intiUaryStructures of Kinship, 1969a). Iyévi-Slrauss nejenže tvrdí, že takový protiklad existuje v každém společenském systému, ale také říká, že má vyznaní protikladu mezi přírodou a kulturou. Univerzální zákaz, incestu7 a s ním související zákon exogamic (sňatku mimo skupinu) zaručuje definitivní vyloučení „rizika, že se z biologické rodiny stane uzavřený systém; biologická skupina již nemůže stát stranou a příbuzenský svazek s jinou rodinou zajišťuje převalili sociálního nad biologickým a kulturního nad přírodním" (str. 179). A přestože ne každá kultura artikuluje radikální protiklad mezi rodinným a veřejným, lze jen stěží popřít, žc rodinné je vždy podřízeno veřejnému; rodinné jednotky jsou vzájemně spojeny ustanovenými pravidly, která jsou logicky na vyšší úrovni než jednotky samy: tak se vynořuje struktura - společnost - která je logicky na vyšší úrovni než rodinné jednotky, z nichž je utvářena.
A jelikož jsou ženy s rodinným kontextem spojovány a jsou na něj skutečně více nebo méně vázány, jsou s touto organizací nižšího sociálně-kul-turního řádu ztotožňovány. Jak se projevují důsledky léto asociace ve způsobu nazírání na ženy? Zaprvé: jestliže je kladen důraz na specificky biologickou (reprodukční) funkci rodiny, jak uvádí ve své formulaci Lčvi-Strauss, pak je rodina (a tedy žena) jednoduše ztotožňována s přírodou jako takovou v protikladu ke kultuře. To je však zjevně příliš zjednodušené; výstižněji lze problém formuloval takto: ve srovnání se vztahy mezi rodinami, které představují integrující, univerzalistický druh zájmů vyššího řádu. představuje rodina (a tudíž žena) partikulární zájmy na nižší úrovni, které vedou k roz.drohováni společnosti. Jelikož muži postrádají „přirozenou" bázi pro rodinnou orientaci (kojení, zobecněné na péči o děti), jejich sféra aktivity je definována na úrovni vztahů mezi rodinami. A proto jsou muži. v duchu uvažování daného kulturou, ..přirozenými" vlastníky náboženství, rituálu, politiky a jiných oblastí kulturního myšlení a dění, v nichž pak dochází k duchovní a sociální syntéze univerzalistických výroků. V důsledku toho jsou muži ztotožňováni s kulturou nejenom ve smyslu veškerých lid-ských výtvorů jako protikladu přírody, ale i s kulturou chápanou v zastaralém smyslu jako jemnější a důležitější aspekt lidského myšlení - umění, náboženství, právo apod.
; Na základě materiálu z Oceánie »c David M. Schneider (ústní sděleni") kloní k názoru, že labu bllln učni univerzitní. Hekněme tedy. že taliu incestu je lěiněř univerzální.
1 0 4
Zde je logika kulturou zformovaného uvažování, které zařazuje ženu do nižšího řádu kultury než muže, opět jasná a na první pohled dost přesvědčivá. Současně ale není možné odsunout ženu zcela do oblasti přírody, protože některé aspekty jejího postavení, dokonce i v kontextu rodiny, nesporně demonstrují její účast na kulturním procesu. Není samozřejmě třeba podotýkat, že s výjimkou kojení novorozenců (a umělá výživa odstraní dokonce i toto pouto) neexistuje důvod, proč by - v protikladu k otci nebo někomu jinému - měla bvt s péčí o dítě ztotožňována pouze matka. Nicméně i za předpokladu, že se jiné. praktické a emocionální důvody spiknou proti ženě, aby ji zadržely v této sféře, je možné prokázat, že se svými aktivitami v rodinném kontextu může logicky začlenit do kategorie kultury.
V prvé radě je nutno zdůraznit, že žena děti nejen krmí, ale jako opatrovnice po nich uklízí: je vlastně i první osobou, která zprostředkovává jejich ranou socializaci. To ona přetváří novorozence z pouhých biologických organismů na kulturní lidské bytosti tím. že je učí. jak se ehov.it a jak správně jednal, aby se stali plnoprávnými členy kultury. Vycháziiiic-li z těchto socializačních funkcí, žena jasně reprezentuje kulturu. Avšak téměř v každé společnosti existuje okamžik, kdy je socializace chlapců předána do rukou mužů. V jistém smyslu nejsou chlapci ještě považovaní za „skutečně" socializované jedince; jejich vstup do sféry plně lidského (sociálního, kulturního) statusu mohou zprostředkovat jen muži. Stále to vidíme i v našich školách, kde dochází k postupné inverzi v jMiměru učitelů a učitelek podle stupňů: ve školkách jsou většinou učitelky: většina univerzitních učitelů jsou muži."
Nebo se podívejme například na vařeni. V převážné většině společností je vaření ženská práce. 1'ramení to bezpochyby z praktických důvodů - jelikož žena musí zůstat doma s dítětem, hodí se, aby vykonávala práce související s domácností. Je-li však pravda, jak tvrdil (l"69h) l.évi-Strauss, žc transformace syrového na vařené může v mnoha myšlenkových systémech představovat přechod od přírody ke kultuře, pak se zde opětovně setkáváme s tím. že žena je spojována s procesem zkiillurňování, díky čemuž ji lze snadno začlenit do kategorie kultury, triumfující nad přírodou. Není však bez zajímavosti skutečnost, že pěstuje-li některá kultura (napr. Francie nebo Čína) tradici huutc cuisine - tj. tradici „opravdového" vaření v protikla-
" 1'ainatuji si, že prvního učitcle-imižc Jm měla v 5. třídě a že jsem tím byla nadaná - bylo to jakii dospělejší.
1 O 5