Etika • slovo etika z řeckého ethos = zvyk, mrav, obyčej, ale i zvláštnost • pojmenování etika často zaměňováno za morálku (z Ciceronova moralis) – to spíše praktická a předpisová stránka etiky • další alternativní názvy: dobrověda, mravověda, mravouka – zachycují jen některou ze stránek etiky → nedostatečné • původní řecké ethos – znamenalo také stáj či v souvislosti s člověkem společné místo k žití konkrétního společenství, kde se vzájemnými vztahy a interakcemi vytvářely společné obyčeje a mravy, které byly závazné jak pro celek, tak i pro jednotlivce • etika = nauka zabývající se správným jednáním v lidském společenství • etiku chápeme jako uplatňování normativů mravní povahy, jako množinu principů k rozhodování mravních problémů, o správném řádu lidských činů Vývoj etiky, etika jako věda • etika se tvaruje již v mýtickém období, navazuje na hrdinské eposy a náboženství, ale i racionální problémy řešené starými Řeky • vývoj etiky byl totožný s vývojem filosofie • vědecké rysy získává etika díky Sokratovi – ukázal, že je možné poznat, co je dobré a co zlé • prostředkem pravdivého poznání je logický pojem → platí pro všechny – pravdivé poznání tedy možné a lze ho použít při poznávání toho, co je dobré a co zlé. Mravní soudy jsou otázkou všeobecně platných pojmů • předmětem etiky jako vědy je morálka, která hodnotí lidské jednání z hlediska dobra a zla a porovnává ho se svědomím člověka • etika jako věda se snaží nalézt a zdůvodnit společné a obecné základy na nichž stojí morálka a z ní odvozené normy Rozlišení etiky • etika filosofická x etika náboženská (z vděčnosti k Bohu či bohům se odvíjí jednání člověka) • etika heteronomní (etické zásady stanoveny z vnějšku – společenská autorita či Bůh) x etika autonomní (jedinec či společnost si vymezí sám etické zásady) • individuální etika (morální otázky jedince) x sociální etika (morální otázky sociálních skupin) • profesní etika – aplikuje obecná etická ustanovení – tzv. etické kodexy – na konkrétní profesionální činnost. Hovoříme pak o etice lékaře, soudce, učitele, novináře či knihovníka • etika v nových souvislostech – např. bioetika (problémy související se vznikem a finalitou života), enviromentální etika (řeší vztah k životnímu prostředí a životu obecně) Teleologická etika • zahrnuje směry, podle kterých je pro posouzení etické správnosti rozhodující výsledek • vynáší úsudky praktické – vztahují se k hodnocení vzhledem k účelu, který naše jednání přineslo • prvně rozpracovali Platón a Aristoteles, později rozvíjena v Tomismu: posledním cílem má být pro člověka Bůh jakožto nejvyšší dobro • nejvýznamnější směr – utilitarismus – J. S. Mill: člověk se rodí do organizované společnosti a účastní se společné práce → sílí vědomí, že má s ostatními společné cíle → zvyká si dávat jim přednost před svými vlastními. • pravidla: - princip maximalizace blaha: správné jednání je takové, které přinese co největší užitek a štěstí co možná nejvíce lidem Deontologická etika • vyhodnocuje správnost jednání podle úmyslu, nechává stranou konkrétní dopady • etické principy umístěny do rozumu, bez vazby na empirii • Kant – činy mají být konány z povinnosti → takové jednání nemá svoji hodnotu v účelu, který má být dosažen, ale v principu chtění, podle něhož se rozhoduje → záleží na úmyslu • spory - které zásady jsou správné? → v praxi se posuzují alternativní řešení problému podle pravidel. Pokud se pravidla dostávají do sporu, musí se hledat pravidlo nadřazené • mravní řád je součástí uspořádání vesmíru a je neměnný – víra v existenci univerzálně platného mravního řádu • pravidla: - akarma (hinduistická etika) – jednání je konáno proto, že je v souladu s mravním řádem, nikoliv pro zisk - zlaté pravidlo (judaisticko-křesťanská etika) – co chceš, aby jiní nečinili tobě, nečiň ty jiným Deontologická etika - kategorický imperativ (Kant) – jednej tak, aby maxima tvé vůle vždy mohla být zároveň zákonem obecného zákonodárství. Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy jako prostředek - pravidlo zlaté střední cesty (Aristoteles) – zjisti co nejvíce a vše rozumově zvaž. Vyhni se extrémům, správné jednání leží uprostřed • kritika: - chybí vyjasnění odkud brát principy povinností, co brát za povinnost a v jakém pořadí důležitosti jednotlivé příkazy brát – jakou mají mravní závaznost - závislost na neprokazatelných hodnotách, intuitivně nazřených, a na víře - strnulost pravidel (má disident u výslechu mluvit za každých okolností pravdu?) Kontraktarianismus • kontraktarianismus – teorie smlouvy. K tomu co je správné můžeme dojít na základě smlouvy či společenské dohody • v etice jde o dodržování dohodnutých práv, která garantuje stát. Před vznikem státu nutně musela existovat anarchistická válka • spravedlivé jednání vede k vytváření spravedlivé společnosti • pravidla: - princip univerzalizace (Habermas) – platnost normy podmíněna akceptací veškerých následků a vedlejších účinků od všech zúčastněných - etika diskurzu – norma by dosáhla souhlasu všech zúčastněných, kdyby se mohli diskurzu účastnit Hedonistická etika • hédonistická etika – původně řečtí kyrenaikové – hledají libost. Nutno volit mezi dvěma rozkošemi → nutno srovnat, která je větší. Moudrý názor umožňuje volit správně, užívat rozkoše a nedat se jí ovládnout • Hegesias – srovnával rozkoše → každá přináší i nepříjemné zážitky → nemají cenu → ani život nemá cenu. Mnoho jeho posluchačů spáchalo sebevraždu • dnes – ve společnosti nejrozšířenější, smyslová rozkoš, heslo užívej, dokud je čas, co se užít dá, kdo ví, co bude zítra. S penězi všechny požitky dosažitelné – nejvyšší ceněný prostředek. Stoupenci Satanistické církve Relativistická etika • odmítá univerzální etické hodnoty, patří sem i teorie smlouvy • postmoderní etika – hlavní moderní směr: víra v univerzální platnost etických hodnot pramení z ideologie, legitimizující politický nátlak. Je neetické takovou víru zastávat • Každý etický soud je individuální – vychází z interpretace jednotlivce. Jsme-li svědky jednání, které nám připadá nesprávné, můžeme ho odsoudit právě jen z hlediska vlastního názoru • kritika: je nám dáno mravní předporozumění (intuitivní rozlišení dobra a zla), které předchází kulturní interpretace → kritika univerzální platnosti hodnot je jen dalším pokusem o vytvoření univerzální hodnoty Anarchistická etika • opakem socialistických principů • základní princip – vzepření se každému tlaku, donucení, vládě. • socialismus chce vytvořit vládu nejnebezpečnější, protože nepřemožitelnou – vláda organizované společnosti nad jedincem → uspořádaná organizace → donucování, násilí, nadvláda • organizaci nutno odmítnout, anarchistům jde o spolupráci bez tlaku, o svobodnou součinnost jednotlivců Význam etických kodexů • kodifikace pravidel správného jednání v inf. praxi se odehrává na třech rovinách: - právní normy (tiskový zákon, autorský zákon..) - mezinárodní úmluvy – oblast deklarovaných lidských práv (právo na informace, na ochranu soukromí, svoboda projevu, tisku..) - profesní kodexy (novinářské, knihovnické, informatické) • první knihovnické etické kodexy – počátek 20. století (1903 kodex ALA) • Kodex etiky českých knihovníků - 2004 Význam etických kodexů • spor o etické kodexy: • odpůrci argumenty: → kodexy vznikají jako výsledky dobové argumentace a ne jako ustavení vzniklá z konsensuálního rozhodnutí → mluvit o kodexu etiky je zavádějící formulací → kodexy mohou působit jako obraný mechanismus a zakrývat vlastní rozhodnutí a odpovědnost, → mohou odklánět pozornost od aktuálních etických problémů profese → klíčovou otázkou není formulace kodexu, ale prosazení diskuze o etických problémech spojených s informačními aktivitami → dobří lidé kodexy nepotřebují, špatní je nedodržují Význam etických kodexů • zastánci formulují a prosazují kodexy protože: → inspirují pracovníky k etickému chování, radí jim a varují je → výchozí bod pro rozhodování, podporují morální prostředí → etické principy formulované v kodexech jsou výsledky argumentů → otevírají další diskuzi → kodexy nejsou koncovým, ale počátečním produktem → nejsou a nemohou být chápány jako absolutní základ vnucovaný jako pravidla a zákony. Jsou-li rigidně vyžadovány, působí kontraproduktivně Technologie, technika a etika • na poli techniky stále mocnější technologie. Stávají se běžnou součástí našeho každodenního života: - působí změny v tempu života - ovlivňuje řešení každodenních starostí - působí rozsáhlé společenské změny • největší vliv digitální technologie – jejich pomocí řídíme životní cyklus informace → od zrození (psaní, publikování) po zánik (vyvrácení teorií, jejich zapomenutí, cenzurní ničení inf. nosičů..) • ani velmi vyspělé technologie neřeší veškeré problémy lidstva, nepřinášejí automaticky lepší svět pro všechny • technologie přinášejí nové problémy: - našim prarodičům ještě zcela neznámé - nebezpečí ohrožující jedince - nebezpečí ohrožující celou společnost Technologie, technika a etika • inf. technologie nástrojem, který lze využít i zneužít • inf. revoluce přináší nová dilemata spojená se správným jednáním a s hledáním etických hodnot: - je třeba vypracovat nové zákony a normy pro práci s inf. technologiemi a informacemi - vývoj technologií uniká tempu zrodu potřebných zákonů - legislativa zaostává za možnostmi digitálního prostředí • názor, že nutno rozlišovat mezi technikou a jejím hospodářským, politickým a válečným užíváním • teolog a filosof Dominik Pecka: - války nejsou vynálezem techniků - za zvrácenosti nese odpovědnost člověk a ne technika jako taková - bída současného světa způsobena ne rozmachem techniky, ale nedostatkem morálního pokroku lidstva Technologie, technika a etika - činnost techniků podrobena mravním zákonům jako každé lidské jednání - mravní zákon tak ovlivňuje i to, k čemu má být technika využívaná • filosof Rafael Capurro: - technika není neutrální, stejně jako věda - př. rozdíl mezi inf. technologiemi a tištěnými materiály: → tištěné materiály je lehčí kontrolovat, proto jsou demokratičtější → hrozba zneužití inf. technologií, zkreslení inf. ukazuje, že nejsou neutrální, ale již implikují etickou dimenzi Technologie, technika a etika • 4 hlediska, dle kterých lze označit inf. technologie jako hodnoty obsahující nástroje (dle Deborah Johnson) : 1.) hledisko původu: s jakými cíly technologie vznikla, jaká je její historie? → Internet ambivalentní (původně vojenská tech., v akadem. prostředí šíří nové myšlenky, svoboda projevu) 2.) hledisko symbolických významů: jaké atributy a významy jsou ve společnosti s technologií spojeny? 3.) hledisko podpory určitých skupin: komu technologie pomáhá? (Internet – občanská sdružení, studenti, osamělí lidé, ale i nadnárodní společnosti, teroristé..) 4.) hledisko vlastností a dopadů – vlastnosti jsou či nejsou, mohou či nemohou být konzistentní s určitou formou uspořádání společnosti?