Konjunktiv I Tvoření KI Tvary K I se tvoří přidáním „-e“ ke kmeni slovesa, po kterém teprve následuje koncovka odpovídající osobě. Osobní koncovky konjunktivu I jsou odvozeny z přítomného času v oznamovacím způsobu (Indkativ). Ich ~e wir ~en Du ~est ihr ~et Er/sie/es ~e sie ~en Pouze „sein“ se časuje nepravidelně: ich sei, du sei(e)st, er sei wir seien, ihr sei(e)t, sie seien příklad: gehen Infinitiv Indikativ Präsens Konjunktiv I Gehen du gehst du gehest er geht er gehe Konjunktivem I lze zachytit i časové souvislosti, zejména předčasnost. Konjunktiv složených časů se tvoří s pomocnými sovesy „sein“ a „haben“ podle pravidel, platných i v oznamovacím způsobu těchto časů. Indikativ Perfekt Konjunktiv I Sie ist gegangen sie sei gegangen Indikativ Futur I Konjunktiv I Er wird gehen er werde gehen Indikativ Futur II Konjunktiv I Sie wird gegangen sein sie werde gegangen sein Tvary Präterita a Plusquamperfekta ve spojovacím způsobu I neexistují. Některé tvary spojovacího K I se shodují s tvary oznamovacího způsobu, např. ich gehe – ich gehe wir werden gehen – wir werden gehen V osobách, kterých se tato shoda týká, se proto místo spojovacího K I použijí tvary spojovacího K II (viz dále). Často se spojovací způsob I nahrazuje i tvarem „würden“ + infinitiv časovaného slovesa. Sie sagte, es regne. - Sie sagte, es würde regnen. V hovorové němčině se K I nepoužívá vůbec, bývá nahrazen oznamovacím způsobem. Sie sagte, es regne. – „Sie hat gesagt, dass es regnet.“ Užití tvarů K I Spojovací způsob I se obecně používá spíše jen v psaném jazyce, a to hlavně v nepřímé řeči. Mein Bekannter sagt, er habe geheiratet – Můj známý říká, že se oženil. Typicky v protokolech či věcný zprávách, a také v receptech. Der Angeklagte habe dem nichts hinzuzufügen. – Obžalovaný k tomu nemá co dodat. Man nehme 2 dkg Butter. – Vezmeme 2 dkg másla. K I také vyjadřuje (nepřímo vyjádřené) přání. Sei es doch so. – Ať je to tak. Spojovací způsob I se ale také používá v mnohých ustálených slovních spojeních. Es lebe der König! – Ať žije král! Dein Reich komme, Dein Wille geschehe. – Staň se vůle Tvá ... Wie dem auch sei. – Ať je to jak chce. Konjunktiv II Tvoření tvarů Spojovací způsob II se tvoří z Präterita přidáním „-e“ ke jeho kmeni, koncovky jsou stejné jako u K I. Silně časovaná slovesa, jíchž kmenovou samohláskou je „a“, „au“, „o“ či „u“, jsou přehlasována. er kam (kommen) – er käme singen – sang, backen – buk/büke, fliegen – flöge, ... Nezbytné jsou však pouze tvary „haben“, „sein“ a modálních sloves: ich wäre / hätte / würde du wär(e)st / hättest / würdest er wäre / hätte / würde wir wären / hätten / würden ihr wär(e)t / hättet / würdet sie wären / hätten / würden Proč? V této podobě se totiž používají hlavně ona výše zmíněná spolu s některými silnými slovesy. Zejména v hovorové němčině se totiž používá složený tvar s „würde“: er würde kommen – přišel by (teď) Ani v rámci K II neexistují tvary Präterita či Plusquamperfekta. Chceme-li tedy vyjádřit situaci, která by se odehrála v minulosti, použijeme wäre/hätte a příčestí minulé (Partizip II). er wäre gekommen – přišel by (včera) Užití tvarů K II Spojovacím způsobem II lze děj nebo skutečnost označit jako jednoznačně nepravdivou nebo nepravděpodobnou. Niemand ist so klug, als dass er alles wüsste. – Nikdo není tak chytrý, aby věděl všechno. Označuje často také podmínku nějakého děje či skutečnosti, která již nemůže (znovu) nastat. Wärest du früher aufgestanden, hättest du ....- Kdybys vstal/a dřív,tak bys ... Spojovací způsob II také zdůrazňuje, že se jedná pouze o představu či přání. Ich wünschte, es wäre anders gekommen. – Přál bych si, aby to (bývalo) dopadlo jinak. Používá se však také v nepřímé řeči, nejsou-li tvary K I jednoznačně rozlišitelné od způsobu oznamovacího. Er sagte, er wäre krank gewesen. Zde spojovací způsob II slouží i k vyjádření opatrnosti, pochyb či rozpaků. Wäre denn so etwas überhaupt möglich? – Bylo by něco takového vůbec možné? Das könnte man auch anders machen. – To by šlo udělat i jinak. Sie könnte schon in den Urlaub gefahren sein. – Možná už odjela na dovolenou. K II také vyjadřuje zdvořilost, především v otázce. Könnten Sie das für mich machen? – Mohl/a byte to pro mě udělat? Hätten Sie einen Moment Zeit? – Měl/a byste na moment čas? Ich hätte gerne ein Bier. – Rád/a bych pivo.