Středoevropský slovanský areál Roman Madecki > Střední Evropa – vymezení pojmu C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\mapa.jpg > Geografické vymezení střední Evropy •Sever: Baltské moře •Jih: Apeninský poloostrov, Balkán •Západ: Rýn •Východ: východní hranice Polska, Slovenska a Maďarska (roli hraje především kulturně-historické a náboženské hledisko) • • > Země střední Evropy •Česká republika •Slovenská republika •Polská republika •Rakouská republika •Spolková republika Německo •Švýcarská konfederace •Lichtenštejnské knížectví •Slovinská republika C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\sk.png C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\cz.png C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\pl.png C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\at.png C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\de.png C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\li.png C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\ch.png C:\Documents and Settings\Roman\Dokumenty\Obrázky\si.png > Země střední Evropy – rozdělení •Země Visegrádské čtyřky (vlastní středoevropské země): Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko •Alpské země: Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko •Německo (nové spolkové země: Sasko, Braniborsko, Berlín, Durynsko, Sasko-Anhaltsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Bavorsko) •Země jihovýchodní Evropy: Slovinsko > Jazykové vymezení střední Evropy •Indoevropské jazyky: •Germánské (němčina) •Slovanské (lužická srbština, čeština, slovenština, polština, kašubština, slovinština) •Románské (francouzština, rétorománština, italština) •Uralské jazyky: •Ugrofinské, ugrické (maďarština) • > Další jazyky přítomné v areálu •Jidiš – jazyk středoevropských a východoevropských Židů; germánský základ (gramatický systém) s příměsí hebrejských a četných slovanských prvků •Romština (cikánština) – indoíránský jazyk, existuje v podobě mnoha dialektů po celé Evropě, přebírá mnohé jazykové prvky evropských jazyků > Středoevropský slovanský jazykový areál •Charakteristika centra areálu •Hledisko genealogické: •Západoslovanské jazyky •Hledisko typologické: •Flexivní jazyky (bohatá flexe, kumulace funkcí u gramatických morfémů, vysoce rozvinutá slovotvorná derivace) • • > Středoevropský slovanský jazykový areál •Hranice jazykového areálu •Hledisko genealogické: •Germánské jazyky (němčina) •Východoslovanské jazyky (ukrajinština, běloruština) •Baltské jazyky (litevština) •Hledisko typologické: •Typ flexivní (ukrajinština, běloruština, litevština) •Typ introflexivní s polysyntetickými prvky (němčina) •Aglutinační jazyky (maďarština) • > Introflexe (vnitřní flexe): - gramatické významy se vyjadřují změnou hlásky v kořeni slova der Bruder (bratr-0) – die Brüder (bratř-i) die Mutter (matk-a) – die Mütter (matk-y) helfen – half – geholfen (pomoci) sinnen – sann – gesonnen (myslet) trinken – trank – getrunken (pít) Polysynteze (skládání): - četná kompozita místo odvozenin a syntaktických spojení der Sommer (léto) der Winter (zima) die Sommerblume (letnička) der Wintermantel (zimník) der Sommerapfel (letní jablko) die Winterbekleidung (zimní oblečení) > Aglutinace (přikližování): - gramatické prostředky se vyjadřují bohatým repertoárem prostředků (sufixů), gramatické morfémy nekumulují funkce, neexistuje gramatický rod česky maďarsky N. sg. dům-0 ház-0 G. sg. dom-u ház-é D. sg. dom-u ház-nak N. pl. dom-y ház-ak G. pl. dom-ů ház-ak-é D. pl. dom-ům ház-ak-nak > Západoslovanské jazyky Praslovanština Západní slovanština Východní slovanština Jižní slovanština •Vnitřní členění a počet mluvčích •Lechická skupina • - polština (48–50 