: býk oheň kov země voda rostliny Arcidémoni představující protiklad: Špatné smýšlení Indra Saurva Nánhaithja Žízeň Hlad 8. índoíránští bohové tři funkci transponovaní do entit. Ať už entity vykládáme jakýmkoli způsobem - jako archanděly nebo aspekty boha -, vyvolává tento přehled řadu otázek: proč právč tčehto šest vyvolených, a ne jiné, které by bylo snadné vymyslet? Proč toto P tdí a tato preferenční seskupení, tedy sounáležitost vždy dvou a dvou, tři a tří atd., které prokázala statistika? Proč autoři systému, kteří měli k dispozici tak málo míst. v závčru jedno místo do určíte mírv promrhali tím. že zdvojili „Zdraví" velmi blízkou „Nesmrtelnosti", která je téměř bez výjimky zmiňovaná vždy zároveň s nimi ľ, byla z tčehto přesných míst tři - druhé, třetí a čtvrté - pridelená třem arcidémonům, kteří isou starými funkčními bohy, jez reforma odsoudila'.' Konfrontace seznamu zarathuštrovských entit s veo-Ským a m.tannskym seznamem funkčních bohů ukazuje, ku, > i -a hledat společné řešeni. . (1) Dvě poslední entity, jejichž jména souzní a které jsou w neodlučitelné, připomínají velmi blízkými pojetími, jež vyj. ^> a hmotnými prvky, které jim jsou přiřazeny, stejné jako ivy rarchickým i avením nerozlučné blížence Násatjovce, 106 III ľROJČLBNNA THBOLQ zdraví a života, omlazovačc starců, odborníky na léčivé účinky vody a bylin. (2) Tčsnč před nimi, jako čtvrtá entita je Zemč, jakožto matka a živitelka a zároveň vzor paní íránského domu: připomíná tak napevno neurčenou bohyni (zejména Sarasvatí), kterou občas vidíme přidruženou k Násatjovcům ve védských výčtech při popisu třetí funkce. Takže oblast tří posledních zarathuštrovských entit, které jsou všechny označeny substantivy rodu ženského, zatímco vyšší jsou nazývány jmény rodu středního (srv. védské femininum viš proti neutrům bráhman a kšatram), je oblastí třetí funkce; navíc v osobč Armaiti je to zřetelně určitá entita třetí funkce, proti níž systém staví zlého Nánhaithju, démonizaci (zredukovanou do jediné postavy) dvou kanonických bohů stejné funkce, Násatjovců. (3) Výše, třetí entita se jmenuje Chšathra, to znamená samotné slovo kšatra-, z nčhož je odvozeno indické pojmenování kšatrijů a které od časů Rgvédu (VIII,35) diferenčně charakterizuje druhou funkci, tak jako v nartském eposu Osetu, v podobě aechsaertaeg-, poskytuje odlišující název rodu silných hrdinů. „Kov*, který' je s ni spjat, je kovem v nejširším slova smyslu, ale explicitní texty upřesňují, že se jedná o kov zbraní. Arcidémon, který stojí proti ní, Saurva, má védské jméno Šarva, což je variantou Rudry, osobnosti tak složité, že zde nemůže být zkoumána, ale která přinejmenším jako lukostrelec a otec Marutů zapadá dobře do druhé funkce. (4) První dvě entity, nejčastěji vzývané nebo zmiňované, nejbližší bohu a s oblibou spojované, nesou příznačná jména: Aša je avestsk slovo (srv. staroper. Arta) odpovídající védskému rta, kosmickému, rituálnímu, společenskému a morálnímu řádu, který je pod záštitou svrchovaných bohů, především však (a až po jemu vlastní přívlastky) neoblomného a strašného Varuny; Vohu manah, „Dobré smyšlení", je naproti tomu v řadě pasáži gáthské literatur) a \ literatuře postgáthské představován jako blízký člověku, stejně tak jako dobromyslný a přátelský Mitra je člověku blízký a je „tímto světem v protikladu k Varunovi, který je „oním světem". Jasná (XL1\ obsahuje dvě v tomto ohledu odhalujíc! strofy, strofu třetí a čtvrtou: ty rozdělují vzdálený vesmír a náš MízkN prostor mezi Aša a Nohu manaha stejně výrazně, jako mezi Varunu a Mitru (u každého s pomocníky, o nichž bude řeč v následující kapitole) je rozděluje například ^ /(IV, i) Materiální prvek spojen) s Vohu manahem ji býk: nuže, od indoii anskyeh dob, jak bylo .jištěnojiž dávno (přede- TROJČI i NnA INDU! VROPSKA IDi ..i o(l|,, vin., ifetohou a Chrlitenwna), se býk nalézá pod zvláštní ochra- „ chovaného Mltry Koncčnč postavení entity A.ša do páru s irddímoiwn Indrou připomíná, že nčkolik hymnů Rgvédu líčí hádk\ iiH/i iVTOhovtným vládcem Varunou a válečníkem Indrou noíitcli dvou morálek, jejichž protikladnost snadno vyústí do konfliktu 9 Záměr této ZarathuStrovy reformy. Toto porovnání obohacují a upřesňují ještč dalSí poznámky stejného druhu, nicménč už tyto postačí jako základ řešení problému původu Ameša Spcnta, které jflem siiocc rozvinul v roce 1945 ve své knize Ncussance ďarchan-g, výčt i šesti entit mazdaistického monotheismu byl okopírován plagovén z výčtu bohů tří funkcí v indoíránském polytheismu; přesněji z jedné varianty tohoto výčtu, jak se s ní setkáváme v Indii, která k pčti mužským bohům jmenovaným například v Bogaz-kalc připojila ve třetí funkci, v tčsné blízkosti Násatjovců, bohyni matku. Proč toto napodobení? Proč Zarathustra nebo reformátoři, které lze pod toto jméno zahrnout, prosté a jednoduše tyto „falešné bohy" nezrušili? Bezpochyby proto, že jako knčží a filosofové lpéli na trojfunkční struktuře svého poznání a rozpoznali její účinnost jako prostředku analýzy a jako rámce úvah o živote; bezpochyby také proto, že i lidé, Arjové, ke kterým se obraceli ve svých kázáních a které chtčli přesvědčit nebo přinutit, rovnčž Ipčli na tomto způsobu myšlení, a bylo jim tedy třeba poskytnout přesnou náhražku toho, co jim bylo odebráno; a koncčnč také asi proto, že takto prezentaný výklad byl výmluvnéjší: jedním z praktických cílů reformy, jak jsme vidčli, bylo zničení zvláštní morálky válečnických a pasteveckých skupin ve prospčch znovu promyšlené a očištčné morálky knčžské funkce; pokud například na totéž místo, na kterém až doposud „řádil" nezávislý Indra, byla postavena vzorová postava ztčlesnčné „Moci", Chšathra, zcela oddané svatému náboženství, bylo to pro vyznavače starého systému silnejší ranou, ne jakou by bylo pouhé popření pohanského boha a zrušení této oblasti pohanské theologie V určitém smyslu lze říci, že ^rath"š*r°™ reforma, pokud jde o entity, spočívala v nahrazení každého bo^^ Z troj funkčního seznamu nejakým ekvivalentem, který si P . své postavení, ale byl v zásad* zbaven své povahy a naplň >n^^ kým novým duchem, a to pouze takovým duchem, kw v ^ ladu s vůli a zjevením jediného boha. Tak se vysvétlujc doj 108 III ľRO/CLl nná lili OLOOIB čarování, který zakoušejí badatelé při prvním tyku s gáthy: navzdory svým různým jménům, všechny entity, které se tam pohybují, se /dají být rovnocenné, vzájemné zaměnitelné Tak se též vysvětluje, proč všichni ti Ameša Spcnta, bez ohledu na svou funkční úroveň nebo boha, kterého nahradili, připomínají svým jednáním indickou skupinu bohů první úrovnč, bohy svrchovanosti, Áditjovce, z nichž Mitra a Varuna jsou ti základní. Tato analogie', která je nezpochybnitelným faktem a kterou oprávnené silné zdůraznili B. Geiger a K. Barr, však spíše jen uzavřela problém původu entit ve slepé uličce: nejedná se o bčžné, starobylé ekvivalenty svrchovaných védských bohů, ale o ekvivalenty védských bohů tri úrovní, energicky převedených na jediný typ požadované „svatosti": bezesporu bohů svrchovaných, ale též, pod nimi, boha násilného a bohů dávajících život, kteří je doplňují. Indoíránští funkční bohové entity (achandčlé) Avcsty arcidémoni stojící proti archandélům postgáthové Avesty I./M1TRA WARUNA (pod AHURA MAZDOU) VOHU MANAH (nová invence) AŠA INDRA ILINDRA H+RUDKA-SARVAai i CHŠATHRA SAURVA III. Bohynč (SAKASVATÍ aj.) ÁRMAITI 2 blíženci HAURVATÁT NÁSATJOVÉ AMERETÁT NÁNHAITHJA (nová invence) Les Dwux des Indo-lúnopées, str. 21. 10. Indoíránštt bohové tří funkci a chronologická vysvětleni. Tento výklad Ameša Spenta, okamžité přijatý řadou íránistů, byl pozdčji doplnčn o další rozšíření, z nichž nčktcrá nalezneme v příští kapitole (111,8). Musím se zde omezit pouze na zdůraznční jeho hlavního dopadu z komparativního hlediska. Jelikož je v nčm mitannský a védský kanonický výčet bohů tří funkcí a jejich hierarchie převe- 109 UNNA INIMM VROPSRA I DIU,, ()(i| N liuhOV \ Chriltentena), se býk nalézá pod zvlás non chovaného Mltry. Konečně postavení entity A?tni°Chra" t iiuJ.iiiľiHiii Indrou připomíná, že nčkolik hymnů r* d-° páru hililkx lu.váným vládcem Varunou a válečník 8Vedu ,íčí momuI. dvou morálek, jejichž protikladnost snadno wrttľ? índrou» flikm yust"dokon- P Zrfm* ftffo Zarathuštroyy ne/órmy. Toto porovnání oboh a upřesňují ještě další poznámky stejného druhu, nicménč u/ľľ postačí jako základ řešení problému původu Ameša Spent k ,M m Široce rozvinul v roce 1945 ve své knize Naissance d'archľn g, j fiel šest. entit mazdaistického monotheismu byl okopírová " plagován z výčtu bohů tří funkcí v indoíránském polytheisms přesnčji z jedné varianty tohoto výčtu, jak se s ní setkáváme v ln' dii, která k pěti mužským bohům jmenovaným například v Bogaz kale připojila ve třetí funkci, v těsné blízkosti Násatjovců, bohyni matku. Proč toto napodobení? Proč Zarathuštra nebo reformátoři které lze pod toto jméno zahrnout, prostě a jednoduše tyto „falešné