viastní člověku jakožto savci, slouží společenskému rádu. Biologie a struktura jsou uvedeny do správného vztahu spuštěním uspořádaného souboru po sobě následujících symbolů, které mají dvojí funkci -komunikují a působí. Třetí kapitola LIMINARITA A COMMUNITAS forma a rysy rituálů přechodu V této kapitole bych se chtěl podrobněji věnovat tématu, které jsem otevřel v jiné práci,1 popsat jeho různé podoby a zvážit jeho důsledky pro studium kultury a společnosti. Tímto tématem je v prvé řadě povaha a charakteristika „liminární či prahové fáze" rituálů přechodu, jak ji nazval Arnold van Gennep.2 Van Gennep sám definoval rites de passage \ako „rituály, jež provázejí každou změnu místa, stavu, společenského postavení a věku". Abych zdůraznil kontrast mezí „stavem" a „přechodem", používám slovo „stav" i místo jiných van Gennepo-vých výrazů. Tento pojem zahrnuje více než „postavení" či „úřad" a týká se jakéhokoli druhu ustáleného nebo vracejícího se postavení, které je kulturně uznáváno. Van Gennep ukázal, že všechny rituály přechodu se skládají ze tří fází: odloučení, pomezí (či limenu, což v latině znamená „práh") a přijetí. První fáze (odloučení) sestává ze symbolického chování, které představuje vytržení jedince nebo skupiny z dřívějšího pevného místa ve společenské struktuře nebo ze souboru kulturních postavení („stavu"J anebo z obou. Během přechodného „liminárního" období jsou vlastnosti subjektu rituálu („přecházejícího") nejasné. Prochází kulturní oblastí, která nemá žádné atributy minulého ani nadcházejícího stavu. Ve třetí fázi 1 Victor W Turner, The forest of symbols (lthacs., N. Y.: Cornell Universit)' Prc^s, 19671, s. 93-111. ' Arnold van Gennep, 7be rites of passage, (angl. překlad Monica B. Vizedom a GabrielJe L. Caťíee) (London: Routledge and Kegan Paul, 1909), [čes. Přechodové rituály, plel. Helena Beguivi-nová (Praha: Nakládátelství lidové noviny, 1996)]. 94 95 PRŮBĚH RITUÁLU UMINARITA A COMMUNITAS (znovuzačlenění nebo přijetí) je přechod završen. Subjekt rituálu, jedinec nebo skupina, se znovu nachází v relativně stálém stavu a díky tomu má práva a povinnosti vůči ostatním lidem náležejícím k jasně definovaným a „strukturálním" typům. Očekává se, že Člověk, jenž prošel rituálem, bude jednat v souladu s určitými obyčeji danými normami a etickými pravidly, jez nositele společenského postavení vážou do systému společenských pozic. Limínarita Rysy Hminarity nebo líminární osoby („člověka na prahu") jsou nutně nejasné, protože toto postavení a tato osoba se vymykají nebo vypadávají ze sítě klasifikací, které za normálních okolností stavy a postavení umísťují v kulturním prostoru. Líminární bytosti nejsou ani tady ani tam, nacházejí se mezi postaveními určenými a uspořádanými zákony, zvyklostmi, konvencemi a obřady. Jejich nejasné a neurčité rysy jsou v mnoha společnostech, jež ritualizují společenské a kulturní přechody, vyjádřeny rozličnými symboly. Limínarita je tedy často přirovnávána ke smrti, k pobytu v lůně, k neviditelnosti, temnotě, bisexualite, k divočině nebo k zatmění Slunce či Měsíce. Líminární bytosti, např. novicové při iniciací nebo obřadech dospívání, mohou být znázorněni jako lidé, kterým nic nepatří. Mohou být přestrojeni za netvory, mít na sobě pouze kousek látky nebo být dokonce úplně nazí na znamení toho, že jako líminární osoby nemají žádné postavení, majetek, nemají odznaky moci, sekulární oděv, jenž by označoval hodnost nebo postavení, ani místo v příbuzenském systému. Krátce řečeno, nemají nic, co by je odlišovalo od ostatních noviců nebo zasvěcovaných. Chovají se většinou pasivně a pokorně, musí bezvýhradně poslouchat své učitele a bez stížností přijmout jakýkoli trest. Je to jako by jejich postavení bylo zredukováno a rozmělněno do jednotného stavu, aby jejich pozice mohla být znovu vytvořena a aby novicové mohli být obdařeni novými silami, díky nimž budou schopni se vypořádat se svým novým životním postavením. Mezi novici většinou vznikne silné kamarádství a rovnostářství. Sekulární rozlišení hodností a postavení mizí nebo jsou hodnosti a postavení srovnány na stejnou úroveň. Stav pacientky a jejího manžela v Isoméměl některé z těchto rysů - pasivitu, ponížení a částečnou nahotu - v symbolickém prostředí, které představovalo zároveň hrob i dělohu. Při iniciacích, kde je dlouhé období odloučení, jako jsou např. obřady obřízky mnoha kmenových společností nebo zasvěcování do tajných společností, se často vyskytuje hojné množství Umirtárních symbolů. Communitas Na liminárních jevech je pro naše účely zajímavé to, jak mísí poníženost s posvätností a stejnorodost s kamarádstvím. V těchto obřadech se setkáváme s „okamžikem v čase a mimo čas" a uvnitř sekulární sociální struktury i mimo ni, který odhaluje, i když jen letmo, určité uznání (když ne v jazyce, tak alespoň symbolické) zobecněného společenského pouta, jež mizí a musí být současně rozděleno na množství strukturálních svazků. Jsou to svazky seřazené podle kastových, třídních nebo hodnostních hierarchií nebo svazky dílčích protikladů ve společnostech, kde není stát, které tak milují političtí antropologové. Je to jako by tu existovaly dva hlavní „modely" lidských vztahů, které stojí vedle sebe a střídají se. Podle prvního modelu je společnost strukturovaným, diferencovaným a často hierarchickým systémem politicko-právně-hospodářských pozic, které mají různé druhy hodnocení a rozdělují