Pamatujte si: quôcum'í      s kterým?
qiiäcum í      s kterou I quibuscum ? s kterými ?
is, qui    ten, kdo (který)
ea, quae ta, kdo (která)
id, quod (n. sg.
(n. pl.;
to. co
II. Vztažné zájmeno (prónomen relativum):
qui, quae, quod který, -á, -é, skloňuje se stejně jako tázací zájmeno adjektivní qui, quae, quod.
U vztažného zájmena se klade předložka cum (s abl.) obyčejně za ablaťiv fquócum, quáeum,, atd.), může však stát i před ním (cum quó atd.).
III. Neurčitá zájmena (pronomina inděfinita)
Nejčastěji se vyskytují tato:
aliquis (aliqui), aliquid někdo, něco
aliqui (aliquis), aliqua, áliquod některý, nějaký
Skloňuje se jen druhá část, tj. -qui(-quis): alicuius, alicui atd.
IV. Zájmenná adjektiva (adiectiva próiwminália)
Podobně jako zájmena mají i lat. zájmenná adjektiva
v gen. sg. koncovku -ius\ v .
, ,       , i     •   I Pro všechny tri rodv.
v dat. sg. koncovku -i J
V ostatních pádech se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace.
Viz skloňování unus, úna, ilnum na str. 88.
Nejčastěji se vyskytují takto:
alter, aT um druhý nidlus. a. um žádný sôlus, a, am       sám, jediný
gen. alter! as dat. alter! gen. nullius dat. nuWi gen. Solms    dat. sofô
130
K latinským zá j menným adjektivům rovněž patří:
němo nikdo (z ne-hemö - homö ani člověk) nihil nic (z ne-hilum = filum ani nit).
nihil
nullius rei nülli rei
nom. gen. dat. ak. abl.
nemo nullius mni iní neminem nüllö
nihil
nulla rě
STiiĽTi^ C VLČENÍ IjJSlI^
a) Určete pády:
cuius poětae? cui poetae í quo carmine ľ solí liomini, solí homines, sôlô hornine, null ô am ôr e, nůllí amôrí, niúll amôres!
b) Utvořte 1. os. sg. ve všech dosud vám známých časech a způsobech od sloves: nocěre, iungere, vívere, děterrěre, esse!
c) Dejte do singuláru věty č. 2, 6! Do plurálu věty č. 4, 7!
d) Dejte do ind. imperfekta a futura I. věty č. 2, 3, 4, 8!
e) Vysvětlete původ a význam těchto cizích slov:
bonifikace, docent, nomeklatura, poetika, poetický, vivat!
DE GALLIA
Gallia est omnis divisa in partes trés. quärum unam incolunt Belgae, aliam Aquitäni, tertiam, qui ipsôrum lingua Celtae, nostra Galii appellantur. Hi omněs lingua, mstitútis, lěgibus inter sě differunt. Gallôs ab Aquitänis Garumna Humen, ä Belgis Matrona et Sěquana dividit. Horům omnium fortissimi sunt Belgae, proptereä quod ä cnltu at que humänitäte prôvineiae longissimě absunt, proximlque sunt Germanis, qui träns Rhenum incolunt. quií)uscum continenter bellům gerunt.
(Caesar, CommentäriT de bello Gailico í, 1)
131
Gallia, ae, f. Galie; území mezi Rýnem a Pyrenejemi, zhruba dnešní Francie a Belgie — Gallia omnis celá Galie, Galie jako celek — divis us, a, um rozdělený — incolô, is, ere obývat — Belgae, ärum, m. Belgové; obyvatelé severní části Galie — alius, alia, aliud (gen. alterius, dat. alii) druhý, jiný — Aquitäni, orum, m. Akvitánové; keltský (galský) kmen sídlící v Akvitánii, v krajině ležící v jihozápadní Galii — ipse, ipsa, ipsum (gen. ipsius, dat. ipsi atd.) sám — ipsórum lingua (jazykem jich samých ) vlastním jazykem — Celtae, ärum, m. Keltové — nostra, t j. linguä — Galií, ôr um, m. Galove — appellô, äs, äre nazývat — institutům, L n. zřízení, zvyk — inter sě differunt (od differô) navzájem se liší — Garumna, ae, m. Garumna; řeka v jihozápadní Galii (nynější Garonne) — flúmen, inis, n. řeka — Matrona, ae, f. Matrona; přítok Sekvany (nynější Marná) — Sěquana, ae, m. Sekvana (nynější Seina) — dividô, is, ere rozdělovat —- proptereä quod protože — eultus, ůs, m. způsob života — humänitäs, ätis, f. lidskost, vzdělanost; cultus atque humänitäs (hendiadys) jemná vzdělanost — provincia, ae, f. provincie — longissimě absunt jsou nejvíce vzdáleni — proximus, a, um (s dat.) nej bližší; soused — Germäni, ôrum, m. Germáni; název kmenů sídlících na území severně od Dunaje a východně od Rýna až po Severní moře — trans (předl, s ak.) za, přes — Rhenus, i, m. Rýn — continéns, entis nepřetržitý, ustavičný
Římská spona
Indikativ perfekta aktiva
1. Laudavl te, quod industrius eras. 2. Saepe vos monuimus, ut magistris pareretis, sed vos non paruistis. 3. Quod non tacuisti, multis displicuisti. 4. Roman! cum hostibus conflixerunt et celeri impetii eos pepulerunt. 5. Caesar victoriam suam his verbis senatui Romano nuntiavit: Veni, vidi, vici!
6. Parentibus magistrisque nostris semper grati fuimus. 7. Nonnulla maria populis antiquis ignota fuerunt. 8. Homines homi-nibus multum et profuerunt et obfuerunt. 9. Fglix, qui potuit reriim cognoscere caiisas. 10. Multis civitatibus discordia plus obfuit quam gravissima be]la.
eausa, ae,f. příčina discordia, ae, /. nesvornost
civitas, dtis, f. obec. stát displiceo, ěs, ěre, displicui nelíbit se
cognósco, is, ere, cdgnóvl poznávat gravis, e těžký
eónfllgo, is, ere, cónfllwl srazit se ign5tus, a, um neznámý
(v boji) impetus, us, m. útok
132
133