bohy" nezrušili? Bezpochyby proto, že jako kněží a filosofové lpěli na trojfunkční struktuře svého poznání a rozpoznali její účinnost jako prostředku analýzy a jako rámce úvah o životě; bezpochyby také proto, že i lidé, Árjové, ke kterým se obraceli ve svých kázáních a které chtěli přesvědčit nebo přinutit, rovněž lpěli na tomto způsobu myšlení, a bylo jim tedy třeba poskytnout přesnou náhražku toho, co jim bylo odebráno; a konečně také asi proto, že takto prezentaný výklad byl výmluvnější: jedním z praktických cílů reformy, jak jsme viděli, bylo zničení zvláštní morálky válečnických a pasteveckých skupin ve prospčch znovu promyšlené a očištčné morálky kněžské funkce; pokud například na totéž místo, na kterém až doposud „řádil" nezávislý Indra, byla postavena vzorová postava ztělesněné „Moci", Chšathra, zcela oddané svatému náboženství, bylo to pro vyznavače starého systému silnější ranou, než jakou by bylo pouhé popření pohanského boha a zrušení této oblasti pohanské theologie. V určitém smyslu lze říci, že Zarathuštrova reforma, pokud jde o entity, spočívala v nahrazení každého božstva z trojfunkčního seznamu nějakým ekvivalentem, který si podrže své postavení, ale byl v zásadě zbaven své povahy a naplněn nějakým novým duchem, a to pouze takovým duchem, který byl v souladu s vůlí a zjevením jediného boha. Tak se vysvětluje dojem roz- 108 III TROJČI l nná THEOLOOIE čarování, který zakoušejí badatelé při prvním styku s gáthy na vzdory svým různým jménům, všechny entity, které se tam pohybují, se zdají být rovnocenné, vzájemně zaměnitelné Tak se též vysvětluje, proč všichni ti Ameša Spcnta, bez ohledu na svou funkční úroveň nebo boha, kterého nahradili, připomínají svým první úrovně, bohy svrchovanosti Áditjovce, z nichž Mitra a Varuna jsou ti základní. Tato analogie', která je nezpochybnitelným faktem a kterou oprávněně silně zdůraznili B. Geiger a K. Barr, však spíše jen uzavřela problém původu entit ve slepé uličce: nejedná se o běžné, starobylé ekvivalenty svrchovaných védských bohů, ale o ekvivalenty védských bohů tří úrovní, energicky převedených na jediný typ požadované „svatosti": bezesporu bohů svrchovaných, ale též, pod nimi, boha násilného a bohů dávajících život, kteří je doplňují. Indoíránští funkční bohové entity (achandělé) Avesty arcidémoni stojící proti archandělům postgáthové Avesty I./MITRA WARUNA (pod AHURA MAZDOU) VOHU MANAH (nová invence) AŠA INDRA 11./INDRA H+RUDRA-ŠARVAaj.) CHŠATHRA SAURVA III. Bohyně (SARASVATÍ aj.) ÁRMAITI 2 blíženci HAURVATÁT NÁSATJOVÉ AMERETÁT NÁNHAITHJA (nová invence) Les Dieux des Indo-Europées, str. 21. 10. Indoíránští bohové tří funkcí a chronologická vysvětlení. Tento výklad Ameša Spenta, okamžitě přijatý řadou íránistů, byl později doplněn o další rozšíření, z nichž některá nalezneme v příští kapitole (111,8). Musím se zde omezit pouze na zdůraznění jeho hlavního dopadu z komparativního hlediska. Jelikož je v něm mitannský a védský kanonický výčet bohů tří funkcí a jejich hierarchie převe- 109 I I NNA INDOEVROPS KÁ IDliOLOG IE ,!l" P**do Wofránských časů, je v něm ««.«« ?*.....; "' f "* * í " nebo tuto UÄE5* každý **»■ hi«onckynii událostmi novéjší védské doby SL ^ nebo pre" " býl pokládán za nejakého „velkého bolL Iľľ' a nc™ůže Vi vvs.. svou prestiž na úkor ještě staršího boha M^?^' tom« tak bylo, jak máme chápat, že se tato situace vcTvén ľ * pomíjející, že se tyto nestálé vztahy mezi bohy na'vľestľpu atf na ústupu ustálily, vykrystalizovaly ve stejném stadiu vývoie n * čemž podávaly tak shodný celkovv obraz a no r(.u ^iL _ 7?T na stejném maxim shodný celkový obraz a po celá staletí podržely u vzmach jednoho z nich a na steine.™ «*•„«' ■ , .iBBBBBBBBBBBiaaaaiiaaaaaB^^^^^^^^^^^^mi'ry třikrát opakovat a mít v těchto třech již dříve oddělených společnostech tak shodné intelektuální projevy. Jediným věrohodným vysvětlením je, že ještě nerozdělení Indoíránci, bez ohledu na to, odkud přišli, dorazili na okraj svých zemí zaslíbených vybaveni určitou theologií, ve které vztahy Varuny s Mitrou, Indry s Varunou byly již takové, jak se zachovaly v hymnech, a že následkem toho tyto vztahy a seskupení bohů, které podporují, nejsou ani zdaleka náhodnými výsledky událostí, ale představují určitou konceptuálni, filosofickou danost, určitou analýzu a syntézu, ve které každý termín předpokládá přítomnost ostatních tak silně, jako „levice" si žádá „pravici", zkrátka určitou strukturu myšlení. Domnělá svědectví o ústupu Varuny před Indrou, jak byla občas nalézána ve védských hymnech, je tedy třeba vykládat jinak: hymny, v nichž se tito bohové navzájem bojovně vyzývají, ve kterých se střetává jejich chvástavost, dokonce i hymnus, ve kterém se Indra oslavuje, že odstranil Varunu, jsou jen dramatizacemi napětí, které existuje mezi „Varunovým aspektem" funkce svrchované vlády a Indrovou funkcí a které musí existovat, aby společnost plně vycítila jejich dobrodiní. Mýty spjaté s božskými patrony funkcí mus. alespoň částečně zřetelně zobrazit divergenci těchto funkcí, a mohou t udělat bez okolků a bez kompromisů, jaké si vyžaduje spolewns praxe: je zřejmé, že například absolutní magická ""■»£» a čistá válečnická síla, kdyby byly dovedeny do kraj nos«, y by ve vzájemných konfliktech - tak ostatně v určitých okamí 110 lil TROJČLENNÁ THEOLOGIE života společnosti vzniká uzurpace, nebo anarchie, nebo tyranie. Toto právě vyjadřuje theologie vztahů mezi Varunou a Indrou tak, jak vyplývá z hymnů: v převážné většině případů spolupracují, ale v několika textech ve formě dialogů šli básníci až po onu krajní mez, které se politici moudře vyhýbají, a ve snaze je lépe definovat, „uvidět" je a „ukázat", postavili je proti sobě jako dva rivaly. Jde o stav věcí, o rétorické cvičení bezpochyby archaické, neboť, jak jsme viděli, mazdaismus si zvolil právě exkomunikovaného, démonizovaného Indru, aby z něj udělal soupeře Aša, to znamená entity, ve které ožívá očištěný Varuna. //. Komunikace mezi bohy tří funkcí. Toto pozorování musí být ihned doplněno jiným, obráceným. Funkční definice tří božských úrovní je statisticky přesná (védská literatura je dostatečné hojná a umožňuje tak spolehlivý statistický rozbor), to znamená, že je průkazná nejenom v textech, kde jsou všechny úrovně záměrné utříděny nebo přinejmenším seskupeny, ale také ve velké většině textů, kde nějaký básník opěvuje nebo vzývá božstva pouze jediné úrovně, aniž by pomyslel na ostatní. Nicméně v každém náboženství projevy zbožnosti, naděje a důvěry občas překračují teoretické rámce katechismu, což platí především o Indii, jejíž myšlenkové úsilí, během historicky pozorovatelné doby - a tato tendence je patrná již v hymnech - směřovalo tak často k rozpoznání hluboké jednoty bytí pod rozmanitostí zdání a pojmů, a aby srozumitelně vyjádřilo toto dogma všech dogmat, propůjčilo jedněm atributy druhých. Navíc, co v praxi zajímá zbožného člověka, je bezesporu rozmanitost pomoci, kterou může získat, a mystických bran, na něž může zaklepat, ale je to také a především solidarita a spolupráce všech těch bohů, kteří mu odpovídají. Konečně se stává, že i \ věcech, pro něž lidé povolávají bohy na pomoc, je zapotřebí celého jejich funkčního sboru nebo několika jeho částí, a kromě toho i specialistů, kteří se nalézají mimo něj. Důležitým příkladem je déšť, který vodou naplňuje zemi, který poskytuje přímo či nepřímo bohatství pasteveckého a rolnického typu, dokonce i zdraví, jimž se zabývají bohové „třetí funkce"; je však získán prostřednictvím nebeské bitvy, vyrván v podobě řek nebo božských krav lakomým démonům sucha; tato bitva je dílem, velkým dílem Indry a jeho pomocníků, zejména válečnické hordy Marutů; tím, že spojuje nebesa a zemi a zajišťuje přežití světa, stává se déšť objektem zájmu 111 I HI I NNÄ IND01 VROI'SKÁ IDi-.oi.ooiE , ivrchovtných bohů; konečně na technické provedení je zřejmě odborníkem P«rdianja. Ale proč by se však básník nutil pokaždé iprivedlivi .1 1 liíra/.ftovat tuto dělbu zásluh? Dílo je společ- né, fedltotml je tedy 1 chvála. A neudiví nás, že velký válečník Indra je i.ik Často oslavován, ve výsledku stejnč jako ve formě svého konaní. jako dárce plodnosti a bohatství. Ale čtenář dbalý theologie nesmi nikdy zapomínat na násilnícky způsob, kterým se zmocnil stád nebo osvobodil vodstvo: Indra jednoduše není mužskou obdobou Sarasvatí, nepatří do kruhu Púšana nebo Dravinódy. 