Gramatické kategorie sloves
CJA006
sloveso
• mluvnické a významové centrum věty
• vyžaduje doplnění
• nejbohatší soustava tvarů (200-400)
(jednoduché/syntetické x složené/analytické)
• finitní (určité) – os., číslo, čas, způsob, rod, vid
• infinitní (neurčité) – (číslo, rod jmenný, rod
slovesný,) vid
• synt. fce. – přísudek (predikát)
osoba
• tvary osobní – vyjadřují na tvaru slovesa vztah obsahu
predikátu (toho, co se pojmenovává přísl. slovesným
tvarem) k účastníku komunikačního aktu, jímž může být
a) mluvčí – 1. osoba; b) adresát – 2. osoba; c)jiný
předmět komunikace – 3. osoba.
• forma – a) osobní koncovka: aa) jednoduchého tvaru,
ab) tvaru pomocného slovesa, ac) absence tvaru
pomocného slovesa, ad) volný morfém „-s“, e) osobní
zájmeno.
• Os. zájmena vyjadřují svým lexikálním významem totéž,
co se vyjadřuje GK osoby gramatickou formou
• různě se hodnotí tvar 3. os. sloves bez subjektu (prší,
tancuje se tam…) neosoba/neosobní tvar/ impersonále.
význam osoby se vyjadřuje
koncovkou urč. sloves. tvaru
• ind. préz. akt.: -u/-m,-š,-0,-me,-te,-ou/-í
• imp. : -0/-i,-me,-te
význam osoby se vyjadřuje
koncovkou tvaru pomoc. sl.
• některé tvary (1.(2) os. sg., 1.2.os.pl., (3.
sg., 3.pl.)):
• min. čas ind. akt.: jsem, jsi /(-s), jsme, jste
• kondicionály (přít., min.): bych, bys/by (s),
by, bychom, byste, by.
• pasivní tvary všech časů ind. i kond.: jsem,
jsi /(-s), je, jsme, jste, jsou
význam osoby se vyjadřuje absencí
tvaru pomocného slovesa
• 3. os. ind. min. času
význam osoby se vyjadřuje
nesamostatným morfémem -s
• tvary 2. os. sg.
• min. čas ind. akt. (ses, sis, žes, abys, tys kams,
přišels, ….)
• kondicionály (přít., min.) – zvratných sloves
(ses/sis)
• pasivní tvary préz./min. ind. i kond. (bitas, bitas
byla, ?bitas by byla?)
• za sloveso být ve slovesně-jmenném přísudku
se sponou (zdrávas, skloněnas nad …)
význam osoby se vyjadřuje
osobním zájmenem
• minulý čas ind.
• akt. - já tam šel
• pas. - já byla bita
asymetrie osoba/číslo
• 1. os : 2. os. – symetrický vztah –
partneři/členové komunikace (mluvčí –
adresát)
• 3. – mimo tento vztah (předmět
komunikace – ten naopak symetricky
vyjadřuje vztah ke kategorii kvantity
realizovaný GK čísla) – rozlišuje se sg. x
pl. předmětu komunikace
číslo – 1. 2. os.
• vztah k mluvčímu – 1. sg.
• vztah k adresátu – 2. sg.
• vztah k mluvčímu a dalším účastníkům
komunikace – 1. pl. (já+2.os.+3.os inkluziv,
já+3.os. – exkluziv se v č.
gramaticky nerozlišuje)
• vztah k adresátu a dalším účastníkům
komunikace – 2. sg.
transpozice GK osoby/čísla
konvencionalizované použití nepatřičné formy GK
osoby/čísla:
• zdvořilostní formy: vykání, onikání, onkání (za 2.
os. sg. – 2./3. os. pl., 3. os. sg.)
• plurál majestaticus, plurál modestiae (pl.
skromnosti, autorský pl.) – za 1.sg. 1. pl.
