William Jankowiak – Ve jménu otce: teologie, příbuzenství a charisma v americké polygynní komunitě - náboženské významy, stejně jako všechny kulturní významy různým způsobem odrážejí působení oficiální víry a ostatních strukturálních a psycho – kulturních faktorů - protože každá kultura se musí přizpůsobit individuálním a kolektivním zájmům, náboženská dogmata jsou zřídka podporována tak jednotně a souvisle, jak by si náboženští vůdci přáli - takovéto vzájemné působení mezi teologickými aixomy a sociálními realitami přispívá ve velkém měřítku k institucionalizování toho, co nazývá „velebení či uctívání otce“ ve fundamentalistické mormonské kosmologii - jak uvidíme, tak uctívání otce je jedním z pilířů pomocí někhož fundamentalisté konstruují svůj příbuzenský systém a rodinu takovým způsobem, aby jednotlivci byli spojeni se svou církví a její kosmologií - uctíváním otce je komplexem psycho-kulturní konfigurace, která je výsledkem tří nezávislých, ale zároveň provázaných prvků: - 1.) teologie, která obdařuje muže nadpřirozenou esencí, která přikazuje regenerovat náboženské společenství primárně, ne však výhradně, skrze hojnou reprodukci - 2.) úzce spolupracující teologická komunita, která propůjčuje velkou úctu mužům ve vedoucích pozicích jako členům církevního kněžského výboru a/či těm, kteří jsou nezávisle bohatí - 3.) polygynní systém, který je organizován kolem otce/manžela, který je zároveň ústředním bodem, přinejmenším na symbolické rovině a který sjednocuje často soutěžící rodinné jednotky s ženou ve středu - data, kterou jsou zde prezentována byla sebrána mezi lety 1993 a 1999 ve fundamentalistické mormonské polygynní komunitě Angel Park (pseudonym) – malé městečko uprostřed hor na západě USA Angel Park: sociální komunita - vzhledem k unikátnosti polygynního systému se často přehlížejí společné rysy, které fund. Mormoné sdílí s mainstreamovou americkou kulturou, zejména hodnoty střední třídy: skromnost, kontrola osudu, víra v osobní odpovědnost - přesto, že jisté aspekty kultury považují za nemorální, mnoho členů komunity je zaujatými diváky celostátních a mezistátních událostí (mnoho polygynních rodin např. vystoupilo v různých talkshow, kde se vyjadřovali a obhajovali svůj životní nábožensky založený životní styl) - současní členi, nejsou jako Huterité, kteří se distancovali od mainstreamové americké kultury – život je třeba si užít a nevzdávají se některých požitků konzumní společnosti - přesto, že nikdy zcela neodmítali mainstreamovou kulturu, často byli předmětem její nenávisti – za dobu existence komunity – téměř 70 let - opakovaně čelili jak sociální, tak politické persekuci - od r. 1882 se jak federální tak státní úřady snažili omezovat práva Mormonů v Utahu – v důsledku toho se mnoho z nich, kteří praktikovali polygynii ukryli, uprchli do méně exponovaných oblastí v Utahu, Arizoně, Idahu a Mexiku - od r. 1897 téměř 200 Mormonů bylo za praktikování polygynie posláno do vězení - navzdory všem persekucím mnoho církevních vůdců, někteří z nich byli zakladatelé Angel Parku, věřilo, že pokud by se vzdali instituce polygynního manželství, vzdali by se jednoho ze základních článků víry, a proto tak odmítli učinit - jejich rozhodnutí vedlo k více jak dvou generačnímu sporu mezi Angel Parkem a hlavním proudem mormonské církve, který v r. 1890 polygynii oficiálně zakázal - polygynie tak tvoří primární prvek, který teologicky odděluje fundamentalisty od tradičního proudu - jak spory se samotnou církví, tak vnější tlak naopak posílil věřící uvnitř komunity - od 60. let dochází k postupnému zvyšování tolerance, i když neochotné - americká mainstreamová kultura začala tolerovat „soužití na psí knížku“, alternativní výchovu dětí a ostatní sociální experimenty v rodinném životě, polygynní komunity se staly „veřejným tajemstvím“ a začaly být kulturně tolerovány - Angel Park je jedna z 5 sektářských náb. komunit praktikujících polygynii na západě sev. Ameriky a sev. Mexika - každá z komunit je řízena samostatně a mezi sebou mají pouze omezené ne-li žádné kontakty - populace v Angel Parku je přibližně 6500, s téměř víc jak polovinou populace pod 12 let - jedná se o komunitu, jejíž členové záměrně žijí, nebo se od nich očekává, že budou žít, v polygynii - na rozdíl od mormonismu 19.stol, kdy pouze 10 až 20% praktikovalo polygynii, zde je to více jak 45% (158 rodin z 350) - na první pohled jejich městečko působí zcela obyčejně, hlavní ulice je vydlážděná, vedlejší už ne – domy jsou však něco zcela jiného – lidé zde budují tzv. „velké domy“, kde celá polygynní domácnost žije pohromadě – setkáme se s malými 3 pokojovými obytnými vozy i s velkými domy v různých stádiích renovace - vzhledem ke své geografické poloze není Angel Park ekonomicky soběstačný a mnoho členů, tak musí být zaměstnáno mimo komunitu (učitelé, sestřičky, řidiči náklaďáků…), i přesto, že v komunitě je téměř nulová nezaměstnanost, není nijak bohatá Mormonská teologie, křesťanství a uctívání otce - několik prvků fundament. mormonské víry poskytuje základní složky pro jejich kulturní kosmologii a také přispívá k institucionalizování otcovské glorifikace v rámci této kosmologie - základem jsou dva články jejich teologie: - 1.) Bůh je polygamista, který miluje všechny své děti, ale zaměřuje se na muže, přesněji, je zde určitá spirituální podstata, která zajišťuje, že muži, kteří žili správně obdrží vyšší spirituální pozici v příštím životě - 2.) muži obsazují vedoucí pozice jak v rodině, tak v církevním sboru a mají tu možnost stát se v příštím životě „božstvem“ nad všemi svými potomky; kněží se stanou bohy nad svými voliči – jejich království je vyšší než království ostatních mužů - v rámci této kosmologické víry je mužovou povinností neustále rozšiřovat své království vstupem do instituce pluralitního manželství - ženy jsou na druhou stranu oceňovány jako matky a manželky – komplementární role k mužům - ženy získávají spásu skrze poslušnost, nejprve otci, pak muži, tím, že se stanou manželkami-sestrami v „nebeské“ (celestial) rodině - manželství dává ženy a muže dohromady na věčnost v nebeském království – vzhledem k tomu, že tato pouta trvají až za hrob ve věčném životě, je v ženině zájmu podporovat mužovi zájmy – tedy měla by porodit co