book studies
/ 1 /
Redakční činnost:
1) recenzní řízení ­ bývalo obvyklé především tradičním prostředkem hodnocení relevance
dodáváného textu, jeho hodnoty. Samozřejmě, že v historii nedávno minulé, znamenal spíše
tížívý moment ideologické manipulace popř. vyřizování účtů, nicméně jde o účinný prostředek
,,šetřící" prostředky. Výsledkem je odborný posudek ovlivňující rozhodování o způsobilosti díla
k vydání.
2) Státní instituce: podmínkou 2 nezávislí recenzenti působností z jiné instituce
3) redakce textu ­ odborný redaktor ­ zásady: logická a odborná fundovanost, dohledání
pramenů, kontrola citací, vychytání logických nesmyslů, oprava formulací, systematizace
doplňkového,mám na mysli obrazového materiálu.
book studies
/ 2 /
U překladové literatury: ,,urovnání"textu, česká citovaná díla, překladatelova ,,nepochopení"
smyslu textu, obecně bibliografická úprava, uvést do souvislosti s ,,obvyklou" praxí oboru v
dané zemi.
Původní díla: v kooperaci s autorem zanést do textu recenzní připomínky, logická stavba textu,
kontrola původnosti, jasné citace.
Editorská činnost: sborníky ­ systematizace a sjednocení textu, zajištění překladu resume/
abstraktů, jednotná struktura, úprava poznámkového aparátu a bibilografických údajů.
4) sazba a technická redakce: v českých zemích obvyklá vysoká kultura typografického zpracování,
má svůj rigorózní řád ­ dělení, sirotky/vdovy, řeky, řídil se dokonce platnou technickou
normou.
book studies
/ 3 /
Technický redaktor provede kontrolu zpracování (vyplývá z fotosazby) dříve to ve spolupráci
s grafikem zpracoval do tzv. makety knihy, v níž specifikoval rozvržení sazby vč. nadpisů,
poznámkového aparátu, přesného umístění obrazových příloh, tabulek apod. Dnes víceméně
jeho práce spočívá v kontrole vysázeného textu a odstranění výše zmiňovaným prohřeškům
vůči typografickému úzu.
5) jazyková redakce/korekce ­ ne každý jazykovědec je dobrý korektor, náročná a systematická
činnost.
book studies
/ 4 /
základní cíl ediční činnosti
Připravit vydání literárního díla > textolog obrací pozornost k textu díla, tj. k jeho grafickému
(psanému nebo tištěnému) záznamu.
Ten může být fixován:
--v jednom (několika) rukopisech
--v jednom (více) otiscích knižních (vedle knižních otisků i v otiscích časopiseckých, sborníkových
apod.)
doplňkové:
--náčrty, poznámky nebo zlomky rukopisů, které předcházely definitivní podobě textu
--opisy textu, autorské nebo cizí.
> souhrnně nazýváme textové prameny
book studies
/ 5 /
> text zbavený zároveň všech vnějších nedostatků nazýváme textem kanonickým
> Kanonizací textu se dílo upevňuje ve vědomí čtenářů v určité podobě.
> Z toho hlediska je důležité, z kterého textového pramene, z kterého textového znění se při
kanonizování textu vychází.
> poslední knižní vydání za života autorova, k němuž autor dal svůj souhlas. autorizované vydání
bývá nazýváno vydáním poslední ruky
> autor výslovně určuje toto poslední vydání nebo některé vydání předcházející jako text, který
má být nadále přetiskován, vyjadřuje tedy svou autorskou vůli
book studies
/ 6 /
> textolog se při analytickém studiu textových pramenů řídí jiným hlediskem, sleduje, kde se
autor uplatnil naposledy jako tvůrce
> autorova konečná tvůrčí redakce díla je pak základem, z něhož se vychází při kanonizování
textu. Tato redakce díla je pro textologa výchozím textem (někdy bývá nazýván též textem
základním)
book studies
/ 7 /
textové prameny
Textovými prameny daného díla jsou všechna rukopisná i tištěná znění, na kterých je prokázána
autorova účast.
