ftávoiidU ,«A IX. 1945
■
Ob
Soudcové z lidu zváží zločiny nacistů
Dr. Pfitzner před Lidovým soudem
Germanisátor Prahy se odpovídá ze svých činů
mořádným Lidovým soudem první přelíčení městek primátora hl. města Prahy univ. prof. dr!
VČcra dopoledne se začalo před pražským mi v němž na lavici obžalovaných usedl bývalý ná Josef Pfitzner. Jeho činnost je známa-
Po projevu primátora dr. P. Z e n k 1 a prom dového soudu dr. Drábek. Srovnával naše so které prováděli Němci a vzpomínal na Osvěčím,
»Byli jsme vždy přesvědčeni, že den, kdy Ně Budeme tvrdí, slibuji vám to. Jsme to dlužni sv snížíme k tomu, aby spravedlnost se zvrátila v p volučním kvasu staly. Naše Lidové soudy budou
luvil k soudcům lidu hlavní veřejný žalobce Li-udy, náš postoj k spravedlnosti, s vražděním
na německé káznice a popraviště. mci budou skládat účty, přijde. Ten den přišel ým rodičům, svým mrtvým. Nikdy se však ne-omstu. Napravíme přehmaty. Jež se snad v re-
visitkou poválečné úrovně našeho národa.«
Líčení předsedá vrchní s. r. dr. VI. Koza k, obžalobu zastupuje hlavní veř. žalobce dr. Drábek, jako obhájce ex offo funguje dr. H. Sedláček.
Obžaloba.
Obžaloba veř.  žalobce viní dr. Pfitznera, že:
I. V době zvýšeného ohrožení republiky, t. j. v době od 21. května 1938 a jindy dopustil se na území republiky přípravy úkladů tím, že se spolčil s německými význačnými politiky a rozhodujícími činiteli k úkladům o republiku za okolnosti zvláště \ přitěžujících a vojenské zrady tim, že za války opatřoval nepříteli prospěch, v
II. V téže době a tamtéž propagoval a podporoval nacistické hnuti a na veřejných shromážděních schvaloval a obhajoval nepřátelskou vládu na územi republiky v úmyslu, aby rozvrátil mravní, národní a státní vědomí československého lidu, a to za okolností zvláště přltéžujících. ježto v této své činnosti po dlouhou dobu pokračovaL
III. V téže době a tamtéž byl činovnikem a velitelem v or-ganisacich NSDAP, SdP, SA.
IV. V téže době a tamtéž sám a v součinnosti s jinými ve službách a v zájmu Německa ■ a republice ' nepřátelského hnutí, jednaje s.obzvláštní horlivostí, nařízeními a správními rozhodnutími že hlavnímu městu Praze, tedy právnické osobě, bylo proti zákonu republiky odňato zčásti jeho jmění, a to za okolností zvláště přitěžujících, čímž spáchal I.—lit zločiny proti státu dle § 1, 3. odst. dekretu presidenta republiky ze dne 19.-* června 1945, IV. zločin proti majetku dle § 9 téhož dekretu a budiž za to dle § l/II., sazby téhož dekretu potrestán.
Činnost obžalovaného.
Pfitzner si vysloužil od Něm-: ců celou řadu vyznamenáni. Již v r. 1938 dostal medaili za zásluhy za obsazováni Sudet. V r. 1942"vyznamenal ho sám Hitler Válečným záslužným křižem II. třídy a v r. 1944 dostal za význačnou činnost válečně hospodářskou Válečný záslužný kříž I. třídy. Byl Kreisleitrem NSDAP a Stan-dartenfuhrerem SA. S SS nechtěl nic mít, tvTdí Pfitzner. Protože prý hned po obsazeni republiky přišel na to. ze b& ie teroristická organlsace. l^a
ovšem tvrdí, že jeho »Sudeten-medaile« je pouze upomínkovou medailí a že ty válečné záslužné kříže měl skoro každý.
