OTAKAR VOČADLO 214 Orig. she will be sick else — zde přeneseně: jinak bude mrzutá, roz-mrzelá. 215 Orig. to hear the city abused extremely — slyšet, jak se město (Londýn, vl. jeho měšťanstvo) nehorázně pomlouvá, tj. chtěli by vidět satirickou frašku na současnou společnost. Delius poznamenává, že by k takovému očekávání sváděl obecenstvo snad název All is True, nikoli nynější titul. 216 Srov. s epilogem k 2J4 a pozn. 218. Tam ovšem šlo spiše o přízeň urozených dam u dvora. Dobrou ženou ve hře se tu míní zavržená královna Kateřina. POZNÁMKY - P ERIK LES PERIKLES, KNÍŽE TYRŠ KÝ Pericles Prince of Tyre Perikles je první ze čtyř pohádkových her se smířlivým koncem, jimiž dovršil Shakespeare svou básnickou dráhu. Je to jediná hra mimo souborné vydání z r. 1623, která byla uznána za hodnou, aby byla dodatečně vtělena do shakespearského kánonu, ač podobný nárok na kanonisaci měl též např. text chaucerovské hry Dva vznešení příbuzní. Proč nebyl Perikles pojat do původního souboru, ačkoli byl vytištěn ještě za Shakespearova života třikrát pod jeho jménem a byl v repertoáru jeho společnosti, není jasné. Nestál-li tomu v cestě nakladatelský copyright, snad neměli vydavatelé po ruce dostatečně spolehlivý autorský exemplář. Mohla tomu zabránit i autorita Bena Jonsona, kterého pohoršovala nekritická obliba staromódni „plesnivé povídačky" (moulded tale). Zpravidla se soudí, že vydavatelé hru nezařadili mezi básníkova autentická dramata, protože ji pouze revidoval. Text Perikla vskutku vzbuzuje při četbě dojem, jako by Shakespeare nakvap přehlédl cizí hru, přičemž některé scény přepracoval, kdežto druhé ponechal téměř netknuty. Badatelé se celkem shodují, že první část není hodna jeho péra. Ale vedle teorie o dvou autorech, která Perikla sbližuje s Jindřichem VIII., je lákavá i novější domněnka Edwardsova, že původní ztracené znění bylo po paměti nebo těsnopisně nedokonale zaznamenáno dvěma zapisovateli nestejných schopností. Naproti tomu někteří odborníci jako Sisson přisuzují celou hru v nynější podobě Shakespearovi. Brad-brooková je přesvědčena, že existovalo více divadelních versí jako u stejně oblíbené komedie o Mucedorovi, která se též připisovala Shakespearovi, nebo u Hamleta. Pro čtenáře bylo po ruce též dvojí prosaické zpracování, ale jeho poměr ke hře je sporný. Základem je typický řecký dobrodružný román se složitým dějem o Apol-loniovi z Tyru, který vznikl asi ve 3. stol. naší éry a zachoval se jen v latinské versi a zkráceně ve sbírce Gesta Romanorum. Odyssea foinického knížete Apollonia byla překládána do různých národních jazyků a stala se i u nás oblíbenou četbou vedle Alexandreidy a Kroniky trojánské. Starobylým jazykem se pěkný český překlad zařazuje do 14. stol. Liší se od jiných (podle A. J. Vrťátka) „libou prostotou a ušlechtilostí motivů". Českému „Apollonovi" je blízký anglosaský „ApoIIonius se Tyrisca" z 11. 578 579 OTAKAR VOČADLO stol. Rytířskému středověku se zalíbil milostný příběh stavící proti sobě hříšnou a pravou lásku a oslavující trpělivou mužnost i neposkvrněnou ženskou ctnost. Hlavní motiv řeckého románu, osudové odloučení členů rodiny a jejich šťastné shledání po dlouholetých útrapách, se najde už v Komedii plné omylů, takže by se zdálo, že se Shakespeare vrací ke konci své dráhy tam, odkud vyšel. Ale ve skutečnosti tu básník po skončení tragického období své tvorby sleduje nový umělecký cíl, čili slovy polského anglisty R. Dyboského „vstupuje na zcela nové stezky" a zkouši nový dramatický typ, kterým vyjadřuje viru v jisté vítězství dobra nad zlem. Pokus umělecky sice ztroskotal, ale vedl k posledním Shakespearovým „dramatickým romancím", svérázně symbolickým hrám se šťastným koncem. Perikles i Cerimon jsou předchůdci Prosperovými, Marina je blíženkou Perditinou, Dionysa připomíná zlou královnu v Cymbelinu. Po stylistické stránce je hra rozpolcená na dvě nesourodé části. Porušené veršování prvních dvou aktů se nápadně odráží od ostatního textu, zvláště od míst typicky shakespearského ražení, jako je scéna na moři, která připomíná Bouři, zejména tklivé, melodické verše, vyvolané domnělou smrtí Thaisinou (III. 1) nebo dojemné shledání melancholického Perikla s dcerou na lodi (V. 1). Básnické obrazy tu vyzařují neklamně shakespearovskou citovou „auru". Zdá se, že teprve osudy krásné Mariny básníka upoutaly. V Gowerových promluvách, většinou sdružené rýmovaných, které zdůrazňují epický a episodický ráz hry (srov. prology v J5), se básník snaží napodobit starožitnou mluvu Chaucerova vrstevníka Gowera, chybí jim však kouzlo archaismů Spenserových. Prosaické scény v mytilenském lupanaru (IV. 2 a 6), puritánskymi viktoriány Shakespearovi upírané, nesou zřejmě pečeť autora Vety za vetu. Perikles byla hra v době prvních Stuartoven nesmírně populární pro dobrodružný pohádkový ráz — motiv incestu a pobyt cudné hrdinky v nevěstinci Shakespearovým divákům nikterak nevadil — takže když divadla byla po osmnáctileté přestávce znovu za restaurace Stuartoven (1660) otevřena, byl Perikles první Shakespearovou hrou, která se dostala na scénu. V naší době se hrála s úspěchem v Anglii (zkráceně, bez I. aktu), v Americe i ve Francii. Báseň T. S. Eliota Marina byla inspirována Periklem. Povídku o Apolloniovi u nás zdramatisoval a vlastním nákladem r. 1792 vydal v době probuzenské malostranský knihtiskař Antonín J. Zima (vl. Zýma) pod titulem Tharsia z Tyru, „původní činohra v čtyřech jednáních, představená dne 27. listopadu 1791 v Českém vlastenském divadle u Hybernů pod zprávou pana Mihule..." Shoduje se v hlavních bodech se starým románem, který se v 18. století znovu stal oblíbenou lidovou četbou. Titulní hrdinka je Shakespearova Marina, její knížecí nápadník se jmenuje Anatagor, (hrál ho V. Thám), otec Apolon. Její matka Licinia je kněžkou bohyně Vesty jako v staročeském vyprávění. Děj začíná únosem Tharsie a odpovídá tedy posledním dvěma aktům Perikla. O zpracování POZNÁMKY - PERIKLES povídky poznamenal Jaroslav Kolár (Česká literatura VII. 4, 1959, str. 420), že „tak bohaté dějové