Šimon Lomnický z Budče
KUPIDOVA STŘELA DETINSKÝ ŘÁPEK
BRNO 2000
■ätí^tm 'Qtt dar* "C
Siné s
. 5fá bugncfi $M fcipptoíjOá a potupu*
a<$ noftogtžjMKJ'et trrimf twliceroí*
atycfcwau @tt>at#c fiatmi SHáí
. lú\ttfp/& t potupe Ruffian fi»fj §anrf>n*&ť>/
£>&
^'ťi:^   «ít^:-,-V .M:   D. *C.
i
KUPIDOVA STŘELA
aneb Knížka užitečná, v níž se všeliká chlípnost a zlá bujnost těla zapovídá a potupuje, a přitom škoda, ohava i pokuta hanebného smilstva, cizoložstva (kteréž se, ach nastojte, těchto let velmi velice rozmohlo a rozvodnilo), se okazuje.
K pochvale svatého stavu manželského a k potupě rufianství hanebného aneb raději k vejstraze a napravení každého v hříších těla tápajícího.
Z smyslu starých učiteluov cirkve vybraná, Písmy svatými, příklady hojnými a historiemi předivnými stvrzena. A nyní vnově a potřebně vůbec vydaná od
Šimona Lomnického.
Vytištěná v Praze, u Jiříka Nygrina, létaM.D.XC. I
7
lostivého dobrodince a dědičného pána, na další časy v paměti lidské zůstati a tudy jako od nesmrtedlnosti zachováno býti mohlo. A protož, muoj vždycky milostivý pane, prosím Vaši Milosti se vší náležitou a poddanou uctivostí, že tuto prostou
xxvi a chatrnou práci mou, dárek papírový a knížky I skrovné, ode mne prostého Vaší Milosti poddaného ochotnou myslí a milostivě z rukou mých přijíti a pro milost jazyku a národu našeho českého, o nějž se vždycky pečovati a věrně starati ráčíte, aby také knížek pobožných nedostatku neměl, je oblíbiti a přitom mým vždycky milostivým pánem a ochráncem býti a zůstati ráčíte. A já, milostivý pane, bude-li kdy při mně taková možnost, jaká jest vůle, totiž budu-li čím podstatnějším moci k zachování Vaší Milosti jména a památky sloužiti a co více ke cti, k chvále Boží a mé milé vlasti přátelům učiniti, učiním všecko vždycky poníženě a povolně rád. S tím Pán Bůh vše|-
xxvii mohúci ráč Vaší Milosti i s Její Milosti paní, paní Polyxenou, paní mně milostivou, štěstí, zdraví a své svaté požehnání dáti a ode všeho zlého po všecky časy ostříhati, toho já Vaší Milosti věrně a poníženě nepřestávám žádati vždycky.
Datum v Ševětině na gruntech Vaší Milosti v pátek den svatého Cyriaka,14 mučedlníka Božího, vedle kalendáře napraveného, léta věku posledního M. D. XC.
Vaší Milosti poslušný a dědičný poddaný Šimon Lomnický i
22
K českému upřímnému čtenáři
Laskavý, milý čtenáři,
vůbec všickni mladí, staří, vidíte snad, co se nyní
v tomto světě děje, činí. Venus oheň roznítila
a milostí opojila všecky národy a stavy,
dáš tomu každý za pravý. Ze Vlach jiskry přiletěly
a v Čechách oheň zažžely, kterýž hoří v každém věku,
v duchovním, světském člověku, neb téměř kněží i páni
všickni Venuši poddáni, mládenci i mnozí muži,
ženy i panny jí slouží. Na vše strany zle se dělá
Kupidova jemná střela, než se kdo naděje brzce,
anť ho raní v jeho srdce, dostane těžké nemoci,
neráči-li Bůh spomoci. I Mnohý se ztřeští i zblázní,
pohrdaje Boží bázní
XXVIII
XXIX
23
XXX
a čině to, což nesluší,
ztratí tělo, milou duši. Také jeho čest i statek
přijde mu všecko na zmatek. Moc Venuše všem protivná
a věc tato velmi divná, že mnohý bude sešlý kmet,
jsa již na světě drahně let, ještě mu nedá pokoje,
musí s Venuší do boje. Mnohá též baba shrbená,
jsouc již stará, sešlá žena, předce s ní chce póhrávati,
svou rozkoš provozovati. A co pak ti lidé mladí,
dlouho se zváti nedadí, k Kupidovi do hospody
jdou, neznajíce své škody. Opojice se v rychlosti
tou Venušinou milostí, tuť páší hrozné mrzkosti
a ohavné nepravosti proti Božské velebnosti
k vuoli tělesné žádosti, I až hanba i hřích mluviti.
Musím i to oznámiti, že krev krve se dotýká,
žádný skoro nic neříká. A ty pak ženy frejovné
v milování jsou neskrovné, milují zjevně i tajně,
avšak ne všech jednostejně, neb kohož nenavidějí,
sobě hovět neumějí, rady by ho zahladily,
v suché vodě utopily.
Kohož počnou milovati,
již nevědí, kdy přestátí, byť měly trpěti škodu
na poctivosti i rodu, neupustí od milosti,
jakž vídáme toho dosti, že tak při nich Venus platí, -
až mnohá i hrdlo ztratí. ./' A nastojte, tato léta,
na vetech a k konci světa tak se hrubě ženy maří,
že se řídký rod vydaří, aby hanby netrpěly,
zmrhané v rodu neměly. I Ano i v tom sedlském lidu
není žádného poklidu, prochází hrubě lotrovstvo,
smilstvo, také cizoložstvo. I u nás, Bohu navzdory,
jest dost Sodomy, Gomory. Tuším snad také i v Praze
toho nekupují draze, začež zlou odplatu berou,
jak zasluhují tou měrou. A obrať se skoro kam chceš,
všudy tu nepravost najdeš. ! Protož vedle mé sprostnosti,
z lásky, také z horlivosti, ač jsem sám veliký hříšník,
libé Venuše milovník, však pro vejstrahu někoho,
kdož by neměl za hřích toho, sepsal jsem proti té zlosti,
všeliké těla bujnosti, tuto mou knížku kratičkou,
v smyslu i v slovích sprostníčkou.
XXXI
24
25
Ukázal jsem smilstva zlého	upřímnosti a sprostnosti.
zápověd i škodu jeho,	fNeb já, co činím z milosti,
pokuty, jaké by byly,	**             ne pro mistry bakaláře,
i cizoložstva rozdíly; 1	učené kněží, faráře,
a což hůř jest sodomský hřích,	kteří toho víc čítají,
jak jest mrzký v způsobích svých;	lepší k tomu prázdnost mají,
a co k těm hříchům vzbuzuje,	ale pro leiky, sedláky
i to se vše obsahuje.	a sobě rovné prostáky,
Zase pak na druhou stranu,	jenžto s svými nedostatky
jakou máme míť obranu	stejskají sobě, já taký.
proti tělesné bujnosti,	i             Tak abych času nemařil,
ukazuji to v krátkosti,	vždy se nětčím zaneprázdnil,
tvrdím příklady divnými,	tudy někoho napravil,
historiemi dávními	sám se také zlého zbavil
i mudrci některými,	a s svým Pánem Bohem smířil
také spisy poetskými,	a naši českou řeč šířil,
a nadto pak Boží řečí,	která jest mi přirozená,
což nám jeho Zákon svědčí.	aby nebyla soužená,
I o tom dokládám směle,	■í             ale vždy víc rozšířená
také i vlastní manželé	k cti, chvále Božího jména. 1
kdy mají hry zanechati,	Pakli se více kterému
v který čas se zdržovati,	člověku bohomyslnému
jakž smysl církve svaté jest,	dostane do rukou jeho,
to vše pro Boží chválu, čest.	přeji mu z srdce pravého,
Činím též pro napravení,	jestli co může nabyti,
kdož jsou hříchy obtížení	z této knížky pochopiti,
a hříchu za hřích nemají,	aby jí s Bohem užíval,
s tělem svým sobě stejskají.	'                sobě i jiným sprospival.
Jako i já, neb říci smím,	Nezarukuji žádného,
co mne hnete, že dobře vím. 1	ale jednohokaždého
Protož jednohokaždého,	prosím: zanech utrhání,
zvlášť mně v sprostnosti rovného,	C                 cizí práce uštípaní,
prosím, žádám s uctivostí,	alebrž máš-li dar jaký,
tuto práci mou s vděčností	pracuj a pomoz nám taký.
ode mne nyní přijměte	A dáť Pán Buoh požehnání
a nedostatky přičtěte	i                 spíš než za to pomlouvání.
26
27
A vy pak, milí Čechové,
moji milí krajanově, jenž dojdete této knížky
za malé skrovné penízky, prosím za mou práci chudou
žádejte, kdož vděční budou, ať Kristus, beránek tichý,
odpustí mi těžké hříchy a nás spolu z své milosti
obdaří věčnou radostí. Amen.
Šimon Lomnický I
Proti nevděčným a utrhavým příklad xxxv
Nějaký císař jednoho dne po polednách vypravil se na lov. I přihodilo se, když jel přes les, našel jednoho hada, kterého pastýři popadše k nějakému dřevu tuze přivázali a odešedše ho, on křičel tu hrozně. Císař slitovav se nad nim odvázal ho a chtěje ho zahříti, do klínu sobě položil. Had když se zahříl, uštknul císaře a jed svůj pustil do něho. I vetce císař: Ó nevděčný, co činíš a proč mi se za dobré zlým odplácíš? I dán hadu hlas jako oné voslici Bálamově na onen čas, kterýž promluvil takto:15
Quod nátura dědit, nemo negarepotest. Kdo co má od přirození, těžce se to při něm změní.
