má se Zena k muži jako piiboda ke kui.tuíie?
dokonce utlačovala, jestliže je chápe jako součást přírod). I když lze prokázat, žc tento argument má /načnou váhu, zdá sc, že celý prohlém až příliš zjednodušuje. Proto bych chtěla v následující části obhájit a rozpracovat tezi, že se „pouze" domníváme, že ženy jsou přírodě blíže než muži. To znamená, že kultura (stále poměrně jednoznačně ztotožňována s muži) sice uznává, že se ženy na jejích speciálních procesech aktivně podílejí, ale současně na ně pohlíží jako na bytosti, které jsou zakořeněny v přírodě ucho k ní bezprostředněji tíhnou.
Toto přehodnocení se může jevit jako méně významné nebo dokonce triviální, domnívám sc však, žc lépe vyjadřuje kulturní předpoklady. Kromě toho má takto formulované tvrzení několik analytických předností před zjednodušenou formulací, o čemž budu diskutovat později. Mohli bychom jen zdůraznit, že i revidovaná argumentace stále zahrnuje pankullurní devalvováni žen. protože i v případě, kdv ženv nejsou ztotožňovány s přírodou, přece jenom jsou chápány jako bytosti nižšího řádu, jako ty, které transcendují přírodu méně než muži. Dalším úkolem tétr >tati je proto zamyslet se nad otázkou, proč tomu tak je.
PROČ  SI   0   Ž E \ Ě MYSLÍME, ŽE   JE   BLÍŽE PŘÍRODĚ?
\ še samozřejmě začíná tělem a přirozenými prokreativními funkcemi, které jsou vlastní jen ženám. Pro diskusi můžeme vybrat tři roviny, v nichž má tento absolutní fyziologický fakt význam: 1) zdá se, že ženské tělo sc svými funkcemi, díky tomu, žc se více a déle zabývá „životem druhu", lokalizuje ženu blíže přírodě, zatímco mužská fyziologie skýtá muži příležitost, aby sc v mnohem větší míře zabýval projekty kultury; 2) ženské tělo a jeho funkce staví ženu do sociálních roli, které jsou v kulim mm procesu považovány /a role nižšího řádu než role určené mužům; a li) tradiční sociální role. vnucené ženě diky jejímu tělu a jeho funkcím, ve svém důsledku strukturují její psychiku, která je, stejně jako fyziologická přirozenost ženy a její sociální role, chápána jako entita více spjatá s přírodou. Budu proto hovořit o každém z uvedených aspektů zvlášť; nejdříve ukáži, jak v každém jednotlivém případě unitě faktory výrazně směřuji k tomu, aby ženu spojovaly s přírodou, pak uvedu další faktory, které demonstrují její plnou
9 8
sII lil li \ II. OltTM.Il
účast na kultuře, kombinované faktory, které ji stavějí do problematické intermediární |k>zícc. V průběhu diskuse se objasní, proč jsou muži naopak i li.ip.iiu jako méně intermediární, jako mnohem „kulturnější" než ženy. A znovu podotýkám, že sc tím zabývám jen v plánu kulturních a lidských univerzálu. Mám v úmyslu aplikovat tyto argumenty na zobecněnou kategorii lidstva; vyrůstají z lidského údělu, tak jak jej lidstvo do dnešní doby prožívalo a čelilo mu.
1. ľyziologic ženy jako bytosti bližší přinutí: Tuto část mi: argumentace poměrně citlivě, přesvědčivě a s použitím značného množství průkazného materiálu anticipovala už poměrně dávno Simone de Beauvoir (I1'").!). De Iteauvoir nově zkoumá fyziologickou stavbu, vývoj a funkce osoliv ženského pohlaví a dospívá k závěru, že „žena častěji než muž padne za oběť dni hu" (str. 00). Poukazuje na to, že mnohé významné zóny ženského těla a procesy v něm probíhající zdánlivě nemají pro zdraví a stabilitu ženy zaduv vv/nam: pokud však plni své specifické organické funkce, bývají časlo zdrojem neklidu, bolesti a nebezpečí, /.draví ženy není závislé na existenci prsů; mohou být v jakékoliv fázi jejího života odňaly. „Mnohé sekrece vaječníku funduji ve prospěch vajíčka tak. že |>odporují jeho zráni a přizpůsobuji dělohu k jeho potřebám; pokud jde o organismus jako celek, spiše přispívají k jeho nerovnováze než k jeho regulaci - žena je spíše uzpůsobena potřebám vajíčka než vlastním požadavkům" (str. 24). Menstruace bývá často nepříjemná, někdy bolestivá; často mívá negativní vliv na psychiku a v každém případě má za následek nepříjemné vykonávání očisty a odstraňování znečištěných menstruačních prostředků; a pak je tu i další prohlém. o němž se de Beauvoir nezmiňuje: v mnoha kulturách menstruace přeruší obvyklou každodenní činnost ženy a uvrhne ji do stigmatizovaného stavu, jehož důsledkem jsou různá omezení jejích činnosti a sociálních kontaktů. Vjěhotcnství je mnoho jejích vitamínů a minerálních zdrojů odčerpáváno k výživě plodu, čím jsou odčerpávány její vlastní síly a energie. A konečně samotný porod je bolestivý a nebezpečný (str. 21-27 různé/ De Beauvoir /.králka soudí, že žena „otročí lidskému druhu více než muž, že její živočišnost je očividnější" (str. IV)).
Zatímco kniha Simone de Beauvoir je ideologická, /dá se. že její průzkum ženské fyziologické situace je správný a přesný. Je prostě faktem, žc procentuálně delší časový úsek života ženv bývá pro|>orčně vělši podíl jejího lěla částečně, někdy převážně zamestnali přírodními procesy, které se
9 9