III. Metafyzika • Metafyzika jako logika (IV.) • Přehled obsahu Metafyziky • Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Problémy, pojmy a místo metafyziky v systému věd (III., V., VI.) • Knihy VII. – IX. – problém jsoucna • XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον 1. Přehled obsahu Metafyziky I. kniha (Α) • 1. – 2. kap.: – Obecná úvaha o poznání, jeho stupních a o nejvyšším vědění. – „Poietické“ x „teoretické“ vědění. • 3. kap.: – Druhy příčin. – Přehled myslitelů, kteří uznávali pouze látkovou příčinu. • 4. kap. – Přehled myslitelů, kteří navíc zaváděli příčinu pohybu. • 5. kap.: – Problém počátků u pýthagorejců ve vztahu ke stanoveným příčinám. – Počátky u Parmenida. – Rekapitulace výsledků 3. – 5. kap. – pýthagorejci se ptají ti estin. 1. Přehled obsahu Metafyziky I. kniha (Α) • 6. kap. – Platón: – Srovnání s pýthagorejci a odlišení od nich. – Platónovo pojetí příčin – látka a ti estin. • 7. kap. – shrnutí a hodnocení dosavadních teorií z hlediska příčin: – Nikdo nenalezl jiné příčiny než Aristotelés. – Stručný přehled toho, kdo nalezl kolik příčin a jakého druhu. – Nikdo dosud nezavedl správně účelovou příčinu. • 8. kap. – Důslednější promyšlení a kritika dosavadních teorií. • 9. kap. – Platón: – Kritika idejí jako příčin. – Kritika idejí pojatých jakožto čísla jako příčin. • 10. kap. – shrnutí – dosud o příčinách nikdo neřekl nic pořádného. 1. Přehled obsahu Metafyziky II. kniha (α) • 1. kap.: – Význam starších myslitelů při hledání pravdy. – Cíl filosofického poznání. • 2. kap. – argumentace proti možnosti nekonečného řetězce vznikání, účinné i účelové příčiny. • 3. kap. – výklad musí být uzpůsoben zvykům posluchačů i možnostem předmětu. 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Aporie: • Zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • Zda principy vědeckého dokazování náležejí vědě o podstatě. • Zda jest o všech podstatách jediná věda. • Zda se ta věda zabývá jenom podstatou či i jejími případky. • Zda se příčinami mají nazývati jenom podstaty vnímatelné či mimo ně ještě jiné. • Zda rody či poslední složky jsou principy věcí. • Zda principy jsou nejvyšší rody či nejnižší. • Zda je možná věda, existují-li jenom jednotlivé věci, a když předmětem vědění jest to, co je obecné. 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Aporie: • Zda jest jediný počátek všech věcí a stejné principy či různé. • Zda principy věcí pomíjejících a nepomíjejících jsou tytéž či různé. • Zda jedno a jsoucno jsou podstatou a principem věcí. • Zda čísla a tělesa, plochy a body jsou podstatami a principy či ne. • Zda mimo matematické předměty a smyslové věci jsou nějaké odloučené druhy věcí. • Zda principy jsou v možnosti, či nějakým jiným způsobem. • Zda principy jsou něčím obecným či jsou něčím jednotlivým. 1. Přehled obsahu Metafyziky IV. kniha (Γ) • 1. – 2. kap.: Vymezení první filosofie jako vědy o jsoucnu. • Výklad o základních a nejobecnějších principech myšlení. – 3. – 6. kap.: Zákon sporu. – 7. – 8. kap.: Zákon vyloučeného třetího. 1. Přehled obsahu Metafyziky V. kniha (Δ) Slovník termínů, např.: • ἀρχή • αἴτιον • στοιχεῖον • φύσις • ἕν • τὸ ὄν • οὐσία • ὅλον • γένος • συμβεβηκός • a mnohé další. 1. Přehled obsahu Metafyziky VI. kniha (Ε) • 1. kap.: – Rozdělení teoretických věd. – Zdůvodnění přednosti „theologie“. • 2. – 3. kap.: Nahodilé nemůže být předmětem vědění. • 4. kap.: Korespondenční pojetí pravdy a omylu. 