12. Theologie tří funkcí u jiných indoevropských národů. Pokud tedy takový božský sbor prokazatelně existoval u Indoíránců před jejich rozdělením a trojčlenná ideologie, jak jsme viděli v první kapitole, je ještě starší a musí být umístěna do indoevropských časů, bylo oprávněné a nezbytné hledat v theologiích jiných indoevropských národů, které jsou dlouho a dostatečně známy, zda v jejich užívaných formulích a rituálech nejsou doloženy analogické sbory. Toto bádání, zahájené v roce 1938, přineslo okamžité výsledky v italické a germánské oblasti. Avšak zároveň v obou těchto oblastech, kde si odborníci ve své autonomii podle libosti vytvářeli již dlouhou dobu vznešené a učené výklady všech věcí, nová interpretace nutně zpochybnila tolik pseudoskutečností a ukázala slabost tolika pseudodůkazů, že rozhodně nebyla všeobecně vítaná. Vcelku se odpor rodil především z toho, že „specializované filologie", ať už skandinávské nebo latinské, si navykly uvažovat chronologicky - podle chronologie zcela hypotetické a subjektivní -o prehistorii „utváření se" oněch komplexních theologických obrazů, které jim prezentovaly nejstarší dokumenty, zatímco z komparativního pohledu, jehož hlavní zásady jsme právě připomněli, lze tyto obrazy interpretovat bezprostředně a zásadně jako konceptuálni struktury, vyjadřující rozdíl a spolupráci mezi třemi funkcemi, které byly jasně vysloveny již Indoevropany. 13. Jupiter Mars Quirinus a Juu-, Mart-, Vojion(o)-. Dvé/ta J» společnosti - jedna umbrijská a druhá latinská -, o nichž nas in^ mují dobře artikulované texty, Iguvium a Řím nám PřcdstaV,UJ7uM_ varianty jedné trojice, jejichž dva první články se shoduji. > Mart-, Vojion(o)- v Iguviu; Jupiter, Mars, Quirinus v nejs . prekapitolském Římě. Již sama tato paralelnost nás vyzyv , 112 III. TROJČLENNÁ THEOLOGIE chom se nepokoušeli vysvětlovat římskou trojici, jak je to béžné, náhodami, postupnými nánosy nebo kompromisy vzniklými v místní historii, neboť jak by dva sledy nezávislých událostí mohly vyvolat dvě natolik podobné theologie a božské hierarchie? 14. Prekapitolská trojice. Existence římské trojice, která rovněž byla popírána, je mimo pochybnost; byla doložena skutečností, že tito bohové byli vždy v průběhu celé římské historie obsluhováni třemi knčžími v přísně uspořádané hierarchii,28 kteří pod jediným rex sacrorum, částečným sacerdotálním dědicem starých králů, představují nejvyšší státní kněžstvo: jsou jimi Xhflamines maiores: neboli Dialis, Martialis a Quirinalis. Prekapitolská trojice, tato skutečná fosilie dochovaná do historických dob a vytlačená z uctívání značně odlišnou trojicí, kterou tvoří Jupiter O. M., Juno Regina a Minerva, zůstala spjata s některými očividně archaickými obřady a náboženskými představami. Jednou za rok, při obřadu, jehož založení bylo přičítáno králi Numovi,29 tri flamines maiores projeli slavnostně městem v jednom kočáře a vykonali společně oběť bohyni Fides. Saliové, kněžské kolegium, které střežilo mezi dvanácti blíže neurčitelnými posvátnými předměty (ancilia) též talisman spadlý z nebes, kterému se připisoval blahobyt Říma, byli in tutela Jouis Mortis Quirini.™ Tragický rituál zvaný devotio (zaslíbení), kterým se římský velitel, jehož armáda byla v ohrožení, odevzdal podsvětním božstvům zároveň s nepřátelskou armádou, byl uváděn určitou formulí, výčtem bohů, jehož přesné znění zapsal Titus Livius (VIII,9,6) a který po Janusovi, bohu všech počátků, jmenoval nejdříve starou trojici: Januse, Jova, Marta Patera a Quirina, poté Bcllonu, Láry atd. Při uzavírání nějaké smlouvy, soudě podle Polybia,31 to byl nejdříve Jupiter, pak Mars a Quirinus, které kněží-fetialové uváděli jako svědky. Společným rysem těchto okolností, při kterých se prekapitolská trojice představuje jako taková, je, že se týkaly Říma jako společenského celku a v jeho obvyklé formě: udržování fides publica, bez které je nemožná společenská soudržnost; trvalá nebo naléhavá 2M Ordo sacerdotum. Sextus Pompeius Fcstus, str. 198, Lindsay. 29 Titus Livius, 1,21,4. 30 Servius,oť//íe/í. VIII.663. 31 Titus Livius, 111,25,6. 113 r«0;CLlNNA INDOBVROMIU .DEO.....„ '•' PlomiticW iltttvIU. Obč. přinesení hnh. • BlJ "........'■»•■•.......j. ......-SSiSiÄiS "•""......•......■ vystupovali společné; ale okázalos íľ , , '' " '" -x.d.o . BpCeíné „„vedeni po^Ä^* Ui myslem obřadu bylo dá. pod ochranu bohyne Fhľs 1h ľ" " P......"V byli Jupi.cn Mars a QuS ka ^ľ not! ,« ^JejichisyntézanebozabezpeeenfjsoSS pro Ž1V01 Říma. O jaké „věci" Šlo? fw»uiiic U Hodnota Java a Marta v prekapitolské triádě. Odpovčď nevy- Zaduje velké úsilí, jen musíme dát přednost mínění vyjádřenému motnými Římany před odvážnými konstrukcemi, které již po tři tvrtč století vytvářejí epigoni Wilhclma Mannhardta nebo archeologové, kteří si málo uvědomují meze svého oboru, dále nesmíme zapomenout, že bohové mohli být jak v Iguviu, tak v Římě takto sdruženi a hierarchizováni jen proto, že poskytovali rozdílné a vzájemně se doplňující služby, a konečně nesmíme opomenout velký ýznam údajů o úřadech tří flamines maiores, o jejichž bohy se jednalo. Budeme-li se řídit tímto návodem a dodržovat zmíněné podmínky, rozpoznáme nejdříve, že Jupiter a zároveň i (následující kapitola ukáže smysl tohoto rozdílu) Dius, kterému flamen Dialis slouží svými činy, chováním a bezpočetnými pozitivními a negativními povinnostmi, je bůh. který z nebeských výšin dohlíží na řád a na nejpřísnější uctívání posvátného, zaručuje život, trvání a moc Říma. Pokud jde o Marta, nezviklatelnč poslušného tisíců cpi grafických a literárních dokumentů, spatříme v něm bojovného římského boha, patrona fyzické sily, té síly, která může být stejně jako u védského Indry za tří nebo čtyř okolností (ne více) zaměřena i na římského rolníka ve prospěch jeho býků, kteří také potřebuj, byt silní, nebo jeho úrody, jejíž úspěch ohrcžuje tolikM"**."£ telných či neviditelných géniů, ale která od bájnych peca ku az po pád impéria zůstala v drtivé většině známých uplatněn, silou přina-sející vítězství. ,, Quirinus. U Quirina, jediného^«*^£?J%£%. io. yuium™. - v«.....-w rfřívčiší učenci výtvoru, vei- rické době pokládán za f?^J«£*ítóbdy bažného ,yPu koryse na základe etymolo fgj« «g!*£ vlk U» o úi ura- 114 III TROJČLENNÁ IUI.M .'i',ih údajů, jeho jméno a několik objektivních poznámek antických autorů. Tyto různé zdroje informací poskytují určitý komplexní, ale souvislý obraz: (1) Známe tři okolnosti, při kterých vystupuje flamen Quírinalis. Během Robigalií 25. dubna obětoval v poli poblíž Říma psa a odvrátil tak (směrem k válečným zbraním, jak dodává Ovidius) rez ohrožující klasy. Při Consuáliích 21. srpna obětoval na podzemním oltáři Cónsusově, který byl bohem zrna uloženého do zásoby (con-dere); 23. prosince obětoval na „hrobě" Laurentie, kurtizány, která ztělesňuje v jednom slavném příběhu rozkoš, bohatství a štědrost a která si svůj kult zasloužila tím, že nakonec odkázala svůj velký majetek římskému lidu. Vlastní Quirinův svátek, Quirinalia 17. února, připadal na stejnou dobu jako závěrečné dějství Fornacalií, to znamená kuriálních svátků pražení zrna. Při zbývajících dvou doložených kultovních souvislostech se Quirinus objevuje ve spojení s bohyní Ops, to znamená se ztělesněním rolnické Hojnosti: z jednoho nápisu se dovídáme, že 23. srpna, během Volcanalii, figurují Quirinus a Ops mezi božstvy chránícími město bezpochyby proti požárům;32 legenda ospravedlňující existenci Quirinových Sa-liů ukazuje, že vůle zakládající toto kolegium byla vedena stejným důvodem jako přání, které ustavilo svátek Ops a Saturna. Všechny tyto údaje, které vytvářejí celé kultovní schéma tohoto boha, potvrzují, že jeho aktivita je rovnoměrně a výlučně spjata se zrnem (tři svátky, z toho jeden jeho vlastní), se zemědělskými božstvy Con-sem a Ops, s bohatstvím a s podzemím. Stejným směrem ukazuje i skutečnost, že v roce 390 př. Kr., když se blížili Galové a bylo třeba zakopat posvátné římské předměty, nebyli tímto úkolem pověřeni, jak bychom očekávali, ani rex ani flamen Dialis, první státní knčží, ale flamen Quirinalis. (2) Quirinovo jméno je zajisté neoddělitelné od jména Quiritů, to jest celku Římanů nahlížených v jejich civilních aktivitách, v úplném protikladu - jak to dobře dokládá jedna známá anekdota ze života Julia Caesara - k tomu, čím jsou jako milites. P. Kretschmer navrhl vyložit Quirites a obdobně i curia (volský couehriu) jako „muže sjednocené svým společenským zařazením" a Quirinus by byl pak (srv. dominus od domus atd.) patronem této „organizované 32 Corpus ínscrlptíonwn Latinamm, l2, str. 326. 