CJA006 – 6.10./8.10. 2010

sem. dr. K. Osolsobě


Morfologické alternace

= pravidelné opakování hlásek, na němž je založena alomorfie.


Hláskové alternace lze definovat jako pravidelné střídání určitých fonémů, popř. jejich skupin,
přičemž alternující hlásky utvářejí jeden morfoném. Alternace hlásek sama o sobě není téměř nikdy
samostatným slovotvorným formantem, je vázána na existenci jiného slovotvorného postupu, tedy např.
na rozšíření odvozovacího kmene o slovotvornou příponu, záměnu slovotvorné přípony, či pouhou změnu
tvaroslovné charakteristiky slova.

     Alternace lze rozčlenit na kombinační (syntagmatické), v nichž jsou hláskové proměny vázány na
hláskové okolí základu, a volné (paradigmatické), jež na hláskovém okolí základu nezávisí a
představují mnohonásobně početnější skupinu.[1]


Příklad:

Písař píše dopis. Piš taky. Psaním se naučíš psát.

Vyjmenujte příbuzná slova v textu.

Vypište alomorfy morfému PIS.

Jak lze charakterizovat typy alternací, k nimž dochází u vypsaných alomorfů?



Klasifikace hláskových alternací podle růz. kritérií

fonetické vlastnosti alternujících hlásek

samohláskové

kvantitativní

kvalitativní

zánikové

souhláskové

párové

nepárové

skupinové

smíšené


synchronní – diachronní pohled

ablaut

/střídání hlásek ide. stáří, 4 stupně, e-,o-,redukovaný, zdloužený/


frekvence

obvyklé, systémové, okrajové


tvarotvorný – slovotvorný plán


Samohláskové alternace

kvantita:


a/á (mráz/mrazu, brát/bral, natírat/nátěr)

e/é (nese/nést)

i/í (prosím/prosil, síla/sil)

o/ó

u/ú (urazit/úraz,

y/ý (vyhlídka/výhled, rýt/ryje)


kvalita:

a – o (hrabat/hrob)

é – í (mléko/mlíko)


kvalita + kvantita:

á – e/ě (smát/směje, hřát/hřeje)

á – o (nanosit/nanášet)

é – o (nést/nosit)

í - e/ě (vítr/větru, hřích/hřešit)

ů – o (důl/dolu, hon/pohůnek/půhon, vozit/vůz)

ý – o (krýt/krov)

u – ou (kout/kuje)

ý – ej (strýc/strejda)


Můžeme najít nějaká pravidla výskytu alternací ?


Platí např., že :

1) k nim dochází v nějakém stanovitelném hláskovém okolí ?

2) je lze předpovědět na základě morfologických vlastností  ?

3) pravidelně se vyskytují v prefixu/sufixu/kořeni ?



V korpusu SYN (500 mil. slovních tvarů) – 60 nejfrekventovanějších slov, jejichž lemma je .*ů..

Se kterou hláskou v češtině pravidelně ů alternuje ?


lemma: .*ů..

kvůli       191053

růst        154999

vůči        76175

půda        55675

vzrůst      43071

vůle        40089

nárůst      33381

kůže        33319

lhůta       23200

hrůza       20467

vyrůst      18574

schůze      18018

půle        16927

vzhůru      15710

vůně        15578

smůla       13377

růže        12339

šňůra       7857

odrůda      7662

chůze       7486

kůra        7263

narůst      4778

můra        4750

přerůst     3977

Tůma        3840

rozrůst     3740

půst        2063

lůno        1819

chůva       1704

Průša       1487

zvůle       1481

dorůst      1385

podhůří     1365

tůně        1308

blůza       1281

zrůda       1128

fůra        968


Projděte uvedený seznam a najděte případy, kdy dochází k alternaci ů, a to a) při tvoření tvarů
(skloňování nebo časování uvedeného slova) a b) při odvozování příbuzných slov.

Vyberte slova, u nichž se takové alternace nevyskytují / nejsou na první pohled patrné. Kde by bylo
možné najít poučení, zda opravdu neexistují ?



Hláskové alternace při tvoření tvarů slov (ve tvarosloví) – při skloňování/časování


Se kterými souhláskovými alternacemi se setkáváme při:

a)      skloňování substantiv

b)      skloňování adejktiv

c)      časování indikativu prézenta aktiva

d)      tvoření pasivního příčestí


Existují pravidla pro střídání e/0 v češtině ?


Pozorujte:

stavba - staveb

blbec – blbce

medvídek – medvídka

cihla – cihel

forma – forem

den – dne

hra – her

oves – ovsa

karta – karet

výzva – výzev


Často se přítomnost „e“ vysvětluje jako důsledek nesnadné výslovnosti souhl. sk.

Pokuste se najít argumenty proti takovému vysvětlení.

Které samohláskové alternace rozlišujeme v konjugačním systému češtiny ?


V češtině dochází často k různým samohláskovým alternacím kořenové samohlásky (dále KoV) při
tvoření slovesných tvarů. Pokuste se najít nějaké pravidelnosti.


Např.

vázat – vážu – važ – vázal – vázán


p0sát – píšu – piš – p0sal - p0sán


stonat – stůňu – stonej – stonal


smát – směju – směj – smál


nést – nesu – nes – nesl – nesen


bít – biju – bij – bil – bit


Pokuste se formulovat pravidla.

Tvoří slovesa, u nichž k alterrnacím KoV dochází, uzavřenou/otevřenou množinu ?

________________________________

[1] Dokulil, M.: Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha: Nakladatelství ČSAV,
1962,

 s. 159 – 162. Mluvnice češtiny 1. Fonetika. Fonologie. Morfonologie a morfemika. Tvoření slov.
Praha: Academia, 1986,  s. 319 – 320.