MICHELFOUCAULT DOHLÍŽET A TRESTAT KNIHA O ZRODU VĚZENÍ KAPITOLA 1 POSLUŠNÁ TĚLA ;e|me be na ideálni postavu vojáka, tak jak byla popiso-ještě na počátku 17. století. Voják je především někdo, jze již z dálky rozeznat; nese určité znaky: přirozené rSvé zdatnosti a odvahy a také znamení své cti; jeho tě-řyvěsním Štítem síly a udatnosti; a ačkoli je pravda, že |sí postupně naučit zacházení se zbraněmi - v podstatě nu učí až v boji -, manévry jako pochodování či posto-) držení hlavy jsou z velké Části projevem tělesné réto-ti: „znamení pro rozpoznání těch nejzpůsobilejších pro jóvolaní jsou znamením živých a bystrých lidí, hlava i, vyklenutý hrudník, široké plece, dlouhé paže, sil-malé břicho, mocná stehna, štíhlé nohy a suchá cho-eboť muž takové postavy nemůže zklamat ve své ti a síie"; stane-li se píkařem, voják „bude muset při >vání držet krok, aby budil dojem takové gra-i a vážnosti, jak by jen bylo možné, neboť píka je cti-braň, jež si zasluhuje, aby byla nošena směle a dů-1 V druhé polovině 18. století se voják stává věcí, vyrábí; z neforemného těsta, z nevhodného těla je stroj, jehož je třeba; krok za krokem jsou opravovane; vykalkulované donucení zasahuje pomalu kaž-těla, ovládá je, podrobuje si celek, činí jej nepřetrži- vlontgommery, La Milice frmigaise, vydání z roku "1636, s. 6 a 7. 199 ar té disponovatelným a v tichosti se proměňuje \ tismus návyků; z muže je tu zkrátka „vypuzen vešj mu dodán „duch vojáka".21 Rekruti jsou vedeni k: „nosili hlavu hrdě vztyčenou; aby se drželi zpříma hrbili, aby zatáhli břicho, aby vypjali hruď a srov a konečně, aby v tom získali návyk, zaujímají ti když stojí opřeni ,o zeď tak, že se jí dotýkají patami meny a pasem stejné jako hřbety rukou, když jsou obráceny vně, aniž by se odchýlily od těla... Rovně měli učit, abv nikdy neupírali oči k zemi, nýbrž je měřili na ty, kdo procházejí kolem... aby spočinu v očekávání rozkazu, bez pohybu hlavy, rukou č a konečně, aby pochodovali jistým krokem, s napja ny a stehny, se skloněnými a ven vytočenými špicl Během klasického věku tak došlo k objevu těla ] tu a terče moci. Snadno bychom nalezli znaky tetc zornosti věnované tělu - tělu, jímž se manipuluje, ruje, jež se cvičí, jež poslouchá, jež odpovídá, je obratným či jehož síly se rozmnožují. Veliká kniha C byla psána současně ve dvou zápisech: v anatomickcFIříi zickém, jehož první stránky napsal již Descartes a v rtěn kračovali lékaři a filozofové; a v technicko-politíckérn, byl sestaven z celého souboru vojenských, školských,^ ničních nařízení a empirickými a promyšlenými met< kontroly a nápravy Činností těla. Dva zápisy, jež jsou doj ně odlišené, protože zde šlo o podřízení a využiti, tam gování a výklad: tělo užitečné a tělo poznatelné. A pře byly body, v nichž se protínala. UHomsne-machme [Č -stroj] od La Meítriea je současně materialistickou;re duše a obecnou teorií výcviku, v jejímž centru vládneš „poslušnosti", jenž připojuje k anály zo vatelnemu těl 4* Jlyí iBl I 4 2) Nanzcní-L 20. březn.i 1764. 3) Tamtéž. 200 telné. Poslušné je takové tělo, které může být genOí ^ter^ muže být využito, které může být pováno a zdokonaleno. Proslulé automaty tak na straně nebyly pouze způsobem, jak ilustrovat organismy to rovněž politické loutky, zmenšené modely mo-dfich IU svědomitý král malých strojků, dobře vycvi-jj-regimentů a dlouhých cvičení, byl jimi posedlý je na těchto schématech poslušnosti, jimž věnovalo }etí takový zájem, nové? Jistě to nebylo poprvé, kdy se alo objektem tak panovačného a dotěrného obklíčení; společnosti je télo polapeno uvnitř příliš těsných mo-£rflU ukládají omezení, zákazy či povinnosti. V těch-tňikäch je nicméně několik nových momentů. Předepsali kontroly: nešlo o to zacházet s tělem vcelku, h rysech, jako kdyby bylo nedělitelnou jednotou, racovat jej v detailu; vystavovat jej mírnému donucovat jeho ovládání na samé rovině mechaniky -;esta, postoje, rychlost: infinitezimální moc nad ak-;em. Dále předmět kontroly: ta se netýká nebo se jíž značných prvků chovám či jazyka téla, ale ekono-íivity pohybů, jejich vnitřní organizace; nátlak míří íly než na znaky; jediná ceremonie, která má do-ťýznam, je ceremonie výcviku. A konečně modali-rnuje nepřetržité, soustavné donucování, které bdí postupy činnosti než nad jejich výsledky a které se íí podle kodifikace, jež rozčleňuje co nejjemněji Čas, r, pohyb. Tyto metody, které umožňují pečlivou kon-sných činností, které zajišťují nepřetržité podrobo-sil a uvádějí je do vztahu poslušnosti-užitečnosti, nazvat „disciplíny". Mnoho disciplinárních proce-vno existovalo - v klášterech, v armádách i v díl-ak během 17. a 18. století se disciplíny staly obec-nami ovládání. Odlišovaly se od otroctví, protože idaly na vztahu přivlastnění těla; elegance disciplí- 201 ny spočívá právě ve faktu, že se obejde bez toho ná] a násilného vztahu při dosahování přinejmenším množství užitečných výsledků. Odlišovaly se rovně žebnictví, které je v neustálém, všeobecném, rr neanalytickérn, neomezeném vztahu ovládání, jež S' je ve formě jedinečné vůle pána, jeho „rozmaru". 