1. Přehled obsahu Metafyziky VII. kniha (Ζ) • 1. – 2. kap.: Výchozí otázka: Co je jsoucno? à οὐσία. Co je οὐσία? • 3. kap.: Látka jako ὑποκείμενον není οὐσία. • 4. – 12. kap.: Je bytnost οὐσία? Zkoumání v souvislosti s definicí, vznikem a tvarem. • 13. – 15. kap.: καθόλου nemůže být οὐσία. To platí i pro odloučené ideje. • 16. kap.: Jedno a jsoucno nemohou být οὐσία. • 17. kap.: οὐσία je počátkem a příčinou – tím je tvar. 1. Přehled obsahu Metafyziky VIII. kniha (Η) • 1. kap.: Shrnutí předchozích úvah o οὐσία. • 2. kap.: οὐσία ve skutečnosti je tvar a λόγος. • 3. kap.: Vztah bytnosti k látce. οὐσία jakožto číslo a výměr. • 4. – 5. kap.: Význam látky pro vznik a pro to, co nevzniká a nezaniká. • 6. kap.: Problém jednoty toho, co je složeno z látky a tvaru. 1. Přehled obsahu Metafyziky IX. kniha (Θ) • 1. kap.: Obecné vymezení termínu „možnost“. • 2. kap.: „Možnost“ v kontextu lidské činnosti. • 3. – 4. kap.: Vztah možného, uskutečněného a nemožného. • 5. kap.: „Možnost“ jako lidská schopnost něco konat. • 6. kap.: „Skutečnost“ z různých hledisek, např. z hlediska lidské činnosti. • 7. kap.: Co je možností něčeho? • 8. kap.: Skutečnost je dříve než možnost z hlediska pojmu, podstaty i času. • 9. kap.: Skutečnost je – z teleologického hlediska – lepší než možnost. • 10. kap.: Skutečnost z hlediska pravdy a nepravdy. 1. Přehled obsahu Metafyziky X. kniha (Ι) • Jedno: – 1. – 2. kap.: Významy termínu ἕν. Ἕν καὶ οὐσία. – 3. kap.: Jedno a mnohé, totožnost a různost. • 4. – 10. kap.: Problematika protiv – jedno a mnohé, střední členy, druhová různost. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙ. kniha (Κ) • Shrnutí či opakování dřívějších témat: – 1. – 2. kap.: Problémy související s vymezením metodologie i předmětu hledané vědy – viz některé aporie ze III. knihy. – 3. kap.: Filosofie zkoumá veškeré jsoucno jakožto jsoucno – viz 1. – 2. kap. IV. knihy. – 4. kap.: Vztah první filosofie k fyzice a matematice – viz 1. kap. VI. knihy. – 5. – 6. kap.: Zákon sporu, zákon vyloučeného třetího – viz 3. – 8. kap. IV. knihy. – 7. kap.: Rozdělení věd a rozlišení teoretických věd – viz 1. kap. VI. knihy. – 8. kap.: O nahodilém jsoucnu – viz 2. – 3. kap. VI. knihy. • 9. – 12. kap.: Problematika pohybu (změny) – možnost a skutečnost, protivy, druhy pohybu. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙI. kniha (Λ) • 1. kap.: Problematika οὐσία – je trojí: – smysly vnímatelná pomíjející (rostliny, zvířata) – smysly vnímatelná nepomíjející – nehybná, odloučená (podle některých ideje a matematické předměty). • 2. kap.: Hutný výklad o vzniku a změně – druhy změny, možnost – skutečnost, význam protiv a látky. • 3. kap.: Metafyzické vysvětlení změny ve vztahu k látce a tvaru. • 4. – 5. kap.: O stejnosti nebo různosti počátků jsoucnosti a dalších kategorií. • 6. – 9. kap.: Výklad o nehybném hybateli, bohu. • 10. kap.: Kritika některých starších výkladů o počátcích. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙII. kniha (Μ) • 1. kap.: – Nastolena otázka, zda mimo smyslové οὐσίαι je ještě nějaká nehybná a věčná οὐσία, a pokud ano, co to je. Možné odpovědi: • předměty matematiky – čísla, čáry apod., • ideje. – Zkoumání se zaměří: • na existenci matematických předmětů bez ohledu na jejich případný vztah k idejím či na jejich roli jako počátku a podstaty věcí (2. – 3. kap.); • pak na samotné ideje (4. – 5. kap. = I, 9), číselné teorie (6. – 8. kap.) • a nakonec na otázku, zda podstaty a počátky věcí jsou ideje a čísla (pouze naznačeno v 9. kap. – pokračování na začátku následující knihy). • 10. kap.: Svébytné téma – zda je obecné předmětem vědy. