shodou že článek proř. Josefa Pfitznera Drang Není jisté náhlou. Zei(h objevil se práyé ^
nach Osten v HenicHen,einovy strany oznámili českosloven dne, kdy zástupcove ^ vyhlášených jejich vůdcem
skévládě,žetrvajřnarx)^ které m
v Karlových ™^ bod: Revize měšťanského poje. leinpoloR ePO^v aby byl slovanskou ^
tí> že je úlohou čcskc: nach 0s(en „
pr1Uk ukázal **m v tom* £
°Zni?melosľohoto požadavku našich německých spoluob-
ľ k.UÄ^Äv^ SudeťanŮ ™niře™ Prohlá.
hiásí k nacionálne socialistickému „sv,
ovému názoru". Předním článkem však tohoto učení je víra v rasu přičemž bible hákového kříže - kniha Mein Kampf-zcela otevřené mluví o Slovanech jako rase nižší, jejíž území prohlašuje za cíl příštího nemeckého výboje. Je to otevřeně vyznávaný „Drang nach Osten", násilnícky politický program, který dávno před Hitlerem, Rosenbergem, Goebbel-sem atd. hlásalo mnoho nemeckých spisovatelů, ve védé mnohem školenéjších než teoretikové nacismu. Jestliže tedy Henlein prohlásil nacistický světový názor za svůj, nemohlo by překvapit, kdyby se slovanští obyvatelé československého státu okamžité obrátili na Henleina se žádostí, aby otevřené řekl, zda se též hlásí k nacistickému učení, že východní Evropa patří k příštímu „Lebensraumu" německého národa. Na místo toho však Konrád Henlein přichází sám s požadavkem, abychom se my - Čechové - vzdali pojetí, že jsme hradbou proti „tak zvanému nemeckému postupu na východ". Je to opravdu provokativní diktát, psychologicky vysvětlitelný jen tím, že naši němečtí krajané po úspěších Hitlerových začali myslit týmž způsobem, jak mysleli Němci po vítězstvích Bis-marckových. Jen tak lze pochopit, že vůdce sudetských Něm-ců může žádat na nás, abychom se vzdali neútočné predstavy, že jsme slovanskou hradbou (patrně obrana je hříchem!).
kdežto on sám zůstane při víře v právo na ví/hni. ských zemích. VyboJe v slovan-
Křiklavý rozpor, který tu je, snaží se nyní prof Pfifv stranit svým výkladem legendy o „Drang 222? íf" právě způsob, jak to profesor historie na německa „ l ' Ak í Praze činí. Dotvrzuje, že mW ™ ™tCU ""'verzitě
------...^nc unr
v Praze činí, potvrzuje, že máme co činit jen s novou v změněné německé psychologie. Přitzner prohlašuje nčmeckv postup do východní Evropy za věc přirozenou. Dálo se tak všude, kde na sebe narazila vyšší a nižší kultura. Němci byli voláni od knížat z přelidněných zemí západní Evropy do řídce osídlených končin východních. Šířili na východ křesťanství a křesťanskou kulturu atd. To jsou pravdy, které se najdou v každé populární učebnici dějepisu, také ovšem v dějepisech slovanských. Pfitzner by mohl též ukázat na to, že také Slované „se drali na východ", že Rusové postupovali proti málo vzdělaným národům asijským, že obsadili celou severní a střední Asii. To všechno bylo, to vše je historickým faktem. Sofistika páně Pfitznerova však tají se v tom, že pokládá získávání území na úkor slabšího národa za jediný a věčný prostředek při řešení otázky výživy početně vzrostlého národa. Pfitzner se tu otevřeně hlásí k diletantské a staromódni dejinné filozofii, kterou operují ideologové hákového kříže. Ale dějepisec, který jen poněkud si osvojil poznání, jak národové řešili otázku přelidnění, ví, že stěhování do jiných končin, získávání nového životního prostoru, ať mečem, ať klidnou kolonizací, je pouze jedním ze způsobů, jak získávat živobytí. Kdyby však existoval pouze tento prostředek, nikdy by naše planeta nedosáhla takové populace, jakou máme dnes. Blíži-li se lidstvo počtem k dvěma miliardám hlav, to je především zásluhou dokonalejší organizace výroby a lidštějšího soužití národů. Dokonalejší technika výrobní a dokonalejší organizace společenská umožňuje život vzrůstajícímu počtu lidí. Teoreticky je také zištěno, že naše planeta stačí uživit mnohokrát větší počet obyvatelstva, než na svém povrchu nosí dnes. Dávno do starého železa byly dány poučky, jako by lidstvo nikdy nemohlo vyrobit tolik životních potřeb, aby všichni jeho pří-
Iľ lllsll, at.Je naprosto bezpečně zjiSténo, & M"*1 mohli biusw i)/llosII výroby, nýbrž v nedosta-problém hidy nc^»
uv,u'     °flľSľ.KM- nolnl v /ajeti dobyvatelske ľsVch()|0. P»™7JJ oostřehnout středověký způsob řešeni
^''•K",s,mU,,ľ'L:voAMi;.vkn./o Můj boj. Nenajdete tan, jociíilní krize.jak je      Jnc^nl kapitalisticko «adv h,:m, IO/.