lidi podle kritéria „více" nebo „méně". Druhý model, který se rozpoznatelně vynořuje v íiminárním období, představuje společnost jako nestrukturovaný nebo rudimentárně strukturovaný a relativně nediferencovaný comitatus, skupinu nebo dokonce společenství jedinců, jež jsou si rovni, kteří se společně podřizují obecné autoritě starších z hlediska rituálu. Dávám přednost latinskému výrazu „communitas" před slovem „společenství", abych tuto formu odlišil od společenských vztahů z „oblasti běžného života". Rozlišování mezi strukturou a communitas není jednoduše totéž jako známé dělení na „sekulární" a „sakrální", ani např. na politiku a náboženství. Určité ustálené úřady v kmenových společnostech mají mnoho náboženských rysů, dokonce každé společenské postavení má nějaké posvátné vlastnosti. Ale tuto „posvátnou" složku lidé zastávající tyto pozice získávají během rites depassage, jejichž prostřednictvím se jejich postavení změnilo. Něco z posvätnosti přechodného ponížení a absence formy přechází na osoby zastávající vyšší postavení nebo úřady a mírní jejich pýchu. Není to jednoduše, jak přesvědčivě tvrdil Fortes,3 záležitost přidělení obecného znamení ' Meyer Fortes, Ritual and office, in Max. Gluckman (red.), Essays on the ritual of the social relations (Manchester: Manchester University Press, 1962), s. 86. 96 97 PRŮBĚH RITUÁLU LIMINARITÁ A COMMUNITAS platnosti strukturálním pozicím ve společnosti. Jedná se spíše o rozpoznání nezbytného a druhového lidského svazku, bez něhož nemůže žádná společnost existovat. Limínarita znamená, že vyšší postavení neexistuje bez nižšího a ten, kdo zastává vyšší pozici, musí zažít jaké to je být ponížený. Tato myšlenka stála bez pochyby v pozadí rozhodnutí prince Phílipa posiat svého syna, následovníka britského trůnu, na nějaký čas do školy v australské buši, aby poznal „obyčejný život". Dialektika vývojového cyklu Z toho všeho usuzuji, že pro jednotlivce i skupiny je společenský život druhem dialektického procesu, který zahrnuje po sobě následující prožitky vyššího i nižšího postavení, communitas i struktury, stejnoro-dosti í odlišnosti, rovnosti i nerovnosti. Přechod od nižšího k vyššímu postavení vede přes prázdné místo, kde neexistuje žádný status. V průběhu tohoto procesu se protiklady navzájem formují a jsou na sobě vzájemně závislé. A protože se každá kmenová společnost skládá z mnoha různých rolí, skupin a kategorií, jež mají všechny svůj vlastní vývojový cyklus, v každém libovolném okamžiku, kdy jsou mnohá postavení ustálena, probíhají i četné přechody mezi postaveními. Jinými slovy, v životě každého člověka se střídají prožitky struktury a communitas, stavy a přechody. limínarita obřadu uvedení do funkce Pro dokreslení uvedu jeden krátký příklad rite de passage zambijských Ndembuů, jenž se týká nejvyššího postavení v kmeni, totiž staršího náčelníka zvaného Kanongeša. Tento příklad také rozšíří naše znalosti . o tom, jak Ndembuové používají a vysvětlují své rituální symboly. Postavení staršího či hlavního náčelníka Ndembuů je stejně jako v mnoha dalších afrických společnostech paradoxní, jelikož představuje zároveň vrchol strukturované politicko-právní hierarchie i celou společnost jako nestrukturovaný útvar. Náčelník ztělesňuje také symbolicky území kmene a všechny jeho zdroje. Jeho úrodnost a nepřítomnost sucha, hladu, nemocí a záplav hmyzu jsou spjaty s jeho úřadem a jeho tělesným i morálním stavem. Mezi Ndembuy byla rituální síla staršího náčelníka omezená a spojená s mocí staršího vůdce autochtonního kmene lidu Mbwela, který se po dlouhém boji podřídil přemožitelům z kmene Lunda vedeným prvním Kanongešou. Vůdci jménem Kafwa-na z kmene Humbu, což je odnož Mbwelů, byla svěřena důležitá pravomoc. Bylo to právo předávat a pravidelně léčit nejvyŠší symbol postavení náčelníka mezi kmeny lundského původu, náramek lukanu vyrobený z lidských pohlavních orgánů a šlach máčený v krvi obětí otroků a otrokyň při každém uvádění do funkce. Rituální označení Kafwany bylo Čiwikankanu, ten, kdo si obléká nebo nasazuje lukanu. Označoval se také Mama jaKanongeša, „matka Kanongeši", protože symbolicky porodil každého držitele této funkce. Kafwana prý také naučil každého nového Kanongešu připravovat čarodějné léky, díky nimž se ho jeho nepřátele a poddaní báli. Tento fakt může svědčit o slabé politické centralizaci. Lukanu původně předávaný vůdcem všech Lundu, Mwantijanv-wou vládnoucím v Katanze mnoho mil na severu Kafwana rituálně ošetřil a po dobu mezivládí ho schoval. Mystická síla lukanu, a tedy kanongešovství, pocházela současně od Mwantijanvwy, politického zdroje, a Kafwany, zdroje rituálního. Její užití pro blaho země a lidí bylo v rukou po sobě jdoucích jednotlivých lidí zastávajících funkci náčelníka. Její zdroj v Mwantijanvwovi symbolizoval historickou jednotu národa Ndembuů a jejich politické rozdělení do podnáčelnických celků pod vládou Kanongeši. Pravidelné ošetřování lukanu Kaťwanou symbolizovalo zem, jejímž původním „vlastníkem" byl Kafwana, a celé společenství, které na ní žilo. Prosby, které k ní každý den při úsvitu a při západu slunce Kanongeša pronášel, se týkaly úrodnosti a stálého zdraví a síly země, jejích rostlinných a živočišných zdrojů a lidí, krátce řečeno veřejného blaha. Lukanu ale měl i negativní aspekt. Kanongeša ho mohl použít ke kletbám. Pokud se jím dotkl půdy a pronesl určité zaříkadlo, prokletý člověk nebo skupina se prý stali neplodnými, jejich zem přestala být úrodná a jejich zvěř se stala neviditelnou. A konečně, lukanu spojoval Lundy a Mbwely a vytvářel tak společné ndembuské území a ndembuský lid. Ve vztahu mezi Lundy a Mbwely i Kanongešou a Kafwanou můžeme vidět v Africe běžné dělení na politicky a vojensky silnější kmen a podrobený autochtónni lid, který je ale silný rituálně. Iowan Lewis píše, že strukturálně podřízení mají „moc nebo sílu slabých".4 Jeden velmi známý příklad z literatury můžeme najít ve Fortesově popisu Iowan Lewis, "Dualism in Somali notions of power (Journal of the Royal Antropological Institute, vol. 93, pait 1, 1963), s. 111. 