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙV. kniha (Ν) • 1. kap.: Kritika platónských počátků jsoucna. • 2. kap.: Platónské počátky v souvislosti s elejskou filosofií. • 3. kap.: Kritika číselných teorií. • 4. kap.: Dobro jako počátek? • 5. kap.: Jak mohou být čísla příčinami jsoucnosti a bytí věcí? • 6. kap.: Pýthagorejský výklad věcí pomocí čísel. III. Metafyzika • Metafyzika jako logika (IV.) • Přehled obsahu Metafyziky • Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Problémy, pojmy a místo metafyziky v systému věd (III., V., VI.) • Knihy VII. – IX. – problém jsoucna • XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον 1. A. Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Jednoznačně jde o seřazení původně samostatných pojednání. • Filosofickým jádrem jsou knihy ΖΗΘ (VII. – IX.). • Souvislost a návaznost dále vykazují celky ΒΓΕ (III., IV., VI.) a ΜΝ (tj. XIII. – XIV.). • První dvě knihy (Α a α) představují dva různé úvody k první filosofii. • V. kniha (Δ) vůbec s ostatními nesouvisí. • XI. kniha (Κ) bývá považována za neautentickou. • Knihy X. (Ι) a XII. (Λ) představují samostatná pojednání. III. Metafyzika • Metafyzika jako logika (IV.) • Přehled obsahu Metafyziky • Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Problémy, pojmy a místo metafyziky v systému věd (III., V., VI.) • Knihy VII. – IX. – problém jsoucna • XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον 2. Problémy, pojmy a místo metafyziky v systému věd (III., V., VI.) • Problémy (ἀπορίαι) – Met. III. • Pojmy první filosofie – Met. V. • Místo první filosofie v systému věd a její význam – Met. II., VI. 2. A. Problémy (ἀπορίαι) – Met. III. • Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. • Původ aporií a jejich význam • Další důležité aporie 2. A. a. Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. ἀπορία = otázka k diskusi, obtíž, záhada, hádanka εὐπορία = vyřešení, vyjasnění διαπορέω = procházení, probírání otázek, problémů 1. Zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • Kdyby měla všechny druhy příčin poznávat jediná věda: – Jak by mohly náležet jedné vědě počátky, které netvoří protivy? (V tom je implicitně obsaženo tvrzení, že téže vědě náležejí protivy.) – V mnoha věcech nejsou všechny počátky – např. v matematice (která se zabývá nehybnými předměty) není počátkem dobro jakožto účel jednání, a tedy pohybu. 2. A. a. Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. 1. Zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • Jestliže je tedy více věd o příčinách: – Která z nich je ta hledaná věda, nejvyšší věda? Všechny příčiny se mohou sejít u jedné věci (dům) - znalec které vědy pak má o domu nejvyšší poznání? – Pro každý druh příčiny totiž lze uvést zdůvodnění, že právě věda o ní by měla být vedoucí: • Účel a dobro – je vědou vládnoucí, protože kvůli dobru se děje vše ostatní. • Podstata, jsoucnost – je poznatelná v nejvyšší míře a je první příčinou. Největší znalostí o věci je, co věc je. • Počátek pohybu – ten je zásadním poznatkem u vznikání, jednání a změny. • Látka – věda o látce však není vůbec uvedena, a tedy znalost této příčiny asi není kandidátem na první vědu. 2. A. a. Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. 1. Zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. Odpověď? à Met. I, 1-3. (Ano, jedna věda, a to ta nejvyšší.) 2. A. a. Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. 