nejvíce dětí a zároveň posilovat manželovu autoritu, zejména před dětmi - další náboženská zásada postuluje, že vztah mezi otcem a synem je základem pro přenos kulturní a spirituální podstaty - z těchto teologických zásad je odvozeno i očekávané chování v polygynní rodině – muž je náboženským středem a autoritou v rodině - jeho pozice je neustále posilována tím, že každou neděli vede náboženskou výchovu v domácnosti, vede i domácí modlitby, zařizuje sňatky svých dětí, rozděluje rodinný příjem a vypráví dětem a ženám své náboženské sny - tato komunita žije v přesvědčení, že jsou Bohem vyvolení, zrození k tomu, aby žili plně v evangeliu, vytvořili to, co prorok Smith nazval božím ideálem: nebeské království na zemi - členi Angel Parku si společně s ostatními fundamentalisty myslí, že hlavní proud mormonů pochybil, když se pod tlakem světské vlády vzdal instituce polygynního manželství jakožto pozemského ideálu - polygynie je klíčem ke spasení – náboženští vůdci neustále podporují a nabádají komunitu k tomuto typu manželství – „pokud máš dvě ženy, ale v srdci jsi monogamní, obávám se, že všemohoucí tě nebude potřebovat“ - z mnohoženství se stal jakýsi kulturní fetiš, neboť muži, kteří mají 3 a více žen jsou považováni za spirituálně čistější než ostatní Uctívání otce/ idealizace otce - sociální postavení v každém americkém městě se točí kolem bohatství, náboženského členství a etických postojů – to samozřejmě platí i v Angel Parku, který je řízen náboženskou elitou „přímo povolaných Bohem“ - k dosažení ideálu bylo třeba zajistit sociální a ekonomickou podporu členům - myšlenkou bylo vytvořit podpůrné prostředí, které by jednotlivcům pomohlo přenést se přes běžné lidské potřeby a stát se více spolupracujícími a spirituálně zaměřenými lidmi, vhodnými pro vstup do nebeského království - v tomto náboženském rámci hrají muži zásadní roli – nejen díky funkcím, které v rodině i komunitě zastávají, ale i díky speciální vlastnosti jejich pohlaví, která jim umožňuje stát se vysokými knězi celé komunity - historie jakékoliv skupiny je často utvářena příběhy, které si skupina sama vypráví – nic není tak mocné, jako historická svědectví, která si lidé říkají na společných shromážděních – v AP jsou tyto příběhy zaměřeny na významné muže, otce, kteří přispěli k rozvoji komunity - všechny tyto hagiografie jsou ve svých prvcích nápadně podobné – představují nám zpravidla muže, který vytrval ve víře přes těžkosti, finanční ztráty, podílel se na aktivitách komunity – např. vybudováním tolik potřebné pily apod., bojoval za ideje celé komunity apod. - tyto příběhy se vyprávějí zejména na veřejných bohoslužbách, rodinných setkáních, při rozhovorech s přáteli - toto zjevné zidealizování otce není neobvyklé ve vzpomínkách jakýchkoli dospělých dětí, přesto v AP se stali částí náboženského rituálu - uctívání otce je ještě zvyšováno např. tím, že každý maturant musí napsat o své rodinné historii či o historii nějakého významného člena komunity, který je svým způsobem považován za otce celé komunity, tedy otce všech - tyto příklady neznamenají, že by matky byly považovány v AP za nedůležité, na veřejnosti se však zmiňují a používají idiomy adorace otce a zřídka se užívají termíny mateřské lásky Soutěžení o otcovu reputaci - přestože se jak fundamentalistická mormonská teologie i církevní autority snaží nepodporovat upřednostňování některých rodin (např. hierarchické rozdělení podle relativního sociálního bohatství), neoficiálně tato praxe v AP kvete - soutěž mezi rodinami dějí několika způsoby: „písňové duely“ mezi dětmi konkurenčních rodin, obecné škádlení vrstevníků a veřejná kritika či zesměšňování něčího chování - mezi nejoblíbenější patří „písňoví duely“ mezi dětmi (pouze mezi nimi a ne mezi dospělými jako v případě Eskymáků) – př.: jeden zanotuje „tvá rodina je moc jednoduchá, prostě moc jednoduchá“, druhý to okamžitě zopakuje a nahradí jméno své rodiny za jméno rodiny protivníka - škádlení mezi dětmi obsahuje zesměšňování ve jménu otce – př. při basketu, když je chlapec nešikovný, je to prezentováno jako typická vlastnost všech Jacksonů; obdobně to funguje i v pozitivním slova smyslu – je stejně dobrý muzikant jako jeho otec - v AP je tak jaksi v rovnováze uctívání a zesměšňování otce – což udržuje jisté postavení konkrétních otců v místní sociální hierarchii Charismatický otec: představa polygynní rodiny - polygynní sociální organizace je částečně výsledkem teologických axiomů, kdy je otec považován za náboženského specialistu a hlavní autoritu v rodině a částečně vychází ze sociální dynamiky polygynního rodinného života, kdy muž – otec a manžel je ústředním bodem, kolem kterého se sdružují ženy a děti a vytváří rodinná identita - v dětech je podporován obraz všemohoucího otce jako zdroje biologické a náboženské autority – udržení tohoto obrazu vyžaduje neustálou pozornost a ujišťování ze strany otců a jejich žen - tato ústřední myšlenka napomáhá vyhnout se obecným sklonům k matrifokalitě (zejména ve středních vrstvách americké bílé společnosti jsou rodiny soustředěny kolem matky a založeny na silném poutu mezi matkou a dětmi) - mormonská představa pravé lásky se značně podobá té z 19. stol. z viktoriánské Anglie – představa čisté duchovní lásky - ve skutečnosti sexuální láska je ve fundament. mormonské společnosti značně zerotizována - mormonští polygynisté trvají na tom, že sexuální potěšení je vhodnou touhou a je vedlejším produktem partnerské lásky, tedy manželské lásky - mormonská kosmologie postuluje, že před narozením všichni žijí s bBohem jako duch - v této předexistenci jsou si jednotliví muži a ženy zaslíbeni na věčnost (i pro tento život) – jednotlivci proto musejí usilovat, aby našli svou „pravou lásku“ a svým způsobem se znovu oženili - pokud se tak nestane hrozí, že partner na této zemi se nebude shodovat s nebesky vyvoleným, z čehož mohou plynou některé problémy - je mnoho způsobů, jak si najít partnera – nejběžnější je získat ženu od jejího otce – pokud všechny strany souhlasí, pár jde k kněžské radě a zažádá o souhlas a požehnání - v 50. a 60. letech, kdy byla komunita ovládána úzkou kooperující skupinou, si otcové často měnili mezi sebou své dcery - vzhledem k tomu, že tyto výměny byly zřídka okamžité – muselo se např. čekat dokud dcera nedosáhne dospělosti – bylo zde určité napětí, že slíbená dcera bude provdána za někoho jiného, či hůře, že sňatek odmítne, proto se tyto soukromé dohody vesměs ukončily v momentě, kdy byla výměna dokončena – jedna z věcí, proč se neuchytil systém manželských výměn byla též absence rodů - základním kamenem rodinného života v AP je představa, že domov každého muže je jeho vlastní království a ostatní nemají právo do něj zasahovat (poučovat, jak jej vést, …) - dcery jsou předurčeny k tomu, aby vstoupily do království jiného muže a syni, aby si vytvořili své vlastní království – syni tak tvoří svým otcům jistou konkurenci - vyskytuje se zde preferování sňatků dcery s prorokem komunity – většinou náboženský vůdce komunity, který komunikuje s Bohem - vesměs v pokročilém věku – takové manželství s mladou ženou není konzumováno, muž raději čeká na další život, kdy znovu nabude sil a zplodí spirituální potomky - motivací k těmto svazkům jsou zejména materiální výhody a na symbolické rovině muž získává větší prestiž tím, že jeho dcera je provdána za proroka - nedá se říct, že by naplánovaná manželství nutně vedla k nešťastným svazkům – některá ano a některá ne – pokud partner není dostatečně emocionálně zainteresován prostě čeká, že s lety láska přijde - vyskytují se i případy, kdy rodiče nesouhlasí s dceřinnou volbou (méně často se synovou), i případy, že svazek shledá nevhodným kněžskou radou - mormonská teologie je částečně odvozena z transcendentalismu 19. století – kdy boží vůle se může projevit skrze činy či osobní introspekci a zjevení - díky tomu mají upřímně zamilované páry celkem pevnou půdu pod nohama – rada se může mýlit - jinou cestou je provdání se mimo komunitu a ve vhodnou chvíli se opět navrátit zpět Rodinná politika: manželky a glorifikace otce - mormonská polygynní rodina je držena pohromadě ideou harmonické lásky - jako v ostatních polygynních manželstvích i zde jsou sociální vztahy založeny na osobních citech stejně jako povinnostech – rodina je neustále v ohrožení – nepředvídatelné, zda se on/ona rozhodne upřednostnit uspokojení svých osobních potřeb před harmonií v rodině - muži, jakožto symbolický střed rodiny, musejí jednat se svými ženami stejně – jak po citové, tak ekonomické stránce - ženy jsou co se týče jakéhokoliv upřednostňování velmi citlivé a obezřetné – pokud se muži podaří vyhnout se vlastním zájmům či jak je prezentováno „obětovat“ je v zájmu náboženských principů, musejí to zvládnout i ženy a rodina pak žije v relativní harmonii - nejkřehčí a nejnebezpečnější situace nastává samozřejmě v momentě, kdy do rodiny přichází nová manželka – jistá zkouška ženiny náboženské oddanosti a vůle žít ve společném manželství - jako v ostatních polygynních společnostech i zde se ženy snaží mít se svým manželem co nejsilnější citový vztah, což je často v rozporu s názory církevních autorit, které zdůrazňují, že přirozenou mužskou rolí je být ve vztahu ke svým ženám emocionálně neutrální - k boji o mužovu pozornost jsou často využívány děti – děti jsou ponoukány k milování a uctívání svého otce – což slouží jako důkaz nadřazenosti matek nad ostatními ženami - tato taktika však může být i nevědomá, vzhledem k tomu, že ženy se snaží upoutat mužovu pozornost, děti, které chtějí potěšit jak otce tak matku jen následují příklad - děti se pak identifikují s dvěmi odlišnými příbuzenskými pozicemi – matčinou a opnosti otcovou linií – např. když se zeptáte na jejich pořadí, každý bez ohledu na věk a pohlaví nejprve zmíní jejich pozici vzhledem k matce, druhotně pak v rámci širší rodiny – př. muž zmiňuje, že byl prvním dítětem v rodině své matky a šestým dítětem v rozšířené rodině a otcův třináctý syn Duchovní potvrzení: sny a vize - zkušenosti s vizemi a sny jsou nejživějším potvrzením osobní schopnosti komunikace se spirituálním světem – sdílením těchto vizí a snů s dětmi a ženami je otcova autorita nepochybně potvrzována - právě pomocí snů a vizí hledají mormonští fundamentalisté porozumění boží vůli - víra v ně je natolik silná, že často jsou dle snů a vizí činěna závazná rozhodnutí Láska, rozporuplnost a nepřátelství - zbožňování otce je zmírněno skutečnými zážitky z dětství a dospívání - ti, jimž otec zemřel v dětství svého otce naprosto zbožňují, uctívají - nicméně dlouhotrvající soužití s otcem vyvolává vzpomínky, které jsou méně zastřeny idealizací na základě fantazie - realita nutí mnoho synů a dcer přizpůsobit se kulturnímu ideálu navzdory osobním zkušenostem, které mohou být méně dokonalé - v AP je běžným jevem, že děti touží po zkušenosti mít se svým zesnulým otcem bližší vztah - úmrtí otce před dospěním dětí je v AP běžným jevem, neboť si muži často berou mladší ženy – v těchto případech je otec značně zidealizován (byl důležitý, dělali spolu samé krásné věci, matky to potvrzují, ačkoliv to nemusela být pravda) - vzhledem k tomu, že otcovo skutečné zaujetí pro rodinu se různí – od důvěrnosti po naprostý nezájem není překvapením, že v pozadí je určitá ambivalence vůči otci, který je oceňován jako sociální symbol – střed rodinné organizace a identity - otec se stává klíčem ke spojení církve a jednotlivce v jeden kulturní systém - veřejně je otec vždy ctěn a oslavován, v soukromí však vystupují i rozporuplné pocity vůči otci - jisté smíření mezi realitou a kulturním ideálem se uskutečňuje zejména 3 způsoby: absolutní oddaností, obezřetnou úctou či odmítnutím - obezřetná úcta je nejčastější pozicí a projevuje se zejména v jasném rozlišení mezi symbolickými schopnostmi otce a jeho vlastností jako muže - odmítnutí uznání otce jako symbolu hodného úcty znamená jisté sebe-vyloučení z komunity, které je často doprovázeno reálným opuštěním komunity - ambivalentní vztek vůči otci ve skutečnosti přispívá k institucionalizování uctívání otce v AP, zejména skrze přesměrováním viny, která doprovází odmítnutí Závěr - transformace otce v uctívanou, mocnou a téměř zbožštělou postavu je hlavním prvkem, který odlišuje současné fundamentalistické mormony od hlavního mormonského proudu - ve společných pravidelných setkáních ve jménu otce, rodiny a komunity oslavují jejich kulturní dědictví stejně jako obnovují jejich odevzdání se stvoření a udržují to, v co věří, že je