115 c a i«-'"" i i NNA INDOI VROP8KA IDSOLOOIB MM miiy" (•«? uir /„/,,-); tuto ctvmoloi>ii sarn,, . u japokqjivou, muni vérohodnou v. Pisani (1939)1-1 V°bě »•- I "»45), kteří ukázali, IíÄqÍSÄ^ i -ul.Mskc- trojici „Jupiter, Mars, Vof.onus» můžcTvt nľoľ°^ fe-tickýrn čtením určitého 'Uuäh-jo-no, „paÄľ něm / r,//«-, lat, libert, „masa svobodných mužů, dčti narození V m obodntí sne obdoby a synonyma latinského výrazu *CoTri Spoh nská masa a mír, stejně jako vzdělávání půdY ij" očekávanými aspekty třetí funkce. J (3) Nicméně povaha tohoto míru je poznamenána římskou pečetí a i ipívá k podivuhodnému mechanismu, který si během několika stalet, podmanil a romanizoval Itálii, Středomoří, starý svět a ustavil pax romána, tíživé dobrodiní římského míru. Pro Římany se nikdy nejednalo o mír zaslepený a radostný, ale o mír bdělý, za něhož zbraně byly odloženy, ale udržovány, za něhož civilisté, Qui-rites, byli též mobilizovatelní, byli milites zítřka, za něhož zákonodárné sněmy představovaly zároveň exercitus urhanus, bez jeho vybavení, ale s jeho pravomocemi; byl to prostě mír, za něhož se hodně myslelo na válku. Je to tento režim, tento duchovní postoj, nad kterým vládne Quirinus a který výtečně vyjadřuje jeden rys jeho postavení: jeden z flamines minores, ßamen Portunalis - to znamená bezpochyby bůh městských bran (poríae), než se stal později patronem přístavů {portus) - byl pověřen promazáváním „Quirinových zbraní",33 to znamená udržováním zbraní v použitelném stavu, i když se jich momentálně nevyužívá, neboť může kdykoli nastat potřeba se jich chopit. Tato dvojznačnost „Quirites-mili-tes" samotných Římanů, toto vojenské pojetí římského míru je dostatečným vysvětlením, proč byl Quirinus považován za jednu variantu Marta a proč Rekové, kteří chápali eiréné odlišným způsobem, zvolili pro jeho překlad jméno jednoho starého váleěnickčho boha odlišného od Area, Enyalia. Stojí ale za to, abychom se v této souvislosti zamysleli nad dvěma poznámkami Vergiliova komentátora Servia, považovanými kdysi za „absurdní", které však nová trojfunkčni" perspektiva plně zhodnotila {ad Aen. 1,292; VI.859). Mars ve stavu zuřivosti (cum saeuit; se nazývá Gradiuus; pokud je klidný (cum tranquillus est/ tak Qwnnus. V Říme mu dva 33 FcstUS, s. v. persíllum, str. 238, Lindsay. 116 III TROJČM-NNÁ Till <>l OME chrámy: první, který se nalézá uvnitř města, je zasvěcen Qumnt, vi, to znamená strážci a mírumilovnému božstvu (quasi custodis et tranquilly, druhý leží u Appiovy silnice vně města poblíž brány, kde bůh vystupuje jako válečník neboli Gradiuus (quasi bellatoris uel GradiuiJ... ...Quirinus je Mars, který bdi nad mírem (qui praeest pacij a má svůj kult uvnitř Říma; neboť válečný Mars (belli Mars,) měl svůj chrám mimo Řím. 17. Jupiter Mars Quirinus a legendární složky Říma. Tento stručný výklad, zbavený nespočetných diskusí, v nichž bylo nutno hájit téměř každý bod, postačí k tomu, abychom ukázali, jak vypadá, v rámci harmonické jednoty prekapitolské trojice, vlastní zaměření a vnitřní rovnováha každého článku. Nebesa a samotná podstata náboženství jako podpory Říma; fyzická síla a válka; zemědělství, podzemí, masa obyvatelstva a bdělý mír: tyto etikety definuji tři komplementární oblasti, přesně rýsují strukturu, která je bezpochyby starší než Řím i Iguvium, a tedy je přinejmenším italická, a na druhé straně je natolik blízká indoíránskč struktuře, že velmi pravděpodobně sahá až do indoevropských časů. Nebude neužitečné zde připomenout funkční hodnoty, jimiž jsou podle vyprávění o počátcích Říma vybaveny tři etnické složky, tvořící legendární základy tří kmenů: Romulus - rex a augur- a jeho společníci jsou držiteli svrchované moci a auspicií; jeho etruští spojenci, pod vedením Lucumonovým, jsou odborníky na vojenské umění; jeho nepřátelé, Titus se Sabiny, mají mladé ženy, bohatá stáda a navíc odpor k válce a dělají všechno možné, aby ji odvrátili nebo alespoň odložili. Hojně doložená úsporná varianta, kterou jsme již připomenuli (1,7), vypouští etruskou složku a soustřeďuje první dvě charakteristiky na Romula a jeho druhy. V této podobě je prckapitolská trojice rozdělena velmi rovnoměrně mezi dvě skupiny protivníků a budoucích spojenců: Romulus je neustále Jovovým chráněncem (počáteční auspicie, Jupiter Fcretrius a Jupiter Stator v bitvě), ale jako v Martovč synovi se v něm slučují známky obou prvních bohů trojice; zatímco Quirinus (pouze v tomto legendárním celku) je považován za sabinského boha. ...sabinského Marta", ku rého do Říma přinesl jako věno Titus Tatius při závěrečném smíření zároveň s kolektivním jménem „Qulrttes" (ale tato pseudosabinicita „Quiritů" a Quirina, ačkoli odpovídá charakteristice Sabinu z le- 117 I NNÁ IND01 VROPSKÁ IDEOLOG II K fate nosndu ,,, funkce, se vysvětluje přcdevSím slovní hřifikou oblíbenou mezi římskými vzdělanci: „Quiritcs-Cures") v 8C. le |0dno odlišné podaní legendy, které je s tímto neslučitelné' nu i Quirina posmrtné Romulovo jméno a sjednocuje tak v jeď' nem zakladateli, prostřednictvím auspicií, příbuzenství a apoteóz' všechny tři Články božské trojice. /Ä Varianty trojice Jupiter Mars Quirinus. Marcus Terentius Varro {De lingua latina, V,74) a Dionysios Halikarnaský (11,50) nám zachovali jeden důležitý údaj z legendy o počátcích Říma: v době smíření Romula a Tita Tatia a vstupu Tatiových Sabinu do napříště celistvého a životaschopného společenství každý z obou králů ustavuje určité kulty, a zatímco Romulus zakládá pouze jediný Jovův kult, Titus Tatius uvádí do oběhu současně s Quirinem velký počet bohů a bohyní, přičemž všichni mají vztah k venkovskému životu nebo k plodnosti, nebo k podzemnímu světu. Tato tradice je velmi zajímavá, jednak proto, že zdůrazňuje to, nač jsme upozornili již v souvislosti s Indií (11,5), totiž mnohost aspektů, nevyhnutelné rozkouskování této „třetí funkce", kterou ztělesňuje Titus Tatius, ale především proto, že mezi „bohy Tita Tatia" (kteří rozhodně nejsou sabinští, nýbrž římští, navzdory etnickému zabarvení legendy) mnozí figurují na třetím místě v trojicích, které jsou pouhými obměnami kanonické trojice „Jupiter, Mars, Quirinus": například bohyně Ops (o jejíchž vztazích s Quirinem jsme se již zmínili) a bohyně Flóra. Tři skupiny obřadů spjatých s Regií, „královským domem", které bezpochyby odpovídají třem místnostem, jejichž seskupení lze ještě rozpoznat ve zříceninách, zahrnují: (1) obřady zajišťované posvátnými osobnostmi nejvyššího postavení, rexem (obětujícím Janusovi), reginou (Junoně) a ženou flamena Dialis (samotnému Jovovi); (2) válečnické obřady Martovy svatyně (sacrarium Martis); (3) kulty svatyně Opis Consiuae (sacrarium Opis Consiuae), bohyně Hojnosti. Toto pořadí tří funkčních úrovní zřetelně ukazuje, že táž náboženská forma, která se rozčleňovala, disociovala do osob tri velkých flaminů, se naopak zpětné syntetizovala, jakmile přešla do rukou rexe, jakmile její správu prováděl rex, nikoli již jako ztělesnění, nýbrž ve jménu Říma uživatel posvátných sil. Pokud jde o trojici Jupiter, Mars, Flóra" (Flóra byla později nahrazena Venuší), právě ona zřejmě poskytovala záštitu třem vo- 118 III. TROJČLENNÁ THEOLOGIE zům při pradávných závodech (které byly samy spjaty s třemi funkčními kmeny a s třemi barvami: bílou, červenou a zelenou; viz. výše, 1,21); Flóra si toto postavení zasloužila dvakrát, ba třikrát: zásluhou své moci nad vegetací, dále díky legendě, která z ní udělala dvojnici bohaté kurtizány Laurcntie, a také proto, že byla ztotožněna se samotným Římem, bezpochyby spíše s římskou masou než s politickým celkem, jejímž patronem byl Quirínus. Jiná varianta této trojice, „Jupiter, Mars, Romulus-Rcmus", ukazuje Romula ve zcela jiném aspektu (až do založení Říma: dvojče, pastýř atd.) a připomíná, že na kanonickém indoíránském seznamu byla dvěma božským blížencům svěřena reprezentace a ochrana třetí úrovně. 19. Skandinávští bohové tří funkcí. Ve skandinávském pohanství je dobře známa jedna trojice stejného typu, ta, kterou tvoří Ódin, Túr a Frey (nebo společně na posledním místě Njörd a Frey). Ale i ona, stejně a častěji než římská prekapitolská trojice, byla vysvětlována - velmi rozmanitými způsoby - podle evolucionistických schémat jako výsledek kompromisů, synkretizacc mezi různými postupně se objevujícími kulty. Kritika těchto snadných a přitažlivých druhů výkladů, které údajně logicky vyplývají z archeologických dat, ale ve skutečnosti jsou na ně uměle naroubovány, byla a ještě bude muset být mnohokrát provedena, protože zkušenost ukazuje, že se jich autoři dobrovolně neradi vzdávají. Pro nedostatek místa ji však vynecháme a omezíme se na konstatováni, že od H. Pctcrsena (1876) po K. Helma (1925, 1946, 1953) nebo od E. Wesséna (1924) po E. A. Philippsona (1953) velmi početné pokusy prokázat, že „povýšení" Wotanaze představuje poměrně novější událost, že „nahradil" Tiuze, nebo že ve Skandinávii je nejstarším „velkým bohem" Tór, pokud to není Frey, skončily nezdarem a ani nemohly uspět navzdory inteligenci, vzdělání a talentu svých autorů. Budeme se tedy držet jen faktů. A nejdříve o samotné existenci trojice jako takové. Pravé ji (Ódin, Tór, Frey) Adam z Brém viděl vládnout v chrámu v Uppsale a popsal jeji trojfunkčni mechanismus/4 ona potvrzuje proklína-ct formule jak v básních Eddy, tak ve verších skaldú;1- ona se M Cesta Hammaburgcnsis eeel. ponüficum, lV,26-27. M Ódin, Tór, Frey-Njörd, EgtlssagO, 56. 