0 se od vazalství, jež je vysoce kodifikovaným, nkméi tým vztahem podřízenosti, který směřuje méně k činnostem a spíš k výsledkům práce a k rituálním poslušnosti. Odlišovaly se i od asketismu a „discip terního typu, jejichž funkcí bylo zajišťovat spíš ode . než zvyšování užitečnosti a které, ačkoli v sobě za poslušnost druhému, měly za svůj hlavní cíl panstv každého nad svým vlastním tělem. Dějinný mome lín byl moment zrodu umění lidského těla, které nc pouze o zvýšení jeho zručností, ani jen o upevněn: nosti, nýbrž o formování vztahu, jenž v samotném své chanismu činí tělo o to poslušnější, o co je užitečnější' opak. Formuje se také politika různých donucení/ spočívají v zpracování těla, v pro kalku lov a ně mantpu! ho prvků, jeho pohybů, jeho chování. Lidské těio vstupe mašinérie moci, která jej prohledává, rozmontovavá na" a znovu skládá. Tak se rodí „politická anatomie", která,]g vě tak „mechanikou moci"; ta definuje, jak lze působit-r$ druhých nikoli pouze proto, aby dělali to, co se od nich'?1 ale proto, aby jednali tak, jak se po nich chce, spolu ste kami, jimiž se určuje rychlost a účinnost. Disciplína tak bí podřízená a vycvičená těla, těla „poslušná". Disciph|Ě těla zvyšuje {v ekonomickém smyslu užitečnosti) a tyté zmenšuje (v politickém smyslu poslušnosti). Jedním sjovi rozpouští moc těla; na jedné straně přetváří jeho „zps lost", jeho „kapacitu", jež se snaží posílit; na straně:dru| převrací jeho energii, sílu, již by mohlo vyvíjet, a uvádí L,rujr pracovní sílu a výsledek její práce, můžeme ří-^.jplinámí donucení ustavuje v tele donucovací spo- zvyšováním způsobilosti a růstem.ovládání, ■nalezení" této nové politické anatomie bv nemělo být ,ó jako nějaký náhlý objev. Spíš šlo o množství často ■ch procesů rozličného původu a roztroušeného výbere se protínají, opakují se, napodobují se, vzájemně XjrujO rozdělují se podle oblastí svého použití, přibli-i vykreslují postupně náčrt obecné metody. Velmi br-i též nalézt při práci na nižších středních, o něco póla základních škoiách; pomalu vstoupily do prostoru lice; a v několika desetiletích přebudovaly vojenskou ad Někdy cirkulovaly velice rychle od jednoho bo-Lému (mezi armádou a technickými školami či mezi ni školami a gymnázii), někdy pomalu a mnohem [ěji (záludná militarizace velkých dílen). Pokaždé či féméř pokaždé se vnucovaly jako odpověď jistým požadav-<]<ům •>,-». I psat celé dějiny tohoto „tesání kamenů" - dejiny utiíi ■ cionalizace detailu v morálním účetnictví a politické í 1 Neuvedla ji klasická doba; ta ji pouze urychlila, zm | škálu, dala jí přesné nástroje a snad pro ni našla i jistt '§ v počtu nekonečně malých veličin či v popisu nejjei p charakteristik bytostí prírody. V každém případě byl ft již po dlouhou dobu kategorií teologie a asketismu: h í tail je tu důtežítý, neboť v božím pohledu není Žádná i í nost více než detailem, aíe současně není nic natolik n ä to nebylo stvořeno z vůle některého z jeho jedinečnýí : V této dlouhé tradici vznešenosti detailu se bez obtíži . la všechna pedanterie křesťanské výchovy, školské či ■ pedagogiky a konečně i všechny formy výcviku. Di -]oVěku stejné jako člověku opravdově věřícímu ne-^ľí detail lhostejný, avšak méně pro smysl v něm skry-$ Pr0 P1"08**^^' který v něm nachází moc, již chce '$ Charakteristický je onen veliký hymnus věnovaný L, věcem" a jejich věčné důležitosti, pronášený Jeanem-■ tem de La Salle v jeho Trnité sur les obligations des fréres les chrétiennes {Pojednání o povinnostech bratří v křes-<ích školách]. Mystika každodennosti se tu spojuje s dis-oii nepatrnosti. „Jak nebezpečné je přehlížet malé věci. mám' je dostatečně utěšlivé pro duši, jako je ta má, tak shodná pro veliké činy, pomyšlení, že věrnost malým nás může, nepostřehnutelným pochodem, povznést rznešenější svatosti; neboť malé věcí pohybují věcmi vel-Malé věci - řekne se, můj Bože, že naneštěstí můžeme ■bé konat jen tak veliké věci, jací jsme my, stvoření to sla-mrtelná. Malé věci - jestliže se veliké věci samy nabízeje jychom je měli činit? Nedomníváme se snad, že jsou jj^naŠe sily? Malé věci - a co když je Bůh vyslyší a přijímá jtakjako i věci velké? Malé věci - zakusili jsme je někdy? f lze je posuzovat dle zkušenosti? Malé věci - jsme tedy za-|$vinni, jestli vidouce je takovými je odpíráme? Malé věci -|oiito nicméně ony, co nakonec utvářelo veliké světce! Ano, ^lévěci - avšak velké pohnutky, velké city, velké zanícení, äfBíjr-zápal a následně velké zásluhy, velké poklady, velké |jiŤiĚny''M Podrobnost nařízení, malicherný dohled inspekcí, 'pdřfzeni kontrole i těch nejmenších součásti života a těla br-jity poskytnou v prostředí školy, kasáren, nemocnice Či dílny obsah, ekonomickou či technickou racionalitu tomuto .Jsysííckému kalkulu nekonečně malého počtu. A „Dějiny delu" osmnáctého století, mající ve znaku Jeana-Baptistu de 4) Maršál de Saxe, trs R( oddělení těl, prostorové uspořádání výrobního apará-| afúzné formy činnosti při rozmístění „stanovišť". Tímto r ■nOpem se "dita manufaktura Oberkampí v Jouy. Je slo-'C1ÍI1 *aC^ c^en sPeci^c^ýcn Pro každý významný typ j j^cí; pro tiskaře, manipulanty, koloristy, pro ruční opra-jjrpotisku, pro leptače, barvíře. NejrozsáhlejŠí z takových i^dov, postavená roku "1791 Toussaiutem Barréem, je dlou-JálOO metrů a má tři poschodí. Přízemí je určeno z velké =ss[, pro potisk z bloků; obsahuje 132 stolů uspořádaných hedvou řadách napříč celou dílnou, do které proniká svět-vtj88 okny; každý tiskař pracuje u jednoho stolu se svým ^podavačem", který má za úkol připravovat a míchat barvy. ^Celkem tu bylo 264 osob. Na okraji každého stolu stál jaký-l^stojan, na nějž dělník odkládal k usušení již potištěnou jjfku15' Při procházení uličkou uprostřed dílnv lze zajišťovat dohled zároveň všeobecný i individuální: kontrolovat tíitomnost a pracovitost dělníka, kvalitu jeho práce; porovnávat dělníky mezi sebou, třídit je podle jejich zručnosti ífychlosti; sledovat po sobě následující stadia výroby. $échna tato seřazení formují permanentní mřížku: veškerý („Ustanovení továrny v Saint-Mauru". B. N. ms. coll. Delamare Ma- ■nukclurcslll. 