ideální rodinná jednotka jejich nebeského otce – polygynní manželství Christoph Brumann - Příbuzenství v utopických komunitách Oneida - charismatický vůdce John Humphrey Noyes (1811 – 86) – jeho slovy Oneida nejradikálnější sociální experiment v US historii - ve státě New York - vzdělán jako protestantský pastor, konvertoval k Perfekcionismu – našlo mnoho příznivců v náb. vzkříšení v Nové Anglii ve 40.letech 19. stol. - dle Perfekcionismu druhý příchod Krista a příchod nového věku již nastal a pravý věřící měli na dosah žít život bez hříchu - nadto Noyesův výstřední výklad Matouše 22,30 „…“ – ho vedl k tomu, že božská láska již nemusí být svázána pouty monogamního manželství - pochopitelně toto přesvědčení, ačkoliv zprvu presentováno velmi obezřetně, vedlo ke ztrátě jeho úřadu a odchází do ústraní do Putney ve Vermontu spolu s několika příznivci - zde se zamiloval do Mary Cragin – v r. 1846 se tedy rozhodl uvést své názory do praxe a přesvědčil manžela Mary a svou ženu, aby začali žít ve společném manželství - postupně se k nim přidávali další příznivci a zrodilo se tzv. „komplexní manželství“, jak jej nazval Noyes - tato aliance nebyla prokletá (zatracená) nezávaznou láskou, neboť muži praktikovali „mužskou zdrženlivost“ (coitus reservatus) – tím šetřili semeno (Noyes jej přirovnával k životní síle) a chránili ženy od nechtěného těhotenství - pravděpodobně to též přispívalo k čistější sex. zkušenosti – naplnění duchem lásky – mohlo to též sloužit jako prostředek k uctívání Boha - veškerá sexuální aktivita byla kontrolována celou skupinou a jakékoliv výlučné sblížení („speciální láska“) dvou lidí bylo trestáno jejich oddělením - v r. 1848 se skupina přestěhovala do státu New York, kde se sloučili s další komunitou Perfekcionistů a usadili se v kraji Oneida - po dvou letech počet členů přesáhl 200 a nikdy pod toto číslo už nespadnul - vybudovali si impozantní, stále existující Mansion House (velké sídlo) - živili se manufakturní výrobou a prodejem zvířecích pastí, mýdel, hedvábí, ovoce apod., prosperovali natolik, že si mohli dovolit zaměstnávat ve svých továrnách i lidi zvenčí - už v 1870 ochladnul náboženský entusiasmus a Noyesova pozice jako vůdce se zmenšovala, přesto stoupal počet členů, v r. 1878 dosáhl počtu 306 - experiment skončil r. 1881, kdy se komunita přeměnila na akciovou společnost založenou na osobním vlastnictví majetkových podílů - přesto pro mnohé Mension House zůstal osou jejich sociálního života v následujících desetiletích - kromě malé celibátní přestávky, komplexní manželství přetrvalo více než 3 desetiletí Oneidovské existence - „mužská zdrženlivost“ zpočátku fungovala – průměrně se rodilo méně než dvě děti ročně v komunitě čítající kolem 200 dospělých - zkušenosti s lidmi mimo komunitu vedli k programu „šlechtění“ – představeno v r. 1869 – od této doby měli lidé z komunity, u nichž byly shledány výjimečné duchovní vlastnosti za povinnost rodit pro komunitu potomky – z těchto unií se narodilo 58 dětí - ty byly vychovávány v „dětských domech“ – kontakty s jejich biologickými rodiči byly značně omezovány, naopak podporovaly se vztahy a kontakty s ostatními dospělými - nepotismus (protekce) měl být vymýcen či lépe přeměněn z rodinné úrovně na celou komunitu - toto neobvyklé nicméně účinné uspořádání zjevně fungovalo k uspokojení členů komunity - to se potvrdilo nejen dlouhým trváním této komunity, ale také faktem, že více jak 80% dospělých – zakládajících členů komunity v ní zemřelo či zůstalo až do samotného konce Komunita a rodina: vrození rivalové - jak vidno na případu Oneida záměrně zformované komunity se společným majetkem nejsou svázány s okamžitým neúspěchem – spíše naopak - stejně tak nejsou k zániku odsouzeny ty komunity, které zrušily monogamní manželství, rodinu a příbuzenství - skupinové manželství v případě Oneidy však není jedinou možnou cestou; více působivé stále jsou ty komunity založené na mužském či ženském celibátu - „Harmonie“ byla skupina německých separatistů, kteří po několika střetech se státní autoritou a luteránskou ortodoxií emigrovali v roce 1804 do USA - vybudovali prosperující komunity na třech místech v Pensylvánii a Indianě, založené na zemědělství a lehkém průmyslu a přetrvaly až do r. 1905 - o celé století delší je pak historie „Shakerů“ (Spojená společnost věřících) – tito odpadlíci od anglických kvakerů se zformovali kolem Ann Lee, emigrovali do Nové Anglie a zde spolu s několika následovníky založili v r. 1787 komunitu - obdobě se živili zemědělstvím, rukodělnou výrobou a postupně vybudovali 18 komunálních vesnic - přestože jsou Shakeři považováni za věc minulosti – a stále pamatováni díky výjimečné materiální kultuře – jejich více jak 200 let trvající historie doposud neskončila – stále funguje jedna vesnice v Sabbathday Lake ve státě Maine - znamená však úspěch skupinového manželství či celibátu, že zbavení se instituce rodiny či příbuzenství je zárukou dlouhého trvání komunit? - většina vědců se domnívá, že ano – př. socioložka Rosabeth Kanter vidí rodinu a komunitu jako dvě antagonistické jednotky, které soupeří o loajalitu svých členů – jedna ze složek vždy musí být oslabena – aby byla silná komunita, musí se oslabit rodina – pro tuto příležitost jsou jak skupinová manželství tak celibát funkcionálně stejné, neboť obojí vylučuje manželství Přehodnocení životnosti - při srovnání těch utopických komunit, které byly jasně monogamní a těch které se snažily zrušit monogamní manželství, se na první pohled jeví jako úspěšnější ty druhé - mezi 15 nejdéle fungujícími komunitami – životnost déle než 60 let – bylo pouze 5 monogamních - zatímco monogamie vítězí nad skupinovým manželstvím – 37 let Oneidy představuje rekord – potlačení rodinných vazeb skrze celibát vedlo k delšímu trvání komunit - toto je relativizováno, pokud se blíže podíváme na to, jak bylo dlouhého trvání skutečně dosaženo - Shakeři stále existují jako komuna, ale pouze jedna z jejich vesnic přežila - i v r. 1874 byli popisování jako „banda starých mládenců a starých panen“ a jejich počet se dostal pod desetinou původního maxima za více jak 80 let, v roce 1992 bylo pouhých 8 Shakerů - v případě „Harmonie“ se pokles členů projevil méně než po 30 ti letech - po uplynutí 60ti let