119 IK I NNA IND01 VKOPSKÁ ll>i ()| <><,,,, yydétujc v Ittall i liatologickě bitvy," v níž každý 2 tfcCnt bohu bojuji proti lednomu / hlavních útočníků a podléhá °n imémi Ofli * TO dčlltffl božské skvosty;" a ji také predpokhLľ celá im toloj v niž ostatní božstva - kromč bohynč Freyji tč ř spjato B FW i Njördcm, které doplňuje - působí jako kornpa"- u obklopující bohy v „hlavních úlohách" a vymezující se v vztahu k nim. 0. Bohové Asové a bohové Vanové. Vzpomeňme si, že v legende o svých počátcích Řím často redukoval své složky na dvě, ačkoli musely vyústit do tří kmenů a zastupovat tři funkce: rex-augur Romulus a jeho společníci mají deos et uirtutem, moc nad posvátnem a vojenská nadání, oblasti Jova a Marta, zatímco Titus Tatius a jeho Sabinove přinášejí celku svou specialitu, to znamená ženy a bohatství, opes. Skandinávský obraz vytváření celistvé božské společnosti je stejného typu: složky, i ony sdružené v rámci určitého smíření a sloučení, které následovaly po kruté válce, jsou počtem dvě, Ásové a Vanové - Ásové, jejichž náčelníkem je Ódin a po ném je nejvýznamnější Tór; Vanové, z nichž jsou nejvýznamnější Njörd, Frey a Freyja, kteří jsou také jako jediní individuálně jmenováni. Funkční rozdíl mezi Ásy a Vany je tedy jasný a neměnný. Vanové, a zvláště oni dva bohové a jedna bohyně, kteří nejlépe ztělesňují tento typ i v situacích, kdy jsou nuceni být či dělat něco jiného, jsou především božstva bohatá (Njörd, Frey, Freyja) a dárci bohatství, patroni slasti (Frey, Freyja) až smyslnosti, plodnosti a také míru (Nerthus, Frey-Fródi) a konečně jsou spjati, prostorově a hospodářsky, s půdou, která dává úrodu (Njörd, Frey), nebo s mořem jako místem plavby a rybolovu (Njörd). Do protikladu k těmto dominantním rysům jsou postaveni hlavní zástupci Ásů. Ani Ódin ani Tór nejsou samozřejmě lhostejní k bohatství, půdě apod. Nicméně, kam až sahají naše nejstarší znalosti skandinávské mytologie, jejich těžiště jsou jinde: jeden je nejmocnější kouzelník, pán run a náčelník společenství bohů; druhý je bůh s kladivem, nepřítel obrů, kterým se ostatně podobá (pomyslime-li na jeho zuřivost), je to hřmící božstvo (jak napovídá jeho vlastní jméno), a slouží-li rolníkovi 36 Ódin, Tór a Frey: Voluspá, 53-56. 37 Ódin, Tór, Frey: Skúldskaparmál, 44. 120 lil TROJČLENNÁ THEOLOGIE a dává mu déšť, je to dokonce i v moderním folklóru jen jakýsi vedlejší produkt jeho bitvy, už svým způsobem násilný a atmosférický, nikoli pozemský a postupný. Smysl, který je třeba dát tomuto rozdílu mezi Ásy a Vany, je ústředním problémem, který určuje veškerý výklad náboženství skandinávských a krok za krokem vůbec germánských, ve kterém se vysvětlení chronologická a historická (imaginární historie!) prudce střetávají s objasněními strukturálními a konceptuálními. Fakta nashromážděná a spojená v této knize od začátku v celek, přinášejí značnou posilu strukturalistům: vzhledem k paralelnosti indoírán-ských a italických theologií lze u příbuzných národů plně očekávat mytologii takového typu, jaká se objevuje u Skandinávců, nejprve v zájmu lepšího vymezení stavící do protikladu a pak k vytvoření životachopného celku sjednocující (1) nějaké božské postavy, do jejichž moci a ochrany spadá tak jako u Ásů ódina a Tóra vysoká magie a svrchovanost na jedné straně, a (2) nějaké zcela odlišné božské postavy, do jejichž moci a ochrany spadá, tak jako u tří velkých Vanu, plodnost, bohatství, slast, mír atd. 21. Válka Ásů s Vany a Protořimanů se Sabiny: vytváření kompletní trojjunkční společnosti. Počáteční oddělenost reprezentantů prvních dvou funkcí a zástupců třetí funkce je společnou indoev-ropskou hodnotou: s obdobným mytickým vývojem (počáteční rozluka; válka; pak nerozlučitelné sjednocení v rámci trojčlenné hierarchizovane struktury) se setkáváme nejen v Římě, z lidského hlediska v líčení počátků Města (sabinská válka a syneicismus), ale i v Indii, kde se říká, že kanoničtí bohové třetí funkce, Ašvinové, nepatřili zprvu mezi bohy a vstoupili do božského společenství jako třetí složka, pod „oběma silami" (ubhé virdžé) až po násilném konfliktu, po němž došlo ke smíření a k dohodě. Jak lze očekávat, podrobnosti takových legend byly zvoleny a seskupeny tak, aby vynikly „funkce" odpovídající různým společenským složkám a speciální postupy, které tyto „funkce" umožňuji svým služebníkům. Srovnávací rozbor římské legendy o prvotní válce Římanů se Sabiny a skandinávské pověsti o „první válce světa", té mezi Ásy a Vany (k níž se váží, navzdory opačnému mínění E. Mogka, strofy 21 až 24 Vědminy písné), odhalil dokonce jejich podivuhodný paralelismus a dal určitý smysl jedné i druhé. V obou dvou jsou diptychem vylíčeny dvč scény, v nichž má jednou ten a podruhé 121 i I i NNA INDOI VROPSKA IDEOLOGIE obou nepřátelských táborů výhodu (ovšem výhod nou a dočasnou, proto je třeba, aby střetnutí skončilo bez víte*" i dobrovolnč smluvenou dohodou), navíc za tuto výhodu vděč! svému funkčnímu zaměření: najedno stran« bohatí a rozkošničť Vanové korumpuji zevnitř společnost (ženy!) Ásů tím, že jim ' ' lou ženu nazývanou „Opojení zlatem", na stranč druhó Ódin vľhá své Slavné kopí, které" - jak víme odjinud a ze zcela jiné situace -magicky a naprosto nc/adržitclnč vyvolá paniku. PrávČ tak na jedné strane bohatí Sabinove téměř vítčzí a obsazují klíčové postavení protivníka nikoli bojem, nýbrž tím, že si za cenu zlata kupují Tarpc-iu (nebo v jiném podání díky bezuzdné lásce, kterou Tarpcia vzplála k náčelníkovi Sabinu); na stranč druhé Romulus vzýváním Jova (Statora), dosáhne od boha toho, že vítčzící nepřátelská armáda se v náhlé a bezdůvodné panice dává na ústup. 22. Vývoj v úl e čni cké funkce u stalých Germánů. Musíme nicmé-nč připomenout jednu skutečnost s velkým dopadem, která způsobila velmi brzy, a ne pouze u Skandinávců, nýbrž u všech Germánů, určitou „deformaci" trojfunkční struktury a odpovídající theologie. Zajisté nikde, ani v Indii ani v Římč, nejsou bohové první úrovnč, Varuna, Jupiter, bez zájmu o válku: pokud se nezapojují tak jako Indra a Mars přímo do bojů, dávají svou magii do služeb té strany, které dávají přednost, a jsou to oni, kdo s definitivní platností přiřknou vítězství, které, i když je ve skutečnosti dobyto silou, má svými důsledky význam především pro řád. Nejsme proto překvapeni, když vidíme také Ódina zasahovat do bitev i bez toho, že by v nich nějak mnoho bojoval, zejména tím, že na vojsko, které odsoudil, sesílá ochromující, doslova spoutávající paniku, „pouta armády", her/Jöturr (srv. pouta, kterými je vyzbrojen Varuna),Je ale ké jisté, že ve vymezení osobnosti Ódina hraje „válka düiezirj úlohu než u obdobného boha védského a římského: v něm -a Mitty, kterou přezkoumáme v příští kjj a kterou Tacitus dokonce interpretoval jako Marta P?*JJ« ÚQ než pouhé prolínání: je to skutečné překypčn,í pretótt» jfi ideologie první úrovnč. Přinejmenším v dobč, küy s , v germánské obdobě a kterou Tacitus dokonc ideologie první urovnC. ľrincjmciiMm v «*«~, ■ / |d 1Joj(,vny jich eposy, „ódinovští hrdinové" - Sigurd, Helg', n vc Zub - JSOU především válečníky, a na onom světe J H^ ^ Valhalle právě mrtvé bojovníky a pouze je, aby I 122 lil TROJCLKNNÁ I lil 0 včnovali válečným hrám a radostem. Jako vyrovnání přinejmenším v určitých vrstvách Tór, nepřítel obrů a příliš samotářský bojovník, ztratil kontakt s válkou tak, jak ji v praxi opravdu lidé vedou, a byl to především šťastný následek jeho atmosférických soubojů s obry a pohromami, zejména déšť, blahodárný pro úrodu, který ospravedlnil a popularizoval jeho kult a dokonce občas vytlačil Freye ze zemčdčlské části jeho hájemství/Tento dvojí vývoj patrné dospél k extrému u ncjvýchodnčjších Skandinávců, u kterých Adam z Brém (IV,26-27) takto definuje tři bohy uppsalské trojice: Thorpraesidet in aere, qui tonitrus etfulmína, ventos ymbresque, serena et fruges gubernat. Alter Wodan, id est furor, bella gent hominique ministrat virtutem contra inimicos. Tercius est Fncco (Frey), pacem voluptatemque largiens mortalibus... Sipestis et fames imminet, Thorydolo lybatur, si bellum. Woda-ni, si nuptiae celebrandae sunt, Fricconi.™ 1 když připustíme, jak je velmi pravděpodobné, že theologie každého z těchto tří uppsalských bohů byla bohatší a odstíněnější, než se zdá z krátkých poznámek Adama z Brém (který také považoval Tóra za „hlavního" boha, neboť protože byl postaven ve středu, ve skutečnosti totiž jako druhý, byl vyzbrojen kladivem, které on pokládal za nějaké žezlo, a byl hromovládný, ztotožnil ho s Jovem), není důvod zavrhnout podstatu jeho svědectví: posunutí války do „Wodanovy" oblasti a opačný posun Tóra do služeb rolníka jsou fakta.