JIŘÍ HANZAL
Cikání na Moravě v 15. až 18. století
Dějiny etnika na okraji společnosti
KNIŽNICE
D É J í M
[A  SOU ČASNOSTI]
212
Textové přílohy
Návrh kanovníka Říkovského z roku 1783"
Patriotische Betrachtung über die mährische[n] Zigeiner. Nebst einem Vorschlag, wie solche gesitet (sie) und für den-Staat nützlich könnten gebildet werden.-1
Videns autem turbas misertus est eis,
quia erant vexatae, et jacentes sicut oves non habentes pastorem.
Math: 9.36.
I.
Ehe ich zu meinem Vorhaben schreite, ist es erforderlich eine kürze Beschreibung von den unter den (sie) Namen Zigeuner hier zu Lande bekannten Volke vorauszuschicken. Diese besondere oder besser zu sagen ausgeartete Gattung der Menschen soll seinem Vorgeben nach aus Egypten gekommen seie (sie). (Ich wollte sie lieber aus Scythien, der allerwil-desten Landschaft von der ganzen Weit herleiten.) Sie kamen erstlich den 7ten April 1427 voller Aberglauben und Wahrsagereien nach Paris. Ihre Anzahl samt Weibern und Kindern-erstreckte sich auf 120, deren einige beritten, die meisten aber zu Fusse waren. Mehr als diese geringe Zahl ist von den 1200, die aus ihren (sie)Vaterland ausgewandert waren, nicht übrig geblieben, sondern durch die lange und beschwehrliche Reise aufgerieben worden.
Ihre gewöhnliche unrühmliche Lebensart machte, dass sie kurze Zeit nach ihrer Ankunft den dam[a]hligen Erzbischof von Paris wider sich aufbrachten, und dieser sie aus seiner ganzen Diecese vertreiben liess. Nachdeme sie sich aber nach der Hand stets mehr und mehr ausgebreitet, wurden sie in Orleans im Jahre 1560 des Landes verwiesen. Im Jahre 1549 hat sie Ferdinand der V. aus Spanien und Brabandt, Carl der IX. im Jahre 1561 aus dem ganz Franckreich und die vereinigte (sie) Niederlande aus ihren Gebiete verbannet. Ja nicht einmal wolte sie Bajazet dulden. Nachdeme sie sich also durch Aberglauben und Dieberei bei allen Nationen verhaßt gemacht, haben sie sich endlich in Hungarn an der Donau niedergelassen, von wann sie sich nach und nach in Mähren eingeschlichen, wo sie auch leider! (sie) hie und da Schutz gefunden haben.
II.
Aus der kurtzen Geschichte des schwärmenden Volks kann man leicht Schlüssen, dass es einen traurigen Auftritt mache, auch ungemein auffallend seie, wenn man in einen (sie) wohl eingerichteten Lande Leute (wel-
che aus moralischen und politischen Ursachen aus andern Ländern vertrieben worden, und itzt nur aus hin und her zerstreiten Haufen bestehen) erblicket, welche eine dem menschlichen Geschlecht unanständige von alten Sitten ererbte Lebensart unveränderlich beibehalten und dabei die hohe Stimmung eines vernünftigen Geschöpfs gänzlich verkennen, da sie keine beständige Wohnplätze haben, sondern dieselben von Zeit zu Zeit noth-gedrungen verändern, und hierdurch die öffentliche[n] Strassen mit ihren (sie) fürchtlichen Ansehen schüchtern und unruhig machen. Die Innwoh-ner aber, wo sie ihr Lager öfters hinter einen Zaun aufschlagen, durch ihre unanständige Kleidungsart, auch fast ganz entbläste (sie) Leiber ärgern, an einen Gottesdienst nicht denken, die guten Sitten des gemeinen Volks durch Wahrsagereien und schändliches Leben verderben, und damit die einfältigefn] Leute zu Aberglauben verleiten, oder mit gestohlenen Lebensmitteln den Hunger stillen, ihre Weibe und Mägden von Haus zu Haus bettlen, auch die ärgerlichsten Zotten (paupertas meretrix) von ruchlosen Pöbel mit sich treiben lassen. Folglich aufgeklärten Durchreisenden die unvortheilhafte Meinung von ganzen Land beibringen, als wäre die ganze Landschaft mit dergleichen