pásmo se vymykalo možnostem dramatisace". Patrně si neuvědomil, že epická látka byla zpracována s pomocí Gowerova veršovaného komentáře v celé šíři už v době Shakespearově. Perikles byla závěrečná hra 9. svazku musejního vydání (1872). Jím se dovršuje r. 1922, sedm let po dokončení překladu třiceti šesti her vlastního kánonu shakespearského, Ottovo akademické vydání. Překlad Malého ani Klášterského nebyl u nás nikdy hrán. Perikles je tedy jediná Shakespearova tragikomedie, která se na našem jevišti dosud neobjevila, mimo loutkové divadlo. Pro loutky ji upravil — výslovně podle Shakespearova Perikla — Karel Mašek (Fa Presto) pod názvem Pyrokles, král tyrský. Vyšla nákladem tiskárny Loutkáře v Chocni r. 1919. Začíná návratem Pyroklovým z Antiochie a pomíjí ovšem — jako Mary Lambová v klasických Povídkách ze Shakespeara — choulostivé scény mytilenské. Od své předlohy se liší hlavně jedním detailem: zlá pěstounka chce Marinu vlastní rukou zabít, je však sama námořními lupiči probodnuta. Různé teorie o autorství hry a její poměr k Twineově a Wilkinsově prosaické versi probírá Chudoba I, str. 731—736. Výklad by bylo třeba doplnit výsledky novějšího bádání. O problémech hry pojednali v poválečných letech (1946—1956) knižně i časopisecky G. Wilson Knight, H. Craig, K. Muir, T. M. Parrott, P. Edwards, J. M. S. Tompkins, J. F. Danby, C. J. Sisson, M. C. Bradbrook, J. C. Maxwell aj. Autorství hry bylo předmětem diskuse na shakespearovské konferenci ve Stratfordě r. 1948 (srov. referát Z. Vančury, Philologica IV. 2, str. 17—18). O podstatě a vzniku řeckého erotického románu psal u nás J. Ludvíkovský, Řecký román dobrodružný, Praha 1925 (srov. doplňkovou úvahu téhož autora o lidové epič-nosti v čas. Věda a život 1940, str. 323—328, 344—349). O českém románě o Apollonovi, králi tyrském, který byl předlohou polskému a ruskému znění, psal J. Polívka (Listy fil. XVI. 1889) a nejnověji Švéd N. A. Nilsson (1949). POZNÁMKY Původní rozvláčný titul (viz Chudoba I, 733) zdůrazňuje oblibu hry u obecenstva (the much admired play). Kvartových vydání vyšlo od r. 1609 do 1635 celkem šest. Hra byla pojata teprve do přetisku F3 z r. 1664 spolu se šesti podvrženými shakespearovskými apokryfy. Od doby Malo-novy se přidává jako 37. hra k uznanému dramatickému dílu Shakespearovu. Klášterský (ani Malý) neměnil latinské koncovky řeckých jmen a u jména Philemon ponechal v náslovi zbytečně latinskou spřežku. Mění však c na k kromě jména Cerimon (v řec. tvaru bylo asi původně Chair-). Maršál — Malý lépe: maršálek — je vlastně dvorní ceremoniár (stanoví např. zasedací pořádek u tabule ve II. 3). Boult (dnešní bolt) mohli překladatelé 580 581 OTAKAR VOČADLO POZNÁMKY - PERIKLES nahradit českým Roubík nebo Závora. Slovo může ovšem znamenat též šíp, želízko nebo řešeto, ale jde zřejmě o necudnou asociaci se slovem roubík, špejl. Jména rybářů v textu (II. 1) Klášterský počeštil: Piích, což Malý přeložil Čepička, tlumočí správněji Kazajka, Patchbreech (záplata na nohavicích) oba překládají Záplata. Ruský překlad (Gnědič 1960) pokládá obě jména za nadávky a tiskne je malou písmenou. Výmluvné jméno francouzského prostopášníka Veroles (IV. 2) možno přeložit Vyrážka. Shakespeare převzal část jmen ze svého hlavního pramene, osmé knihy rozsáhlé Gowerovy veršované skladby Confessio Amantis, sepsané anglicky na žádost Richarda II. Trojjazyčný básník John Gower (+1408), který se tu zjevuje, aby doprovázel a osvětloval spolu s němohrou spletitý děj hry svými úvody k jednotlivým aktům (též k IV. 4 a V. 2) a epilogem, byl současníkem Chaucerovým. Jméno Thaisa, u Gowera Thayse (místo pův. Tharsia), autor přenesl z dcery na matku, která se v původním vyprávění — též v jeho české versi — jmenuje Lučina a je dcerou Altistratovou (původně Archi-). Ve hře se Lučina vyskytuje jen jako jméno bohyně porodu. Jméno Marina, vhodně volené pro dívku na moři zrozenou, patrně razil sám Shakespeare. Od něho snad též pochází přejmenování titulní postavy na Perikles. Tradiční jméno Apollonius, u Gowera Appolinus, mohlo svádět k záměně s bohem Apollonem. Někdy se Perikles vysvětluje obměnou jména Pyrocles, hlavního hrdiny Sidneyho romantické Arkadie, jejíž vliv byl značný. Stojí za zmínku, že ve francouzské versi si dal hrdina po ztroskotání falešné jméno Perillé či Perillie, protože čelil tolika nebezpečím. Ale jméno athénského státníka mohla Shakespearovi vnuknout četba Plutarcha. Kuplíř se u Gowera nazývá Leonin (lat. Leoninus, lví) a jde patrně o zkomoleninu z Lenonius (adj. odvozené od lat. leno — kuplíř). Zde se tak nazývá Dionysin služebník. Jméno chůvy Lychorida je z lat. Lycoris. V staročeském románě vystupuje „Ligoria, má dojka". Řadu řeckých jmen volil básník bez zřetele k předlohám. Escanes je patrně zkomolenina ř. Aischines. Pohádkový děj se odehrává střídavě v různých zemích kolem Středozemního moře. Antiochie je staroslavná syrská metropole na řece Orontu, někdejší sídlo Seleukovců. Pentapolis je v Kyrenajce v africké Lybii, Tyrus ve Foinikii. Efesus je známé iónské město na břehu Egejského moře se slavným chrámem Dianiným (viz úvod k poznámkám ke KPO), Myti-lene město a ostrov (starověký Lesbos) při pobřeží Malé Asie. Tarsus je maloasijské město blízko Adany, ve starověké Kilikii na břehu řeky Kydnu, kde se kdysi Antonius setkal po prvé s Kleopatrou. — Děj zahrnuje asi 16 let (jako ZP). Mezi II. a III. aktem uplynulo aspoň 9 měsíců a mezi III. a IV. je mezera, ve které novorozeně vyspěje v půvabnou pannu. 1 Kvatembr — čtvero suchých, tj. postních dnů. Orig. ember-eves — předvečery těchto třídenních postů, nařízených církevním koncilem r. 1095 pro každé čtvrtletí. Posty připadaly na středu, pátek a sobotu \ 582 po první postní neděli, po Hodu božím svatodušním, po svátku Povýšení sv. kříže (tj. po 14. září) a po dni sv. Lucie (tj. po 13. prosinci). 2 Orig. the purchase is to make men glorious. Smysl: vyplatí se učinit lidi ctižádostivými (vzbudit touhu po slávě). Násl. lat. verš: a dobrá věc, čím je starší, tím je lepší. 