\ >> ivA ft IN I HISTORII jfl podmfnk) poiadované k tomu, aby určitý predmet studia bvi uininiakoaplikaoo trojčlenného schématu, yi Pniin teti se dotýká obávaného problému hodnoty, jižjc ,fvlvi posuzoval pramenům, Duméiilovi bylo občas vyčítáno, že celou SVOU konstrukci opW o velmi maK počet pramenů. To není přesné neboi použitý corpus |e nesmírný, od smlouvy podepsáno mitann' ským králem a nalezené na tabnkc v Bogazkale na místě hlavního n hetitské říše až po formuli přísahy Sasů zachovanou v jed- nom rukopise / devátého století, od textu Jana z Lýdie, byzantského spisovatele šestého století, po velšské povésti, od Iliady po ruské byliny... Je však pravda, že některé texty byly pro néj takovými prameny informací, že se na nč soustředil cele: indická Maluihluuii-ta, Propertius, Vergilius a Cicero v Říme. skandinávská Edda, iránska Avcsta (posvátna kniha mazdaistii), nartský epos Osetu... Jisté, většina těchto textuje velmi pozdní: v Římě doby, kdy píší Vergilius a Propertius. je náboženství hluboce proménéno, trojice „Jupiter, Mars, Quirinus" ustoupila kapitolské trojici „Jupiter, Juno, Minerva"'; texty skandinávské a keltské přicházejí až po christianizaci... Vypůjčily si svůj obsah ze zdrojů, kterými již nedisponujeme, nebo jsou určitou imaginární rekonstrukcí? Proti výpadům některých hy-perkritiků Dumézil hájil svedeckou hodnotu tčehto textů. Jeho „Rehabilitation de Snorri" dalekosáhle přesahuje germánský případ a dokonce i indocvropský rámec. Z textu byly vypuštěny nčktcré filologické, příliš technické poznámky. 204 ^^^« témuž záměru: získáni ženy. £*** skutek , jeho smM »ni Sigurdov. sňatku mezi |eho P^J^'^tfednl. W vábee myslitelné. Pokud jde o vytod^bezp ..... ku každou složku: mezi Sigurdem s Sigröri ,„,„„,,.„1 u,,,,,, «ebo násilí ke v*ájemnémupMsl*Mob ^ „ému na sdílené lásce, bez ^"J^J^t**** potom si Sigurd kupuje Btynhildu od ejih« P ^ M ,,, ,„ ...... — Sikovi **3JJ^(.....»««ku« * charakteristická zamoření «püsoDQ ««' Imrť<Äíťisa),ť.ÄMraa^ťJÄmfl. nu miuiusuh wa»»»...... . k trochu »« Mnozibadatelé.ktofI od -^f/^-ľ^^Kľ'^-'ciuľ^ S ado. by st möll vítipit do paméti tyto poíadi y J ■ I VY ivAAl.Nl HISTORIE ľlll HéMklca je formule trochu odliSná v tom, že sňatek p0 2pů gobu tándham se ro díl do množství volných a plodných sPoje. m která vSak nemaj, institucionální hodnotu a právnčnáboženský ,lct manželství. Ostatní spojení však následují jedno po druhém a jsou dostateční distmktní: hrdina se oženil s Dčianeirou až dlouho pote co zapudil Mcgaru, potom unesl Iolu, ale tu na své smrtelné hrania nemohl než odkázat synovi, kterého mčl s Déianeirou. Tyto svazky nejsou o nic ménč solidární, protože se nejen odehrávají postupně za sebou, ale také spolu souvisejí: hrdina vyhledává lolu jen proto, protože musel vyhnat Mcgaru, pote se žení s Déianeirou jen z toho důvodu, že Iolé mu byla odepřena, konečné lolu unáší navzdory svému manželství s Déianeirou jen proto, aby pomstil toto odmítnutí. Jsou to rovnčž homogenní spojení, protože všechna odpovídají stále přání jedné a téže osoby, která se chce oženit. Konečně jsou i vyčerpávající, neboť pokrývají totalitu lidského života této osoby. Pokud jde o výklad, je bezprostřední ve všech prvcích: Me-gara je skvelému hrdinovi dána svým otcem, Déianeira je získána službou, která mčla hodnotu „kalým'4, Iolé dobyta násilím - pomi-neme-li zástup žen získaných prostým vzájemným souhlasem. Jde tedy postupně o manželství typu bráhma, ásura a rákšasa, obohacená o velký počet svazků po způsobu gándharva. V případě dohazovače Bhíšmy jsou prvky distinktní, protože jde o čtyři za sebou následující žádosti týkající se rozdílných dívek, solidární, protože všechny uspokojují týž záměr, zabezpečit prostřednictvím pravidelných sňatků přetrvání dynastie, homogenní, protože ke každému dojde podle kanonického způsobu, vyčerpávající, protože posléze již nezbývá žádný mládenec k zaopatření -žádný způsob k využití. Také interpretace je jednoznačná: jednotlivé prvky postupně odpovídají způsobům rákšasa, bráhma (nebo nějak přizpůsobenému), gándharva a úsura. Pouze římská legenda o únosu Sabinck odporuje dvčma z tčehto pravidel, pravidlu o distinkci a pravidlu o homogennosti prvků. Důvod první výjimky byl uveden výše: budoucí teorie způsobu získáván, manus byla představena ve svém zrodu, v zárodečném stavu v jestc nehotovém Rímč. Důvod druhé výjimky je zřetelně obdobný: nvm'zTľ MJCdÍným VýS,°Vné 0dUSen^ ZPÖS0bem' Vytvofé- Xatní °Statní JS0U V rŮZnýCh CpÍZ°dách dČJC jenom 206 VI a komP>ctn' * mSCů a historiku, a to básnÍkŮ,IvScPraxc jakými- ného modetu ve . vyvracena, týkající se »stredto *" .naboženské svrchováno^ e," Ony tři funkce mag.cko- a prnvn víc{. coje na tom 1, produktivity, bylo ™" fZJo** v tolika konceptual-Uvľpujíciho, když je vid, me£oj ° A jcstliže jsme nich, institucionálních nebo tawtaj* s ve Skandinav» ja- zaznamenali jejich přítomnost v Indu, ovánim jednoho kým právem vyvozujeme, že jsou > sudP ^ každčm m,st Í oleLého dědictví, když muse, by« W* ^ ^ „ej «j a v každém case, aby společnost .co nu(nc urč , v různých formách pro udržován ?**£* k obf,„é a k útoku duchovní a politické vedení, «*2,g^tt, Obecné na «o od-a uréitá organizace výroby - v nejs.rs.m srny povídám třemi body."0 . ...ujici podmínky pro P«»«- (,) Tyto tři funkce, nezbytne a postauy P ^.^ , jsou ikuteéné zajistény v každém organismu p i ^ u y až po historické říše. To je V ak «*° »^ rfmec «*J-uvedomení si této nutnosti do té m.ry.*- ^ thcolog„ a fttoso- ho myšlenkového systému, výklad sveta. zK fii nebo, chcote-H, ideologu. __________________ . j k™»'"'' • ' » Viz zejména moji odpoved John« Broují ^^ byla přeti&tena s úvodem v My.*« *« fc^' 207 VYTVAftBNl Mis rORll \ irchiických índocvropských společnostech i -ukujeme pr;U ! >ut0 ideolog«, bud přímí \ [ádfenou x e formulích, nebo >jev0v«nou v řadí aplikací, / nich/ mnoho, vzato od jedné indo- evropsfc 5ti ke druhé, máji pHlU piesne shody, než aby byly nezávislé. ., (3) Vfl starém sxětč V Evropo, Asii a severní Alncc - se s touto aktívni ideologii setkáme pouze u národů hovořících indoevrop. skými jazyky a u některých sousedních populací, u nichž je jisté, občas i s přesným datováním, že byly vystaveny indocvropskčmu vlivu, jako u Egypta, počínaje jeho kontakty s Chetity a s Praindy z Palestiny nebo od Eufratu nebo u Finů, jejichž jazyk obsahuje me germánské a indoíránské výpůjčky. Zejména je třeba zdůraznit, že ani semitské společnosti Předního východu, ani sibiřské společnosti, ani Čína tuto ideologii nepraktikovaly: Čína například, stejně jako nejstarší známí Turci, formovala své bujnč rostou-eí myšlení, zejména svou theologii, podle binárního vzoru (Nebe a Země, nahoře a dole; společensky: zmocněnec Nebes a vše zbývající). V několika dalších bodech svčta - ve střední Americe a v černé Africe - můžeme občas pozorovat náznaky určité systemizace tří „přirozených" funkcí, například při svátcích, kdy po sobe následují tři funkcionálně vymezené rituální epizody, nebo dokonce ve společenských Členěních. Nikde však, pokud vím, se tato prvotní vyjádření nerozvinula, neposkytla ideologii. Situace není odlišná v obrazu indoevropských forem manželství: (1) Unos nebo koupč nápadníkem, dar otce a legitimní spojení dvou partnerů natolik vyčerpávají všechny možnosti, že si neumíme představit postup, který by se ve svém principu nedal odvodit od toho či onoho z tčehto čtyř typů. To je samozřejmé, ale systemizace těchto typů do jednoho obrazu, jehož všechny složky jsou přípustné a mají stejnou právní hodnotu, vytváří intelektuální fenomén jiného řádu. (2) Jsou to takové obrazy, které se projevují v Římč a v Indii na právnické úrovni a které v Indi,, ve Skandinávii a v Řecku došly epického zarámování. ,nioLPrľ,nťVÍľ!' ' 'ak°Vými,° ob™V « ve starém svété mimo SÄ11. »««kévéme. Pro «dostatek delšího bádáni, on P o a ít„ ľ"'SÚ nemám čas' >' toll° Poklad přirození ľľkľen I,™ ľľk ,T f V r0Zpom s mn*m °°ecní známy» Ostatní. , kdybychom ve zkušenosti rozpoznali výjimky. 20K /ulM- HLADU ............. ......,........* p^; toby.............::: ^ "vepr P°t0 r naruš telny, y-v, . n<4w0 deforma m»v" nej , Z steine |ako v indickémpw e syv V Hmsk v i 1' ystemtoce skutefin /muc dhanT)i S5í r «j- * její t ***. -— na určena ní převzata enou (m«m,0-. „svobodna vulc - ^^ mož t vc volbé ponechané na zené, zda akcep j z ^ vyj,, z právní moc, («fl»tó>í^!u hoveného pro vyjádřen, „ bo z no/te): pokud nevyužtje po stupu£■» moc tohoto no/íe. znamená to, /es, přejevšimp>M>P ^^ do ,,,, svého manzeb. V indii byUpusob ^ ^ ^ ,vaH klasifikací ve své «Sté forme, kdy cmy álnim $p0- v tvář, tajné (mfaf) domluví, s P^gTT^ clv,lizovan, jenl, v praxi však tento způsob přenechal é místo « ^ .orrné, kde svoboda dívky je stale <*>%££*£ i l U^a-veřejný, oficiální, organizovaný a vyhláseny ot^ ,,: ve vhodný okamžik se vjichm ná^adn*,h»m« ^ . ^ žena oznámí svou volbou a to ne pouze vyv ostatním. , ,,. .,-,„„,: cftatkůb\ia Koupí mela tozliiné osudy. V indické klastfikactsftaucuj^^ zapsána, ale spatné hodnocena, někdy l odsu/ON j obvyklou zdá se, že v historickém Řimí se koupí posléze . ^ y formou nabytí právní moci (manus) „ad manZelK« , však již pouze symbolický. .Vutečtlí takO\ '■ (2) Legendy mohly být konzervatiynijši a sk Indické, řecké, skandinávské i řimsk, epické obn**^{ ^ analyzovali výše, nadále organizuji všechny zpus y ^ éas oba způsoby druhé funkce, p. v ni žalo ny na násilí 209 VYlvAi H H! ''" ■ .....,„ h „voiw-.inv /Viv. I (Sigurd Ugrdrfft, "• '' , ,„,,. Kradou, na rozdíl od toho, eo HC ftimanc « Snl y. ,.,.,.„, upiatfto iných v praxi, j« ůnoa veci vol "ľ",v' M u-„i,,,, m. -nízkého, VUlr.un.l,..... Naopal »""i" i kíopf.i./u«..i. ■•■ i»i«»icvii mo ";;;; Í5 -'.......""""...... .........'..... ......^ ..... .„.vcllft.... -Iv.....«I.....,dv»ÍM0VÍ 0)' '•'""; ..... <<•/•• -'-'.....* " *» : ' ' ......|,.....Ikry!.......ľv,..,.,kv..1. p»1rt)kov«ny i ,,,,.,„„1,,, i ..,».'../,,.■,,! k, ......... "" „onakou realitu v Jejfm vývoji, '; Übo«vn«J.j«J *.....•'■ 10 Vil -***»* NeJP jim« l.rnnc "/'> vy n(»inľ"..... , ,..V(, prozww ur;iiiiho P'°*l°VJ .........«J ôytfí Ä" bi......*.....- ;; ■ ........* ? Kaitniabod« ■ Sch nalézaly vyten prwaická pojednáni, ve kterých n Mj„p« z*. ,......»vzbuzujen«..... P°* . v«........'»■;■'■■■ '-;;■;;. ÍSS Pak .....I íl vík Krtt«y, a |oh, deukd...........bohuä ' N< ^í.akterájetémefv -1'"'"';'' „ ivyrazdal..........-'>'; ^ ^ kten.....Sla pro problém Lokiho u hlatorlki...... . '-''" ' inM low*Communication!!(c. tu „No IIM...I, DarifUungmythol. ----------------_ - m.,i,i , i »»i »i« -; tiet .1......U na latandu a v 1 f M i ti A2B V\ iVAftlNl HISTORIE I Schule" > drive ne: /.ačal citovat nčktcré příklady, které o\.il /a zvlásté průkazné a jimiž se budeme záhy zabývat i Mor k energicky načrtl svou „rekonstrukci" literární činnosti' kterou přisuzoval Snorrimu. Uvedeme zde témčř doslovný překlad hto důležitých stránek (str. 7-11). 