Jeho příjmy nebyly zrovna žebrácké. Dostával 130.000 K ročně jako náměstek primátora hlav. města Prahy, 110.000 K ročně obnášel jeho plat universitního profesora a 30.000 K ročně měl ze dvou správních rad. Udává, že vlastnil 800.000 K a »domek« v jeho rodišti Petrovicích za 400.000 K. Připouští, že jeho paní odvezla nějaké skvosty. Co jeho paní odvezla, to se už nedozvíme, ale k posouzení stačí to, že ji stěhovalo v dubnu t. r. velké nákladní auto pražské obce do Unterachu v Horním Rakousku. ■
Na otázku, zdali si byl vědom, co znamená hrob Neznámého vojína pro československý národ, odpověděl: *Vím, že ztělesňoval vojenskou tradici československého národa*. Vymlouvá se, že Frank a dr. Giesse sami mu nařídili, že hrob Neznámého vojína musí být odstraněn. Nemohl odporovat, jinak by se dostal do koncentračního tábora. Hrob byl roztříštěn, rakev rozřezár na a ostatky-odvezeny autem gestapa. Neví, co se s ostatky provedlo. Ví, že tím bylo ublíženo československému národu. To b y 1 v š a k čin politický. Provedení bylo hlášeno Frankovi.
Jeho poměr k primátoru dr: Klapkoví a presidiálnimu šéfovi hlavního města Prahy dr.-L. Kremličkovi byl více než napjatý. Nenáviděl je. Přišel rozkaz, že president republiky dr. Beneš musí byt zbaven čestného občanství hl. města Prahy. Dr. Kremlička ostře proti tomu vystoupil. >,Mohu si vzpomenout, ze rozkaz byl nějakým způsobem proveden* - vzpomíná si Pntz ner a poznamenal, .že politické
přesvědčení dr. Kremličky nebylo v souhlase s novými státoprávními poměry.
Dar Hitlerovi.
Pfitzner s primátorem dr-Klapkou se velmi nerad st> kaf a většinou jen korespondoval ač je dělila .vzdálenost* af kroků. Díky archiváři hlav,
Pfitzner dr. Klapkoví: »Ve fvém ídslednim rozhovoru s Vámi jsem nezanechal pochyb
bdít ostřeji nad politickými názory a děním na radnici.* Primátor Klapka odpověděl mužně: » Zastával jsem vždy zásadu spravedlnosti, af jsem měl moc v ruce čl nikoli a od této zásady neupustím!*
Pfitzner si v r. 1940 usmyslil, že Praha dá Hitlerovi odlitek sochy sv. Jiří a že ji oba, t. j. dr. Klapka a Pfitzner dodají osobně Hitlerovi. Frank zařídil ochotně vše potřebné, avšak dr. Klapka prohlásil, že do Berlína nepojede a jako důvod uvedl, že kdyby byl primátor a jeho náměstek mimo Prahu, žeby nebylo město do faře opatrováno. Pfitzner říká,, že měl pro to nepříjemnosti na nejvyšších místech, a napsal dr. Klapkoví: »Vaše cesta k Vůdci je již nežádoucí. Jedná-li se o cestu k Vůdci, nesmí být váhání a tím zvrácena hodnota té pocty!* A pražský magistrát poslal odlitek Hitlerovi poštou.
Výmluvy začínají.
Pfitzner vyzval dr. Kremlič-ku, aby ěel áo pense a pohrozil mu, že v opačném případě půjde do koncentračního tábora, Dr. Kremlička napřed nechtěl, ale pak přece jen do pense Sel, ále život si nezachránil, přisel do koncentračního tábora a tam zemřel ubitím. Ve sve korespondenci dr. Klapkoví píše Pfiľzner dále: -,Již dlouhou dobu jsem přesvědčen, ze dr. Kremlička je zralý nejen pro
a po důvodech nepátral.
Prňnátordr. Klapka bystřen 10. července 19». »°™í předcházelo: P^VÄ
zaměstnance. Když dr. rv ť ,
a  nazval  YeseucUeobccn> nu zamestnane* ^SeoD
něn*. hlásí nevinne.