sittenlosen Gesindel von Unmenschen angefüllet. Und da dieselbe[n], ungeachet sie sich zur katholischen Religion bekennen, als Vagabundi nullius parochiae sind, dabei aber Winter und Sommer in Feld ohne Ordnung kampiren, kann man eben nicht wissen, ob sie an Sonn- und gebothenen Feiertagen dem Gottesdienst behörig beiwohnen, ob die Verheuratheten auch nach dem christlichen Gebrauch in facie ecclesiae getrauet sind, ob nicht ein impedimentum dirimens unter ihnen obwaltet, weil sie allezeit untereinander heurathen, oder ob ihre neugebohrne Kinder die heilige Tauf empfangen haben, endlich ob sie auch in der christlichen Lehre behörig unterrichtet sind. Alles dieses ist altioris indaginis. Und wenn dieses erheblich genug sein sollte, so weis ich hievon nichts mehr zu sagen, als nur dies, da ich nehmlich jüngsthin einen frommen und gelehrten Pfarrer besuchte, und unterwegs diese elende Leute wie eine Heerde Schwarzviehs nechts (sie) der Strassen liegend angetrofn (sie), haben wir ihre klägliche Umstände innigst beherziget. Unter andere[m] versicherte er mich (sie), daß Brüder kein Bedenken tragen, mit ihren leiblichen Schwestern Blutschande zu treiben; ein ganz neuer Beweis ihrer viehischen Lebensart und höchsten Gottlosigkeit, wor-durch der Zorn Gottes sich über das ganze Land ergüssen kann.
III.
Aus diesen (sie) allen erhellet ganz klar, daß diese Menschenklasse der Religion nachtheilig, und zur grössten Unehr sei, weil diese Leute selbst gar nicht gesittet und noch über das die guten Sitten der besseren Einwohner verderben. Dem Staat sind sie ebenfalls schädlich und gefährlich, anerwogen sie das Land mit Diebereien belästigen und die Strasse unsicher machen, ja gar zur Kriegszeit kann dieses liederliche Gesindl das größte Unheil anrichten, denn, da diese Leute in der äussersten Armuth schmachten und daher nichts zu verlieren haben, anbei alle Wege und
]
Schluche im Land aufs genaueste kennen, auch dem Vaterland abgeneigt sind, weil man sie nirgents gern sieht und aufnimt, sondern von weiten Thier und Thor vor ihnen verschlisset. So ist leicht zu ermessen, dass sich dieses Gesindl zum Feind schlagen, ihm als Ausspäher dienen, ja sogar ihn durch verdeckte Wege führen würde, um mit ihm rauben und blindem (plündern - J. H.) zu können, wozu sie von Jugend auf nur gar zu geneigt, auch zimlich listig und kriegerisch sind, dieserwegen reipublicae interest a nauci hominibus purgari. Widrigenfals könnten diese sein wollende Aegyptier bei ihrer alljährlicher Vermehrung unsern (sie) Vaterland mit der Zeit einigermassen so bedenklich werden, wie ehemals das Volk Israel dem König Pharao in Aegypten, oder aber es könnte sie wohl gar gleich ihren ungarischen Brüdern die kanibalische Lust Menschen zu fressen anwandlen. Es sind zwar vor vielen Jahren Patenten ergangen, kraft welchen den Zigeunern ernstgemessenst verbothen wird im Lande herumzustreichen, aber diesem ungeachtet sieht man selbe von Zeit zu Zeit bald an diesen, bald an jenen Ort, weil auch der Hunger den Wolf aus dem Gehölze treibt, und wenngleich sie sich in ihren alten Wohnungen einschräncke-ten, würden sie andurch gesitteter, dem Staat nützlicher und für sich selbst glücklicher sein. Keineswegs, zumahlen diese erbarmenswürdige Leute keine Aecker, keine Gärten und nicht einmahl Häuser haben, woher sollen sie den leben, sie müssen also nothgedrungen die Patenten samt denen Gräntzen übertretten, auch theils ihrer alten Gewohnheit nach durch Stehlen, theils mit Betteln, Zoten reisen (sie) und Wahrsagereien ihr elendes Leben durchbringen.