\3smc však schopni porozumět jejich původu a na jiných místech Skandinávie, kde se pozoruje obdobný jev, hodnoty tří bohů 38 Georges Dumézil uveřejnil v Les Dieta souverains .. doslovný překlad této pasáže: „Národ SuctonŮ má jeden slavný chrám, nazývaný Ubsola, ležící nedaleko od města Sictona. V tomto chrámu, zcela vyzdobeném zlatem, lid pestuje kult tří soch bohü, Tór, nejmocnější, sedl ve středu mezi Wodancm B I nceoncm. Významy těchto bohů jsou následující: Tór, říkají, je pánem povětří a vládne hromu a blesku, vétrúm a dcStl, příznivému poéasl a sklizni; druhý, Wodan, to a Zuřivost, vede vilky a dodává mužům odvahu proti nepřátelům; třetí, Frice poskytuje smrtelníkům mír a potěšení a jeho modla je opatřena ohromným útlém Wotan jo /obra/en o/bio|ený, tak jako u nás Mars, zatímco Tór, držící eIo, zřejmé napodobuje Jova. Všielmi tito bohově mají své knčžf, kteří jim jménem lidu přinášejí občti Pokud hrozí mor nebo hlad, je to modla h>u. k níž se obracejí. V případ« vyniká Wodan, a má li býl slavena svatba. Prii 123 1K UNNA INOOI V ROPSKÁ imoLOOIB nu nu-nc x tom podstatném bližší tčm, které známe u jejich jických a římských homolog*. punkönl bohové: ÓDIN Podle Adama z Brém: N va válka V mytologickom celku: , magie \ válka Funkce: I TÓR FREY plodnost přinášená bouří mír, potěšení a lidská plodnost souboje s obry plodnost přinášená bouří všeobecný dostatek v době míru a lidská plodnost II III Les Dieux souverains des Indo Européens, str. 189 39 23. Stav bádání u Keltů. Řeků a Slovanů. V jiných částech indoev-ropské oblasti rozmanité důvody - příliš nízké a nedostatečné datování nebo nesoustavnost dokumentů, nepochopení pozorovatelů nebo přenašečů, masivní výpůjčky z neindoevropských náboženských systémů - způsobují, že nezahlédneme tak bezprostředně theologické struktury odpovídající třem funkcím: tady je zapotřebí mnoha úvah a následkem toho hrozí libovůle. Tento stav věcí je zvláště politováníhodný v keltské a v řecké oblasti, kde přece jsou přitom informace tak hojné. Je třeba se s tím smířit: v Řecku, kde podstatná část náboženství zcela jistě není indoevropská, seskupení bohyní v legendě o pastýři Paridovi, na příklad, zůstává určitou literární hrou a nevytváří očividně žádnou autentickou náboženskou kombinaci. V Galii klasifikace bohů tak, jak ji podává Caesar a jak ji potvrzují irské texty o Túatha Dé Dananu, připomíná něko- čátku'MmmM11' k!Cr,éh0 GcorS« Dumézil zprvu intciprctoval jako „boha popod nivľm °-B h0 S JanuSCm' má složitéJší funkcc. ktcré Dumézil Shrnul P na2vcm „rámcový bůh". - PoZn. H. C.-B 124 III. TROJČLENNÁ l lil OLOOtE lika svými články strukturu tří funkcí. Tato analogie však svým původem a retušemi, jež napovídá, přináší více problémů, než kolik jich řeší. Pokud jde o pohanská náboženství Slovanů, jsou príliš. málo známa, než aby pokusy o trojfunkční výklad mohly být něčím více než pouhými brilantními hypotézami. Avšak shoda ve svědectvích o třech oblastech indoíránské, italické a germánské, ve kterých byla stará náboženství systematicky popsána samotnými uživateli, poskytuje záruku, že již v indocvropských časech trojčlenná ideologie zrodila určitou theologii téže podoby, určité seskupení hierarchicky uspořádaných božstev reprezentující ony tři úrovně, a také určitou „etiologickou mytologii4' ospravedlňující jak rozdíly mezi těmito božstvy, tak jejich spolupráci. 24. Božstva ztělesňující syntézu tří funkci. Omezíme se jen na upozornění na časté jiné, nikoli již analogické, nýbrž syntetické užívání trojčlenné struktury v theologii. Jsou totiž božstva, která vzdělanci i věřící vymezují, v protikladu vůči specializovaným bohům tří funkcí, jako omnivalentní, jako trvale přítomná a účinně působící na všech třech úrovních. Tento typ vyjádření mohl vzniknout nezávisle na více místech, například ve stredomorských civilizacích, když vládnoucí nebo dokonce eponymní božstvo určitého města se prosadilo na úkor jiných bohů nebo božských sborů: tak u athénských Iónů, kde se zdá, že určitá čtyřčlenná theologie (Zeus, Athéna, Poseidon, Héfaistos) pokrývala zprvu čtyři funkční kmeny (kněze, válečníky, zemědělce, řemeslníky), je to Athéna, která v historické době ovládla náboženství; podle hezké poznámky F. Viana o Malých Panathénajích dostávala postupně různé pocty jako Hygieia, Polias a Nike, označení, která evokují funkce zdraví, politické svrchovanosti a vítězství. Obdobně v samém srdci mazda-ismu vznikla trojitá titulatura, „dobří, silní, svatí", ochranných du-chdfravaši, kteří jsou ve skutečnosti trivalentní. 25. Trivalentní bohyně. Nicméně se zdá, že mezi těmito postavami jeden typ bohyně, která je prokazatelně trivalentní, a je záměrně přiřazována k funkčním bohům, je třeba odkázat až do indoevrop-ského společenství: tuto bohyni, její pohlaví a místo zařazení na seznamech spojují s třetí funkcí, je však činná na všech třech úrovních a zdá se, že její přítomnost v přehledech vyjadřuje theologem určité ženské omnivalence, která zdvojuje celou mnohost muž- h »P '".......I' IMII. VS-.t ., Vl v ,, ^přohledcchj Ncnlbohyn. S „ ,\u ^ »mj " "lmi1 i" ("' tou, hrdlnakou a mateřsko. - "'m1, 'H i.........I (1953) n.....illvyuffľ ľ' 1 Wiynlp Itl..... kveai).....»ni bohyni iSíľJ' » «Ni« H....... Vlhká, Hrdinná, Nepo ,....., , „'^ *f »odk« '.....''h" '- tom funí...... |ako určit i„!m wtl b jako dědiči u obdobní Indoíránaki bohyní oQmi v.»m •■ >i.il( i sublimai i tohoi prototypu vytvořil Ciat\ ma/itai tvrtouontitu .....liti, ktorá J......wobycejndi <'•" úrovni (po Ch hra „Moo*\ i před Haurvatdi \mmtáu draví I li um. Inoat"). »1 "i má l( i troj 11 j titul árov« ii il< "■ ' i"" no, ktt pi nami,,., ,,/i...... myllenl pomáha" bohu s |oho boji lou li .i i.iiv..... ii.-.w|i, i lunotnj prvok k ni patfl tnu mu iiui v Latiu, u im -Ac i 'Humum, byla luno uotívána pod trojitým titulem Si isjn v .w.w.y Regína; dva poslední přívlaatk) i -M" i spojuji •■ theologii um i - lunon) ti u< Ina Btd Ri ginn), áiovrn oclnaiikym pořádané plodnosti .1 l>oli\iu ichovanOBtii v ftlme \ k váločnicke urconí chybí, zatimco právl ono bylo /.cela ři |m< v obra 1 nit h lanuv IJi ki lunon > uri Iti |c vyjadřoval pr\ m ihadnj pří\laati 1 f.v/ji (lat ro.v/>// .■< -w<- v" ' ifl Indra rve kSatra, ivů /•.(//«•«« padla.boh).......I ojila na Friggu (pravideln. ■■■"■ 'gj ví lan ' erltlne), avrchovanou ohol rohované......•""',,,„ na Preyju (Jméno pfoť......i< podlí 1......» bohu ví ' J bol ......, rolnickou a bohi...... V linku jej...... ^ ^ bezpochyby pí iráboh ■ ponym i"'""'"< ii|(i, ftlch -li Umain Macha, hlavnil........1» H' . , ,1,,,„i,|1|. pu 1 plání, kl......obklopuj...... I......' u'"',;',..... proti „i.., 1 , ťharaktei anály» • I '"' , mou Lepili.........aoby, na trojici MW» b^b^b^b^b^b^Hb^b^b^b^b^Hb^b^b^b^b^Hb^b^b^bI lil n-.....1 MNA 1 n' II x.....ví poaloupnoatl 1 lou to \ Idou« 1 ktei nol>Q nu. ■. .' M' 1 1 irlli h caiů im i". 1 ,,,,, 1, nu» nsm y jiruli nim hah.......Inolni iil il ii(1|,,v nu , Pri bornli 1 která uvi ho m m ela lni lit, 1, m a kli i" »hynula \ boji a 1 on..... 11 1 , (1 Ml roamnoftila majeti 1 • 1 ho mu 1 bolí iti hu 1 Inil 1 , mf( in b< hem tí ki ho 1.......ludvoji .»1 Ni ni vial jiJ m vl, j ,i.. 1 tah) tato Ix'Iimio m" nó udí \\* náh , /,, :, nnd í/«v/,mw, ,/ /i // prvk) '< laatinlli 1 mi pi i ui ii lohálnl pohled na Indoii inil 1. Italloki 1 ti« rmánal 1 l.....1 my, kti n vyjadřuji Ideologii tři funkt I 1 po po nal.....1 ,„, do tai......nul......ib) bylo moíno do|.......II >\ lad • ,1 ladí poleí ni ho Indoi vropakáho dftdietvi Pe |i il 1..... , ,, 1 mj byi hom Rtratill ••' Křeti li itrul turu eelku výíkum .....,, poHtupnl iamlřlt na ka dj 11 tři ölend pro koumal run nil......k< ^rohovanoatl aamu o 80M, dáli Ainkel ally, pot« .....I ei plodnoati a arovnánim indlol ah Irán 1 roh li.....1 ich a dalalch údajů 1 poku Iturolt.Jaklndoevropanáchápali íleniliai..... til ' 78 27 3469 8�52401�6372 731�72599634 ��++/B A33B I NNA INDOI VROľSKÁ IDEOLOGIE Hnu Védská Indie: Skandinávie Eddy: 1 D1US .11 ! R MITRA VARUNA TÝ ÓDIN II MARS INDRA TÓR III QUIRINUS NÁSATJOVÉ OPS, Fl.ÓRA aj. Bohyně a pomocní VORTUMNUS, bohové LÁ ROVE aj. 3. funkce NJÖRD, FREY FREYJA Vanové' Les Dieux des Indo-Europées, str. 34/° «. V této tabulce Georges Dumézi, ***** ^Sl^zSA kterého u dvojice jmen je ^Ä ^ené: Jupita je kého hlediska by ovšem pořadí bohu první funk.cc m^'° ^ _ Pozn H. C -B. důležitější než Dius Fidius, Varuna než M.tra, Ódin než Ty. Pozn. 128 IV RŮZNÉ FUNKCE V THEOLOGII, V MYTOLOGII A V EPOSU /. Nerovnoměrný vývoj theologické analýzy tří funkci. Průzkum každé ze tří funkčních úrovní v indoevropském světě představuje tři velmi závažné úkoly, jejichž řešení však v současné době postupuje značně nerovnoměrně. Soustavných výsledku bylo možno dosáhnout poměrně rychle pouze na první úrovni. I když významné vlastnosti druhé a třetí funkce byly určeny velmi brzy, jakožto uspořádané celky jsou stále jen ve stadiu základního ohledávání. Můžeme zde tedy hovořit jen o jejich základním zaměření a zejména uvést určité údaje o prostředcích, jejichž pomocí vědci pracují. 