0.2 w2 DescaBar et kabaret Artur, Artie, Descartes Na druhé straně místnosti od dveří je barový pult, za ním sedí/stojí Descartes přitočený k lahvi silného alkoholu. Dveře se otevřou, do místnosti se svou typickou nonšalancí vkročí Artie s krabicí pod paží a hůlkou v druhé ruce. Za ním obezřetně, poněkud ustrašeně vstoupí Artur, který za sebou zavře dveře. Artie jej gestem hůlky zadrží. 1. "Rozhlížení" Artie by se měl zastavit uprostřed pohybu (např. kroku), když zpozoruje onen "zázrak". Artur se s údivem rozhlíží a šel by dál, kdyby jej hůlka nezadržela. Artie: Zdá se, že jsme právě svědky jednoho z, v celé historii vesmíru tolik ojedinělých, případů, pro které je člověk rád živ, neboť z jinak nudného a šedého trmácení se odnikud nikam dělá nepřekonatelnou zábavu. Pohleď na zázrak, nebo, jak je běžnější pro nás, zaryté odpůrce pověry, fatální omyl. Artur: Cože? Zastaví se o hůlku a zmateně couvne. Artie: Dále si zkoumavě prohlíží místnost. Jsme ve špatném podniku. (Otázka pro scénáristu: A kam vlastně chtěli jít, když sem ne?) Artur: ohlédne se ustrašeně ke dveřím Ztratili jsme se? Descartes bude mít na stolku dvě řady panáků. Menší "plnou" a větší "prázdnou". V tuto chvíli vezme jeden "plný", vypije, a položí k "prázdným". Artie: To Artieho uklidní a vyrazí na cestu k baru. Kdepak, dokud nalévají, tak ne. 2. Artie si sedá <"Silly walk"> Artur: nevěřícně, téměř zděšeně Co to vyvádíte? Artie: Zastaví se. Zdá se, že normálně jdu. Jde. Jak si lze ovšem empiricky ověřit, ,,normálně" je výraz v našem případě zavádějící. (Pro autora: Nebyl by zde možný odkaz na - právě možný svět? Místo toho "normálně", bylo by to pak součástí vysvětlování možných světů.) Descartes: Radostně (pokusí se vstát): Konečně zákazníci! Pánové, co vám mohu nabídnout? Teprve tady se mu podaří vstát. Artie: Pro mě vodku s platonikem - tady se zase zastaví, nanejvýš může chytat rovnováhu horní částí těla netřepat, nemíchat -, tady pro přítele nějakou specialitu. Descartes: Pochvalně směrem k Artiemu. Výborná volba, pane. Jako specialitu bych doporučil ukazuje jednotlivé lahvičky long drink Královna Kristýna, nebo Nejlepší z možných koktejlů. Chcete-li něco opravdu silného, mám zde jeden pansofistický megacloumák. Když bude megacloumák v menší lahvičce než ostatní dryjáky, vyzní to lépe. Artur: Nemáte čaj? Přešlápne, nesměle, skoro nešťastně. Zpočátku pomalu, přerušovaně. Tak snad bych si dal tu Královnu Kristýnu. Artie: Dej si raději megacloumák. 3. Nalévá se alkohol Descartes: naleje. Megacloumák postaví na místo, ke kterému by měl mít Artur přístup po předpokládaném posazení. Ano, jasně a rozlišeně, jedna vodka s platonikem, jeden megacloumák; ale pánové, prosím vás, nevzbuzujte rozruch. Poslední dobou sem stahuje kdejaká havěť. Nějaký excentrik v plášti tady působí pozdvižení. Snaží se mě přesvědčit, že existují nepředstavitelné věci! Artie: musí rychle navázat, aby Descartes nenesl hned pití Arturovi. Nejste, vy pane, náhodou Descartes? Descartes: Máloco je tak jisté, jako toto. *Artie: rozhlédne se Myslel jsem, že váš bar je větší než tento. *Descartes: rozhlédne se, jako by si bar přeměřoval Ne, můj bar není větší než tento. Artie: Ohlédne se po něm: Arture, prosím tě, přestaň vyvádět hlouposti a pojď si sednout. Teď, hodilo by se tady vytáhnout nějaký papír nebo nějak jinak dát najevo, že jde o něco důležitého když jsme tak elegantně setřásli policii, je čas, abych tě zasvětil do případu, v němž figuruješ jako zákazník, vrah i oběť, což mnohé jistě posadí na pozadí. Artur: To je v pořádku, já postojím. Musí to říct tak, aby bylo jasné, že pravým důvodem jeho "postání" je zbabělost. Descartes: KDyž to Desc. uvidí, vezme kalíšek s megacloumákem a jde. Zde prosím, pane. Artur: Už během Desc. cesty: Cože? Když Desc. přijde až k němu a podá mu MGC: Čím to, že chodíte normálně? Descartes: zastaví se na místě Promiňte? Artie: Aniž se podívá směrem k A. a Desc., soustředí se na svůj kalíšek. Copak