Latina pro KRBcA09 a RLB110 – hodina X.

                                  Vazba nominativu s infinitivem



Některá verba dicendi a verba sentiendi v pasivu (zejména videor = zdá se, že já..., dicor = říká
se, že já..., narror = vypráví se, že já..., putor = lidé si myslí, že já..., existimor = panuje
domněnka, že já...) uvozují tzv. nominativ s infinitivem, kde nominativ zastupuje podmět věty
vedlejší podmětné a infinitiv její přísudek. Podmět věty vedlejší je však jasně vyjádřen již osobou
a číslem řídícího slovesa, a tak se nominativ ve vazbě nemusí vždy vyskytnout. V nominativu
odpovídajícího čísla a rodu budou však veškeré větné členy rozvíjející podmět (přívlastek shodný,
doplněk, jmenná část přísudku). Do češtiny se překládají vedlejší větou se spojkou „že“:


Romae videor esse, cum tuas litteras lego. (Cic.)                Když čtu tvůj dopis, zdá se mi, že
jsem

                                                                                   v Římě.

Romani videbantur regem passuri esse. (Liv.)                   Zdálo se, že Římané krále strpí.

Isis dea praepotens esse credebatur.                                              Věřilo se, že
Ísis je všemocná bohyně.

Ulixes vir audax fuisse narratur.                                    Vypráví se, že Odysseus byl
statečný muž.



Slovesa iubeo (přikazuji), veto (zakazuji), prohibeo (bráním), sino (dovoluji) uvozují v aktivu
vazbu akuzativní, v pasivu pak vazbu nominativu s infinitivem, přičemž platí, že infinitiv slovesa
je v aktivním tvaru, je-li vyjádřena osoba, jíž se něco přikazuje či zakazuje (v latině podmět věty
vedlejší!). Není-li osoba uvedena, příslušný infinitiv je pasivní:


Iussus erat Ti.Claudius classem in Siciliam                                   Tiberiu Claudiovi
bylo přikázáno, aby

ducere. (Liv.)                                                                odplul s loďstvem na
Sicílii.

Nolani muros portasque adire vetiti sunt. (Liv.)                           Nolským bylo zakázáno
přibližovat se k hradbám a branám.

Paulum legiones Caesar promoveri iubet. (Caes.)                          Caesar přikazuje postoupit
s legiemi o kus dále.

Ulixes sacrum pecus Solis dei violari vetuit.                      Odysseus zakázal ublížit
posvátnému dobytku boha slunce.


Exercitiones

I. Přeložte a všímejte si rozdílů:
 1. Sororem errare puto. – Soror errare putatur.
 2. Tradunt (homines) Homerum caecum fuisse. – Homerus caecus fuisse traditur.
 3. Frater putat me felicem esse. – Frater putat te felicem esse. – Frater felix putatur.
 4. Videor felix esse. – Videris felix esse.


II. Pozorně překládejte:
 1. Amicus iam venisse videtur.
 2. Amici ad nos venturi esse videbantur.
 3. Soror tua laudata esse videbatur.
 4. Oppidum ab hostibus deletum iri iudicabatur.
 5. Servi cum militibus fortiter pugnavisse traduntur.
 6. Socrates nihil scripsisse iudicatur.


III. Přeložte do latiny:
 1. Zdá se, že nepřítel byl poražen.
 2. Niobě se vypráví, že měla sedm dcer a sedm synů.
 3. Soudilo se, že Římané Hannibala snadno porazí.
 4. Tvoje matka prý nepřijde.
 5. Vojáci už prý nebojují.
 6. Historie je prý učitelka života.


IV. Tvořte věty podle příkladů:

Mercurius nuntius deorum est – Mercurius nuntius deorum esse dicitur/narratur/putatur.

Romulus fratrem suum necavit. – Romulus fratrem suum necavisse dicitur/narratur/putatur.
 1. Iulius dominus severus est.
 2. Ianus duas facies habebat.
 3. Romulus Palatium munivit.
 4. Solon vir sapiens et iustus fuit.
 5. Cinna versiculos in M. Valerio Martiale scripsit.


V. Věty upravte tak, aby tučně vytištěná slova byla v pasivním tvaru:
 1. Narrant Helenam mulierem pulcherrimam fuisse.
 2. Iubent nos loqui.
 3. Dicunt Caesarem magnis virtutibus vitiisque praeditum esse.
 4. Vetuerunt me Romam venire.
 5. Ignorabam consulem nos pugnare vetuisse.


VI. Vyberte správný tvar a doplňte věty:
 1. Vobis (videtur x videmini) iustus fuisse.
 2. Sibi (videbuntur x videbitur) beati esse.
 3. (Videbantur x videbatur) nuntii ad regem mitti.
 4. Mihi (videbar x videntur) dives esse.


VII. Překládejte:
 1. Dux militibus auxilium mitti iussit.
 2. Dux milites auxilium mittere iussit.
 3. Milites auxilium mittere iussi sunt.
 4. Milites auxilium mitti vetuerunt.
 5. Auxilium mitti iussum est.
 6. Auxilium militibus mitti vetitum est.
 7. Magister discipulos epistulam mittere in scholam iussit.
 8. Magister epistulam discipulis mitti iussit.
 9. Epistula scribi discipulis vetita est.
10. Discipuli scribere epistulam vetiti sunt.
11. Discipuli matri epistulam mittere iussi sunt.
12. Mater magistro discipulos epistulam scribere iussit.