3 D. W. přidává scénickou poznámku: ukazuje na hlavy. Malý podobně jako Delius k tomuto místu poznamenává (pozn. č. 2): Při tom ukazuje na hlavy nešťastných ženichů, nastrkané na koly před palácem. * tj. před porodem. 5 Orig. sometimes famous princes, like thyself — knížata kdysi slavná jako ty. 6 Orig. I assume the lists — pouštím se na kolbiště, tj. podniknu zápas. (Obvykle: I enter the lists.) Kl. ani Malý si neuvědomili, že lists tu znamená zápasiště. 7 Věřilo se, že mláďata zmije se při zrození prokousávají tělem matky. Tato pověra se uvádí na doklad, že Wilkins měl účast ve hře, protože se u něho vyskytuje i jinde. 8 Orig. womb — lůno. * Vynechán pokyn: Kneeling — kleká. 10 Orig. faster than the years — dosl. rychleji než léta. Smysl dalšího verše: a kdyby se obával, jak se jistě obává. 11 Orig. my liberties — dosl. moje (výsostná) práva. 12 Orig. who first shall die to lengthen life — dosl. kdo dřív má umřít, aby (druhému) prodloužil život. " Orig. hollow eyes — vpadlé oči. 11 Orig. Thou speak'st like him's untutor'd to repeat: — mluvíš jako ten, kdo neumí říkat: (následuje pořekadlo). 15 Orig. The ground's the lowest. Smysl: kdo už leží na zemi, je nejníže (nemůže už dál spadnout). 18 tj. ulicích. 17 Řekové po desetiletém marném obléhání Tróje, jehož část vylíčil Homér, předstírali odjezd a zanechali po sobě velkého dřevěného koně s uvnitř skrytými bojovníky, Trojane ho vtáhli do města a Řekové pomocí této lsti Tróje dobyli. Viz 2. kn. Vergiliovy Aeneidy (přel. O. Vaňorný). 19 Orig. pardon old Gower, — this longs the text — promiňte starému Gowerovi — to patří k textu (hry). 19 Narážky na zabírání obecní půdy pány na pastviny, které pranýřoval T. More v Utopii (srov. 2J6 pozn. 17), a snad též na právníky. 80 Orig. drones — trubcům. Finny subject (v násl. verši) — tvor ploutvemi opatřený, ploutvovitý (míní se velryba, která ovšem nemá šupiny!). S1 Kl. jídla počeštil. Orig. puddings and flap-jacks, and thou shalt be welcome — jitrnice a lívance a budeš vítán. Slovo pudding má dnes 583 OTAKAR VOCADLO POZNÁMKY - PERIKLES v Anglii jiný smysl, ale flapjack se uchovalo v tomto významu v americké angličtině. 22 Zákony proti žebrákům a tulákům byly v době alžbětinské kruté a nemilosrdné. 23 Nejasné místo, s kterým si komentátoři nevědí rady. Orig. for his wife's soul (dosl. za duši své ženy) snad znamená: za cenu nevěry své ženy. 24 Orig. a pair of bases — dvoudílná suknice, sahajíc! od pasu ke kolenům, připevněná ke kabátci, kterou byl oděn rytíř na koni. 25 Lat. — „Váš jas je mi životem 1" 28 Špan. (piů je však ital.) — „Spíše mírností než silou". 27 Lat. — „Mne vrchol slávy vede vpřed". 28 Lat. — „Co mě živí, mě uhašuje (hubí)". 29 Lat. — „Tak se má zkoušet věrnost". 80 Lat. — „V této naději žiji". 81 tj. budí úžas, že tak malý tvor nadělá tolik hluku. 82 Orig. breathing — zde: pocvičit. 33 Orig. enjoineth us — nám káže (nás zapřísahá). 81 Cam. to her state — dosl. proti její vznešenosti (velebnosti). Poněvadž to nedává dobrý smysl, lépe by vyhovovala Walkerova emend. your: proti vašemu majestátu. 85 Orig. wash — lépe: smáčí. Malý: okřikni vlny smáčející nebe. V násl. verši „spoutej kovem" (orig. brass) je narážka na báji o Aeolově sluji, v níž choval bouřlivé větry. Srov. líčeni bouře v 1. kn. Vergiliovy Aeneidy. " Orig. unheard — dosl. neslyšen (vztahuje-li se na hvizd v min. větě). Ale Harr. vysvětluje podle pův. Q: Neslyšíš, Lychorido ? 87 Orig. even for this chargé, tj. už kvůli svěřenému děcku. 88 Orig. scarcely coffin'd. Správněji překládá Malý: neb sotva v rakev uloženu. Klást, byl patrně uveden v omyl Schmidtovým scantly (arch.). 89 Orig. the very principals — trámy (břevna, jež drží střechu). Malý: samy krokve. 40 tj. vaše povaha (orig. nature). Smysl: je podivno, že se tak namáháte, ač nemusíte. Narážka na trampoty, jimž je vydán lékař. 41 Orig. darken — zbaví lesku, poskvrní. Malý: můž zatemnili. 42 Orig. Wrench it open — dosl. vypáčte ji. 48 Orig. balmed — dosl. natřena balsámem. 44 Orig. in my closet — spíše: v mé pracovně. 45 Kl. překládá doslova (orig. rough). Delius upozornil, že Wilkinsovo vyprávění tu má „still music". D. W. podle toho dosazuje adj. still (tichá), což by lépe odpovídalo násl. adjektivu bolná. Ale je možné, že právě mocnými drsnými nesouzvuky se má Thaisa probudit ze mdlob. I v jiných Sh. hrách se shledáváme s léčebnými účinky hudby 584 (viz např. L IV. 7). A. Smirnov však soudí, že hudby se tu používá na způsob zaklínací formule: vzývá se tak bůh lékařství Aeskulap. *• Orig. blow — zde spíše: rozkvétá (tak Malý). Násl. verš: orig. through you, increase our wonder — skrze vás náš úžas zvětšují. 47 Orig. litigious — přesněji: svárlivém (tak Malý), tj. přerušovaném stálými spory. 48 Orig. I charge your charity withal — svěřuji vaší lásce. 49 tj. klidnému moři. Bouřlivý vládce vod předstírá klid. 50 Vynech. there — tam. 61 Orig. abide — zůstat. Malý přesněji: bydlet. 52 Orig. a wench full grown — dívku dospělou. 68 Vynech. small — útlé. 64 Orig. night-bird — noční pták, zde ovšem slavík. Kl. užil řec. filomela jako Malý. 55 Orig. goodly creature — milé, půvabné stvoření. Kl. překládá, jako by orig. měl godly a jako by šlo o slovní hříčku s násl. gods. Přehlédnutí či úmyslná emendace ? Malý překládá: líbezné stvoření. „Vojín bud" (předchozí verš) — tj. jednej bez milosti, bud nemilosrdný. 58 Orig. favour — líce. „Příznivý" přidáno. Věřilo se, že truchlivé vzdechy stravují krev srdci potřebnou a ničí tak zdraví. 57 Dosl. překlad. Místo je zřejmě porušeno. Hudsonova konj.: on the sea-margent — na mořském břehu (jdi se projít). Malý překládá: pokud nevrátí se příliv mořský. Ale Harr. vykládá smysl: než je zničíš. Volný rus. překlad má podobně jako Kl.: ot vozducha morskogo oni pobljok-nut (zvadnou). 58 Orig. boatswain — ví. loďmistr. 59 Podle Malona jméno španělského admirála Dona Pedra de Valdés, zajatého Drakem. 80 tj. let. 61 Orig. sodden — dosl. prosáklé. Narážka na léčení venerických nemoci potní kúrou. 