počet členů klesl pod jednu šestinu maxima (předpokládá se 750 členů) - po 64 letech méně než 20 zbylých členů (starých) potřebovalo více jak 300 zaměstnanců zvnějšku k udržení chodu jejich podniků - obě tyto komunity by zanikly podstatně dříve pokud by nebyly schopné využít přetrvávajících výnosů z počáteční prosperity - ostatní komuny založené na celibátu – vyjma Amany a Zoaru – vykazují stejné prvky - snažily se pokračovat dokud prakticky nevymřely - pět monogamních komunit představuje jiný obrázek - především všechny stále existují na rozdíl od těch, které dodržovaly celibát – vyjma Shakerů a Domu Davidova - nadto, zatímco se zdálo, že Itto-en a Atarashiki upadají, Huterité, Kibuci a Bruderhof nadále prosperují a nevykazují bezprostředně hrozící pokles členů - tyto tři případy jsou dnes v mnohem lepším stavu než jakákoliv celibátní skupina za stejný počet let - na těchto třech případech jsou vidět jisté výhody monogamních svazků v utopických společnostech Huterité (potomci habánů – něm. novokřtěnců usazených původně na Moravě) - Huterité se vynořili jako součást novokřtěneckého hnutí během reformace - založeni v 16. století v Čechách, byli předmětem pronásledování ze strany katolíků a nuceni k emigraci až na Ukrajinu, během migrací museli opakovaně opouštět komunální majetek - v r. 1874 většina Huteritů emigrovala do USA a později též do Kanady, kde prosperují v zemědělství dodnes - jejich strohý a konzervativní životní styl založený na doslovném rozumění biblickým požadavkům je opačný k hodnotám většiny severoameričanů - navíc jejich německý dialekt je odděluje od ostatních též etnicky - v současnosti je asi 30 000 Huteritů žijících ve 400 koloniích - věří v posvátnost a nerozlučitelnost monogamního manželského svazku - rozvod není povolen a mimomanželské styky jsou považovány za závažný hřích - průměrný věk novomanželů v posledních letech stoupl, ale u více jak poloviny nepřesáhl 25, méně než 5% dospělých přes třicet nikdy nebylo ženatých - muži a ženy pracují odděleně a komunální péče o děti umožňuje ženám věnovat se jiným úkolům - příjem je rozdělován na rodinu, ta se stará o volný čas - manželské svazky potvrzují určitá práva a povinnosti: žena „hospodáře“ huteritské kolonie – ekonomického správce – zastává nejvyšší ženskou funkci šéfkuchařky - jsou zde určité rodinné limity – po křtu musejí Huterité slíbit, že budou upřednostňovat loajalitu ke komunitě před tou k rodině a musejí se zúčastňovat i sankcí např. ostrakismu vůči rodinným členům - přesto zde nejsou hlavní zákazy manželských pout a členi si dokonce mohou vybrat svého partnera - vzhledem ke snižující se velikosti kolonií, jesle a mateřské školky jsou v některých koloniích zrušeny a matky se starají o menší děti - byly vypozorovány znaky poklesu disciplíny a přičteny tomuto vývoji – přesto prozatím nejsou důkazy dostačující, aby předpověděly negativní efekt na komunitu - důrazem na rodinu je Huterská společnost hustě provázána příbuzenskými svazky – což je způsobeno endogamií a faktem, že kolonie přitáhly pouze nepatrné množství lidí zvnějšku - všichni současní Huterité jsou potomci 443 jednotlivců, kteří v r. 1874 emigrovali do USA – ti byli též provázáni - skrze 92 jednotlivců, kteří upustili od vnějších svazků v r. 1860 - ačkoliv se vyhýbají manželství s prvními bratranci, průměrný manželský pár v r. 1970 si byl více příbuzný než druhý bratranci - vzhledem k preferované patrilokalitě se kolonie často sestávaly pouze z několika bratrů a jejich rodin – v krajním případě celá Huterská kolonie čítající mezi 60 a 180 členy může pocházet od jediného páru, jeho potomků a jejich druhů - příbuzenství poskytuje důležité východisko pro individuální jednání - osobní pomoc se nejprve hledá mezi příbuznými - příbuzenské skupiny, zejména skupina bratrů často formují určité frakce, za účelem ovládnutí některých úřadů v kolonii - dědictví této pozice z otce na syna pak není ničím výjimečným - dokonce i některé formy deviace se zdají být založené na příbuzenství, kdy určité rodiny jsou považovány za výjimečně náchylné k opuštění komunity a přidání se k normální společnosti - silné příbuzenské vazby mezi některými členy mohou působit nepřátelsky na ty, kteří nejsou tolik zapletení, ale bylo vypozorováno, že ty kolonie s více příbuzenskými skupinami jsou více nakloněny ke tvoření frakcí na základě příbuzenství než ty s menším počtem skupin - manželské svazky posilují vazby mezi koloniemi, neboť často jdou ruku v ruce s ekonomickou spoluprácí - muži z kulturně deviantních či ekonomicky slabých kolonií mají problém najít partnerku - přestože odmítnutí je neformální a založené na individuálním rozhodnutí, fungují jako silná sankce nutící příslušné kolonie vrátit se zpět do řady - případové studie jedné kolonie v krizi a jiné, která byla exkomunikována ukazují, že nemožnost najít manželky je jednou z nejhorších následků, kterým deviantní kolonie musejí čelit - nadto rodina a příbuzní huterskému odpadlíkovi chybějí nejvíc a je to jeden z nejčastějších faktorů, proč se vracejí zpět do komuny, často i navzdory pochybnostem o jejich způsobu života a náboženské praxe - mnoho členů ze stejných důvodů komunitu neopustilo - potomci jsou důležití pro udržení kolonií - Huterité byly v 50. letech 20.stol. jednou z nejrychleji rostoucích populací s ročním průměrem větším než 4% - Průměr se značně snížil, přesto se stále pohybuje kolem 2%, vysoký přirozený přírůstek postačuje k udržení komunity, i přes neustálé odpadání členů - Huterité tak jsou schopni zvýšit počet kolonií více než stokrát a počet členů více jak 70x jednoduše udržením svých potomků uvnitř komunity Bruderhof komunity - komunity Bruderhofu jsou vybudovány obdobně jako komunity Huterské – ne tolik v jejich současné, ale idealizované podobě z 16. stol. - mezi oběma skupinami jsou důležité rozdíly - první komunita Bruderhofu byla založena v Německu v r. 1920 protestantským teologem Eberhardem Arnoldem (1883 – 1935), který konvertoval k novokřtěnectví - navštívil Huterskou komunitu v USA a uznal svou komunitu za 4 huterskou větev vedle 3 tradičních - Arnoldova neočekávaná smrt v r. 1935 a nucená emigrace (nejprve z nacistického Německa do Anglie a posléze do roku 1941 do Paraguaje) představovaly pro