210 211 mm zmatek je zde eliminován;"'1 lze říci, že produkci; • je a že pracovní proces se člení nn jedné straně p fází, stadií či základních operaci, na straně druh dinců, kteří jej realizují, podle singulárních tel, <| využita: každá proměnná této síly - zdatnost, hb nost, soustavnost - může být pozorována, tedy ch vána, ohodnocena, započítána a uvedena do vzt dem k jednotlivci, který je jejím konkrétním vyko Takto, dokonale čitelným způsobem přiřazena ■ singulárních těl, může být pracovní síla analýzo varií 1 viduálních jednoikách. Při zrodu velkého průmyslu i - JT* me současně pod rozdělením procesu výroby indivfi m jící rozklad pracovní síly; rozčlenění discipli 1 prostoru často zajišťovalo jedno i druhé. 4. V disciplíně jsou prvky vzájemné zaměnitelní L vadž každý se definuje místem, které zaujíma v řad S chylkou, která jej odděluje od ostatních. Jednota turí I ní jednotou teritoria (jednota ovládání), am jednote ■ (jednota pobytu), ale jednotou postavení, je to místo,-! j kdo zaujímá v klasifikaci, bod, kde se protínají rádel sfóí pec, interval v řadě intervalů, skrze nějž lze přejít od k druhým. Disciplína je umění postavení, technika pi \ formaci uspořádání. Individualizuje těla prostřednic . j jich lokalizace, která je nikam nezasazuje, nýbrž ro: i a nechává je cirkulovat v síti vztahů. Vezměme si příklad „třídy". V jezuitských kole) I ještě možné vidět organizaci současně binární a mas dy, které mohly mít až dvě sté či tři sta žáků, byly ro „Bt ■ 16) Srov. reakci La Métheriea poté, co zhlédl Le Creusot.„-dobře zařízené a s tak velkým množstvím rozmanitých p příležitostí by měly mít dostatečný rozsah, aby zde ne , k žádnému zmatku mezi dělníky během jejich prace." (Jour . j sique, 1787, sv. XXX, s. 66) 212 jflky po deseti (dekurie); každá z těchto skupinek, se Velitelem, dekurionem, byla umístěna v láboře, řím-W či kartaginském; ^e každé dekurii existovala dekurie -fttá Obecná forma byla forma války a rivality; práce, jíL'a klasifikace probíhaly ve formě klání, prostřednictvím flfrontace dvou armád; příspěvek každého jednotlivého ^uby' vepsán do tohoto obecného duelu; svým dílem za-rIfavaI vítězství či porážku svého tábora; a žákům bylo při-Cjváno takové místo, jež odpovídalo funkci každého nlcfia )e'10 cen^ z hadiska D°je sjednocené skupinky dané ^iĽflel7) Můžeme navíc poznamenat, že tato římská kome-J dovolovala spojit, v binárních cvičeních rivality, pros t o- Postupné ,ánl svstému námezdní práce s sebou přinášelo y rozčlenění času: „jestliže se stane, že se dělníci do-nez čtvrt hodiny po zazvonění...",2"11 „ten z pra-tery bude vyžádán během pracovní doby a za-vice než pět minut..."; „ten, kdo nebude u své ie ve stanovenou dobu"2^ je tu však i snaha ujistíte využití času: nepřetržitá kontrola, nátlak ze orcu, potlačení všeho, co by mohlo rozptylovat pozornost; jde tu o ustavení dokonale využitelné-> výslovně zakázáno během práce gesty či jiným bavit spolupracovníky, hrát jakékoli hry, jíst, vět si příběhy či veselé historky";261 dokonce ani ;távky na odpočinek „se nebudou vyprávět žád-, dobrodružství či vést jiné rozpravy, které by od-líky od jejich práce"; „každému zaměstnanci je >od jakoukoli záminkou nosit do továrny víno v dílnách".27' Změřený a zaplacený čas musí být ;m bez kazů a nečistot, časem dobré kvality, bě-íůstává tělo nepřetržitě využíváno k Činnosti, využitelnost jsou spolu s pravidelností funda-ctnostmi disciplinárního času. To však není ta >váno v R. R. Tronchoí, L'Eugct$tieitwut imthiel en France, izertační práce, sv. I, s. 221. 'plemení pottr la fnbriqne tfňmboise, článek 2, Arehives naíio-1301. je zde upřesněno též všechno, co se týká pracujících 'ni úvazkem. ■ ^v.i.ě ustanovení továrny M. S. Oppenheima, články 7-ři, Hayem, Měinoirc* e! doamients ponr rroeiiir ň 1'liišloirc dn ann-c, 1911. novení továrny M. S. Oppenheima, článek 16. ■I de ň-slcuieni ponr la fubriqiic ďAinboisc, článek 4. 219 «1 1 největší novinka- Pro disciplíny jsou charakteristik, postupy. ^ 2. Časové vypracování úkonu. Existují například 4 soby, jak kontrolovat pochod jednotky. Jeden z p0£ století: „Navyknout vojáky pochodující v řadě za bo v bataliomi pochodovat podle rytmu bul bylo dosaženo, je třeba vykročit pravou nohou tak celá jednotka shodla zdvihajíc stejnou nohu ve sté mžik."28' Uprostřed 18. století tu máme již Čtyři dri ku: „Délka krátkého kroku bude jedna stopa, délkl ho, dvojitého a pochodového kroku bude dvě stop měřeno od jedné paty k druhé; pokud jde o dobuT bude u krátkého a řádného kroku Činit jednu vtei hem níž je třeba učinit dva kroky při kroku dvojité trvání jednoho kroku za pochodu bude o něco delší na vteřina. Šikmý krok se provádí v temže prosto vteřiny; bude mít nejvýše osmnáct palců od jec k druhé... Řádný krok bude prováděn směrem s hlavou vztyčenou ?. tělem vzpřímeným, přičem; udržet se v rovnováze postupně na jedné noze.b přesouvat vpřed, podkolení napjaté, špičku nohy vytočenu vně a dolů, aby nenucené dosedla na i němž voják musí pochodovat, a klást nohy na z vým způsobem, že ji položí naráz, aniž bv ji o 2 řil."