átokůanlždob "m,c o tom, žc se obmezuje produkce p|0 ?ach!! "SIS S spousta lidí nenasycených. Nic o tom, že J,nfn;,,M     o,, ivoinich potřeb, ae mnohým lidem s, H^^Z , obuvi. Vůdce hákového kříže prohlásil, TíSňZ Z právo na novou půdu, nestačí-li mu dus,
HJA ;an1sl^m-Mc/nunu1,o,onKAMon,on.KlsI, ;kmu/c b?t zaviněn lastaralou organizací lidstva, zejména ,n„.;cvclkNkus chleba drží část národa, zatímco na ostatní
^XoSiprot Pfitzner ps.it o „Drang nach Osten", musí vy. jit od knihv Mein Kampi. Analyzovat názory vůdce hákového kříže na otázku sociálni a srovnával je s tím, co o životním problému německého národa pověděli jim. ľotom In se ovšem ukázalo,že to,co prot Pfitzner napsal ve čtvi teční Zeit, je |en agltačnl službičkovánl politické sl raně, vzdálené odvalu opravdového vědce, kter) vychází od toho, co je a co se hlásá. Ostatne i po stránce viste historické prof Pfitzner sc dopouští přímo falsifikace, vykládá-li „Drang nach ()sten" jako postup kulturnějšího živlu / přelidněných končin do území narodil
i...!.---t-u - uaa~.ii n*«A\ť,~h Tn kvl nnii/c ioil
kulturnějšího živlu z přelidněných koněm u o uzenu uaruuu méné kulturních a řidčeji osedlých.To byl pouze jeden /působ německého postupu. Ale vyra/ „Drang nach ()stcn'* stal sc Okřídleným a velmi přiléhavým terminem v době. kdy pruska ..I lákala" he/ohlednym /působeni rvala půdu Polákům, kteří se dostali do rámce pruského státu po násilném 11 izl I hánl polské nše. Bude prot Pfitzner tvrdit, že brutální postup proti polskému živlu v Poznaňsku, v Pomořanech a ve Slezsku byl |en „Drang nach Osten" v uvozovkách? Že to byl jen „tak wanj postup proti Slovanům4*, jak se vyjádřil Konrád Hen-lem v Karlových Varech?
ChccAi tedy univ. profesor vyvracet mýtus o n Osten", musí začít výkladem nacistické doktríny "ím* *i£ sí.Obáváme se však.že se na takovou analýzu ZÍ   í n fesoru pražské univerzity - védecké odvaliv J k ľ Pľ°" oôváfM kritizovat učení „vůdce"? y se mohl
Národní osvobozeni II VI. 1938
Novoslavie, Slavíkovo sovčtofilství a agrárni Večer
Na můj úvodník o názvu našeho přebudovaného siatu reagoval posmešné Večer v článku, jehož autor se skryl statečné za šifru - Mk. Jako bychom pi v neměli nie důležitějšího než vy-mýSlet nová jména. Čtenář meho článku vsak ví, že jsem reagoval na zprávu nedělních novin, stylizovanou tak, jako by v rozhodujících kruzích se pomýšlelo na pokřtěni přebudova neho státu naprosto nemožným jménem Nilroslavie, Středo-slavie nebo Západoslavie. Na tuto nelogičnost jsem ukázal. Svůj návrh „Nová Slavie" jsem doprovodil dodatkem,Že jsem si vědom nesnází se změnou názvu.
Ale o to patrně neslo. Maskovanému pisateli šlo více o to, aby mne strčil do řady těch, kdo stali za padlým režimem. Nazval mne „známým sovětofilem" a „věrným hradním mužem". Pokud se týče sovétolilstvi, musím konstatovat, že v celém agrárním tisku (opakuji, v celeni!) není tolik věenych kritik sovětského Ruska, kolik jsem jich za dvacet let napsal já (nepokladám ovšem za kritiku lokálky o SSSR ve Večeru, založené - mírné řečeno - na malé znalosti sovětských poměrů). Není také mezi pravicovými vědci nikdo, proti němuž by byla vydána celá kniha jako sovétofobu, jak se to stalo mné. Nenašel se také v celé agrární straně muž, který by v československém rozhlase vedl soustavné kritiku stinných stránek SSSR (vždy jsem uznával i světlé)Jak jsem to po celý rok 1933 délal já.