2. Dva aspekty první funkce u Indoíráncu: Varuna a Mitra, Aša a Vohu manah. O základním principu, kolem kterého byla u Indoíráncu organizována theologie první funkce, jsme se již zmínili: ve smlouvě z Bogazkale, ve védských formulích, které se v porovnání s ní jevily podobné, nepředstavuje tuto funkci jeden bůh, nýbrž dva, Mitra a Varuna, a tuto dvojici předpokládá také koexistence obou figur, „Dobrého smýšlení" a „Řádu", které jí odpovídají v čele výčtu entit, jimiž Zarathuštra nahradil funkční bohy. Indickými komentátory a rozličnými mytologickými školami posledních sta let byl tento dualismus vysvětlován mnoha způsoby. Nyní je zcela objasněn a řešení odpovídá tomu, co můžeme částečně odvodit ze samotných jmen: slovo Varuna, ať už je nebo není příbuzné s řeckým ouranos, óranos, zůstává sice temné (bylo vykládáno pomocí kořenů s významem „krýt", „vázat" nebo „prohlásit"), naproti tomu ale Mitra, jak André Meillet vysvětlil v jednom svém slavném Článku (1907), je podle etymologie svého jména zcela určitě zosobněná smlouva. V převážné většině případů védští básníci nerozlišují mezi těmito božstvy, jejichž jména se často objevují ve zdvojeném duálu, což je gramatický tvar, který vyjadřuje nejužší možný vztah: vidí v nich 129 ""......»«AmooM...... ,„.......... zcela přirozené: jedno- Co je jí je třeba vyzdvih- P"> »dl základni dôbro^VST - mn" ,u ľ"»» '".Mo ,.,k ve víře tak S: IV rchd^2Ú^- 11 ľ básník neboobfeLľpfSľt^ " "'" h,hv. aby mohl lepe vysvěth 2d 2 T" u** r°2,Í-HO smysl Mitra a Varuna jsou dva póly cele radvkľ .J "'' > ; lí * P** Přes veškerou svou rozdílnost, ma'nS n -Pohled néco tak zfetelné příbuzného, že u každého nově 2 ho páru můžeme s jistotou předem určit, který jejich prvek bude „tnitrovsky a který „varanovský". Mezi tak rozdílnými vymezeními antitéze je obtížné označit jedno jako to, z něhož jsou zbývající odvozeny, a je nepochybné, že občasné pokusy tohoto druhu nemají velký smysl. Cennější je postupovat prostřednictvím prostého po-ro\ na\ ání vzorku, pozorování a definování jednotlivých antitezí ve vztahu k hlavním kategoriím božského bytí (viz výše, 11,5). Pokud jde o jejich oblasti, v kosmu se Mitra více zajímá o to, co je blízké člověku, Varuna o nesmírný celek (a tento rozdíl nacházíme zřetelně mezi odpovídajícími zarathuštrovskými entitami: viz výše, 11.8, 4°): půjdeme-li až do krajních důsledků, texty nám řeknou, že Mitra je ..tento svěť1, Varuna „onen svět", jako je jisté, že Mitra velmi brzy vládl dni a Varuna noci. Mitra je spojován s viditelnými a běžnými formami ohně nebo sómy, Varuna s jejich formami neviditelnými a mytickými. Ve způsobech jednání je Mitra ve vlastním smyslu „smlouvou" a vytváří, usnadňuje, mezi lidmi dohody a spojenectví. Varuna je velký kouzelník, ovládající máju, magii tvořící formy, a disponující též uzly" do kterých nezvratným sevřením provinilce „uchvátí Ä* poZy nejsou měn* protikladné: přátelský MUra je dobrotivý, mírný, naklonený postupnému 'J^^SÍÍS důvěru, Varuna je nelítostný, násilnícky, prudký, ponékud demome Z Tento obecný theologem je ilustrován bezpoce tnym pHkbdy. Mi.rov, náleží to co se láme samo sebou, Varunov. to, co je «zuto 130 IV. RŮ/.NI 1 IINKCE V I III [OLO Ol I, V I. OL( IAV >SU sekerou; Mitrovi to, co je uvařeno, Varanovi to, co je upečeno Mitrovi patří mlčko, Varunovi opojná sóma; Mitrovi je vlastní inteligence, Varunovi vůle; Mitrovi připadá to, co je dobře obětován'. Varunovi to, co je obětováno špatně atd. Mezi dalšími funkcemi, jinými, než které jsou jim vlastní, má Mitra blíže k blahobytu, plodnosti, míru, Varuna k válce a k dobývání; a mezi samotnými oblastmi svrchovanosti je Mitra spíše -jak řekl s určitým anachronismem A. Coomaraswamy - „mocí duchovní" a Varuna „mocí časnou", v každém případě je jeden brahman a druhý kšatrija. L. Renou41 zjistil také v Rgvédu rozlišující znak náklonnosti Varuny k elitě a Mitry k masám, k obyčejným lidem. Svrchovaní bohové Mitra a Varuna si jsou rovni teoreticky i prakticky a oba jsou stejně přítomni. Jestliže se v hymnech Varanovo jméno vyskytuje častěji, není to proto, že by se „právě" prosazoval na úkor „staršího" boha Mitry, ale jednoduše proto, že magické, znepokojující atd. vymezení jeho aktivity vyžaduje od člověka více kultické péče než uklidňující a zcela jasná oblast působnosti právníka Mitry. Je třeba rovněž zdůraznit, že mezi těmito protikladnými bytostmi není nikdy konflikt, ale naopak trvalá spolupráce. 3. Dva aspekty první funkce v Římě: Jupiter a Dius Fidius. Toto indické a již indoíránské schéma poskytlo klíč k některým problémům nebo záhadám západních mytologií. V Římě, kde veškeré myšlení je účelové a vlastenecké, kde kosmos a jeho rázné části nepřitahují pozornost a úvahy ve větší míře, než pokud mohou být užitečné nebo škodlivé Městu, nemůžeme očekávat, že se zde setkáme s dvojčlenností v obecném smyslu: nebeská hlubina, vesmírný řád, Varunovy záležitosti nechávají Římany zcela lhostejnými. Dvojčlennost však přetrvává i zde, byť omezena jen na několik ze svých indických specifikací. Jestliže v historickém Římě se Dius, Dius Fidius - „zářící" bůh záStita „fides", dodržování přísah -jeví jen jako jeden z Jovových aspektů, nezdá se, že by tomu tak bylo i v úplných počátcích. Jistě, oba bohové byli úzce spojeni a jméno prvního z flamenů je bližší l liovi než Jovovi. Ale to, že si Dius ze svrchovanosti vykrojil •«i L, Renou, Ěludes véd. etpánin , II, 1956, str. 110. 131 2436 r* ■*«* IHDOmOMKA IDBOtOoiB výluční právnickou oblast „■■,* m.tť «« »*<*. 0;;;í» ** ony * I mky v Hmslcé hisLi, jako nľí *"** «"y chir.ktTÍ.ti< kŕ pro jeho velkého partnera ObdohnÍ "^^ Wce mé Diu. Fidiu. jednu zřetelně 䣣^^ *«*« denn, blesk v. zatímco blesky noční podlchart jakt^T ** jvnnmov.k^ varianto Jova, zvané Summanus e ptvdľ ľľ'' N feto komplexní theologie utrpěla ještě nřeH n PraVdčP°dobné, -ty. .'ovovým povýšením a záľoven Sl^^Z^"* pjobéh». souběžně s vytlením jeho kapitol ním starobylé trojice „Jupiter, Mars, Quirinus" trojicí jZr O. M Juno Regina, Minerva. Kapitolský Jupiter se zře mě ľa brzy rozpínavým, pohltil Dia a soustředil na sebe veškerou svrchovanost; je ale možné, že oba tradiční komplementární plány lze stále ještě vycítit ve zvláštní dvojité titulatuře boha: Optimus, což znamená velmi úslužný, a Maximus, neboli nejvýše postavený v nekonečné klasifikaci „majestátů"; ve vztahu k člověku jsou to dva póly, které ve védské ideologii korespondují s Mitrou a Varunou. 4. Dva aspekty první funkce ve Skandinávii: Ódin a Tý. Ale obzvláště osvětlující je indická analogie v germánském světě. Ani „Mercurius" (neboli Wotanaz) v Tacitově Germanii ani Ódin v nordických textech nejsou na své úrovni sami: je u nich ten, kterého Tacitus ze zjevných a velmi zajímavých důvodů nazývá Martern (to znamená Tiuz) a Skandinávci Tý. Tento bůh, homonymni s védským Djausem a řeckým Diem, který stejně jako tito bohové nebo latinský Dius Fidius evokuje ideu zářících nebes, je všeobecně pokládán ve svých vztazích k * Wotanovi za „staršího" boha, zastíněného novým příchozím. Kromě toho, že by bylo velmi zvláštní, kdyby byli jak Tacitus, tak skandinávští básníci, které dělí časová vzdálenost osmi až deseti staletí, poznali a zaznamenali zrovna v témž stadiu onen pohyb, v němž jeden postupoval a druhy odcházel ze scény, komparativní úvahy nás vyzývají dát tomuto spojem strukturální smysl, podle něhož je i *77uz zatlačen do pozad, znepokojivým satanem bezpochyby ze stejného důvodu jaký pu£-ti - Mitra, teoreticky rovnocenný Va^nov., t , u basn^u mnohem menší pozornosti než Varuna, a ^^^^ důležitý než Jupiter: lidé si více považuj, svého svrchované* ského mága než svého právníka. 132 IV R ÚZNÉ FUNKCE V THEOLOGII. V MYTOLOGII A V EPOSU Zcela osobitý je ten moment germánského světa, na nějž upozorňuje to, že Tacitus ze svého římského pohledu (interpretatio romána) označil Tiuze jako Marta. Připojuje se k úvahám rozvíjeným v předcházející kapitole, kde jsme viděli, jak se mág Ódin sám zmocnil určité části válečnické funkce. Platí to i pro zákonodárce Týa. Podívejme se, jak jej vymezuje Snorri (Gylfaginning, kap. 25): Dále je ještě Ás, který se jmenuje Tý. Je nejodvážnější a nejsrdnatější a rozhoduje velkou měrou o vítězství v bitvách. Vzývat ho prospěje bojovníkům. O tom, kdo předčí ostatní a ničeho se neleká, říká úsloví, že je neohrožený jako Tý...42 K. této „martializaci" svrchovaného právníka starých Germánů existuje římská analogie, ve které se z Quirina, kanonického boha třetí funkce, ochránce Římanů v době míru a při mírových pracích, stala jedna z Martových variant. V obou těchto případech se společenský vývoj odrazil na bozích: v okamžiku, kdy - pravděpodobně s tak zvanou serviovskou reformou - Quirites splynuli s milites ?l stali se tak z nich „milites na dovolené mezi dvěma povoláními do zbraně", se zcela přirozeně také z Quirina stal Mars tranquillus, Mars qui praeest paci, dokud nezačne saeuire. V odlišných, méně formalistických a více násilných podmínkách rozšířily podobně také germánské archaické společnosti rámcové poměry války i na správu v dobách míru a naplnily ji válečnými mravy a duchem. V Římě se exercitus urbanus, který představoval zákonodárný sbor, sice scházel na Martově poli, ale beze zbraně. Počtěme si naproti tomu v barvitých kapitolách,43 v nichž Tacitus popisuje germánský Ding, příchod náčelníků a jejich tlup, které hlasovaly máváním nebo údery zbraní, jsou to zcela válečnické formy prestiže a ovlivňování. A právě na těchto shromážděních Ding se sjednávalo právo, zde se řešily soudní spory. O několik staletí později neposkytuje starobylá skandinávská společnost odlišnou podívanou: také zde se do shromáždění přichází se zbraněmi, a na znamení souhlasu se zdvíhá meč nebo sekera nebo se mečem bije o štít. Nemůžeme se proto divit, že bůh, který předsedal těmto 42 S. Sturluson, Edda. Sága o Ynglinzích, Praha 1988, přel. H. Kadečková, str. 61. - Pozn. vyd. 43 Germ. 11-13. 