AFILIACE Co je to AFILIACE? Afiliace • = tvorba citových a sociálních kontaktů s druhými lidmi, která se projevuje příslušností ke skupině nebo členstvím v ní • v některých teoriích osobnosti je brána jako základní potřeba, protože zahrnuje potřebu lásky,přátelství a spolupráce; může být založena také na také na nutnosti snížit úzkost nebo zbavit se nejistoty Motivace afiliace – O´Connor,Rosenblood(1996) • Homeostatický model- touha být v kontaktu s druhými představuje pohnutku, na jejímž základě lidé vyhledávají optimální rozsah sociálního kontaktu. • Prožívají-li jedinci příliš intenzivní samotu,hledají sociální kontakt, dokud není nasycen • „pud afiliace“.Dojde-li k přemíře kontaktů, volí naopak samotu,aby bylo dosaženo rovnováhy. PROČ? • Emocionální podpora – redukce úzkosti • Předpokládá se,že touha po afiliaci pochází především z toho, že během evoluce sdružování jedinců při hrozbě ze strany agresorů zvyšovalo naději na přežití. • Výzkum – Schachter(1959) • Probandi, kterým bylo oznámeno, že je čeká bolestivý experiment, chtěli na tento čekat společně.Na rozdíl od druhé skupiny, kteří očekávali bezbolestnou událost. • Probandi z první skupiny také preferovali společnost stejně „naladěných“ lidí, než těch nacházejících se v kvalitativně jiné situaci. • Buunk (1995) • Studie provedená s postiženými jedinci; lidé prožívající úzkost mají vyšší potřebu o své situaci hovořit. SOCIÁLNÍ SROVNÁVÁNÍ • Teorie sociálního srovnávání • teorie kladoucí důraz na skutečnost, že jedinec posuzuje své postoje ,schopnosti a emoce na základě srovnávání projevů druhých osob v podobné situaci. • tento proces probíhá především tehdy, je-li jedinec nejistý • Festinger( 1954) • Ve víceznačných situacích kontakt s druhými poskytuje jedinci příležitost konfrontovat své reakce s reakcemi druhých.Na základě výsledků posoudí, zda reaguje vhodně nebo ne. • Gump, Kulik (1997) • - jedinci čelící strachu trávili více času tím, že pozorovali projevy a reakce jiných jedinců, na něž čekala procedura, než projevy jedinců očekávajících zcela jiný zásah. REDUKCE ÚZKOSTI • Při tendenci vyděšených či úzkostných lidí pobývat v přítomnosti druhých hraje ještě důležitější roli redukce úzkosti. Jedinci,nacházející se se v ohrožující situaci, se často obracejí na jedince,kteří jsou jim blízcí a mohli by je uklidnit a poskytnout jim podporu. • Na jejich chování má také vliv jejich styl připoutání. • Výzkum - Simpson,Rholes,Nelligan (1992) • Jistě připoutané ženy ve stavu úzkosti tím více vyhledávaly pomoc od partnera,čím byly úzkostnější, zatímco ženy s vyhýbavým stylem připoutání vyhledávaly tím méně podpory u partnera, čím byly úzkostnější. VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ • Vyhledávání přítomnosti druhých v situaci stresu naplňuje potřebu jedince získat informace o povaze hrozby. • Sahver, Kinnert (1982) • Dítě vyhledává rodiče nejen proto, aby mu poskytli citové ujištění a uklidnění, nýbrž i kvůli tomu, aby podle jejich reakce poznalo, nakolik je situace vážná. • Podle těchto autorů podobnou strategii aplikují i dospělí. • Všechny tři pohnutky (sociální srovnávání, redukce úzkosti,vyhledávání informací) se vzájemně nevylučují, spíše se vyskytují společně. • Jedinci prožívající stres mají tendenci vyhledávat kontakt s jedinci,kteří prožívají podobnou situaci a mohou jim zprostředkovat sociální srovnávání, na jehož základě jedinci posoudí své pocity, přičemž klidné osoby,s nimiž se budou srovnávat, jejich úzkost zmírní a informovaní lidé jim poskytnou objektivní informace o povaze hrozby. AFILIACE A OSAMĚLOST • Osamělost je jedním z hlavních příznaků nedostatku afiliace. • Osamělost = složitá afektivní reakce pramenící z prožívaného nedostatku kvantity a kvality sociálních vztahů Shaver,Rubinstein (1980) • osamělost se skládá ze čtyř oblastí pocitů a prožitků: • zoufalství (beznaděj, bezmoc,..) • deprese (smutek, sebelítost,..) • netrpělivá nuda (neklid, nuda,nesoustředěnost) • sebepodceňování (prožitek nejistoty) Weiss (1975) • - existují dvě odlišné podoby osamělosti : emoční osamělost zapříčiněná absencí životního partnera a sociální osamělost způsobená absencí přátel a vazeb v sociální síti NÁRAZNÍKOVÁ HYPOTÉZA SOCIÁLNÍHO KONTAKTU • Výsledek působení situace, v níž jedinci, kteří mají pocit, že jim druzí pomáhají, jsou stresujícími událostmi ovlivněni v menší míře než lidé, kteří mají pocit podpory neprožívají. Interpersonální vztahy Vanda Šimkovská Faktory ovlivňující navazování interpersonálních vztahů • Afiliace • Fyzická blízkost • Obeznámenost • Podobnost v postojích • Sociální dovednosti • Atraktivita Fyzická blízkost Festinger, Schachter, Back- funkční vzdálenost • méně překážek při formování přátelství • více informací o člověku (postoje, zájmy, hodnoty…) • efekt pouhého vystavení Yinon, Goldenberg, Neeman- role blízkosti při navazování kontaktů • účinky se násobí, pokud si jsou jedinci povahově podobní • pokles přitažlivosti Podobnost Teorie sociálního srovnávání- více užitečných informací a podnětů získáváme, hovoříme-li s lidmi sdílejícími naše názory Klasické podmiňování- když slyšíme, že někdo projevuje názory, které nám jsou blízké, začneme prožívat pozitivní emoce; takovou reakci lze vytvořit i u jiných osob Výhrady • podobnost postojů působí na přitažlivost jen tehdy, jsou-li postoje pro jedince důležité • předpoklad, že ostatní s námi sdílejí naše postoje • větší význam má podobnost preferovaných volnočasových aktivit, než podobnost postojů • komplementarita interpersonálního vztahu Přátelství Reciprocita (vzájemnost) Teorie spravedlnosti Ženy- sdělování soukromých informací, řešení soukromých problémů, projevy citů Muži- podobné zájmy, společné aktivity, méně osobní Evoluční teorie Teorie sociální směny co nejvyšší míra zisku (pochvala), minimalizace ztrát; vybíráme si, do jakého vztahu vstoupit podle poměru zisku a ztrát, který tento vztah přináší Dlouhodobé vztahy- 4 stadia (Thibaut, Kelley) • vybírání- zjišťujeme odměny a cenu spojenou se vztahem- experimentování s různými vztahy • vyjednávání- experimentování s poskytováním a přijímáním různých typů odměn • zavázání se- větší zájem o vztah samotný • institucionalizace- stanovení norem, vzájemných očekávání Aplikovaná sociální psychologie qatraktivita fyzická a osobní qteorie atraktivity Atraktivita • Faktory ovlivňující vznik přitažlivosti žSITUAčNí • BLíZKOST - Festinfer a kol.(univerzitní koleje) , Bossard (bloky - partnerství), Clarke(manželství ) Efekt blízkosti – výzkum Festinger Schachter a Back 1950 Studentské koleje Westgate West • POVĚDOMOST - Zajonc(fotografie), Segal(abeceda), Newcomb(byty) • Efekt pouhého vystavení (mere exposure) Zajonc • Efekt přesycení - negativní vliv opakované expozice • Efekt frekvence žSITUAčNí • Faktory ovlivňující vznik přitažlivosti žOSOBNí FAKTORY • PODOBNOST – osobnostní složka - Rubin(odmeny), Cann(postoje), Snyder a Fromkin (komplementarita) • VZáJEMNé SYMPATIE – fyzická atraktivita - Aronson (princíp výnosu a nákladu), Aronson a Linder (zisk a ztrata) Osobnostní atraktivita žNÁZOROVÁ PODOBNOST žVRCHOL DENNÍ AKTIVITY žZ DALŠÍCH ČINITELŮ: žVĚK, žETNICKÝ PŮVOD, žNÁBOŽENSKÉ VYZNÁNÍ, ž SEXUÁLNÍ ORIENTACE, žVZDĚLÁNÍ, žSOCIOEKONOMICKÁ ÚROVEŇ, žALE TÉŽ SOCIOPATOLOGICKÉ JEVY (KONZUMACE DROG, DELIKVENTNÍ SKLONY, PROMISKUITA). Fyzická atraktivita žROZLIČNÝ JE IDEÁL KRÁSY (individuální, sociokulturní, roli hrají módní trendy) - http://www.life.com/image/50364166/in-gallery/25432/20-classic-beauties-peoples-picks - MEDZIPOHLAVNÍ ROZDÍLY žPRAVIDLO LEVELINGU (MATCHING PHENOMENON) žPeople Magazine Proč vede fyzická atraktivita k tendenci navazovat známost? • URČITÝ DRUH ESTETICKÉHO USPOKOJENÍ • SOCIÁLNÍ ODMĚNA V PODOBĚ UZNÁNÍ • TRADOVANÉ PŘESVĚDČENÍ • Teorie atraktivity • model emocionálního posílení (Byrne, 1970, 1971) • teorie rovnováhy (Heider, 1958) • teorie sociální výměny (Thibaut, Kelley, 1959) • teorie