má se Zena k mu2i jako príhoda kf. kultu Re?
Sin:mu II. Oium.i;
proces osvojováni ženských rolí kontinuitu a vývoj vztahu dívky k matce a podporuje /totožněni s matkou jako jedincem; není to osvojování charakteristik zvnějšku definované role (Chodorow, str. 51). Takový vzor dívku připravuje na její sociální situaci v pozdějším životě, tato situace jej nadále upevňuje a dívka se zacloní do světa žen, který sc vyznačuje malými formálními rozdíly mezi rolemi (Kosaldo, str. 29) a který po ní v mateřství znovu vyžaduje „osohní ztotožnění" s jrjimi dětmi. A tak sc cyklus obnovuje.
Chodorow alespoň k mému ui-pokojení demonstruje, žc femininní osol>-nost, charakterizovanou personalismem a partikularismem, lze vysvětlovat jako osobnost, kterou vytvořily spíše sociostrukturálni systémy než vrozené biologické faktory. 0 této otázce není třeba dále hovořit. Ale pokud platí, že . I • -111 ■ i ■ 111 ■ 11 osobnost" je téměř univerzálním faktem, pak lze tvrdit, že její rysy možná dále přispěly k názoru, že ženy jsou jaksi méně kulturní než muži. To znamená, že ženy mají sklon vytvářet se světem vztahy, kleré může kultura chápat jako vztahy, které jsou spiše „jako příroda" - imanentní a tkvící ve věcech jako takových - než „jako kulturu", která věci tranv eeuduje a transformuje vrstvením abstraktních kategorií a neosobních hodnot. \/.tahy ženy tíhnou jako příroda k relativní bezprostřednosti, při-iiiii-ti. zatímco muž nejenže tíhne k vytváření vztahů mnohem zprostředkovanějších, ale ve skutečno-ti «i často důsledněji a pevněji než k samotným lidem a věcem vytváří vztahy ke zprostředkujícím kategoriím a formám.
Lze tedy snadno pozoroval, jak femininní osobnost značnou měrou přispěla k tomu, žc se na ženu pohlíží jako na bytost „bližší přírodě". Avšak současné nelze popřít, že ženské způsoby utváření vztahů mají v kulturním procesu mocnou a významnou úlohu. Neboť právě tak jako je relativně hc/.prostrcdní utváření vztahů v jistém smyslu na nižším stupni spektra duchovních funkcí člověka, zakotvené a spiše zacházející do podrobností než transeendujíí i a syntetizující, stoji takový způsob utváření vztahů současně i na nejvyšším stupni tohoto spektra. Vezměme v úvahu vztah mezi matkou a dítětem. Matky mají sklon oddal se svým dětem jako jedincům bez ohledu na pohlaví, věk. krásu, rodovou příbuznost nebo jiné kategorie, kleré b\ bylo možno k dítěti vztahovat. Takže jakvkoliv vztah s touto vlastností -nejen vztah matka-ditě, ale jakýkoliv druh vysoce osobni, relativně bezprostřední oddanosti - lze považovat /.a vzpouru proti kultuře a společnosti „zezdola", pokud jde o dílčí individuální oddanost v protikladu k solidaritě skupiny. Vztah matka-dítě lze však také chápat jako činitel, který ztělesňuje a syntetizuje kulturu a společnost ..seshora" v tom smyslu, že předšla-
1 0 8
vuje všeobecné lidské hodnoty, které přesahují hranice oddanosti k spéci-fickvm sociálním kategoriím. Každá společnost musí mít sociální kategorie, které transcendují osobní projevy věrnosti, ale každá společnost musí rovněž u všech svých členů pěstoval -m\-l pro svrchovanou morální jednotu, přesahující hranice těchto sociálních kategorií. Takže zdánlivě typicky ženský psychický modus, který' tíhne k přehlížení kategorií a k vyhledávání „kontaktu" (Chodorow, str. 55, podle Hakana. 1966) I jinými osoba-mi přímo a osobně, bývá současně spojován s nejvyššimi stupni kulturního procesu, i když se může z určitého hlediska jevit jako nedostatečné kulturní.
I M P L I K A C E I \ I 1 i! M ľ. I) 1 Á R \ 0 S T I
V této stati se v první řadě pokoii-íui objasnit príčiny univerzálne druhoradého statusu žen. Intelektuálně a osobné jsem cítila, že mne tento pri»-blém nesmírně provokuje: cítila jsem, žc jsem nucena se jím zabývat dříve, než provedu analýzu postaveni ženy v nějaké specifické společnosti. Místní proměnné ekonomických, ekologických, historických, politických a sociálních struktur, hodnot a světového názoru by mohly vysvětlit obměny v tom univerzálním, ale samo univerzální by vysvětlit nemohly. A jestliže jsme nechtěli přijmout ideologii biologického determinismu, pak se mi zdálo, že by sc ve vysvětlení mohlo pokročil odkazem na jiné u nive rzal ie lidské kultury. 1'rolo bvlv zevrubné rysy přístupu - i když samozřejmě ncbvlo nabídnuto specifické řešení - determinovány problémem samým a nikoliv nějakou mojí vlastní zálibou v globální abstraktní strukturální analýze.
Tvrdila jsem, že univerzální devalvováni žen by mohlo být vysvětleno předpokladem, že ženy jsou považovány za bytosti, kleré mají k přírodě blíže než muži, zatímco muži jsou jednoznačněji považováni za ty. kdo zaujímají vyšší sféru kultury. Ito/.lišováni kultury od přírody je samo o sobě produktem kultury, nejstručněji definované jako Irausi endenec přirozených daností života prostřednictvím systémů myšleni a techniky. To je samozřejmě analytická definice, já jsem se však snažila dokázat, že na určité úrovni dokáže každá kultura v té nebo oné formě Iranseeiidovat přírodu, třeba jen prováděním rituálu jako formy prosazení schopnosti člověka ovládat ty-
1 0 9