CAMP & QUEER Camp & queer • Pojem se ve filmové teorii a praxi objevuje od poloviny 80. let. • New Queer Cinema, Queer New wave (Todd Haynes, Gregg Araki, Derek Jarman, Gus Van Sant aj.) • nezávislý produkční status • oslovování neheterosexuálního publika Camp & queer Queer teorie • proti konvenčnímu chápání a reprezentaci genderu a sexuality • Sexualita a gender nejsou přirozené kategorie, ale společenské konstrukty, které queer prověřuje a zpochybňuje (proti klasickým opozicím muž / žena, heterosexuální / homosexuální, normální / patologický apod.). Camp & queer Filmová queer teorie: • Judith Butler, Teresa de Lauretis, Richard Dyer (odhalování stereotypů reprezentace neheterosexuálních postav na plátně) Queer čtení a interpretace: • Čtení filmového textu, které je v rozporu s jeho primárně heterosexuální náplní. • Pro queer čtení je ústřední alegorie (Alice A. Kuzniar) – zastoupení nebo nalezení něčeho, co nebylo v textu vyjádřeno. Camp & queer Camp jako estetická kategorie • Adoruje klišé, povrch, obraz, směřuje proti hloubkovým modelům textuality Susan Sontag: • camp = dekorativní umění, zdůrazňující texturu, smyslový povrch a styl na úkor obsahového sdělení. Vyžívá se v umělosti, humoru, patosu, předvádění (se). • možné queer konotace – překračování konvenčních modelů genderu – dekonstrukce tradičních představ o maskulinitě a femininitě Camp & queer Camp čtení • Odhalování témat, vkusu nebo myšlenek, které obvykle zůstávají neartikulované. • Odkrývání významů, které mohou jinak zůstat skryté. • Campové čtení jako reakce na heterosexuální kulturu (studie o lesbickém apelu hvězd jako Marlene Dietrich, Greta Garbo apod.) • Revize dějin filmu, které mohou nyní zahrnovat i opomíjené skupiny. Camp & queer Camp v Novém německém filmu • kategorie „záměrného campu“ – vědomí vlastních nedostatků, hra se špatným vkusem, ironií, provokací, šokem, nechutností • překračování a boření hranic ve filmovém stylu, tématech i konkrétních motivech • V NNF zanechal camp stopy ve frauenfilmu, historickém filmu, queer filmu a v tvorbě Wernera Schroetera, R. W. Fassbindera, Herberta Achternbusche, Hellmutha Costarda. Camp & queer Camp & queer Hans-Jürgen Syberberg (*8. 12. 1935) • stylizace do figury kulturního kritika, proroka vlastní země a národního vědomí • Požadavek veřejné podpory filmové tvorby, státem dotovaných kin a institucí (ekvivalenty oper a divadel), diváky jeho filmů měli být návštěvníci divadel, oper nebo výstav. • tvorba svázaná s německou historií a kulturním a politickým dědictvím země • Film je dědicem poutí, pohádek, romantických mýtů a legend, utvářejících falešné vědomí – změna skrze ironii či patos. • střet vysoké kultury a špatného vkusu, umění a kýče, zcizující odstup • Ludwig – Rekviem za panického krále (Ludwig - Requiem für einen jungfräulichen König, 1972), Karl May (1974), Zpověď Winifred Wagnerové (Winifred Wagner und die Geschichte des Hauses Wahnfried von 1914-1975, 1975), Hitler – film z Německa (Hitler – ein Film aus Deutschland, 1977), Parsifal (1982) aj. Camp & queer „Podle mého názoru měli na formování německých dějin a kultury moderního Německa rozhodující vliv čtyři muži: Ludvík II., král bavorský, dále romanopisec Karl May, nesmírně populární ve všech společenských vrstvách, skladatel Richard Wagner a konečně Adolf Hitler. Jejich fanatická láska k Německu, jejich nostalgie po mytickém ztraceném ráji a po mýtu vůbec, osudově poznamenala nejen jednotlivá období naší historie, nýbrž celé dějiny v jejich kontinuitě.“ (HansJürgen Syberberg) Camp & queer Camp & queer Werner Schroeter (7. 4. 1945 – 12. 4. 2010) • Prezentuje se jako solitér, který se odmítl zařadit mezi autory Nového německého filmu. • první filmy natáčí na 8 mm a 16 mm • koprodukční spolupráce se stanicí ZDF • 1. etapa tvorby: epizodické vyprávění, silně stylizovaná spektakulární mizanscéna; inspirace tradičním uměním, podléhajícím dekonstrukci (výrazná úloha hudby – směs vážné hudby a populárních songů) – Eika Katappa (1968), Smrt Marie Malibranové (Der Tod der Maria Malibran, 1972), Willow Springs (1973) aj. • 2. etapa tvroby: obrat od experimentální filmové formy ke klasičtěji vyprávěným příběhům a realismu, lepší komerční distribuce – Neapolské povídky (Neapolitanische Geschichten, 1978), Palermo nebo Wolfsburg (Palermo oder Wolfsburg, 1980), Den idiotů (Der Tag der Idioten, 1982) aj. Camp & queer „Nemám zájem hrát jakoukoli roli v novém německém filmu a podvolit se výrobě ,Kulturscheisse´. I když může být pravda, že si s sebou nesu jeho dědictví, a to i v mých filmech. Nejsem na něm ale závislý a ani ho neobdivuji. Prvky této kultury jsou pro mě materiál, se kterým si hraju.“ (Werner Schroeter) Camp & queer Němečtí queers • „pre-queer cinema“ • vědomí problémů spojených s reprezentací queers • ve filmech koncept vlastního JÁ, důraz na subjektivitu Camp & queer Camp & queer Rosa von Praunheim (*25. 11. 1942) • nejvýznamnější osobnost německého queer filmu, aktivista a mluvčí německého gay hnutí • pověst ikonické figury („Gay Führer“, „Gummi Rosa“) • fikční i nonfikční zpracování témat homosexuality, AIDS, příběhů stárnoucích žen • Jedinečnost hereckých interpretů (stárnoucí umělkyně, transvestité, transsexuálové), kolem nichž buduje témata a vyprávění svých filmů. • Perverzní není homosexuál, ale společnost, v níž žije (Nicht der Homosexuelle ist pervers, sondern die Situation, in der er lebt, 1971), Die Bettwurst (1971), Jsem antistar (Ich bin ein Antistar - Das skandalöse Leben der Evelyn Künneke, 1976), Naše mrtvoly ještě žijí (Unsere Leichen leben noch, 1981), Rudá láska (Rote Liebe, 1982), Virus nemá žádnou morálku (Ein Virus kennt keine Moral, 1986) aj. Camp & queer R v P + W S Camp & queer Camp & queer Monika Treut (*6. 4. 1954) • v mediální sféře aktivní od 70. let • Filmové režii se věnuje od 80. let – spolu s Elfi Mikesch zakládají produkční společnost Hyäne Filmproduktion (v roce 1992 Hyena Films). • lesbická tematika, motiv cest v doslovném i přeneseném smyslu (opouštění Německa, spojené s objevováním vlastní sexuality), americký kontext • Svedení: Krutá žena (Verführung: Die grausame Frau, 1985 / s Elfi Mikesch), Virgin Machine (Die Jungfrau Machine, 1988), Přijede otec! (My Father Is Coming, 1991) aj.