komunitu vážnou výzvu – následováno krizí v 60. letech, která vyústila v emigraci do USA - dnes komunita čítá kolem 2500 členů v 8mi Bruderhofech - 6 v USA, 2 v Anglii – vyrábějí hračky a příslušenství pro handicapované děti - členové Bruderhofu jsou stejně oddaní biblickým nařízením jako Huterité, s tím rozdílem, že kladou velký důraz na Ducha svatého než na pevně stanovená pravidla a rituály - v současnosti jsou vztahy s Huterity a sítí bývalých členů značně napjaté - status monogamního manželství je v Bruderhofu stejný jako u Huteritů - rozvod a mimomanželské svazky nejsou povoleny a znovuprovdaní lidé po rozvodu se nesmějí stát členy - neprovdaní jsou začleněni do rodin, se kterými tráví volný čas, jídlo, slavnosti apod. - vzhledem k tomu, že hranice určité rodiny jsou tak zamlženy, je zdůrazněn status rodiny jako normální a přirozeně žijící jednotky - obdobně jako u Huteritů manželka Bruderhofského hlavního „úředníka“ (např. služebník slova, bratrův svědek, správce) je často „hospodyní“ (housemothers) – jediný úřad, který spravují ženy - během dne je rodina oddělena, ale jinak žijí ve společném domě a plat dostávají jako jednotka (ne tedy na jednotlivce) - navíc mají společné rodinné snídaně a další jídla - obdobně jako u Huteritů loajalita ke komunitě by zásadně měla být větší než k rodině – mají mnoho sankcí, jak případně oddělit jednotlivce od rodiny - pokud ovšem rodina nevybočuje z komunálních norem, komuna jako taková do rodinných záležitostí nezasahuje - detailní příbuzenské údaje nejsou k dispozici, přesto endogamie, důležitost nukleární rodiny a vysoký počet dětí nasvědčuje tomu, že komunita je též hustě protkána příbuzenskými vazbami - nepotismus je oficiálně odsuzován, přesto zejména u rodinných příslušníků vrchních správců se projevuje protekce, i přes jejich občasný nesouhlas - příbuzenství také hrálo zásadní roli v otázce následnictví vůdce skupiny - charismatický zakladatel E. Arnold zemřel záhy a nečekaně – po jeho smrti nastal boj o moc mezi třemi syny a manželi dvou Arnoldových dcer - zprvu zvítězili manželé od dcer a dokonce dočasně vyloučili bratry z komunity - bratři využili dlouhotrvající krize v 60. letech a převzali vedení - byla vytvořena instituce „vládnoucí rodiny“ a novým vůdcem komuny se stal Heinrich Arnold, přičemž svého největšího oponenta obvinil z nevěry a vyloučil z komunity - po Heinrichově smrti 1982 pozici zdědil jeho syn, opět po menší krizi[1] - všechny tyto události byly pro Bruderhof jasně ničivé - ukázalo se, že zmíněné krize vyústily ve vzácné sjednocení mezi těmi členy, kteří zůstali - navíc, Bruderhof byl vždy poněkud podezřívavý ohledně pevně daných pravidel a procedur a byla zdůrazňována harmonie s Duchem svatým, a tak politika komunity byla neustále revidována - proto můžeme tvrdit – také je tvrzeno autorem sympatizujícím s Bruderhofem – že Arnoldova patrilinie poskytuje zásadní stabilní prvek komunity, zatímco vše ostatní je předmětem změny[2] - podobně jako u Huteritů můžeme předpokládat, že příbuzní jsou důležitou motivací, proč zůstat v komunitě - odpadlíci trpí oddělením od příbuzných, a tak je jedním z hlavních cílů organizace podporující odpadlíky je znovu obnovit jejich vztahy s rodinou - konečně, děti členů jsou hlavním zdrojem nových členů Bruderhofu - přesné demografické údaje nejsou známé, ale nepraktikuje se žádná regulace porodnosti - na konci 60. let byly běžné velké rodiny s až 8 mi dětmi, a to trvá dodnes - dle bývalého člena ženy jsou povzbuzovány k rození dětí - do r. 1965 75% dětí zůstalo v komunitě, dnes je to stále kolem poloviny - spolehlivý zdroj nových členů skrze potomky komunitě dovoluje vést rigorózní politiku dočasného či trvalého vyloučení deviantních členů Kibuci - na rozdíl od předchozích křesťanských komunit většina kibuců je sekulárních se socialistickou orientací (17 ortodoxních kibuců tvoří jen 6% ze všech) a odmítli náboženskou stránku věci - kibuci jsou výsledkem migrace evropských Židů do Palestiny – 1. kibuc zde byl založen v r. 1910 - jejich silný patriotismus hrál zásadní roli při konstituování státu Izrael v r. 1948, nicméně nemají v Izraelské společnosti lehkou pozici, byly zde opakované pocity krize zejména spojené s pomalým nárůstem členů - momentálně existuje asi 270 kibuců s celkem 130 tis. členy – zaobírají se především zemědělstvím a průmyslem - s ohledem na věk, pohlaví a vedoucí pozice jsou kibuci podstatně více egalitářské než předchozí dva případy - navzdory mnoha rozdílům od předchozích případů manželství, rodina a příbuzenství hrají v životě kibuců významnou roli - členi se provdávají velmi brzy a 25 svobodní jsou považováni za problematické - podle starších údajů méně než 5% dospělých se nikdy neoženilo - singels jsou sociálně marginalizovaní a vůdčí pozice a úřady jsou obsazeny manželskými páry - rozvody jsou povoleny, přesto jsou údaje o rozvodech nižší v porovnání s Izraelskou společností obecně - nemanželské poměry se občas vyskytnou, zejména v důsledku počátečních sympatií pro volnou lásku a despekt k instituci monogamního manželství - alternativy jako skupinové manželství či celibát nebyly nikdy brány v potaz - o děti je postaráno kolektivně a je zde obdobné rozdělení práce dle pohlaví jako v Huterských a Bruderhofských komunách - ale rodiny spolu žijí a tráví volný čas a narůstá praxe rozdělovat příjmy na rodinu jako na jednotku než jednotlivcům - nebylo tomu vždycky tak: na počátku se projevoval silný odpor proti buržoazní rodině - děti byly po narození dány do „dětských domů“, kde žily a spaly, s rodiči se potkávaly jednou týdně o víkendu jen na pár hodin - byly vychovávány jako děti celého kibucu - v r. 1960 byla institucionalizována tzv. „hodina lásky“ denně, kdy rodiče mohli navštívit své děti - v 80. a 90. letech se postupně ve všech kibucech začali „dětské domy“ rušit a děti teď spí doma u svých rodičů - potřeba nových bytů uvrhla mnoho kibuců do těžkých dluhů, na druhou stranu žádný další negativní vliv na sociální strukturu nebyl pozorován - co je zajímavé, dokonce členi kibuců si do své domácnosti mohou přivést stárnoucí rodiče či příbuzenstvo, bez toho, aniž by se oni museli stát plnými členy kibucu - zvyšuje se také důležitost vazeb v nukleární rodině, především ve starších