mil.) • - kašubština (50–200 tis.) a jiné *pomořanské dialekty • - *polabština •Česko-slovenská skupina • - čeština (11mil.) • - slovenština (5 mil.) •Lužická skupina • - horní lužická srbština (55 tis.) • - dolní lužická srbština (14 tis.) > Teritoriální rozmístění západoslovanských jazyků http://www.slovane.ic.cz/slovane/ostatni/slovanske_jazyky.jpg > Polabští Slované Soubor:Polabian Slavs.png > Lužičané http://lekarny.zdravcentra.cz/luzice/images/1045m2.jpg > Kašubové Soubor:Kaschubei heute.png > Společné znaky západoslovanských jazyků 1.Vznik dásňového š na místě zadopatrového ch při II. a III. palatalizaci – ch΄ > š΄ (jako v případě I. palatalizace): • pol.: wszystek, musze • čes.: všechen, mouše • slov.: všetok, muche • dluž.: wšen, muše • hluž.: wšón, muše •ALE: • praslov.: *vьхъ • rus.: весь • stsl.: musĕ • • > Společné znaky západoslovanských jazyků 2.Přechod praslovanských skupin tj a kt´ v c a skupiny dj v dz (v češtině sekundárně v z´): • pol.: świeca, noc, miedza, cudzy • čes.: svíce, noc, meze, cizí • slov.: svieca, noc, medza, cudzí • •ALE: • rus.: свеча, ночь, межда, чужой • praslov.: *svĕtja, *noktь, *medja, *tjudjь • > Společné znaky západoslovanských jazyků 3.Zachování praslovanské skupiny tl, dl: 4. • pol.: radło, mydło, plótł, modlić się • čes.: rádlo, mýdlo, pletl, modlit se • slov.: radlo, mydlo, pletol, modliť sa • dluž./hluž.: radło, mydło, pletł • •ALE: • rus.: мыло, вели, молиться • > Společné znaky západoslovanských jazyků 4.Zachování praslovanské skupiny kv´, gv´ na počátku slova před předními samohláskami (ě, i): • • pol.: kwiat, gwiazda (L. sg. kwiecie, gwieździe) • čes.: kvĕt, hvĕzda • slov.: kvet, hviezda • dluž.: kwĕt, gwĕzda • hluž.: kwĕt, hwĕzda • •ALE: • rus.: цвет, звезда • > Společné znaky západoslovanských jazyků 5.Změna praslovanských skupin pj, bj, mj, vj na p/p´, b/b´, m/m´, v/v´ (tvrdé varianty souvisejí s pozdější československou depalatalizací retnic): • • pol.: kupię, ziemia • čes.: koupím, zemĕ • slov.: kúpim, zem • •ALE: • rus.: куплю, земля (skupiny pľ, bľ, mľ, vľ) > Společné znaky západoslovanských jazyků 6.Tendence k ustálení stálého a dynamického přízvuku 7. -na první slabice: čeština, slovenština, dolní a horní lužičtina, jižní kašubština -na druhé slabice od konce: polština •Výjimka: část kašubského území zachovává pohyblivý přízvuk > Hlavní rozdíly mezi západoslovanskými jazyky 1.Zachování nosovek v polštině a jejich změna v ústní samohlásky v češtině, slovenštině a obou lužičtinách: 2. • pol.: ręka, mięso, pięć • čes.: ruka, maso, pět • slov.: ruka, mäso, päť • dluž.: ruka, měso, pěś • hluž.: ruka, mjaso, pjeć • > Hlavní rozdíly mezi západoslovanskými jazyky 2.Provedení dispalatalizace ´e ®´o (polština, lužičtina), ě ®´a (polština): • • pol: żona, czoło, niosę, las, miasto, miara, • čes: žena, čelo, nesu, les, město, míra, víra (do 15. stol. miera, viera) > Hlavní rozdíly mezi západoslovanskými jazyky 3.Rozdíl v provedení metatezy ve skupinách tort, tolt, tert, telt; v polštině a lužičtině vznikly skupiny trot, tlot, tret, tlet, kdežto v československé skupině spojení trat, tlat, trět, tlět 4. • pol.: krowa, głowa, brzeg, mleko • čes.: kráva, hlava, břeh, mléko • slov.: krava, hlava, breh, mlieko > Hlavní rozdíly mezi západoslovanskými jazyky 4.Vokalizace slabikotvorných souhlásek v polštině a lužičtině: • • čes.: vrba, vlk, hrnec, vlna • slov.: vŕba, vlk, hrniec, vlna • pol.: wierzba, wilk, garnek, wełna • dluž.: w´erba, w´elk, gjarnc, wałma • hluž.: wjerba, wjelk, hornc, wołma > Hlavní rozdíly mezi západoslovanskými jazyky 5.Zánik kvantity vokálů v polštině a lužičtině a její zachování v češtině a slovenštině: 6. • pol.: król, droga, chylić się • hluž.: kral, dróha, chileć