• sedíme rovně, neopisujeme, stojíme, 1.pl.ind.
za 3.pl. imp.
• to Vám vzkazuje Vinetou, náčelník Apačů – 3.
sg. za 1.sg.
• a teď vytrhneme ten zoubek – 1.pl. za 1.sg.
• a co si bude slečna přát – 3. os. sg. za 2. os. sg.
čas
• význam: zařazení obsahu predikátu na
časovou osu minulost-přítomnostbudoucnost
/před okamžikem promluvy –
v okamžiku promluvy – po okamžiku
promluvy
• absolutní (vztah k okamžiku promluvy) a
relativní čas (relace – vztah dvou dějů z
hled. jejich souběžnosti/následnosti v
čase)
čas
• empirické (přítomnost/minulost)
• neempirické (budoucnost)
formální časy
• préteritum (složený)
• futurum (jednoduché - prézentní tvary dok.
sloves a syntetické futurum, složený tvar –
nedok. sl.,)
• prézens (jednoduchý)
ČNK – synt. fut.
• být 322755
• jít 11153
• jet 3881
• nést 748
• běžet 453
• letět 348
• téci 198
• vézt 143
• hrnout 66
• lézt 64
• plout 47
• cestovat 41
• stěhovat 22
• řítit 2
doklady ČNK – nejsou označeny
• výhradně: plynout, putovat, vládnout, mašírovat,
vandrovat
• fakultativně více/méně: růst/porůst,
kvést/pokvést, trvat/potrvat
• fakultativně bez rozliš.: hnát/pohnat,
šlapat/pošlapat, mazat/pomazat, valit
(se)/povalit, vést/povést se
• fakultativně řídké: pást/popást, pnout/popnout,
šinout/pošinout, vléct (se)/ povléct
čas a vid
• dok. slovesa mají formální tvar prézentu,
který vyjadřuje děj ukončený v
budoucnosti – budoucí čas
čas a způsob
• asymetricky se vyjadřuje čas na tvarech
podle GK způsobu
• forma kondicionálu – forma l-ové
part./part. minulé – prim. forma pro tvoření
minulého času – kond. přít./min. –
podmínka reálná/ireálná nejde o relevanci
času ale +/-reálnost možnosti vyjádřené
způsobem podmiňovacím
čas a negramatické (negramatikalizované)
vyjádření modality
• forma futura se používá v platnosti
nejistoty „asi“ (ty budeš nemocný = zdá se,
že jsi nemocný, že ona bude zamilovaná =
je patrně zamilovaná, ... )
čas a způsob
• forma imperativu - současnost s
okamžikem promluvy
• imperativ dok. sloves – budoucnost
• imperativ – futurum – modální význam
futura
• kondicionál – reálnost – ireálnost děje
prézens a přítomnost
• forma prézentu – nejen okamžik promluvy, ale
úsek od posledního k aktuálnímu okamžiku p.
• historický prézens (USA útočí v Íránu.)
• gnómický prézens (obecnoá platnost – Země je
kulatá, tak dlouho se chodí se džbánem …)
• dramatický prézens (jdu tam a vidím …)
• schopnost prézent. tvarů některých nedok.
sloves (+ adv. temp.) – pro vyjádření futura (jedu
do Prahy – zítra)
aktuálnost (právě v čas. bodě) x
neaktuálnost děje
• koincidence s nějakým časovým bodem x
absence takové koincidence
• v češtině negramatikalizovaná, vyjadřovaná
lexikálně (iterativa jsou např. vždy neaktuální –
Petr hrává šachy. věta Petr hraje šachy. může
být a) aktuální – Petr teď hraje šachy n.
neaktuální – Petr umí hrát šachy/ Petr hraje
šachy každý čtvrtek.)