98 99 PRŮBĚH RITUÁLU LIMINARITA A COMMUNITAS Tallensiů ze severní Ghany, kde přicházející Namoové autochtonním Talům přinesli náčelnictvf a vysoce rozvinutý kult předků. Talové prý mají významnou rituální moc ve spojení se zemí a jeskyněmi. Při velkém svátku Golib, který se koná jednou za rok, spojení náčeínické a kněžské moci je symbolizováno mystickým sňatkem náčelníka Ton-gů, vůdce Namooů s velkým knězem země, Golibdaanou, z talského kmene, zobrazovaných jako „manžel" a „manželka". U Ndembuů je, jak jsme viděli, Kafwana považován ve vztahu ke Kanongešovi za symbolicky ženskou postavu. Mohl bych uvést mnoho dalších příkladů tohoto druhu dichotomie, a to mluvím jen o Africe, zatímco tuto dichotomii nalezneme po celém světě. Chtěl bych zdůraznit, že existuje jistá podobnost mezi „slabostí" a „pasivitou" liminarity v diachronních přechodech mezi stavy a postaveními a „strukturální" nebo synchronní podřízeností některých osob, skupin a společenských kategorií v politických, právních a hospodářských systémech. „Liminární" a „podřízené" stavy se často pojí s rituální mocí a celým společenstvím, které je z této perspektivy nediferencované. Abych se vrátil k ndembuským obřadům uvedení Kanongeši do funkce, liminární složka těchto obřadů začíná stavbou malého příbytku z listí asi míli od hlavní vesnice. Tato chýše se nazývá kafu nebo kafwi. Tento výraz Ndembuové odvozují od ku-fwa „zemřít", protože zde muž zvolený za náčelníka umírá v obyčejnějším postavení. Ndem-buská liminarita se hemží obrazy smrti. Například tajné posvátné místo, kde jsou novicové obřezávání, še nazývá ifwilu nebo čifwilu, což jsou slova odvozená také od ku-fwa. Kafwana zavolá muže zvoleného za náčelníka oděného pouze v roztrhané bederní roušce a jeho rituální manželku, což je buď jeho nejstarší žena ímwadjí) nebo zvláštní otrokyne zvaná tukanu (po rituálním náramku), oděnou podobně, aby hned po západu slunce vstoupili do přístřešku kafa. Náčelník se při těchto obřadech také nazývá mwadji nebo lukanu. Dvojici přivedou do kafy, jakoby byla nemocná. Vevnitř musí sedět v pozici vyjadřující stud Osom) nebo cudnost, zatímco je omývají léky smíšenými s vodou. Léky přinesou z Katukang'oňi, místa u řeky, kde předcházející náčelníci z jižní diaspory Lundu nějaký čas pobývali na cestě z Mwantijanvwova hlavního města, než se rozešli, aby si mezi sebe rozdělili své říše. Dřevo na tento oheň nesmí být nasekáno sekerou, ale .musí se sebrat ze země. Znamená to, že bylo vytvořeno samotnou zemí a nikoli uměle. Znovu zde můžeme vidět spojení hindských předků a chtonických sil. Potom začíná rituál Kumukidjila, což znamená doslova „pronášet proti němu zlá nebo urážlivá slova", my ho můžeme nazvat „Spílání zvolenému náčelníku", je zahájen, když Kafwana řízne náčelníka na spodní straně jeho levé paže, na kterou si náčelník navleče druhý den náramek tukanu, vtiskne do rány lék a přitiskne rohož na horní stranu paže. Náčelníka a jeho manželku potom hrubě přinutí, aby se na rohož posadili. Manželka nesmí být těhotná, protože obřady, které budou následovat, údajně ničí plodnost. Navíc se náčelnícký pár musí několik dní před rituálem zdržet pohlavního styku. Kafwana pronese následující kázání: „Mlč!Jsi lakomý a sobecký hlupák!Jsi nerudný člověk! Nemiluješ své bližní, jen se na ně zlobíš! lakota a zlodějství jsou vše, co máš! Přesto sem jsme tě povolali a říkáme, že se musíš stát náčelníkem. Odlož lakotu, zahoď zlost, vzdej se cizoložství, okamžitě s tím vším přestaň! Přislíbili jsme ti funkci náčelníka. Musíš jíst se svými bližními, musíš s nimi řádně žít. Nepřipravuj čarodějné léky, abys mohl požírat tvé bližní v jejich chýších, to je zakázáno! Přáli jsme si za svého náčelníka pouze tebe a nikoho jiného. Ať tvá manželka připraví jíálo pro lidi, kteří přicházejí sem do hlavní vesnice. Nebuď sobec, nenechávej si náčelnictví jen pro sebe! Musíš se s liámi smát, musíš přestat s Čarodějnictvím, pokud jsi ho už náhodou dostal! Nesmíš zabíjet lidi! Nesmíš být k lidem neštědrý! Ale ty, Náčelníku Kanongešo, Čifwanakenu [„synu, jenž se podobáš svému otci"] Mwantijanvwy, pňtančiljsi k náčelnictví, protože tvůj předchůdce je mrtvý [Ij. protože jsi ho zabil]. Ale dnes se roďíšjako nový náčelník. Musíš znát lidi, O Čifwanakenu. Pokuá jsi býval lakomý a jídával jsi maniakovou kaši sám, nebo své maso sám, dnes jsi náčelníkem! Musíš se vzdát svých sobeckých způsobů, musíš každého vítat, jsi náčelník! Musíšpřestat s cizoložstvím a sváry. Nesmíš vynášet nespravedlivé rozsudky, které by ovlivnily jakýkoli právní případ týkající se tvého lidu, obzvlášť pokud jde o tvé vlastní děti. Musíš říct: „Pokud někdo spal s mou ženou, nebo mi ukřivdil, dnes nesmím jeho případ soudit nespravedlivě. V mém