0.6 w[2]^' Desca bar et kabaret

Scéna shodná s 0.2. Descartes je však již střízlivý. Vbíhá Artie, avšak nestačí zavřít dveře, a
proto proběhne i Artur. Začíná honička šílenou chůzí – tedy: oba půjdou stejnou rychlostí jako ve
2. scéně, protože jinak to nejde, ale budou dýchat a otírat si čelo jako na konci maratónu…
Descartes jim vyjde vstříc.

                                            Descartes:

 VY! To jste vy! Jak jste se sem dostali? A hlavně, jak jste se dostali ven? Musím se dostat ven,
sedím tady celý život, furt mě otravuje nějaký chlap v plášti, který chce, abych šel ven, ale stačí
jediná pochybnost a dveře mi zmizí před očima! Už to nevydržím, Bože, zaruč mi nějaký svět, v němž
                      jsou věci barevné a různě veliké, a dá se s nimi hýbat.

    Za Descartem se schová Artie. Možná A + A jednou kolem Descarta během této repliky oběhnou.


                       Artur: směrem k Descartovi, za nímž je adresát Artie

                                          Ty podvodníku!


                                            Descartes:

    Cože? Vždyť jste mi posledně vypili všechen megacloumák! A pak bez placení zdrhli! Ani jsem
                                     nepočítal s tím, že se...


               Artur: pořád jde po Artiem, ale ze zdvořilosti konverzuje s Descartem

                     Máme vás pozdravovat od Boha. Máte mu prý více důvěřovat.


                                            Descartes:

                                   B-bůh? Vy jste s ním mluvili?


                                              Artur:

Ano, celkem příjemný chlapík. Prostě mu věřte, vždyť vás koneckonců stvořil ve své dobrotě. Počkej,
                                 až tě chytím, ty jeden – Arture!


                                            Descartes:

                              Vážně? A já si celou tu dobu myslel...


                                              Artie:

                                     Neříkej mi tak, ty hnido.


                          Artie: už sotva motá nohama, stejně tak i Artur

                                    Už nemůžu, pomoooc! Vodku!


                                            Descartes:

                                           S platonikem?


                                              Artie:

                                        Ne, čistou. Rychle!


                                              Artur:

                                   Já taky ne! Kristýnu! Rychle!


 Oba padnou na židle, ztěžka dýchají, sýpají, jsou vysílení. Toho využije stále svěží a nyní zcela
                                       střízlivý Descartes.


                                            Descartes:

                                Pánové, ta Kočka, to je ta krabice?


                                              Artie:

                                               Ano.


                                            Descartes:

                           S tou Kočkou, s ní můžete projít dveřmi ven?


                                         <Artie přikývne>


                                            Descartes:

                                 V tom případě bych ji rád koupil.

            Pánové, račte si vzpomenout, že jste minule utekli bez placení, a dlužíte.


                                              Artie:

                             To jsme nebyli my, to byli jiní Arturové.


                                            Descartes:

  Na to vám neskočím. Když mi ji neprodáte, tak si ji vezmu – vy jste teď zcela vyřízení, tak se
                                        nedokážete bránit.

 Desc. směřuje ke kočce, kterou má Artie. A + A se však vzepnou a společně jej zabijí – Artur jej
škrtí, Artie mu břitvou podřízne žíly na rukou. Descartes padne hlavou ke stěně, nohy roztažené ve
                                         směru k divákům.


                                              Artur:

                                    Výborná spolupráce, Arture!

  Teď se však na sebe podívají, uvědomí si situaci a opatrně se od sebe vzdalují a staví se proti
                                      sobě jako při souboji.


                                      Artie: s břitvou v ruce

 Tak se mi to líbí, dva muži, jedna břitva. Přehodí ji z ruky do ruky. Occamova břitva – entia non
                             sunt multiplicanda praeter necessitatem.

  Vrhne s břitvou na Artura (stále šílená chůze), ale Artur uhne a Artie v rozmachu podřízne sám
                                               sebe.


                       Artur klidně pozoruje poslední záchvěvy Artieho těla:

       Tak, tak – entity se nemají zmnožovat více, než je nutné. – A teď – vzhůru za Láskou!