Ty jsi mi (prej) učinil, co na tobě bylo dobrodiní, a já jsem pak tobě se odměnil vedle mého přirození. Ty jsi ke mně hleděl všeliké vlídnosti dokázati, a já tobě tím, čím mám, musel jsem I se odplatiti. Jed tobě dávám, neb kromě jedu nic jiného xxxw nemám; a zdaž nevíš, že nepřítel člověka vždycky budu, poněvadž pro člověka trestání i zlořečení nesu? A když se oni tak mezi sebou o to dlouho hadrovali, povolán k tomu nějaký filozof, aby to mezi nimi spravedlivě rozsoudil a rozeznal. I dí on: Tyto věci (prej) toliko po zprávě vaší slyším, ale kdybych to viděl, jak jest bylo a jak se jest mezi vámi zběhlo, snadně bych to spokojil a narovnal. Protož chci, aby had zase k dřevu tak jako předešle byl přivázán a císař svoboden, teda bude vám ode
28
29
snažně se Pánu Bohu modlil, aby nevinného mládence nevinu okázati a takového podezření očistiti a vysvoboditi ho ráčil. Tedy hned veliká se bouřka strhla, hrozné hřímaní se stalo a všecky napořád blejskání zděsilo, země se tak velice třásla, nib že lidé na nohách stati nemohli, ale všickni nalpořád na zem na tváři své padali. A vtom na tu smilnou ženu a nešťastnou matku hrom udeřil, tu ji zabil a spálil. A jiní pak lidé apoštola prosili, aby se za ně Pánu Bohu pomodlil, aby tu také nezahynuli. A tak jakž to apoštol učinil, ta hrozná bouřka přestala. A vladař viděv moc Boha všemohoucího, uvěřil hned v Krista Ježíše ukřižovaného, Pána našeho, i také spolu s ním veškeren duom jeho. Protož se sluší všechněm smilnokrevníkům takové nepravosti a hříchu proklatého vystříhali, aby časné i věčné pokuty a hněvu Božího mohli ujiti. Amen.
VI.
O sodomském hanebném hříchu, kterýž jest proti přirození, nad nějž v světě žádného ohavnějšího a těžšího není, skrze kterýž se děje Pánu Bohu veliká potupa a přirozené náklonnosti přestoupení
O sodomských hříšnících I
H2a Tento hanebný proti přirození hřích proč se jmenuje sodomský, příčina toho jest tato, že měšťané Sodomy a Gomory tím hříchem zprznění byli a před Pánem Bohem všemohoucím hřešili, proňž se také i zaživa propadli. A ten hřích jest tak ohavný, že oust jej jmenujícího a uší poslouchajícího poskvrňuje, jakž svatý Augustýn toho potvrzuje, řka:282 Nade všecky hříchy nejtěžší jest hřích sodomský, pročež (prej) i němý a kteréhož jmenovati nesluší sluje. A tentýž hřích pro svou ohavnost jest jeden z těch hříchův, kteříž bez přestání k nebi volají a od Boha pomsty žádají. Máme napsáno, že řekl Pán Buoh:283 Křik sodomských a gomorských rozmohl se a hřích jejich obtížen jest náramně. A potom jako by se milý Bůh divil a pochy-
boval nad takovou nešlechetností, řka:284 Sstoupím I a pohle- 112b dím, zdali křik ten, kterýž přišel ke mně, skutkem dokonali, čili tak není, abych poznal? Jako by Pán Buoh řekl: Nezdá mi se to k víře podobné, aby lidé takovou nešlechetnost měli pácha-ti aneb aby měl takový hřích v lidském přirození nalezen býti. A chtějí i tomu doktoři svatí, že ta byla také jedna příčina, proč Kristus Pán tak dlouho se vtěliti a.na svět přijití neráčil. Jakož dí svatý Jeroným,285 že pro takový nešlechetný hřích syn Boží za mnoho časů a let odkládati ráčil vtěliti se; a na dokázaní a znamení toho všickni sodomáři že jsou zahynuli té noci, když se Kristus Pán naroditi ráčil. Pojišťuje také toho svatý Augustýn a praví takto:286 Když Bůh v těle na svět ráčil přijití, všickni nepřátelé přirození (rozuměj sodomské hříšníky) náhle zce-peněli k vyznamenání toho, aby v lidském přirození od též chvíle, jakž Kristus Pán je ráčil zvelebiti, I člověk se naroditi 113a a na sebe náše přirození přijití, nikdáž více takoví hříchové páchaní a nalezení nebyli. Čteme v Zákoně Božím,287 že lidé sodomští nejhorší byli a hříšníci před Pánem velici, jakož velikost a těžkost jejich hříchův poznati se může z pokuty, trestání a pomsty, totiž z podvrácení pěti měst. Jakž dí Reymun-dus:m že ten hřích jak jest ohavný a proklatý, porozumívá se tomu z trestání sodomských a z pokuty jich, při kteréžto pokutě aneb pomstě toho šetřiti a pozorovati sluší, kterak Pán Bůh netoliko trestal vinné, ale tak i nevinné, totiž dítky malé stáří jednoho dne, a to proto dítkám se stalo, aby dále živy jsouce, příkladu otcův svých nenásledovaly, tím hříchem též Pána Boha nehněvaly a potom tížeji zatracení nebyly. Ano, pro ten hřích sodomský i také okolní krajinu Pán Bůh pokutoval, a netoliko lidi, ale také i hovada trestal, byliny, 1 i také tu zemi zkazil, 113b podvrátil a v moře mrtvé ji obrátil, v kterémžto ani ryba, ani ptak, ani nic zůstati a dosavád živo býti nemůže. Takto o tom stojí psáno:289 Pán dštil na Sodomu a Gomoru sirou a ohněm s nebe. I podvrátil města ta i všecku vůkol krajinu, všecky obyvatele měst a všecku zelenost země. A takovou pokutou těžce ten hřích pokutován jest hned od času Abrahama až do dnešního dne, ježto mnoho časů a let již přeběhlo. Nebo od Abra-
132
133
hama až do Krista Pána bylo dva tisíce šest set sedmdesáte šest let a od narození Krista Pána již také minulo tisíc pět set devadesáte let. A tak spolu tu sumu počítajíc a složic učiní 4266 let. A ještě hle do dnešního dne ten a takový nešlechetný hřích Pán Bůh pokutuje a tresce. Protož se má každý toho hříchu velice zhroziti a nevážiti sobě hněvu Božího tak lehce. ii4a Ano, nemá člověk ani na | něj mysliti a zpomínati, chce-li se pokuty od Pána Boha uvarovati. Nebo žena Lotova, jsouc z Sodomy s dcerami a s manželem svým vyvedena, že se zpatkem ohlédla, v sloup solný jest obrácena. Tudy chtěl Pán Bůh oká-zati, kdo takový hřích má v libosti, že jest u Pána Boha v veliké ohavnosti.
Tuto by se pak o tom psáti mělo, co jest to hřích sodomský a kterak se kdy, kde, jak a od koho vykonává. Ale ostejchám se a nebudu tuto všeho psáti, toliko střídmě o některých způso-bích chci zminku učiniti, a to proto, aby ti, kdož toho ještě neznají a vědomosti žádné o tom hříchu nemají, spíše se mu, jakž vejš dotknuto, než čistotě a svaté zdrželivosti nenaučili a na tom se (zvláště stav nevinnej) neuráželi. Kdo má pak uši k slyšení, slyš. Dosti jest upřímnému a pobožnému čtenáři mínění mých slov porozuměti aneb jakž příslovně říkáme: Moud-
ii4b rému člověku nětco napolvěda, ostatku se můž vtipiti. Toto pak navrhuji a pravím, kterak (ach nastojte) ohavné nešlechetnosti smilní a chlipní lidé činí. Ó jak bezbožní oučinkové v tajných a skrytých a tmavých místech se dějí a provozují. Ach jak řídci se z nás manželé nacházejí, kteří bychom neposkvrněné lože zachovali a v tom svatém stavu manželském tak, jakž sluší a náleží, se chovali a jak místa a způsobu, tak také i času, počestnosti a řádu a jiných cirkumstancí ušetřova-li. Ale ó zlořečená chlípnosti, tak jsi již všecken svět téměř nakazila, že pohříchu sotva z tisíce jednoho stydlivého, pobožného a zdrželivého můžeme najiti manžela. Jižť se plní proroka Johele tato řeč, která se také na zhovadilé manžely obrátiti můž:290 Shnila jsou (prej) hovada v lejně svém. Protož dí jeden filozof,291 že smilníci přirovnávají se k kozlům, kte-
ii5a říž pro svou chlípnost vždycky smrdí a hnijí. I Jak by se pak
ohyzdné sodomské smilstvo velice Pánu Bohu nelíbilo a v ohyzdnosti bylo, z tohoto příkladu jedenkaždý tomu porozumí.292 V jedné krajině, kteráž slove Tyrská, bydleli lidé velmi náramně smilní, pro jejichžto nešlechetnosti a hříchy dopustil na ně Pán Buoh hrozné zemětřesení, takže se ta země otevřela a ty hanebné nešlechetníky zaživa pozřela. Když pak bylo nazejtří, někteří lidé tudy jdouce a viděvše tu vodu, kde prvé země byla, pohlídli do ní i viděli ty zlořečené a nešťastné lidi, muže i ženy nahé spolu na hromadě spojené tak ležeti, jakž tehdáž byli, když ten nešlechetný skutek činili a jsouc v tom zastižení zahynuli. A to proto Pán Buoh na ně dopustil, aby tudy i jiným hříšníkům, smilníkům, sodomářům etc. vejstrahu dal a tím okázal, že se mu velice ten hanebný hřích a taková nešlechetnost nelíbí. Ano se toho hanebného hříchu sodomlského i ďáblové ostejchají ahrozí, jakož příklad ii?b tento ukazuje.293 Žena jedna na loži svém ležíc sama s sebou sodomský hřešila i slyšela ďábla, an se jí mezi stěnami ozval a plival, řka: Pfi, pfi, pfi; čehož ona ulekši se k zpovědi běžela a přikré pokání, jinač ještě, než jí uloženo bylo, za ten hřích činila. Jiná také žena v tom hanebném hříchu umřela a pohřbena jsouc, hned té noci nějaká černá svině s sedmi prasaty kdes se tu vzala, z hrobu tělo její vyryla, oudy její všecky roztrhala a střeva porůznu žalostivě rozvláčela. Potom pak ta svině hned zmizela a veliký smrad po sobě tu zůstavila.