IV.
Nun entstehet die Frag, wie selbe gesittet, dem Staat nützlich und für sich selbst glücklich zu bilden wären, anbei aber auch wie diesen äusserst armen Leuten eine standhafte Wahrnung zu verschafen wäre; meine unmasgebige Antwort ist folgende:
- Erstens wären sie im ganzen Land genau zu konskribieren.
- Zweitens nachdem ihre Anzahl verzeichnet, ihnen unbewohnte Plätze anzuweisen.
- Drittens in jeder Kolonie einem jeden Hausvater einen gewissen Strich zu einem Hausgarten und Aecker von etlichen Metzen mit allen zum Ackerbau gehörigen Utensilien und Vieh, wie nicht minder die erste Aussaat unentgeltlich einzuräumen. Bevor sie sich aber Häuser erbauet, worzu ihnen das Baumateriale gratis abzureichen wäre, könnten sie sich mitler-weile mit Baracken ganz wohl behelfen, unter welchen sie ohnehin Winter-und Sommerzeit von Kindheit zu wohnen gewöhnet sind. Um aber je eher je besser von dieser Landplag befreuet zu werden, so könnte ganz Mähren, nicht allein den Clerum ausgenommen, in Sachen pro fundo instruendo einen Beitrag leisten. Und ich zweifle nicht, dass meine Landesleute so viel Religionseifer besitzen, ganz willig alles beizutragen, um diese elende Leute zeitlich und ewig glücklich zu machen, und damit sie der heiligen Religion und dem Staat ferners nicht nachtheilig sein möchten.
- Viertens wäre bei jeder Kolonie ein frommer und eifriger Seelsorger anzustellen, welcher ihre[r] Sprach wohl kündig sein möchte. Ihre Kinder aber wären mittels eines Schulmeisters zum Lesenlernen anzuhalten, und solchergestalten wurden (sie) sie nach und nach gesitteter. Auch ihre hohe Bestimmung theils aus dem mündlichen Wort Gottes, theils durch öfteres Lesen des Normalkatechismus und anderer geistlichen Büchern kennenlernen, alles dieses aber wäre aus den Religionsfundo zu bestreitten.
V.
Um sie aber auch dem Staat nützlich zu machen, theils durch ihre Handarbeit, theils auch von ihnen unter einst anzuhörende Abgaben, so wäre erforderlich ihnen hinlängliche Arbeit und Verdinst (sie) zu verschaffen. Die angemessenste Arbeit für sie ist das Schmiedenhandwerk, welches sie alle ganz wohl verstehen und fast alle überhaupt treiben.
