přčd lékařem; kromě tomu 440 pomôže, ktož zjeví jemu. Takéž této tvé truchlosti snad tebe nikte nezprostí, :ič jé nikomu nepovieš, ješto na svém srdečku vieš." 44S Jinoch babě otpovědě: „Tys múdrá žena, to vědě, a protož jáz, matko, tobě povědí pravdu o sobě, ač chceš mne v tom nepronésti 460 a z té truchlosti vyvěsti." „Synku, nemeškaje pověz, pomohu ti, to dobré věz." „Jest, matko, zde vdova tato. Slíbil bych to za vše zlato, 466 bych mohl toho dojiti, bych ju mohl sobě pojéti. Tu sem dávno pojéti chtěl 104 a       a v tom sem nice neprospěl.
Dával sem jéj daróv mnoho, 4so i jest mi žěl velmi toho, žeť jest mnú již pohrděla i cěle otpověděla." Vece baba: „Mně viec nclaj, milý synku, a koláč daj; 4*6 v krátkém času prídeš k tomu, budeš volen v jejé domu." „Ach, by sč to mohlo stati, chtělť bych dobrý koláč dáti." „Jedno bud vesel, synu mój, 470 již jako s niú jmáš svój pokoj." I počě baba mysliti, kak by mohla přělúditi tu čsnú vdovu, ješto bieše v svém čsnčm vdovstvě i vždy chtieše.
3X
476 I jmějéše psa malého ta baba, velmi dvorného. Toho za tři dni nekrmí, až by ten psík lačen velmi. 104b      Potom s hořčicí smie|sivši
4So chleba a psa nakrmivši,
i jide s ticm psíkem k vdově, nalezši tu chytrost sobě. Ta paniú mniec nábožničku, přije míle tu svódničku.
486 A když pospolu sediesta, rozličná slova mluviesta; a když psíka uzřě toho ta paní, ano jmu mnoho z jeho očí slez tečieše,
490 ta pani k téj babě dieše: „Pověz mi, má milá matko, toto tvé malé ščeňátko, proč pláče i szly mu teku takéž, jakž same člověku?"
4*6 Udeři sě u prsi silně i zaplaka baba pilně a řkúci: „Má dcerko milá, nikdys toho neslýchala, kaká sě hriešnici pakost
600 mně nynic stala i žalost, jéžtoť nesměji zjevili ani pro hanbu praviti. 105«       Toho sě žehnaj lč|hajúc, milá dcerko, i vstávajúc,
606 ať sě nestane v tvém rodě; nechtěj i vrahu téj škodě! By chtěla, dci, zatajiti, chtčlať bych to pověděti." „Milá matko, prav bezpečně,
6io cheuť toho tajiti věčně."
39