0.3 w3 Candidova zahrada Artie, Artur, Candide, Kunigunda Naproti dveřím přes scénu je cosi jako postel, projektor zobrazuje sešlou zahradu. Dveře se otevřou a vyjde Artie se svou nonšalancí, krabicí a hůlkou, a Artur se svou nesmělostí a těžkým kladivem, které odloží někde poblíž dveří, ale aby nezavazelo. 1. Příchod do dalšího světa Artie: Podobný vstup jako k Descartovi, ale Artur už je přece jen zkušenější a zastaví se, aniž by narazil do Artieho hůlky. Nakonec se zdá, jakoby zde byl ještě další činitel, který se rozhodl zamezit přímému směru naší cesty. Dnes již podruhé rozhlíží se, zcela nepravděpodobně – tohle k Arturovi, jsme vykročili vpřed, ale udělali čelem vzad. Artur: Otáčí se dozadu, kroutí hlavou, ukáže rukou. Co je to za nápad udělat dveře otevírající se ven do zahrady. Otočí se zpět, rozhlíží se po scéně, po divácích i po zahradě. Po tom cloumáku mi vyschlo v hrdle, doufám, že zde mají vodovod. Artie: Zahrada... Vykročí, Artur jde kousek za ním. Artur jde s lahví doprava dopředu, Artie zkoumá prostor u stěny uprostřed. Artur si několikrát přihne a dá najevo, že mu chutná. Ovšem měl by to být takový výraz, který může vyjádřit slast z pořádného cloumáku i z ananasového džusu. Artur: Chladivá voda. Artie: Překvapeně, znepokojeně: Voda? Přiběhne, napije se, jako vyplivne (no fuj!) a láhev někam odloží. Artur: Voda? Jako by mu to až teď došlo. Takže jsme v nějakém paralelním vesmíru, kde se alkohol dá pít jako voda? Artie: Udivuješ mě, Arture. Lze to tak říci, až na to, že následující výklad k divákům, jde o seriózní vysvětlování vědce zaujatého možnými světy paralelní světy trochu zavánějí. Modální realismus aktualizuje všechny logicky možné ("přípustné"?) možnosti, zatímco teorie mnohovesmíru se striktně drží, tato vsuvka k Arturovi i když často dost bizarních, fyzikálních pravidel. Artur: rozhlíží se, nevěřícně kroutí hlavou Kdybych tady nebyl, byl bych tomu nevěřil. 2. Příchod Kun. a Can. Přicházejí dveřmi, tj. zleva, obejdou stůl, Candide si na něj lehne. Kunigunda: s rukama v bok Ty dědku plesnivej, vždyť s nohama nic nemáš! Candide: zastaví se, čeká na pomoc. Tak trochu citově vydírá… Mé nohy, mé nohy... Mé nohy! Kunigunda: Strčí do něj a odvrátí se. Já tě nebudu nosit, hni se! Candide: snaží se jít, dělá malinkaté krůčky Vždyť, má lásko, víš, jak ze mne práce pauza a tvé dortíky strhaly sílu mládí. Kunigunda: sice brblá, ale přesto jej podepře a pomůže mu. Ještě se vymlouvej... 3. Setkání A+A s Can. a Kun. Candide: uvidí návštěvníky a zastaví se Lásko má, máme hosty, a tvá jediná starost je vlastní pohodlí. Kunigunda: odtáhne se od něj Tak to by stačilo, zbytek dojdi sám. Směřuje pomalu k Artiemu, který rychleji směřuje k ní. Artie: Přistoupí k ní, vezme ji za ruku, jako by ji chtěl políbit, ale polibek jen s odstupem naznačí. Madame! Dovolte mi, abych se zahalil do potěšení, které mi způsobuje pohled na váš zjev. – Přitom by měl dát najevo, jak je Kunigunda doopravdy „krásná“. Mé jméno je Rudolfino z Tatarska. Tamto je můj pro-(-tějšek)-ůvodce Artur. Z pouhého "pro-" se diváci nemohou domyslet, muselo by být aspoň "protějš-". Kunigunda: Začepýří se, možná zachichotá. Zároveň pokukuje po Candidovi, protože chce vzbudit jeho žárlivost. Potěšení je na mé straně, pane Rudolfe. Jsem Kunigunda, a jsem manželkou tamtoho starého blázna, Candida. Artie: překvapeně vydechne, elegantně si přehodí hůlku a přejde k posteli. Kuni se jde seznámit s Arturem a jeho podanou ruku pak nechce