„Jázť sem milú dcerku jmčla,
ta mi jest nynie opsčla:
toto přede mnú ščcňátko
jest to pravé mé děťátko, sis Stalo sč tak, má dci milá:
Když sem jáz v svém kraji byla,
byla sem bohatá žena
a v tom kraji nade všč čsná.
Jmčla sem dceř velmi krásnu, 5:0 ke všemu dosti věhlasná;
ta jest svého mužč jmčla,
potom po něm ovdověla,
a pro krásu i pro sbožic
snúbiechu jé mnozi mužie. 526 Mezi těmi | jeden bieäe,
jenž dobré přátely jmieše,
ten ji najviece miloval,
mnoho dobrých darov dával.
To sě několik let dálo, 630 až sč kako hore stalo:
když sě jinoch nadějéše,
by ji pojal, cčle mnieše,
ana nemúdrá bláznice,
chticci býti čsná vdovicč, 685 otpovědě řkúci jemu:
jNechci tobě ani komu.'
An pro tu velikú milost,
ješto k niej jmčl, vstúpil v truchlost,
z truchlosti v nemoc upadl byl, 640 nemocen jsa i duše zbyl.
A proto Buóh nad ni pomstil,
že ji ve psí tvář proměnil;
i jmá tiem psem veždy býti,
nikdy ncmohúci zbyti. 6« Milá dci, sbožniť sě káži
hubenými a škodů cuzí.
í06a       Zda | jmáš kterú svú rodičku nebo kterú přietelničku, ješto s kým pomluvu jměla
550 a jím potom pohrdčla, mé dcerky zlú příhodu vieš a každéj ji taciej povieš, ať sč nedopustí toho. Ostřěz, Bože, každú toho."
655 „Hoře mně, matičko milá. Jáz sem téže učinila. Co mi tomu hoři sdicti ? Chtěl mě šlechetný pojéti jinošě přátel šlechetných,
560 dosti bohatých i dobrých. Všakť sem jáz to učinila, žeť sem o něm nerodila, an mě tak velmi miloval a drahé mi dary dával."
566 „Hoře mně s tobú, dci milá, kak si v tom zle učinila! Prizri náhle sama k sobě, toť já razi věrně tobě, a sě v tuž tvář neproměníš
67o jako má dci, jižto vidíš." | 106 b      „Kak mi, matko, býti tomu ?
Jáz hanbu nevzmluvi k němu.
By to pro mě učinila,
k němu sě o mně vzmluvila,
675 chtělať bych dar dobrý dáti, kaký by směla kázati." „Neznají ho," baba vece. Jeliž jéj včrdunk občcěj toliž teprv baba šedši
680 získa koláč na jinoši. Tak baba lstivými slovy ot jinocha i ot vdovy