Nějaký též sodomář, jsa tím nešlechetným činem vinen, šedv přes zelenou louku, tráva pod jeho nohami uschla, jako by od ohně spálená byla, takže všecky šlápěje jeho bylo znáti, kterýž potom, jak nešlechetně živ byl, tak také bídně a mizerně zahynul. O tom nešlelchetném a hanebném hříchu pověděl nfia Augustýn svatý,294 že jest mnohém horší, nežli by někdo tělesně svou vlastní matku poznal, neb jest nade všecky způsoby smilstva nejtěžší. Jakž týž svatý Augustýn toho takto dotejká a svědčí:295 Jsou prej v smilstvu tito stupňové: tížeji hřeší cizoložník nežli smilník a ten, kdož maje manželku svou, když ji opouští, pojímá sobě a přebývá s jinou. Větčí též hřích jest cizoložstva se dopustiti, manželku bližního poškvrniti i s svo-
134
135
bodnou hřešiti tomu, kdo jest ženatý, nežli kdo jest svobodný, ale nade všecky hůřeji činí ti, jenž se s krevními svými smilstva dopouštějí, a i ty ještě sodomští hříšníci, kteří proti přirození hřeší, převyšují. A protož ten hřích nemá ani žádného jména vlastního, ale má sedmero přijmi, kterýmž se okazuje zlost a nešlechetnost hříchu takového. ii6b První příjmí jeho sodomský hřích, a to proto, jakž I vejš dotknuto,296 že Lot vida, an jeho sousedé, sodomští měšťané, chtěli takovou nešlechetnost s anjely, kteří v domě jeho pohostinu v způsobu mládencův byli, páchati a je poškvrniti, chtěl raději vydati dvě dcerky své, kteréž ještě muže nepoznaly, aby jich podlé libosti požívali, jen aby tak zlořečeného hříchu nečinili a se nedopouštěli. A jiný k tomu podobný příklad také vejš obšírněji položen297 o onom starci, který přijal k sobě do hospody jednoho levitu s manželkou jeho, kteréhož chtěli synové Benjaminovi poškvrniti. Ten pak starec chtěl také raději dcerku svou pannu s manželkou levitovou jim vyvěsti, aby jich ponížili, toliko aby té hanebnosti s mužem nečinili. A tak hle pravím, ten hřích proto sodomský a gomorský sluje, že obyvatelé Sodomy a Gomory jej začali, páchali a provozovali. Druhé příjmí téhož hříchu sluje hanebnost. Třetí prelína vracenost. Čtvrté nešlechetná smilnost. Páté hanebná chlípnost. Šesté mrzutá nešlechetnost. Sedmé a poslední téhož hříchu příjmí, kteréž jest nejvlastnější, totiž hřích a skutkové hanební proti přirození. O kterýchž svatý Augustýn dí:298 Hanební (přej) skutkové, kteří jsou proti přirození, jako jsou sodomských hříšníkův byli, všudy a vždycky zavržení a trestáni býti mají.
Jest pak ještě jiných takového hanebného a proklatého hříchu sedm způsobů, o nichž se teď střídmě pořád položí.
První zpuosob samého sebe poskvrnění, z kteréhožto hříchu apoštol trestal římskou obec a psal o takových, řka:299 Protož vydal je Buoh skrze žádosti srdce jejich v nečistotu, aby uvedli hanbu na svá těla vespolek. A jinde pověděl,300 že takoví molles království Božího nedojdou. Pro kterýžto hřích za-i ni) bit od Pána Boha onen I Ona, syn Judův, že símě hanebně mařil a věc hanebnou učinil.301
Druhý zpuosob téhož hříchu hanebného proti přirození jest mužského pohlaví jako ženy užívání, čehož bych rád zatajil, kdyby o tom Zákon mlčel. Neb sám Pán Bůh pod hrdlem zapovídati ráčí takové neřádné scházení, řka:302 Kterýkoli pohlaví mužského sšel by se obyčejem ženským s pohlavím mužským, oba dva hanebnost spáchali, a protož oba dva ať smrtí umrou, krev jejich budiž na ně. O kterémžto hanebném hříchu slyšte div, který se přitrefil beato Jacobo de Machia.m V městě Asculana nějaký sodomař namluvil sobě jednoho mládenecká k takovému hříchu a prsten mu za to na jeho ruku dal, kteréhož prstenu nemohl nikterak dolů z svého prstu sníti. Protož ten mládenec přiveden k jmenovanému blaženému Jacobo de Machia a s pláčem mu všecky věci vypravoval, jemužto on přepoldivně takový prsten beze vší bolesti z jeho iisa prstu sňal. A potom na kázaní přede všemi lidmi jej okázal a vzhůru v povětří nim vrhl, řka: O Deus, accipe confusio-nem fidei tuae. Vezmi pryč, ó Pane Bože (totiž tento prsten), jenž jest veliká potupa víry svaté tvé. A tak nikdá více od té doby od žádného nebyl spatřín ani nalezen.
Třetí ohavný zpuosob neb mrzkost takového oplzlého hříchu jest porušenost, totiž když žena způsobem mužským s jinou ženou hřeší, a to jest hřích proti přirození a nad předešlé způsoby těžší. Svatý Pavel o něm dotejká a žehře na něj, řka:304 Protož poddal je Buoh v žádosti ohavné, nebo ženy jejich změnily přirozený běh v ten běh, kterýž jest proti přirození.
Čtvrtý způsob téhož hříchu jest hovadnost, totiž když s němými a nerozumnými hovady děje se hanebné scházení, nad kterýžto hřích žádného těžšího není, převyšuje I jiné všecky nsb hříchy, kteří jsou proti přirození. Sám Pán Bůh takový hřích zapovídá, řka:305 S žádným hovadem nebudeš obývati, aniž se s ním poškvrníš. Žena nebudeť obývati s hovadem, aniž se s ním spojí, nebo to ohavnost hanebná jest. Nechci tuto hanby otcův svatých odkrývati a toho jistiti, jakž glosa vykládá,306 že by bratří Jozefovi, pasouce stádo, tím hříchem vinni býti měli, podlé toho Písma,307 že Jozef jsa v šestnácti letech, pasa stádo s bratřími svými, žaloval na ně otci svému pro hřích nejhorší,
136
137
leč by někdo ten hřích nejhorší nějaký jiný mínil a jinač jej nežli glosa vykládal. Zjevnéť jest pak Písmo,508 že Pán Buoh přikázal takové v zákoně, buď muž neb žena, zamordovali, tak aby krev jejich byla na ně.
Ó nastojte, kdyby hovada němá a nerozumná mluviti uměla, jistě že by k takovému hovädskému člověku takto promlu-
119a vila: Homo fa \ ctus es, sicut unus ex nobis. Ó člověče, učiněn jsi hovado, jako které z nás. Z takového hříchu hanebného a sodomského smilstva rodí se obyčejně synové zpotvořilí a bývají porodové potvorní, jakž jeden učitel píše,309 že v nějaké zemi jedna žena porodila syna, kterýž měl beraní hlavu. Item v slovanské zemi jedna mladice porodila půl člověka a půl vola. V vlaské zemi, v krajině, která slove Salerna, jedna svině když se oprasila, půl vepře a půl člověka měla. A v městě Medyolanu jednoho člověka, kterýž s hovadem obej-val, oblekše ho do kůže hovädské upálili, a minulého roku vosmdesátého devátého na Moravě v Dačicích též jednomu sodomáři tak učinili a s kravou ho upálili. V jiné opět krajině když nějaká žena porodila velmi jakous hroznou potvoru, znamenitý se strhl přival a dešť a trval za mnoho dní dotud, do-
ii9b kudž takového zpotvořillého porodu nepohřbili. V Němcích jedna koza porodila dítě, které mělo kozí nohy a ostatek těla jako jiný člověk. Našel se nějaký pastýř a bylo na něj to vskutku uznáno, že s tou kozou hanebnost smilnou páchal a s ní obejval. A co potřebí více v Němcích, v dalekých krajinách a zemích takové zpotvořilé porody vyhledavati, zdáž doma v Čechách, v naší vlasti u nás aneb blíž našich sousedů nemůžeme toho netoliko vídati, ale i rukami makati, jací přepodivní a zpotvořilí porodové častokráte z té hanebné, smilné chlípnosti a žádosti nám k vejstraze a k potupě takového proti přirození mrzutého hříchu se rodí. Ó nešlechetná vzteklosti, ó nezřízená milosti, ó hanebná stydkosti a hovädská hanebnosti! Jistě že se na takového člověka řeč královského proroka trefiti a o něm toto říci muože:310 Člověk když ve cti byl, nesro-
noa zuměl, přirovnán jest hovaldům nemoudrým a podoben učiněn jest jim.
Pátý způsob takového nešlechetného proti přirození hříchu jest nevlastnost, totiž když muž mimo přirozenou povahu s některou ženou hřeší, nezachovávaje přirozeného místa,
0 čemž svatý Augustýn mluví takto:311 Hřích, který se děje proti přirození, veliký a těžký jest s nevěstkou, ale ještě mnohém těžší a hanebnější jest s vlastní manželkou. Ó hrozná a strašlivá nešlechetnosti a hanebný hříchu a nepravosti, ó plný strachu soude Boží, kterýž máš na takové přijíti v rychlosti. Mnohé zajisté manželky, obávajíce se pohrůžek aneb bití manželuov svých, aneb když některé nětco slíbí dáti, zjednati, co by se jí líbilo a k marné pejše hodilo, teda mnohá dopustí se hovädský dotejkati a nenáležitým způsobem bude s nim obejvati. A takové ženy nejsou hodny, aby měly slouti poctivé manželky, ale nestoudné nevěstky. I
Šestý způsob téhož hříchu slove zpotvořilost, a to v tom, i2oi> když muž zachovávaje místo manželské, však nezachovává náležitého způsobu neb pořádku, kladouc se tu, kde by měla žena býti, a žena tu, kde by měl býti muž. A to jest jakás mrzutá, zpotvořilá a neslušná věc, rovně jako by kostel postaven byl na zvonici aneb některý duom obrácen byl dolů makovicí. Protož svatý Augustýn hyzdě takový neřád a převrácený pořádek, pověděl:312
Valde detestabile est mulier accincta gladio, virfuso. Velmi věc jestiť ohavná,
proklatá, také nemravná, když se žena drží meče,
muž přede a ona seče.