pustit. Candide! Candide: Ano? Co chcete? Artie: S radostným uspokojením, že se konečně orientuje. K Arturovi: Teď je mi to jasné, Arture. K divákům, popojde dopředu. Dostali jsme se do fiktivního světa slavného literárního díla! Artur: Konečně se vytrhne Kuni a jde od ní co nejdále doprava. Chudák Kuni je přibližně uprostřed mezi A + A a neví, ke kterému má jít. Vážně? To je možné? Artie: Seriózně vysvětluje divákům. No jistě, nebožtík Leibniz, Gottfried Wilhelm, se pohádal s nebožtíkem Voltairem, -, kvůli náhledu na svět a jeho nejlepší možnou variantu. Voltaire pak napsal velmi populární knížku, Candide neboli Optimismus. Candide: Kuni se konečně rozhodla a během této repliky se vydá k Artiemu, ale je Candidem odeslána pro čaj. Optimismus, to je, viďte, takový zažraný názor, že vše je dobré, i když je to na hovno. Dáte si čaj? Kunigundo, lásko, uvařila bys pánům čaj? Kunigunda zabručí a odchází. Artie: Popojde jejím směrem a mluví hlubším hlasem, jako by trochu flirtoval. Nerad bych přetěžoval, či přímo zneužíval vaši pohostinnost, ale bylo by možné něco silnějšího pro mě? Kunigunda: sladce, přímo před Candidovýma očima flirt oplácí Ale jistě, můj milý. Hned to bude. 4.. Důvod návštěvy - NMS Candide: Co vás přivádí k méééé, už notně proleželéééé, smrtelnéééé posteli? Artie: přijde zprava ke stolu, ale stojí u Candidovy hlavy, takže ten jej příliš nevidí Pane Candide, omluvte mou smělost, ale z vašeho životopisu jsme vyrozuměli, že jste se, – byť proti své vůli a jistě pod vlivem řízeného osudu – stal takříkajíc odborníkem na nejlepší z možných světů. Candide: zvedne se na loktech, bouchne do stolu, zatváří se vražedně a – klesne zpět na postel a pronese repliku. Nu, ano. Artie: Během repliky přejde dopředu před stůl a doleva, takže Candide jej už vidí. Rád bych se optal, zda byste nám mohl poskytnout nějaký vhled do vašich zkušeností. Kunigunda: Zde pro vás koňak, tajemný hoste – oslovení pronese koketně. Artie: kopne a Voda?! Příšerné místo! Kunigunda: mezitím se dobelhala k Arturovi Zde váš čaj, milý pane. Mile, s upřímným usměvem. Zůstane u Artura vpravo. Candide: Bude-li to v mé moci, vynasnažím se, avšak dlouho mě, Kunigunda snaží se hlavou naznačit směr, kde se Kun. Nachází, ale moc se hýbat nemůže, na vycházce nenechá, nuda ji brzy uondá. Proto, prosím, ptejte se. Artur: Předá šálek zaražené Kuni a jde dozadu za stůl, stoupne si tak, aby jej neclonil Artie a aby na něj Candide viděl. Hovoří už během chůze, hovoří naléhavě, procítěně. Pane Candide, abyste to správně pochopil, já jsem se totiž kdysi dopustil zcela závažné chyby a nechal jsem si mezi prsty proklouznout nejlepší ženu ze všech. Candide: nostalgicky, s povzdechem. Kuni se uraženě otočí ke všem zády. To já jsem si Kunigundu ujít nenechal. Kuni se napije „čaje“, áááá, škytne a vrávoravě jde zase lovit. Artie: buď káravě s vykřičníkem, nebo jen překvapeně (ovšem překvapení nemilé) s otazníkem. Každopádně se k němu natočí. Arture! Artur: zasněně, v představách to znovu prožívá. Než jsem ji stihl sevřít v náručí, vzala mi ji katastrofa. Kuni se při zmínce o muchlování opět začne blížit k A + A a zase bude váhat, který je lepší... Candide: Zemětřesení v Lisabonu, to si pamatuji! Artur: probere se, znovu se vrátí do reality tohoto MS a trochu zmateně, ale závěr s nadějí v hlase: Tedy, ano promne si obličej, tady pan Artie má možnost se do nejlepšího světa, abyste rozuměl, dostat, takže bychom rádi věděli, totiž..jak jej poznáme. 