sexualita
sexualita
a zvětšené pohlavní orgány samy už Jsou známkou této dědičné či získané choro- I by, která však vždy pramení ze sexuálních prohřešků. Vzpomeňme si jen na Isol- ' du, která byla za trest vydána napospas malomocnému Yvainovi a jeho kumpánům.
Avšak nebezpečí, kterého se ctihodní občané (jejichž obsese počínaje 13. stoletím jsou nám dobře známy) obávají nejvíce, představují postavy méně vzdálené » skutečnosti, zlidovělé v románech, povídkách a fraškách. V humorných báchorkách, povídkách více méně inspirovaných Boccacciem a v parodiích na dvorskou lyriku mají zákazy malou naléhavost a, co se týče sexuality, projevují autoři na-(652) prostou svobodu ve volbě tónu i situací. Nenechme se však zmást vnějším zdáním, které slouží k zamaskování skutečného stavu - totiž velmi silného podřizování normě.
Celkem vzato nebylo středověké království těla tak uniformní, strohé a potlačované, jak dříve historikové rádi tvrdili. Křesťanství skutečně ze všech myšlenkových proudů - náboženských, filozofických, vědeckých -, které je tvořily, vybudovalo antropologii trvale kulpabilizu jící tělo a chtíg, postavilo do protikladu spásu a rozkoš, aby tak mohlo lépe podřídit západní společnosti svému ideálu asketické morálky. Teologie je však částečně produktem dějin; jakkoli ve vyučované morálce nenajdeme vždy ony tři po sobě jdoucí modely definované J. Brundagem, všichni se shodují v tom, že někdy koncem 12. století došlo k zásadnímu obratu, j enž vedl nejprve k rehabilitaci přírody a posléze i těla, alespoň v manželství. Bylo by zajímavé vědět, jak jednotlivá sociální a kulturní prostředí tento obrat v negativním i pozitivním smyslu ovlivnila, a tudíž jak pozměnila i modely chování. V jakém rozsahu a podle jakého rytmu? Pozdní středověk byl svědkem častého střídání postojů, nějaký dlouhodobější vývoj je obtížné vysledovat. Šlo o rozšiřování svobod, civilizování mravů a chování? Nebo naopak o zesilování kontroly a represí ze strany církevních hodnostářů a panských úředníků? Pravděpodobně o obojí, přičemž menšinové skupiny platily krutou daň za blaho těch ostatních. Koneckonců blaho relativní, totiž v zásadě mužské, jako ostatně vše, co víme nebo tušíme o středověké sexualitě. Žena sice pro muže představuje „jeden z trumfů pro oslavu jeho já" (D. Régnier-Bohler), nicméně v tomto morálním patriarchálním a mužském světě je i základním prvkem strachu ze sebe sama.
Jacques Rossiaud
ODKAZY
I
Čarodějnictví - Dvorská láska - Hereze - Hřích - Lékařství - Mužství a ženství - Příbuzenství -Příroda - Tělo a duše
ORIENTAČNÍ BIBLIOGRAFIE
Baldwin, John W., The Language oj Sex, Bve Voices from Northern France around 1200. Lexlngton
1994. i Brundage, James A., Lato, Sex, and Christian Society in Medieval Europe, Chicago/London, 1987. i Denzler, Georg, Dějiny celibátu. Brno, 2000. i
týž, Zakázaná slast. Dva tisíce let kňsíanské sexuální morálky. Brno, 1999-Duby, Georges, Mdle Moyen Age. De ľamour et autres essais. Paris, 1988. Fabliaux ěrotiques. Paris, 1992.
Flandrin, Jean-Louis, UÉglise et le contrôle des naissances. Paris, 1970. týž, Le Sexe et VOccident, /198i/, 2. vyd. Paris, 1986. Týž, Un temps pour embrasser. Paris, 1983.
Jacquart, Danielle - Thomasset, Claude, Sexualite etsavoir medical au Moyen Áge. Paris 1985.
jeay, Madeleine, Les Évangiles des Quenouilles. Paris/Montréal, 1985.
Otis-Cour, Leah, Rozkoš a láska. Dejiny partnerských vztahů ve středověku. Praha, 2002.
Rossiaud, Jacques, La Prostitution medievale. Paris, 1988.
Roy, Bruno, VÉrotisme au Moyen Áge. Paris/Montréal, 1977-