Frauenfilm Frauenfilm • Do roku 1945 – ženy jako režisérky v Německu výjimečným fenoménem: Leni Riefenstahl, Leontine Sagan, Lotte Reiniger, Hanna Henning, Olga Wohlbrück aj. • V 50. letech – ženy se podílejí spíš na krátkých kulturních filmech, dokumentech nebo výukových filmech. Frauenfilm Tvůrkyně Mladého německého filmu Omezený prostor ve filmové teorii i praxi • May Spils: K věci, miláčku (Zur Sache, Schätzchen, 1969) – jeden z komerčně nejúspěšnějších filmů Mladého německého filmu • Ula Stöckl: Kočka má devět životů (Neun Leben hat die Katze, 1968) • Avantgarda: Danièle Huillet, Dore O, Brigit Hein Frauenfilm • Od poloviny 70. let pracují filmařky na alternativním systému produkce, distribuce, uvádění a publicity. • zakládání těles a organizací pro prosazování vlastních zájmů • Frauenfilm = filmy od žen pro ženy, není to jednotné hnutí (filmařky se liší přístupem k filmové formě i k otázkám feminismu). požadavek na sebevyjádření a právo na subjektivní hledisko Frauenfilm Předpoklady frauenfilmu: ženské hnutí • Vliv západoněmeckého ženského hnutí – rozvíjí se paralelně se studentským hnutím od konce 60. let, společný protiautoritářský základ. Brzy se stává autonomní, otevřený boj za ženská práva. Frauenfilm Předpoklady frauenfilmu: iniciativa filmařek • Verband der Filmarbeiterinnen (Unie ženských filmových pracovnic) – profesní sdružení režisérek, producentek (Regina Ziegler, Renee Gundelach, Clara Burckner), distributorek nebo technických pracovnic • napojení na aktivity ženského hnutí – otázky estetiky nebo teorie jdou zpočátku stranou • vedoucí osobností Helke Sander: 1973 – první mezinárodní ženský filmový seminář v Berlíně, 1974 – feministická filmová revue Frauen und Film Frauenfilm Předpoklady frauenfilmu: podpora televize • celovečerní filmy, ale i dlouhodobější tvorba magazínů, dokumentů nebo seriálů • zásadní úloha programu Das Kleine Fernsehspiel • cenzura v televizních komisích? • Filmařky hůře shánějí peníze pro svoje projekty – režie jako „koníček“, práce v kolektivech a s přáteli, příklon k avantgardě Frauenfilm „Komise byla tak znechucená... nechtěla se takovým tématem vůbec zabývat. Zamýšlela jsem ten film nikoli jako edukační nebo jako dokument, ale jako film o mýtech. Bylo mi doporučeno, abych o tom natočila deset minut do týdeníku o zdraví.“ (Helke Sander o kdysi zamýšleném filmovém projektu o menstruaci) Frauenfilm • V Německu se v 70. letech objevuje tolik filmařek jako v žádném jiném filmovém průmyslu na světě. • Frauenfilm nemá mezinárodní ohlas. • Herečky konstruují identitu Nového německého filmu: Hanna Schygulla, Angela Winkler, Eva Mattes, Barbara Sukowa, Irm Hermann, Margit Carstensen, Magdalena Montezuma aj. Frauenfilm • sebereprezentace, stylizace a teoretická práce filmařek zaměřená na vlastní prožitek • reformulace životopisného filmu – obrat k vlastnímu tělu a zkušenostem, reálným prožitkům reálných žen (motiv podřízenosti otcovské autoritě, vztah matka – dcera): Německo, bledá matka (Deutschland bleiche Mutter / H. Sanders-Brahms, 1980), Malou (J. Meerapfel, 1980), Copak máme dělat bez smrti (Was soll'n wir denn machen ohne den Tod / E. Mikesch, 1979), Léta hladu (Hungerjahre / J. Brückner, 1979), Něco bolí (Etwas tut weh / R. Jungmann, 1979), Mír s peprmintovou příchutí (Peppermint-Frieden / M. Rosenbaum, 1982) aj. Frauenfilm Erika Runge (*22. 1. 1931) • spisovatelka, filmařka, investigativní žurnalistka, absolventka filmové akademie v Berlíně • vůdčí osobnost silně levicového politického feministického křídla • kniha Bottropský protokol (Bottroper Protokolle, 1968), dokument Proč je paní B. šťastná? (Warum ist Frau B. glücklich?, 1968) Frauenfilm Filmová akademie v Berlíně • 1966 (z celkového počtu přijatých pouze 6 % žen) x 1979 (z celkového počtu přijatých 57 % žen) • Valeska Schöttle, Cristina Perincioli, Gisela Tuchtenhagen, Marianne Lüdcke, Ingrid Oppermann, Suzanne Beyeler, Marlis Kallweit • typická kombinace dokumentu, filmové eseje, fikčního filmu • filmy zamýšlené jako příspěvky k boji za práva pracujících žen, pozornost věnovaná filmovému stylu ustupuje radikálnímu politickému sdělení Frauenfilm Frauenfilm Helma Sanders-Brahms (*20. 