> Jsou to:
A. Rukopisy a průpravné, pracovní texty
a) rukopisy všech stupňů vývoje textu od náčrtů až k čistopisům (autografy) i strojopisy psané
přímo autorem nebo diktované a autorem revidované a tím autorizované;
b) opisy, které autor prokazatelně revidoval;
c) tiskárenské korektury autorem zpracované nebo i nezpracované, jestliže jejich analýza ukáže, že
reprodukují znění rukopisu, který se nezachoval;
book studies
/ 8 /
d) výtisky s autorovými opravami, úpravami nebo doplňky a jinými změnami určenými pro nové
zamýšlené vydání;
e) neautorizované opisy, scházejí-li autentické a autorizované prameny.
B. Tištěná znění:
a) všechny časopisecké otisky nebo jiná zveřejnění předcházející knižní publikaci, jejichž autorství
je spolehlivě prokázáno;
b) knižní vydání vyšlá za života autorova a za jeho činné účasti (i ta, která vcelku pouze přetiskují
text vydání předchozího, aniž je při nich možno autorovu úplnou spoluúčast prokázat nebo
předpokládat);
c) časopisecké otisky nebo jiná zveřejnění po knižním publikování jen tehdy, jestliže je doložena
autorova záměrná a vědomá účast na nové redakci takového otisku;
book studies
/ 9 /
d) posmrtná vydání, která byla ještě připravena autorem a jejichž znění můžeme popřípadě kontrolovat
rukopisem (předlohou pro sazbu), nebo ta, která byla prokazatelně připravena na základě
autorových poznámek nebo rukopisů dnes nedochovaných;
e) vydání, která byla pořízena bez autorovy účasti, slouží jako textové prameny jen tehdy, jestliže
textová kritika prokáže jejich závislost na autorském nebo autorizovaném pramenu, nebo tehdy,
není-li vůbec jiného pramene.
> Doklady o autorově spoluúčasti přímo při vydávání díla mohou být materiální, nebo jsou
výsledkem textově kritické analýzy
> vydání, při kterém je prokázána autorova spoluúčast, považuje se za autorizované
> otázka určení autorství čili atribuce textu
book studies
/ 10 /
> autografy ověřujeme nejprve paleograficky srovnáním s jinými soudobými autorovými písemnými
projevy. Užitečnými vodítky při posuzování autentičnosti dopisů i jiných rukopisných pramenů
jsou různé vnější nebo vnitřní znaky. (Bílek)
> problém nedostupných pramenů: text pouze jako opis = komplikovaný textologický úkol,
dtto pseudonymy
> Při určování autorství:
- informace o autorově životě, o jeho pracovních podmínkách a zvyklostech,
- publikační možnosti, o podnětech jeho tvorby,
- ideové zaměření a literární styl
- vztahu K jazykové tradici a k dobové jazykové normě
book studies
/ 11 /
> důležitost analýzy jazykové a stylistické
> neexistuje normativní přístup, nutnost posouzení vícestranného a alespoň většinu zkoumaných
zřetelů mít s pozitivním výsledkem
book studies
/ 12 /
typy vydání a jejich uspořádání
> vydání literárního díla na vydání vědecká a čtenářská
vědecké vydání označujeme vydání, které je vypracováno kritickou metodou a opatřeno podrobným
literárněhistorickým i textologickým komentářem (kritickým aparátem), popřípadě též studií
vykládající a hodnotící dané dílo.
čtenářská vydání vycházejí zásadně z vydání vědeckého /
> rozdíl proti vědeckému vydání je tedy jen v rozsahu vydávaného díla a nemá kritický aparát
(Editor shromáždil tedy při studiu všechen textově kritický materiál, avšak neotiskuje jej v celé
šíři nebo jej neotiskuje vůbec)
book studies
/ 13 /
> pokud čtenářské vydání nemá fundament ve vydání vědeckém, je nutno k němu přistupovat stejnou
kritickou metodou jako v případě vědeckého => vypracováváme kanonické znění (slouží
jako přípravná studie
> editor v obou případech podává ve vydavatelských (edičních) poznámkách podrobnější zprávu
o vzniku a osudech díla, o pramenech textu a o jejich hodnotě, o historii textu, o jazykové
stránce díla a o provedených úpravách textu.