srdci nesmí zůstat zášť." Po tomto kázání každý, kdo si myslí, že mu zvolený náčelník v minulosti ukřivdil, má právo mu spílat a plně vyjádřit svou zášť a zacházet při tom do takových podrobností, jak je mu libo. Zvolený náčelník musí po celou dobu tiše sedět se sklopenou hlavou, jako „vzor veškeré trpělivosti" a pokory. Kafwana mezitím náčelníka kropí íékem a sem tam do něj urážlivě vrazí hýžděmi (kumubajišd). Mnoho informátorů mi řeklo, že „náčelník je v noci před uvedením do úřadu jako otrok (ndung'ú)". Zabrání se mu ve spánku, což je částečně zkouška a částečně se to dělá proto, že údajně kdyby usnul, měl by zlé sny 100 101 PRŮBĚH RITUÁLU LIMINARITA A COMMUNITAS o stínech zemřelých náčelníků, „kteří řeknou, že nemá právo se stát jejich následovníkem, nezabil je snad?" Kafwana, jeho pomocníci a další významní muži, například vůdcové vesnic, týrají náčelníka a jeho manželku, jíž je spíláno stejným způsobem, a nařídí jim, aby nasbírali dřevo na oheň a další manuální práce. Náčelník to musí všechno snášet a nesmí to mít žádnému z mužů v budoucnu za zlé. rysy liminárních bytostí „Fáze znovupřijetí se v tomto případě skládá z veřejného uvedení Ka-nongeši do úřadu s veškerou okázalostí a obřadností. I když by to bylo velice zajímavé z hlediska zkoumání funkce náčelníka u Ndem-buů a také z pohledu významného proudu současné britské sociální antropologie, my se zde soustředíme na něco jiného. Zaměříme se na líminaritu a rituální moc slabých. Objevuje se zde ve dvou aspektech. Za prvé se ukazuje, že Kafwana a další prostí Ndembuové mají privilegium uplatňovat autoritu nad představitelem nejvyšší moci kmene. V liminaritě se podřízení stávají nejvyššími. Za druhé je nejvyšší politická autorita znázorněna „jako otrok", což připomíná korunovaci papeže v západním křesťanství, kdy je povolán, aby byl „servus servorum Dei." Část rituálu má samozřejmě, jak Monica Wilso-nová říká, „profylaktickou funkcí".5 Náčelník musí při obřadech prokázat sebekontrolu, aby se byl schopen ovládat tváří v tvář svodům moci. Úloha pokořeného náčelníka je ale pouze extrémním příkladem stále se vracejícího tématu liminárních situací. Jedná se o motiv odkládání preliminárních a postíiminárních atributů. Nyní se podíváme na hlavní složky obřadu Kumukindfi/a. Náčelník a jeho manželka jsou oba oděni do roztrhaných bederních roušek a nazývají se stejně - mwadjt Tento výraz se používá také pro zasvěcované chlapce a pro první manželku muže v chronologickém poradí sňatků. Je to znak anonymního stavu „zasvěcovaného". Bezpohlavnost a anonymita jsou typickými rysy liminaríty. V mnoha typech iniciace, kde jsou novicové obou pohlaví, mají muži i ženy stejný oděv a nazývají se stejně. Platí to také pro mnohé křestní obřady v křesťanských a synkretických sektách v Africe, například v kultu Bwiti v Gabonu.6 ^ Monica WilsonovS, Rituals of kinship among the Nwkyuta (London: Oxford University l'ress, 19S7), s. 46-54. j.imes Fernandez, osobni rozhuvor Vztahuje se to také na iniciaci do ndembuské pohřební společnosti Čiwiía. Na svmbolické rovině jsou zde odloženy všechny atributy, které odlišují kategorie a skupiny ve strukturovaném společenském řádu, novicové jsou pouze bytostmi v přechodu, nemají tedy žádné místo ani postavení. Dalším charakteristickým rysem je podřízenost a mlčení. Nejen náčelník v popisovaném rituálu, ale také novicové v mnoha rites de passage se musí podřídit autoritě, jež není ničím jiným než autoritou celého společenství. Toto společenství je pokladnicí celé Škály kulturních hodnot, norem, postojů, stanovisek a vztahů. Jeho představitelé v konkrétních rituálech - a v každém obřadu to mohou být jiní lidé — zastupuji rodovou autoritu tradice. V kmenových společnostech řeč neslouží pouze k dorozumívání, obsahuje také moc a moudrost. Moudrost (.mana), jež je předávána posvátnou liminaritou, není pouhým seskupením slov a vět, má ontologickou hodnotu, přetváří samotnou bytost novice. Právě proto starší ženy v bembských obřadech Čisungu, jež skvěle popsala Audrey Richardsová,7 o odloučené dívce říkají, že má „vyrůst v ženu". Dívka roste také prostřednictvím slovních a mimoslovních pokynů udělovaných rozkazy a symboly, obzvláště proto, že jsou jí odhalena kmenová sacra ve formě hrnčířských zpodobnění. Novicové v liminaritě musí být tabula rasa, Čistý list papíru, na který jsou zapsány vědomosti a moudrost skupiny týkající se nového postavení. Zkoušky a pokoření, často hrubě fyziologické povahy, jimž jsou novicové vystaveni, představují zčásti zničení předchozího postavení a částečně upravení jejích podstaty, aby je připravily na převzetí nových povinností a předem jim zabránily zneužívat nová privilegia. Musí pochopit, že sami o sobě jsou pouze hlína nebo prach, pouhá hmota, jejíž tvar je formován společností. Další líminární téma, jehož příklad nalezneme v ndembuských obřadech uvádění do úřadu, je pohlavní zdrženlivost. Jedná se o stálý motiv ndembuských rituálů. Také opětovné zahájení sexuálních vztahů je slavnostním znamením návratu do společnosti jako struktury různých postavení. Toto sice charakterizuje určité druhy náboženského chování skoro ve všech společnostech; v předindustriální společnosti, která klade silný důraz na příbuzenské vztahy jako na základ různých typů příslušnosti ke skupině, má pohlavní zdrženlivost 7 Audrey Richards, Cbisungu (.London: Faber andFabci, 1956). 