má se Zena k nutí jako PtllODA ke kultuře?
clu k triviálnímu, béžnému domácímu vaření - bývají hlavními kuchaři téměř vždy muži. Takže >o (u opakuje týž model jako v oblasti socializace -Ženy uskutečňují prechod od přírody kc kultuře na nižším stupni, ale když kultura rozlišuje nižší a vyšší stupeň týchž funkcí, vyšší stupeň je vyhrazen mužům.
Zkrátka, opět se setkáváme s některými zdroji pohledu, v němž se žena ve vztahu k dichotomii příroda/kultura zdá být inlermcdiárnějši než muž. Skutečnost, že je „přirozeně" spojována s rodinným kontextem (motivovaná přirozenými laktačními funkcemi ženy) uapoinábá tomu, aby se na ni pohlíželo jako na bvtost bližší přírodě v důsledku jiiiin.ilni podstaty dítěte a konotace rodinní' skupiny jako sociální jednotky nižšího řádu vzhledem ke společnosti jako celku. Současně se yi.ik diky své socializační činnosti i lomu. že se věnuje vařeni v rodinném kontextu, jeví jako mocná sila i.ni turnilio procesu, která neustale přetváří přírodní suroviny na kulturní produkty, lun. že náleží ke kultuře, ač se zdá, že má silnější a líc/prostřednější vztahy s přírodou, je opět chápána jako bytost, která se nachází mezi těmito dvěma sférami.
.1 l\\iliiku ženv cluipunú juko psychiku bližší jinroili: Myšlenka, že žena nemá jen jiné tělo a jiné sociální místo než muž. ale ze má i jinou psychickou strukturu, je nejspornější. Tvrdím, že pravdě|M>dobně mri jinou psychickou strukturu, ale zásadné budu vycházet ze stati Nancy Chodorow (ve sborníku /mu. kulturu a s/iolrčnost), abvch nejdříve dokázala, že není třeba předpokládat, že psychická struktura ženy je vrozená; jak přesvědčivé dokazuje Chodorow. lze ji na základě faktů pravděpodobně chápat jako zkušenost univerzální socializace ženy. Jestliže ale propůjčíme empirické, téměř stoprocentní univerzalitě „fcmiiiiuní duše" určité specifické vlastnosti, zvýší tyto \la-tnosti prestiž kulturně |x>dmíněného pohledu na ženu jako bytost bližší přírodě.
Je důležité, abychom specifikovali, co považujeme /a dominantní a univerzální aspekty femininni duše. Jestliže |h>stulujcme emocionalitu nebo iracionalitu, budeme čelit tradicím v různých částech světa, v nichž jsou ženy funkčně považovány za praktičtější, pragmatičtější než muži. Zda se. že jedna významná dimenze, kterou lze pankiilturné aplikovat, je dimenze relativní konkrétnosti oproti relativní abstraktnosti: femininni osobnost má sklon zabýval se spíše konkrétními pocity, věcmi a lidmi než abstraktními jevy; tíhne k personalismii a partikularismu. Zdá se, že druhou, s ní
Sii Hltil) H. Ohimh
úzce spjatou dimenzi, je dimenze relativní subjektivit) v protikladu k relativní objektivitě: Chodorow cituje studii Itei Carlson (1971), která dochází k závěru, že „muži ztvárňuji způsob prožíváni sebe samých, jiných lidí, prostoru a času individualistický, objektivně a s odstupem, zatímco ženy ztvárňují prožitky způsobem relativně intcrpersonálním, subjektivním a bezprostředním" (ve sborníku /mu, kulturu u společnost, str. 56, citace Rei Carlson, str. 270). Ačkoliv tato i jiné studie byly vypracovány v západních společnostech, Chodorow chápe jimi zjištěné rozdíly mezi mužskou a ženskou osobnosti - tedy zhruba to. že muži jsou objektivnější a tíhnou k vytváření vztahů na základě poměrně abstraktních kategorií, a ženy jsou subjektivnější a inklinuji k vytvářeni vztahů na základě poměrně konkrétních jevů - jako .. rozdíly všeobecné a téměř univerzální" (str. 4.1).
Ale |misiiii elegantně formulovaného přis|h-vkii Nancy Chodorow s|*oči-vá v lom. že tylo rozdíly nejsou vrozené nebo geneticky naprogramované; vyplývají z téměř univerzálních rysů rodinne struktury, zejména z toho. že všeobecně ..jsou ženy v mnohem větší míře zodpovědné za ranou |iéči o dítě a (přinejmenším) za pozdější socializaci ženy" (str. 4.1). i z toho, že ..strukturální model vvchovv dítěte. upevňovaný vvchovoii k ženské a mužské roli. tyto rozdíly, replikované a reprodukované v sexuální sociologii dospělého života, vytváří" (str. 44). Chodorow tvrdí, že vzhledem k tomu, že ranou socializací chlapců i děvčat se zabývá matka, rozvijí se tak u obou ..ztotožněni" s její osobou, tj. prosazuje se ztotožnění se zevrubnými rysy její osobnosti, jejím chováním, jejími hodnotami a postoji (str. 51). Syn se však musí nakonec ztotožnit s mužskou roli. což znamená, že si musí vybudoval ztotožnění s otcem. Jelikož otec bývá téměř vždy vzdálenější než matka (jen zřídka se podílí na péči o děti a možná i většinu dne pracuje mimo domov), představuje proces ztotožněni s otcem ..ztotožnění |m>ziční", tj. ztotožněni s otcovskou roli muže. který je vnímali spiše jako soubor abstraktních elementů než jako reálný jedinec (str. 49). A jak chlapec postupně vstupuje do širšího sociálního světa, zjišťuje, že jeho život ve skutečnosti organizují abstraktnější a iinivcrzalističtější kritéria (viz Itosaldo, /mu, kulturu u s/ioliťiiosl, str. 28-29; Chodorow, str. 58), jak jsem uvedla v předchozí časti; jeho raná socializace se v něm tudíž upevňuje a připravuje ho na ten tvp zkušenosti, kterou získá jako dospělv společenský jedinec.
V mlade divkv může naopak osobní ztotožněni s matkou, utvořené v raném dětství, setrvat i v době, kdy sc dívka učí ženské roli. Jelikož v době, kdy k tomu dochází, jí bývá nejblíže nejčastéji prítomná matka, znamená
1 0 6
1 0 7