so • čes.: král, dráha, chýlit se • slov.: kráľ, dráha, chýliť sa • • > Polština -základ v dialektech kmenů v povodí Visly, Varty a Odry -první zápisy ve 12. stol. (Hnězdenská bulla, 1136) -duchovní píseň Bogurodzica (cca 11. stol.), Kázání svatokřížská (13. stol.) -souvislé texty od 14. stol. -první překlad Bible – Bible královny Žofie, 1455; Bible Leopolity, 1561 -první tištěná kniha – Biernat z Lublinu: Raj duszny, 1513 -spisovná polština založena na jazyce ve Velkopolsku a Malopolsku -4 nářeční skupiny (malopolská, velkopolská, slezská, mazovská), pás nových smíšených dialektů, kašubština – regionální jazyk • • - - • > - polská literatura se často řadí mezi tzv. velké evropské literatury - vrcholná období polského písemnictví: - renesance (Biernat z Lublinu, Mikołaj Rej, Jan Kochanowski) - romantismus (Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki, Zygmunt Krasiński, Cyprian Kamil Norwid, Józef Ignacy Kraszewski) - realismus (Henryk Sienkiewicz, Bolesław Prus) - modernismus (Władysław Stanisław Reymont, Stefan Żeromski) > Polsko - Nobelovy ceny za literaturu •Henryk Sienkiewicz (1846–1916), 1905 (za celé dílo, román Quo vadis) •Władysław Stanisław Reymont (1867–1925), 1924 (za román Sedláci) •Czesław Miłosz (1911–1994), 1980 (za celé dílo) •Wisława Szymborska (1924), 1996 (za celé dílo) > Čeština -kontinuita staroslověnského písemnictví tzv. české redakce -od 10. stol. staroslověnské texty s českými rysy: Kyjevské listy, Pražské hlaholské zlomky -duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny (přelom 10. a 11. stol.) -první zápisy českých slov od 11. stol. -souvislé texty od 13. stol., od přelomu 13 a 14. stol. bohatá krásná i odborná literatura (Ostrovská píseň, Alexandreis, Spor duše s tělem, Zbraslavská kronika, Dalimilova kronika, Rožmberská právní kniha) -první překlad Bible – Bible drážďanská či leskovecká, 1360 -Husova pravopisná reforma (Orthographia Bohemica, 1406–1412?) -první tištěná kniha – Kronika trojánská, 1468 (?); Statuta Arnošta z Pardubic, 1476 • - > -po roce 1620 útlum jazyka a literatury (do 2. pol. 19. stol.) -obnova jazyka a literatury (Josef Dobrovský, Josef Jungmann) -4 nářeční skupiny (nářečí česká, středomoravská/hanácká, východomoravská/moravskoslovenská, slezská – lašská a slezskopolská) -vrcholná období českého písemnictví: -nejstarší literární tvorba navazující na tvorbu staroslověnskou -husitství (kazatelství, traktáty, bojová píseň) -renesance a humanismus (Daniel Adam z Veleslavína Mikuláš Dačický z Heslova, Václav Hájek z Libočan, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Vratislav z Mitrovic, Jan Blahoslav, Tadeáš Hájek z Hájku; Bible kralická, 1579–1593) -expresionismus (Karel Čapek) • •Nobelova cena za literaturu •Jaroslav Seifert (1901–1986), 1984 (ca celé dílo) > Slovenština -formuje se ve 2. pol. 18. stol. -vliv Bible kralické -od 16. stol. slovenské prvky v českých textech -17.–18. stol. stabilizace hovorového jazyka -první překlad Bible: Kamaldulská Biblia, před r. 1756 -pokusy o vytvoření spisovného jazyka: Anton Bernolák, Ľudovít Štúr -prudký rozvoj spisovného jazyka po roce 1918 -3 nářeční skupiny (středoslovenská, západoslovenská, východoslovenská) a přechodový pás moravskoslovenský -vrchol slovenského písemnictví: poslední čtvrtina 19. stol. (Pavol Ország Hviezdoslav, Svetozár Hurban Vajanský, Martin Kukučín) • > Lužická srbština -lužická skupina: dolní (Lužičané) a horní lužická srbština (Milčané a Bezunsané) -do 17. stol zcela rozdílný vývoj -počátek dolnolužického písemnictví 16. stol. (rukpis překladu Nového zákona, 1548), krásná literatura až od 19. stol. -základ spisovného dolnolužického jazyka – dialekty z okolí Chotěbuze -první