82 Orig. chequins (it. zeechino, franc, sequin) — starý benátský zlatý peníz v ceně asi tří tolarů, který se razil od konce 13. stol. v platnosti 22 benSfských liber, nazvaný podle mincovny Zecca di Venezia; kdysi byl oblíben na Blízkém východě. 48 Orig. good — zde: hezkou. 84 Orig. I cannot be bated atd. Dyce emendoval I na it. Pak by věta zněla: Nemůže se slevit ani halíř z tisíce zlaťáků. Jinak by byl mluvčím jeden z pirátů, nikoli Boult. 65 Veroles z franc, vérole, což je lidový název pro vener. nemoc, syfilis; srov. lat. variola — černé neštovice. 66 Orig. in our shadow to scatter his crowns in the sun — do našeho stínu (tj. pod náš krov), aby promrhal své koruny na slunci, čili jak Deighton vykládá: v paprscích její krásy. Vývěsním štítem býval ve vykřičených 585 OTAKAR VOCADLO POZNÁMKY - PER1KLES domech Amorek, zde snad měl dům znamení „U slunce". Výklad Malého, že lákavým vývěsním štítem se tu míní Marina, se opírá patrně o Delia. „Na dveřích" Kl. přidal. 47 Orig. come — zde spíše citoslovce: no. 88 Věřilo se, že vichr a hrom vypudí úhoře z bahna a pak se snadno chytnou. 69 Orig. If fires be hot —je-li (pokud je) plamen horký. Marina tu naráží na tři možnosti úniku sebevraždou. Srov. O III. 3. 70 Orig. if thou hadst drunk to him — kdyby sis s ním byla připila (jedem). 71 Narážka na pověru, že střízlíci soucitně pečují o zapomenuté hroby. Srov. Cy pozn. 72. 72 Orig. doth swear to the gods that winter kills the flies. Nejasné místo. KI. jako Malý se řídí pochybným výkladem Malonovým. Smysl: jsi jako ten, kdo ustrašeně přísahá bohům, že mouchy zabíjí zima (ty žes nevinen). 73 Orig. stages — stadia. 74 Orig. his mortal vessel. Vessel může znamenat lod i nádobu; zde: jeho tělesnou schránku. 75 Orig. rutting — vl. říje, zde: prostopášnost. 78 Orig. generation — též: plození. 71 Orig. quirks — spíše: vytáčky. 78 Orig. green-sickness — zde spíše: upejpavost. Pox překládá Kl. mor, hned nato nákaza (tj. lues). 79 tj. nechci užít neslušného slova. (Orig. I can be modest.) Nasi, řádky jsou porušeny a různě se emendují. Překlad Klášterského se shoduje s výkladem Siss. 80 tj. prominu ti to. 81 Vynech. inkle — kment. 82 Orig. in it the king — v ní je král. Malý správně: veze krále. Klášterského asi zmátlo, že lod se tu označuje it, nikoli she, jak je dnes obvyklé. U Sh. bývá obojí gram. rod. Před tím v prologu je neutrum (his a to him). W. Franz ve své shakespearské mluvnici (Die Sprache Shakespeares, 4. vyd. 1939, str. 202) se mylně domnívá, že tu jde o tvary mužského rodu. (Tvar its nebyl ještě v době Sh. běžný a him se užívalo jako dativ k it.) M Orig. one mortal night — jedné smrtelné noci. Míní se noc, ve které domněle zemřela jeho žena. Avšak duševní poruchu nezavinila tato noc, nýbrž zpráva o smrti jeho dcery. 84 Orig. weary for the staleness — omrzely nás svou jednotvárností. 83 Orig. graff — štěp (štěpenou ratolest). 86 Orig. a young Lady — se slečnou (tj. svou průvodkyní). 87 Porušený text. Cam. emenduje podle Malona a Steevense: Fair one, all goodness that consists in bounty expect even here... Tak též Siss. a Alex. Překlad Kl. odpovídá pojetí Steevensovu, který expect vztahuje k bounty. Ale D. W. restituuje původní beauty a expect spojuje až se závěrečným thy sacred physic shall receive such pay... Podle něho by překlad zněl: Krasavice, jež jsi dobrota sama, očekávej..., že tvá svatá léčba dojde odplaty. 88 Marina se k otci přiblížila, on nevrle zabručí. Vydavatelé sem vsunují poznámku „odstrčí ji", což je ve shodě s dalším textem, kde se praví „odstrčil jsem tě". Ve staré versi románu ji surově udeří (kopne!) do tváře, takže krvácí. 89 Vynech. square — rovné, pravidelné. 90 Orig. friends — zde: příbuzní. 91 Cam. Motion! Ale F má Motion?, což přijímá Siss. ve smyslu „loutka ?" Tak vykládal už Steevens. 92 Orig. for yet he seems to doubt — dosl. neboť se zdá, že ještě pochybuje. 93 Kl. zde změnil Lysimachus na Helikanus podle smyslu: Lys. domlouvá před tím Helikanovi, aby Periklovi přisvědčil, že není dobře odporovat bláznu. Podle Cam. naznačuje Kl. scén. poznámkou, že hraje hudba. Tuto změnu navrhl Dyce. Qt, a, a tu má: Lys. Music my Lord ? I hear. Alex. následuje Cam. a Del.: Lys. My lord, I hear. (Music). Ale Siss. se řídí podle Fs: Lys. Music, my lord.1 hear. The New Temple Sh. (vyd. Ridley) má: Lys. Music, my lord? Per. I hear. Podobně (podle Hudsona) u D. W. Patrně hudba tiše hrála a diváci si domyslili, že ji slyší jen Per. Ale u Malého, který Dyceův podnět nepřijal, čteme: Lys. Slyším tu hudbu, králi. T. Gnědič má po sc. pozn. hudba: Lys. Otjihmho cJibiiny, rocyflapb. O hudbě nebeských sfér viz KB pozn. 102. 94 Orig. what pageantry, what feats, what shows, what minstrelsy and pretty din — dosl. jaké průvody, jaké činy, jaká divadla, jaké zpěvy a jakou pěknou hudbu. Místo feats přijal Kl. rozumnou emend. Walkerovu feasts. „Denně" přidal pro rým. 98 tj- Je pannou. 98 Orig. Reverend appearer — dosl. ctihodný zjeve. 97 Orig. my sanctity will to my sense bend no licentious ear — dosl. má posvátnost (můj svatý úřad nebo snad přímo: slib čistoty) nepopřeje volného sluchu mé smyslnosti. D. W. vykládá: ukáže-li se přes všecko zdání, že to není můj manžel, má posvátná hodnost zabrání, abych podlehla tomu, co mé oči mi praví. (V staročeské versi byla kněžkou Vestinou, vestálkou.) 