2. Zda principy vědeckého dokazování náležejí vědě o podstatě. • Zřejmě ne. – Právě proto, že tyto axiomy používají všechny vědy, není jasné, proč by jejich poznání mělo spadat zrovna pod první filosofii. – Dále je otázkou, jestli o axiomech vůbec může být věda. • Jednak jsou obecně známé, každá věda je umí používat. Proč je tedy teprve poznávat? • Jednak je tu otázka, jak je vůbec poznávat, když samy jsou tím nejobecnějším poznáním. Musel by existovat nějaký rod (tj. vymezení předmětu), zvláštní určení rodu (πάθη), a jiné axiomy, z nichž by bylo možno tyto logické zákony dokázat. à Ale pak by veškeré dokazování představovalo jeden vědní obor, protože ve všech důkazech bude užit ZS a ZVT. 2. A. a. Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. 2. Zda principy vědeckého dokazování náležejí vědě o podstatě. • Jenže když ne téže vědě…. – … která z těch dvou je ta hledaná? Neboť hledaná věda má nejobecnější poznání a nic není obecnější než logické axiomy. První filosofie zkoumá počátky a axiomy jsou počátky. (Tato strana aporie předpokládá jako něco naprosto samozřejmého jednoznačnou hierarchii věd – musí být jedna nejvyšší věda.) Odpověď? à Met. IV, 3 (Čtvrtá kniha Metafyziky se zabývá především těmito axiomy – už to je odpověď…) 2. A. a. Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. 6. Zda rody či poslední složky jsou principy věcí. • Zřejmě složky, vždyť: – Prvky geometrických obrazců je to, čeho důkaz je obsažen v důkazech všech nebo většiny obrazců. Tj. téměř ve všech důkazech se bude pracovat s úsečkou či přímkou či budou předpokládány, tedy důkaz přímky bude prvkem těchto důkazů a přímka samotná prvkem samotných dokazovaných geometrických obrazců. – U těles pak jsou prvky to, z čeho jsou složena (viz např. Empedoklés a jeho prvky). 2. A. a. Cože? Aporie? Co to je? – Příklady. 6. Zda rody či poslední složky jsou principy věcí. • Jenže přece… – … jednotlivé se poznává definicemi (διὰ τῶν ὁρισμῶν) a rody jsou počátky definic à pak také nutně musejí být i počátky věcí. Odpověď? à Met. VII (Ovšem tentokrát odpověď nebude jednoznačná, protože dokonce ani u definice není možno zcela pominout látku.) 2. A. b. Původ aporií a jejich význam • Kde se takové problémy vůbec vzaly? – Jde jednak o různé názory, které o těchto problémech měli jiní. – Jednak o to, co zatím zůstalo mimo zkoumání. • A proč se tím zabývat? • Odhalení podstaty problému – bez důkladného promyšlení souvislostí to nelze. • Identifikace cíle, tj. k čemu je třeba dospět. • Podobně jako na soudu dokáže lépe rozhodnout problém ten, kdo vyslechl všechny důvody pro obě možnosti. – Přinejmenším třetí bod odpovídá „filosofickému“ významu dialektiky. 2. A. b. Původ aporií a jejich význam Shrnutí a zhodnocení: • Přehled problémů či otázek, které má nejvyšší věda řešit. • Přehled témat první filosofie vůbec: – 1. aporie – identifikace předmětu vzhledem k druhům příčin. – 2. aporie – identifikace předmětu vzhledem k oblastem filosofické reflexe (jsoucna a poznání). – 6. aporie – hledání počátků jsoucna. 2. A. c. Další důležité aporie 3. aporie – zda jest o všech podstatách (jsoucnostech) jediná věda: – Opět problém předmětu první filosofie – zabývá se vším jsoucnem (IV, 1) nebo jen nějakou částí (VI, 1; viz také XII, 1)? 4. aporie – zda se ta věda zabývá jenom podstatou či i jejími případky: – Další určení předmětu, tentokrát z hlediska kategorií. 5. aporie – zda se příčinami mají nazývat jenom podstaty vnímatelné, či mimo ně ještě jiné (čistě „kritická“ aporie, pouze „A“, žádné „B“): – Existují jen vnímatelné jsoucnosti, nebo vedle nich ještě jiné? • Je pouze jeden rod jsoucností, nebo je jich více? 13. aporie – zda mimo matematické předměty a smyslové věci jsou nějaké odloučené druhy věcí: – Ideje jako jsoucnosti jedinečné co do druhu i co do počtu. 