hornolužické texty: výpovědi budyšínských měšťanů, 1532, Katechismus, 1597 -první hornolužický překlad Bible 1704 -základ spisovného dolnolužického jazyka – dialekty z okolí Budyšína (Christian Traugott Pfuhl) -dialekty dolní lužické srbštiny – 2 základní nářeční skupiny (západní a východní) -Horní lužická srbština – dvě základní skupiny (západní a východní) a přechodový pás mezi dolní a horní lužičtinou - > Jiná vymezení středoevropského areálu •Hledisko náboženské • - západní křesťanství a pravoslaví •Hledisko historicko-kulturní • - vlivy Svaté říše římské (962–1806), habsburské monarchie (1526–1804), Rakouského císařství (1804–1867), Rakouska-Uherska (1867–1918), Polsko-litevské unie (1569–1795): • - rozdělení po Jaltské konferenci (4.–11. 2. 1945) • Západ a Východ (tzv. sovětský blok, země za železnou oponou) •Hledisko politicko-ekonomické • - NATO (1999 – ČR, PR, MR; 2004 – SR, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko; 2009 – Chorvatsko, Albánie) • - EU (2004 – ČR, SR, PR, MR, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko; 2007 – Bulharsko, Rumunsko) • > Terminologie •Střední Evropa (Mitteleuropa, Cental Europe) •Středovýchodní Evropa (Mittelosteuropa) •Mezievropa (Zwischeneuropa) •Východní Evropa •Východ •Sovětský blok (země za železnou oponou) •Postkomunistické země •Nová Evropa > Svatá říše římská Holy Roman Empire in 1250. > Rakousko-Uhersko Soubor:Rakousko-Uhersko 1910.PNG > • http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3a/Rzecz2nar.png/400px-Rzecz2nar.png Polsko-litevská unie > Společné znaky střední Evropy •Synchronní či diachronní přítomnost katolicismu a protestantismu (okrajový vliv pravoslaví a islámu) -přijetí křesťanství: §cca od 8. stol. misijní působení salzburské církve na západoslovanském území §845 – pokřtění 14 českých knížat v Řezně §863 – cyrilo-metodějská mise na Velké Moravě (v r. 862 žádá kníže Rostislav byzantského císaře Michala III. o vyslání učitele a šiřitele křesťanství, r. 869 papež Hadrián II. v dopise Rostislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi schvaluje používání slovanského jazyka v liturgii) §882–884 – pokřtění Bořivoje I. na Velehradě Metodějem (faktický počátek christianizace Čech) §966 – christianizace Polska (sňatek Měška I. s českou kněžnou Doubravkou) §ok. r. 974 – christianizace Uher (pokřtění uherského knížete Vajka, přijímá křestní jméno Štěpán) - • > Arcibiskupství moravsko-panonské – 869 (biskupské svěcení Metoděje v Římě) Praha – 973 Olomouc – 1063 (navazuje na moravsko-panonskou arcidiecézi) Poznaň (Poznań) – 968 (misijní biskupství) Hnězdno (Gniezno) – 1000 (arcibiskupství, sídlo církevní provincie) Krakov (Kraków) – 1000 Vratislav (Wrocław) - 1000 Kolobřeh (Kołobrzeg) – 1000 Nitra – 880 Kaloča (Kalocsa) – 1000 (od r. 1135 arcibiskupství, sídlo církevní provincie) Ostřihom (Esztergom) – 1000 (arcibiskupství, sídlo církevní provincie) - vznik prvních klášterů benediktinů, později cisterciáků a premonstrátů (Pražský hrad – 70. léta 10. stol., Břevnov – ok. r. 993, Ostrov u Davle – 999, Sázava – 1032, Hradisko u Olomouce – 1078, Třebíč – 1101–1104; Tyniec – pol. 11. stol., Mogilno – 1065, Lubiń – 1077) - vliv západoevropských reformačních hnutí 16. stol. (tzv. první reformace na konci středověku, husitské hnutí) > Velká Morava • C:\Documents and Settings\Roman\Plocha\300px-Great_moravia_svatopluk.png > Společné znaky střední Evropy •Prolínání kultur (německé, židovské, slovanské, maďarské a románské) a z něj plynoucí kulturní a etnická rozmanitost -až do 2. svět. války trvalá přítomnost Němců a Židů -typicky středoevropské rozlišování mezi národností a státním občanstvím • •Německé obyvatelstvo před 2. sv. válkou: •Československo – 22,3 % •Polsko – 2,3 % •Maďarsko – 5,5 % -vliv Svaté říše Římské (Karel IV., Václav IV., Jošt Moravský, Zikmund Lucemburský, Rudolf II.) a Rakouska-Uherska -německá kolonizace (13. stol.) -zakládání měst dle německého městského práva (magdeburské, norimberské) -dle F. Palackého je konfrontace Čechů a Němců osou českých dějin • • > •Židovské obyvatelstvo před 2. sv. válkou a počet obětí holokaustu: •Polsko 3 250 000 3 000 000 •(SSSR 2 800 000 1 200 000) •(Rumunsko 800 000 350 000) •Maďarsko 400 000 300 000 •Československo 315 000 270 000 •Německo 230 000 180 000 •Lotyšsko 155 000 135 000 • • -židovská centra: Varšava, Lodž, Krakov, Vilno, Lvov, Praha, Mikulov, Boskovice, Třebíč, Plzeň, Bratislava, Budapešť atd. -vliv židovské inteligence (lékaři, právníci, vědci) a průmyslníků (Lodž) -pražská německá literatura (Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Johannes Urzidil, Lenka Reinerová) -tvorba v jidiš: Isaac Bashevis Singer (1902 Leoncin u Varšavy, Polsko – 1991 USA; 1978 – Nobelova cena za literaturu) • > Společné znaky střední Evropy •Raný rozvoj měst, měšťanstva a venkova ve srovnání s východní a jihovýchodní Evropou, tradice lokální a regionální samosprávy, rozvoj průmyslu pozdější než v západní Evropě, avšak mnohem dřívější než ve východní a jihovýchodní Evropě • • •Od konce 12. stol. do počátku 15. stol. rozsáhlé přeměny celé střední Evropy: -kolonizace méně osídlených uzemí -rozvoj měst (města jsou doložena již dříve), zakládání samosprávy (kraje, vojvodství, župy) •13./14. stol. (16. stol.) •Praha – 35 (50) tis. obyv. •Vratislav – 20 tis. obyv. •Kutná hora – 18 tis. obyv. •Gdaňsk – 20 (30) tis. obyv. •Krakov – 12 (cca 20) tis. obyv. •Brno – 8 tis. obyv. •Budín – 8 tis. obyv. (konec 15. stol.) • > - -rychlý hospodářský růst, rozvoj peněžního hospodářství, zavádění nových výrobních technik,rozvoj zemědělství, hornictví a obchodu -Konsolidace států pod silnými dynastiemi (Přemyslovci, Piastovci, Jagellovci, Arpádovci) -rozvoj národních kultur (architektura a umění, literatura, překlady) -vznik univerzit •Praha – 1348 (první na sever od Alp a na východ od Rýna) •Krakov – 1364 •Pětikostelí (Pécs) – 1376 •Budín – 1389 •Vídeň – 1365 •Bratislava – Academia Istropolitana 1465–cca1490 • • > Společné znaky střední Evropy •Politická a hospodářská orientace na kontinent a nikoli na zámořská území -orientace na západní Evropu -neexistence koloniálního panství > Společné znaky střední Evropy •Mimořádný význam dějin • -laboratoř Evropy -kontinuita a diskontinuita dějin •1526 – bitva u Moháče (zahynul Ludvík Jagellonský, král český a uherský) •1620 – bitva na Bílé Hoře (porážka českých stavů) •1772, 1793, 1795 – dělení Polska -zkušenost Osvětimi (Auschwitz) • > Společné znaky střední Evropy •Negativní zkušenost s komunismem a problematické vztahy s Ruskem a Sovětským svazem • •– dělení Polska •– rusko-polská válka 1919–1921 •– napadení východního Polska SSSR v roce 1939 •– Katyňský masakr 1940 •– invaze do Maďarska 1956 •– invaze do Československa 1968 • > Středoevropská jídla a nápoje •řízek •guláš •opečená klobása •štrúdl •bábovka •Sachrův dort •palačinky •knedlíky •pivo •melasový rum • > Doporučená četba •Kundera, Milan: Únos Západu aneb tragédie střední Evropy, Proměny 1986, č. 1. •Magris, Claudio: Dunaj. Praha 1992. •Miłosz, Czesław: Rodná Evropa. Olomouc 1997. •Sebald, Winfried Georg: Austerlitz. Praha – Litomyšl 2009. • •Davis, Norman – Moorhouse, Roger: Mikrokosmos. Portrét jednoho středoevropského města. Praha 2006. •Trávníček, Jiří: V kleštích dějin. Střední Evropa jako pojem a problém. Brno 2009. •Wandycz, Piotr: Střední Evropa v dějinách. Od středověku do současnosti. Praha 1998. • >