4.1. Rozmíška mezi A a A. Artie: se zjevnou ironií, ruce dá v bok Nechtěl jsi náhodou uniknout vrahům? Artur: Artie, ale bojovně, čelem k RT ...promiňte skloní hlavu. Myslel jsem, že tam bude, tak nějak apriorně. Artie: Kunigundu zase vyhrál Artie. Přijde k němu. On se však s hraným dotčením otočí k divákům, tj. zády k Arturovi a Candidovi. Překříží ruce na prsou. Všechny možné světy mohou skončit v kontradikci. A tebe pudí nízký pud! Kunigunda: lísá se Upřít lásku takovému krásnému mládenci. Pane Artie, copak nemáte srdce? Artie: Dotčeně se otočí doleva, zády ke všem hercům. Nemám. Odsekne. Kuni jde proto k Arturovi. Cestou se upraví, gesty se ptá diváků, jak se má namalovat... Artur: směrem k RT. Omlouvám se. Artie: Sice smířlivě, ale s "oprávněnou" výčitkou. Tady jde o motivaci, Arture. Já jdu za záchranou světů, a ty? Otočí se k divákům. Jestli chceš zachovat druh, nenech se zabít sám sebou. – Jako nějaké heslo, s gestem. To je lepší než množení. Poslední větu už jen jako dodatek. Věcně, otočí se ke Candidovi. Pane Candide! Jak tedy poznáme nejlepší z možných světů? Candide: Kdysi jsem si myslel, že v něm již jsem, ale životní zkušenosti mi ukázaly, že jsem se mýlil. Panglossi vzhůru k nebi, výkřik, přiznání, jak jen jsem se mýlil! Artie: S trochou netrpělivosti, kterou dá najevo obratem k divákům, takže první větu říká zády ke Candidovi. Pak se k němu částečně natočí. S tím pauzička jsem obeznámen, ale mohl byste nás nějak konkrétněji? Candide ukáže na dveře. Artie se nevěřícně podívá ukazovaným směrem. Artur: naléhavě, přiblíží se ke Candidovi co nejblíže. Jakákoliv maličkost. 4.2. Vyřešení důvodu návštěvy Vyzdobená Kuni přichází k Arturovi. Candide: Krátce se zamyslí, což vyjádří nějakým gestem. A + A se na sebe podívají a tázavě pokrčí rameny. Mohu vám pouze sdělit, že nyní pauzička už pauzička na nejlepší z možných světů pauza nevěřím. Při pauzách Arturové dávají najevo rostoucí zvědavost. Možná tím, že se vždy o kousek ke Candidovi nakloní, uvidíme. Po nevěřím se zklamaně odtáhnou. Zvedne ruku. Pokusil jsem se vybudovat si v tomto světě alespoň kousíček, do něhož jsem vložil to nejlepší ze své osoby - práci, naději a lásku -, ale jak můžete vidět sami, zahrada – zpustla. Přátelé – pomřeli. Kunigunda – (zase náznakový pohyb hlavou dozadu) zahořkla a zošklivěla ještě více. Kuni se rychle přejede rtěnkou nebo tak něco... Byl-li svět někdy nejlepším, pak pouze na úplném počátku, když jej Bůh vytvořil. Ve chvíli, kdy začala vládnout entropie, šlo všechno do (sraček). Že by se rozplakal? Co myslí představitelky? Každopádně na poslední větu se vzpamatuje a může ji pronést způsobem, aby bylo jasné, že je to jeho celoživotní poselství. [DEL: Jděte, a žeňte jej k odpovědnosti. :DEL] Boha k zodpovědnosti za entropii? Co tohle? Jděta a Jeho ukáže vzhůru se ptejte? Artie: nonšalantně se otočí k divákům, výrazné gesto hůlkou, stejnou intonací jako „Candide“. Bůh! To je nápad. Vyrazí ke dveřím. Artur: 3 rychlé kroky za RT, ale pak se zaraženě zastaví. Ale, nebude tam na mě čekat další z mých vrahů? Artie: Otočí se k Arturovi. Arture, doufejme, začínám si myslet, že bys břitvou zasloužil. K divákům. Ale nyní se zdá, že jediná dostupná možnost jak se dostat na stopu nejlepšího z možných světů je zdůraznit hůlkou zeptat se přímo jeho Stvořitele. 5. Rozloučení Kunigunda: Snad už nepůjdete, pánové. Nechcete si zahrát scrabble? Mariáš? Poker? Bang? Upeču koláčky! Vdolky! Lívance! Dort! (Jen takový nápad...)