> tyto texty se pak přejímají do dalších čtenářských vydání beze změny a je v dalším vydávání
závazný (vč. citací apod.) => změněn na základě nových nálezů/kritických studií
> pravidlo: vždy provádět rešerši textů / jejich kontrola
book studies
/ 14 /
> Jestliže bylo základní vydání připraveno za platnosti starších pravopisných pravidel a provádíli
se pro nové vydání nová pravopisná úprava, je třeba mít na zřeteli systém, podle něhož byla
provedena základní úprava; kritické vydání se totiž mnohdy při všeobecném respektování platných
pravopisných pravidel musí v úpravě pravopisné stránky vyrovnávat se zvláštnostmi podmíněnými
dobovými příčinami
> Doplňuje-li se takto kritické vydání některého díla k dílům již dříve vydaným a do vybraných
spisů přejímaným, je třeba dbát toho, aby byla ve všech ohledech zachována stejná ediční praxe,
byla-li správná.
book studies
/ 15 /
určení výchozího textu
> výchozí text ?
def. pojmu text:
,,text je jazykové vyjádření záměru jeho tvůrce"
,,konečný jazykový tvar daný dílu autorem v tvůrčím procesu a vyjadřující takovou realizaci tvůrčího
záměru, kterou umožnily podmínky při vzniku díla a spisovatelské schopnosti téhož autora"
text = jednotlivé textové prameny / je v něm obsaženo totéž dílo, často ovšem s většími nebo
menšími odchylkami.
> nemohli bychom pojmenovávat některý text výchozím, kdyby neexistovalo textů několik,
několik realizací téhož díla, které se od sebe navzájem liší.
book studies
/ 16 /
znění = s jemným rozlišením tak označujeme texty, mezi nimiž jsou rozdíly jen nepatrné nebo žádné
(tak je možno mluvit o různých zněních téhož textu například tehdy, když časopisecký otisk
a knižní vydání, časově od sebe nepříliš vzdálené, se od sebe vůbec neliší).
> znění, která se od sebe liší větším počtem úprav, nazýváme verze.
> jestliže jsou mezi textovými prameny podstatné rozdíly zasahující tematickou, syžetovou, kompoziční
nebo i jazykovou výstavbu díla, mluvíme o různých redakcích (variantech) díla
> volba relevantní verze/redakce?
book studies
/ 17 /
> V jednotlivých zněních díla = samostatné historické fakty - nerealizují se tak obvykle různá díla,
ale jde o stále totéž dílo, jehož identita se neztrácí
> tato skutečnost nás opravňuje k rozhodnutí zvolit jedno z existujících znění díla.
> setkáváme se i s verzemi
> výchozí text = vždy jeden z historicky existujících textů
Textolog jej nevytváří kombinací několika textů, nýbrž vybírá z konkrétních znění vytvořených
autorem dle kriterií
book studies
/ 18 /
Kritéria:
1. úplnost, popřípadě dokončenost textu
2. kvalitě textu (porušení nejrůznějšího druhu) => autocenzura/ideologické zásahy, vnější zásahy
3. zjištění poslední autorovy tvůrčí účasti => autorova vůle ?
> Autorova vůle ve smyslu právní normy nemůže tedy být rozhodující při textologickém studiu,
poznání a hodnocení autorova díla. Automatické spojování pojmu autorovy poslední vůle s textem
(vydáním) poslední ruky vytvořilo mechanismus, který nepřihlížel k tomu nejpodstatnějšímu,
ke studiu historie textu, k poznání a hodnocení příčin změn a jejich důsledků pro strukturu
díla a odtud pak ke zjištění, v kterém textu prováděl autor úpravy z důvodů jiných, mimoumě-
leckých.
book studies
/ 19 /
> ,,Dílo tvůrcovo jest dokončeno teprve ve chvíli, kdy tvůrce vyloučil je ze svého tvořivého přemítání,
kdy odpoutal a odloučil se úplně od něho svým teplem životně tvůrčím" Šalda
> Výchozím textem nemůže být vydání nebo redakce obsahující úpravy motivované jinými zřeteli
než uměleckými!