Ó nastojte, kolik mužů, kolik manželek takových by se našlo, že takové nešlechetné mrzkosti páší, ale snad takoví někde jsou tam daleko, za Červeným mořem, a ne v této křesťanské české zemi naší. I Mnoho jest a našlo by se sic uu
1 zde takových manželů, kteří praví, že mohou manželek svých (jako Paska kovář své zástěry) jak chtějí užívati a s nimi dělati, činiti, jak se jim koli dobře líbí. Ale v hlavu svou klamají. Neb toliko to mohou a v tom svobodu mají, co jest
138
139
náležitého, poctivého a což není přirození a rozumu odporného.
Sedmý a poslední způsob takového nešlechetného skutku jest nezpůsobnost, když kterýkoli muž buď s nevěstkou, neb manželkou hovädský, svinsky aneb raději ať dím pesky se scházejí a tudy v smilstvu větší libosti a rozkoše vyhledávají. Takové smilstvo sodomské jest velmi ohavné, nestydaté i také škodlivé. Nebo tudy překážka se děje rození dítek, buď že ženy nepočínají, anebo počnouc potracují, anebo zpotvořilé děti rodí, aneb zase v životě matek zle se skládají, těžké porody I
i2ib mívají, takže nejednou po kuších je vytrhati musejí a častokráte s oudy porušenými a nepořádnými vycházejí, aneb hned i dítky i matky bolestmi těžkými sevříni jsou, okamžení umírají. Och nastojte, kolik by se takových sodomářů našlo, že pro jich hovädskou chlípnost nevinňatka v životě matek svých hynou a že manželky jejich plod potracují aneb ani nepočínají za tou příčinou. Och nastojte, takoví hříšníci jak jsou u Pána Boha v veliké ohavnosti? Och přeběda, to jsou ty nešlechetnosti, to jsou ti hříchové a ty věci, pro něž přišel hněv Boží vedle svědectví apoštola na syny nedověry.313 Toť jest ten hřích, jenž ruší přátelství, které jest mezi Bohem a lidmi, o němž nevinný Job dí,314 že jest hřích těžký a nepravost největší, totiž ta hanebnost, kteréž ani jmenovati nesluší, vedle řeči svatého Pavla:315 Všeliká (prej) nečistota aniž buď jmenována mezi I
122a vámi, jakož sluší na svaté. Takoví zlořečení sodomáři nikdá aneb velmi zřídka napravení bývají a těžce od své zlé navyk-losti přestávají. Jako nějaký mládenec, ač se mnohokrát zpovídal toho hříchu hanebného, avšak se vždycky zase navrátil do něho. Naposledy pak, když jeho zpovědlník napomínal ho a trestal, proč se tak často v takový hanebný hřích zase navrací? slibujíc se napraviti, polepšiti, toho že nikdá nečiní. Odpověděl: Otče, nechci tě již více oklamávati a falešnými sliby a svými slovy svozovati. Nebo toto věz: Kdybych peklo hořící otevřené z jedné strany viděl a v něm ďáblů nesčíslný počet, a z druhé strany, když na mne tělestné pokušení přijde, osobu k hřešení měl, teda bych od té nešlechetnosti a navyklosti ne-
mohl přestátí, bych se pak hned měl po účinku do horoucího pekla mezi ďábly na věčné zatracení dostati. Och nastojte, jaké srdce zaltvrzené. o němž se s Jobem říci může:316 Srdce je- 122b ho zatvrzeno bude jako kámen a zkováno bude jako kovářova nákovadlna; aneb s mudrcem židovským:317 Srdce tvrdé aurpu-tilé zle se míti bude v čas nejposlednější. A netoliko v čas nej-poslednější, totiž v den příští soudu Božího, ale také i v čas nynější, za živobytí tělesného, přicházely a přijdou hrozné pokuty a pomsty na smilníky, cizoložníky a všelijaké sodoma-ře od Pána Boha všemohoucího, o čemž se již teď níže psáti bude a položí.
140
141
O pokutách a pomstách smilstva, cizoložstva a všelijakého rufianstva a sodomářství, kteréhož Pán Bůh nikdá bez pomsty neračil nechati, nýbrž vždycky pro ty a takové hříchy krajiny, země, města a osoby hrozně trestati a pokutovati ráčil I
123a 0 pokutách smilstva
Jak velice Pánu Bohu všemohoucímu skutkové těla jsou nepříjemní a všelijaká nečistota ohyzdná a v mrzkosti sodomářství proklaté, porozumívá se tomu předně z pokuty hrozné a z potopy všeho světa, kterouž Pán Buoh za prvního věku dopusti-ti a všecky lidi a všecko ptactvo, všecka zvířátka i zeměplazy a sumou všeliké stvoření, které bylo na zemi, zahladiti a vodami potopiti ráčil, krom těch málo kolikas, kteříž v korabě Nohelově zachováni jsou.318 Takový zajisté hrozný soud učinil Pán Bůh a dopustil těžkou pokutu na veškeren svět pro lidskou zlost a toho hanebného smilstva nepravost. Neb když viděl Pán Buoh, že všeliké tělo porušilo cestu svou na zemi, 123b řekl k Nohelovi:319 Konec všelikého těla I přišel přede mne, naplněná jest země nepravostí od tváří jejich a jáť je zkazím s země. I tak se stalo, že všeliké tělo, kteréž hýbalo se na zemi, ptactvo, životčichové, hovada i všeliký plaz, kterýž se plazil po zemi, všickni lidé i všeckny věci, v nichžto dýchání života bylo, zemřeli. A zahladil Bůh všeliké stvoření, kteréž bylo na zemi, od člověka až do hovada, tak zeměplazy jako ptactvo nebeské; i vyhlazení jsou z země. Ó přehrozný soude Boží, ó převelmi náramně těžká pomsta, ó přehrozná pokuta na veškeren svět pro nepravost takového hříchu přišla. Viděl by byl, muoj milý člověče, kdyby tu byl, okamžení náhle pojednou proměniti se nebe, změniti se povětří, hlučeti větry, blýskání hřímati, prů-
duchy nebeské se otevřití a vody hojné pršeti a všudy potoky téci na zemi. Byl by též viděl přestrašené lidi, zarmoucené stvoření, všecky se třásti, všecky | blednouti. Viděl by i to, kteří ma jedli, že pokrmy přežívali a požříti jich nemohli. Slyšel by byl kvíliti, plakati, naříkati muže, ženy, mládence, panny, mladé, staré, dítky i ta nemluvňátka nebožátka. Neboť všickni smrti na sebe očekávali, všickni ji před sebou viděli, a protož všickni také spolu úpěli a žalostivě volali, řkouce: Ach běda, běda, běda nám, ach ouvech nastojte, k čemu jsme přišli, ba čeho jsme, smutní hříšní, dočekali, jižť vidíme své zahynutí, že v těchto vodách ztopení budeme a konec svůj bídný vzíti musíme. A tak hle tu žádný žádnému nemohl nic prospěti, pomoci, po-litovati, ale větší žalost byla, když viděli jedni druhé z vysoká padati, tonouti, po vodě mrtvé plovati, neb se žádný nemohl nikdež schovati, nikam ujiti, poněvadž nade všecky hory prevysoké pode vším nebem voda patnácti loket vejše stala a sto padesáte dnův trvala, až bylo vlšeliké stvoření zahlazeno,320 124b a to hle všecko pro hříchy hanebného smilstva od Pána Boha bylo dopuštěno.
Též také veliká pokuta, trestaní a hněv Boží spatřiti se muože na sodomských, jakž pro vejstrahu naši v Zákoně Božím stojí poznamenáno,321 že dštil Pán na Sodomu a Gomoru sirou a ohněm z nebe a podvrátil města ta a všecku vůkol krajinu, všecky obyvatele měst a všecku zelenost země, jakž vejše připomenuto. Není také ani toho pominuto, jaká pokuta přišla pro smilstvo ajporušení jedné panny, kteráž byla dcera Lie, jménem Dýna, jížto Sychem, syn Emora Hevejského, násilí učinil. A potom synové Jakobovi pro sestru svou pomstu nad ním učinili, i s otcem jeho zamordovali ho, město zplundrovali, všecko zkazivše, což po polích i po domích bylo, a děti jejich i ženy zajali zjímané.322
Lid také izrahelský, když smillnil s dcerami moabitskými, 125a jsa skrze ně k modlářství přiveden, rozhněval se Pán Bůh na ně a rozkázal Mojžíšovi, služebníku svému, zvěšeti všecka knížata lidu na šibenici proti slunci.323 A Finees, syn Eleazarův, když uzřel, že jeden z synův izrahelských všel k nevěstce
142
143
madyanské, ano na to Mojžíš hledí i všecken lid, z horlivosti vzchopil se a vzav meč, šel za tím mužem do domu nevěstčího a probodl oba dva spolu, muže totiž i ženu, v místech roditedl-ných, a zbito tu lidu čtyrmescítma tisícův324
Pro ten a takový hřích neodpustil Pán Buoh ani Samsonovi silnému, ježto jeho narození od anjela Božího bylo zvěstováno, kterýž svou silou dovodil mnoho divného a Duch Boží často sstupoval na něho. A když se přichytil nevěstek, s nimi smilnil, potom se s nějakou Dalidou spojil, Pán Bůh ho hned i25b opustil a na něj to dopustil, | že ho ta nevěstka oklamala, v ruce nepřátelům vydala, takže o dary Boží přišel, sílu potratil, zraku pozbyl a naposledy pak zahynul.325
Oni Gabaonytští, kteří nějakému levitovi ženu smilstvem umrtvili, jakž vejše toho dotknuto, on ji rozsekal na dvanácte kusův a rozeslal ji po dvanácteru pokolení a všickni Izrahelští bojovali proti pokolení Benjaminovu pro hřích ženy. A všech synův Benjaminových zbito, onde i onde, pětmětcítma tisícův mužův válečných k boji nejhotovějších.326 A toliko kteří utečením životy své zachovali a skryli se, šest set ze všeho pokolení bylo jich zůstalo. A nadto v městech, městečkách, kteráž byla Benjaminova, cožkoli bylo od člověka až do hovada nalezeno, všecko pomordováno a prudkým ohněm spáleno.
