Latina pro Religionisty – hodina I.

                                             Gramatika



1. První deklinace substantiv: vzor fēmina, ae f.:

Kmenová samohláska: ā


PÁD/ČÍSLO

                                                          SINGULÁR (sg.)

                                                                                                   PLURÁL (pl.)

NOMINATIV (nom.)

                fēmin-a

                                                        fēmin-ae

GENITIV (gen.)

                fēmin-ae

                                                        fēmin-ārum

DATIV (dat.)

                fēmin-ae

                                                        fēmin-īs

AKUZATIV (ak.)

                fēmin-am

                                                        fēmin-ās

VOKATIV (vok.)

                fēmin-a !

                                                        fēmin-ae !

ABLATIV (abl.)

                fēmin-ā

                                                        fēmin-īs



Rod: tato substantiva jsou většinou feminina. Někdy mají ovšem rod mužský: jména bytostí mužských
(poēta – básník, agricola – zemědělec, nauta nebo nāvita – plavec), národů a většiny řek. Kromě
toho si zapamatujte spojení Hadria Caeruleus – blankytně modré Jaderské moře.

POZOR: Samozřejmě i zde je na místě poznamenat, že se používaly také odlišné tvary: zvláště
historické tvary v zavedených slovních spojeních (pater familiās – hospodář, māter familiās –
hospodyně), dále pozůstatky lokálu ve tvarech: domī mīlitiaeque – v míru i ve válce, Rōmae –
v Římě; a u některých slov také tvary lépe rozlišující rod v případě, že byl jeden tvar shodný pro
maskulina a feminina: dīs deābusque (dea – deus), fīliīs fīliābusque (fīlia – fīlius).



2. Adjektiva: Podle vzoru fēmina se skloňují i ženské tvary takzvaných trojvýchodných adjektiv, tj.
bona, cāra, magna, maesta a další, stejně jako ženské tvary přivlastňovacích zájem – mea, tua,
nostra, vestra.