0.6 w[2]^' Desca bar et kabaret Scéna shodná s 0.2. Descartes je však již střízlivý. Artur vchází první, už ne tolik ustrašený, spíše rozhodný. Artie je naopak skleslý. Descartes: VY! To jste vy! Jak jste se sem dostali? A hlavně, jak jste se dostali ven? Musím se dostat ven, sedím tady celý život, furt mě otravuje nějaký chlap v plášti, který chce, abych šel ven, ale stačí jediná pochybnost a dveře mi zmizí před očima! Už to nevydržím, Bože, zaruč mi nějaký svět, v němž jsou věci barevné a různě veliké, a dá se s nimi hýbat. Artur: Až se uklidníte, dal bych si pansofistický megacloumák. Descartes: Cože? Vždyť jste mi posledně všechen vypili! A pak zdrhli! Ani jsem nepočítal s tím, že se... Artur: Máme vás pozdravovat od Boha. Máte mu prý více důvěřovat. Descartes: B-bůh? Vy jste s ním mluvili? Artur: Ano, celkem příjemný chlapík, ale rozhodně se na něj neobracejte s žádnými žádostmi. Prostě mu věřte, vždyť vás koneckonců stvořil ve své dobrotě. Descartes: Vážně? A já si celou tu dobu myslel... Artie: Buďte oba dva zticha! Artur: Uklidni se, Arture. Artie: Neříkej mi tak, ty hnido. Artur: Arture, prosím tě. Třeba to vyjde příště. Artie: Nevíš, co říkáš. Zabít Boha, ta možnost přijde jednou za život. Artur: Jednou za tvůj život, ale máš mnoho protějšků, viď. Artie: Nedělej si srandu. Chci vodku! Descartes: S platonikem? Artie: Ne, čistou. Descartes: Jedna vodka... Descartes: Druhá vodka... Descartes: Třetí vodka... Artur: A dost, Arture. Artie: Nech mě být. Artur: Arture, myslím, že by si mi měl dát Kočku. Artie: Cože? Descartes: Čtvrtá... Artur: Ty už ses nacestoval dost. Teď je, myslím, řada na mě a můj vlastní pokus. Artie: Chceš se pokusit zabít Stvořitele? Artur: Kdepak, chci najít svou Lásku. Artie: Ty si snad úplný cvok. Teď, když vím, kdo za můj nezdar může, půjdu a vydám se jej zneškodnit. Nikoliv Boha, ale pisálka je třeba zabít! Descartes: Pánové, ta Kočka, to je ta krabice? Artie: Ano. Artur: Již mnoho let jsem nebyl šťastný. Kladu si za vinu, co se Jí stalo, neboť jsem to byl já, kdo ji vyhnal, a ocitla se tak v tom nešťastném parku, z kterého už živá nevyšla. Ale teď, díky Kočce a tvé pomoci to budu moci odčinit. Vydej mi ji. Descartes: S tou Kočkou, s ní můžete projít dveřmi ven? Descartes: V tom případě bych ji rád koupil. Pánové, račte si vzpomenout, že jste minule utekli bez placení, a dlužíte. Artie: To jsme nebyli my, to byli jiní Arturové. Descartes: Na to vám neskočím. Klidně někoho z vás vyzvu na souboj. Jsem zkušený stínový šermíř. Artie: Platí, ale rozdáte si to s tím, kdo přežije. Slíbil jsem ti ji, Arture. Tohle je slavná Occamova břitva.