• souvisí s kat. vidu
způsob
• význam komunikativní postoj mluvčího k
obsahu vyjádřeného slovesným tvarem
• tři významy – oznamovací – indikativ
(chápání děje jako reálného); rozkazovací
– imperativ (chápání děje jako nutného);
podmiňovací (chápání děje jako možného
- podmíněného)
indikativ
• rozvinutý paradigmaticky pro všechny tři
časy, všechny osobní tvary obou čísel
• funkčně bezpříznakový (lze jej
transponovaně použít i ve funkci imp. :
stojíme! nebo kond. přijdete – je to tady,
nepřijdete prodá se to)
kondicionál
• přítomný (co do kat. času bezpříznakový –
vytrácení se tvarů kond. min. v mluveném
jazyce)
• minulý – výhr. psaný jazyk, především ve
složitých strukturách, kde je třeba vyjádřit
souslednost
imperativ
• fce. apelovost
• syntetické tvary – 2. sg./ 1.2.pl.
• proti tomuto pojetí př.: Bůh suď, přijď
království tvé, ...
• imperativní fci. má analytické vyjádření(ať
+ préz. 3.os. ind.)
• optativní (přací způsob) – částice kéž +
kond.
• imperativní použití infinitivu - povely
imperativ 3, os. sg. formálně
shodný s tvarem imp. 2. os. sg. ?
• Bůh suď, kdo je kdo
• pak se měj každý na pozoru
• usuď si každý sám
• buď vůle tvá
• přijď království tvé
• budiž světlo
• už dvanáctá odbila, chval každý duch
Hospodina
• věř tomu kdo nebo nevěř
vyjádření podmětu u tvarů 2. osoby
• odpočiň každý, kdos Boží tvor
• skloň zraky, kdos pochopil
• utrhni každý, kdo můžeš
• projdi každý, kdož jsi ochoten žít bez
hříchu
• věř, kdo můžeš
• zachraň se, kdo můžeš
• prchni, kdož můžeš
slovesný rod
• GK. slovesa – opozice akt. x pas.
• různě teoreticky pojaté – spol. zákl.
paradigmata urč. počtu syntakticko
sémantických struktur jakožto různých
způsobů prezentací dějových situací
jediného predikátu (diateze)
• formálně sémantický vztah podmětu k
původci děje (č. tradice Havránek,
Kopečný, Šmilauer)
slovesný rod
• původce děje = formální podmět věty –
aktívum
• původce děje odlišný od form. podmětu
věty = pasívum
• pasívum – konstrukce s reflex. „se“zvratné
pasívum
slovesný rod
• opisné pasívum – složený slovesný tvar
(urč. tvar slov. být +pasivní participium
významového slovesa) rozvinutý ve všech
časových formách až v průběhu
historického vývoje
• omezení : tranzitiva
slovesný rod
• zvratné pasívum – tvar 3.os. ind. préz. akt.
+ se
• reflexiva tantum, reflexiva s víceméně
samostatným významem odlišným od
významu nereflexivního slovesa, reflexiva
s významem „vzájemnosti“
10 příkladů reflexiv tantum
• smát se
• bát se
• ptát se
• kát se
• troufat si
• loudat se
• stydět se
• choulit se
• zdát se
• toulat se
10 příkladů kandidátů na rt
• dát – dát se směrem k (vydat – vydat se)
• dostat – dostat se někam
• stát – stát se
• hodit – hodit se k čemu/na co
• třít – třít se (o rybách)
• chovat – chovat se nějak
• utkat – utkat se s někým
• dopustit – dopustit se něčeho
• ucházet – ucházet se o něco
• brát – brát se za něco
• počínat – počínat si nějak
• obejít – obejít se bez něčeho
• vyznat (vyznat se z čeho) – vyznat se v něčem
vid
• význam: netemporální časovou dimenzi
děje/stavu vyjádřeného slovesným
lexémem
• ukončenost/uzavřenost/ohraničenost –
neukončenost/otevřenost/neohraničenost
děje – perfektiva (dokonavá) x
imperfektiva (nedokonavá)
• ? obouvidovost – zdánlivá (jmenovat,
analyzovat)
vid - čas
• dokonavá slovesa nevyjadřují aktuální
přítomnost
• neaktuální prézens vyjadřují dok. slovesa (vejde
se to tam, já se tady napracuji a není mi t k
ničemu)
• zaměnitelnost vid. opozic (kouří/vykouří 20
cigaret denně)
• prézens (forma) – děj bude ukončen po
momentu promluvy/nikoli děj se uskuteční po
momentu promluvy (až uvařím oběd,
zatelefonuji = a)vařím/b)budu vařit)
vid a čas
• relativní časy
• současnost nedok. + dok./nedok. (Petr
psal článek a pil/vypil pivo.)