1. Eugen Mogk proti Snorrimu Snorri, poznamenává E. Mogk, působí ve třináctém století, to znamená více než dvč stě let po oficiální konverzi Islandu ke křesťanství. Během těchto dvou set let byl ostrov v nepřetržitých stycích -obchodních, náboženských a intelektuálních - s Anglií a Irskem, s Francií a Německem, zprvu především prostřednictvím svých poutníků a biskupů: úplně první biskupové, ísleif a jeho syn Gizur, se vzdělávali v Německu, biskup Torlák pobýval dlouhou dobu a ke svému prospěchu v Paříži a v Londýně, sám Saemund, otec islandské historiografie, strávil léta svého mládí v cizině, zejména v Paříži, a jeho pravnuk, biskup Pál, se vrátil z Anglie tak učený, že se mu nikdo v té době nevyrovnal. Později vznikaly podle vzoru západní Evropy školy; jednu založil již ísleif ve Skálholtu, další pak Jón Oegmundarson v Hólaru, Teit v Haukadalu a Saemund v Oddi. V roce 1133 založili benedektýni své kláštery a přirozeně také školy, na nichž vyučovali zahraniční klerikové, jako například Hródúlf který přišel z Anglie a na Islandu zůstal devatenáct let. Četla se zde stejná latinská díla jako v Evropě a často se i překládala: homilie svatého Řehoře a dalších otců, Origenés, Eusebios, Gélasios, Běda Ctihodný, legendy o Panně Marii, o apoštolech a světcích. Znali tu Plinia, Horatia, Ovidia, Sallustia, Jordána, Pavla Diacona, gramatické traktáty Prisciana a Donata. Až podnes se zachovaly fragmenty spisů označených jmény Elucidarius a Physiologus z dvanáctého století. Kromě této západní literatury existovaly také ságy a skald-ská poezie, které se uchovaly díky recitaci několik staletí a o které projevili živý zájem Saemund a Ari. Právě ve škole v Oddi se nejvýznamněji pokoušeli skloubit obě tyto tradice, národní a cizí. Tady Snorri strávil své mládí jako žák Saemundova vnuka Jóna, jednoho z nejvzdělanějších a nejinteligentnějších mužů té doby; Snorri zde zůstal dokonce i u jeho syna Saemunda. Zřejmě právě zde v Oddi se dostalo tomuto otevřenému a ctižádostivému duchu prvních im- 212 VII HMIABlUTAClfHOKMH ň k literárnimu poslání. Lekce /i kané v Oddi r ičji uplatnil pUSjstč svčho působeni - v Rcykjaholtu, kde za! ! opravdovou Li u do níž přilákal básníky jako Gudmunda Galta ia a Sturla Riradsona, a společně se svými synovci Ólafem Tórdarsoncm 'sturlem Sighvatsonem začal skládat - samansetja, to znamená pravděpodobně „řídit" společně komponovaná díla -, „nechával sepsat" (ek lét rita, jak říká v předmluvě k Heimskringle) velká díla nesoucí jeho jméno a prozrazující jeho styl. Jak pracovala tato tak vedená dílna? Hlavními prameny pro Eddu i pro Heimskringlu byly jak psané skladby, které již existovaly, tak ústní tradice, zejména básně. Nicméně Snorriho imaginace a kombinační nadání sehrály nejvýznamnější úlohu. Je málo pravděpodobné, že by byl využíval větší množství materiálu, než kolik ho dnes známe: ve skutečnosti totiž čistě didaktické odkazy z Eddy svědčí o knihovně v rozsahu, který máme zhruba ještě dnes k dispozici. Na druhé straně, což není snad nepravděpodobné, že by se dvě staletí po příchodu křesťanství na ostrov mytologická líčení, z nichž vycházejí skaldské perifráze a která - nezapomínejme - byla norského, a ne islandského původu, dochovala jako živá součást ústní tradice islandského lidu? Snorri byl tedy nucen interpretovat perifráze a poetické metafory, kterým ani on, ani jeho současníci již nerozuměli. Dělal to pomocí různých postupů: kombinoval nezávislé prameny, vymýšlel zápletky, jimiž spojoval původně izolované údaje, a doplňoval starobylou látku čistou obrazotvorností. Tak se zrodil ve dvou veledílech, v Eddě a v začátku Heimskringly, nový literární žánr, „mytologická novela" {die mythologische Novelle). Snorri tedy zdaleka nebyl svědkem, byl tvůrcem, a přitom jeho obrovská práce není použitelná, není platným „pramenem" pro studium pohanství. Takováto rekonstrukce je koherentní, pravděpodobná. Ale je pravdivá? A co když Snorri přesto - dvě staletí nikoli po náhlém vymizení pohanství, nýbrž po pokojném připojení ostrova ke kře* ťanství - znal, slyšel o mýtech věci, které my již slyšet nemůžeme Saemund a Ari ze školy v Oddi se o ně zajímali již dříve a skaldove Povolaní do reykjaholtské „dílny" nemohli být zcela odříznuti od sirých tradic... Takto lze donekonečna diskutovat, znovu a znovu zvažovat pravděpodobnosti pro opačná tvrzení. Rozhodne experimentování a pouze ono, pokud ovšem se v dané záležitosti podán uplatnit experimentální metodu a aplikovat ji na přesné vym« 213 ^^■^■^■^■1 VYTVAŔI HISTORIE M^M^M^M^MH případy Proto také Eugen Mogk již ve svém manifestu doplni ihned nástin svého pojetí dvéma příklady čerpanými z „Okouzlení krále Gylfa"; v průbčhu následujících let pak ilustrace kritické metody z roku 1923 rozhojňoval. Tak vznikaly jedna za druhou tyto studie ..Die Überlieferungen von Thors Kampf mit dem Riesen Gcirröd" ve sborníku Festskrift Hugo Pipping, 1924; „Lokis Anteil am Baldrs Tode", 1925; „Zur Gigantomachie der Völuspa", 1925. Tato teze byla předložena ještě jednou, tentokrát v Nemecku v osmnáctistránkovém spisku Zur Bewertung der Snorra-Edda als religiongeschichtliche und mythologische Quelle des nord-germa-nischen Heidentums, 1932, opírajícím se o rozbor Snorriho kosmo-gonie. Autorovi bylo tehdy sedmdesát osm let. Diskutovat je skutečně třeba o jednotlivých případech, a zejména právě o těch, které Mogk označil za nejvhodnější pro svou manipulaci. Nebude však bez užitku, uvedu-li také já některá obecná zamyšlení, rázu nikoli historického, ale pouze psychologického, vhodná k tomu, aby vysvětlila zaujetí, s nímž stárnoucí E. Mogk rozbil hlavní nástroj studií, kterým věnoval celý život, a užitečná rovněž k tomu, aby čtenáře orientovala v protiútocích, na něž posléze dojde. Řekl jsem před chvílí, že hyperkritičnost je přirozenou nemocí veškeré filologie odkázané jen na sebe. Totiž v okamžiku, kdy jsem se setkal (a jak bych se nesetkal, když jde o lidské dílo?) s důkazem, že systematický výklad nějakého mýtu, legendy nebo historické události předložený některým starým autorem si odporuje s nějakou jinou tradicí nebo s některým „faktem", nebo se v něm projeví rozpor či alespoň neobratnost, zase nějak prozrazuje určité úsilí nebo konečně - jaká radost! - neobsahuje to, co by - jak se mu zdá -obsahovat „měl", jinak řečeno, v okamžiku, kdy pokládám za své právo představit si dávného spisovatele za stolem skloněného nad papíry, snažícího se spojit a sladit jednotlivá fakta a vyplnit všechny mezery, aby něco neopomněl, prostě ve chvíli, kdy já jakožto filolog a kritik vidím v tomto autorovi svého kolegu, jehož úkolem bylo vystavět, opačnými postupy, než jaké používám já, filologickou budovu, zatímco mým zadáním je tuto stavbu rozebrat, je nezbytné, abych se zúčastnil hry, nezalekl se utkání se svým partnerem v jakémsi souboji a vynasnažil se prohlédnout záměry, léčky a lsti svého „protivníka", přičemž mu velkoryse přisuzuji i ty, které nikdy nezamýšlel. Protože nestojí přede mnou a nemůže se přímo bránit, vil „BHAB.UTACB1HOW.HO - ' z toho pravidelně jako vítěz a každý můj triumf snižuje vycházítr> soudím) mohu přiznat svědkovi již a priori pode- kre~j' Br^y z něj nezbude vůbec nic: stejné jako žádný obviněný, í/by byl nejnevinnější na světě, nemůže zůstat klidný, sebejistý ' důvěryhodný, je-li vystaven výslechu vedenému „vědecky", podobně si ani žádný text neuchová svůj smysl, vnitřní koherenci dokumentární hodnotu, projde-li kritickým přezkoumáním podle moderních metod. je obtížné přesvědčit filologa o tom, že překračuje svá práva. Pokládá nás za naivní, ano i za ignoranty nebo „mystiky", kteří se nechají napálit takovými švindlujícími recidivisty, jako byli Hésio-dos, Vergilius, Ovidius a Snorri. Neovládáme své řemeslo, protože podléháme nostalgii po víře... Zkrátka a dobře, znám pouze tri způsoby, jak se bránit. První dva mohou být použity téměř vždy, ale zřídka stačí na to, aby ochladily hyperkritickou horečku. Třetí cesta je radikální, ale nelze se k ní uchýlit za všech okolností. První možnosti je upozornit kritika na údaje odlišné od těch, ze kterých vychází, údaje, které obvykle nejsou méně zřetelné a jsou dokonce i výraznější, jeho však od nich odvádí navyklý sklon jeho myšlení. Jde prostě o to, aby se kritik, aniž by opustil svou vlastní analytickou metodu, zjednal pozorněji a úplněji překlad o faktech problému a zejména aby si uvědomoval jejich harmonie a vzájemné souhry. Usoudil snad filolog na základě nějakého vnitřního rozporu, že text byl sestaven z jednotlivých částí a kusů a vytváří tak směs dvou či tří „variant"? Požádáme jej tedy, aby se podíval z větší blízkosti a „filosofičtěji" a ujistil se především, že údaje textu stojí opravdu ve vzájemném protikladu. Podařilo se mu snad úplně vyložit nějaké vyprávění jako umělou skládanku, více či méně zručně sestavenou z různorodých složek, u nichž údajně zjistil, že pocházejí z nezávislých zdrojů? Ukážeme mu tedy, že nad prvky, které již nelze dále rozložit, je zde navíc fakt, že se v nich rýsuje jedno schéma, které má pravděpodobně hlubší smysl a hodnotu a které není výsledkem náhodného připojování prvků, ale představuje naopak princip jejich organizace a dokonce i samotného výběru. Podařilo se mu ve vyprávění objasnit úplně všechno, kromě jednoho rysu, který by velmi rád prohlásil za nedůležitý? Někdy mu budeme moci ukázat, že naopak tento rys je klíčový a že k němu mí« cele vyprávěni. Pro všechny tyto různé typy argumentace nalezneme dále dostatek příkladů, takže by bylo zbytečné je uvádět nyní zae. 215 VYTVAftBNl HISTORIE Pruhs m prostředkem je presvedčil kritika o křehkosti jeho vlastních konstrukci Ukázal nám, že nejaký starý a \* ',bovůli tu a m určitou otázku, ocitl se před takovými a takovými d°í-Sl ^ a překážkami, že jeho úvaha vyústila v takovém a takové° U?°nty nebo neobratnosti? Pak ovšem mu připomeneme nekoneč evu nosí lidského ducha a to, že se nikdy nepodaří, snad kromě ^ tiky, jej uzavřít do autentického dilematu, bez teniae či Q ^ viae. A připomeneme mu také chudobu informací nás lidí mod ^ ho věku i to, jak krajně neopatrné je kupříkladu prohlašovat * „Snorri neměl (nebo měl,nepříliš4) k dispozici jiné prameny než tv které jsou přístupné i nám". Připomeneme mu konečně, že mezi staletími je rozdíl, a že čím více si bude Snorriho představovat k obrazu některého z oněch autorů beletristické historie, kteří v naši době jen bují, dokonce i na univerzitách, tím pravděpodobnější je, že úplně zkreslí jeho pravou fyziognomii. Bohužel, proti těmto dvěma prostředkům revize se kritik snadno vyzbrojí. Může donekonečna rozvíjet tirády o tom, co je v určitém celku podstatné a co druhořadé, o smyslu dokonce i o samotné jednotě celku a o realitě a šíři určitého protikladu. Může obrátit proti svému vyzývateli výtku hyperkritičnosti a tvrdit, že si stejně, ne-li mnohem více než on, uvědomuje odlišnosti mezi třináctým a dvacátým stoletím i plodnost lidského ducha. Jako vždy, když dojde na diskusi o principech a metodách, zaplete se do toho i ješitnost a uvidíme záhy, jak se teze obrňují a výměny názorů zostřují. Pokaždé, kdy je to jen možné, je moudřejší uchýlit se k ohlášenému třetímu postupu. Ten totiž překračuje pouhý analytický průzkum dokumentů a v důsledku toho neponechává tolik prostoru subjektivnímu hodnocení. Jde o komparativní přístup, to jest o formu, jíž v humanitních vědách zcela přirozeně nabývá experimentální metoda. Srovnavac. studium náboženství a mýtů a zejména (neboť jde o bnornho) indoevropské mytologie pokročilo již natolik, že pokud mame urc.t, zda ta a ta z Římských elégii, ten a ten védský hymnus nebo ta a ta z kapitol Okouzlení krále Gylfa odráží starobylou legendu nebo naopak představuje pouze pozdní výtvor imaginace, nejsme vždy odkázáni jen na vnitřní rozbor sledovaného textu, ale můžeme se občas vyjádřit objektivně: přesně řečeno, stává se to pokaždé, jakmile zkoumaná písemnost vypráví báji, jejíž srovnání s jinými legendám., které se zachovaly na odlišných místech indoevropské- 216 «,M........-CB,HOM..... VII Kl.""~ .„.„■ .ndocvropskou povahu „ ,ic potvrdit její v «sdd6'"4 l geUnskč myto h0 *» fc Týovu Dva verše ve skladbé Lokasenna (38-3*) J Ásů NaVK ruku sežral vlk Fenri. který teta v retézeeh " z Asu staré básné norsko-islandského původu nazy j o_ který má jen jednu ruku" («f-JJ* Jd vším odkud poc az. Co je na tomto Hcení archa.ckeho? A pr jednu ruku? O ústřední bod,skutečnost, »^"^l***»* «g to znamená? Nepřipomínejme j-ž zesnu ^ h|as Kaa a jejich zastaralý zápas Svétla s 1*"^%»«*. stan*« .eho Krohna. Tento mý<-fd^ Boha •*-"* **?£& ského výkladu křesťanského *P°*£V se zaSe domnívá jící z mraků. Alexander Haggerty-KnW^ . „„je0 0 ne o » zmrzaíeni a scéna, která jej ?