Synové kněze Heli, Ofny a Finees, že jsou nepravosti pá-126a chali a obejvali s ženami, které ostříhali I u dveří stánku Božího, oba dva od Filištynských zbiti jsou327 a otec jejich, že je mdlé a slabě z takových nešlechetností trestal, slyše o nich takovou novinu, a k tomu že archa Boží vzata jest, upadl s stolice znak, zlomil hlavu a umřel.328
David král zdaž jest pokuty a trestání od Pána Boha ušel, když zcizoložil s Bersabe, manželkou Uriášovou?329 Neb ač se statečně a srdečně takového hříchu kál, avšak za to dosti kyselých trnek okusil a od Boha pomstu vzal.330 Děťátko, kteréž mu porodila Bersabe, někdy žena Uriášova, za něž se snažně Pánu Bohu modlil, postil se, na zemi ležel, umřelo mu.331 Amnon, syn jeho, násilí učinil Thamar, sestře své, Absolon ho zabil a sám utekl pryč do Gessur.332 A smířiv se zase s otcem
svým, lstivě chtěl ho připraviti o jeho království, zprotivil se mu, takže otec před synem utíkati musel.333 Potom pak Semei, jeden jeho poddaný, zlořečil mu a kamením házel na nělho. 126b Absolon také před vším lidem izrahelským poškvrnil ženin Davida, otce svého. A tak ani otec, ani syn pokuty neušel, neb k veliké žalosti otce, když se vojska Davidova i Absolónova v lese k boji v hromadu sešla, Absolon uvázl na dubu za vlasy a třmi kopími prohnán. A David kvílil Absolona, syna svého, a velice naříkal pro smrt jeho.334
Zdaliž i syna Davidového, Šalomúna nejmudřejšího, ženy neodvrátily od Pána Boha všemohoucího, s nimiž se spojil náramným milováním a měl sedm set manželek a tři sta ženin.335 A teprvá v starosti nakaženo srdce jeho skrze ženy, že následoval bohův cizích, a nebylo srdce jeho dokonalé s Pánem Bohem. Protož rozhněval na sebe Pána Boha, kterýž roztrhl, rozdělil království jeho a dal je jeho služebníku Jero-boamovi, jediné toliko částky zanechal synu jeho Roboamovi, a to I ještě učinil pro Davida, otce jeho, a pro město svaté Jeru- 127a zalém, kteréž Pán Bůh sobě vyvolil pro čest, chválu jména svého svatého.
Jest jiných v Zákoně Božím množství příkladův, kteřížto nám v jistotě ukazují, že Pán Buoh vždycky horlivě mstil, trestal, pokutoval smilníky, rufiany, sodomáře, cizoložníky etc. Rozličné neřesti, těžkosti, rány na ně dopouštěti a tudy bujnost lidskou zkrocovati ráčil. Jakož do dnešního dne jinač nesmejšlím, že na nás na všecky a na veškeren svět Pán Bůh všemohúci pro nic jiného takových mnohých zlých věcí, zármutků, protivenství, hladu, moru, nemocí, chudoby, nepřátel, válek, neřestí etc. dopouštěti neráči, jediné pro ten hřích a nepravost smilstva hanebného, rufianství ohyzdného a zvláště pak sodomářství proklatého. Neb to jest to ten hrozný hřích, pro nějž Pán Bůh na veškeren svět se hněvati a proň I příkře častokráte mnohé a znamenité lidi trestati a hrozně 12-b i zázračně pokutovati ráčil a tresce až posavad. Jakož se čte v englické kronice,336 že za času Saule, krále izrahelského, v Větší Britanii aneb englické zemi byl nějaký smilný král, kte-
144
145
rýž opustiv vlastní manželku svou, sodomským hříchem se poskvrňoval. Teda jednoho dne, když jel na lov, dopustil naňho Pán Bůh, že množství vlků vzteklých kdes se tu vzali, kteří se do něho úprkem dali a velmi bídně a žalostivě na drobné kusy ho roztrhali a sem i tam porůznu rozvláčeli.
Jednoho času v městě Neapolis ve Vlaších, když se zemětřesení stalo, všecko množství téhož města lidu ruce za hlavu zakládali, plakali a hlasy svými žalostivě volali, řkouce: Prop-terpeccatum sodomiae istapatimur. Pro hřích smilstva sodomského toto trpíme.
V krajině, kteráž slove Apulia, nějaký sodomář po stkvost-128a né velčeři s mládenečkem svým do lože šel, maje lampu aneb světlo noční v komoře. A hle, o půlnoci veliké množství kr-kavců černých do té komory vletělo a naňho se obořilo, ačkoli se jim dosti statečně hájil, avšak se neobránil. Neb mu oči z jeho hlavy vyklivali a tu těla jeho mrtvého a nahého zanechali a s duší se do pekla brali. Na ráno ten mládenček, jsa všecken předěšenej, co se koli tu zběhlo, všecko pořád lidem oznamoval a oči také jeho, které byly v té komoře porůznu rozmetané, jim okazoval. Když ho pak k pohrebu nésti a pocho-vati chtěli, teda tělo jeho přede všemi lidmi okamžení jako sníh před sluncem se rozpustilo a v talov se předivně obrátilo.
Jiný také smilný mládenec když umřel, byli povoláni dva kněží, aby podlé toho mrtvého těla bděli a žaltář zpívali. Teda okolo druhé hodiny na noc, uzavírané majíc všudy komory 128b dvéře, I zpívati začínali, i ukázal se mezi nimi nějaký hrubý černý pes. Divíce se tomu, kde se jest tu vzal, ven ho z toho pokoje vyhnali a tím bedlivěji dveře uzavírali a znovu opět žaltář zpívali. A hle, ten pes opět se jim ukázal. I ulekše se, znovu ho vyhnali a s velikou opět pilností dveře uzavírali. Ale hned kdes se tu vzal, jakýs jiný, ještě hroznější pes, kterýž na toho umrlce rychle vskočil, tělo jeho hltavě žral, hrozně nim třásl a ostatek odtud pryč odnesl. Oni hrůzou a strachem zoutíkali a Boží dopuštění tu býti poznali.
/"' V Římě byla jedna velmi krásná, ale chlipná žena a vší nečistoty plná, a ta blížíc se k smrti, zpovídati se svých hříchů ne-
chtěla. Protož dva dni před smrtí její dům ten, v kterémž bydlela, plný ďáblů byl. Počal se ten dům třásti, hýbati a sem i tam viklati, bylo v něm řváni, štěkání a veliký hřmot a hluk slyšeli, takže všickni I ven z toho domu museli utéci. Po dvou dnech 129a jeden duchovní a pobožný člověk sám druhý do toho domu vešel, kterýž se viklal nic jinač než jako teď lodí návodě, a nalezli tu bídnou ženu mrtvou, mrzutě na způsob míče sklíčenou a jako v klubko svinutou. Nos její byl do nečistoty vlastní vstrčen, hnáty zpátkem vyvrácený, ruce zatočený, takže jako nějaká příšera tělo její tu bylo spatříno a k vejstraze mnohým okazováno.
Až dosavád jsem připomínal, jakž nejkratčejí býti mohlo, kterak Pán Buoh smilstva, cizoložstva a jiného hanebného rufianstva a sodomářství nikdá bez pomsty a pokuty těžké nechávati neráčil, nýbrž hrozně je trestati a ty hříchy míti v veliké nenávisti, jakž se divy a zázraky některými to ukázalo. Již pak tuto měl bych a mohl bych i jinými mnohými historiemi toho dovésti, kterak staří a zvláště vrchnost, jakožto nástroj na místě I Božím, smilstvo, cizoložstvo zuřivě trestá- 129b li, ale však poněvadž v knize o správcích světských s velikou pilností a bedlivostí mnohé o tom pravdivé historie věrně jsou popsány, k té knize čtenáře odsilám.337 Nicméně některých teď kratičce dotknu. Mladé hrabě nějaké a bohaté na lov jeda, když na louce jednoho chudého sedláčka dcera trávu žala, on jí násilí učinil. Teda kníže Karel Burgundský usoudil to, že ji nejprv za manželku musil vzíti a z kurevství ji vyvešti a očistiti, a potom mu teprva rozkázal mečem hlavu stíti.
Kníže ferrarské tím způsobem jednomu hejtmanu svému učinil a dal ho oběsiti, protože s cizí manželkou svou vůli měl, podvedv ji, a ona že manželu svému, který pro nějaký mord u vězení seděl, bude moci tudy z těžkosti a z toho vězení pomoci, jestliže mu těla svého k vykonání smilné žádosti propůjčí. I Potom pak, když s ní svou vůli vykonal a k tomu dvě stě zla- 130a tých vzal, dal mu předce hlavu stíti. A ta nebohá žena všeho toho knížeti pánu svému skrze suplikací potoužila a ničehé-
146
147
hož nezatajila. A tak tudy témuž hejtmanu takovou nevěru a nepravost na jeho hlavu přivedla, že jest oběšen.