12. aporie – zda čísla a tělesa, plochy a body jsou podstatami a principy či ne. (Aporie 5., 12. a 13. viz Met. XIII-XIV.) 2. A. c. Další důležité aporie 7. aporie – zda principy jsou nejvyšší rody či nejnižší: – Nejobecnější (jedno a jsoucno), nebo to, co se bezprostředně dotýká jednotlivin a je dále nedělitelné (druh)? 11. aporie – zda jedno a jsoucno jsou podstatou a principem věcí: – Platón X problém odvození smyslového světa z geometrie. 10. aporie – zda principy věcí pomíjejících a nepomíjejících jsou tytéž či různé: – Jakým způsobem lze pomíjivost a nepomíjivost jsoucen vysvětlit odkazem na jejich počátky. 15. aporie – zda principy jsou něčím obecným či jsou něčím jednotlivým: – A: Jsou-li obecné, nejsou οὐσίαι. – B: Nejsou-li obecné, nemohou být předmětem vědění. 8. aporie – zda je možná věda, existují-li jenom jednotlivé věci, když předmětem vědění jest to, co je obecné: – A: Neexistuje-li μορφὴ καὶ τὸ εἶδος mimo celek (jednotlivinu), nebude vědění. – B: U kterých jsoucen bude takový odloučený tvar? Bude jeden pro celý druh? 2. B. Pojmy první filosofie – Met. V. • ἀρχή = počátek • αἴτιον = příčina • στοιχεῖον = prvek • φύσις = přirozenost, příroda, (podstata) • ἀναγκαῖον = nutnι • ἕν = jedno • τὸ ὄν = jsoucno • οὐσία = jsoucnost, podstata • ταὐτόν, ἕτερον, διάφορον, ὁμοῖον = totožné, jiné, odlišné, podobné • ἀντικείμενον = protikladné • πρότερον-ὕστερον = dřívější-pozdější • δύναμις = možnost, mohoucnost • ποσόν = kvantita, množství • ποιόν = kvalita, vlastnost • πρός τι = vztažné, vztah • τέλειον = dokonalé, úplné • πέρας = mez, omezení • καθ' ὃ = samo o sobě, podle čeho • διάθεσις = rozpoložení • ἕξις = drženν, vlastnictvν • πάθος = trpnost • στέρησις = zbavenost • ἔχειν = mνt • τὸ ἔκ τινος εἶναι = být z něčeho • μέρος = část • ὅλον = celek • κολοβόν = kusé • γένος = rod • ψεῦδος = omyl, klam • συμβεβηκός = případek 2. B. Pojmy první filosofie – Met. V. Ale kde jsou např. tyto termíny?! • τόδε τι • ὕλη • μορφή • τὸ τί ἦν εἶναι – Ale to je přece uvedeno u οὐσία a καθ' ὃ! • ἐνέργεια • ἐντελέχεια • εἶδος • καθόλου – U ὅλον… • τὸ πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον 2. C. Místo první filosofie v systému věd a její význam – Met. II., VI. • Filosofie jako teoretická věda usiluje o pravdu, praktická věda má cílem dílo. • Zatímco v praktických vědách je předmětem vztažné a aktuální, ve filosofii to je něco věčného. • Poznat pravdu znamená poznat příčinu (αἰτία). • Proto nejvýše pravdivé jsou počátky (ἀρχαί) věčných jsoucen – jsou jednak vždy pravdivé a jednak jsou příčinou všeho ostatního. 2. C. Místo první filosofie v systému věd a její význam – Met. II., VI. • Teoretické vědění: – Fyzika • věda o určitém druhu jsoucna (περὶ γένος τι τοῦ ὄντος); • věda o jsoucnosti, která má v sobě počátek klidu a pohybu (περὶ οὐσίαν ἐν ᾗ ἡ ἀρχὴ τῆς κινήσεως καὶ στάσεως ἐν αὐτῇ); • věda o jsoucnosti, která není odlučitelná od látky (οὐ χωριστή). (Ovšem jako jednotliviny – v pohybu či v klidu – jsou předměty fyziky odloučeny, tj. existují samy o sobě.) – Matematika • věda (aspoň některé její části) o předmětech nehybných (περὶ ἀκίνητα), • ale ne odloučených (οὐ χωριστὰ), nýbrž existujících v látce (ὡς ἐν ὕλῃ); – První filosofie (theologie) • věda o nehybné jsoucnosti (οὐσία ἀκίνητος), tj. o nějakém jsoucnu o sobě, které není spojeno s látkou a je věčné (πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον či nehybní hybatelé)