102 103 PRŮBĚH RITUÁLU UMINARITA A COMMUNITAS ještě další náboženský vliv. Je to proto, že příbuzenské vztahy nebo jazyk příbuzenských vztahů je jedním z hlavních faktorů strukturální diferenciace. Nediferencovaný charakter liminarity se odráží v přerušení pohlavních vztahů a v nepřítomnosti zřetelné sexuální polarity. Chceme-li porozumět smyslu liminarity, bude užitečné analyzovat Kafwanovo kázání. Čtenář si vzpomene, že plísnil zvoleného náčelníka za jeho sobectví, lakotu, zlodějství, zlost, Čarodějnictví a nenasytnost. Všechny tyto neřesti představují touhu uchvátit pro sebe to, co by mělo být sdíleno za účelem společného blaha. Člověk ve vysokém postavení je v obzvlášť velkém pokušení používat moc, jež mu byla společností svěřena, k uspokojení těchto soukromých a so-. beckých přání. Měí by ale na svá privilegia pohlížet jako na dar od celého společenství, jež v konečném důsledku řídí všechny jeho činy. Struktura a vysoké funkce, které struktura vytváří, jsou chápány jako prostředky k zajištění veřejného blaha, nikoli jako nástroje k osobnímu povýšení. Náčelník si nesmí „nechat své náčelnictví pro sebe". „Musí se smát s lidmi". Smích (ku-sehá) je pro Ndembuy „bílou" vlastností a patří k vymezení „bělosti" a „bílých věcí". Bělost představuje bezešvou síť spojení, jež by v ideálním případě měla zahrnovat mrtvé i živé. je to správný vztah mezi íidmi, jakožto prostými lidskými bytostmi, a jeho plody jsou zdraví, síla a vše dobré. „Bílý" smích, jenž se například viditelně projevuje ukázáním zubů, představuje družnost a dobrou společnost. Je opakem pýchy (,wiňi) a tajné závisti, chtivosti a zášti, která v chování vede k čarodějnictví (wulodži), zlodějství (wukombi), cizoložství (kušímbaná), lakotě (čifwa) a vraždám (wubandží). I potom, co se Člověk stane náčelníkem, musí být členem celého společenství lidí (antu) a dávat to najevo tím, že „se s nimi směje", respektuje jejich práva, „všechny vítá" a sdílí s nimi jídlo. Pokořující funkce liminarity se neomezuje pouze na tento typ iniciace, ale vytváří složku mnoha jejích dalších druhů v rozličných kulturách. Dobře známým příkladem je bdění středověkých rytířů noc před jejich pasováním, kdy musí složit slib, že budou sloužit slabým a lidem v nesnázích, a rozjímají o své nehodnosti. Nově nabytá moc se považuje Částečně za výsledek jejich hluboké pokory. Výchovný aspekt liminarity tedy představuje odsouzení dvou typů oddělení se od druhového svazku communitas. První typ znamená chovat se pouze v intencích práv svěřených člověku uvedením do určité pozice ve společenské struktuře. Druhý představuje naplňování psy-chobiologických nutkání na úkor svých bližních. Lidskosti je ve většině druhů liminarity připisována mystická povaha a ve většině kultur je tento stupeň přechodu dán do úzkých souvislostí s vírou v ochrannou a trestající moc nadlidských bytostí a sil. Když se například ndem-buský náčelník vrátí z odloučení, jeden z jeho podnáčelníků, jenž hraje roli kněze při obřadech uvedení do funkce, postaví rituální plot kolem náčelníkova nového příbytku a modlí se následujícím způsobem ke stínům bývalých náčelníků přeď lidmi, kteří se shromáždili, aby byli svědky uvedení do funkce: Poslyšte, všichni lidé. Kanongeša přišel, aby se dnes zrodil jako náčelník. Tato bílá hlína /nipemba/, kterou budou náčelník, svatyně předků a vykonavatelé obřadů pomazáni, je pro vás, všechny Kanongeši dávných dob, kteří jste se tu dnes shromáždili. [Zde jsou dávní náčehiíci jmenování.] A proto vy všichni, již jste zemřeli, pohleďte na svého přítele, který bude vás následovat [na náčelnickém stolci}, af je silný. Musí se k vám stále řádně modlit. Musí se staral o děti, musí pečovat o všechny lidi, muže i ženy, aby byli silní a aby on sám byl zdráv a při síle. Zde je vaše bílá hlína. Uvedl jsem tě na triui, ó náčelníku. Vy, ó lidé, musíte nechat zaznít chválil. Náčelnictví se objevilo. Síly, které formují novice v limínaritě, aby se mohli ujmout nového postavení, jsou v rituálech na celém světě chápány jako nadlidské, přestože jsou vyvolány a řízeny představiteli společenství. uminarita v protikladu k systému pozic Nyní vyjádříme ve stylu podobajícímu se Lévi-Straussovi rozdíly mezi vlastnostmi liminarity a charakteristikami systému pozic prostřednictvím souborů binárních opozic a rozlišení. Můžeme je seřadit takto: Přechod/ stav Celek / část Stejnorodost / různotvdost Communitas / struktura Rovnost / nerovnost Anonymita/systém názvů a pojmenování Absence vlastnictví/ majetek Absence postavení/postavení Nahota nebo stejný oděv / rozdíly v oblečení Pohlavní zdrženlivost / sexualita Minimalizace pohlavních rozdílů / zveličení pohlavních rozdílů 104 105 PRŮBĚH RITUÁLU LIMINARITA A COMMUNITAS Absence hodností/rozlišovaní hodností Pokora /patřičná pýcha na své postavení Zanedbání svého vzhledu /péče o svůj vzhled Nerozlišování podle majetku / rozlišováni podle majetku Nesobeckost / sobectví Naprostá poslušnost /poslušnost pouze vůči nadřízené hodnosti Posvátnost / sekularita Posvátné učení/ technické znalosti Mlčení/ řeč Odložení královských práv a povinností / královská práva a povinnosti Neustálé odkazování k mystickým silám / občasné odkazování k mystickým silám Hloupost/ chytrost Jednoduchost / složitost Přijímání bolestí a utrpení / vyhýbání se bolesti a utrpení Podřízenost / jistá míra autonomie Tento seznam bychom mohli značně prodloužit, kdybychom rozšířili rozsah