Onen Zeleucus nařídil, kdo by se cizoložstva dopustil, aby mu obě oči vyloupeny byly. A když syn jeho vlastní toho se nejprve dočinil a jedné vdově dcerku porušil, teda aby se nim žádný nevymlouval a práva toho, které sám nařídil, aby nerušil, tu milost synu svému na přímluvu knížat učinil, že dal sobě jedno voko vyloupiti a synu svému druhé. V týchž knihách o správcích světských při závěrku, mezi jinými rozličnými cizoložstva pokutami i toto se klade a připomíná,338 kterak v Tenedu i mu-130b že i ženu pro cizoložstvo mečem stínali. V Pisidě cizo I ložníky na osla vsadíce po městě k divadlu a k velikému posměchu vodili. A kdož pannu obtěžkal, tomu že po samý Kyrie, eleison všecko pryč umetli. Jakož (prej) nějaký Bibienus popadv jednoho cizoložníka u své ženy, tou měrou s ním zašel, čím hřešil a čím se těšil, že mu to všecko ukrojil. V Němcích také cizoložníky mečem trestali, cizoložnice zahrabávali, vypovídali aneb do kláštera je hnali. Ale u nás v Čechách milostivěji, které se ženy neb děvečky nechovají, když jen dítek nemordují, teda jim jako za obyčej trandy randy dávají, březovými vrchovišti od města je vyprovázejí a někdy i na cestu buštěhradskýho rázu groš, totiž cejch neb dva jim přidávají. Ač se jim i tak pro tu nepravost hrozně dere kůže, avšak se tomu ještě sotva tak odolati může.
Město Trója velmi slavné, nadmíru bohaté, není věc ne-i3ia známa, I kterak jest pro cizoložstvo z gruntu vyvráceno a zkaženo. A kolik mnoho tisícův lidu, slavných králů, osvícených knížat, udatných reků pro jednu vohyzdu, či jsem měl říci pro jednu krásnou ženu Helenu, zmordováno a pobito. Jakož téhož města na oželení tito veršové jsou složení:339
Vae tibi, Troia, peris, iam non mihi, Troia, videris, iamiam bobus erispasena, lustra feris. Causa rei talis, meretrixfuit exitialis, foemina fatalis,foemina foeta malis. Padlas, Trója, běda tobě, již nejsi podobná k sobě.
Již tu bude pastvu míti
dobytek a zvěř se kryti. Příčina, proč jsi zkažená,
kurva jedna, zhoubci žena, žena nešťastná osudem
toho hle zlého původem.
Při dobývání pak téhož města Troje, když král Agamenon s jinými Řeky a knížaty mnoho let válku vedl, teda manželka jeho I Clytemnestra, v nebytí a v nepřítomnosti jeho doma, vy- 13 ih stoupila mu z věrnosti manželské a s nějakým Aegistem dosti lehkého rodu se seznámila a s nim cizoložila, takže i mezi sebou plod měli a jednu dceru jménem Erigonu zplodili. Po dobytí pak a zkažení města Trója král Agamenon z té vojny šťastně a ve zdraví do svého království se zase navrátil. Ale hned první noci manželka jeho s tím svým souložníkem a cizoložníkem Aegistem jednala, že ho zrádně na lůžku jeho, kdež odpočíval, zamordoval. A pohřbivše ho, málo po kolikas dnech Clytemnestra Aegista za manžela sobě pojala a království svého králem a pánem ho učinila. Měl pak Agamenon s touž manželkou svou jednoho syna jménem Oresta, kterýž ještě ten čas let dospělých neměl. A toho král Talcibius, příbuzný jeho, obávaje se, aby ho Aegistits oukladně o hrdlo nepřipravil, tajně vzal, v svou I ochranu přijal a potom ho k Idumeneovi, krá- 132a li kreténskemu, spolukrevnímu příteli, odeslal. Protož Orestech, když dorostl a ve dvacíti čtyřech letech byl, od krále Idu-menea s velikou slávou a poctivostí na rytířství pasován. Po vykonání toho žádal uctivě krále Idumenea, poněvadž čas i věk k tomu již táhne a slouží, aby ho do vlasti jeho propustil i také lidem svým pomoc mu učinil, tak aby království a dědictví svého dosáhnouti a hanebného cizoložstva své matky a zvlášt mordu otce svého milého pomstiti mohl. Jemužto on rád v takové jeho slušné žádosti a potřebě povolil a veliké množství válečného lidu, statečných jonaků, zkušených vojáků, do jeho vlasti s nim vypravil. K čemuž se také přičinil král Forensis s svým lidem, že jsou velmi brzy k městu Mecenáš
148
149
přitáhli a je velikou mocí a sílou oblehli. Vzal pak Orestes od B2b bohův takovou odpolvěd, aby bezpečně proti Aegistovi se vypravil, že se mu vítězství půjčuje, však na ten způsob a konec věc bohům příjemnou aby učinil a nad matkou svá on sám vlastníma svýma rukama hodnou aby vykonal pomstu. Teda Clytemnestra v témž městě byla obležená, ale Aegista tam nebylo. Neb pro retuňk města a obhájení sebe a svého království hledal pomoci, kterak by mohl nepřátelům svým se opří-ti, je zahnati a přemoci. Orestes pak dal na něj všudy osaditi a po něm špeh míti, kterou by se koli cestou navracoval, aby ho hned jali a svázaného a živého mu dodali. Zatím pak k témuž městu dal ve dne i v noci šturmovati, takže měšťané takové síle odepříti nemohouce, patnáctý den svého obležení přestali odpírati a město od vojska Orestova vzato. I všed Orestes do města s velkou sílou lidu svého, osadil stráž všudy i33a na branách, aby žádný z města u! jiti ani do města vjíti nemohl, a sám rychle k královskému někdy otce svého milého palácu pospíšil a tu tehdáž Clytemnestru, matku svou nešťastnou, kterouž v veliké nenávisti měl, našel a hned ji jiti ä clo bezpečného vězení vsaditi rozkázal, i všecky ty puntovníky, kteří krále, pána svého Agamenona, otce Orestova, zamordo-vati usilovali, povolovali aneb toho odboje a zprotivení původcové byli. Toho také dne, když Aegistus k retování města pospíchal, s lidem svým upadl a přišel v ruce těm, kteří na něj očekávali. I obořivše se na naň a přemohše ho i s lidem jeho, všecky pomordovaíi, Aegista jali a svázavše mu ruce opak, před Oresta ho přivedli.
Na druhý den rozkázal Clytemnestru, matku svou, do naha svléci, ruce jí svázati a tak nahou čistova niti před sebe přivés-ti, proti níž Orestes s nahým mečem s horlivostí hned zchopil B3b se a polvstal a prsy její vlastníma rukama jí uřezal a mečem svým ji roubal, ukrutně zranil, až ji tu hned na tom místě zabil. Potom pak tak mrtvou a nahou za město po zemi vyvlicti, psům a ptákům k snědení ji zanechati rozkázal. Protož tak dlouho tam nepohřbená zůstala, dokudž psi a ptáci všeho těla jejího neroznesli a nesnědli a kromě samých kostí nic tu ji-
ného nenechali a nezůstavili. Aegista pak také nahého kázal všudy po všem městě koňmi smejkati a potom na šibenici ho oběsiti.
Tuto žalostivou a hroznou historii proto jsem chtěl tuto připomenouti, aby všem známo bylo, kterak to ohavné smilstvo a cizoložstvo ani za pohanův nikdá bez hrozné pomsty a těžké pokuty nebývalo, ale vždycky svou hodnou pokutu s sebou neslo. Jakož opět i kterak manžel manželku svou za pronevěření a vystoupení z manželstva trestal, teď jinou historii a příklad položím: 1340
Byl nějaký kníže, kterýž měl největší rozkoš v provozová- i34a ní myslivosti. I přihodilo se jednou, když na lovu byl, náhodou nějaký kupec touž cestou za nim jel. A vida, že to kníže jest krásné, osobné, drahými šaty oděné, pomyslil v srdci svém: Ó můj milý Bože, jak jest tobě tento člověk mnoho dlužen. Nebo hle vidím, jest krásný, udatný, spanilý a všecken líbezný a nadto všickni služebníci jeho poctivým rouchem odění. To mysle sám v sobě, přitočil se k jednomu služebníku knížetcímu a řekl mu: Nejmilejší, prosím vás, povězte mi, kdo jest pán váš? Odpověděl ten služebník: Pán muoj jest pán mnohých zemí, možný, bohatý velmi i na zlatě, stříbře a má hojnost čeledi. Dí kupec: Och jak velmi mnoho pán váš, pověděti mohu, za takové dary povinen Pánu Bohu, nebo krásný jest a rozumím, že i moudrý jest a vznešený mezi všemi, jako jsem snad jaklživ kdy kterého člověka viděl na zemi. i34b Slyše to ten služebník, nemeškal těch všech slov tajně a po-šepmo knížeti, pánu svému, donesti, a kterak kupec o něm vysoce smejšlí, oznámiti. Že se pak k hodině večerní nachylovalo, kníže se domu navrátiti maje, žádal toho kupce, aby s ním k němu jel a u něho přes tu noc pozůstal. I nesměje kupec slušné knížetcí žádosti oslyšeti, učinil tak a s knížetem do města jel. Když pak na zámek knížetci přijeli, spatřil tu te-prva kupec tak mnoho bohatství, statku, zboží a jiných věcí drahých, k tomu pěkných pokojů zlatem malovaných, že se tomu dosti nadiviti nemohl. A když hodina večeře byla, kníže toho kupce vedle své manželky za stolem posadil. Kupec
150
151
vida kněžnu velmi pěknou, krásnou a nadmíru ozdobnou, opět na srdci svém pomyslil a sám v sobě řekl: Můj milý Bo-
i35a že, toto kníže vidím, že všeho dobrého dosti I má, tuším, nač jen pomyslí a čeho srdce jeho žádá, ženu má pěknou, dcery krásné, syny spanilé, mnohou a správnou čeládku a sumou všeho bez nedostatku. Vtom přineseno jídlo, pokrmové ou-pravní a v lebce jednoho umrlce, což bylo pokrmův, ti byli před kněžnu a před něho předložení, jiným pak služebníkům na mísách stříbrných jídlo se nosilo a posluhováno bylo. Teda kupec uzřev hlavu umrlčí před sebou, pohnula se střeva v něm, byl již jiné mysli a takto řekl v srdci svém: Běda mně, jakouž mi to dávají stravu, bojím se, že já zde dnes ztratím svou hlavu. Kněžna ho pak, jak mohla, vždy těšila. Po večeři pak veden do komory poctivé a tam měl lože pěkně ustlané, drahými kortynami obestřené, a v témž pokoji stála a rozsvícená byla světla veliká. Vešedv pak na lože, služebníci po něm dveře dobře uzavírali a kupce samotného
135b tam nechali. I | pohleděv do kouta, kdež světlo stálo, uzřel dva člověky mrtvé za ramena tu viseti, z čehož bázeň nesne-sitedlná ho podjala tak velmi, že nemohl tu celou noc usnou-ti a spáti, obávaje se, že podlé těch viselců do rána bude viseti. Když pak nazejtří bylo, kníže rozkázal kupce před sebe povolali a přivesti, řka k němu: Nejmilejší, medle pověz, kterak se tobě u mě líbí. Dí kupec: Milostivý kníže, všecky věci dobře by se mi líbily, kromě toho, že se mi v hlavě umrlčí jidlo dávalo a posluhovalo. Nemohu vypraviti, jakou jsem velikou z toho ošklivost měl a nakrátce nic jsem jisti nemohl. Též také na loži svém se položiv, dva mládence visící v koutě komory jsem viděl, z čehož mne strach obklíčil tak velmi, že jsem všecko spaní potratil. A protož pro lásku Boží prosím, račte mi jen toho dopustiti odsud ve zdraví odjíti.