Pokrájaní na str.uS
DoUouôflUÍ as strany prvé. Odstranění pomníků bylo jednou z nejhlavnějšich prací Pfitznera. Zmizely pomníky: Denisov, Svecúv, Palackého, WUsoniiv, Riegrův, Čechův a Bílkův Mojžíš před staronovou synagogou. Část z těchto soch a pomníků, jako na př. Deni-sův, byly roztaveny a o Bílkovu Mojžíši se Pťitzner vyjádřil: »Připouštím, že jsem z vlastního popudu odstranil nějakou sochu na židovský motiv.* Odstranění pomníků odůvodňuje rozkazem Goringovým.
Germanisátor Prahy
Pfitzner pronásledoval české zaměstnance hlav. města Prahy. Ovšem že popírá, že dal vrátného Benáka zatknout, nechce nic védět o smrti dr. R a i-š 1 a, ani o uvěznění dr. W e-n i g a . Českých 'zaměstnanců dal k disposici pro totální nasazení ne méně než 1 7 0 0 a v komisi, která pročesávala, jak říká, zaměstnance pražského magistrátu, neseděl ani jeden Cech. Ale když jednou Pfitzner uviděl dvojjazyčně psaný dopis stavebního referátu, řekl, že zřejmě má magistrát nadbytek sil, když páni mají dost času úřadovat dvojjazyčné. Byl to jeho návrh, aby se úřadovalo pouze německy. Svádí to sice na Franka a trval na rychlém provedení jen proto, aby Frankovi demonstroval nemožnost provedeni tohoto rozkazu. Rychlé přejmenováni ulic ovšem bylo také dílem Pfitznera, on na tom trval a ani to nezapírá.
S penězi pražské obce hospodařil Pfitzner všelijak. Obec byla donucena prodat ke své škodě pozemky pro válečné účely, byla donucena dělat nevýhodné směny, ovšěra pouze s Němci. A s peněžním hospodářstvím to nevypadalo lépe. 300 tisíc korun dal nějakému Němci z Postupimi za poradu . ve věcech sadových. 500 tisíc • korun dal Hitlerovo mládeži a 500 tisíc korun vdovo po zabitém Němci.
Na otázku, co se stane s Čechy, vyhrají-li Němci válku, odpověděl: >Není mi to známo a ani jsem o této otázce jako historik nepřemýšlel. Je mně sice známo, Že po válce měl do Čech přijít velký počet Němců, ale nevím, zda mělo být na ně pamatováno u obce.«
Svědci
Po zahájeni přelíčení vrch- s. r. dr. Kozákem navrhl prokurátor lidového soudu dr. Drábek potrestání.
žaloba navrhla 11 svědků, a to: archiváře hlav. m. Prahy prof. dr. V o j t í š k a, dr. D r n-c e, vrch. magistrátního radu C i p r a, dr. M a 11 a, šoféra J i-ranka, garážmistra Pískovce, výpravčí autobusů Václava Šroubu a řidiče Růžičku, Svobodu, Boška a Slun-k a. Obhájce ex offo dr. Hynek Sedláček navrhl 3 svědky: Němce Kolos ku, Schicke-tanze a Lerche (všichni tři ve vazbě) o tom, že obžalovaný jednal z donucení. Soud se odebral ke krátké poradě a zamítl obhájcem navrhované svědky. Obžalovaný se ovšem vinen necítí.
Dopis presidentu republiky
2. února 1936 napsal Pfitzner v časopise »Volk u. Fúhrung« článek »Eduard Beneš a otázka menšin«. Článek mu byl zabaven na čtyřech místech. Nato napsal Pfitzner panu presidentovi"!), března 1936 dopis, ve kterém si stěžuje na zabavení a mimo jiné píše: »Z toho jsem přece musel vyvodit, že zde věda a její učení již není volné a ústava jakož zásada demokracie byla na závažném bodě porušena.« Odvolává se na dějepisce Pekaře a Šustu. Dále píše: »Byl bych Vám, velevážený, pane presidente, zavázán vřelými díky, kdybyste byl náhledu, že by se Vám nezdála osobní rozmluva zbytečnou.« Odvolává se nadále na dějepisce Šustu a cituje z jeho díla závěr: že historik musí uznat pravdu a musí ji šiti spadni komu padni«. (Citováno česky.. Dopis byl psán německy.)