-y> Mezi těmito dvěma předpisy byl uveden 1 nový soubor omezení, jiný stupeň dokonalosti v. gest a pohybů, jiný způsob přizpůsobení tela čase kazům. To, co definuje nařízení z roku 1766, není casov) obecný rámec aktivity; jde spíš o kolektivní a povím uložený zvnějšku, o určitý „program"; ten zajišťuje 2K) t... ác Monlgnmmťry, La Miliď frmujiite, vyti /. r. 163a, s Sh 291 OrtltmuiDh'c ílu I'"' janvier 1766, pour n^icr ľcxcracc ti t l'm}\mkue Rotného úkonu, kontroluje zevnitř jeho průběh a je-l|e zde píeclu>d oc! feriny výslovného příkazu, který & Či rytmizuje pohyby, k osnově, jež je omezuje Ibuje v ce^ém průběhu jejích zřetězení. Definuje se tu íh anatomicko-chronologického schématu chování. Rozložen na své prvky; definuje se pozice těla, kon-joubů; každému pohybu je přisouzen směr, rozpětí, yání; je předepsán pořádek, v jakém mají následovat, ironiká čas a spolu s ním všechny podrobné způsoby ké kontroly. idtud plyne zavedení korelace těla a pohybu. Discipli-jntrola nesestává pouze z naučení či uložení série de-ých pohybů; ukládá i nejlepší provázání mezi pohy-celkovým postojem těla, jež je zde podmínkou Losti a rychlosti. Při správném zapojení těla, které íje správné využití času, nesmí nic zahálet či zůstat ;to: vše musí být povoláno na podporu požadované-iu. Dobře disciplinované tělo formuje operační koního nejmenšího pohybu. Správné psaní například dádá gymnastiku - celou tu rutinu, jejíž přísný kód e těío vcelku, od Špiček nohou po konečky prstů. Je ržet tělo zpříma, mírné pootočené a uvolněné po le-ě, lehce skloněné kupředu tak, že je-li loket položený brada může být podepřena o dlaň, aniž by to ome-ozsah pohledu; levá noha musí být pod stolem posú-lěkud více dopředu než pravá. Těío musí být udržo-vzdálenosli dvou paiců od stolu; neboť nejenže je né psát s větší pohotovostí, ale nic není pro zdraví pionejsi než osvojit si návyk opírat se žaludkem o stůl; le-[apaze od lokte až k zápěstí musí být položena na stole, hra.paže musí být držena podél Lěla ve vzdálenosti tří slců a vést asi pět palců nad stolem, na nějž musí být kla-í halence. Učitel seznámí žáky s pozicí těla, kterou musejí, psaní dodržovat, a když se od ní odchýlí, bude je opra- 220 221 vovnt bud'lo pokynem, anebo jiným nějakým ; Disciplinované tělo jc oporou zdatného pohybí 4. Členění tělo - objekt. Disciplína detinuje který musí tělo zaujmout vůči objektu, s nimž ri Od jednoho k druhému rýsuje pečlivý mechanič „Vzdejte čest zbraní kupředu. Ve třech krocích Ve ku do pravé ruky, přičemž ji tiskněte k telu tai opřena kolmo k pravému koleni, konec hlavně i držte ji přitisknutím pravé ruky, přičemž paze jéi déi těla ve výši opasku. Ve druhé íázi přeneste p rukou svisle před sebou, hlaveň uprostřed mezi, vou rukou ji uchopíte za pažbu, paže je napjata, h o první prst, s ievou rukou ve výši zářezu, aby bi tažen podél hlavně oproti žlábku. Ve třetí fázi p\ levou ruku, která klesne podél stehna, přičemž je] hána pravou rukou, objímkou vně a proti hrudi; do půli napjata, loket přitisknutý k tělu, palec na1 objímky, spočívaje na prvním šroubu, kohoutek pí ný o první prst, hlaveň v kolmici.'"''1 Zde máme p co bychom mohli nazvat instrumentálním kódovanú Spočívá v rozložení obecného pohybu na dvě paralelu jednak na řadu tělesných prvků, které mají být i dlaň, levá dlaň, jednotlivé prsty obou rukou, kole ket atd.), jednak na řadu předmětů, s nimiž má b\t m lováno (hlaveň, zářez, kohoutek, šroub atd.); najedí obě tyto řady uvedeny do vzájemné korelace podle u počtu jednoduchých pohybů {opřít, ohnout atd.); nak( fixuje kanonické pořadí, v němž tyto korelace zaujíma ně určené místo. Tuto povinnou syntax nazývali vt retici osmnáctého století „manévr". Tradiční před 1 ni asi 30) I.-B. de La Salle, Conduitc des écolcs chrétiennes, vyd. z r. 1. Viz obr. č. 8. - 31) Ordonnmtcc du V'' jauvier 1766, poiir rčglcr Vinfantcne, kap. -tor pro jejich explicitní a povinné stanovení. Na ve-,rCh kontaktu mezi tělem a předmětem, kterým ma-■* se vkrádá moc a připevňuje jedno k druhému. Kon-. komplexní tělo-zbraň, tělo-nástroj, tělo-stroj. jíme se zde nejdále, jak je to jen možné, od těch forem jenh které vyžadují od těla pouze znaky či produkty, jádření či výsledky práce. Regulace kladená mocí je 5ně zákonem konstrukce operace. A tak se vyjevuje r disciplinární moci: je funkcí ani ne tak odejmutí, syntézy; nikoli vymáháním produktu, ale spíš do-ve spojení s aparátem produkce. 'spávající využití. Princip, který byl skryt pod rozvr-i v jeho tradiční formě, byl v zásadě negativní; prin-hálení: je zakázáno mrhat časem, jejž Bůh stanovil splácí; rozvrh času má zažehnat nebezpečí, že bude 5n - zabránit morálnímu provinění i ekonomické jsti. Disciplína oproti tomu organizuje pozitivní ; klade princip teoreticky stále rostoucího využití o to vytěžit z času stále více upotřebitelných oka-z každého okamžiku stále více využitelných sil. To , že je třeba pokoušet se zintenzívnit využití toho io okamžiku, jako kdyby byl čas, ve své skutečné irizaci, nevyčerpatelný či jako kdyby, přinejmen-ále detailnějším vnitřním uspořádání, bylo možné at k ideálnímu bodu, kde se maximální rychlost naximální efektivitou. Právě tato technika byla zástavných nařízeních pruské infanterie, jež po vítěz-idricha II.32' napodobovala celá Evropa: čím jemně- pruských si! lze připsat „pouze výřečnosti jejich disciplíny výcviku; volba způsobu výcviku tedy není věc lhostejná; i se v tomto ohledu pracuje již čtyřicet let s neustálým zúro-ýsledků" (Maršál dc Saxe. „Lettre au comte ďArgenson", * 1750, Arsenal, ms. 2701 a Les Réveries, 1756, díl II, s. 249). Viz br. č. 3 a 4. 222 223 ším řídit v souladu s optimální rychlostí; odtud 01 I času, která se stala tak významnou v armádě a ktt i vou musí stát i ve veškeré technoiogii lidské akHv ní pruské armády z roku 1743 předpokládá še I uchopení zbraně v pohotovosti, čtyři fáze pro třináct pro nasazení na rameno do polohy hlavní' * Škola se vzájemným vyučováním Žáků byla por 1 prostředků také vybavena aparátem pro zintenzivíi ,■ J tí času; její organizace dovolovala obrátit lineární 1 charakter vyučování učitelem: řídila kontrapun I které byly prováděny současně odlišnými skupil I vedenými instruklory a asistenty, takže každý ok I rý uběhl, byl zaplněn mnoha.různými, avšak usp j aktivitami; a na druhé straně rytmus, určoval 1 písknutími, příkazy, ukládal všem časové normy, i úkol zároveň urychlovat proces učení a vyzdvihol 1 jakožto ctnost;-'131 „jediným cíleni těchto příkazů j knout děti za pomoci rychlosti snížit, jak to jen bi \ ztrátu času, ke které dochází při přechodu oc k druhé".3-11 Skrze tuto techniku podrobení se začíná předmět; pomalu nastupuje tělo mechanické - ( ji je rozložen čas, čím více jsou jeho úseky rozrnřic jíí 1 casti a určované pohyby, jehož obraz po d louhou lépe se oddělí v rozptýlení svých vnitřních prvkůp ^TOff " jnask'doval ty, kteří snili o dokunalé disciplíně, dem, jenž je řídí, tím více lze urychlit operaci či jfr'j *J rý objekt je přirozené tělo, nositel sii a sídlo trvá- s.