**%£,,* na nichž v«*»« pozdní interpretaci galořímskych vyob 217 » ľVAftBNl HISTORII nm iiiidxlk.i polykajícího lidskou končetinu. Ale jiní m í naj í cl Irského Nu.ulu .1 jeho Stříbrnou paži ncboaUtľ-rÍ'pí|* suim, kui\ měl lednu ruku siatou, namítají, že máme před'0^110 ľ»i.i\( -odobné velmi starobylého jednorukého boha. Jak se SCb°u n«mu ' Navíc, CO sc týče fabulaěního zpracování této látkv °i^' asi v.iiih mezi stručnou zmínkou v básni Lokasenna a velrn^ drobným vyprávěním u Snorriho? Zkrátka, ze skladby Lokas P°* a z básnické perifráze einhendr ása se dozvídáme pouze o zmrzač ° ní boha a o znehybnení vlka, avšak nic zde neupřesňuje vzájemn* poměr mezi těmito nešťastnými božstvy a nic zde nepotvrzuje Snor 11 ho barvitý a složitý příběh. Není nejjednodušší a nejpravděpodob-1 1 nahlížel tento vztah - bez ohledu na Snorriho výklad - prosté jako vztah příčiny a následku? Spoutání vlka by tak původně, a prá-\ě lak ježto i ve skladbě Lokasenna, bylo až důsledkem, trestem za zmrzačení boha, vlk by byl spoután až z dodatečné obezřetnosti, poté, co spáchal svůj první přečin, bezdůvodné a neočekávané, jak už to obcenč s prvními projevy zlomyslného temperamentu bývá. Kdyby tomu tak bylo, pak Snorriho bohaté líčení, které nenavazuje na žádný text a ncopírá se o žádný básnický obrat - lest bohů, jejich podvodná hra, kterou umožnilo Ódinovo vědění a která byla zakryta Týovou obětí, ztráta Týovy ruky, pochopená jako regulérní a předvídaná „splátka" zástavy - to vše by bylo jen důmyslným výtvorem jednoho učence, který se snažil vymyslet zábavné a originální spojení mezi dvěma surovými Činy, jejichž záznamy se jako jediné zachovaly v původních pramenech. A není snad tato hypotéza, a priori pravděpodobná, potvrzena množstvím podrobností Snorriho textu? Islandský autor zná příliš mnoho: uvádí názvy obou masivních řetězů použitých na počátku {Loeding a Drómi), z nichž \/nikly, jak autor informuje, příslovečné výrazy, které však my, jakoby náhodou, odjinud neznáme. Snorn ví, že to byl Skírni, Frcyův služebník, kdo předal Černým álfům přikaž ke /hotovení zázračných okovů, ví rovnčž, že tato pouta se jmenují Gleipni, že k jejich výrobe bylo zapotřebí šesti druhů příměsí: hluku kočičího kroku, ženských vousů, kořenů hor, medvědích šlach, rybího dechu a ptačích slin, ví, že to byl ostrov LyngVI na jezeře Amsvartni, kam bohové povolali vlka, zná jména skal, k nimž byl nakonec vlk připoután a které bohové pohroužili hluboko pod zem (G/oll a Tviti) atd. Neodhalují tato zřetelně umělá upřesněni, že se Snorri nechal unést svou virtuozitou? A jestliže si vy- různých názvů a drobných rysů, neučinil , . pokud niys,cl * A«i námět svého vyprávění, které, opakujeme jeltč jed- jdC ffite# text nepotvrzuje? n fechno je možné a věrohodné. Snorri je tedy přistižen při T° je zde odhaleno, jak si při práci zpravidla počínal, jakmile zil na nějaký bezvýznamný, o sobě patrně novější údaj, kterému naríiz nerozuměl. Samozřejmě, můžeme namítnout, že jestliže Snor-^vvmyslel svůj příběh proto, aby vytvořil vztah mezi zmrzačením Týra a spoutáním vlka, učinil to tak trochu pět minut po dvanácté, lze též zdůraznit, že přemíra podrobností, jež Snorri uvádí, při vší podezřelosti nestačí k zpochybnění samotného námětu vyprávění, a že kromě toho není vůbec jisté, zda tyto detaily nejsou autentické, neboť, jak poznamenal J. de Vrieš, i velmi archaické mýty, jejichž pravost je nezvratně prokázána a zaručena rituálním užíváním, překypují občas až dětinsky onomastickými poznámkami stejného typu. I to je pravda. Vidíme však, že se přes nejlepší vůli zaplétáme do nekonečné debaty, v níž se nakonec argumenty redukují na dojmy. Přistupme nyní k objektivnímu posouzení.92 Víme, kdo je Tý: vedle velkého mága Ódina představuje druhý aspekt bipolárni Svrchovanosti, jejíž pojetí Germáni stejně jako ostatní národy indoevropské rodiny zdědili ze své nejvzdálenější indoevropské minulosti; byl svrchovaným bohem práva. Víme také, zejména diky legendárnímu páru dvou hrdinů, kteří zachránili rodící se římskou republiku během její první války a jimiž byli Horatius Coclcs zvaný „Kyklop" a Gaius Mucius Scaevola neboli „Levák", že toto duální pojetí výkonu svrchovanosti se vyjadřovalo symbolem o dvou tvářích: osobnost vítězící zásluhou prestiže, která plyne z jejích magických zákroků, má jen jedno oko, je to jednooký, osobnost triumfující právním uskokem (krivou přísahou, nenaplněnou zárukou) v onom proslulém podniku ztrácí pravou ruku a stane se „jednorukým". A ve skandinávské mytologii je ódin jednookým a Tý jednorukým božstvem. Podle Snorriho vyprávění ztratil Tý pravou paži, protože ji poskytl jako úskočnou n v následujícím výkladu shrnuji velmi struční argumentaci rozvinutou v knize MUra-Varunal kap. IX, U Bargn* vt /« Manchat, a doplnenou v Myth 91 '/'"/'-v, lil, st.. 268-281. Byla hájena proti kritice- R. I. Pag« v Esq. 73 (/ °wW/ plodnosti Frcye, k terminu byggrí skandinávskych doku jméno kvas nedochovalo ve «a y 221 M lamin ■ "'• "'" ' ' ...... ,„, ,„.,......I) l«hMl 1.1 M .„, m.....l .......w»h|.......Mi ' , .,........ mu -------------..... S......:•"■"■ ::::::'" i.....ryi hli i......b holi byl n bldmil ho lAm \i. p n! i i d......o r" «bi ......toll ' "'•' " '" i'1, M,t I li hí „,., uj( i, ,. [| m ,m,i. m d i itifl i ' i Ibo |mi no i li n i- v i. .ii i m i. '•• ■ i......II Mogl připojuji ' Hl človeka pil | ,u [i ......hdnti ii i ifil h I mylo inťn in ohli rfti na doli n ■ i i il -" r1' ii......lo i |i n dne« má \ Hdti i h Ii h i......Ii mi |i IFi b • pHp h na ui -1 .......m i......i oho r ho kolj > ili all mohlo -i"i'i !• i.-,..,!,, i ipIi nl inn" M■"" ľ" ' • lujl "" Hi odltl o ■ di •• m ■■■ i ľ ' ....... mu b 'i ......lb ,l" iludn.....irái I íuoi ŕlhti i.....H -i" i........hodm nioli I •»». Hlfl ním řdťoj« m , ,iiii, 111... id, ni i« i- i ild k A pi rifi '. ""im. n | - . etl ■■, s ..... u |i [Itinhn '"'i"- ' d< lu hn loli II ' Ii nm ' nottl i šití i Ituje i i i kIIii ShllHtkafm i i Ii •■' n uji poi II ■' ou lo< 11 111 Hpoji 11(111 i'mi.i pi. I hnlŘ ..':. i ■•, , ,i .. /,/,;,/ I ,. " ľ ' nli • ni obi ■ 11 • n on tohoto loi i al i i......... « Mogl Ii mo i i |i |iiiy< h ' ild ' hh ki ntiln Ii h u n H Im im i" u i ni,,,, ;\i ., /......fa |,, u• \" I Mogl doi I ■ > • oka n • kdj n •' laholti ká ! -' laku I n •!- i hud ' i i nlfll ' ,: '";' PNI I o |ehi rtl i hi...... | IfedokM i .i. ,, |g|ö n ,, m |lmi I II '.......... fM «Ni M Mm ||| , Ml I ,|-, I t i MlM |-|, |. ||| . I I , 11 odlllH) m m ii m •.....I......Ii In ' ' ' I • •■ .j, 11 dobfi í.....'' do I ""i .,.. i ■. i mli h i leni ' „Uljsm m\ m: Mogl ' i " ||.....i i ľ-ili riltti i,., , mu .in i., ni > i fbll Iohj Mijii .i. i. ,., i(l, v\, ii ,i\ o .m i \ i.i. di'" i lomu •■ i , j ľn .. oi " ' řltjbu ' '":l' " I ' bol.....p i KI a . i I >i* 11 * j t (ii if t ft t/ii 11 ii I -i 111 k ii i it i i«11 tlili i ..ti i ♦ t I im. 'i Ittdii u i " i lod ltd i |l h |lm i..... i .i. ■ ,, medovlHj ii I hi i il •• Hap id m......i d ■.....l< m I [i(|, ,,\." ü........ I' i bylo "•'""' ■ '• h vSi I (..liM^^^ry^lfi : M.-.nl.M^tlqi , J^^^H |" ,i vln lni jméHí kotlíku d dvou nádob do ob hí K-pasli« \ ,',' ,1,1,1, i ......i h ■ Mogl ul • ují |akm« I -"• ••"'•l ••• \w l„ míliu výkladu Ifl i ild I ' ''i....... i |n(, || | ,|, .i,,,,., Im i .i il |en iHoži me pl II W\ pokrol ,,,,,,,.........hd bádáni umo ftuji po 11 itpťoti lom......'- Hpu • il |im |,,,,,.| n, ,, ,i iii , io |j i, mi , m. , \ . m i, nu i„,i,v imi............■ • ' ■ l '""" ' na I..... I' d.....iüh i -i i li, ,i ,,.\j:l nu i. ..,, ,i,,,i, ' l i, |o r.l -iir i,m i , | ,,,,, | m i i, l.l [tví ' '" •" ' '' ' ' h lUtOřfl 0 Hí ■'" i mini.. n:i nábo i n I ou ■ áll u 11 d.....u nu • \ mívaci ö n \......li o i m m i' podáni i "'•!• h ho ľ"1" rop • h m 'n dobři dolo m ho |ak v I inu I *' Indii i li i obj i ftuj i-.MiM M.i božal i hu ' r ü'1 11 liti poli'' n ih i ei '" ■•' null i» m hoi liybHlti lnou dohodou po h ľdi i dli i m bo prudí m p u ktcn i-ii.ii m i i,,„|m dohodou i Hi n í I byli předata lei iwi lunl lnul 11 plodnosti i boha! itvl (valí i bono .....'ľ H NlUi lilliM , \[.....I........ | |, ,., ,,,|. ,. ,,,,, | . m j, 1 "■" i Indii) pfldru attl lakojlmro nl'..........n ijicfchdvou 'mil., magleki i hovano H - i ilei i íl || " Dö1........m ......y vi ľhhi i u, MCiíS í............... ......... �43950 14 18 54 00�0 4292 65 21 83 39 21 ulus a jeho druhové v legendč o řím dra a ostatní «* ■k!,,,dÍt^.RÄvViických eposech). |lull,ký mýtus konči • J^ vydání se připravuje. Germanistům toužícím po diskusi adresuji stejnou p jako vpozn. 91. 224 VII REHABILITACE SNOKRIHO svým způsobem mučedník - a jeho krev, je-li vhodné zpracována přinese onu věc nad j.né drahocennou, totiž medovinu poezie a moudrost.. Naproti tomu indické „Opojení" JC skrz naskrzzhoub-„é a jeho čtyn výsledné díly jsou i nadále metlou lidstva Toto všechno je pravda, ale svědčilo by to, kdyby toho bylo třeba pouze o tom, že Indie není Island a že oba příběhy se vyprávěly ve dvou civilizacích, které se vyvíjely krajně odlišným směrem v krajně odlišných podmínkách, a u kterých zejména přístup k opojným stavům byl téměř protikladný.97 Existuje nicméně i jisté společné schéma: právě v okamžiku, kdy je přistoupením představitelů plodnosti a blahobytu k zástupcům svrchovanosti a síly definitivně završen obtížný proces vytváření božského společenství a kdy tito reprezentanti dvou antagonistických skupin uzavírají mír, právě v tomto okamžiku je uměle vytvořena bytost ztělesňující sílu opojného nápoje nebo opojení a nesoucí po ní i jméno. Protože se však tato síla projeví jako příliš velká pro náš malý svět, ať už v dobrém či záporném smyslu, je tato bytost zabita a rozdělena na tři nebo čtyři složky, z nichž se lidé těší nebo jimiž strádají v tom, co je dnes opájí. Navíc je ve svém principu dobře srozumitelné, máme-li na zřeteli společenské podmínky a pojetí společnosti, jaké pravděpodobně charakterizovaly právě Indoevropany. Předně stav opojení se dotýká různým způsobem všech tří funkcí. Představuje na jedné straně nenahraditelnou součást životního stylu tóžY-kouzelníků a váleční-£i/-šelem této civilizace, na druhé straně však pochází z rostlin, které bylo třeba pěstovat a zpracovávat. Pochopíme proto, že „zrod" opojení a všeho, co z něj vyplývá, je umístěn do mytických časů, kdy se konstituovala společnost zásluhou smíření a spojení knězi a válečníků se zemědělci a opatrovníky veškeré plodnosti a výživy. Mezi touto socio-mytickou událostí a původem opojení tak existuje hluboké souznění. Není neužitečné zde poznamenat, že ani básníci Maháhháraty ani Snorri si již tohoto souladu nejsou vědomi a že tato skutečnost způsobuje v jejich líčení určité nesrovnalosti. Pro autory Mahábhúraty nejsou již Násatjové tím, čím byli v dobách védské kompilace: představiteli třetí funkce, a ani Snorri, ačkoli právně zhodnocuje a vyzdvihuje odlišné povahové rysy Odina, ,J1 V Indii jsou všechny opojné nápoje s výjimkou samy (indoíránskě speci-Kü"». bez indoevropského předchůdce) považovány za „Spatné . 225 I ,,. ,...... n/ nechápo Bmíření meti Asy a Vany jako ,„'.. ,,, ,, gkládá harmonická spolupráce různých spole- i ,„,.