> Textolog je povinen respektovat autorovu vůli, která se projevuje v pozdějších úpravách textu,
ovšem jen tehdy, jestliže jsou změny prováděny s uměleckým záměrem a v plné tvůrčí schopnosti
a odpovědnosti
> za nepřípustný postup považujeme tzv. kombinaci textů, tj. spojování různých autorských verzí
v text jediný, který má představovat jakési optimální znění. Výsledkem by byl text, který jako
celek za autorova života nikdy neexistoval.
book studies
/ 20 /
kritika výchozího textu
> kanonický text
výchozí text je produktem výběru ze souboru různých znění (verzí) > kritická analýza má
za cíl vytvoření tzv. kanonické podoby textu
> jde o optimální ,,člen" řady,nikoli finální produkt
autor se ke svému dílu vztahuje jako tvůrce (mnohdy slepý) ale v žádném případě jako textolog,
filolog a pod.
> text se dále podrobrobuje ,,pohybu" (pokud analyzujeme vydaný text, popř. korigovaný/recenzovaný
rukopis) = změny mají původce / příčinu / účinek v textu > důležité rozrýt a popsat
book studies
/ 21 /
> různé typy a povahy změn si vynucují deskripci a hodnocení = interpretaci historie textu
(úrovně - záměrné, bezděčné, autorské, neautorské --> negativní x pozitivní
> pokud hodnotíme z hlediska estetiky (otázky umělecké struktury, slohotvorné, stylotvorné
apod.) - mluvíme o tvůrčím přístupu
Tvůrčí práce s textem je autorův příspěvek vedený uměleckými hledisky
--> motivovanost umělecká (x mimoumělecká motivovanost) = složité ale důležité kritérium práce
Praktický postup
> změny se provádějí na podkladě tzv. kolace, tj. srovnávání výchozího (zvoleného) znění se všemi
ostatními textovými prameny + s přihlédnutím k faktům studia dokemtačního materiálu
> srovnáním získá finální podobu s definovanou mírou poškození, kterou pak opraví (emenduje =
správná oprava); existuje-li pouze jediné znění provádí odhad poškození - úprava textu se zakládá
book studies
/ 22 /
pouze na dohadu (konjektuře) - základem optimální interpretace textu!
poškození: překlepy, tiskové chyby, neznalost jazykového úzu x chybné pochopení editora
Emendace = editorská oprava dochovaného čtení zejména při vydávání rukopisného materiálu, pokud plyne z rozpoznání zřejmé
chyby písaře (opisovače) či z rozpoznání její příčiny. V edicích není speciálně zdůvodňována, jen vyznačena v textově kritickém
aparátu.
Konjektura = v textové kritice znamená opravu nesrozumitelného nebo porušeného místa v textu slovem nebo tvarem, který
není v žádném dostupném pramenu či rukopise doložen.
book studies
/ 23 /
úprava textu k vydání
> finální snaha editora
není přímo podmiňovaná samotným charakterem textu, nýbrž je věcí zachovávání určité
konvence (jazykové, stylistické, lexikální apod.)
> jde tedy o konečnou ,,korekturu" textu podléhající normativním zásadám, ovšem zásadou
je znalost pravidel i v kontextu zpracovávaného díla (jedná-li se o historický doku-
ment)
> z toho plyne určité podřizování se dobovým zvyklostem a respekt k autorské podobě/znění textu
(zaujímáme např. jasné stanovisko k jazykovým zvyklostem doby nebo regionu...)
> dnes je praxí určitá míra přizpůsobení textu stran přizpůsobení se současnému čtenáři (nevytváří
se již příliš tzv. diplomatická vydání)
book studies
/ 24 /
> úprava textu mířící vstříc dnešnímu recipientovi nicméně nesmí zabíhat do opačného extrému,
tj. úplné jazykové opravy dle současných norem -->dílo by mělo zachovávat specifickou podobu
autorova jazyka a stylu i s eventuálními odchylkami, pokud vyjadřují konzistentní umělecký ,,tvar"
a úprava by mohla narušit nebo dokonce změnit obsah (týká se to především lexika, morfologie,
syntaxe, dialektické práce s jazykem etc.)