rovnosti (Walster, Berscheid,1978) Informační zdroje žHill,G.: Moderní psychologie.Portál: Praha,2000 žVýrost J, Slaměník I: Aplikovaná sociální psychologie 1. Praha: Portál,1998 žEco, Umberto. Dějiny krásy. Praha: Argo, 2007 žHewstone, M., & Stroebe, W.:Sociální psychologie. Praha:Portál,2006 žAronson, E.:Social psychology.Upper Saddle River, NJ : Prentice Hall, 2005. žhttp://www.sexualne.cz/dokumenty/atraktivita.pdf žhttp://www.life.com/image/50364166/in-gallery/25432/20-classic-beauties-peoples-picks Triangulární teorie lásky, spokojenost ve vztahu, stabilita vztahu - investiční model Eva Kratochvílová Triangulární teorie lásky • Láska má tři komponenty • Intimita – Hřejivá • Vášeň – Hořká • Rozhodnutí/závazek - Chladná Deset znaků intimity v blízkých vztazích • přání, aby žil milovaný v blahu • zakoušení štěstí s milovaným • úcta, respekt k milovanému • možnost spolehnout se na milovaného, když je třeba vzájemné porozumění • společné sdílení majetku • přijímání emocionální opory od milovaného • poskytování emocionální opory milovanému • intimní komunikace • hodnota druhého ve vlastním životě Kombinací tří komponent se Sternberg dostává k osmi "způsobům" lásky, ze kterých pak vychází druhy lásky. Těchto osm typů vyjadřuje samozřejmě extrémní polohy. • "Mít rád„ • "poblázněná láska„ • "prázdná láska„ • "romantická láska„ • "věrná láska„ • " pošetilá láska„ • "úplná láska„ • "neláska" Spokojenost ve vztahu - typický vysoký stupeň intimity, která má dle Reise a Patricka (1996) tři podmínky: • 1. pečování • 2.porozumění • 3.vzájemná úcta Investiční model Oddanost je podmíněna třemi faktory: • 1. vysoká spokojenost • 2. vnímaná nízká kvalita alternativ • 3. vysoké investice Literatura: • Sociální psychologie, Miles Hewstone, Wolfgang Stroebe, Portál 2006 • The psychology of love, Robert J. Sternberg, Yale university press, 1988 • Sociální psychologie, Výrost, Slaměník, Grada 2008 Prosociálne správanie Matej Belko Prosociálnosť – prosociálne správanie • Správanie, ktoré má za cieľ pomocť inému človeku. • Skutky a činy vykonané v prospech druhého človeka bez očakávania odmeny • Široké spektrum situácií (bežné až výnimočné) 2 stupne prosociálnosti • 1. Správanie, ktoré prospieva spoločnosti ( spolupráca, pomoc… za ktoré človek neočakáva odmenu iba tzv. sociálny súhlas = poďakovanie) • 2. Altuizmus – správanie v pospech druhého človeka, ktoré má nezištný charakter, pomáhame vedome a neočakávame ani najmenší zisk Formy altruizmu • Darovanie – dobročinnosť, dary • Porozumenie – pri ťažkostiach iného • Pomoc – pri dosiahnutí určitého cieľa • Ponuka na spoluprácu – spolupráca s tými, ktorí to potrebujú • Podpora – pri dosiahnutí cieľa vs. Zabránení straty Determinanty prosociálneho správania • Dispozičné determinanty – svedomie, normy, proces internalizácie (zvútorňovanie sociálnych noriem na osobné normy). Na základe noriem, hodnot, potrieb a preferencií si člověk vytvára osobné ciele, sú špecifickejšie (úspech, uznanie) a ovplyvňujú prosociálne správanie. • Situačné determinanty - osoba, ktorej treba pomôcť: pohlavie, oblečenie - príčiny poblémov (nami predvídané): ak je príčinou vlastná nezodpovednosť, menšia tendencia pomoct - počet prítomných: Bystander efect – čím viac ľudí, tým väčšia difúzia zodpovednosti. - nejednoznačnosť situácie: strach z nevhodnosti zásahu Prosociálne scenáre a zručnosti • Sú to konkrétne vzorce správania, ktoré využívame v sociálnej interakcii • Delíme ich na: 1. Elementárne 2. Komplexné Elementárne - pomáhajú vytvárať optimálne vzťahy: • pohľad • úsmev • pozdrav • rozhovor • poďakovanie Komplexné - podľa Olivara: • pomoc • darovanie • delenie sa • spolupráca Teórie posociálneho správania • Teória sociálnej výmeny • Teória vzájomnej závislosti Literatúra: Sociální psychologie, Miles Hewstone, Wolfgang Stroebe, Portál 2006 Sociálna psychológia, Teodor Kolárik, SPN 1993 Člověk je (ne)tvor společenský, Jan Kosek, Argo a Dokořán 2004