„ ■ epigon Bugena Mogka se budou muset s tímto Inutclným faktem smířil Jisto, Snoniho dílo obsahuje prv-kN poch různých údobí vývoje skandinávského nábožen- gkého m , „, „,,1 v nem možná i vlastní Snorriho interpre- ,, lľ,,d.i ,HvMogkovy filologické „intuice" týkající se jmen Ódreri, Bodn a Sou nejsou opravdu nevyhnutelné). Ale to základní, schéma s jeho význam, smiřování a následnost jednotlivých momentů (e však starSÍ než Snorri, a autentické. Zřetelně cítí- m, ik tendenční a nesmyslné by bylo prohlásit spolu s Mogkcm, že „vytvořeni fci\ bytosti z naplivaných slin je v etnografii a ve srovnávací mytologii vécí neslýchanou", takže se nemůže jednat kuteoný mýtus a nutné je to jen Snorriho fantazírování. Nikoli, to, do předkládala b pn eovala tradiční mytologie, bylo, že v tom určitém okamžiku tových déjin byla ořena, poté usmrcena ta polobožska postava lidského typu, ztělesňující opojeni, po němž byla i nazvána ( híada). Germánská obrazotvornost i rejmČ vérnéjSi indoevropskému prototypu, od něhož se Indie zcela jisté více vzdálila) pouze upň milá tyto údaje tím, že dala této osobnosti jméno ,.K i nechala jej vzniknout pomocí skutečné techniky k enl slinami ' Na druhé straně je třeba zdůraznit tčsné vazb) jednotlivých epizod mýtu, vazby, které Mogk popírá a vidí V meh pou Snorriho to/mar. Me/i smířením a sjednocením Ásů VanÔ najedu kuk . a i ledující vraždou a ro/.Ctvrccním Kvasi-ho i vysvětlením, jaké trpaslíci dali Ásum na druhé stranč existuje hlubSI logická souvislost Povrchně racionální a deduktivní stavba, kterou Mogk přisuzuje „reykjaholtské škole", je ve skutečnosti produkt jeho \ lastního mozku, vyt\ ofil ji on sám. jak bylo řečeno výše, znalosti indoevropské prehistorie, v požehnaném roce 1923 ve své filologické pracovně, když se oddával prijemne iluzi, že rozbijí Snorriho ddo. Neříkejme proto, že to byl Snorri kdo „vymyslel" absurdní mýtus, prol již nechápal starobylé perifráze skaldů, Srv. moji studii wUn mythe relatífálafermentationde la bii (kdi ,x ne Kalcval) |, uverejnenou • innua de Ví te des haute* etudes, '" a'sSi s, 1936 mi st 22 V" l.' i. s který ztratil smysl pro archaickou mytologií. * ^ Mogk' 4. Snorri proti Eugenu Mogkovi V souvislost, s Lokiho účastí na vraždč Baldra budu mít dále jesté jednou příležitost polemicky se s Mogkem utkat na místě které™ 8ám zvolil, a rehabilitovat takdal, kapitolu prozaicky "I „é jako jsem jtž obhajtl prot, jeho uspěchaným a povrchním výtkám hodnotu strof Včdm.ny p.snč líčících samotnou válku Ásů s Vanv Nicméně už ty dva příklady, které jsme právě zkoumali, postačují k tomu, aby vyvrat.ly v jejím principu i v jejích aplikacích na Snor-rim onu novou formu kritiky, kterou uvedl do módy Mogk. Snorri není permanentním podezřelým, jak se o něm tvrdí, a svědectví které přináší, i když je ojedinělé, je velmi závažné. Dnes si uvědomujeme nutnost svůdných výroků, které německý učenec publikoval jako resumé své destruktivní činnosti předchozích let r. 1932. I když se vyhneme opačnému extrému a připustíme, že ne vše z prozaické Eddy je použitelné (nelze popřít, že prolog skladby Gylfaginningje plný fantazírování a že část následující kosmogonie nese stopy křesťanských vlivů), musíme zdůraznit zásadní fakt, který nová srovnávací mytologie prokázala: ve vyprávění o dobrodružstvích bohů, právč těch, která E. Mogk a jeho žáci pokládali za nejméně věrohodná, nám Snorri naopak věrně zaznamenal archaickou tradici." 99 K tomuto faktu se pojí dalšími, velmi cenně údaje, k nimž jsme dospěli jinými aplikacemi srovnávací metody, zejména přezkoumáním pozůstatků skandinávského pohanství v náboženství Laponců a Finů. Ve svém líčení Tórovy výpravy proti obrovi Geirrodovi (viz výše, n° 3 a) Snorri napsal, že Tór ve snaze vyváznout z toku Vimuru se zachytil jeřábu; „odtud pochází", připojuje Snorri, "'. U jeřáb le Tóroyou spasou" (tvi er pat ordtak haß. at reynir er bjórS "*») Snorri je jediný, kdo spojuje Tóra s jeřábem. Avšak Setälä a Holmberg PHpomnělI, že ve finské mytologii ženou boha hromu í/ifetaje Rauni, a že bobule oht ľ JS0U 2Mvôccny Právě této Rauni, a dále že v laponské mytologii je druů A""'/"" ŽCnou ""i'agaüese (to jest skandinávského Tóra), jemuž je na n* stranč zarvA»»« ^;.,„i..-. :_x.'.u i . *»j.. ,ř.,;«,i ** finsko iméno Rauni ( 1C 8franí zasvěcen divoký jeřáb. Je tedy zřejmé, že finské jméno Rauni * ,0 l«hce odlišná, ale snadno vysvětlitelná laponská varianta Raudna) před- ho 8kan5ľl0mhodné zachovanou výp4KL_^_____^" " Ul»avského označení jeřábu, reynir. Snorri tedy mluvil pravdu. /ysveiuieina lapuiiaiva T»..—.— výpůjčku prehistorické formy (*rauni-) stare- 227 s .VAfUMi H ■'"" ............;••»■: ;:;:■;:.,::;:..:;. SSf? Lokl mvi ,.,,,. ,......... ........»o I .......-1""1, ' , ,„ npfttvydobud........|ro Äh ikoj«.....l "" ' '.......'" nii jtj dyopohádkái h ** . ,(lll|...... i, i,.,. ......i I idéla i i\ stu diumUkil.....M' nil M ji« filologii all folklórom i.....|j : . , |ido ,, poHAdel v ..... IH' imtyl i rtedrioh von dei i, ýQtí lou i.....u tím Bi rlln« dal m • i Ikouknizku ,„ q ,,, ,,.,,u. h pod •'" Qot w"" >< "'' ättmagen ,/«■/ /,/,/.i, ku i., působil ■'•" ni - rui h I - Ij ohlas Pod vil m dalfilho bádáni autoi řáh> opravil nái or) mladého zapá i. n, ho " di i i.....»I dflko, ,hI '"h" ' ■ |ek ' ji .i, i.,!., oval, lilo dil m tnlm fcivoti m Zejména \ , Huiih.i; i,, i, . mu h, vi i In I dal u, kd( .11111111111 i..n lom b Män henkunde doznalo bi h< m posli dníi h pad< íáti lei pozo puhodnou mi 1 |i 1 napodobo> áno .1 |i tři ba fíi 1 Jte při n.1, i,, lu \>\ 1 ti n při n rudovanost odbo nulu na lidovou bIq ;. 1 ni .is i., ľ ku i" listvi bo a *. - 1 1 neho po ná win ..nihil 1 n.ii- ir.i 1 Zhruba l • no metoda spol (vá \ pí I iiMin .1 mi ná\ .mi 1 h od m Uly ví 1 andiná I 1 h ti 1 ii (při di '■ Um all nil oli j lui ni /i . yprávi ni podobí, v- ni inorri při .i h ./«tail) \ rozlil nýi h lidoN -,. h pohádka) h, I ti ré liji 0 1 ni ulujl \ 1 vro] starém %\ I ti 1 /to »hod. jsou doopi 1 d) 1 1 in- 1 in. n. pf< 1,..nu,,. 1 dyá prohlá iími h vi il an dii mytologii neni 1.....I řádí u, kti «v by 1 ni hodil !• tal 1 muto 1......vnáváni Z toho byli 0;....... U tím 1 1......1 : ptoí ' Hl n I IlOU |l im uhm n.. jpuSOb liti I unM li | nyli |" pů,'" m, rozmarným .1 m n nahromadí nim motivů \ fl •"'"^ '" Irůzm n -vi 1 .....u : l so ch pHbl ni péti ■ dvoutl pohádal nich 1 .,...• i«>-1 •..... "".....lenil) 1 Ló určitý repen 1 J' •''" m |.i. 1 tmo metodu do ling '■■• '• """|J" Velkorý výzkum by byl sredul......1......tii »mi ntál '■■' 1 I ?fl oslovurA mil onu idolu dfili m.ai....... , i." hází /I m 1 ^^^^^^^_ I"' • l»él- »tinalo ttlo v/kné 1 b( lůl« "• 1.1 postřeh |M" .1 iv*......'".....*mkou v> dvlhujlel nökolil...........l!nith v""1' »poolyá........ivosteueel.....ittöchtoi, daznich »h porovnaní 1 klasickými í nam> o .1 ahikóm náboženství nč pa......»naöm přetrváváni mytlol ŕeh b rituálních ichémai jeden Lnul. namítl n shovívavým úamevem, že namísto snáni o 1 dál minulosti byi h 11 môl vlnoval vážnejil práci třeba pátral nan v.ii legi "-i" h po „pohádkových motivech", kterými při mi jí oplývati Vida 00 tedy bylo pokládáno :a lolidnl a užitefinál v podobni m dui hu hovořil ^ mladému hrdinovi ve Strýčku S< ipio ,,m/ |eho i'iiv itrýc a poruůník, moudrý obi hodnik na odpoi inku k t« n, \ |i dm 11 mi.m. ■ Ipanélltiny, aniž iq namáhal li |i při podtrhoval přídavná 1......a seli nö, podstatná |ména Červen 1 modři tuto Identirlkai 1 a rozlili m pol ládal 1 ■ ■ m. \ pávajíi 1 prái 1.1 vydával II aa příklad k následováni Při itc li m) Km ,1 trvám n.1 tom snad budoui • * tkumj nu' i»r< • .1 potvrdí , - |i přlnojmenlím stejné naléhaví najit v legendách N.iii.i to,. o v um h i" ni oapravi dlnitelné normálním folklórem, nenali mi me v „Muiii Indexu" ni bo \ Bolu Polívkovi Kdj |e von d< 1 1 eyenova.....oda důsledná (a ona obecni sto |e, b byla || .. nii.ui.iu, autora \ rooa 1899), vedi ' totálnímu: přeni vii ho, 1....... 1 vypraveni |ednotnJ celel a tavuj« ....."i.,,......n.auiuiu. ibč.....ilea koordinátor« po - - tnou náhodu V tom |i neudržitelná, i""'1 ■ ■ •' ' vlci n< |oho louCáati |i |lmnadřa ana ostává: oruhodn ih 'w.i.m |0jjcn nountAlému omlazováni Práci ■ Loklmpu do»n pi.ii.i.i, tohoto mylného přístupu kapitol) m von doi 1 . - na knlhi Isou nu/ván) ňaldi '-1 "i 0507 95 2820 lung Skadi und h-»*' ti * f* Der Riesen ■kvidi baumeister", .Tór b Die kostbaren Bes. t , ,k,\ ..(icirrodr", „Try.mkvida . „_. ;n ,li(1(I; i0 ^^ 2e se^zabývají témat,r., potrval „ ,„.„.,. irtcrii bvl.. roztříděna výSe pod pořadovým, č.sly 10, 11,1, 'posúďme posední stud». „Poklady bohů". Autor zaznamenává více či ménč přesné analogie u mnoha detailu: zlate vlasy přislíbené bohyni Sifsc řadí po bok nádherným darum dávaným princeznám v pohádkách; loď. která má stále dobrý vítr a kterou lze složit do kapsy, nikdy neselhávající meč, prsten jako talisman bohatství, kance se zářícími štětinami a vůbec „předměty jednající samy od sebe44 nalezneme ve všech pohádkách. Trojí pokus Lokiho - v podobč mouchy-zabránit trpaslíkovi v dmýchání do výhnč a jím vyvolané lehké poškození Tórova kladiva nacházejí tyto po pravdě řečeno trochu volné"" paralely v pohádkách:102 zajíček spí, čmelák se mu posadí na nos a on jej odežene packou, čmelák se vrátí, spáč ho ještě icdnou zaplaší, nakonec však jej čmelák píchne do nosu a zajíc se probudí; - (Grimm, tarnt., 102) během války mezi čtvemožci a ptáky, lišák jako záruka toho, že vítězství připadne čtvernožcům, chce ponechat ve vzduchu vztyčený ohon; ptáci však pošlou sršně, který jej bodá stále silněji pod ocasem, jednou, podruhé, potřetí; tentokrát už lišák bolest nevydrží, svěsí ocas, a čtvemožci se rozprchnou. -Tato srovnáni jsou zajímavá, ale kdopak by si nevšiml, že to podstatné nám uniklo? Ukázali jsme již na jiném místě, že poklady nejsou určeny pro jakékoli bohy, ale pro starou trojici funkčních bohu, Ódina, Tóra a Freye,1"1 a že jeden ze dvou výčtů104 je rovněž v úzkém vztahu ke m Z diskusi, které následovaly, si přiblížíme tu, v níž sc E. Tonnelat vyjadřuje k výkladu NibeJungenliedu pomoci ..Märchenkunde", na základe témat jako Bärensohn a starker Hans (Panzer): La Chanson des Nibelungen, 1926. str. 309 nn „MarnS však hledáme ve vyprávěních tak proměnlivých, jako jsou lido pohádky, pevnou kostru, celistvou zápletku poetického díla... To, co hérojská legenda pravděpodobné převzala z pohádky, jsou mnohem ménč kompletní fabulace, spíše jen určité motivy nebo nékdy pravidelná zřetčzcní motivů atd." HJ Ješté volnejší je navržené srovnáni mezi Lokim-mouchou a vosou z jedné finské magické písnč o původu železa (vosa zde vstřikuje svůj jed do vody. v niž se bude kalit železná zbraň, a zbraň tak bude otrávena, tedy vylepšena)', i- de Vnes je právem zavrhl, The Problem oj Lok i, str. 94. 102 Grimm. Kinder- und Hausmärchen, 60. G. Dumézil, Naissances ď arches, str. 50 nn.; Tarpeia, str. 210-214. ,M Ten starší 230 třem funkcím: kouzelný prsten ovláda« * „cc sc zlatými štetinami Ew££^ """ "^ ' ^ teli bohatství a plodnosti, to »3Äľ Sc tak ke třem klenotům, které zhotoXodIľZ Z ľ"** H rovněž pro tři úrovnč funkčních bohfl2 ^ ** v Ind.. a na Islandu jsou výraznč odl.šné hov L TT? *Perků krát aktualizovány a nelze ani JA ^ mn°h°-ku. že seznam božských darů byl ve Skaní «TS? ^^ přejímáním předmčtů, které byly L" ?:dľ)hČaStCí^ŕcmč^n prsten, divoěák, ne-li i kladivo kte é tvnovÍ"",^0"^^ % „omlazovací" zásahy ^^1^2 a co pohádky nemohly dodat, nebof byly naopL )^SSSL ?rmtnr,pnncipem: ^"»««jl: , kdybychom předpokládali, že srovnávání s dvěma Gnmmovými pohádkám, ma větši vypovídací hodnotu, než tomu ve skutečnosti ie čím tato shoda vysvčtluje Lokiho povahu, která je mu v příběhu přisouzena od začátku do konce? Především, proč je to Loki a nikdo jiný, kdo zde zaujímá místo čmeláka nebo sršně? Jeho role však není vyčerpána touto epizodou: Je zde počáteční zlomyslnost (ustřihnuti vlasů Síf), následuje soutěž ve zručnosti, lehkomyslnost, s níž Loki přijme dohodu a sázku, konečně obratnost, s níž snižuje vlastni riziko a nakonec dosahuje minima, tíživého, ale přece jen minima. Legenda zkrátka předvádí psychologii Lokiho v její celistvosti, v rozsahu, jaký folkloristická studie není schopna objasnit. Čtenář učiní jistč velmi snadno kritiku stejného druhu105 i na příkladu jiných mýtů pitvaných folkloristy. Upozorním pouze na specifickou podobu, jíž debata nabyla v případě vyprávěni o narození Sleipniho. Budu stručný, protože Jan dc Vries již řekl to podstatné. V jedné brilantní studii švédský folklorista C. W. von Sydow pri upřesňování poznámky von der Leycna ukázal, že mrzutosti, které m Případy, kdy můžeme odvodit nějaký dlouhý narativni celek prozaické ty "d nejakého dochovaného typu pohádky, jsou vzácné. A pokud tomu tak i«, daná pohádka je doložena pouze jednou nebo dvakrát, lakže se musimc pt. * a naoPak lidové vyprávění není odvozeno od skandinávského mýtu Ú je °mu možná v případe příběhu Tjaziho a tři Ásů. Cikánský repertoár j ořen 0DU°bné jednotlivými složkami a částmi. 