kibucech, kde velké skupiny příbuzných čítající 20 – 25 členů sloužily tyto jednotky jako mocenské síly pro lobování za zájmy svých členů - pro tyto velké příbuzenské skupiny je dokonce samostatný termín – hamula – co je zajímavé, jedná se o arabský termín pro rozšířenou patrilineární rodinu - pro většinu členů je přítomnost rodiny a příbuzných jedním z nejdůležitějších důvodů proč neopouštět komunitu - v r. 1993 byl proveden výzkum, kdy téměř 90% dotázaných uvedlo jako důvod pro zůstání v kibucu možnost užít si rodinný život, zatímco kolem 50% zmínilo oficiální hodnoty jako spolupráci a rovnost - vypadá to, že rodina a příbuzenství postupně nahradí původní ideologii, proč se člověk stává členem, či přesněji není kontroverzní to otevřeně přiznat, i přesto, že nepotismus není oficiálně podporován - většina rodin v kibucu má 3 až 4 děti, průměr v r. 1975 byl 2.8 - v letech 1980 – 5 kibuci měly vyšší porodnost než zbytek židovské populace v Izraeli, nárůst se obecně zvýšil poté, co se děti začali navracet do kibuců ke svým rodičům - v současnosti se počet dětí, které opouštějí kibuc zvýšil na polovinu, ty které zůstaly často přivádějí do kibucu nového partnera z vnější společnosti - kolem 2/3nových členů vyrostlo v kibucu Monogamie a komunální úspěch - žádná ze zmíněných komunit se k nepotismu nehlásí jako k hodnotě: oficiálně by všichni členi měli být bráni jako sobě rovní - ve skutečnosti se však rodina považuje za základní stavební kámen pro širší komunity obecně - odpor ke společné výchově v kibucech vyšel zejména z řad matek druhé generace, které samy byly vychovávány v dětských domech - širší příbuzenské vazby hrají svou roli též v uvedených případech – tyto komunity jsou závislé na přirozeném přírůstku - pokud se vyskytly nějaké změny, vedly spíše k prosazování myšlenky rodin - dá se říci, že všechny tři komunity těží z instituce monogamního manželství a příbuzenských prvků více, než kdyby se držely oficiální anti-nepotistické doktríny - tyto závěry potvrzují i případy dalších komunit - předpokládaný konflikt mezi rodinnými a komunálními zájmy nedosáhl v uvedených případech takového stádia, kdy by vážně narušil fungování komunity Celibátní komunity - přestože některé komunity jasně upřednostňují celibát, nejsou zde velké rozdíly od předcházejících případů - Zoar, osada německých imigrantů, přívrženců protestantského separatismu (vznik 1819), byla až do roku 1828 či 1830 plně celibátní - přesto většina členů žila v monogamním manželství a původní dětské domy byly uzavřeny v r. 1845 - další skupina – Inspirace Amany (The Inspiration of Amana), též Němci a původně protestanti, zpočátku též měli úctu k celibátu a většina členů zůstávala svobodná a vedoucí pozice byla vesměs obsazována lidmi z této skupiny - téměř do konce byli ti, kteří se provdali či měli děti degradováni v této skupině - učitelé a lidé zastávající různé funkce ve skupině museli zůstat svobodní - většina se však provdávala, příjem dostávali na rodinu - jsou zde četné důkazy o důležitosti širšího příbuzenství – např. při výběru partnera, obsazování významných funkcí - tak Amana byla mnohem bližší kibucům a Huteritům, než se zdá díky oficiálnímu upřednostňování celibátu - navíc jak v Zoaru, tak Amaně to byly děti a pravnoučata zakládajících členů, kteří žili v komunitě a udržovali ji při životě - porovnání mezi Amanou a striktně celibátní Harmonii (1804 – 1905) je velmi poučné: trvání Harmonie je o 12 let delší než Amany, ale Amana byla mnohem úspěšnější v zachování stabilní a „zdravé“ komunity - jejich populace neklesla pod 90% z původního maxima za více než 70 let a nikdy neklesla pod 75%a žádná ze 7mi vesnic nemusela být uzavřena předčasně - na rozdíl Harmonie, která posledních 40 přežívala s méně než 20% z původního maxima a potřebovala mnoho lidí z venku k udržení jejich ekonomiky a rozpadla se v momentě, kdy zbyly pouze 3 členi - kompromis ohledně celibátu zvyšoval šance na přežití těch komunit, které sice uctívají celibát, ale striktně jej nevyžadují - navíc i v některých komunitách, které byly striktně celibátní, nepotismus hrál chvíli určitou roli - v počátcích Shakerů se k nim přidávaly početné často rozšířené rodiny – některé majetkové jednotky – nazývané „rodiny“ – čítali od 30 do 100 členů, kdy téměř polovina měla stejné příjmení - toto naznačuje, že rodiny nebyly odděleny po vstupu do komunity - mnoho rodinných jmen se vyskytovalo s výrazným opakováním mezi prominentními Shakery první periody – př. příbuzné rodiny Wellsů a Youngů zastávaly mnoho významných pozic v komuně – zajištění stability těchto příbuzenských sítí bylo značné a bylo též klíček k počátečnímu úspěchu komunity - zdá se, že v minulosti hrálo příbuzenství důležitou roli Komunity založené na skupinovém manželství - může se zdát, že nejvíc nekonvenční způsob, jak se zbavit instituce rodiny a příbuzenství, zvolený Oneidou vedl k nejpodstatnějším výsledkům - ačkoliv ani zde nebyly rodinné a příbuzenské pocity zcela vymýceny, komunita prosperovala až do samého konce - J. H. Noyes přiměl ke konverzi většinu svých sourozenců, z nichž se stali nejloajálnější členi komunity – také inicioval manželství mezi těmito členy a ostatním významnými nepříbuznými členy - teprve po upevnění skupiny Noyes představil svou myšlenku „komplexního manželství“ - méně úspěšný byl v prosazení svého syna Theodora Noyese jako svého nástupce - Theodor se projevil jako nekompetentní osoba do vedoucí pozice a také měl vážné pochybnosti o svém otci a jeho náboženství, postupně se dostával do opozice, což vedlo k jeho odchodu z komunity - přesto John H. Noyes upřímně věřil v nadřazenou pozici jeho vlastní rodiny, což mělo za následek, že zplodil 9 či 10 potomků na rozdíl od ostatních mužů v komuně, kterým bylo povoleno v rámci „zušlechťovacího programu“ zplodit max. 2 potomky - nejen jeho syn, ale i někteří členi viděli v tomto nepotismu problém - v komunálních dokumentech se nalézají opakovaná nařízení proti blízkým vztahům mezi matkou a dítětem – Theodorův pokus o převzetí péče za oblečení dětí na místo matky byl striktně odmítnut - toto i další náznaky poukazují na to, že závazek, že komunita má nadřazenou moc při výchově byl přijat pouze na půl srdce a že mnoho matek, dětí i otců