PODSTATNÁ JMÉNA Použití členů Člen neurčitý se užívá pro podstatná jména, která označují pojem doposud neuvedený nebo blíže neurčený. Ein (nějaký, blíže neurčitý) guter Hund beißt nicht. Byl-li daný pojem již dostatečně upřesněn, použijeme určitý člen, stejně jako v případech, kdy se předpokládá znalost daného pojmu, či může-li být přinejměnším vyvozena z kontextu. Der (tento, konkrétní) gute Hund beißt nicht. Užití určitého členu může ale vyjadřovat i zobecnění. Vynechání členu Podstatná jména ve větě někdy stojí sama, bez členu: - neurčité členy nemají plurál (Gute Hunde beißen nicht.) - neurčitý člen se vynechává také před nepočitatelnými substantivy, např látkami, stavy či pocity (Liebe macht blind.) - v mnoha ustálených slovních spojeních a ve slovních spojeních (viz výše) - před jmény vlastními, nejsou-li blíže určena, se člen také vynechává - také před geografická jména vlastní, především před názvy zemí, nejsou-li nijak blíže určena, se nedává člen. Oproti tomu jména hor, pohoří a řek se bez určitých členů neobejdou, a někdy se členy používají i před jmény krajin a regionů. - Často se člen vynechává z důvodu úspory prostoru, např v novinových titulcích, inzerátech, telegramech, na značkách (Rauchen verboten.) Přípona podstatného jména z hlediska rodu Většina přípon má pevně stanovený gramatický rod, například podstatná jména s příponami „-and“, „-ant“, „-er“, „-eur“, „-ing“ bývají rodu mužského. Doktorand, Zauber, Frühling, ... Často používané přípony podstatných jmen ženského rodu jsou: „-age“, „-anz“, „-e“, „-(er)lei“, „-euse“, „-ung“ Allianz, Muse, Berufung, ... Podstatná jména rodu středního vznikají použitím přípon „-at“, „-ement“, „-(e)“ + předpona „Ge-“, „-gut“, „-nis“, „-tum“, „-werk“, „-zeug“. Dekanat, Gedränge, Kraftwerk, ... Přípona podstatného jména z hlediska významu Přípony „-er“ a „-ler“ resp. „-erin“ a „-lerin“ se používají především k označení osob. Vyjadřují, že někdo vykonává jistou činnost často či dokonce profesně, nebo že patří do určité skupiny lidí, pro kterou je daná činnost typická. Často také slouží k zařazení osoby podle původu. Bürgerrechtlerin, Brünner Přípona „-ling“ se v současné němčině používá spíše zřídka, a to jen k vyjádření záporného hodnocení. Emporkömmling Přípona „-aner/in“ vyjadřují příslušnost osoby k určitému myšlenkovému proudu nebo také její původ. Přípony „-ar/in“/„-är/in“ označují funkci či profesi osoby. Veganer, Staatsekretärin Přípona „-zeug“ vyjadřuje, že předmět patří do skupiny nástrojů sloužících ke stejnému účelu, a které jsou shrnuty do jednoho pojmu. Schlagzeug, Werkzeug Přípony „-heit“ a „-tum“ označují celek všech příslušníků jednoho druhu, vlastnosti skupiny osob z hlediska jejich profese nebo společenského postavení. Christenheit, Bürgertum Zdrobněliny se tvoří pomocí přípon „-chen“, „-lein“ a „-i“. Kätzchen Přípony „-erei“ a „-ei“ dávají výchozímu pojmu lehce pejorativní význam. Barbarei Používá se i celá řada přípon převzatých z cizích řečí, většinou však pouze se slovesy cizojazyčného původu. Nejpoužívanější z nich jsou „-and“, „-ant“, „-eur/-euse“, „-iker/in“, „-ist/in“, „-(t)or“. Historikerin Přehled významu nejpoužívanějších předpon Alt- = označení bývalého nositele funkce, nebo naopak dlouholetého funkcionáře (...) Anti- = protiklad, protikladný vliv či účinek Erz- = zesílení, v současné němčině spíše záporných hodnot Ex- = minulý Fehl- = chybný, špatný Ge- = hromadný pojem; označuje také osobu, která je něčím spjatá s osobou jinou Haupt- = hlavní Ko- = společně, dohromady; používá se nejčastěj s výchozími slovy cizího původu Mega- = velmi velká míra; také předpona měrných jednotek Mini- = malá míra Miss- = spatný, chybný, záporný protiklad Nach- = časově následující nebo odpovídající předloze Nicht- = zápor slov německého původu Non- = zápor slov cizojazyčného původu Sonder- = vyzdvyhnutí z celistvého množství Super- = výjimečných kvalit, většinou kladných Über- = více než dobrý, nebo nadřazený, i místně Un- = protikladný nebo zesílený Ur- = prvotní, původní, velmi starý Vize- = zastupující Vor- = prostorově či časově předcházející; také vzorový Zwischen- = mezi Složená podstatná jména (komposita) Složená podstatná jména se ze slova základního (vždy podstatné jméno) a určujícího. Elternhaus (základ Haus, bližší určení Eltern) Spíše výjimečně přispívají obě podstatná jména stejnou měrou ke změně obsahu nového výrazu. Südmähren, Schwefelsäure PŘÍDAVNÁ JMÉNA Přepony přídavných jmen Přídavná jména se pomocí předpon nejčastěji negují, respektive vznikají přídavná jména protikladného významu. K tomuto účelu slouží předpona „un-“, nověji také „nicht-“. unfähig Časté předpona zesiluje význam výchozího přídavného jména, jako předpony „grund-“, „hoch-“, „ober-“, tief-“, „über-“, „ur-“ či „voll-“ nebo vulgání „sau-“. überstrapaziert, hochverschuldet Přípony přídavných jmen Příponami „-ig“, „-isch“ a „-lich“ – u podstatných jmen cizojazyčného původu příponami „-al“, „-ant“ či „-iv“ – lze vyjádřit vlastnost, která je pro označovaný pojem charakteristickou. idyllisch Přípony „-haft“, „-ig“, „-lich“ a „-sam“ propůjčují činnosti význam opakování, četnosti, nebo také význam kladný. tugendhaft, arbeitsam Přípony, které označují pocity, jsou především „-ig“, „-isch“, „-lich“ a „-sam“. friedlich Ke všem podstatným jménům cizojazyčného původu se používají přípony „-al“, „-eil“, „-anisch“, „-ant“, „-ent“, „-iv“ a „-ös“. desaströs Přípona „-mäßig“ vyjadřuje podobnost nebo stejnost. gleichmäßig Přehled