231 V 1 I VA I N TlISlOKIi- ^ , i/iA ktcrý stavci jejich ;;;;;;;: s „U, «?-^£?Ä2n icdné noc, (nebo tri...» P«*s svčho zaměstnavatele „„u,,! získává «be J.x.od c čj m6s.c)_ , d ká ob atn t („cbo duši někoho jincho, nebo si tfaWcm zvltózl,a SUN. k tomu, aby "a PO^"';vhé ,„„ M ncbo u ůpatf často pak v lakovém P"Paf pfjpomínají" mnohé skály nebo nedokončené stavby zkamení cot .P P kterou> Qpakuj. ,,rosky". Nepůjdu dále: doF.rob"£ ^ nezpochybni. ukončil j,ž J. de Vnes. Co všakže< P„ f dukuje ve své převážné •eine, je skutečnost,.K™'0" \ É,e spojené motivy, jak tomu části ne pouze náhodné seoran ^ ^^ ^ lyppohúd, byl0 v případě "fľ^Xamne reziduum: kůň Svadilfari,LoU-ky. Přesto zde naehaztm^vyz-m .^ ^ ^ Leyen kobyla a «araze»/ hnběte bieip , bě Ab poctivé ----a'-SXamľé voľydow se uchýlil k jedné nalezl koné, ostatne beW™~méné ^y světce a ďábla vy- jedinečné *""*>*£*'%%£»posLit kostel za jednu měněnLrkoX^" vo Í -teriá.,Pa tentokrát ďábel zabrá-nTdľon" STfi Krohn naše, něco ješté lepého; poté, co n menul vcelku vsedni spojitost mezi ďáblem a koněm nevy-v" ľujici vůbec nic, a uved. jednu finskou tradic, ^.f^. „emá s problematikou nic společného, upozornil na .slandskoiva riant» pohádky o „Baumeis.erovi", v niž se objevuje pozorudny kůň: jeden Islanďan, který se měl podílet na stavbé chrámu a nem« tažné zvíře, zapřáhl šedého koné, jenž samotný odvedl více nami havé práce než všichni ostatní. V okamžiku, kdy jej zbavili bremene, však udeřil kopytem do stěny kostela a vyrazil v ni díru, ktero již nemohli nikdy ucpat, - byl to „vodní kůň"'. I tady jsme značné vzdáleni od druhé části skandinávského mýtu:1«6 Lok. se v n. pre "* Ostatní vzhledem k tomu, že jde o verzi islandskou a Jcdincčn°"abo|ic°. druhu, je velmi dobfe možné, že pravé v tom, v tem připomíná rnytus i 232 »"• »«MNUTA« »NO.....„o "~~ _" měnil v kobylu, odlákal obrova koně od i,.|,„ , n. o několik měsíců později osminohého scWh' V ?™ P"r""" nutné, abychom tuto epizodu, kterouľznáľ V f * Óain°va Je Eddy, přisoudili obrazotvornosti Snorriho ľľ-h ľ?.? prozaícké pravděpodobné: především, v očích Sno '£l ľ"' T°je mál° lylo právě toto podstatné, protože ImStSoS* t^ """"• Vi« pouze kvůli jeho závěru.jen aby odpoví ,tZŽTfT* „Kdo je vlastníkem koně S.eipniho" a ^2ߣ%£** zesměšnění, zhanobení, chcete-li, které ie C aV'C ono jc ve shodě s rysem dobře Mo^ZľmZlTZ™^™' • -r**£.tí bAh vystupoval Ä.^Ät „osminohy ku« je Lokiho potomkem, je v souladu s dalsľm 'eho dobře prokázaným rysem: at jržjako matka nebo otec Loki ľ«í^ d0 oběhu velké obludy germánské mytologie, jako byi z,ýH^I „ebo hrozny had. Konečně Loki, jestliže se zde proměňuje v koby. ,u, je jediným mez, skandinávskými bohy, kdo má neomezenou schopnost na sebe brat zvířecí podobu. Právě v té má původ ona zvláštní tradice Faerských ostrovů, kterou jsme připomenuli výše Samozřejmě, muzeme předpokládat - lze ostatně předpokládat úplně všechno -, že právě na základě těchto tří autentických vlastnosti Lokiho (jeho občasné femininní podoby, aspekt parens monslrorum a zvířecích inkarnací) a jejich různým kombinováním vymyslel paděláte] Snorri poslední část svého díla; avšak proč bychom právě toto měli předpokládat? Předně, dvě z Lokiho vlastností nabývají ve skladbě originální formy, kterou nenajdeme v žádné jiné epizodě ze „života" boha: nikde jinde není bůh koněm nebo kobylou, ani nepřivádí na svět monstrum prospěšné bohům. A hlavně jsme již prokázali, že Snorri není podezřelý, neprovinil se „fantazírováním", jak jej podezírali vzdělaní kritikové, neschopní se vzdát úlohy „vyšetřovatelů". Přiznejme mu jednoduše, co mu po právu náleží: V případech narození Sleipniho, jednorukého Týa nebo zavražděného Kvasiho Snorri není tvůrcem, ale s největší pravděpodobností svědkem. WondlSSy* nejprVC dilu Příznivč nakloněn, ale nakonec je zodpovědný za «spěch), převzala dotyčné prvky ona z mýtu, a nikoli naopak. 233 Pátá část Thiasa sykofantů („ bratrstvo pomlouvaču ") Kromě vedecky zaměřených, často velmi tfm, í o jednotlivých výsledcích svých ÄR2K* dÍSkU' Thiemem o ari), musel George^u.S ^S ľ S ^ zpochybňována v samotném principu legitimita genetíého a nľ koli pouze typologického srovnávání, které jsem i pok^ ^'. „out v adekvatn.rr, ráme,, to jest v zásadé ve vztahu k pojmu i„d -evropského dědictví'. Odpůrci se dělí do dvou kategorií Jedni se snažili „zkreslit, zesměšnit mou práci, aby se snadněji zbavili závěrů, které jim vadí v jejich vlastních konstrukcích'. Do této kategorie patří historikové římského náboženství Herbert Rose, Henrik Wagenwoort a Kurt Latte, indologové John Brough a Jan Gonda, íránista Illja Gershevitch nebo germanista R. 1. Page... Všichni prohlašovali, že dělají vědeckou kritiku. 1 když nebyli vždy upřímní, zaměřili se přece jen na obžalobu vlastních výsledků, a nikoli předpokládaných záměrů autora. Druzí se uchýlili k postupu mnohem méně příjemnému: snažili se nalézt, zejména v pracích Dumézilova mládí, nějakou rasistickou či dokonce nacionálne socialistickou inspiraci, a argumentovali faktem, že v první polovině dvacátých let byl Dumézil blízký Action francai-se. Arnaldo Momigliano, jehož knihy o starověkých dějinách jsou dosti známy, zahájil palbu v roce 1963, tehdy ještě poměrně diskrétne v jednom článku o počátcích Říma. O dvacet let pozděj', svůj výpad zopakoval, tentokrát zcela otevřeně, v článku věnovaném výhradně Dumézilovu dílu. Můžeme se zde zejména dočíst: „Dumezdovkm z roku 1939, Mythe* et Dieux des Germains, nese sopgj sympatií pro nacistickou kulturu." Obvinění v narážka «J£ hledání irjovských předků" (pod tímto Kritikům z první skupiny můžeme předložit několik obranných ^ľasné, že včdomí a explicitní trojčlenné dělení společnosti nebo řídící části společnosti'15 na kněze, válečníky a zemědělce není vlastní pouze indoevropskému světu. Přesto je ale skutečností, že takový způsob organizace nemá natolik univerzální povahu, jakou mnozí předpokládají. V celé řadě populací na všech kontinentech jsou samozřejmé zajišťovány tři funkce odpovídající tomuto typu členění, protože není možné, že by jinak přežily; činí to však, aniž si to uvědomují a aniž každé z nich přidělí zvláštní orgán - řídící nebo výkonný. Podívejme se například na sibiřské národy, na archaické kočovné nebo dokonce někdy i usedlé Semity. U prvních sice existují šamani, ale jen jako specializovaní řemeslníci a turecký nebo mongolský jezdec by s obtížemi odpovídal na otázku, zda je spíše pastevec nebo loupeživý nájezdník. V bibli, v těchto textech obsahujících hlubokou a neustále obnovovanou reflexi společenského života a rytmů světa, bychom zřejmě marně hledali dialektický výraz nebo metaforu systému tří funkcí, ať už z hlediska Boha nebo z hlediska lidí;116 to, co ovládá ideologii, je spíše pocit omni-valence - zprostředkované Boží vůlí - každého tvora a ekvivalence všech: malý pastýř David zabíjí ,pelištejského' přeborníka na bitevní linii a záhy bude pomazaným Hospodinovým."7 Čína, sevřená logic Srv. Idées romaines, str. 209-223, a Esquisse, 75, in: L Vubli de l'hom-me... v n lľ l0t0 Je méné Přesné- Ostatne nemám žádnou předem danou představu VmTne °rganizaci' a"i u Indoevropanů ne. Dobrá formulace je v Úvodu vokiiľ ľ/"' '• 8tr 15: »Určitéh° rozhodujícího pokroku jsem dosáhl ßi?nl wkdyjSern nékdv k0>™ roku 1950 rozpoznal, že .trojčlenná .deolo-indického lyA T"* doProva^na reálným rozdelením této společnosti^* ^Z2*\ŽC mŮŽe na°Pak ««". kde ji zjistíme, být jen ideálem (jaký* ^SSSttSFl nebyla) a 2ár°Veň P-středkem analýzy a interpreta^ P^udopS'. SVČta a Živ0t lidí- Prestiž indických vorn tedy padla, mnon Uft _ulcmu zmizelo..." d°datek í uľ 2*"1 • Joh"ern Broughem, přetištěnou v Mythe et Épop% '"' 1,7 BiblU* 'aEsquisse- 50,in:^CW//.v^...,str.239^ Ván°J*ko vLsJr^1' nena^načuje, že by Davidovo povýšení bylo P°c P např,č tře™ funkčními úrovnčmi. 242 mezi binární formou svých hlavních představ * goriích, staví běžně ve společnosti, tak jak to dSľí ^ V kate" a zemí, proti sobě pouze panovníka f„\f]>vko°™snebem členila do velkého množství s^Szacf ' ** VSak ^ prosto nepřirozené pokládat za základní Cľ' i"™'* by by,° na~ kouzelníka. ^ sPec,all^ce vojáka nebo Vycházíme-H z rozsáhlé části národů, kterou znali i» c autoři, konstatujeme velmi přesné, že védľm^eÄSľ ný systém- vyskyt , pouze v ^^U £*£«£ mají silnou mdoevropskou složku, například v Persii, nebo v civili žacích, jako byla lýdská,'» které právě zažily okupaci a silný vliv Indoevropanů. Egypt není výjimkou: jestliže tam Hčrodotos.Tima-los, Diodóros uvádějí trojčlennost, nemáme žádný důvod jim nevěřit; není však ani žádný důvod podceňovat skutečnost, že hovořili o Egyptu upadajícím, který byl po invazích částečně indoevrop-ských „mořských národů" vystaven dobytí, správě a „proselytismu" Achaimenovců, skutečnost, že v čistě egyptských dokumentech, které předcházely těmto těžkým zkouškám, nic nenaznačuje, že by existovala nějaká trojčlenná organizace nebo ideologie.120 Pokud se tedy přidržíme tzv. klasických antických národů, je nepravděpodobné, že by Řím, v míře, ve které vykazuje stopy určitého trojčlenného pojetí světa a společnosti, za ně vděčil vlivu neindoevropského Středomoří, ale naopak je pravděpodobné, že za ně vděčí přímo své minulosti, svému indoevropskému prvku. Tvrzení, že trojčlenná ideologie je v povaze věcí. je věrohodné a zřejmě správně vystihuje jednu z příčin nepopiratelného dočasného úspěchu Indoevropanů, totiž že si lépe než jiné a někdy neméně nadané společnosti uvědomili toto přirozené členem funkci kolek-tivniho života;- není bezpochyby náhoda že některénclkych úspěchů nebo velkých mocenských výbojů až po ^««J^ naší Evropy spočívají na jasných a prostých znovuož.veních prasta »s Upresnení: vluľe nebo bez vyjádření *f*^g* L Vubh * »» Lýdský příklad j. ncíhfd"^I Ô^Zkľo% předkládá urfitó rozděleni sta- / 'homme.... B nftvzdoi y HHodjWrt W "JJS řemeslníc), a dva vyšší, bez vú: tři nižší, které vyjmenovav str. 34.v m O Egypt* a třech funkcích, *^"»* (vficly, mravenci, tern m TI kololrtivnlhoživo»Hd^Vhmy^i"P n (uktury. «). „třídy", které jsou fiasto ..formám. .vytVflHU 243 HU ASA S> KOI AN I O mhctvpu, jak tomu říká Šťastně Mircca Eliade: tři stav. f[ m,ou/,ko monarchie (knéží, šlechta, třetí stav),'» tři ^* „dcoU sovětského Ruska (strana a policie, Rudá armáda děl rolníci) a nacistického Německa (Partei a policie, Wehrmacht j so a -■■• "mení ^^rvytvAřcIy nebo vytvářejí stroje, jejichž výkony Je nezpochybnitelná. I23 Tato přirozená povaha nas presto nezbavuje povinnosti prozkoumat v každém případě, kde můžeme trojčlennost pozorovat, zvláštní formy, které na sebe bere. Otcovství rovněž odpovídá povaze věcí a ve velkém počtu společností dalo vznik statutu otcovské moci; „velkou patriarchální rodinu44 můžeme sledovat v mnoha zemích; řekne snad někdo, že potestas římského paths, římský systém otcovství, jen proto, že je pouze zvláštním případem faktů značně rozšířených po světě, si nezaslouží, aby byl studován odděleně a komparativně? Právě naopak: musíme jej uvnitř rodu definovat jako druh a postarat se o to, aby mu bylo určeno místo ve vztahu k ostatním druhům stejného rodu; a pokud během tohoto výzkumu zaznamenáme například, že nomenklatura římské rodiny v tom, co říká a co neříká, nabízí početné, pozoruhodné a systematické shody s nomenklaturou rodiny indické, řecké, arménské, slovanské, germánské atd., získáme podklad, abychom mohli hovořit o určitém indoevropském druhu „velké patriarchální rodiny41'24 a jeho derivát, římská gens, bude muset být definována již ne typologický, ale geneticky, počínaje125 oním indoevropským druhem, který byl vymezen srovnáváním. 