136a I dí kníže: Nejmilejší, jakožs viděl manželku mou I dosti krásnou a před ní hlavu umrlčí s pokrmy postavenou, příčina toho jest tato. Ten zajisté, čí ta hlava byla, byl nějaký vejvoda urozený a vznešený, kterýž mé manželky k smilstvu požádal, nestydatě na ni pohleděv, a já jsem postihl je spolu hřešiti
a hanebně cizoložiti. I popadv meč svůj, učinil jsem nad nim tu pomstu a sťal jsem z něho hlavu. A protož na znamení stydlivosti a pokuty mé ženě na každý den tu hlavu okazuji, před ni ji kladu a s pokrmy postavuji, aby sobě k paměti přivedla hřích svůj, kterého se dopustila, a tím jsouci napomenuta, podruhé takového hanebného skutku nečinila a cizoložstva se varovala. Že pak toho.mrtvého vejvody syn zabil bez viny ty dva mládence, které jsi v té komoře viděl viseti, protož já na každý den těla jich navštěvuji a tím sebe vzbuzuji, abych horlivější byl té jejich nevinné krve pomstiti. Když pak sobě sám I cizoložstvo manželky mé a smrt těch ne- 136b vinných mládencův k paměti přivozuji, pozapomínám štěstí svého a všeho veselí mého a radosti tím sobě jako pouskrov-ňuji a hned nakrátce toť povědíti mohu, že nijakž vesel býti nemohu. Protož, nejmilejší, odejdi v pokoji a od týž chvíle život žádného člověka po povrchním způsobu nesuď, doka-vádž plněji, zdali by ho také co jiného hnětlo, tobě známo a zjeveno nebude. Kupec požehnav knížete, po svém handli a kupectví se obrátil, jsa vděčen, že odtud pěkně a ve zdraví vyšel a že jen hlavy své neztratil. Dále chci i tento příklad sem položití, kterak cizoložstva ani ta nerozumná hovada a litá zvěř nechce neb nemůže trpěti, o tom dám tento příklad:341 Byl nějaký král, ten v své oboře pod zámkem měl lva s lvicí a levharta, kterážto zvířata velmi velice miloval a častokráte po nich, co kdy dělají, patřil. I Jednoho pak času, když 137a lev přítomný nebyl a po lovu svém šel, lvice s levhartem se pojímala a cizoložila. Aby pak lev smradu a prku toho necítil a při ní cizoložstva neznamenal, měla lvice obyčej, že se vždycky v jakés studánce, kteráž tu blízko od královského hradu byla, umyla. Král pak to často, co lvice činí, vídaje, jednou když s levhartem se pojímala, aby se nemohla umyti, rozkázal tu studánku přikryti. A vtom lev přiběhl, smrad cizoložstva ucítil, hněval se a řval a jako nějaký soudce, když někdo jest ortelován, zuřivě se měl a lvici přede všemi na kusy roztrhal. Tento příklad může duchovně rozumín býti, a to takto: Král jest Buoh, otec nebeský, lev ten Pán náš Ježíš
152
153
Kristus (totižto lev z pokolení Juda), lvice jest duše jedno-hokaždého člověka, levhart ďábel jest. Která duše skrze hří-i37b chy s nim zcizoloží, k té studnici, totiž k svaté zpovědi, I když běží, bývá očištěna a zachována. Ale když již přestane se očišťovati a zpovídati, pomsty Kristovy neuchází, na zahynutí věčné přichází, kteréhož nás Pán Bůh pro své milosrdenství uchovati rač. A protož, ó nejmilejší bratří, tovaryši, přátelé a sousedé, ano všickni věrní křesťané a zvlášť milí mládenci, utíkajte toho zlořečeného hříchu smilstva a cizoložstva příkladem onoho šlechetného mládence Jozefa, kterýžto než by se s svou paní cizoložstva dopustil, raději dal se žalařovati a chtěl mnoho zlého trpěti a podstoupiti.342 A Pán Buoh mu ze všeho (kterýž svých nikdá neopouští) ráčil pomoci a slavného na této zemi ho učiniti a v nebi pak ráčí ho věčně oslaviti. Ženy také a poctivé panny, máte utěšený příklad na oné ženě svaté Zuzaně, kterážto také chtěla raději umříti, lehkost a hanbu před lidmi trpěti nežli se před Pausa nem Bohem svým I hříchu a takové nešlechetnosti dopusti-ti.343 Máme také ještě i jiné příklady svaté zdrželivosti na svatém Benediktu a svatém Františku, kteřížto aby pokušení těla přemoci mohli, v trní, v bodláčí až do krve se váleli, a tím smilného ducha od sebe zapuzovali. O Lucretii pak římské a o jiných těch příkladů, poněvadž vůbec známí jsou, chtě, dobrovolně jsem pominul. Ale o Scipionovi, knížeti římském, tuto mlčeti a toho ještě slušně zatajiti nemohu,344 kterak on, když byl v sedmescítma letech stáří, přemohl Kar-taginenské a nad Afrikou vítězství obdržel, pročež i Africa-nus nazván jest. Mezi pak jinými vězni byla mu přivedená jedna velmi krásná a urozená panna, kteroužto kdyby byl chtěl, mohl ji ponížiti a s ní kratochvíle poměti a pohrati, vedle onoho přísloví:345 Optimus est ludus ludere cum virgi-nenudus. I
U8b Česky nechci toho vykládati, aby někteří mládenci aneb panny nenaučili se tak spolu pohrávati. Ta pak panna byla zasnoubená a za manželku zamluvená jednomu urozenému mládenci a měla se zaň vdávati. Teda Scipio, povolav k sobě té
panny rodičů i ženicha, bez porušení jim ji propustil, a což jsou mu zlata za vyplacení její dávali, to k věnu jejímu přidal a všecko jim zas navrátil. Takovou zdrželivost cizí národové když při něm shledali, dobrovolně římskému panování se poddávali. Nadto my pak více pro tu vlast svrchní nebeskou máme zdrželiví býti, abychom mohli ne římského panování, ale nebeského kralování s.svatými Božími v nebeském království dojiti. Amen. I
154
155
skoro od zadného jsem za to nepoznal a za své dedyka-ci, tak jest již veliká nevděčnost k věcem pobožným lidská, ani téměř kocourovi nohavic bych nezjednal. A kdyby pomoci a nákladu impressorského impressora mého pana a přítele milého nebylo, již bych dávno od takové své práce přestal. A třebas nechť toho zkusí, kdo chtí, kromě dobré pověsti a památky budoucí od dobrých dobrého jména, za to sobě málo co jiného koupí."60
„Jako i já ten jsem sám, kdyby mne byli z mládí rodičové a učitelové moji lépe trestali, vůle mi nedali, byli by ze mne nětco lepšího, než jsem neničky, udělali."61
„SLOVA LETÍ Z UST, MIMO UŠI ŠUST. PÍSMO PAK PSANÉ VĚČNĚ ZŮSTANE..."
Kupidova střela a Dětinský řápek nejsou originálním uměleckým dílem v moderním slova smyslu: Lomnický po vzoru středověkých autorit i soudobých spisovatelů mravněvýchovné prózy převážně kompiluje a adaptuje.
(Originalitu naopak musíme hledat ve výběru a způsobu zpracování zvolené látky a výsledném tvaru, postaveném na vyváženém poměru exempel a mravněvýchov-ných a náboženských autorských komentářů i didaktické a zábavné složky, vkládání veršovaných pasáží, orientaci na světské prostředí a postavy, funkčním užívání slov z různých vrstev národního jazyka. Lomnický jako by předznamenal tematicky, funkčně i kompozičně normalizovaný žánr tištěného kázání, který se v 17. a zejména 18. století stane dominantním žánrem celé české prózy.^ Ostatně pobělohorská literatura Lomnického akceptovala — ať už v rámci homiletiky, nebo knížek lidového čtení.63 (A rané obrození jeho texty zbavovalo jazykové expresivity podobně jako texty barokní.64)
Zda a jak vstoupí Lomnický do kontextu literatury na sklonku tisíciletí, je na čtenáři.
1 Z básně, kterou Jan Neruda publikoval r. 1858 v almanachu Máj. Citováno podle: Jan Neruda, Básně I. Praha 1951, s. 119.
2 Josef Svátek: Šimon Lomnický z Budce, jeho věk a literární působení. ČČM 1860, s. 336-363.
3 Šimon Lomnický z Budce, Kupidova střela. Ed. Antonín Dolenský, Praha 1921. (Editor však vydal text jazykově nesystematicky modernizovaný, navíc některá místa četl chybně a některá dokonce vypustil.)
