Prerafaelitská malba
                                        (definice a autoři)

Edward Burne-Jones Láska mezi ruinami

1894

                                 Čtyři zásady prerafaelitské malby
                                          /zkráceně p.m./
                                     Retrospektivní vyjádření
                                   Williama Michaela Rossettiho

                                    První fáze p.m. (1848-1856)

•             První obrazy signované P.R.B.: William Holman Hunt, John Everett Millais, Dante
Gabriel Rossetti

•             Další členové bratrstva: James Collinson, F. G. Step-hens, Thomas Woolner a W. M.
Rossetti

•             Ideová inspirace u Johna Ruskina, výtvarná u Forda Madoxe Browna, který je též
považován za prerafaelitu.

•             Prerafaelitský styl dále rozvíjeli John Brett, Athur Hughes, J. W. Inchbold, William
Bell Scott, Thomas Seddon a Henri Wallis.

•             Tento styl byl rovněž preferován na akademii v Liver-poolu (L. Academy): W. L.
Windus, William Davis.

•             Malba zpočátku odmítána, ale brzy dosáhla uznání, např. zastoupením Millaise a Hunta
na Světové výstavě v Paříži 1855.

                                          James Collinson
                                    Odpověď na dopis emigranta
                                               1850

                                  Prerafaelitská malba Liverpool
                                              Academy

                                  Podstatné znaky první fáze p.m.
  (dle: Allison Smith, „The Enfranchised Eye“, in Pre-Raphaelite Vision, kat. výst. Tate Gallery,
                                           London 2004)

•              Realismus prerafaelitů nebyl politický ve smyslu Courbetova sociálně kritického
programu, spíše jde o zrovnoprávnění ve smyslu podstatné demokratizace vědy.

•              Prerafaelité obrátili akademickou ideu hierarchicky strukturované kompozice, ve
které pozadí je podřízeno hlavnímu lidskému zájmu. Namísto toho směřovali k rozrušující uniformitě
pozornosti, ve které každý detail vyžadoval koncentraci.

•              Podle dobových komentátorů díla prerafaelitů připomínala obrazy z optických
přístrojů – z teleskopu, stereoskopické kamery, či z foto-aparátu (který nutil malíře nově potvrdit
existenci viditelného světa).

•              Lynn Merrill: Rétorika singularity p.m. byla souběžná s velkou expanzí zájmu o
historii přírody s jejím panoptickým obzorem, detailní analýzou a schopností úžasu (srov. vědecké
ilustrace).

•              Detailní realismus p.m. paradoxně přispěl k zániku iluzionistické tradice (spojené s
reprezentací) v záp. umění, jež byla nahrazena alternativními formami realismu: surrealismem a
fotorealismem.

                                  Druhá fáze prerafaelitské malby
                                     (1857 – konec 19. stol.)

•             Nový okruh umělců se konstituoval při práci na výzdobě Debating Hall v Oxfordu, 1857:
D. G. Rossetti, Edward Burne-Jones, William Morris, Frederick Sandys, Simeon Solomon, J. R. Spencer
Stanhope aj.

•             Rossetti, Whistler aj.: koncept estetismu

•             Následovníci Burne-Jonese: Walter Crane, Evelyn De Morgan, J. M. Strudwick aj.

•             Otevřením Grosvenor Gallery v r. 1877 byl získán alternativní výstavní prostor, často
využívaný pro prezentaci prerafaelitské malby.

•             Vliv: The Birmingham School of Art, USA – časopisy The Crayon, The New Path (T. C.
Farrer), evropský symbolismus aj.



                                  Frederick Sandys, Vivien, 1863
                   John Roddam Spencer Stanhope, Cháron a Psyché (detail), 1883

            Další malířky a malíři v Británii, kteří tvořili pod vlivem prerafaelitismu

•             „Pre-Raphaelite Sister-hood“: Elisabeth Siddal (viz autoportrét, 1853-54), Rebecca
Solomon, Rosa Brett, Marie Stillman aj.

•             George Frederic Wats

•             Arthur Collins

•             Frederic Leighton

•             John William Waterhouse

•             Frank Dicksee

                                      John William Waterhouse
                                   The Lady of Shallot, cca 1888