liminárních situací, jimiž se zabýváme. Navíc symboly, jež znázorňují a představují tyto vlastnosti, jsou četné a rozmanité, a často se vztahují k fyziologickým procesům, jako jsou smrt, narození, ana-bolismus a katabolismus. Čtenář si ihned povšimne, že mnohé z těchto vlastností tvoří to, co my považujeme za charakteristiky náboženského života v křesťanské tradici. Nepochybně by i muslimové, buddhisté, hinduista a židé mezi nimi našli rysy svých náboženství. Zdá se, že s rostoucí specializací společnosti a kultury, s postupující složitostí ve společenské dělbě práce to, co v kmenové společnosti bylo především souborem přechodných vlastností „mezi" danými stavy kultury a společnosti, se samo stalo institucionalizovaným stavem. Ale stopy přechodné kvality náboženského života přetrvávají ve rčeních jako: „Křesťan je ve světě cizincem, poutníkem Či cestovatelem a nemá kam by hlavu složil." Přechod se zde stal trvalým stavem. Nikde nebyla institucionalizace íiminarity tak patrná a jasně definovaná jako v klášterních a žebravých řádech ve velkých světových náboženstvích. Například západokřesťanský řád sv. Benedikta „zajišťuje živobytí mužům, kteří si přejí žít ve společenství a cele se oddat službě Bohu prostřednictvím sebekázně, modliteb a práce. Základem je, že tito muži vytvoří rodiny, o něž pečuje a nad nimiž má absolutní moc otec (opat). Jednotlivě se muži zavazují k osobní chudobě, naprosté poslušnosti nadřízeným a vzdávají se manželství a slibují stálost a změnu chování [původně synonymum pro „společný život, „mniš-ství" jež je liší od sekulárního života], mírný stupeň odříkavosíi daný nočními obřady, půstem, bezmasou stravou a omezením rozhovorů"? Zdůraznil jsem znaky, které se nápadně podobají stavu zvoleného náčelníka během přechodových rituálů veřejného uvedení do funkce, kdy vchází do svého království. Ndembuské obřady obřízky (Mukandá) představují další paralely mezi novici a benediktinskými mnichy. Erving Goffman mluví o tzv. „charakteristikách souhrnných institucí".9 Mezi ně zahrnuje i kláštery a z velké Části se soustřeďuje na „od-strojující a srovnávající procesy, jež přímo protínají rozmanité společenské rozdíly, s nimiž tam zájemci vstupují". Dále cituje z rad sv. Benedikta opatovi: „Ať nečiní žádné rozdíly mezi osobami v klášteře. Ať nemiluje jednoho více než druhého, pokud nevyniká v dobrých skutcích a poslušnosti. Ať nevyvyšuje nikoho, kdo je urozeného původu, nad toho, kdo býval dříve otrokem, pokud k tomu není nějaký jiný rozumný důvod."10 Paralely s Mukandou jsou pozoruhodné. Novicové jsou „odstrojeni" ze svého sekulárního oděvu a musí projít pod symbolickou branou. Jsou „srovnáni na stejnou úroveň" tím, že jsou jim odejmuta jejich dřívější jména a všichni jsou označováni společným výrazem mwadji, Či „novic" a je s nimi zacházeno stejně. Jedna z písní, jež obřezávající zpívají matkám noviců v noci před obřízkou obsahuje následující větu: „I kdyby tvé dítě bylo synem náčelníka, zítra bude jako otrok" - stejně je zacházeno se zvoleným náčelníkem v noci před jeho uvedením do funkce. Také za staršího učitele v chatrči pro odloučení je vybírá určitý muž částečně proto, že je otec několika chlapců, kteří procházejí obřadem a nyní se stává otcem celé skupiny, jakýmsi „opatem'1, i když jeho pojmenování Mfumwa tubwiku doslovně znamená „manžel noviců", čímž se zdůrazňuje jejich pasivní úloha. mystické nebezpečí a moc slabých Člověk by se mohl ptát, proč mají liminární situace a role skoro všude na světě rysy magicko-religiózní povahy. Proč jsou tak často vnímány s Donald Altwater (red.), A Catholic dictionary (New York: Macmillan, 1961), s. 51 - mé pasáže kurzívou (V. T.l. !J Ecving Goffman, Asyhims (Chicago: Aldine Puhlishing Company, 19<í2). 10 Tamtéž, s. 119. 106 107 PRŮBĚH RITUÁLU jako nebezpečné, neblahé nebo znečisťující pro osoby, předměty, události a vztahy, které nebyly rituálně začleněny do liminárního kontextu? Podle mého názoru zkrátka z pohledu těch, kdo se zabývají udržováním „struktury", všechny stálé projevy communitas se musejí jevit jako nebezpečné a anarchistické a musejí být ohrazeny pravidly, zákazy a podmínkami. A jak nedávno řekla Mary Douglasová, to, co nemůže být jasně zařazeno podle tradičních měřítek klasifikace nebo spadá mezi klasifikační hranice, je skoro všude považováno za „nečisté" a „nebezpečné"." Abych zopakoval, co jsem již zmínil dříve, liminarita není jediným kulturním projevem communitas. Ve většině společností existují další oblasti, kde se zjevuje, a lze je okamžité rozpoznat podle symbolů, jež se kolem nich kupí a víry, která je obklopuje, jako například „moc slabých" nebo jinými slovy trvale nebo přechodně posvátné atributy nízkého statusu nebo postavení. V rámci stálého strukturálního systému existuje mnoho dimenzí organizace. Již jsme si povšimli, že podříze ný autochtónni' lid drží mystickou a morální moc nad celkovým blahem společností, jejichž politický rámec spočívá na rodokmenu nebo územní organizaci příchozích dobyvatelů. V jiných společnostech, např. u zambijských Ndembuú a Lambů, můžeme ukázat na kultovní sdružení, jejichž členové do nich mohli vstoupit díky tomu, že je potkalo společné neštěstí, a díky okolnostem oslabujícím iéčebné síly spojené s takovými obecně prospěšnými věcmi jako je zdraví, plodnost a příznivé podnebí. Tato sdružení jdou napříč významnými složkami sekulárního politického systému, jako