98 Podle antického bájesloví proměňovali bohové vynikající a zasloužilé muže po smrti ve hvězdy. Srov. Caesarovu apotheosu v Ovídiových Proměnách (překl. F. Stiebitze, str. 494—5). — Básníkova oslava obětavého a nezištného lékaře-divotvorce Cerimona (o jeho „learned charity" srov. zejm. III. 2) se někdy spojuje se současným sňatkem (1607) jeho starší dcery s proslulým lékařem Johnem Hallem. Ale 586 587 OTAKAR VOCADLO nelze tvrdit, že se Shakespeare do té doby nepříznivě vyjadřoval o lékařské vědě. Macbethovo pohrdavé „Hoď psům své lektvary!" zdůrazňuje spíše lékařovu neschopnost zhojit těžkou duševní poruchu. O lékařském umění Gérarda, otce Helenina (KVN) se mluví s nej-vyšším uznáním. Též bratr Lorenzo (Vavřinec, RJ) je vznešená postava, kdežto dryáčnický dr. Pinch (Štipec, KPO), vymítající zlé duchy, nebyl lékařem, nýbrž kantorem, a tedy patrně klerikem, tj. lidi. Ale Haliwell emenduje na her — ji. 588 POZNÁMKY - SHAKESPEAROVY BáSNĚ SHAKESPEAROVY BÁSNĚ Básník Shakespeare je dnes úplně zastíněn Shakespearem dramatikem. Teprve v poslední době si jeho sbírka sonetů dobyla i u nás zaslouženého uznání, ačkoli Nerudův orgán už před sto lety na ně upozorňoval a F. X. Šalda ve svých Bojích o zítřek sugestivně vyjádřil svůj dojem z jejich neobyčejné intensity. Ale současníci oceňovali především Shakespearovy básně epické. Jeho básnická prvotina Venuše a Adónis (1593) patřila počtem vydání k nejoblíbenějším knihám své doby a možno říci, že byla jeho nejpopulárnějším dílem. Do r. 1640 měla 16 vydání, kdežto jeho nej-čtenější vlastenecké hry, Richard III. a první díl Jindřicha IV., byly v téže době vytištěny devětkrát. Zachovala se řada svědectví o oblibě obou básní. Spenserův přítel G. Harvey zaznamenal (1601 ?), že mládež se kochá Venuší a Adónisem, kdežto moudřejším (the wiser sort) se líbí Lukrécie a Hamlet. V první básni vyšel Shakespeare vstříc renesanční zálibě v eroticky zabarvených antických bájích, podobně jako Marlowe ve své bujné parafrázi Musaiovy básně o mladé lásce Héry a Leandra. Psal-li Shakespeare své výpravné básně, aby si přivydělal v době zavření divadel, přednější snad byly důvody prestižní: dojít uznání a úspěchu jako básník a zároveň si zajistit přízeň vlivného mecenáše, která by ho hmotně i společensky povznesla. Tato poesie se obracela spíše k vybranému čtenářstvu dvorských a vzdělaných kruhů na rozdíl od her, určených především širokému publiku veřejných divadel. V epice je zvlášť patrný vliv školského studia klasiků mladistvého Shakespeara, v prvé řadě Ovidia, jehož ohlasy se naleznou i v sonetech a hrách. Ještě r. 1660 doporučoval anglický pedagog Charles Hoole, překladatel Komenského Orbisu, z klasiků především Ovídiova díla za středoškolskou četbu (v knize A New Discovery of the Old Art of Teaching Schoole). Na poli epiky se Shakespeare nemůže měřit s Chaucerem ani se Spense-rem, kterému se ovšem v lecčems blíží. Prof. Grierson soudil, že jeho epické skladby jsou v základě špatné básně, ale že je mohl napsat jen génius. Dnešnímu čtenáři se zdají jeho rýmované strofy příliš knižní, přetížené preciosní rétorikou, i když Venuše a Adónis dosud okouzluje melodií verše a barvitými obrázky z přírody. Jsou zajímavé i pro studium vývoje mladého dramatika. Lukrécie připomíná v mnohém Tita Andronica, současně vydaného (1594). V epice zůstává typickým alžbětincem, ne-přerůstá své současníky a píše v.duchu své doby, která milovala bohatě 589 OTAKAR VOČADLO POZNÁMKY - VENUŠE I ADÓN1S vyšperkovaný sloh. Zato intimní poesie sonetů, v nichž básník konečně našel sama sebe, je modernímu cítění blízká. Po překypující energii a rozvláčnosti prvních básní přísně sevřená forma sonetu vedla k uměleckému omezení, které je nezbytnou podmínkou mistrovství. Velkého lyrika prozrazují též lyrické živly v dramatech, zejména četné písně. Nejvíce se jich nalezne ve veselohrách, vzácnější, ale tím působivější jsou tyto náladové vložky v tragédiích, téměř bez písní jsou však hry historické. K 36 dramatům foliového vydání a k dodatečně přijatému Periklovi se v shakespearském kánonu druží 6 — nebo při rozdělení Vášnivého poutníka na dvě části 7 — básnických skladeb, čímž počet jeho děl dosahuje čísla 43 (nebo 44). Přísně vzato zaručeně Shakespearovy jsou jen dva eposy, které sám vydal, a pokoutně vydané sonety, alespoň.z valné části. Tři další čísla se považují za nejistá: Nářek milenčin, Vášnivý poutník a Fénix a hrdlička. O překlad nedramatické poesie se dělí Vrchlický s Klášterským. Podle počtu veršů jí přeložil Vrchlický asi polovinu: Venuši i Adónise a čtyři pětiny sonetů. Měl v plánu přeložit veškeru Shakespearovu nedramatickou poesii, kterou stavěl vysoko. V dopise své přítelkyni paní M. Volfové v Jičíně (1906) píše: „Trochu jsem pracoval, a sice překládal sonety Shakespearovy (schází mi ještě asi 54 kusů do celku), šlo to celkem dosti dobře, rád bych pak dodělal ostatní lyriku a epiku jeho, nejlepU věci vůbec, které znám." Překladem všech Shakespearových básní mělo vyvrcholit jeho obrovské životní dílo tlumočnické. Záchvat, který mu r. 1908 trvale ochromil neúnavný mozek, zmařil jeho předsevzetí. Dokončení obtížného úkolu připadlo po Vrchlického smrti Klášterskému. Dar geniální, bezstarostné improvisace, která přenášela jeho mistra přes všechna úskalí originálu, byl sice Klášterskému odepřen — čtenář má pocit, že překladatel je jako šněrovačkou tísněn stručností originálu a náročností metrického vzorce — ale snažil se poctivě o Sládkovu věrnost. Díky jeho vytrvalé píli byla veškera Shakespearova poesie do r. 1925 převedena do češtiny. Na překlady strofických básní, kde je překladatel vázán rýmem, není možno klást tak přísné požadavky jako na pohodlnější nerýmovaný blankvers. Proto by nebylo spravedlivé vytýkat nezbytné stylistické úchylky; stačí upozornit na občasné přehmaty, které by mohly zkreslit smysl původního textu. • 590 VENUŠE I ADÓNIS Venus and Adonis Orientální báje o krásném Adónisovi je známa jako symbol vegetačního procesu, věčného koloběhu života a smrti v přírodě. Bionův slavný žalozpěv byl u nás překládán už v dobách obrozenských. Shakespeara však nezajímalo bájeslovné pozadí. Ve svém eposu rozpředl motiv Adónisovy chladné odmítavosti vůči rozvášněné bohyni lásky, který chybí v jeho předloze, a dozvuky osudné honby (srov. Ovidiovy Proměny, kn. X). V Marlowově básni Héro a Leander, kterou Shakespeare mohl číst v rukopise, se sice mluví o Venuši, jež se chce „ve své nahé nádheře" zalíbit „netečným a pohrdavým očím" pyšného Adónise, a také ve Spenserově Královně vil je zmínka o jeho „nevšímavém srdci". Ale Shakespeare zřejmě přenesl na svého Adónise základní rysy zkazky o cudném Hermafroditovi, vzdorujícím roztoužené nymfě Salmacidě (Proměny, kn. IV), a nepřístupného, do své vlastní krásy zamilovaného Narcise, po němž marně prahne nymfa Echo (tamtéž, kn. III). Milostná agónie vášnivé Venuše tváří v tvář bezcitnému krasavci se popisuje až na hranice lasciv-nosti. V nedůstojné úloze smyslné svůdnice ztrácí Venuše své kouzelné božství. Není to Afrodite, zrozená z pěny mořské, Botticelliho étherický zjev, spíše plodistvá syrská Kybele, nyjící touhou po svém nešťastném miláčkovi Attiovi z příbuzné báje (srov. Kalendář, kn. IV). Ale bylo by křivdou přisuzovat básníkovi sklon k dráždivému erotismu. Projevuje se tu naopak jako mravokárce (viz strofu 133 a 134), citlivě rozlišující mezi pravou láskou a vilností, která budí jeho ošklivost. Podobný odpor vyčteme z Lukrécie, ze sonetu 29, z Hamleta (Tragédie II, str. 162, v. 10) a zvláště z Leara (tamtéž, str. 297, v. 20—33). Drobný epos — epyllion — působí jako skvělé slohové a metrické cvičení budoucího mistra, který staví na odiv své veršovnické umění a přímo hýří poetickou výzdobou a udivuje slovní vynalézavostí. Dnešního čtenáře překvapí a upoutají svěží popisy a realistická přirovnání: obraz vzpínajícího se hřebce — zůstal symbolem živelné vášně i v moderní literatuře a ve filmu — nebo potápka, nořící se z vln, nebo prchající zajíček, líčený přímo s odbornou znalostí zkušeného myslivce, jak nadhodil kdysi W. Bagehot ve své stati o Shakespearovi. Metrum převzal básník z Lodgeovy básně o Scylle (její děj je rovněž čerpán z Ovídiových Pro- 591 OTAKAR VOČADLO POZNÁMKY - VENUŠE I ADÓNIS měn) a ze Spenserova Pastýřova kalendáře. Počet vydání potvrzuje nevšední oblibu básně, kterou mladí páni chovali pod polštářem jako rukověť lásky, jak to zvěčnil W. Scott v románě Kenilworth (ne bez nehorázného anachronismu — Sidney zemřel 7 let před vydáním básně). Stručný, ale výstižný rozbor obou epických básní podala M. C. Brad-brooková v knize Shakespeare and Elizabethan Poetry, 1951. Okolnosti vydání básně a dedikace rozbírá Chudoba I, str. 339—346, její romantický ráz charakterisuje Chudoba II, str. 29—39. POZNÁMKY v Pro libozvuk nahradil Vrchlický v titulu spojku a spojkou i. Samo motto prozrazuje Shakespearovo zaujetí Ovidiem. Pochází ze sbírky Amores (Lásky, kn. I, XV, 35) a znamená doslovně: Nechť se dav obdivuje lacinostem (banálnostem); mně ať nalévá zlatovlasý Apollo poháry plné kastalské vody — ve veršovaném překladu R. Mertlíka: Dav ať se všednostem diví! Mně Apollón plavý ať podá pohár, jenž kastalským zdrojem naplněn po samý kraj. Kastalský pramen je symbolem básnické inspirace. Vyvěrá na úpatí hory Parnasu v sousedství delfské věštírny ve střed. Řecku (Fókis). Věnování hraběti ze Southamptonu, tehdy devatenáctiletému, přeložil Vrchlický volně. Přesný překlad dedikace má Chudoba I, str. 343. Shakespeare v ní mluví o „prvorozenci" své inspirace (the first heir of my invention), neznamená to však, že Venuše i Adónis je jeho první dílo, spíše že je to první práce, kterou se chtěl v tisku proslavit. Dramatická tvorba se podceňovala a nepovažovala se za literaturu. Nezdá se však, že by „vilia" v citátu z Ovidia znamenalo, že Shakespeare sám s opovržením shlíží na plytkou divadelní zábavu a že se odvrací od dramatické činnosti k vznešenější poesii. Básník užil šestiřádkové strofy a desetislabičného verše s rýmem ababcc. 1, 5 stála: orig. makes amain unto him — dosl. ruče k němu spěje (přihlíží k výsledku). 3,2 tj. aby se nevzdálil. 5, 1 Vlhkost, vlažnost ruky se pokládala za známku smyslnosti. Srov. O, pozn. 108. 10, 4 Vynech. or prey be gone — nebo až kořist zmizí. 14, 6 V orig. strofa nekončí otázkou. 15, 2 Orig. dive-dapper — potápka (Podiceps). 17, 4 Orig. in every jar — kde války ruch. 18, 2 Orig. uncontrolled crest — nepřemožitelný, tj. mocný, chochol. 592 24, 2 íedé: orig. grey značí naše modré. 25, 4 Orig. dance on the sands, and yet no footing seen — tančit na písčinách a nezanechat stop (bohyně se vznáší). 26, 3 Do Venušina vozu byly zapraženy holubice. 28, 2 Vynech. dainties to taste — lahůdky k pochoutce. 28, 6 Opakuje se tu refrén známý z první řady sonetů. 30, 3 Titan, tj. bůh slunce. 39, 1 Miláčku: orig. fondling — spíše: blázínku. 42, 5 Orig. nemá přímou řeč. 44, 4 divě: orig. aloud — hlasitě, živě. 46, 2 svalnaté: orig. compass'd — prohnuté. 48, 4 houni: tj. čabraku. 50, 2 uii vysoké: orig. short ears — krátké uši. F. Nevrla překládá odborně: Roh plný, pevný kloub a dlouhá spěnka, hrud širá, jasné oko, hlava štíhlá, šíj strmá, krátké ucho, noha tenká, dost hřívy, pevný hřbet, zád vznosně zdvihlá: a živé nozdry, kůže bez chyby, že mimo jezdce nic mu nechybí. 53, 4 Orig. he stamps, and bites the poor flies in his fume — dosl. dupe a kouše ubohé mouchy ve svém vzteku. 54, 6 krakuji volil Vrch. pro rým; orig. crows — vrány. 56, 5 srdce obhájce: orig. heart's attorney, tj. jazyk. 56, 6 Orig. the client breaks — dosl. klient, zákazník, se zhroutí (udělá úpadek). 58, 1 plaše: orig. wistly — spíše: pozorně, napjatě. 58, 2 chmurnému: orig. wayward — svéhlavému. 60, 5—6 Děj němohry vysvětloval herec zvaný chorus (vl. sbor, srov. J5 a P). Podobnými tlumočníky byly její slzy. 61, 3 mramorem: orig. alabaster — úbělem. 65, 3 uhlí: orig. a coal — uhlík. 70, 4 sám: správně samo. 88, 2 hloupost: orig. strangeness — zde spíše: chlad. 89, 1 tj. slunce. 92, 4 on: správně ona. 94, 3 ztracen: orig. tir'd — znaven, ztrápen. 100, 1 Orig. Now is she in the very lists of love — dosl. nyní je na pra- vém kolbišti lásky. 101, 1 Zeuxis, slavný řecký malíř (5. stol. př. n. 1.) maloval prý hrozny tak věrně, že ptáci přilétali a klovali do obrazu. 104, 1 Na mocném hfbetě: orig. on his bow-back — na křivém hřbetě. 109, 1 Žárlivost: orig. Jealousy — zde spíše: úzkost, starost. 593 O TAK A Ä VOČADLO POZNÁMKY - ZNEUCTĚNI LUKRÉCIE 115, 1 skopců: orig. sheep — ovcí. 118, 3 Orig. each envious briar his weary legs do scratch — dosl. každé nenávistné hloží mu drásá znavené nohy. 121, 6 tj. aby se nezpronevěřila své cudnosti. 126 Panenské vestálky, kněžky starého Říma, zasvěcené cudnosti, ochrankyne posvátného ohně bohyně Vesty, staví básník anachronicky vedle křesťanských jeptišek, vázaných řeholním slibem čistoty. 