122 Pr°blěm je ménč jednoduchý po uveřejnění manifestu, jehož autorem je Jean Batany: Georges Duby, Claude Carozzi, Daniel Dubuisson, Batany sám a ni nimi lež nékteré z mých Esquisses (21-25 v knize Apollon sonore, 48, in: LaOmrtkane) pokračují v jeho zkoumání. mu prľ,USÍm ^ Že marx'stičtí kritici vznesli námitky proti tomuto paralelis-no«íkÄf'aťjÍŽ jS0U Původ a ospravedlnění tří úrovní sovětské společ-a vlád (í * laVnÍ S0Vétské novi"y Jsou Pravda a hvesuja, orgány strany Doufa'ľ\\lľSnaJľ Zve:da< armadní '*< <">. Trud, ckonom.cký orgán (HD naklonnosUk iľľ'g an0 ncbudc v tomto odstavci spatřovat nějaký projev mí *■ 75, in' [-o2rľí;ebo ke druhčmu ze 2dc zmíněných režimů (srv. Esquis- 1969.stľ205-276CnÍStC' U vocabulaire das institutions Inda européfinnes,'. na Wikh faktory alC SamozřcJmé spontánní lineární evolucí, nezáv.slou 244 Vlil PRO DOMO RKVISITI.I) Totéž plat. pro trojčlennost. Netvrdil ,sem zd, * v l polem Indocvropanů. Pouze jsem upřesmi f y y,a mon°- reprezentace, občas vskutku velmi sneciální , y,ncbo Wcialnt trojčlennost'" brala nebo které vyv0,ávaa u Ä ** "* Sebc evropských národů. To, co prapůvodní ftIm ľ * *^ ,ndo' izolovaná, holá, abstraktní pouh7 ZS***"»* jiné, kolem této ideje, ^^^^^^> v nichž se pHmo vyjadřuje WßmJ&^§EZ Quiring ^co„o-U obecně celý politicko-náboženský lol nik, na jehož těsnou příbuznost s indoíránským ukázal Vendryes a který následkem toho naznačuje a priori, že politicko-náboženská struktura nejstaršího Ríma, počínaje dobou regni, byla z velké části indoevropská. Jsou to dále ve velkém množství theologické, legendami a institucionální rysy, které obohacují nebo zpřesňují ideu trojčlennosti, a z nichž některé jsou natolik jedinečné, že jejich shoda s homologickými indickými nebo skandinávskými rysy nemůže být náhodná.128 Například první funkce je u Indocvropanů dvojčlenná a tato dvojčlennost se občas projevuje v neočekávané podobě: příběh dvou zachránců Říma, jednookého Cocla a jednorukého Scaevoly,129 obsahuje stejnou symboliku a stejné vztahy jako příběh germánských bohů první funkce, Ódina, který má jen jedno oko, a Týa, který ztratil pravici při jednom právnickém aktu;"" zatím stále jen čekáme, zda tento diptych, který má obdoby v Irsku b v Indii,131 bude zaznamenán i jinde než u Indocvropanů. v Mexiku nebo v Polynésii nebo v Dahome, na některém z míst, kde se ti lennost funkcí více či ménč zřetelně projevila. Stejné tak se zdá, že nikde mimo indoevropský svět se nesetkáme'" s přesným mytém o ní Hni trojčlenné společnosti, jak je patrno z vypravení o konfliktech ■» Stále taivýhradapokud jde o P^SÄ' *** „trojčlennosti" by bylo vhodnéjSI „trojdenné I^W*« £ „. »27 sblížení flamen-brahman {brdhman) pokládám nadal, pra né, ale není to vůbec důležité. ift„,mánakéhoM výzkumu, které d m víz též všechny pozdéjSI n | iledky Indorcrnánskéi y všechny souv.sely s trojčlennou Ideologii m n,chJ druhy m Tak v „historii"; v theolog«! »^JKhVXvdWto společníka ztratil až na svého flamena DlaHs víc ve p^JJ^j, „, / Oublt d, I» Viz diskuse nad výhradami R. I. «b ľhommi , . „/„.slepýa Savitrjo zbavena« rukou mi OmvlncvI.ul.í.kdcBhagajc^H^Py» a kde se jedná o odliSnou symboliku. . ||mfl Jfl nesotkÄ« . —------.- « . u., «..i nro klid R-'• rafcc, .. hUCSCICUMüUK»»-- 11,1 na Bylo by lépe He«. P10 k,,a 245 IIIASA SYKOI ANTŮ mezi mezi , Asy a Vany, Romulcm a Sabiny Indrou a Aäviny. s ... ĺ— .__;.v»^m u/ív/» dpvtix a nnvikvm «rt;___ JI,L J Ldélením védských bohu do tři funkčních skupin (33. ' ST,5*S nebo 3xll)a rozdělením funkčné charaktery nines Lucres a RUM» do kun. (podle okolností na (3 x 10) + nebo na'3 x 11, tento potrojný a desetinný římský Systéni ^ jednotky o 33 členech)134 jsou patrne presne shody, které jisté nezpůsobila „přirozenost věcí". Právě v tom spočívá zároveň osprave. dlnční a zároveň materiál komparativního ušili omezeného na indo-evropský svět Nevylučuje to přirozeně nutnost ani možnost určitého obecného srovnávacího studia trojčlennosti napříč světem, a možná je to jeho určitou předběžnou podmínkou - spolu s mnoha jinými podobnými genetickými studiemi, které je nutno podniknout v nejrůznějších oblastech světa. Odpověď druhé skupině kritiků je obtížnější: jak donutit vidět někoho, kdo nevidí a kdo často ani vidět nechce? Můžeme samozřejmě opakovat, například o „záhadě" Quirina, že analogie skandinávských a indických trojic a fonetické vysvětlení, které právě podal É. Benveniste o umbrijském homologovi Quirina,135 jsou pozoruhodná „fakta", která nebyla k dispozici před dvěma tisíci ani před deseti lety. Mohli bychom také dodat, že studium povinností flaminis Quirinalis nebylo zdaleka ještě provedeno objektivně, ale vždycky v závislosti na určitých hypotézách;136 obecněji, že po dva tisíce let, pokud jde o počátky Říma, věda žije pouze koncepcemi, které se shodují a které se mylně shodují zvláště v tom, že neberou úvahu skutečnost, že Řím byl založen Indoevropany obdařenými již určitou minulostí;1" že za těchto podmínek není překvapující, že J'ttLíľ °lá2Ce řada vécí z knihy Wer Ma™ Quirinus, IV, 1948, tehrfl í V SÚk plat1, samozřcJmě s výjimkou „historie", kterou jsem se sooUľ t' rckonstr"ovat, a s výjimkou toho, co jsem tehdy ještě nazýval m ok o£raX'"" S,lrnul Jsem t0 Právč ° dvacet let P020^ v ldéeS rma'' Mythe et Époeet° vtšvé dévás a JeJich epické transpozici do Dranpadéja viz str. ló^nn,?^ mCZÍ Čísly je stale narážející: Jupiter Mars Quirinus, IV, ,ul*. pozn. I, a str. 167. ^kA^ST Benveniste nezávisle znovuobjevil interpretaci V. Pisani-výtčžek z objevu M povšimnutí- K Iguvíu a jeho božské trojici viz nyní rnuj «*&* meloľl^aUr,2,a del Ninno u,o lnu do hic diskusí o Indii s Johnem *^^^ - , , „eztakzvani (Les Dieux souverames..., 8l_r'*!0i|esizachovi Pm rarchii. kroužků a ortodoxic. Přesto li ' i í al.Unla rare nu, muuaix« « klasická filologie. 247 I Ml ASA SYKOI ANIÚ ,,llMIU .1 hellénisty vzdorovat pojmu indoevropského jazyka ai >m ia|noho IIU|(1|, ,; po pravdě řečeno, sama srovnávací jndôj ropská lingvistika so zrodila z Indologie. Real latiníků, archeologů a historiků stejnč jako filologu Se Basu» /nacní l«f.MI Jestliže naše desetileté snažení nalezlo u některých badatelů energickou, odvážnou a vstřícnou odezvu, jiní reagovali popuzeně. Nemůže zde být řečeno nic, co by ještě více rozjitřilo již tak dost tíživou situaci. Lze se obávat jen toho, aby tito vědci, z důvodů spočívajících v historii jejich studií a v současných podmínkách jejich práce, neprojevili tváří v tvář novému pohledu vůbec a zejména tváří v tvář možnosti rozšíření a využití komparativních postupů stejnou pružnost a stejnou otevřenost jako orientalisté všech specializací. Po celá dlouhá staletí byl v téchto oblastech pokrok, a Často obrovský pokrok, pojímán a uskutečňován pouze zásluhou tříbení a zdokonalování již existujících technik. Ať už šlo o výklad nějakého textu, objevení dávno pohřbené památky, o zkoumání jazyka, myšlení nebo umění nějakého autora, učenci naší doby byli sice lepší, ale v zásadě nedělali nic jiného než jejich předchůdci. Rozvoj archeologie a všech na ní závislých oborů výrazně pozměnil to, co by mohlo být nazýváno rozvržením humanistického materiálu, avšak nepřipojil k němu žádnou oblast skutečně dosud neznámou nebo nepředvídatelnou. Jedině srovnávací jazykovědě se - nikoli bezbolestně - podařilo v minulém století prosadit radikálně odlišné pohledy a metody; jenže pro mnoho latiníků a hellénistů je v jejich vědomí jako cizí těleso,142 jako nájemník, kterého strpí, dokonce ho i ctí, mnoho však z něho nemají a neradi by viděli, aby se nějak roztahoval. Bezpochyby zde je hlavní důvod odporu, s nímž se setkávají výklady na první pohled se vymykající tzv. zdravému rozumu. J«' ?*?$?*'pozn-45- Přl'Pad hellénistů je odlišný. Dotkl jsem se ostatní jen malo řeckých faktů a „řeckého zázraku", jehož specifičnost jsem často zdůrazňoval. Na druhé stranč, ve Francii, stálá a vlivná podpora Louise Roberta ľvln°S!,nék,C!;ých Z m*ch "^lepších mladších kolegů, takových jako Fran-více Z' ŕ SC,1donutila kritiku k uméfeností nebo k mlčení. Paul Mazon byl udélala df íCPtoky' alc zdržc"'ivý. Na Paula Chantraina, zprvu nepřátelského, P ZÄ B;nVcnistova inverze: pozdéji, v roce 1970, byl jedním z mých Patronu na Akademii pro studlum ^ a J^ |jtcratury *M* slovo It T V JCden 2 "** k^ů PfckvaPcn- kdyŽ SC d0S,CChl' Íe s ncma '"c společného s latinským slovem deus. 248 VMI PR0 °OMO REVWITED " K němu je třeba připojit jeden důvod méně r™« , emočně působivý. Odjakživa latina a vědv toSTTŽ Ml° VŠak lost latiny a od renesance též řečtiny a íeiírhrH př,Cdpok,ádaJ'' ™* cti: samy o sobě jako předmět studia a 11éIľ^ *** dv°JÍ ny, které byly dlouho nezbytné pfí kM^J^?*"^ mnoha studiích nezbytné zůstávají jcWdlľ M « t * * situace by se mohla částečně ob Jt, SSSfiÄ^^ L vius a Vergthus by mohli být zásadně osvét.eni jinými fi £. mi, -jen si o přiznejme: jiným typem humanismu -, phpadáji é mnohým pořadkum.lovnym myslitelům nebezpečná'« pro autoritu klasických studií, již tak silně ohroženou; a zdá se přímo vražednou především pro velkou a mystickou ideu Říma, věčného poslání Ríma, která se v akademiích a na fakultách zbožně předává z generace na generaci. V jistých humanistických kruzích vyvolalo svého času jisté pohoršení, když antropologové začali některá „klasická" fakta vysvětlovat pomocí analogií s fakty nedávno zjištěnými u přírodních národů. Avšak přes všechno zdání to byla jen drobná svato-krádež, v každém případě omezená na některá minora antického pokladu, a tak se s ní strážci pokladu smířili. Tohle nelze říci o komparativním celku, který je současně vyhraněnější i ambicióznější, ve kterém myslitelé jako ZarathuŠtra, velké a krásné texty jako védské hymny a koherentní a hutné filologie jako filologie skandinávská jsou stejně povoláni, aby dali nový smysl dobře známým stránkám, proslulým římským politickým a morálním vzorům, vlastní struktuře rodícího se města a jeho hlavním náboženským představám. U většiny našich oponentů nelze samozřejmě předpokládat věc tak nízkou, jako je nechuť věnovat se vedlejšímu, zdlouhavému a rozsáhlému studiu; jde o svár mnohem ryzejší povahy: aristokrate humanitní obce zde tuší a odmítají jakousi všezaplavujíc. promiskurtu a zneuctění. ^^^^^^^^ s ch.adnou my»H, zda se nam ^^^S!& v .„„„o bodu stejní jako v Mi jtnych -**£^ !kdyby a izolaeionismu, které nemaj. ani smysl am « ^ zaujal své místo na knneilu humanitních studu, poz V ------------'-------------"------ A I s i nines za mé přítomno '« Bohem jednoho zasedání Socié«ideai ttu e To ncbczpcíny André Piganlol prozradil, že mu Franz Cumont o m kolega." Možná. Alc komu? A Čemu. zneuctění. klasického humanismu Posuzujeme-li však rlz,k\atf"Cbv sc ncoslab.l, kdyby se - 249 i j n A s A SYKOFANIŮ a0m flZnávänjako ncnahrad,telny a védom s, své neúplnosti Hu i ýzkum mySlení ve v ech jeho formách - mtuicí, systen^ t0' Vnl,u evolucí, destrukci - se již nemohou omezovat na ra'c Šestnácté století, když je nadávalo pok.ádalo 2a Jj. S ale jejichž stísněnost a úskalí jsou dnes zrejmé. Přijdc ° 7a kdy odvážné vyučovac, techmky a dobře udělané učebni umožní, aby si elita mládeže ve školách osvojila latinu, řečtinu sanskrt hebrejštinu, arabštinu a čínštinu dostatečně, aby mohla' ne.