je rodokmen, vesnice, funkce podnáČelníka a náčelníka. Mohli bychom také zmínit úlohu strukturálně malých a politicky nevýznamných národů v rámci systému národů, jež jsou nositeli náboženských a morálních hodnot, např. Hebrejů na starověkém Blízkém východě, Irů v raně středověkém křesťanském světě a Švédů v moderní Evropě. Mnoho autorů se zaměřilo na roli dvorního Šaška. Max Gluckman například píše: „Dvorní šašek fungoval jako privilegovaný soudce morálky, který si směl utahovat z krále a dvořanů nebo majitele panství." Šašci byli „většinou lidé z nízké společenské vrstvy, někdy na evropském kontinentu to byli duchovní, kteří zřetelně vystoupili ze svého běžného postavení ... V systému, kde jiní stěží mohli kárat hlavu politické jednotky, můžeme najít institucionalizovaného šprýmaře, jenž 11 Maiy Douglas, Purity and danger (London: Routledge and Keg.in Paul, 1966). ] LIMINARITA A COMMUNITAS pracuje jako nejvyŠŠí bod jednotky... jako šprýmař, který může vyjádřit morální pobouření." Dále Gluckman píše o tom, že šašci spojení s mnoha africkými vládci byli „často trpaslíci nebo se jinak odlišovali". Podobnou funkce měli také bubeníci na barotském královském člunu, v němž se král a jeho dvůr stěhovali během povodní z hlavního města v zambezské povodňové nížině na její okraj. Měli právo hodit do vody kteréhokoli urozeného pána, „jenž urazil je nebo jejich smysl pro spravedlnost během uplynulého roku".IJ Zdá se, že tyto osoby zastupující chudé a znetvořené symbolizují morální hodnoty communitas stojící proti donucovací moci nejvyšších politických vládců. Lidová literatura se hemží symbolickými postavami jako jsou „svatí žebráci", „třetí synové", „malí krejčíci" a „hlupáčci", kteří zbavují držitele vysokých hodností a úřadů jejich honosnosti a sesazují je na úroveň obyčejných lidí a běžných smrtelníků. V tradičním „westernu" jsme zase všichni četli o tajemném „cizinci" bez domova, majetku a jména, který znovu nastoluje etickou a právní rovnováhu v místních mocenskopolinckých vztazích tím, že odstraní nespravedlivé sekulární „pány", již utlačují obyčejné lidi. Příslušníci opovrhovaných nebo vyhoštěných etnických a kulturních skupin hrají hlavní roli v mýtech a lidových příbězích jakožto představitelé nebo výrazy univerzálních lidských hodnot. Nejznámější z nich jsou dobrý samaritán, židovský houslista Rotscbild v Čechovově povídce Rotscbildovy housle, Twainův uprchlý černošský otrok Jim v Huckleberry Finnovi a Dostojevského Soňa, prostitutka, která spasí rádoby nietscheovského „nadčloveka" Raskolnikova ve Zločinu a trestu. Všechny tyto mytické typy jsou strukturálně podřízené nebo „okrajové", ale představují to, co by Henri Bergson nazval „otevřenou" oproti „uzavřené morálce". Uzavřená morálka je nutně normativní systém ohraničených strukturovaných specifických skupin. Bergson vysvětluje, jak členové skupiny chrání svou identitu před lidmi mimo ni, jak se brání proti tomu, co ohrožuje jejich způsob života a jak obnovují vůli zachovat normy, na nichž závisí zaběhnuté chování nezbytné pro udržení společenského života. V uzavřených nebo strukturovaných společnostech se okrajová nebo „podřadná" osoba nebo „někdo zvenčí" stává tím, kdo symbolizuje Humovo „pochopení pro ostatní lidi", které se zase vztahuje k modelu, jejž jsme nazvali „communitas". 12 Max Gluckman, Politics, law and ritual in tribal society (.Chicago: Aldine Publishing Company, 1965), s. 102-104. 108 109 PRŮBĚH RITUÁLU LIMINARITA A COMMUNITAS miléniová hnutí Mezi nápadnějšími projevy communitas můžeme najít takzvaná miléniová náboženská hnutí, která vznikají mezi, jak je Norman Cohn nazval, „vykořeněnými a zoufalými masami ve městě a na venkově... žijícími na okraji společnosti"13 (tj. strukturované společnosti), nebo tam, kde původně kmenovou společnost ovládne cizí složitá industriálni společnost. Většina mých čtenářů bude dobře znát rysy těchto linutí. Zde pouze zmíním některé vlastnosti liminarity v rituálech kmenů, o nichž jsem hovořil již dříve. Mnohé charakteristiky nacházíme i u miléniových hnutí, např. stejnorodost, rovnost, anonymitu, absenci majetku (četná hnutí dokonce svým členům přikazují zničit všechen svůj majetek, aby přiblížili příchod dokonalého stavu souznění a sdílení, po kterém touží, protože vlastnická práva se pojí s vertikálními i horizontálními strukturálními rozdíly), sesazení všech lidí na stejnou úroveň postavení, nošení stejného oděvu (někdy pro obě pohlaví"), pohlavní zdrženlivost (nebo její protiklad sdílení sexuálních partnerů, jak zdrženlivost, tak sdílení partnerů narušují manželství a rodinu, od nichž se odvíjí strukturální postavení), zmenšení pohlavních rozdílů (všichni jsou si v „očích Boha rovni" nebo v očích předků), zrušení hodností, pokoru, zanedbávání svého vzhledu, nesobeckost, naprostou poslušnost prorokovi nebo vůdci, posvátné učení, zdůrazňování religiózního oproti sekulárnímu, určité postoje a chování, zproštění královských práv a povinností (všichni jsou bratři a soudruzi bez ohledu na dřívější sekulární pouta), prostý způsob řeči a chování, posvátné bláznovství, přijímání bolesti a. utrpení (dokonce až na hranici mučednictví) atd. Stojí za zmínku, že mnohé z těchto hnutí jdou během svého počátečního podnětu napříč kmenovými a národními rozlišeními. Communitas neboli „otevřená společnost" se od této struktury či „uzavřené společnosti" liší v tom, že se může