> interpukce a pravopis se však naopak modernímu úzu přizpůsobuje
> úpravou textu textu tedy rozumíme korekci po stránce pravopisné, odstranění jazykových chyb
autora (přepisu), popř. odstaňujeme jevy vnesené do textu tlakem dobové normy a kodifikace
> zásadou je ponechat v textu všechny takové tvary a podoby v jazyce, které jsou obhajitelné a historicky
doložitelné (popř. odvozené ze známých pravidel)
book studies
/ 25 /
> zde je opět nutno zachovávat pravidlo znalosti textu a kontextu, aby nedošlo k rozporu s autorským/uměleckým
záměrem
> oporou jsou samozřejmě lexikální prameny - slovníky a pravidla (brusy)
> samozřejmě je citelnější diference mezi prózou a poezií
> mezi povolené (doporučované) ediční zásahy jsou úpravy členění textu (středověk) --> autentické
členění by mělo být přirozeně podkladem ke strukturaci
book studies
/ 26 /
komentáře
> informace o textologické analýze a zpracování textu = popis usílí směřující
ke kanonizaci textu
Základní typy komentářů: ediční (vydavatelské) poznámky a vysvětlivky
> jejich obsah/rozsah je závislý na charakteru vydání
A) Ediční (vydavatelské) poznámky
Ve vědeckém vydání obsahují údaje o vydávaném díle, jsou tvořeny na podkladě shromážděného
textologického a literárněvědného materiálu, prioritním záměrem je představení vývoje díla a formách
jeho zpracování - rozsah poznámky je individuální, ale měl by vždy podtrhnout základní linie
textologovy práce logicky a v reálném sledu.
book studies
/ 27 /
Základní parametry ediční poznámky:
1) Seznámení s konkrétními texty ve svazku uvedenými, odůvodnění zvolené následnosti, odchylky
od původního vydání atp.
2) bibliografické údaje (kompletní)
3) popis analýzy rukopisů, náčrtů, opisů a jejich zhodnocení
4) podněty, prameny vzniku díla, obsah kritické interpretace zachovaného materiálu (vč. autorských
poznámek, zápisků, korespondence vztahující se k dílu atp.)
5) osudy a vývoj díla v historickém kontextu -->rozsah zásahů a jejich motivovanost
6) odůvodnění určení výchozího textu, zhodnocení pramenů
7) zásady přípravy a oprav textů, jež editor zvolil a jimiž zasahoval do výchozího textu (důležité!!!),
8) popis konkrétních zásahů, např. pokud došlo k emendaci
book studies
/ 28 /
9) registrace různočtení, tj. odchylná čtení v různých pramenech díla
(tato část e.p. = kritický aparát)
Různočtení jsou velmi důležitá -->mohou lépe odhalit autorovy textové strategie i rozkrýt tvůrčí
záměry
Komentované čtenářské vydání > doplněno e. poznámkami o literárněvědných skutečnostech,
vývoji konečného stavu textu, jde většinou jen o základní shrnutí faktů, spojené s jejich hodnocením,
bez odůvodňování a analýzy různočtení
B) Vysvětlivky
Účinný nástroj pro porozumění textu (např. explanace narážek,dobových kontextů, vztahů, historických
okolností, cizojazyčné překlady), údaje o osobách, dílech atp. které se vztahují k textu
book studies
/ 29 /
C) Rejstříky
D) Seznamy veršů (incipitů)
E) Obrazové přílohy
F) Seznamy adresantů
book studies
/ 30 /
úpravy pravopisu
> viz bližší informace v příloze
Text přepisujeme dnešní jazykovou a grafickou soustavou pouze v případě, že neporušíme
autorský koncept a záměr...
book studies
/ 31 /
book studies
/ 32 /