136, 3 Orig. and homeward through the dark laund runs apace — a k domovu temnou pasekou spěšně běží. 144, 5 Podle Ovidia (Proměny X., v př. F. Stiebitze, str. 312—320) byl Adónis synem Myrrhy, která vzplanula hříšnou láskou k vlastnímu otci, kyperskému králi Kinyrovi. 145, 6 Orig. and all in haste she coasteth to the cry — dosl. a v plném spěchu se přibližuje směrem ke křiku (halasu). 147, 3—4 Vrch. tlumočí příliš volně. Orig. wreath'd up in fatal folds just in his way, the fear whereof doth make him shake and shudder — vztýčený v osudných závitech právě v cestě, z něhož strach ho roztřese. 156, 1 Orig. Hard-favour'd — ohyzdný, nikoli tvrdý. 156, 3 hlavo ztřeštěná: orig. grim-grinning ghost — dosl. příšerně rozšklebený duchu (zjeve). 158, 6 s ebenovým lukem: orig. Death's ebon dart — ebenovou, tj. černou střelou smrti. 159, 3 v slepoty trýzeň: orig. into eternal sleeping — dosl. ve věčný spánek. 163, 1 povel: orig. hollo — hlahol. 170, 6 Srov. O, pozn. 88. 175, 2 v hvozdech: orig. imprison'd in the ground —uvězněn pod zemí (podle báje, že král větrů Aiolos choval větry v podzemní sluji). 177, 1 jímá ji: orig. noteth — pozoruje. 181 Bílá a růžová pleť, chráněná před sluncem, byla alžbětinským ideálem krásy. 184, 5 jahody: orig. mulberries — moruše. 188, 5 Orig. she lifts the coffer-lids that close his eyes — dosl. zvedá vika pokladnice, která kryjí jehp oči. 191, 1 Orig. má synonyma: fickle, false, and full of fraud — nestálá, falešná a plná klamu. 195 Podle Ovidia proměnila sama Venuše krev svého miláčka v rudý květ anemonky. (Proměny, str. 329, přel. F. Stiebitz.) 196, 3 V orig. tu není přímá řeč. 199, 2 Orig. and yokes her silver doves — a zapřáhne své stříbrné holubice. V městě Pafosu na Kypru byl slavný chrám, zasvěcený Venuši. ZNEUCTĚNÍLUKRÉCIE The Rape of Lucrece Zneuctěni Lukrécie se druží k předchozí skladbě na způsob palinodie: proti marné touze bohyně lásky se staví brutálně ukojená touha mužská, protějškem nezkušeného, cudného jinocha je zralá, ale ctnostná římská paní. Shakespeare snad napsal Lukrécii na žádost svého mecenáše nebo aby se očistil oslavou hrdé ženské ctnosti v očích těch, kdo první básni vytýkali rozkošnické zaměření. Lukrécie je náročnější a pečlivěji vypracována než autorova bájeslovná prvotina. Básnicky se jí však nevyrovná a nedošla takové obliby. Přesto vyšla do r. 1640 v 8 vydáních. Jde o známou historii z legendárních římských dějin na rozhraní monarchie a republiky. Básník vychází opět ze svého oblíbeného Ovidia (Fasti — Kalendář II, v. 721—850); ale přihlíží též k Liviovým dějinám Říma. Jistě znal i Chaucerovo vyprávění v Legendě o hodných ženách, které čerpalo ze stejných pramenů. Klasická stručnost Ovídiova se nápadně odráží od rozvleklého líčení hanebných úkladů chlípného prince a pathetické agónie zneuctěné matróny. Shakespearova nevyčerpatelná invence, která pouhých 73 řádek stručné předlohy rozpřádá do 1855 rýmovaných veršů, je účinku básně na škodu. Dnešnímu čtenáři vadí zejména četné reflexivní vložky, rozbírající duševní i tělesný stav hrdinky, a její rétorické tirády v četných variacích, které opět a opět odvádějí od děje a nemohou zaujmout. Poněkud dramatičtější jsou macbethovské úvahy násilníka před činem. Postup děje zpomaluje i rozvláčný popis nástěnného koberce s vetkaným obrazem trojských bojů (myšlenku mu zřejmě vnukla Aeneis I, v. 456—495, portrét spoutaného lstivého Sinona je vzat z II. zpěvu, v. 57n). Styl je místy přetížen eufuistickými slohovými výstřednostmi, z nichž Shakespeare vybředl teprve ve svých hrách, jak ukazují satirické šlehy v MLS. Ale typicky shakespearovské jsou Lukré-ciiny úvahy o čase, noci, smrti, příležitosti. Četba Lukrécie podnítila Puškina k byronovsky vtipné parodii Hrabě Nulin o zahanbení záletného šlechtice energickou hostitelkou. O vzniku své povídky píše: „Ke konci r. 1825 jsem znova pročítal Lukrécii, Shakespearovu dosti slabou báseň, a pomyslil jsem si: Co by se bylo stalo, kdyby bylo Lukrécii napadlo dát Tarquiniovi políček? Možná, že by to bylo ochladilo jeho podnikavost a byl by musel s hanbou ustoupit... Myšlenka 594 595 OTAKAR VOCADLO napsat parodii na Shakespearovo vyprávění mě tak silně pokoušela, že jsem neodolal a za dvě dopoledne byla povídka hotova." O vydání básně a jejím poměru k VA viz Chudoba I, str. 344—349. Její rozbor podává Chudoba II, str. 39—51. POZNÁMKY Na titulním listě původního vydání byla báseň nadepsána prostě Lucrece, ale v záhlaví textu a stránek nese název The Rape of Lucrece. Smysl slova rape (srov. 1. rapere — uchvátiti) je loupež, únos, znásilnění. Jméno Lukrécie se stalo symbolem ctnostné ženy, podobně jako Homérova Penelope je příslovečným vzorem věrnosti a trpělivá Chaucerova Griselda poslušnosti manželské. Tón dedikace je důvěrnější než u VA a zřejmě jde o onu závažnější práci (graver labour), kterou tam básník sliboval. Věnování se srovnává se stylisací sonetu 26. Úvodní obsah (podle Ovidia a Lívia) neodpovídá začátku děje, který se nezmiňuje o první návštěvě v domácnosti Collatinově, při které Tarquinius vzplanul vášní k Lukrécii, a vstupuje rovnou „in medias res". Metrum je jambický pen-tametr s rýmem ababbcc, zvaný rhyme royal, známý z Chaucerova veršovaného románu o Troilovi a Kressidě (Troilus and Criseyde), sedmiřád-ková strofa, které z moderních básníků s úspěchem používal poeta lau-reatus John Masefield (viz O. Vočadlo, Anglická literatura XX. stol., 2. vyd. 1947, str. 96). 1, 1 Ardea, hl. město kmene Rutulů na jih od Říma. 1, 4 Collatium (spr. Collatia), město v Latiu nedaleko Ríma. Odtud je odvozeno jméno Lukréciina manžela Lucia Tarquinia Colla-tina. 2, 6 smrtné hvězdy: tj. oči. 7, 5 Játra se považovala za sídlo vášně. 11, 2 Mísí se tu heraldická frazeológie s vojenskou. Orig. in her fair face's field — dosl. v poli jejího krásného líce. 12, 2 bědný: orig. niggard — skoupý. 13, 5 Vynech. guiltless — nevinná. 14, 1 Orig. for that he colour'd with his high estate — neboť to (tj. zlo) zakrýval (maskoval) svou< vysokou hodností. 