nevidíš, že je totálně namol? Descartes: otočí se, je zpět. Uprostřed cesty škytne. Děkuji, pane. Artie: vstane, natočí se k Arturovi, kopne, "áááá". Na zdar ,,našemu" podniku! Artur: kopne, "áááá" (nebo jiné citoslovce, které by mohli pronést oba, i když by u každého vyjadřovalo právě opačné pocity), poklesne na kolena. Pane bože... 4. Vysvětlení počátku příběhu předcházejícího zobrazeným událostem Artie: Lahoda, sedne si ale teď je třeba roztáhnout oponu, a trochu tě zasvětit do hry, kterou zde hrajeme. Je to hra nebezpečná, téměř jako ruská ruleta. - 2/4 - 4.1 Artur si sedá Artur: [Zachrčí.] A vstane. Artie: Tak tedy, možné světy jsme již trochu nakousli, je ti to jasné? Artur: [Chrčí.] Vzpamatovává se, popadá dech, zkouší udělat krok, ale velmi, velmi opatrně a pomalu, jakoby zpomaleně. Artie: Beru to jako ano. Prostě existují možné světy, v nichž je možné vše, co je možné logicky. Tak tedy já jsem si v možných světech a před nějakým časem bádal po filosofických artefaktech, ověřoval teorie, prostě prováděl svou práci; když tu najednou jsi mě, neznámo jak, vyhledal a žádal o pomoc. V tu chvíli jsem však potřeboval novou kočku, tak jsem ty peníze vzal a neptal se. Byl jsi značně paranoidní, pořád jsi blekotal, že se chceš zabít, nedala se z tebe dostat kloudná myšlenka...asi jako teď. Artie: Zkrátka, došel jsi k poznání, že existuješ ve mnoha verzích v různých světech, a začal ses bát o svůj život. To napadne každého, že existuje nějaký svět, v němž je člověk mnohem úspěšnější, krásnější a kdo-ví-coještě, zkrátka že není třeba se snažit. Ale že jsou i temnější světy, v němž jsi šílený slintající deviant snídající neviňátka a toužící po Božství, to napadne jen málokoho. Následuje ďábelský, maniakální, mrazivý, šokující smích, který musí diváky přivést k takovému děsu, že přestanou (na chvíli) dýchat. Až se znovu nadechnou, musí začít pochybovat o Artieho poctivosti. Měl jsem za to, že se jedná o případ kvantové psychózy, víš co to je? Artur: Ne, to opravdu nevím. Artie: To je takový vtipný stav mysli, který ti zabraňuje v činnosti, protože jsi přesvědčen, že existuje nějaký svět, v němž jsi mnohem úspěšnější, krásnější a kdo-ví-co-ještě, zkrátka, v němž jsi dosáhl všech svých cílů, není třeba se o ně snažit. Artur: Jakou Kočku? Konec 4.1. Artie: Cože? Aha, ta je v té krabici. Starostlivě si krabici hlídá, téměř se s ní mazlí. Je to klíč ke světům za dveřmi. Hlavně se nesmíme dozvědět, tady přejde do šeptu, aby kočku náhodou neprobudil (je-li živá) a aby ona pohybem a škrábáním neprozradila, jak na tom je zda je živá, nebo mrtvá. Po této kratičké, ale nezbytné technologické vsuvce, ti vysvětlím, proč jsi zemřel. Následující odstavec bude upraven (= zkrácen). Totiž tvůj protějšek. Došlo k tomu za poněkud dramatičtějších okolností, než za jakých jsem tě před okamžikem zachránil. Není třeba barvitých popisů, zůstaňme u toho, že jsem si musel sehnat nový oblek, protože účet za čistírnu byl vulgární. A jen tak tak, že jsem unikl tomu maniakálnímu vrahu. Totiž tobě! - 3/4 - Artur: ustrašeně Dobrá, dobrá, ale Dobrý bože, proč? Artie: Zdá se, že jsi si usmyslel, alespoň v jednom světě Z předchozí a následující Artieho repliky je zřejmé, že jsou nejméně 2 Arturové vrazi, tedy tvrzení v replice této je zavádějící, že se staneš Bohem. Artur: To je přeci směšné! Artie: To mi povídej. Docílit jsi toho zřejmě chtěl tak, že se vyvraždíš, až na jednu kopii, či originál, chceš-li. Zřejmě, abys odstranil protivníky. A pak provedeš s Bohem amen. Ten poslední krok jsem si ještě pořádně nepromyslel. Rozhodně si ale nepřeji, aby...to, nad co nic většího nelze myslet...nahradil někdo jiný než - zarazí se, málem se prořekl - "než já". Zvlášť ne někdo tak šílený jako tvůj protějšek. To by mělo nedozírné, ba zcela absurdní, následky. Proto jsem si vyčíhal tvou, a teď mluvím o tobě, Arture, smrt, a zabránil jí. Tato replika ještě bude zpracována, předpokládá se její úprava. - Už je upravena. - 4/4 -