|j ovládat, pak přinejmenším využívat ve svém všeobecném vzdělávání šest největších monumentů, které vztyčilo staré lidstvo.144 Proč ale se na vysokých školách a ještě více ve vědeckém výzkumu vzpěčujeme vlévat mezitím, hned ode dneška, tzv. „klasickým"' studiím do žil novou sílu tím, že bychom uznali rovnost, vzájemnost v poskytování i přijímání pomoci mezi nimi a dalšími studii, jimiž se v našich zemích k zaslouženému přiznání téhož přívlastku nedostává jen několika staletí praxe, nikoli však již velkých mistrů? Dej Bůh, aby na sebe tato aliance nenechala příliš dlouho čekat!'45 Je tady bohužel ještě jiná věc: i ta nejvznešenější věrnost má své stinné stránky. Prestižní minulost klasického humanismu odkázala svým současným představitelům stavovský statut, kastovnictví nebo panovačné kroužkaření a také určitý kodex, který zúčastnění berou smrtelně vážně. Tento ritualismus má své výhody i nevýhody. Je například připustné, za předpokladu, že jsou dodržovány tradiční formy, uvedena veškerá bibliografie a všechny použité literární, epigrafické a archeologické doklady, riskovat (a filologové to dělají bez zábran) jakýkoli námět a jakoukoli nejapnou tezi: říká se tomu „obnovování předmětu"; zdá se, že přílišná shovívavost, jakýsi skepticismus v otázkách vkusu, pokud jde o nakládání s látkou, se spojuje s neméně velkou nedůtklivostí, pokud jde o ortodoxní výběr, o kvalitu samotné látky. A naopak, pokud nějaká kniha přinese dobře vypracovanou tezi, opírající se o podstatné, ale zanedbá více ci mene úmyslně „předchozí literaturu" nebo pokud v překladu nějakého okrajového textu dojde k chybě, okamžitě si smetánka učen- ještômoc^cí jľ" ""Y Zázračný P°krok informatiky vytvoří možná néjatf 145 J ekv'valent ončch „vyučovacích technik" a „učebnic-. by mimBoUEvrořpuné m°udřejší doufat v nejakou vzdálenou renesanci, bezpochy 250 Vlil PRO DOMO RI-VISITED ců, podle okolností a také podle rozDoln/rní zastře tvář nebo spustí povyk a v Ä?« h°dn°StárŮ sluch novátorovi tak očividně diletan ľémľ t ."ľ ^^ poslucháčstvo může za těchto S^lZlľt^^ vzhledem k tomu, že musí ovládat na Z^^"^'' v příslušných fUologiích, jak by moh. £ ľ éľ™7íl dokonalý, agilní a ještě obeznámený s poslednZ v ^U S jako ti badatelé, kteří věnují veškerý svůj čas pouze ffi ™* Dokonce , v latině mu unikne opačný význam; nebude citovat to pravé vydaní, nezvolí tu nejlepší variantu, neodvolá se na všeobecně známou a proslulou diskusi. Nikdo ho tudíž nebude poslouchat-škola, lhostejná k tomu, co nevídaného nebo plodného přináší, si ho dopředu označí cejchem, jimž po generace bývají z dobré společnosti vylučováni ti, kteří špatně znají to, co je dobré znát předem. Podrobnosti forem, které na sebe bere tento současně pochopitelný a politováníhodný odpor, jsou málo důležité. Jsou ostatně nesmírně rozmanité - od naivní karikatury až po vědomé a bolestné ignorování jakékoli pozornosti. Až jednou budou středem zájmu jen jako anekdoty, bude docela zábavné zveřejnit o těchto počátečních bojích nějakou malou „Bílou knihu". Budeme tak moci odkázat její jednotlivé prvky mladším.146 Abych neztrácel ze zřetele současnost, měl bych možná hrdě poznamenat, že výzkumy jako tyto jsou vzdáleny tomu, aby poškodily majestát Říma a prestiž římských studií, ale naopak jim slou tím, že dávají vyniknout skutečné velikosti a originální výlučnosti civilizace, která se utvářela na břehu Tiberu. Že nevznikla z ničeho? Že sama nestvořila úplně všechno? Podivná nemilost! Řím se pomalu, ale vytrvale vyvíjel směrem k rovnosti, prohloubil a realizoval pojem „občana", přičemž vycházel ze stav^polecenské^erar-ch e «i ze kterého Indie nedokázala ve stejné době a opačné prob -ha im Vývo ern vytěžit nic jiného než beznadějné ^M mines maioreSl respektovaným, a nu. nyn. - y dědictví, vyvinul Řím system občanských, vojensKy 146 Samozřejmá «e • . / 'duhu te ľ Homme- l0neudělám.Esquisse, 75,in:* OubhU sa- ldo statt. D 47)7 správná formulace by .47 Po^.a.ek neodbytné iluze (vj* vjfaP^ ménž ^ute^encho". m .47 »„/„statek ncouu/u-...... čj mcnc Mibýt:,* ideálního modelu společnosti 251 THIASA SYKOI ANIÚ Mh h**0» ■ «"*" lyuC?řmHyS,Cm a Ä1' ktCrý ŘímU P«- , Mdvládu nad Střcdozcm.m, svůdnou a barbarsky ornost pivtlku přetavil do nádherné poutavé a poučné ^ S historie; budoucím generacím ftim predložil téméř věrohodné Itavy Horatia Cocla nebo Mucia Scaevoly, v každém případč hntrské a patetické, a přitom vychod,skem byly představy, které nřežívají v postavách jednookého a jednorukého boha toho, co se duchovně nazývá skandinávský „zázračný dvůr". To vše a mnoho dalších inovací a transmutací podobného razení a podobné šíře zajišťují tomuto národu v galerii intelektuálních úspěchů lidstva stejně privilegované místo, jaké zaujal v politickém vývoji světa. Podíváme-li se na to vše ze vzdělávacího hlediska - které je a zůstane jednou z těch oblastí péče, na něž mistři klasické vzdělanosti mohou být právem pyšní, - vidíme dobře, co pedagogika tímto novým osvětlením římských počátků získá, ale nevidíme, co by jím měla ztratit. Exempla zůstanou vždy exempla, působivá svou vznešeností a krásou, nikoli svou pravdivostí: cožpak během dvou tisíců let mnoho školáků a školaček skutečně věřilo, že protivník Curiatiů, že hrdinové a hrdinky války proti Porsennovi udělali doopravdy to, co sám Titus Livius vypráví s očividnými rozpaky? Jakým obohacením by naopak mohla být pro mladé mozky možnost osahat si, prozkoumat záhadné mechanismy, které způsobují, že z jedné a téže prehistorické ideologie mohl Zarathuštra vytvořit abstraktní a filosofující theologii, Skandinávci zálibně monstrózní božské legendy a Řím historii svých vlastních počátků! Výsledek této alchymie tím neztratí nic ze své šťavnatosti ani ze své síly, ale to, co objevujeme, co budeme moci ukázat mladým humanistům ze samotné alchymie, obsahuje cenná poučení o úplně jiné věci: o staleté práci, které již l»dský duch podrobuje své tradice, o genezi a o stárnutí systémů, jež uskutečňuje.148 Pokud jde o samotnou komparativní práci, je třeba vůbec zmiňovat, jakých nesmírných služeb se může nadít od „oddělených klasic-ycn filologu", jakmile zaměří svou pozornost na problémy, které genera Parativní studium «aví? Nastane to, co se děje už po tri čilapřed V„jazykovědé: srovnávací indoevropská gramatika pokro-_J^J^f^hou »srovnávací gramatiky sanskrtu", „srovná- Psychobga^iogilcf51'3 mohou být obJevv z let 1938 až 1984 užitečné ' pr° 252 Vlil PRO DOMO REVISlTI-.rj vac. gramatiky řečtiny", „srovnávací gramatiky latiny« atd to ?«» mená d.ky komparativním studiím distributivně ľous^edén nebo rozptýleným - na každý z jazyků této L S°UStředénvm -indology nebo hellénisty nebe'£$%f^ÄiÄ n7chkvľhetd°ed- sttejnřtak;Jakmi,e se j -ASS a fimskych dějin otevřou těmto metodám a začnou je sami uplatňovat, převezmou na sebe úkol odpovědět na otázky, jimiž se dnes může zabývat pouze „čistá komparatistika".'*' A pokročí v něm s takovou jistotou a úspěchem, že se tento esej stane rychle zastaralým. Pro průkopníky však není příjemnější odměny než nalézt stoupence a být překonán. Když jsem před přepsáním znovu pročítal svou starou přednášku, měl jsem občas dojem, že ony uhlazené námitky ve mně vyvolávaly již v době, kdy jsem byl ještě v plné síle, zklamání a netrpělivost. Při psaní tří polemik, které ji budou nyní předcházet, kdy jsem uváděl na pravou míru takové množství překroucené látky, mých myšlenek a dokonce i samotné historie studia, jsem byl téměř podrážděný. Je-li tomu tak, omlouvám se svým čtenářům i odpůrcům a zvu je k úvaze o dvou stránkách z díla jednoho velkého filosofa, který již není mnoho citován, bezpochyby proto, že odvážné spojil svůj postup s počátky relativistické revoluce, a také proto, že panta rhei. Dokonce i v matematice, říká Emile Meyerson,150 je třeba být občas Galoisem nebo Laplacem, aby člověk okamžitě akceptoval důkaz, aby se nechal uchvátit a přesvědčit tím, co je „zřejmé". A tím spíše i ve všem ostatním: Již dříve se nám. jak se domníváme, podařilo prodaj * je tomu právt ,ak i mimooolas, ^^Ä onu pasáž zopakovat: „Kdo rtka Jenomen, " , pol hovoří, o totožnosti mezi Pf"^rS'^n jsem dírou v okenici vstoupí, do 'f^X^emdonijpriz-vyívoři, na protilehlé sti«iMf'^SlZZ že L a spaířii spefárum. Vy m, bude v*™^ ^ m bílé svitlo lámané prizmatem zroddo vuebare indii. lita ftecko a ftim jsou nyní T. "«-"Ä^ÄÄ"-^ "tjakou •■äko,u"' v plné práci a moudře sc vyhýbaj Dlné práci a moudře se vynynoj..- 544.546, m É. M.g.r,.n, ft *+-** " "" "' §§ 339-342. 253 THIASA SYKOFANTÚ uVi}f,„L pod podmínkou, že se nebudete snažit mé přesvědčit " t0 totéž, že bílé světlo plus prizma rovna se spektrum. Tomu nivěřím nikdy stejné tak jako neuvěřím, že se nic nestalo při "idaci rtuti- Vim dobře, že zde zadna identita není. že došlo l něčemu, bez čeho byste se netrápili s výkladem V» Tady opět nezbytnost demonstrace jasně dokazuje, ze totožnost nemůže existovat předem. 340. Žádný důkaz si nevynucuje souhlas. Z toho plyne, že proti občas výslovně hlásanému, ale nejčastěji mlčky sdílenému názoru nestačí mít důkaz, kte/ý by si vynutil absolutní souhlas: je třeba, aby ten, kterého chceme přesvědčit, souhlasil s líni. že spolu s námi učiní ten nezbytný skok. který' tvoři podstatu každého usuzování, to znamená, aby spolu s námi projevil souhlas ohledně rozdílů, které hodláme ponechat stranou. 341. Řeč vnější a řeč vnitřní. Aristoteles řekl: „Podobnějako sám sylogismus, ani demonstrace se neobrací k vnějšímu uvažování, ale k úsudku, který dli v duši." A Henri Poincaré píše přibližné ve stejném smyslu: „ Z rozporu se vždy lze vymanit, řekl bych, pomocí rozlišení. " Tak logický důkaz, který-je současně i způsobem výkladu, poskytuje pouze argumenty, na nichž může být založeno přesvědčení. Důkaz musí na prvním místě sloužit k tomu, aby přesvědčil nás samotné, aby nás ujistil, že jsme při svém myšlenkovém postupu nesešli ze správné cesty. Jeho úspěch u ostatních je neskonale více věcí náhody. A to nejcennější pro nás, Věčné studenty: 342. Dobrá vůle a důvěra To je to. co vysvětluje dobře známou roli, jakou v diskusích hraje dobrá vůle protivníka, kterou jsme bohužel příliš často ochotni Pokládat za důvěru, zejména jde-li o názory, na nichž příliš lpíme. ypujčíme-li si rozšířenéprávnické rčení: volenti non fit iniuria. můžemeprohlásit: nolenti non fit demonstratio. Ve společenství mematiků, u nichž proces nezbytného rozlišení mezi totožným. J^J^nojdilet^ a rozdílným, jež je třeba odmítnout, je, jak 151 TýŽ'La CWuction relativisté, str. 32 \. 