-™ ziAit- ,, f^uldřlii t .-inHmíílní rvrhlncití' nHhiri „l ____Sin nŕíhodné k SDOCifickvm Činnnsrpm ípž mm'í 33) Cvičení v psaní: „...9. Ruce na kolena. Tento při : jedním zazvoněním; 10, ruce na stůl, hlava vzhů bulky: všichni si vyčistí tabulky tak, že je trochu okrajem hadříku; 12. ukažte tabulky; 13."poverení : hlídky. Prohlédnou tabulky nejprve přidělených; lé jejich lavice. Přidělení zástupci pak zkontrolují t: ni se vrátí na svá místa." 34) Samuel fíeniard, Zpriiva z 50. fijna vc Swleá lícování. 224 tělo příhodně k specifickým činnostem, jež mají -1 svůj čas, své vnitřní podmínky, své konslituujíci jakse s^vá terčem těchto nových mechanismů «abi2Í se i novým formám vědění. Je to spíš tělo po-„ež tělo spekulativní fyziky; spíš tělo manipulované íqu než prostoupené živoucími pohnutkami; těío vý-t užitku, a nikoli mechanické racionálny, tělo, ve kte-nicméně ohlašuje jistý počet přirozených požadavků cioE'álních omezení. Cuiberl ve své kritice, kterou ä výhradné umělé manévry, objevuje právě tolo tělo. ;ení. které mu ukládá a na kterém trvá, zobrazuje tě-í0d^tatné korelace a spontánně odmítá to, co je s ním telné: „Vstoupíme-li do většiny z našich výcvikoví, uvidíme všechny ty nešťastné vojáky ve vynuce-pásilných pozicích, uvidíme všechny jejich svaly jované, oběh krve přerušený... Prostudujme záměry ■a konstrukci lidského těla a nalezneme pozici a koke příroda sama vojákovi jasně předepisuje. Hlava ít držena zpříma, odkloněna od ramen, kolmo upro-ezi nimi. Nesmi byt natočena ani napravo, ani na-;boť vzhledem k souvislosti mezi krčními obratli tou, k níž jsou připojeny, se žádný z nich nemůže vat dokola, aniž by lehce nepůsobil na jedné straně, ; pohne jednou částí ramene, takže tělo již není po-kolmo, voják již nemůže pochodovat přímo kupře-loužit jako bod pro vyrovnání rady... Kyčelní kost, lařízení označuje jako bod, o nějž se má opírat ko-?y, není u všech mužů umístěna stejně, puška tedy t u jedněch opřena poněkud napravo, u druhých ví-o. Ze stejné příčiny nestějnosti struktury musí být spouště přitisknut více či méně těsně k tělu podle 225 4 -a 4 ■H toho, zda je vnější část vojákova ramene více či 1 natá atd.";íS> I Viděli jsme, jak procedury disciplinárního ro I kaly své místo mezi soudobými technikami klasí rázování do tabulky; také však to, jak sem zavedl problém jednotlivců a mnohostí. Podobně discip ^ troly Činnosti zaujímají své místo mezi všemi teo "I praktickými výzkumy přirozené mašinérie těl; ; vsak odhalovat specifické procesy; chování'a jehoi organizace postupně nahrazují jednoduchou íyzú Tělo, u něhož je vyžadována poslušnost až do jeh; operací, oponuje a ukazuje podmínky vlastního organismu. Disciplinární moc má jako protějšek i tu, jež není pouze analytická a „celulární", nýbrž a „organická". "ti Organiza Edikt, který v roce 1667 zakládal manufakturu ( 1 předpokládal organizaci typu školy. Šedesát dětí, kti 1 lo uděleno stipendium, muselo být vybráno súperi I tem královských paláců. Byly svěřeny na určitou do I li, jenž byl povinen zajistit „jejich výchovu a v J později vstoupily do učení k různým mistrům tapisE | nu fa k turu {kteří z tohoto titulu dostávali náhradu i f nou ze stipendií žáků); po šesti letech učení, Čtyře í služby ,i kvalifikační zkoušce získaly právo „založit l zovat obchod s dílnou" v kterémkoli městě králov ; cházíme zde charakteristiky, jež jsou vlastní.korpor, učňovství: vztah současně individuální a celkové ; J 35) ]. A. Guibert, Eäsíií générnl de ladique, 1772, díl I, s. 21 22. 226 •j^ovi. statutární průběh učení, které je zakončeno kva-gpízkpuškou, avšak které není rozčleněno podle přes-jogramu; obecná směna mezi mistrem, který musí yat své znalosti, a učněm, který musí poskytovat své pomoc a často i placenou náhradu. Forma služby ngCriosh je kombinována s přenosem znalosti.3'11 V roce p ediktem organizována škola kreslení pro učně v Co-nerii určena k tomu, aby nahradila učení u dílenských 5 nybrz abý je.doplnila. Zahrnuje v sobě totiž úplně jí-ijořádaní času. Dvě hodiny denně vyjma nedělí a svát-zuci setkávají ve škole. Je prováděn nástup s čtením iče podle seznamu vyvěšeného na zdi; absence jsou jhenávany do registru. Škola byla rozdělena do tří tříd. hvla pro ty, kteří neměli o kreslení ani ponětí; bylo jim aby kopírovali více či méně obtížné modely podle ■hopností. Druhá třída byla určena „těm, kteří si již nejaké principy" nebo kteří prošli třídou první; ti eprodukovat obrazy „na pohled a bez toho, aby si ivah náčrty", avšak věnovali se pouze kresbě. Ve třetí učili barvám, pracovali s pastely, bvh uváděni do >raxe barvení látek. Žáci plnili pravidelně individu-]y; každé z jejich cvičení, označené jménem autora provedení, bylo odevzdáno do rukou profesora; nej-a odměněna; shromážděna koncem roku a porovná-sebou dovolovala tato cvičení stanovit dosažený po-jtečnou hodnotu a relativní umístění každého žáka; se tak ti, kteří mohli postoupit do vyšší třídy. Hlav-v držení profesorů a jejich pomocníků zaznamená- měšování sc jasnč ukazuje v některých klauzulích učební vy: mistr je povinen předávat svému žáku - výměnou za jeho ■ a práci - všechny své znalosti, aniž by před ním cokoli tajil; wdléhá trestu pokuty. Viz například F. Grosrenaud, La Corpo-luvriere ä Besangon, 1907, s. 62. 