SEXUALITA
SEXUALITA
stačí řídit se několika jednoduchými pravidly: žena má být pasivní a nechat veškerou iniciativu na muži; muž má využít způsobu spojení, příslušného člověku; vše ostatní je výplod nezdrženlivosti a snižuje možnost oplodnění. Kromě toho jsou odchylné pozice i nebezpečné: vzbuzují Boží hněv, staví se proti přirozenému řádu (equus eroticus) a mohou nabývat forem vyloženě zrůdných (například styk typu more canino, „na psí způsob"). Podobně je tomu i s nerespektováním zakázaných období, která zprvu čítají více než dvě stě padesát dní v roce a posléze, od 11. století, kdy mizí nejdelší periody odříkání, se zkracují (s výjimkou postního období). Přetrvávají nicméně nesčetné - každý týden se opakující - výzvy ke zdrženlivosti, nemluvě o nečistém období ženy, těhotenství či pokání.
Tato častá období odříkání ostatně představují v očích teologů (pokud se vůbec tímto problémem zabývají) jediný přípustný prostředek omezování počtu dětí; jakékoli jiné antikoncepční snahy jsou podle nich smrtelným hříchem a sodomie je v rámci manželství ohavnější než v temných vodách illicitae copulae (nedovolených styků). Ještě lepší je vzájemná dohoda o zdrženlivosti jako první krok k manželské cudnosti, jež má mnoho stupňů a která, pokud je dokonale naplněna, zajistí jednou manželům účast na slávě Božích vyvolených.
Od konce 12. století se v morálce, jež ve své teoretické koncepci až doposud věnovala jen málo pozornosti realitě, objevují první trhliny. Počátek této, brzy velmi radikální, revize nutno hledat až v bojích, jež v polovině 11. století vedli stoupenci gregoriánske reformy proti nezdrženlivosti kněží a na podporu posvěcení manželského svazku; svým vstupem do této polemiky vyvolali téměř okamžitě bouřlivé reakce. Obhájci manželství pro kněze, nikolaité, namítali, že zdrženlivost je jistý druh milosti, a je riskantní nařizovat ji mužům, jejichž tělesná konstituce si občas vyžaduje pravidelné „vyčištění". Ženy a muži v mohutném kacířském hnutí naopak hlásali naprosté opovržení tělem. Ti nejradikálnější si přáli očistit svět, potlačit království zla, a proto odmítali manželství, zavrhovali rozmnožování, a někdy dokonce odmítali veškerou potravu, jež byla produktem pohlavního styku. Naprostou cudnost dodržovala jen elita Dokonalých. Všichni ti, kdo odmítali směšovat sexuální nečistotu se svátostí, činit rozdíl mezi manželstvím a konkubi-nátem nebo zúžit tělesný styk na pouhý akt rozmnožování, však naslouchali heretickým kázáním s velkými sympatiemi. Ta měla takový úspěch, že ve všech oblastech Západu zasažených reformací byli teologové nuceni své názory na manželství a sexualitu zrevidovat.
Muži z nových řádů pověřených bojem proti herezi, které byly zakládány v městském prostředí a setkávaly se tudíž s tamními problémy, se na druhé straně začali domnívat, že spáchaný hřích lze dodatečně smazat pokáním na tomto (jako Máří Magdaléna) nebo na onom světě (dotvářel se teologický systém očistce), a že spočívá mnohem více v záměru, než v aktu samém.
Tento myšlenkový proud ještě podpořily krize 14. století - zejména demografický propad, v jehož důsledku se mnozí domnívali, že je potřebnější zalidnit zemi než ráj: „Boj již neprobíhá mezi tělesnem a duchovnem, ale mezi přirozeností a tím, co jí odporuje" (G. Duby). Většina učenců se sjednotila kolem několika základních myšlenek:
1. Ti, kdo žijí ve společnosti žen a předstírají, že potlačili svou žádost, jsou pokrytci, neboť se jim nedostalo oné milosti, jíž se kněžím dostává díky svátostné povaze jejich stavu a díky níž kněží mohou odolávat moci tělesné touhy. Cudnost - a fortiori panenství - nemá valnou hodnotu, pokud není provázena jinými ctnostmi, z nichž nejvýše ceněnou je dobrovolná abstinence obou manželů.
2. Je zřejmé, že copula carnalts (tělesný styk) tvoří nezbytnou součást dokonalého manželství, neboť impotence manžela či frigidita/sterilita jeho partnerky vedou k neplodnému svazku, a že přirozené pohlavní rozmnožování je zcela právem doprovázeno rozkoší, která není nijak zavrženíhodná, pokud je uměřená.
3. Toto malé aggiornamento poměrně záhy objevuje své vlastní meze. John Bromyard ve 13. aBernardin ze Sieny v 15. století si, mezi mnoha jinými, stěžují, že (jak poznamenal ve 13. stoletíi jeden lékař) „téměř všichni muži toužípo tělesném spojení kvůli rozkoši, a nikoli v naději, že zplodí syna."
4. Nevyhnutelným průvodním jevem rehabilitace či přímo oslavy tělesné touhy je stále se zvyšující pozornost věnovaná úchylkám a nekompromisní odsuzování nepřirozených zvráceností. Sodomie (hetero- či homosexuální), spojovaná z již zmíněných důvodů s herezí, byla považovaná za zločin proti milosti, rozumu i přírodě (Albert Veliký) a za jednu z nejvážnějších (ne-li tu nejvážnější) forem chlípnosti. Homosexualita jako ta nejhorší zkaženost duše je úchylkou, kterou svatý Tomáš staví téměř na roveň kanibalismu a bestialitě; je „tak odporná a závažná", že všichni, kdo se jí dopouštějí, dostávají cejch veřejného nepřítele. Totéž platí i o masturbaci, která podle tehdejších názorů oslabuje, zženšťuje, je prvním krokem k homosexualitě a odvádí od rozmnožování.
5. Z toho důvodu přisuzovali teologové prostému smilstvu (heterosexuální, přirozený styk mezi dvěma svolnými partnery bez jakýchkoli svazků) poněkud zvláštní místo. Všichni připouštěli všudypřítomnost tohoto spojení a většina z nich také byla zajedno v tom, že v mnoha případech se jedná o omluvitelný prohřešek, zejména dopouštějí-li se ho svobodní muži s veřejnými prostitutkami.
Takové jsou tedy hlavní rysy křesťanského morálního systému, který, jak vidíme, se v průběhu tisíciletí stále proměňoval. Neboť teologie je produktem dějin, kněží nikdy neměli zcela jednotný názor a hlavně, jejich slova byla vždy odlišně přijímána, vykládána, deformována či potlačována v různých kulturních prostředích, v nichž se norma neřídila jen učením církve, ale také tíhou reality a silou zvyklostí.
Síla zvyklostí
Především nezapomínejme, že i přes teologické postoje, které sexuální práva a povinnosti rozdělovaly rovným dílem mezi muže a ženu, žily středověké společnosti ve dvojí morálce: muži se těšili veškeré volnosti, přináležející k nadřazenosti jejich pohlaví, ženám byla ukládána cudnost. Každá žena (až na nepatrné výjimky), která měla normální pohlavní styk, se vystavovala riziku logických následků: u dívek ztráty cti nebo po sobě jdoucích těhotenství a nebezpečných porodů.