133 ľROJČJ i NNA INDOßVROPSKA IDEOLOGIE váh U» i>i.i\ min sborům, dědic indoevropského boha ' oblékal umí. mimi svých podřízených a provázel je nři i*n~u ^ ľ i «i . j , , . .. J • JH'en snad- nóm i neustáleni přecházeni od pravá k boji, a že ho římští n0 Vttelé pokládali /a Marta. Dedikační nápisy nalezené ve Frísk ' adresovány bohu jménem Mars Thincsus, který představuje pře oni mezi pravdepodobným indoevropským stavem a skandinávským vyústěním, mezi M i trou a Týem, oním Týem, o kterém bylo též poznamenáno, že jeho jméno v toponymii signalizuje stará místa shromáždění Ding. Zdá se kromč toho, že staří Germáni, méně pokrytečtí než jiné národy, také rozpoznali, bez ohledu na celou tu válečnickou dekoraci, hlubokou analogii mezi právním postupem s jeho kličkami a uskoky, s jeho nespravedlnostmi bez možnosti odvolání, a bojem, v němž řinčí zbraně. Právo, je-li obratně využíváno, se rovněž stává prostředkem k tomu, jak se stát silnějším, jak dosáhnout vítězství, která často zneškodní protivníka stejně jako souboj. Když se říká, že Tý od jedné právnické lsti, při níž dal všanc svou pravici jako zástavu za užitečné, leč nepravdivé tvrzení,, je jednoruký a nemůže být prostředníkem smíru mezi lidmi" {Gylfaginning, kap. 25), je to pouze kompenzace, morální protějšek vyvažující hmatatelnou skutečnost, že do shromáždění Ding se přichází se zbraněmi, s úmysly dosáhnout spíše moci než spravedlnosti a že válka je všude. Tyto velmi obecné poznatky pomohou pochopit, jak se *Tiuz-Mars mohl vyvinout z indoevropského boha, jehož vlastní doménou bylo právo a jehož povaha se naopak v jiných oblastech za pomoci civilizace očistila a stala se morální. 5. Menší svrchovaní bohové Rgvédu: Arjaman a Bhaga po boku Mitry. V hymnech Rgvédu však nejsou právník Mitra a mág Varuna zcela sami, ačkoli se zdánlivě vyčerpávajícím způsobem dělí o oblast svrchovanosti. Jsou pouze nejčastěji zmiňovanými členy skupiny, kterou tvoří Áditjovci neboli synové bohyně Aditi, „Nespoutané" (to znamená svobodné, neurčené atd.). Úvahy o jménech a funkcích jednotlivých Áditjovců ve všech kontextech, studium frekvence zmínek o každém z nich, především frekvence jejich rozličných dílčích seskupení a jejich spojení s ostatními bohy umožnily interpretovat strukturu, kterou vytvářejí. Můžeme z e samozřejmě jen velmi stručně shrnout tyto analýzy a výpočty, je- 134 IV RŮZNÉ FUNKCF. V THEOLOGII. V MYTOLOGII A V EP' jichž podrobnosti byly zveřejněny nadvakrát, v roce 1949 a v roce 1952. Dokonce ještě v epické slovesnosti se dochovala vzpomínka, že Áditjovci jsou bohové, kteří stejně jako dva hlavní z nich jdou v párech. Později jich bude až dvanáct. V Rgvédu, zdá se, se již projevuje rozkyv mezi starobylým číslem šest a prvním rozšířením počtu na osm, připojením dvou různorodých božstev. Z těchto šesti tvoří Mitra a Varuna první pár; u každého z dalších dvou párů je zřetelné, že jeden pojem jedná podle určení a v duchu Mitry, druhý symetricky podle určení a v duchu Varuny, a to tak, zeje oprávněné a patřičné nazývat tyto komplementární postavy „menšími svrchovanými vládci". Zdá se však, že toto číslo šest bylo samo z důvodů symetrie odvozeno z méně rozsáhlého systému čtyř svrchovaných bohů, ve kterém svrchovaný vládce „blízký lidem", Mitra, měl pobočníky, a to dva, zatímco Varuna pobýval osamocen ve svých dálavách. Jména a rozdělení těchto původních Áditjovců jsou: (1) Mitra + Arjaman + Bhaga; (2) Varuna. 1. VARUNA 2. MITRA 3. ARJAMAN 4. BHAGA 5. ANŠA 6. DAKŠA „Vazač" („Pokrývač") „Smlouva", „Přátelství, Přítel" ar ja + -man (sufix nebo kořen man-) „Podíl" „Podíl" „Tvořivá energie" MITRA I VARUNA + + ARJAMAN DAKŠA (nebo DHÁTAR) + BHAGA I ANŠA Les Dieux des Indo-Europées, str. 45-46. 44 (a) Oblast svrchovaných bohů je zřejmí složena jen z dvou částí: je zde symetricky pouze polovina Mitrova a polovina Varunova;(b) nicmem. každý z těchto bohu má ve své polovino dva pobočníky, kteří mu bezpochyby uleheuj. nebo pomáhají v určité presne vymezené cast, jeho úřadu (c) «.štence paru Ariaman-Dakša, Bhaga-Ansa krom. toho naznačuje, že M.trov«•*"■£ pomocníci si pojem od pojmu odpovídají, zajIStuj. srovnatelné slu by jeden v polovine Mitrove a druhý v polovine Varanovi, jeden v duchu M.try a druhv v duchu Varuny. 135 iK. it NNA IND01 v HOPS K A ideolog ii p ú tkóho Ojcni Ai|.im.ma a Bhagy s Mitro l tikou .inuuk o nich obou, je jednoduchý: každ' °loŽené" bohu v n i.uüiiic upresňuje Mitrova ducha ve dvou ohlaste Vt^0 íou pro lidi důležitý v oblasti, které římské právo znovuob^ n ,mcm. nulividualističtcjším zaměření, rozlišujícím perso^ ire.v pod Mitrou, jehož bytí a název vymezují pole a celkov* h jednání, které známe (právnický, dobrotivý, spravedhv' orientovaný na člověka), se Arjaman zabývá udržováním společnosti Árjů, jimž vdččí za své jméno, a Bhaga, jehož jméno znamená doslova „podíl", zajišťuje spravedlivé rozdělování a potěšení ze tatků Árjů. 6. Arjaman. Arjaman ochraňuje společenství lidí, kteří, ať už politicky sjednoceni nebo ne, se považují za „Árje" v protikladu k barbarům. Arjaman je ochraňuje ani ne jako jednotlivce, nýbrž jako součásti celku. Z jeho nejrozmanitějších služeb jsou hlavními aspekty tři následující: * (1) Podporuje hlavní formy přirozených nebo smluvních vztahů mezi Árji. Je „dárcem", chrání „dar" (což jej nutí zabývat se také bohatstvím a hojností), a zvláště složitý komplex všeho, co má být poskytováno jako pohostinnost. P. Thieme45 tento motiv zhodnotil, ale omylem z něj učinil jádro celého pojetí božství a vše zbývající buď z něho odvozoval, nebo popíral. Ve skutečnosti nejsou o nic méně v popředí Arjamanova zájmu manželské svazky: je uctíván jako bůh dobrých manželství, nálezce ženicha,46 vyhledává partnera pro mladou dívku a budoucí ženu pro svobodného.47 Jeho starost o cesty a o volný pohyb (je atúrtapanthá, „ten, jehož cesta nemůže být přerušena")48 nelze popírat či brát jako zanedbatelnou, jak to dělali B. Geiger, H. Güntert a P. Thieme: vyplývá z velkého počtu strof hymnů a z jednoho liturgického textu, který jej definuje jako boha, který dovoluje obětníkovi „jít, kam si přeje" a „šťastně cestovat".49 (2) Jeho péče o Árje má také jeden liturgický aspekt: ve starýc dobách on poprvé dojil mytickou krávu a následkem toho ve všec 45 Der Fremdling im Rgveda, 1938. 46 Subandhu, pativédana: A V XI V, 1,17. 47 Tarnt., VI,60,1. 48 KľX,64,5. 4V Tam. Sanh. 11,3,4,2. 136 IV RŮZNÉ FUNKCE V THEOLOGII, V MYTOLOGII a V EPOSU časech stojí, ač neviditelný, po boku kněze a spolu s ním dojí posvátnou krávu.50 Byl také požádán,51 aby pomocí obětních úliteb (ava-jadž-) vypudil z obětního místa nepřátele, kteří klamou Varunu. (3) Autoři hymnů se málo zajímali o onen svět, a proto nehovoří o dalším druhu služby, naopak jediném, na nějž si zachovává živou vzpomínku epos, a bezesporu starobylém. Na onom světě Arjaman předsedá skupině „otců", jakýchsi géniů, jejichž jméno dostatečné osvětluje původ: jsou určitým zobrazením mrtvých předků a Arjaman je jejich králem a prodlužuje tak post mortem šťastné společné soužití a společenství živých Árjů. Cesta vedoucí k „otcům", vyhrazená těm, kteří během svého života přesně praktikovali rituály (na rozdíl od asketů a jogínů), se jmenuje „Arjamanova cesta" (Maháb-hárata, XII.776 atd.). 7. Bhaga. Bhaga se zabývá v zásadě bohatstvím, a na něho se obrací každý - slabý, silný, dokonce i král -, aby obdržel „nějaký podíl";52 Celkový průzkum védských strof, v nichž je zmiňován nebo kde se používá slovo bhaga jako apelativum, umožnil závěr, že tento „podíl" má dostatek patřičných vlastností k tomu, aby přináležel k Mitrově polovině svrchované vlády: je spravedlivý, předvídatelný, bez překvapení, dochází naplnění během těhotenství (dítě připravené k narození „dosáhne svého bhaga");5i je výsledkem udělení, o něž se nesoupeří, je to tedy součást určitého distribučního systému (slovesa vi-bhadž-, vi-dhr-y daj-: srv. řec. dai-món); a konečně je získáván a držen v klidu, je údělem zralých mužů s klidnou myslí, „seniores" - v protikladu k „iuvenes".54 Druhá varianta podílu, nepředvídatelná, násilná, „varunovská", ta, která se získává v bitvě nebo závodem, je označena odlišným slovem, které mělo od indoíránských dob bojový zvuk a které právě poskytlo védským theologům jméno „menšího varunovského svrchovaného vládce", symetrického k Bhagovi, jménem Anša. M «K 1,139,7, s komentářem od Sájany. 51 Tarnt., Vll.60,9. 52 Tarnt., Vll.41,2. 53 Tamt.,V,7,8. 54 Tarnt.. 1.91.7; V,41,11; IX.97,44. 137