227 -tr- vala den po dni chování žáků a vše, co se ve ško M byla periodicky podrobována inspekci.37* Škola Gobelins je jen příkladem významného H rozvoje, ke kterému došlo v klasické dobé, nové I 1 nakládání s časem singulárních existencí; pro re i su, těl a sil; pro zajišťování kumulace doby prác 1 vadění plynutí uběhlého času na stáie vzrůstajíc 1 užití. Jak kapitahzovat čas jedinců, jak jej n,,.,1 v každém z nich, v jejich tělech, v jejich silác 1 schopnostech, a to způsobem, jenž by byl přijat 1 užití a kontrolu? Jak organizovat pracovní ďohů —i výnosné? Disciplíny, které analyzují prostor, kte- 1 a znovu skládají Činnosti, musí být také pochope f ráty pro sčítání a kapitalizování času, a to čtyi 1 které ve vší jasnosti ukazuje vojenská organizací j§ 1. Rozdělii dobu na segmenty, následující f z nichž každý musí končit ve stanovený okamži I oddělit čas pro formování a dobu pro praktické cvič! směšovat výuku rekrutů a cvičení veteránů; otev f vojenské školy pro službu v armádě (založení školv f v roce 1764, založení dvanácti Škol v provinciích I rekrutovat vojáky z povolání v co nejmladším věku, ",| ti, „nechat je adoptovat státem, vychovávat je vt j Školách";3yi naučit je postupně postoji, poté pocrk™.„r i té zacházení se zbraněmi, poté střelbě a postoupíte! činnosti k druhé, jen když je ta předcházející dokonalí nuta: „jednou z principiálních chyb je ukazovat \ všechna cvičení naráz";3y) zkrátka rozložit čas do se ných a přizpůsobených procedur. 2. Organizovat ťtc 37) Viz E. Cerspnch, Lo Mnmifacturc des Gobelins, 1892. 38) To byl projekt J. Servaná, Le Soldnt atoyen, 1780, s. 45ť>. 39) Nařízení z r. 1743 o pruské infanterii, Arsenal, ms. 4076. 0dle analytického schématu - jako následnosti co ^ľnejjednodušších prvků, které se kombinují se vzrůs-i'^pinplexností. To předpokládá, že vyučování opustí (dp analogického opakování. V 16. století spočívalo vo-tócvičení především v napodobování celé bitvy nebo je-h a obecně ve zvyšování zručnosti a síly vojáka;*" v 18. ú$e výcvik „manuálního" řídí principem „elementární-a nikoli í'^ ^exemplárního": jednoduchá gesta - pozice í ohnutí nohy, pohyb paží - jež jsou nanejvýš základní-j-yjcy užitečného jednání a které navíc zajišťují obecný ijssítyf zručnosti a poslušnosti. 3. Finaiizovat tyto časo-lenty, určit pevně termín jejich dokončení vyznačené-líkou, jež má trojí funkci; jednak ukazuje, zda subjekt předepsané úrovně, jednak zaručuje srovnatelnost je-i/iku s ostatními a nakonec diferencuje schopnosti o jednotlivého individua. Když četaři, desátníci atd. ;rií úkolem vést druhé nabydou přesvědčeni, že ně-ich dosáhl úrovně vyžadované k lomu, aby postoupil vili tndy, předvedou jej nejprve důstojníkům své roLy ) pozorně přezkoušejí; není-li pak ještě dostatečně vy-jeho přijetí odmítnou; jestliže se jim naopak předsU-muz zdá v daném případě způsobilý k přijetí, řečení íci jej sami navrhnou velícímu důstojníkovi regimen-ř jej přijme, uzná-Ii to za vhodné, a nechá jej prezkou-ojníky velitelství. Sebemenší chyby stačí k tomu, aby utnut, a nikdo nebude moci postoupit z druhé třídy ní, aniž by podstoupil zkoušku první třídy".AY> Noue doporučoval na konci 16. století vytvoření vojenských ii, pneemž žádal, aby se zde voják učil „vést koně, užívati chování; úsilí celého společenství o spasení se sta-vní a nepřetržitou soutěží jednotlivců, kteří jsou áni na základě vzájemného vztahu. Byly to patrně ! života ve společenství a úsilí o spasení, jež se sta-ím jádrem metod určených k produkování schop-viduálne charakteristických, avšak kolektivně uži- Codina Meir, Au x sources de la pedagogic des jésuites, 1968, 232 233 tečných.455 Ve své mystické či asketické formě h\ způsobem organizování pozemského času při doh sy. Krok za krokem došlo v průběhu dějin západ cení jeho smyslu, nicméně zachovalo si některé ze rakteristických rysů: sloužilo k hospodaření s ča1: k jeho shromažďování v užitečné formě a k výkon, nad lidmi pomocí takto uspořádaného času. Poté i ní stalo prvkem v politické technologii těla a trván je již mimo tenlo svět; naopak, směřuje k podrobt nikde nezastaví. Ko | „Začněme vyvrácením starého předsudku, pc j platí, že "lze zvýšit sílu vojska posílením jeho IiToľ ny fyzikální zákony se stanou chimérami, pokud sij ji me přizpůsobit taktice."Ai<) Od konce 17. století bylcřf kým problémem infanterie osvobodit se od modelu 45) Prostřednictvím škol v Liěge, Devenporru, Zvvolle a Wesťli něž díky Jeanu Sturmovi a jeho pamětem z roku 1538 oni gymnázia ve Štrasburku. Viz Bulletin de la sociále ďkmloitet tanthme, díl XXV, s. 499-505. . J Poznamenejme, že vztahy mezi armádou, náboženskou u a pedagogikou jsou velice komplexní. „Dekurie", jednot];' armády, se objevuje v benediktinských klášterech jako pra: nutká a nepochybně i jako jednotka dohlížení. Bratn spolíi vota si ji vypůjčili a upravili ve své pedagogické organizace li seskupeni po deseti. Tuto jednotku převzali jezuité do sd svých koleji, přičemž zde znovu zavedli vojensky model.-! kurie byla zrušena ve prospěch ještě milirantně)šiho schei: dami, kolonami, liniemi. 