15, 1 tj. která s cizinci nevyměňovala pohledy, neflirtovala. 16, 5 dobytím zbroje: orig. with bruised arms — za cenu poškozené zbroje. 23, 4 Orig. then where is truth, if there be no self-trust ? — dosl. a kde je věrnost (poctivost), chybí-li sebedůvěra? 25, 7 chorou: orig. brain-sick — šílenou. 26, 2 dýkou: orig. falchion — (zakřivenou) šavlí. 27, 5 Orig. his naked armour of still-slaughter'd lust — dosl. na svou 596 Ä POZNÁMKY - ZNEUCTĚNÍ LUKRÉCIE pouhou zbraň chtíče vždy ubitého (tj. který sám sebe udolává). Srov. sonet 129. 29 Narážka na erby umístěné na rodinné hrobce. Podobně v násl. strofě. 30, 2 Orig. and be an eye-sore in my golden coat — a bude skvrnou v mém zlatém erbu. Zřejmý anachronismus. 35, 7 Obrazy představovaly biblické nebo mythologické scény s příslušnými průpovídkami. 40, 4 Orig. sad pause and deep regard — přesněji: vážné odkládání a rozvaha. 44, 1 Dvéře: orig. locks — dosl. zámky. 44, 2 Orig. each one by him enforced, retires his ward — dosl. každý z nich, násilím jím otvíraný, povolí svou závoru. Ward je vl. zub uvnitř zámku, který odpovídá zářezu klíče. 44, 3 Orig. but, as they open, they all rate his ill — dosl. ale jak se otvírají, všechny kárají jeho zlý čin (tj. skřípou). 44, 6 kuny: orig. weasels — lasičky. Chovaly se jako kočky proti myším. 46, 3 Podlaha se pokrývala v době alžbětinské rákosím. 47, 5 závaší: orig. bars — čárky na ciferníku, které dělí hodiny na minuty. 53, 7 mrak: tj. záclony, jimiž je zastřeno lůžko. 54, 1 slunce, laruplné: orig. fiery-pointed sun — slunce plamennými šípy sálající. 55, 4 mluvit: orig. might have reposed — mohl odpočívat, dlít. 55, 5 mir: orig. league — svazek. 68, 7 barvou: orig. colour — zde spíše: záminkou; v násl. strofě (v. 5) pod barvou znamená pod praporem. 74, 1 Vynech. this night — dnes v noci. 85, 7 kovovými: orig. iron — železnými. 107, 1 konvertit = kajícník. House of convertites byl název pro polep- šovnu. 110, 1 běd věno: orig. comfort-killing — bezútešná. 112, 3 tj. slunce. 113, 2—3 Míní se Luna a hvězdy. 114, 2 Ruce na prsou zkřížené byly známkou melancholie. Podobně byl známkou žalu klobouk do čela stažený. 117, 4 Orig. will couple my reproach to Tarquin's shame! — spojí mou hanu s Tarquinovou hanbou. 118 Tuto strofu K. nedopatřením vynechal. Uvádíme ji v překladu L. Pallase. 119, 2 Orig. O unfelt sore! crest wounding, private scar! — dosl. ó nepocítěná ráno! čest zraňující tajná jizvo! Crest je heraldický termín a znamená chochol, ozdobný vrcholek rodového znaku. Snad se tu skrývá i dvojsmyslná narážka na „parohy" klamaného manžela. 597 OTAKAR VOCADLO POZNÁMKY - ZNEUCTĚNÍ LUKRĚCIM 120, 6 sladký: orig. weak — slabý. 121, 6 kde by víra slábla: orig. O unlook'd-for evil — ó netušené zlo. Kl. si upravil verš pro rým. 122, 2 vrabčích: orig. sparrows je zde zajisté místo hedge-sparrows — pěnice, do jejichž hnízd kukačka ráda klade vajíčka. 122, 3 želvy: orig. toads — správně: ropuch. Obecně se věřilo, že ropuchy jsou jedovaté. 123, 5 práce jeho sklizeň: orig. the harvest of his wits — dosl. sklizeň jeho chytrosti. 125, 1 čeká: orig. wait on — dosl. přisluhuje, provází, zde: stíhá. 126 Srov. naše přísloví „příležitost dělá zloděje" a monolog levoboč- kův v J II. 1. 130, 2 lká: orig. pines — spíše: hyne. 130, 4 úřad: orig. advice, což Prince vysvětluje jako medical advice — lékařská pomoc (rada, péče). Ale snad se skutečně míní dozorčí zdravotnický úřad. 130, 7 Kl. opět překládá wait on čekat m. přisluhovat. Orig. thy heinous hours wait on them as their pages — dosl. tvé ohavné hodiny je provázejí jako jejich panoši. 133, 4 běd vrube: orig. base watch of woes — podlý hlasateli běd. Watch je ponocný, který vyvolává hodiny. 133, 6 zlý svým kynem: orig. shifting — lstivý (klamný). 134, 5 mírnit: orig. fine ■— zde spíše: ukončit (srov. 1. finis). 136, 3 měnit v pismě: orig. alter their contents — měnit jejich obsah. O havranech se věřilo, že dosahují vysokého věku. 138, 5 poučí (od dial. poučet) = půjčuje. 140, 1 vírem: orig. trances — mrákotami. 147, 4 posměšků svých mocí: orig. my confirm'd despite — svou trvalou pohanou. 156, 3 vzdechem: orig. sobbing — lkajíc, vzlykajíc. 156, 4 oko očí: tj. oko dne, slunce. 161, 7 Orig. distress likes dumps when time is kept with tears — hoře má rádo smutné písně (dumky), když tempo (rytmus) udávají slzy. Zde ani v násl. strofě se Kl. nesnaží vystihnout hudební metafory. 168, 2 hradby: orig. mansion — sídlo. 168, 6 v znectěné zdi: orig. in this blemish'd fort — v této sešlé tvrzi. 173, 6 Orig. yield to my hand; my hand shall conquer thee— vzdej se mé ruce; má ruka tě přemůže. 179, 2 Orig. lays open all the little worms that creep — dosl. odhaluje všechny lezoucí červíky. 190, 1 Kl. nedopatřením četl sighs místo sights a překládá steny místo scény, pohledy. 190, 6 vír: orig. fords — brody. Smysl: brody, kde se voda tříští o kameny, dělají víc hluku než mořské úžiny. 598 191, 5 Orig. as lagging fowls before the northern blast —jako loudaví ptáci, pohánění severákem. 197, 2 Orig. in scorn of nature — (umění) pohrdajíc přírodou. 203, 3 zrudlý: orig. all boll'n and red — celý nafouklý a rudý. Bolľn, což Kl. nepřekládá, je arch. tvar (srov. anglosas. gebolgen — nabubřelý, vzteklý). 204, 2 Orig. so compact, so kind — dosl. tak pěkně sestavený, tak při- rozený; tj. komposice působila na diváka dojmem skutečnosti. 209, 1 stín = obraz (orig. shadow). 213, 4 Řekové dobyli Tróje lstí v noci. Srov. H II. 2 (Tragédie II, str. 134—5). 215, 3—4 Orig. At last she sees a wretched image bound, that piteous looks to Phrygian shepherds lent — nakonec uvidí ubohou spoutanou postavu, jež budila soucitné pohledy frygických pastýřů. 219, 2 pfes: orig. for — pro. 230, 1 Metafora připomíná nabíjení starožitné muškety. 233, 4 Orig. and softly cried — a tiše zvolal. 234, 5 Orig. loathsome act — čin hnusný. 245, 6—7 Tento důvod Lukréciiny sebevraždy uvádí Livius. 254, 5 Orig. and counterfeits to die with her a space — dosl. a předstírá na chvíli, že s ní umírá (patrně omdlí). 259, 4 Srov. úvod k pozn. k H (Tragédie II, str. 704). 599