• posloupnost dok. + dok./nedok. (Petr
napsal článek a pil/vypil pivo.)
vid a gramatická kategorie
• změna vidu nemá za následek změnu
lexikální sémantiky
• čistě vidové opozice jsou formy jednoho a
téhož lexému (psát – napsat, platit –
zaplatit, dát – dávat, přepracovat –
přepracovávat)
• vidové trojice (hradit – nahradit –
nahrazovat, blížit se – přiblížit se –
přibližovat se)
forma
• prefixace (N-D)
• sufixace a) (prefD-N) (sekundární
imperfektiva) tam, kde se prefixací nemění
jen vid, ale i lexikální význam, b) (nepref.D
– N)dát – dávat, koupit – kupovat
• supletivní kořeny (brát – vzít, najít –
nacházet, naložit - nakládat)
vidově relevantní sufixy
• -áv-a-t (přepracovat – přepracovávat)
• -ív-a-t (přežít - přežívat)
• -v-a-t (zakrýt – zakrývat)
• -a-t (namluvit - namlouvat)
• -e/-ě-t (dopustit – dopouštět)
• -ova-t (dopsat - dopisovat)
vidová defektnost
• imperfektiva tantum (spát, sedět, nudit se)
• perfektiva tantum (nakecat zakřičet)
vid + slovotvorba
• čistě vidové opozice
• změna vidu je provázena změnou
významu základového slovesa
vid, determinovanost x
indeterminovanost, iterativnost,
• iterativa – pravidelnost formy + význam
(opakování) – kandidát na třetí vidový
význam(Kopečný x Poldauf)
způsob slovesného děje -
aktionsart
• není GK běžná v české gramatické tradici
• sémantická klasifikace sloves
• propojen s GK vidu
• stejné formální prostř. (prefixy, sufixy +
se/si)
způsob slovesného děje
(aktionsart)
• slovotvorba (modifikace významu slovesa)
• lexikálně sémantické skupiny – ingresiva (počátek děje), evolutiva
(počáteční fáze děje), delimitativa (krátké trvání děje), rezultativa
(odpovídají vid. prefig. protějškům), terminativa (konfektiva) (průběh
celého děje), perdurativa (proces trvající určitou dobu),
finitiva/kompletiva (konečnou fázi děje), egresiva (konec děje),
exhaustiva (trvání děje až do konce), totální (zcela, úplně),
saturativa (trvání děje až do uspokujení subjektu), extenziva (hodně,
často, dlouho), kumulativa (uchopení blíže neurčené kvantity
objektu), intenziva (vysoká kvantifikace děje), excesiva (nadměrnou
intenzitu/trvání děje s nežádoucím výsledkem), distributiva
(několikanásobný průběh děje), atenuativa (oslabená intenzita děje),
semelaktiva/okamžitá (jednorázový průběh děje časově
minimalizovaný), momentální, iterativa/frekventativa (opakovanost
děje), deminutiva komitativa (doprovodný děj), frekventativa
(několikanásobný průběh bodového děje), stativa (stavová),
dekurziva (kontinuální probíhání děje), mutativa (přijímání vlastnosti)