46) ]. A. de Guibert, E.ssai gáwral de tactiqiu, 17/2, di) I, e. 18. řečeno, tento starý problém přišel znovu na porad dne v z důvodů ekonomických a technických, jak ještě uvidíme; -Vyzbrojeno píkami a mušketami - dlouhými, nepřes-• Ictere příliš nedovolovaly vyhledat cíl a zamířit - bylo mužstvo používáno jednou jako projektil, jednou ja-tfadba či pevnost: „obávaná infanterie španělské armá-. rozmístění vojáků v této mase docházelo především íe je)ic^ služerjníh° stáŕí a jejich udatnosti; uprostřed, olem tvořit hmotu a objem, dodávat tělesu hustotu, byli jvětší nováčci; vpředu, v rozích a po stranách ti nejstateó-: nebo ti, kteří byli vyhlášeni jako nejzručnější vojáci, rgběhu klasické epochy se odehrál celý soubor jemných [éněni- Jednotka - regiment, batalion, oddíl, o něco po-rjivize"47' - se stala jakýmsi strojem s množstvím sou->% které se přesouvají jedny ve vztahu k druhým tak, iospěly do jisté konfigurace a dosáhly specifického cíle. byly příčiny této proměny? Některé z nich byly ekono-'&>- učinit každého jednotlivce užitečným a výcvik, tvá m a vyzbrojení armády rentabilním; dodat každé-notlivému vojákovi, té dokonalé jednotce, maximum stí. Tyto ekonomické důvody se ovšem mohly stát ími pouze společně s technologickou transformací, ezem pušky:481 puška, přesnější a rychlejší než muške- ^ dnocovala zručnost vojáka; schopnější zasáhnout vy-'rl dovolovala zužitkovat palebnou sílu na individuálnu; a naopak z každého vojáka učinila možný terč lovala tak mnohem větší mobilitu; přivodila tedy vy- ;, techniky mas ve prospěch umění, jež rozmisťovalo ■y a muže podél rozsáhlých, relativně pružných a mo- ' této otázce bude diskutován mnohem častěji, a to nejen samor-;uibertem {ale i jeho současníky Folardem, Pirehem, Mesnil-Du- /shi, v jakém byl tento termín užíván po roce 1759. ', které vedly k .všeobecnému rozšíření pušky, lze datovat i bitvou u Steinkerque (1699). 234 235 bílnich linií. Odtud potřeba objevit celou prokalkui 1 praxi týkající se umístění jednotlivců i kolektivů, přen 1 ní skupin i izolovaných prvků, změn pozice, p I jednoho uspořádání k jinému; zkrátka vynalézt rr« 1 mus, jehož principem již nebyla mobilní anebo imob I sa, nýbrž geometrie oddělitelných segmentů, jeji» | jednotkou je mobilní voják se svou puškou;4yi a [ vojáka samého jsou bezpochyby ještě jeho nejjer | by, čas jeho elementárních činností, fragmenty p | rý zaujímá nebo kterým prochází. | Tytéž problémy se objevují při konstituování f jejíž účinek musí být vyšší než souhrn elementar \ z nichž se skládá: „Ať kombinovaný pracovní den dos, \ to vyšší produktivity zmnožením mechanické pmd | práce, rozšířením činnosti dělníka v prostoru nebo ; \ pole výroby ve vztahu k měřítku produkce, mobi } množství práce v kritickém okamžiku..., specific! la kombinovaného pracovního dne je společensk; ; síla společenské práce. Vzniká z kooperace samé. Tak se objevil nový požadavek, na který mu | na odpovědět: zkonstruovat stroj, jehož účinek buř malizován sladěným rozčleněním na eleinenlnri 49) O tomto významu geometrie viz J. de Beausorbe: ,, - J povýtce geometrická... Uspořádání batalionu a esl f frontě a na takové výši je důsledkem jedině dopCMiď j presto však hluboké geometrie." (CnmmenUúrcs sur Ic 1 cen, 1757, díl 11, s. 307.) | 50) K, Marx, Kapifd!, kniha I, 4. oddíl, kapitola XI, Koopt uic i^Keimrl 1954, s. 354-355). Marx trvá v několika případech na a: \ blémy rozdělení práce a problémy vojenské taktiky. Ni . i ko se útočná sila jízdní eskadrony či síla odporu jízdního '.......™i™ 1*1,1 j slatně liší od sílv sumy jedinců..., tak se také suma i izolovaných dělníku liší od mechanické síly, která se vy\m kdwíptMr jí společně a současně na jedné nedělené operaci." {Tain>. <- "^T-SSl)" ustaven. Disciplíno jíž není prostým uměním roz-jpi v>- í' vyL'0^y'' a akumulace jejich času, nýbrž sestavo-, aby bylo dosaženo účinného stroje. Tento poža-íjádicn několika způsoby. itlivé tělo se stává prvkem, který lze umístit, pře~'\ ,[ t lenit v souvislosti s druhými. Jeho udatnost či jeho ou principiální proměnné, které je definují; těmi které zaujímá, interval, který pokrývá, jeho pravi-řádek, podle nichž provádí své přesuny. Muž ve edevším spíš fragmentem mobilního prostoru než Či čestným člověkem. Takto charakterizuje vojáka xlyž je ve zbrani, zabírá o dvě stopy více ve svém íměru, to jest zaujímá od jednoho konce k druhé-la o jednu stopu více, než je jeho největŠí šíře, mě-idi k ramenům, pročež je třeba přidat jednu stopu ém rozestupu mezi ním a následujícím mužem; to :dého vojáka dvě stopy ve všech směrech a nazna-tmížstvo infanteriť zaujímá v bitvě, jak ve směru iie, tak směrem do hloubky, tolik stop, kolik má ši-vidíme funkcionální redukci téla. Také však začle-gmentu do celkové sestavy, podle níž se artikuíu-k, jehož tělo je cvičeno k tomu, aby fungovalo část po určených operacích, musí naopak na jiné rovině tvořit nechanísmu. Vojáci jsou cvičeni nejprve „jeden za dru-Dté po dvou, následně ve větším počtu... Zpozorujete, id byli při zacházení se zbraněmi vojáci cvičeni oddě-tdou v tom pokračovat po dvou a budou si vzájemně >vat místa, takže ten, který je vlevo, se učí řídit se po-), který je vpravo. "S2) Tělo se konstituuje jako součast-isegmentárního stroje. uibert, Essai général de tacliquc, 1772, díl I, s. 27. mi a výcviku infanterie, 6. května 1755. 