11. 1940) • V televizi začínala jako hlasatelka. • Od poloviny 70. let natáčí většinu svých filmů ve vlastní produkci. • Raná tvorba: arbeiterfilmy, dokumentární portréty, literární adaptace • Později příklon k frauenfilmu a subjektivnímu prožitku, stylizace do pozice mezinárodně uznávané autorky • Zemětřesení v Chile (Erdbeben in Chili, 1975), Heinrich (1977), Pod dlážděním je pláž (Unter dem Pflaster ist der Strand, 1975), Německo, bledá matka (Deutschland bleiche Mutter, 1980), Nabízející se (Die Berührte, 1981), Křídla a okovy (Flügel und Fesseln, 1985) aj. Frauenfilm Frauenfilm Helke Sander (*31. 1. 1937) • tvorba svázaná s německým teritoriem, uplatnění socialistické, feministické perspektivy (osud politické levice v prostoru západního Berlína) • vůdčí osobnost frauenfilmu z hlediska organizace i filmové praxe a kritiky (zakládá časopis Frauen und Film – proti sexismu v oblasti filmu a médií) • Prémie pro Irenu (Eine Prämie für Irene, 1971), Všechno o redukované osobnosti – Redupers (Die Allseitig reduzierte Persönlichkeit – Redupers, 1978), Subjektivní faktor (Der subjektive Faktor, 1981), Začátek všeho hrozného je láska (Der Beginn aller Schrecken ist Liebe, 1984) aj. proces ženské seberealizace na pozadí historie německého ženského hnutí, radikalizace autobiografického žánru Frauenfilm Frauenfilm Ulrike Ottinger (*6. 6. 1942) • inspirace výtvarným uměním, od něhož přešla k filmu • odpor k dokumentu, inklinace ke stylizaci a narativní dekonstrukci • experimentální filmy s radikální antirealistickou estetikou, camp a queer přesahy • Madam X – Absolutní vládkyně (Madame X – Eine absolute Herrscherin, 1978), Obraz alkoholičky (Bildnis einer Trinkerin. Aller jamais retour, 1979), Úchyl Orlando (Freak Orlando, 1981) Dorian Gray v zrcadle bulváru (Dorian Gray im Spiegel der Boulevardpresse, 1984) aj. spolupráce s Tabeou Blumenschein Frauenfilm „Konstruuji své filmy s pomocí obrazů, zatímco většina německých filmařek je konvečně spjatá s dialogy. Hledám nové obrazy pro nový obsah, který nabízí ženská zkušenost. To může být důvod, proč si publikum stěžuje na délku mých filmů a nesnadno pochopitelnou obrazotvornost. Nejsou zvyklí na asociativní styl bez psychologických motivací. Myslím, že není vhodné ukazovat ve filmu věci tak, jak jsou. Berlínští filmaři často užívají kvazidokumentární metodu. Publikum v těchto filmech sleduje realitu, která je jim tak známá, že nevidí nebo nechtějí vidět, co se děje kolem nich.“ (Ulrike Ottinger) Frauenfilm Frauenfilm Margarethe von Trotta (*21.02.1942 ) • režisérka, scenáristka, herečka, nejznámější tvůrkyně Nového německého filmu • filmy ze současnosti, opakující se téma citové závislosti dvou vzájemně blízkých žen (sebedestrukce, motivy matka – dcera, násilí a terorismus) • příklon ke klasičtějšímu narativnímu filmu, způsob inscenace událostí vzbuzje emocionální pohnutí a snadnou identifikaci s postavami • Ztracená čest Kathariny Blum (Die verlorene Ehre der Katharina Blum / s V. Schlöndorffem, 1975), Druhé probuzení Christy Klages (Das zweite Erwachen der Christa Klages, 1978), Sestry aneb Rovnováha štěstí (Schwestern oder Die Balance des Glücks, 1979), Olověná doba (Die bleierne Zeit, 1981), Čiré bláznovství (Heller Wahn, 1983), Rosa Luxemburg (1986) aj. Frauenfilm „Když Volker řekl, že v Německu musíme film nejdřív prodat, a to pod jeho jménem – protože produktem je jméno Schlöndorff a ne von Trotta – byla jsem z toho smutná, ale bylo to tak. Pro některé vlastní projekty jsem nesehnala vůbec žádné prostředky nebo podporu. A poznání, že další spolupráce s Volkerem jako spolurežisérem je v tomto smyslu nevyhnutelná – což není ve Volkerově zájmu, ale primárně v mém zájmu – je také velmi nepříjemné.“ (Margarethe von Trotta po premiéře filmu Ztracená čest Kathariny Blum)