tímto nařízením trpěli - konečně rozpad komunity byl předznamenám překvapujícím posunem a snadným návratem zpět k monogamii - poté co Noyes navrhl zrušit experiment v r. 1879 členové vytvořili 37 monogamních párů, tak jak existovaly původně a teď byly znovu oživeny - vzhledem k tomu, že mnoho dospělých mělo děti s více partnery – 16 žen, 12 z nich matky, zůstaly svobodné - i přes nejistou vyhlídku budoucnosti bez partnera a téměř po 30ti letech komplexního manželství nepředstavoval návrat k obvyklým praktikám problém - obdobný moderní příklad je vidět v případě AAO („Aktionanalytische Organisation“), rakouského skupinového manželství, ze kterého se v r. 1973 stala komunita a postupně vybudovala několik odnoží v evropských zemích - v čele stojí charismatický vůdce, bývalý učitel a umělec, Otto Mühl - opovrhoval konceptem KFM (Kleinefamilienmenschen – malí rodinní lidé) buržoazní společnosti a odsuzoval je jako Detis - denkende Tiere – myslící zvířata - ženy ve skupině nalézaly svou pozici tím, že se stávaly Mühlovými sexuálními partnerkami a rodili pro něj děti - poté, co se skupina rozpadla genetické testy nařízené právními autoritami ukázaly, že Mühl byl otcem pouze 8mi dětí a ne 20 – 30, jak se obecně předpokládalo - což znamená, že zde musely být jisté sociální výhody, které matky získávali přiřčením otcovství vůdci pokud měli o pravém otci pochybnosti - v posledních letech komunity se Mühl snažil učinit svého malého syna svým nástupcem a také si legálně vzal za ženu jeho matku – to vedlo k odcizení mnoha členů, kteří nejprve Mühla v r.1990 sesadili a záhy celou komunitu rozpustili Alternativy k striktní monogamii - zašli bychom příliš daleko, pokud bychom tvrdili, nepotismus je „přirozeným“ osudem všech komunit - nalezneme jak celibátní komunitu, tak monogamní komunity, kde krevní pouta a manželství nehrají skoro žádnou roli – některé s velmi dlouhou životností, jako v případech, které jsem si uvedli výše - př. dalších možných alternativ: Twin Oaks – zemědělská komuna ve Virginii, založená r. 1967 - mnoho členů pochází z alternativních částí vzdělané střední třídy a sdílí kritický postoj k mnoha tradičním konceptům a institucím - ohledně partnerství a rodiny jsou obecně více tolerantní a flexibilní než průměrní Američané - vzhledem k rovnostářskému pořádku komunity není zde ani malý skupinový tlak, který by někomu bránil objevovat svou sexualitu - v posledním desetiletí děti netvořily více jak jednu padesátinu členů a je zde taky malý výskyt rodin s dětmi - navzdory několika homosexuálním zkušenostem a zkušenostem s více partnerskými vztahy za ráz, většina členů žije v heterosexuálním párech - nicméně legální manželství jsou vzácná a myšlenka dlouhého partnerského svazku hraje pro mnoho členů pouze okrajovou roli – láska mezi jednotlivými členy je považována za jejich soukromou věc - speciální výdaje těch rodin, které mají děti, zejména na výchovu, jsou placeny z komunálních peněz a také starání se o něčí dítě je považováno za hodnotnou pracovní činnost - komunální péče o děti však před několika lety přestala - navzdory jasné snaze o integrování rodin do komunity, Twin Oaks zůstalo primárně komunitou pro/a svobodných, mnoho členů také volí komunální život jako alternativu k obyčejnému rodinnému životu venku - zřídka kdy se jedná o konečné rozhodnutí, v průměru člověk v komuně žije 5.5 let - Riverside – zemědělská komunita na Novém Zélandě vykazuje stejné znaky – byla založena křesťanskými pacifisty v r. 1941 a na dlouhou dobu zakázala rozvody - nicméně dřívější náboženské postuláty byly opuštěny a noví členi byli zejména hippie a lidé z alternativního prostředí - přesto, že rodina a manželství je stále důležitější než v Twin Oaks, většina členů je dnes svobodná (i svobodní rodiče) a obecně se postoj k manželství a rodině blíží tomu v Twin Oaks - obě i jim podobné skupiny tolerují partnerství a rodinné uspořádání, které by bylo nemyslitelné u Huteritů, Bruderhofu a stále ještě poněkud kontroverzní v kibucech - nicméně většina členů těchto komunit žije v monogamii – často sériové či ne legálně potvrzené – a nepředepisují žádné speciální praktiky - tak komunity nemusejí být striktně monogamní a rodině orientované pokud mají zůstat dlouho v dobrém stavu Závěr - manželství a rodina naplňují jisté emociální, afektivní a sexuální potřeby - zdá se, že ti členi, kterým je povolen jistý stupeň intimnosti v menších sociálních skupinách jako je rodina, jsou komuně více oddaní – možná právě proto, že rodina jim dovoluje se příležitostně uvolnit ze širší jednotky - navíc společný majetek osvobozuje rodiny od břemena ekonomických povinností, zahrnující i péči o děti - rodina a příbuzenství se tedy jeví jako základní stavební kámen pro dlouhou životnost komunit - tento výsledek může být viděn jako důkaz obecného lidského sklonu k nepotismu, který nás vede k vhledu – že díky tomu, že jsem příbuzenská zvířata – snadněji se vyhýbáme těm praktikám, které by odporovaly naší „přirozenosti“ ________________________________ [1] Člověk je v pokušení interpretovat tento výsledek jako vítězství patrilinearity nad primogeniturou jako následnickým principem, neboť se jednalo o manžela Arnoldova nejstaršího dítěte. Boj byl v komunitě interpretován jako ten přesahující náboženská témata. Pro jedny Arnoldova patriline nezůstala osvobozena od interního proroctví. Jeden z bratrů Heinricha Arnolda byl vyloučen na mnoho let a ostatní Arnoldovy potomci se též stali odpadlíky, takže více jak polovina Eberhard Arnoldových vnoučat dnes žije mimo komunitu, s tím, že Heinrich byl jediné dítě z pěti, jehož děti jediné v komunitě zůstaly. Nadto k Arnoldově rodině byl opakovaně v Bruderhofu pociťován odpor. Vláda Arnoldovy rodiny byla nazvána !problémem, který musí být adresný“, a to dokonce i v jednom textu, který byl uveřejněn na internetu. Zjevně pocity jednotlivých členů ohledně tohoto tématu jsou ambivalentní. Dokonce ani odpadlíci se na ústřední pozici Arnoldovy rodiny neptají. Jedna z jejich mluvčích Elizabeth Bohlken-Zumpe je dcerou vyloučeného zetě E. Arnolda. V jejím velmi kritickém příspěvku k historii Bruderhofu považuje za důležité začít genealogickým stromem Arnoldovy rodiny. Předtím než byla sama vyloučena, referovala, že…