4 Emil Pražák, Šimon Ptocheus Lomnický a otázka jeho zjevu. Rkp. 1950.
5 Emil Pražák, 0 mravně výchovné próze Šimona Lomnického. Příspěvky k dějinám starší české literatury, Praha 1958, s. 205-213; Emil Pražák, Je Šimon Lomnický autorem hanopisu Exekuce z roku 1621? Listy filologické 1957, s. 104-106; Emil Pražák, Šimon Lomnický z Budce. Lexikon české literatury 2/11, Praha 1993, s. 1214--1216.
6 Petr Voit, Šimon Lomnický z Budce a exempla v kontextu jeho mravněvýchovné prózy. Praha 1991.
7 Anežka Vidmanová-Schmidtová, Burleyovy životy starých filozofů a jejich české překlady. Praha 1962, s. 82-97. (Autorka zkoumá na textu konkrétního titulu Lomnického jako překladatele.)
8 Miluše Frolíková, Šimon Lomnický z Budce. Jihočeský sborník historický 1963, č. 3-4, s. 97-109. (Autorka shrnuje základní fakta z Lomnického života a přikládá bibliografický soupis jeho děl.)
9 Milan Kopecký, Vývoj a smysl humanistické dramatiky. České humanistické drama, Praha 1986, s. 7-24. (Vedle studie přináší kniha také edici Lomnického Komedie aneb Hry kratičké-s. 171-196.) Dramatické tvorbě Šimona Lomnického se věnovala také Jitka Brabcová, Několik poznámek k dramatické tvorbě Šimona Lomnického z Budce. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada hudebněvěd-ná, Brno 1982, č. 17, s. 61-72.
10 Alexandr Stich se v rukopisné studii věnuje motivickému rozboru Kupidovy střely.
11 Např. Milan Kopecký ve vysokoškolských skriptech (Milan Kopecký, Jiří Hošna, Přehled dějin starší české literatury II, Praha 1989, s. 79) mylně označuje Lomnického prozaický překlad Burleyova Filo-zofského života za veršovaný, ačkoli je starý tisk běžně dostupný a dokonce zpracovaný Anežkou Vidmanovou v odborné stati (Vidmanová--Schmidtová 1962, s. 82-97).
12 Josef Vašica, České literární baroko, Praha 1938; Vilém Bitnar, Zrození barokového básníka, Praha 1940.
13 Voit 1991, s. 81-84.
14 Václav Černý, Až do předsíně nebes. Praha 1996, s. 268. (Černý píše, že Lomnický je „nebarokní svou tvůrčí povahou", že spolu s Dačic-kým jsou „typičtí veršotepci vžité renesančně humanistické tradice věku
460
461
předchozího".) Alexandr Stich vidí v doslovu naopak Lomnického jako „jev pro nastupující baroko tak podstatný" (s. 426-427).
15 Podrobnější biografické údaje o Lomnickém: Pražák 1950; Pražák 1993; Frolíková 1963; Rukověť humanistického básnictví lil, Praha 1969, s. 208.
16 František Mareš, Šimon Lomnický z Budce v archivu Třeboňském. ČČM 1908, s. 265-271.
17 Anna Kubíková, Epizoda ze života Šimona Lomnického z Budce. Výběr z prací členů historického klubu v Českých Budějovicích 1990, s. 51-53.
18 Erb je reprodukován v naší edici v úvodu Dětinského řápku. Citováno podle: Frolíková 1963, s. 101.
19 Rukověť humanistického básnictví III, Praha 1969, s. 208.
20 Pražák 1957; Frolíková 1963, s. 106, pozn. 36.
21 Jaroslav Vlček, Dějiny české literatury. Praha 1940, s. 565-568.
22 Jan Herben, Národní hrdina český. Čas 1907, č. 211, s. 2-3.
23 Pražák 1950.
24 Vlček 1940, s. 567.
25 Sloveso se v jeho okolí vžilo. Václav Břežan, rožmberský archivář a knihovník, napsal r. 1600: „Šimon Lomnický z Budce také svými bystrými dvorskými verši při téže svatbě zašimonil a pány hosty (...) obveselil." (Jaroslav Pánek, Životy posledních Rožmberků. Praha 1985, s. 552. Citováno podle Kubíková 1990, s. 53, pozn. 1.)
26 Vlček 1940, s. 566. Seriózně se Lomnického tvorbě dedikační věnoval Petr Voit (Prology a epilogy v díle Šimona Lomnického z Budce. Česká bibliografie 1988, s. 112-147). Zajímavé jsou také dopisy, které psal Lomnický soběslavským konšelům v r. 1580 a 1612 (J. V. Rozum, Dva listy Šimona Lomnického z Budce. Lumír 1854, s. 855-856).
27 Dětinský řápek, s. 388.
28 Zdeňka Tichá, Cesta starší české literatury. Praha 1985, s. 222.
29 Citováno podle: Tichá 1985, s. 222-223.
30 Pražák 1993, s. 1215. Jak upozorňuje Frolíková 1963, s. 99, pozn. 8, kancionál má i regionální význam, neboť obsahuje písně věnované význačným jihočeským osobám a městům.
31 Vychází — a to hned dvakrát — i v době pobělohorské: 1642 a 1669.
32 1. vyd. 1586, 2. přeprac. vyd. 1597, 3. přeprac. vyd. 1794 (Krátké naučení mladému hospodáři..., ed. V. M. Kramerius). Více viz Petr Voit, Instrukcí hospodáři mladému Šimona Lomnického z Budce. Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků SK ČSR 4/1, Praha 1987, s. 5-32.
33 Češkův výbor vycházející z Petrarkova spisu De remediis utriusque fortunae vyšel v Plzni 1529 a dočkal se dvou vydání v 16. století a dalších v letech 1786,1844 a 1982.
34 Kupidova střela, s. 27.
35 Zřejmě 1595 (1617), známa však pouze z opisu z r. 1707. Edice: Kopecký 1986, s. 171-197. M. Kopecký též upozornil na její vazbu ke starší literární produkci (na jedné straně k předhusitské Hře veselé Magdalény, na druhé k Hájkově kronice, z níž si Lomnický půjčuje jména čtyř záporných postav — Hněvsy, Štyrsy, Kumana a Tumana). Na okraj upozorňujeme na scény ochutnávání piva a posuzování jeho kvality, které mohou přímo reflektovat Lomnického zkušenosti ať už jako správce pivovaru, nebo majitele zájezdního hostince.
36 Pád světa (1587) je znám pouze zprostředkovaně, dosud nebyl objeven žádný exemplář. Celý cyklus monograficky zpracoval a včlenil do kontextu dobové literatury a její žánrové struktury Petr Voit (Voit 1991).
37 Dětinský řápek, s. 339.
38 Frantova práva a další dobové satiry byly nově vydány např. ve svazku Frantové a grobiáni. Ed. Jaroslav Kolár, Praha 1959 a Frantova práva a jiné kratochvíle. Ed. Jaroslav Kolár, 1977.
39 Kupidova střela, s. 139.
40 Vysvětlivky KS č. 140, 337, 338.
41 Vysvětlivky KS č. 364. (Dobřenského knížka se věnuje podobně jako Kupidova střela smilstvu a cizoložstvu a má i podobné vnitřní členění: 1. Chvála a důstojenství manželského stavu, 2. Mrzkosti a těžkosti cizoložstva, 3. Příčiny cizoložstva, 4. Obrana manželů proti pokušení.)
42 Vysvětlivky ke KS č. 193, 501, 508, DR č. 226, 227.
43 Vysvětlivky KS č. 70.
44 Voit 1991, s. 77.
45 Další prameny exempel Kupidovy střely a Dětinského řápku viz Vysvětlivky.
46 Kupidova střela, s. 159-160; Olomoucké povídky. Ed. Eduard Petrů. Praha 1957, č. 35.
47 Pražák 1958, s. 210 - tam také ukázka latinského textu a jeho českého překladu; Voit 1991, s. 15. (Neplatí to však pro drobné latinské citáty, které Lomnický důsledně překládá ve verších a často značně volně.)
48 Kupidova střela, s. 59-60.
49 Voit 1991, s. 94-128.
50 Př. Jiří Pavlík, Praha 2000, s. 90.
51 Podobně se podařilo lokalizovat ještě další exempla — viz Vysvětlivky KS č. 105, 107, 349, 418, 458, 459.
52 Kupidova střela, s. 29-30, Dětinský řápek, s. 240-242.
53 Kupidova střela, s. 42-52.
54 Kupidova střela, s. 112.
55 Dětinský řápek, s. 274.
56 Kupidova střela, s. 148
57 Dětinský řápek, s. 367-368.
462
463
53 Kupidova střela, s. 202. OBSAH
59 Dětinský řápek, s. 361.
60 Dětinský řápek, s. 360-361.
61 Dětinský řápek, s. 319. {
62 S některými postilografy — např. Damascenem Markem (Trojí chléb nebeský pro lačný lid český, 1728) — má dokonce společné i zaměření na nižší vrstvy a jejich mentalitu.
63 Voit 1991, s. 83.
64 Voit 1991, s. 84.
KUPIDOVA STŘELA
In Cupídinis pharetram SIMONIS LOMNICENI hexametrum Thomae M/í/s senioris Lymusaei 8 Amor Cupidineus 9
Vilém z Rožmberka a na Českém Krumlově, pán a vladař domu rožmberského, rytíř tovaryšstva Zlatého rouna etc, nejvyšší purkrabě Království českého 13
Arma illustrís ac magnífici D. D. VILHELMI URSINI a Rosis etc. 15
Dedicatoría. Vysoce urozenému pánu panu Vilémovi
z Rožmberka a na Českém Krumlově, pánu a vladaři
slavného domu rožmberského, Jeho Milosti Císařské
tajné radě, rytíři tovaryšstva Zlatého rouna
a nejvyššímu purkrabí Království českého, pánu mému
dědičnému a milostivému, jeho milosti 17
K českému upřímnému čtenáři 23
Proti nevděčným a utrhavým příklad 29
Pořádek aneb rozdělení knížky této, o čem se v ní
píše 31
Začíná se knížka o všeliké chlípnosti a zlé bujnosti těla, totiž smilstva mrzutého, a předně tuto se položí o veliké potupě a škodě, kteráž pochází z něho 33
465