MÁ SE ŽENA K MUŽI JAKO PftíBODA KE KULTUÍIE?
to danosti. V každém případě však hlavni snahou mého příspěvku hylo ukázat, proč ženy mohou být v ncjrňznéjších světonázorech a kulturách na každém stupni složitosti neustále chápány jako bytosti, které mají k přírodě blíže než muži. Ženská fyziologie, která se musí delší dobu zabývat „lidským životem", spojení se strukturálně druhořadým rodinným kontextem, povinnost ujmout se základní funkce přetvořit děti z úrovně pouhých živočichů na kulturní bytosti, „psychika ženy", příslušně uzpůsobená k mateřským funkcím svou vlastni předchozí socializací a směřující k většímu per-sonalismu a méně zprostředkovaným způsobům utváření vztahů - všechny tyto faktory vedou k domněnce, žc žena je bezprostředněji a hlouběji zakořeněná v přírodě. Současně však její „začlenění" do kultury a její nezbytná úplná participace na ní jsou kulturou uznávány a nelze je popřít. Proto tedy zaujímá intermediární pozici mezi kulturou a přírodou.
1'odlc toho, jak je interpretována, má tato iutermediárnosl pro analýzu několik důsledků. V prvé řadě samozřejmě zodpovídá moji hlavní otázku, proč se na ženu všude pohlíží jako na podřadnější bytost; neboť i když není pokládána za přírodu jako takovou, stále je chápána jako bytost, která transcenduje přírodu méně než muž. intermediární zde jednoduše znamená „kompromisní status" v hierarchii přechodu z kultury k přírodě.
V druhé řadě může termín „intermediární" znamenat „zprostředkující", tj. takový, který má určité slučující a převodně funkce mezi přírodou a kulturou, tedy sférami, které nejsou (kulturou) chápány jako dva póly jednoho kontinua, ale jako dva světy, v nichž probíhají zásadně odlišné procesy. Ni nim n,i jednotka - a tudíž žena, která je téměř vždy považována za její hlavní představitelku - je jedním ze stěžejních kulturních činitelů v procesu přechodu ze sféry přírody do sféry kultury, zejména v souvislosti sc socializací dětí. Trvalá životnost jakékoliv kultury závisí na řádně socializova-nvch jedincích, kteří se na svět budou dívat očima své kultury a budou více či méně lnout k jejím morálním zásadám. K zajištění lakového výsledku musí být funkce rodinné jednotky pod přísným dohledem; stabilita rodinní'- jednotkv jako instituce musí bvl co možná nejméně zpochybňována. (Některé aspekty ochrany integrity a stability rodinné skupiny spatřujeme v mocných tabu proti incestu, matkovraždě, otcovražde a bralrovraždě.'') Pokud platí, žc žena je univerzálně prvotním činitelem rané socializace,
» Zdá so. že nikomu nclcii příliš" na srdci «*trovn.žda - uroblém, který by míl být zkoumán.
Sherry b. Ohtner
a žc je povazována za ztělesnění funkcí rodinné skupiny, budou se na ni vztahovat silnější omezení a zákazy, které tuto jednotku obklopují. Její (kulturně definované) intermediární postavení mezi přírodou a kulturou, její zprostředkováváni (tj. plnění prevodných funkcí) mezi přírodou a kulturou, pravděpodobně vysvitli nejen její nižší status, ale i silnější omezení jejích aktivit. Zené povolené sexuální aktivity jsou téměř v každé společnosti omezovány více než je tomu u muže, nabízí sc ji výběr z mnohem menšího počtu rolí, v daleko menší míře je jí umožněn přímý přístup do řady sociálních institucí. Hovněž je téměř univerzálně socializována tak, aby narozdíl od muže byly její postoje všeobecně konzervativnější, jejich počet omezenější a omezené sociální kontexty jejího života v dospělosti tuto situaci posilují. Sociálně podmíněný konzervativismus a tradiacionalismus v myšlení ženy je dalším - snad nejhorším a zajisté nejzákeřnějším - způsobem sociálního omezení a nepochybně souvisí s tradiční funkcí společnosti produkovat dobře socializované členy skupiny.
V poslední řadě může být důsledkem intermediární pozice ženy větší svnibolická dvojznačnost (viz také Rosaldo, Zenu, kultura u společnost). Jestliže znovu posuneme svoji představu vztahu mezi kulturou a přírodou, můžeme si v tomto případě představit mýtinku uprostřed lesa širšího systému přírody. Z tohoto hlediska je to, co se nachází mezi kulturou a přírodou, neustále na okraji mýtinv představující kulturu; a i když se tudíž může zdát, žc sféra intermediárního slojí nad, pod (a vedle) oblasti kultury, je jednoduše mimo ni a okolo ni. Konečně můžeme laké pochopit, jak určitý systém kulturního myšlení často dokáže ženě přiřknout zcela polarizované a zdánlivě protikladné významy, neboť, jak sc říká, protiklady sc přitahují. Skutečnost, že žena často představuje život i smrt, lze uvést jako nejjedno-11 u   i příklad.
Abychom získali jiný pohled na tutéž otázku, připomeňme, že psychický modus přičítaný ženám slojí na počátku i na konci škály způsobů, jimiž si člověk utváří vzlahv. v tohoto modu se projevuje sklon utvářet bezprostředněji vztahy s lidmi jako jednotlivci, a nikoliv jako představiteli lé nebo oné sociální kategorie; lze jej chápal jako způsob, který lnul tytu sociální kategorie „ignoruje" (a tudíž podvrací) nebo je „transcenduje" (a dosahuje tak vyššího stupně jejich syntézy) v závislosti na kulturou podmíněné perspektivě každého daného záměru. 1'roto můžeme snadněji vysvětlit podvratné femininni symboly (čarodějnice, uhrančivý pohled, menstruační poskvrnění, kasírující matky) a ženské symbolv transccndencc (matky ho-
1 1 0
1 11