254 Vlil PRO DOMO REVISITED jsme viděli, řízen přesnými pravidly, platí, že jakmile je drM důkaz nalezen a vhodné vyložen (to znamená bez příliš velkých skoků), má jedinec o průměrné inteligenci, pochopil-li doiah daných pravidel, možnost se přesvědčit, že dedukce je správná A protože se jedná o abstraktní myšleni, do něhož obecné osobni zájem nemůže zasahovat, jsme oprávněni, pokud je odpůrce i nadále umíněný, pochybovat o síle jeho intelektu. V oblasti mimo matematiku hraje dobrá vůle daleko výraznější roli a hmotné i duchovní zájmy v ni vystupují silně do popředí. Nikdo z nás nesmí být proto překvapen, když vidí, jak druzí odmítají teze. které jemu připadají elementární a podložené. Není vždy jednoduché přesvědčit ani sebe sama. Vzpomeňme si. jaké problémy jsme kdysi měli při pochopeni matematických vývodů, které se nám nyní zdají až dětsky jednoduché. Pokud se týče našich bližních, nemůžeme udělat nic jiného, než že jim poskytneme nezbytné údaje, aby se, pokud o to stoji, přesvědčili sami. Žádné úsilí - a s tímto konstatováním se musíme smířit - nám totiž neumožní jim doopravdy předat nedotčený obsah naší mysli tak aby do něj pronikli, byť se nám zdál sebejednodušši. Je tomu tak proto, že se nemůžeme vyjádřit jinak než prostřednictvím jazyka, který, ve snaze o soulad s požadavky logiky, naše myšleni nechává ustrnout, a tím je i deformuje. Nemohu eitovat úplně vše, a proto preskoěím k jednomu ze závěru (str. 548, § 344): Skutečné poučení, které nam -*^^Ä spočívá v absolutní toleranc, a v respektu mčl mySU 255 Místo závěru LUDUS SCIENTIAL Georges Dumézil často zdůrazňoval, že jeho závěry nejsou konečné a nemčnné. Jeden odpůrce z toho vytěžil během značně ostré výměny názorů, která se odehrála při Dumézilově zvolení do College de France, následující argument: „Pan Dumézil má dva druhy názorů: jednak ty, kterých se musel vzdát, a pak ty, na nichž trvá, a z toho plynou nekonečné polemiky." V předmluvě k reedici knihy La Čité antique od Fustela de Coulanges Dumézil proti sobě postavil dva typy vědců: ty, kteří za žádnou cenu neustoupí ze svých pozic, a ty, kteří se neustále opravují, podle toho, jak postupuje bádání. Fustel, který prohlásil o svém opus magnum. „Všechno je tady", náležel do pnní kategorie. Dumézil se rozhodně řadil do druhé skupiny a své dílo vymezil jako „dlouhou řadu pokání". Znovu potvrdil tento názor v závěru své přednášky, když přebíral šavli akademika. Vykládal tehdy, jak v šestém ročníku málem propadl z latiny kvůli sporu s ředitelem střední školy. Tento incident měl dva důsledky. Prvním bylo to, že jeho latina nebyla bezvadná. A toto bylo tím druhým: Druhý důsledek rizika, kterému jsem se před dvaašedesáti lety v pracovně pana Vosgiena vědomě vystavil, vás překvapí méně: je totiž z oblasti nejtriviálnější psychologie. Přičítám mu alespoň svůj velmi silný pocit, že celý můj intelektuální život, veškeré moje studium bylo jen hrou a že jsem byl po celou dobu pouze zatvrzelým nracem s trochou štěstí. Náš drahý Roger Caillois v knize, s níž vystoupil na tomto místě a na které nebylo shledáno chyby, rozdělil ry, veškeré herní aktivity, do čtyř tříd: alea, hra založená na náhone,.agon, hra spjatá se soutěžením, mimikry, hra napodobováním, vimeSua hehX' hra Založená na vzdušení, závrati, skutečném vvzva WH0'J!dn0duchost tohoto obrazu mi vždy připadala jako vymykala llV ľ' *bych P° cc,é dnv h,edal hru> která bv SC m * mu nevymvS Lľ ?* CaÍ,I°ÍS Vér°h°dně Prokáza1' U *" ^ studium bádán ľ ne jsem mu navrhl J'ako Patou kateß°nl ' «*"». výzkum vedoucí k rozřešení starých problémů. 256 MiiTO ZAVÍRU - u lAE Neodmítl herní povahu studia, ale nnku , * všech čtyř kategorií, a nikoli kategorie ITI'1'Z '° "^ h« současníky i předchůdc,, ,mitacc mistru voL"' 80Upcřeni * poskytované rodíeím se řešením, to vše tamTZ' ľ?"* P°,éšení jenže, pravil, nezůstává nic, co by o aved.t f5*" nal"neme' ho zvláštního oddílu. Nicméně bádání , VytV°fení nové- ní, přece jen představujľC ™ ^ «í"*^ ^ . »., v,. , . J generis - nejsem povo án abvch ovonl o vědách obecně o exaktních ani ojíných díľciplínľh do konce am ne o společenských oborech: držím se své malé obl'as i svého srovnávacího studia indoevropských ideologií. Je totiž praví da, že toto studium je především hravé v tom smyslu, že se v něm setkáme se stejnými prvky hry jako u čtyř kanonických forem vymezených Cailloisem: šťastná náhoda textu nalezeného ve vhodný okamžik, soutěžení, dokonce i polemika, napodobování nebo inspirace, a též závrať, opojení z náhle vyvstalého výkladu. Je zde však ještě něco navíc, dokonce dva vzájemně související rysy, které ze studia činí určitý autonomní druh hry. Především, je to hra, v níž se dá snadno prohrát, pokud trváte na nějaké hlouposti, ale nelze v ní nikdy definitivně zvítězit. Jinak řečeno, i když vyhráváte, tj. přijdete s přijatelným řešením nějakého důležitého a již dříve známého problému, nezískáte to, co byste mohli očekávat. Ať děláte co děláte, vstupujete tím jen do hry, měníte ji a komplikujete: buď se vaše řešení ukáže záhy neúplné nebo bude jen zvláštním případem něčeho, co cítíte, ale na co nemáte definitivní odpověď, nebo z vaší teze vyplynou důsledky, které zpětným nárazem dříve nebo později pozmění údaje, na nichž jste ji původně založili. , Druhou vlastností studia, ludi scientine, je, že se ho uéastn, současně jak jedinec, příslušník určité generace, tak J^pn*«d-nictvím i celý sled generací. U vědeckého oboru muzeu: tšrn uvést jméno prvního představitele, ale nikoh jeho za£*£. . o z prošlého důvodu, že výzkumná ^Jj^ méte si jména, která jsou vyryta na £™ 11a by dnes neob-otcům-zakladatelúm: již ani stránka z Franz* Boppa y stála, mytologie Maxe Mul.era£»*.Mhe, Brea^ y^ a přednášel srovnávací gramatiku na wueg Mv lingvjs. ,o, co je ne-li omegou. '^J'5* ľp e ?"> ni ^^ tice - princip zákona hláskových zrněny Pr p neexis(ovalo úspěchy zřejmé a byli jimi nadšeni, a dnes by ne 257 Mlsi«. Wl »H i UDUS SI n NTIAB .,, ^ kdyi ui se tak ivířuji, po tich knihách, které jsem ZVCřcinil b6hcm uplynulých deseti nebo pan ti let a v nichž jsem oprav , před< hoden pojednání, jsem přesvědčen, že jsem dosPc| kc správnému řefiení podstaty svých problémů. Mám chuť říci Pániľ Hune átmittis servum tuum, neboť jsi mi dovolil spatřit mou malou i'íisi pravdy." Současné vsak vím, protože tento zákon platí bez výjimky, že za padesát, možná za dvacet, deset let bude moje dílo mu jen historický význam, že v nejhorším případě bude zbouráno, v nejlep8ím pak - a v to doufám - seškrtáno, přetvařováno, přemč-nčno. Přeměněno podle jakého vzoru? Kdybych to vidčl, začal bych s tím sám. Ale nemohu: buď je můj mechanismus unaven, zanesen, nebo vnější okolnosti, potřebné k jeho očištění či metamorfóze! stále nenastaly. Žiji tedy s dvčma jistotami, které nejsou vzájemnč protikladné, ledaže bychom abstrahovali od vládce nás všech, času: mám pravdu, a budu se mýlit. Ujišťuji vás, že se nejedná o žádné drama. Žiji naopak docela příjemnč, což jen dokazuje, že tento pátý druh hry je doopravdy hrou. Jen bych rád prostč mezi vámi ještč tak půl století pobyl jako pozorovatel, abych vidčl, jakými nástroji moji uctiví nebo ironičtí následníci zpečetí můj údčl. Ale, má drahá Vččnosti, byla by továrna na nesmrtelnost, kterou spravuješ, schopna zajistit mi nčjaký přídavek, třeba i krátký, k mým osmdesáti letům? 258 Bibliografie čtenář, který by se chtěl blíže seznámit s dilem G Dumézila si muže vybrat z nčkolika cest. »»««ia, si Nejlogičtější spočívá v přečtení na prvním místí Mythe et Épo-pée, I, Gall.mard, „Bibliothěquc des sciences humaines" poslední vydání 1995. Tato rozsáhlá kniha (655 stran), kterou Dumézil sám označil za „svého druhu učebnici", obsahuje výklad hlavních témat jeho díla. Tuto četbu lze poté doplnit knihou Mythe et Épopée, II, Gallimard, „Bibliothěquc des sciences humaines \ poslední vydáni 1995, která předkládá „indocvropské typy" (hrdina, kouzelník, král), a Mythe et Épopée, 111, Gallimard, „Bibliothěquc des sciences humaines", poslední vydání 1995, v níž jsou „římské příběhy. Je rovnČž možné přistoupit k Dumézilovu dílu oddeleným studiem každé funkce. První byla pojednána v Les Dieu.x souverains des Indo-Européens, Gallimard, „Bibliothěquc des sciences humaines poslední vydání 1986, druhá v knize Heur et Malheur du guerrier, Flammarion, 1985. Pro třetí funkci nic podobného neexistuje. Čtenář tísněný časem nebo zajímající se o varianty může sáhnout přímo k cyklu Esquisses de mythologie (Mytologických nástinů), které se zabývají nejrůznějšími problémy, vždy velmi stručné: Apol-lon sonore, 1982, La Court,sane et les Segneurs t obres \m, üL'OubU de l'homme et VHonneur des dieux, 1985: všechny tn knihy vyšly v nakladatelství Gallimard, „Bibliothěquc do sciences humaines". , . . , Čtenář již zasvěcený si může prohloubí, své znalost, gemrinskí a skandinávské mytologie v knize Du mythe a« mm ' • *<' ■ Hadingu.s. IHJI- ..Quadriga». Po*« ^lan'/982;: I s ,/„, ,,, d ■„,,,,„„„, payo,, posla,,,, ^nlSS^JZ nesnadno ne an huním; Payot, poslední vydán, 1987. Je přís"'p"ý- , „ ,«i „lomené poskytl mnoho in- Georges Dumézil nenapsal Pamétl, nicméně I formaci o své intelektuální dráze v rozhovorech, zejm« 259 HIHI Ml ku i Itllimard I olio", 1987 ,avi ná Sborník autorského kolektivu Georges DumfcJíT un tempt, naUadatclM\ i Pandora, 1981. ' a" ■ •> ta r 1 * t • «* pour w.. ..----t^b^^_________ \san ejetfeb > pře. t břitkou knihu venovanou Nost» dam* ^ A «f noir en gns dedans NmiMff..., Galling ■dli jsme zdejen hlavni Dumézilovy knihy z posledního údobí jeho lancoN.mľ' kompletní a komentovaný výčet velmi počet- _ . . * i • _ _ 1__Jt_-.__I. 1 : 1 . . \ * . —. WS4J l JI Georges qq: Ediční poznámka vydavatele Úvod byl uveřejněn v řadě Inauguračních přednášek Collěce «k France. 1950. ' * Kapitola I je z předmluvy k A/vfAe er Épopée, 1, Gallimard 1968 str. 9-26. Tři kapitoly, jež tvoří druhou část, byly publikovány v roce 1958 včetně úvodu a bibliografie, které zde nejsou uvedeny, pod titulem L 'Ideologie tripartie des Indo-Europěens. v nakladatelství" Utc~ mus, Bruxelles, 1958. Kapitola V je výňatek z knihy Idées romaines, Gallimard, 1969, str. 193-235. Kapitola VI je převzata z knihy Marriages indo-eumpeens, Piyot, 1979, str. 77-82. Kapitola VII je převzata z knihy Loti, Flammarion, 1986, str. 61-91. Kapitola Vlil, původně uveřejněná v roce 1949, vyäa zmr. v knize L Oubli de ľhomme et l'Honneur des dieux, Gallimard, 1985, str. 319-335. Záver je převzat z brožury Discours de reception de M. Otorges Dumézil á ľ Academie francaise et réponse de A/ Claude un-Strauss, Gallimard, 1979, str. 95-99. *l Ediční poznámka překladatele w fen pfepfcu rehgion.siických pojmů i dalších výrazů zejmé-a staiwwfického, staroíránského, keltského, germánského, starkého a latinského okruhu jsme respektovali transkripční zásady zavedené v Edici Oikúmené a uplatněné v nejširší míře v českém překladu Eliado\ych Dějin náboženského myšlení (I. a II. díl, OIKOYMENH 1995 a 1996). Při citacích z textů starověkých autorů jsme se snažili maximálně využil existujících českých překladů, j když \ některých případech Dumézilova francouzská verze původní pramen\ spíše volně interpretuje, než doslovně překládá. Francouzští autoři včetně G. Dumézila často píší názvy některých obecných pojmů bez ohledu na to, maji-li v\známy vlastních jmen. ni písmeny (např. mazdaistické Entity). Ve shodě se součas-- eskym územ jsme dávali přednost přepisu malými písmeny na některých místech jsme však z důvodů hlubšího významu textu :ká písmena ponechali. C. překlad Dumézilc Mýtů a bohü Indoevropanů je prv- ním přímým seznámením českého čtenáře s tímto pozoruhodným autorem. Tato kniha vznikla původně ve Francii jako sborník před-vujíci Georgese Dumézila jako badatele, který' prošel dlouhým a komplikovaným vývojem od naturalismu škol přelomu devatenáctého a dvacátého století, přes francouzskou sociologii a po urči-11 ^kdvž ^přiznaném) sblížení se strukturalismem až po práh mboheké kognitivní antropologie. Spíše než o encyklopedicky Pohled mdoevropské problematic >e francouzský pořadatel zamě-kieré VySUŽení ^nteilovy mctoďv. Proto se v díle objevují i stati. čtuiciK Znam historick>' a srážejí stav mdoevropeistik;. ve nich d .a.padcsát>'ch letech- lndoevropeistika během posled-«*> Pftľ-1 ll-Pr0dělala namné proměny, ke kterým do značne **u srov^ ' ^ Dumézi,0^>ch žáků. Zájemci o současnou po-doponieitľľ0 náb°*enství indoevropských národů můžeme ^«iatelstvu LPreklad Srovná^cimythologie Jaana Puhvela (n ■ L'*>ve noviny, 1997) nebo již k zmíněné Eliado* 262 Dějiny náboženského myšlení Po /.námením těmito syntetickém díly čtenář jcStě více ocení zásadní a doslova iniciační přínos Gcoľ ge Dumézila k poznání starověkého nábože Indoevropanů Za odbornou spolupráci děkuje překladatel doc. Petru Vavrouškovi . * • w m A 1 • M 11 - pasáže 263 GEORGES DUMÉZIL Mýty a bohové Indoevropanů Vydalo nakladatelství OIKOYMENH. Z francouzského originálu Mythes et dieux des lndo~Euro-péens, vydaného nakladatelstvím Flammarion v Paříži 1992, přeložil Ivo Budil. Překlad upravil Mario Stretti. Odpovědný redaktor Dalibor Antalík. Technická redakce Jana Dvořáková. Obálku navrhl Zdeněk Ziegler. Sazba z písma Times New Roman Martin Třešňák. Tisk AIfaprint Praha. První vydání, Praha 1997. Tematická skupina 02/3. *