potenciálně nebo v ideálním, případě rozšířit na celé lidstvo. V praxi se samozřejmě hybná síla brzy vyčerpá a „hnutí" samo se stane jednou z mnoha institucí - často fanatičtější a militantnější než ostatní, díky tomu, že samo sebe vnímá jako jediného nositele pravdy. Většinou se taková hnutí vyskytují během historických období, jež se v mnoha ohledech podobají íiminárním fázím důležitých rituálů ve stálých a opakujících se společnostech, kdy hlavní skupiny nebo společenské kategorie těchto společností přecházejí z jednoho kulturního stavu do druhého. Jsou to nutně přechodové 13 Norman Cohn, The pursuit oftbe millenium (New York: Haiper Torch Books, 1961), s. 31-32. jevy. To je možná důvod, proč si tolik z těchto hnutí půjčuje velké množství mytologie a symboliky z těchto tradičních rites de passage, buď ve vlastní kultuře nebo v kultuře, s níž se dramaticky setkávají. hippies, communitas a moc slabých V moderních západních dějinách jsou hodnoty communitas zřetelně přítomny v literatuře a chování tzv. „generace beatniků", předchůdců „hippies", jež mají zase mladší odnož zvanou „teeny-boppers". Tito „cool" členové kategorií adolescentů a mladých dospělých, jež nemají výhody národních rites de passage, kteří „volí stát mimo" postavením vymezený společenský řád a osvojují si stigma nízkého statusu, oblékají se jako vandráci, mají kočovné zvyky, „etnický" hudební vkus a živí se nahodilou manuální prací. Kladou důraz na osobní vztahy spíše než na společenské závazky a vnímají sexualitu jako proměnlivý nástroj okamžité communitas, nikoli jako základ pro trvalý strukturovaný společenský svazek. Básník Allan Ginsberg se obzvláště výmluvně vyjadřuje o funkci sexuální svobody. Nechybí zde „posvátné" vlastnosti často spojované s communitas. Je to patrné z častého užívání náboženských výrazů, např. „světec" a „anděl", jimiž popisují spřízněné duše, a z jejich zájmu o zen buddhismus. Zenové úsloví, „vše je jedno, jedno je nic, nic je všechno", velmi dobře vystihuje souhrnnou nestrukturovanou povahu dříve spojovanou s communitas. Hippíovský důraz na spontánnost, bezprostřednost a „bytí" ukazuje jeden ze způsobů, jak communitas stojí v protikladu vůči struktuře. Communitas se týká toho, co je nyní, právě teď, zatímco struktura prostřednictvím jazyka, zákonů a obyčejů pramení v minulosti a sahá do budoucnosti. Zde se sice zabýváme tradičními předindustriáiními společnostmi, je ale zřejmé, že kolektivní rozměry communitas a struktury můžeme najít na všech stupních a úrovních kultury a společnosti. struktura a communitas ve společnostech . založených na příbuzenských systémech 1. Tallensiové V jednodušších společnostech existují další projevy tohoto rozlišování. Nebudu se jim věnovat z hlediska přechodu mezi stavy, ale budu je zkoumat jako stavy stojící v binární opozici, jež v určitých ohledech 110 111 PRŮBĚH RITUÁLU vyjadřují rozlišení mezí .společností považovanou za strukturu segmentů stojících částečně Či hierarchicky proti sobě nebo pokládanou za homogenní celek. V mnoha společnostech se terminologicky rozlišuje mezi příbuznými z otcovy a z matčiny stra n v. je na ně pohlíženo jako na dva naprosto odlišné druhy lidí. Platí to především pro otce a matčina bratra. Tam, kde existuje jedna následovnická linie, majetek a postavení přechází buď z otce na syna nebo z matčina bratra na syna sestry. V některých společnostech se majetek dědí v obou těchto liniích. Ale i v tomto případe jsou majetek a postavení, jež přecházejí v jednotlivých liniích, velmi odlišné. Pro začátek se budeme věnovat společnosti, kde existuje pouze jedna linie rodokmene, a to otcovská. Tento příklad pochází od ghanských Tallensiů, o nichž máme velké množství informací. Naším úkolem je zjistit, zda v binárním rozlišování na jedné strukturální úrovni druhu „strukturální nadřazenost - strukturální podřízenost" lze najít něco, co by se blížilo rituální „moci slabých", jež se zase vztahuje k modelu communitas. Fortes píše: Hlavní linie rodokmene propůjčuje na první pohled významné rysy společenské osobnosti - právní postavení, dědická práva a práva následovnicím ve funkcích, politickou loajalitu, rituální privilegia a povinnosti. Skrytá linie [mateřská linie; já bych dal přednost výrazu „matčina strana", protože se jedná o osobní spojení mezi člověkem a jeho matkou a jejím prostřednictvím ■i je/ínti patrilineärnínii příbuznými a její rot Hnou] uděluje jistě duchovní y vlastnosti. U Tallensiů se zde zřetelně odráží fakt. že pouto matrilineärního-^ původu se udržuje pouze jako pouto čistě osobni. Neslouží běžným účelu materiálního, právního nebo rituálního druhu. Spojuje jednotlivce pouze prostřednictvím společných zájmů a záležitostí podobných těm, které vládnou mezi příbuznými ve vedlejší linii t> naší kultuře Je sice jedním z faktorii tvořících protiváhu k exkluzivitě otcovské linie, ale nevytváří společenské skupiny, jež by soupeřily spatrilineárním rodokmenem a rodem. Díkv tomu, že nese pouze duchovní rysy. nemůže maírilineámípouto narušit soháaritU partilineámí rodiny14 Máme zde opozici patrilineární / matrílineární, jež funguje ná principu dominantní / skrytý. Patrilineární pouto se pojí s majetkem, funkcí, politickou loajalitou, exkluzivitou a, můžeme také dodat, se specifickými a dílčími zájmy. Je to „strukturální" svazek par excellence. Matrílineární pouto je spojeno s duchovními vlastnostmi, společnými 1