nejčastěj používaných předpon z hlediska významu A(n)- = zápor; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Ab- = odvrácený nebo zvrácený Alt- = vzniklý před dlouhou dobou či trvající dlouhé časové období Ant(i) - = vylučující protiklad Außer- = mimo Bi- = dvojitý Binnen- = vnitřně, vně Des- = rozložení; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Dia- = přes; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Dis- = roz-; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Erz- = arci-, zesílení Extra- = mimo, za rámec něčeho; mimořádné Grund- = zesílení Hetero- = nerovné, různé; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Hoch- = zesílení Homo- = stejné, odpovídající; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Hyper- = zesílení, často až přehnané; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Il-/in-/ir- = zápor; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Inner- = vně Inter- = mezi; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Intra- = vně, uvnitř; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Iso- = stejné; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Miss- = špatné, až zvrácené Mono- = jednotlivé, samotné; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Multi- = hodně; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Nach- = po- Neo- = novo-; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Nicht- = zápor Non- = zápor; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Pan- = celo-, veškerý, všechen; zpravidla u výchozích slov cizojazyčného původu Para- = vedle, podél, proti, odchýlený, podobný Poly- = více- Post- = po-, za-; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Prä- = před-; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Pro- = před-, vy-, pro-, na něčím místě; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Pseudo- = nepravý, předstíraný Quasi- = jen jako, téměř; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Sau- = vulgární zesílení Semi- = polo-; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Sub- = pod-; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Super- = zesílení Supra- = nad-, přes- jako zesílení; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Syn- = společně, stejně; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Tief- = zesílení Trans- = přes- jako pohyb, mezi-; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu Über- = přes-, nad- Ultra- = zesílení nad daný rámec Unter- = pod; v malém měřítku Ur- = zesílení Voll- = zesílení Vor- = před-, předcházející Zwischen- = mezi- Přehled nejčastěj používaných přípon z hlediska významu -abel = schopný, vhodný; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu -al = stejný, podobný; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu -ar/-är = významově neurčeno; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu -bar = vhodný -ell = významově neurčeno; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu -en/-ern = sestávájící z určité látky -ent = jednající či se chovající popisovaným způsobem -esk = podobně jako; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu -haft = druh či způsob jednání, srovnávající, a další významy -ig = významově neurčeno -isch = jakost, tvar, svéráz, původ, příslušnost, a další -iv = zvláštnost, příslušnost, používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu -lich = různé významy -mäßig = označující druh, stejnost -ös = druh; používá se jen u výchozích slov cizojazyčného původu -sam = náchylnost, náklonnost, a další Skloňování přídavných jmen (Flexion des Adjektivs) Podle pádu, čísla a rodu jsou přídavná jména skloňována jen jako doplňek, tj. ne jako samostatný větný člen (Meine Katze ist blau.) a pouze jsou-li součástí např. předmětu (Ich habe eine blaue Katze.). Skloňována nejsou ani některá slova cizojazyčného původu (např. označení některých barev – ocker, rosa, ... nebo výrazy jako mega, super atd.), základní číslovky s výjimkou „ein“ nebo přídavná jména odvozená od zeměpisných názvů, která končí na „-er“ (Brünner, Wiener, ...) Skloňování silné Tvary silného skloňování se zpravidla používají tam, kde přídavnému jménu nepředchází člen: Guter Hund beißt nicht. Silné skloňování přídavných jmen tedy následuje i po „dessen“ a „deren“ (obě neohebná) stejně jako po neohebných tvarech zájmen „manch“, „solch“, „viel“, „wenig“ a „welch“. Slabé skloňování Přídavná jména se skloňují slabě, pokud jim předchází člen s koncovkou skloňování.: Der gute Hund beißt nicht. Tvar ein platí za neohebný a tedy po něm následuje silně skloňované přídavné jméno. Ein guter Hund beißt nicht. Mezi další výjimky patří i situace, kdy přídavné jméno následuje po přivlastňovacím zájmenu nebo po zájmenu kein a v 1. a 4. pádu jednotného čísla je skloňováno silně, jinak však slabě. Stupňování přídavných jmen (Komparation des Adjektivs) Stupňování přídavných jmen slouží ke zdůraznění hodnoty či vyjádřované vlastnosti. Stupňovat však nelze všechna přídavná jména (např. cizojazyčné označení barev, adjektiva zeměpisného původu či taková, označující absolutní hodnoty (schwanger, tot, ...) Komparativ se tvoří koncovkou –er, superlativ -st či -est a částicí am. groß – größer – (am) größte(n) schön – schöner – (am) schönste(n) wild – wilder – (am) wildeste(n) Nepravidelně se stupňují: gut – besser – (am) beste(n) viel – mehr – (am) meiste(n) gerne – lieber – (am) liebste(n) hoch – höher – (am) höchste(n) wenig – weniger/minder – (am) wenigste(n)/(am) mindeste(n)