Vraždění českých studentů
Pfitzner nechce ani slyšet o tom, že by vůbec o studentských demonstracích něco věděl. Ačkoliv je jeho výpověď — Pfitzner vypovídá česky a jen zřídka kdv prosí soudce o dovolení, říci Část věty německy — vyvrácena výpravčím autobusu Sroubou, kterému svědku tehdy vyhrožoval, že když neobstará do půl hodiny asi 20 autobusů, že pro něj pošle — svědek užil slovo »posádku« — trvá obžalovaný na svém. Pro tuto vyhrůžku rozšířil veřejný žalobce dr. Drábek žalobu na § 5. odst. I/a presidentova dekretu (vyhrožování újmami). Podobí** Jako svědek Šroub vypovidWí svědkové Smitkb a Pískovec. Obhajoba navrhla znovu slyšení Franka, dr. Giesseho a tajemníka Pfitznerova dr. Richtera o tom, že obžalovaný 1ed«al z, neodolatelného donucení. Soua
i tento druhý návrh obhajoby zamítl a připustil pouze Čtení Frankova protokolu.
Frank se nepamatuje — to je již nacistická zvyklost při výslechu — kdo dal rozkaz na zavedení němčiny na pražském magistráte, dokonce pochybuje, že to byl Pfitzner. Snad protektor sám. A tak slouží nepřítomný Neurath znovu a znovu k tomu, aby hájil Pfitznera a Frank ovšem si přitom svou polívčičku ohřívá.
Pak přece si Pfitzner nejasně na nějaké studentské demonstrace ' vzpomíná. Nevěděl,
0 co se jedná, až když se Šoféři vrátili, dozvěděl se, oč jde. Na dotaz předsedy soudu, že přece byl tak velkým pánem a musel vědět, oč jde, odpovídá, že t a k velkým pánem nebyl. Od primátora dr. Klapky se dověděl, že bylo něko-
1 i k studentů zastřeleno. Vyslovil primátorovi soustrast. Primátor dr. Klapka otevřeně vyslovil požadavek znovuotevřeni vysokých škol. Pfitzner řekl: Tato otevřená řeč primátorova se nám nehodila. Dr. Klapka dostal proto důtku od Franka, kterou Pfitzner tlumočil.
Výpověď prof. dr. Vojtíika
Svedecká výpověď byv. archiváře hl. města Prahy prof. dr. Václava .Vojtíška byla nej větším přínosem. Zevrubně dokázal, že Pfitzner záměrně pod pláštíkem nacistické pavě-k dy germanisoval všemi prostředky nejen magistrát, ale celou    Prahu. Přejmenování ulic — Pfitzner se ovšem k tomu nepriznáva — bylo provedeno na Pfitznerúv příkaz\a záměrně  byla  volena jména ■ českou    veřejnost1 urážející. Pfitzner   nařídil   řízení listu »Anzeiger d. Hauptstadt Prag«, | který sloužil jedině, aby oslavoval Pfitznera. Články jednaly pouze o něm a vysocí nacističtí   činitelé   začali   zar it. Když víak jednou odbyl říšského protektora několika rád-ky a sám se oslavoval na celých sloupcích, bylo Ústa odzvoněno. Po 16. čísle byl za staven.
Jíž r. 1940 dal do J?^'" hl  města Prahy položku pre ívšujici 30 milionů K pro německé potřeby.
Načíst* »v záloze*
Po výpovědích ^lc**0b°c'0 ru zpravodajského o uun,^
jest,   lépe   řečeno   co y NSDAP, SdP a SA bjdo MeDJ 6 SA Standartenfuhrerem >J4 jsem byl
tvrdi Pfitzner — odročenu dncáek. .
>u