236 237 2. Součástkami tobolo stroje jsou rovněž rozl li dy, které musí disciplína kombinovat, aby vyť 11 čas. Čas jedněch se musí přizpůsobit času dru m mohlo být z každého jednotlivě vydobyto a do o || sledku zakombinováno co největší množství m Serván o vojenském stroji, který by pokry! cele tc [M da a v němž by byl každý zaměstnán bez přeruš M dílným způsobem v souladu s vývojovým prví jÉ kou sekvencí, ve které by se právě nacházel. Voj |f začínal v nejútlejším věku, kdy by děti byly vytu é jenskom duchu" povolání, kterým je vojenská : ;J ném duchu by byl takový život i završen, když if do svých posledních dní, vyučovali děti, pmv ^ s rekruty, předsedali cvičení vojáků, dohlíželi r j| by vykonávali veřejně prospěšné práce a konec [| vali pořádek v zemi, zatímco vojsko by valčík g Neexistuje jediný okamžik v životě, kdy by nebylo t d bývat síly za předpokladu, že je umíme odlisovat a | vat je s jinými. Stejným způsobem lze odkázat na v;i v nichž jsou zaměstnáni starci a dětí; jde o to, ze exiííj elementární činnosti, pro něž není nezbytne využíva kteří mají dostatek jiných schopností; nadto predstaví ně levnou pracovní sílu; a konečně pokud pracují, ne ba nikoho, kdo by se o ně staral: „,PracovÍte lidstvo.' jeden daňový výbérčí ohledně jistého podniku v P: věku od deseti let až po úplné stáří, může v teto niri nalézt prostředky proti zahálce a proti bíde, která z vá.""^1 Bylo to ovšem bezpochyby základní vzdělá1 rém toto přizpůsobení odlišných chronologu v nejsubtilnější formě. Od 17. století až po uvedení l vy metody na počátku 19. století byl kolečko po kole a Í9SB dělník: SB ... \ní hodinový strojek školy se vzájemným vyučová-*■ ,prve byl nejstarším žákům svěřen úkol prostého dohlí-podeji kontrolování práce, ještě později i vyučování; íiec tak byl všechen čas všech žáků vyplněn buď vyučo-nebo učením se. Škola se stala strojem na učení, kde ^Ícažde dítě, každá úroveň a každý okamžik, jsou-li komuny, jak je třeba, nepřetržitě využívány v obecném procesem ani. Jeden z významných obhájců Škol se vzájem-j(vyučováním nám předvádí onen pokrok: „Ve škole, ve ^je3ií0 dělí, by učitel, který by chtěl vést každého žáka jediné v průběhu tříhodinového vyučování, mohl každému ovatpcuze půl minuty. Pomocí nové metody píše, čte a pope dobu dvou a půl hodiny každý z 360 žáků."3-" } Tato pečlivě vyměřená kombinace sil vyžaduje přesný ém řízení- Veškerá činnost disciplinovaného jedince mu-ytroztozována a podporována přísnými rozkazy, jejíchž ^ íjfost Äiicží ve stručnosti a jasnosti; řád nemusí být vy-íovan ani formulován; jeho úkolem je, a to mu postaču-Vést v činnost žádoucí chování. Vztah mezi mistrem dis-inya lim, kdo je mu podřízen, je vztah signalizace: nejde pCHOZumět rozkazu, nýbrž o to zachytit signál a ihned ^reagovat podle více či méně umělého, předem stano-íht) kodu. Umístit tělo do malého světa signálů, z nichž iždemu je připojena povinná a jednoznačná odpověď, to chnika výcviku, která „ze všeho despoticky vylučuje ja-\tffĚ dobrý Školák zaslechne zvuk ,signáhť, představí e chl hlas svého učitele, nebo ještě lépe samotný hías; jej volá jménem. Vžije se tak do pocitu mladého Sar spolu s ním z hloubi své duše: ,Pane, zde jsem.'" Žá muset naučit kód signálů a na každý z nich auton.. povědět. „Po skončení modlitby učitel jednou ud náľ a obraceje se k žáku, který má číst, dá mu tal . , *3 aby začal. Chce-]i přerušit žáka, jenž čte, udeří jedr 'I náľ... Chce-li dát znamení tomu, kdo špatně pře 1 no, slabiku či slovo, aby je opakoval, udeří dvaki j na ,signáľ. Jestliže žák poté, co se měl opravit, nez u slova, které špatně přečetl, poněvadž již přečetl ri i ších slov, učitel udeří třikrát následně po sobě, at i mení, že žák se má ve čtení vrátit, a pokračuje v i \ meních až do okamžiku, kde školák dospěje ke si ■ slovu, ve kterém předtím chyboval. "5Í,) Škola se \ vyučováním si ještě více přisadí v této kontrole cl témem signálů, na něž je třeba okamžitě reagovat 1 i verbální příkazy budou fungovat jako prvky e . ■ \'i iío Itivic- ^-!a slova sednete si položí děti svou pra-* -u na stůl tak, aby položení niky vydalo patřičný -při tomtéž pohybu zasunou jednu nohu do lavice; na 1,1 h Uwic zasunou i druhou nohu a posadí se čelem ^tabulkám... Vezmete si tabulky. Na slova vezmete si &ěti prnvou ruku ke šňůrce, jež slouží k zavěšení tana hřebík před nimi, a levou rukou uchopí tabulku .........na slovo tabulky ji sejmou a položí ji na stůl."57' Igguhrnně lze říci, že disciplína vyrábí z těl, která kontro- -•:; typy individuality, či spíš jednu individualitu, jež ™t&aveEia čtyřmi charakteristikami: je celulární (díky hře fórového rozmístění), je^organická (díky kódování akti-*jTjé genetická (díky akumulaci času) a je kombinatorní j|Lskládání sil). Aby toho dosáhla, zapojuje Čtyři yýznam-^chniky: konstruuje tabulky; předpisuje manévry; uklá-g^jíeni; a konečně, aby zajistila kombinaci sil, organizuje íaM&y" Taktika, umění konstruovat s lokalizovanými těly kované činnosti a naučené schopnosti, tedy aparáty, Miichž je produkce rozmanitých sil převážena jejích pročtenou kombinací, je bezpochyby nejvyšší formou discip--ií praxe. V tomto poznatku viděli teoretici 18. století, íý základ veškeré vojenské praxe, počínaje kontrolou ivycvikem jednotlivých těl a konče využitím specifických 'jkomplexnějších množství. Zde je architektura, anato-- mechanika i ekonomie disciplinárního těla: „V očích iy vojáků je taktika pouhým odvětvím rozsáhlé válečné sv mých očích je základem této vědy; sama je tou ve- 56) J.-B. de La Salle, Conduitc dcs écoíef: chrétlennes, vyda s. 137-138. Viz rovněž Ch. Demia, Rěgíements pour ks éc dc Uion, 1716, s. 21. 240 ml pour ľiustrucíion élémentaire, duben 1826. Viz R. R. Tronchot, vigncrmni mutuel en France, rukopis dizertační práce, sv. I, kte-Jčital s tím, že žákům musí byt dáno přes 200 příkazů denně Mtaje v to výjimečné příkazy); jen pro ráno bylo stanoveno 26 ■vych příkazů, 23 znakových, 37 zazvonění a 24 zapískání, což iena jedno zapískání či zazvonění každé tři minuty. 241 ' "i li dou, neboť ukazuje jak konstituovat armádu, pl , * přemisťovat, jak ji přimět bojovat; neboť sama mťi pit početnost a ovládat mnohost; a konečně, bude znalost lidí, zbraní, napětí, okolností, protože í- WSí"