Darum wären sie an einem schifreichen Fluss, oder an eine[r] Kameri-alstrasse in Ungarn (wo sie länger als die Schwaben dauern würden) zu radiciren, damit man ihnen das rohe Materiále mit geringen Unkosten liefern und wieder das verarbeitete Eisen auf die nämliche leichte Art weiter all' in grosso cum foenore nautico absetzen könnte. Die grobe Arbeit in Eisen wäre in folgenden Artikeln, als nämlich: Ketten, Feuerhacken, An-cker, Pflugeisen, Nagel, von der grössten Sorte Grabscheid, Heugabel etc. etc. Auf diese Weise wären also die Männer hinlänglich beschäftiget, ohne ť Noth zu haben, gefährliche Landstreicher abzugeben, oder gar aus Noth
zu rauben. Die Weiber hätten nicht minder mit ihrer Wirtschaft genug zu schafen, wie in gleichen ihre Kinder, da die Mädeln der Mutter im Hauswesen an die Hand zu gehen, die Söhne aber dem Vater in der Werkstatt die Hand zu biethen, sich gewöhnten, und also möchte einmahl dieses Scythische Gesindl und ihre viehische Lebensart ein Ende nehmen. Duas gentes odit anima mea. spricht Jesus Sirach an 50. Kapitel 27. Vers.31 Tertia autem non est gens quam oderim ... Stultus populus qui habitat in Sichi-mis: dieses kann man mit Recht von den Zigeunervolk sagen. Non est ; gens sed colluvies impiorum gentis nomine indigna. so lautet die Para-
phrasis über den angeführten Text. Man könnte noch bei ummehro in unseren Staaten von allen Seiten ausgebreiteten Seehandl einen andern I Gebrauch von den jungen ledigen Leuten machen, und zwar Madrosen aus
I ihnen ... ressen(?), weilen sie ausserordentlich Hitz und Kälte vertragen
ä können und also eine dauerhafte Gesundheit genüssen, ohne dem Skorbut
j unterworfen zu sein, welches vorzüglich auf der See nöthig ist, anbei ver-
i stehen sie sich ganz wohl auf das Schwimmen. Auch dieses ist in vielen
j Gelegenheiten nützlich.
I VI.
I Wohlan, meine liebe, von (sie) Hunger und Frost schmachtende, von
der hohen Bestimmung der Menschen nicht unterrichtete, von jederman herabscheuete Leute, was soll ich euch aus menschlicher Brüderschaft für
einen Rath ertheilen, zumahlen ihr die nämliche unsterbliche und des ewigen Lebens würdige Seele in euren, obzwar von Luft und Sonne, Staub und Rauch schwarzen Körpern traget, wie die grössten Haupter dieser Welt. Ite ad Joseph et quidquid ipse vobis dixerit facite Gen. 41 v. 55. Gehet zu diesen (sie) apostolischen Monarchen, was verweilet ihr? Ex mora damnum, gehet dann, ich will euch mit dieser kurzen Schrift vorgehen und für euch das Wort führen, in der gäntzlichen Zuversicht, dass sobald Joseph der Weise euern so wahre als klägliche Umstände in Erfahrung bringen wird, er durch seine schieinige kluge Anstalten euch die Menschlichkeit einflössen, christliche Sitten beibringen, und die nöthige Nahrung wird zufliessen lassen, und somit werdet ihr gesittet, dem Staat nützlich, und für euch selbst und eure Nachkommenschaft glücklich, die öfentliche Sicherheit aber hergestellet und die guten Sitten noch besser als bisher geschehen, in Mähren aufrecht erhalten werden. Joseph der II [wird] aber zu seiner weit und breit ertönenden Rühm der Menschenliebe einen neuen Zuwachs erhalten.
Maximorum et mediocrium et parvulorum nobis cura est, et nihil est tale, quod a nostra sollicitudine removeamus. Novella 15 in epilogo.
Rudolf Rzikowsky von Dobrschnitz, canonicus.
Preklad do češtiny (Jiří Hanzal):
Vlastenecká úvaha o moravských Cikánech, včetně návrhu, jak by meh být umravněni a užitečně vzděláni pro stát
Kdy i viděl zástupy, bylo mu jich líto,
protože byli vysíleni a skleslí jako ovce bez pastýře
Matouš 9.364'
i.
Než přikročím ke svému záměru, je potřeba předeslat krátký popis lidu známého zde v zemi pod jménem Cikání. Tento zvláštní nebo lépe řečeno zvrhlý druh lidí měl přijít podle svého tvrzení z Egypta. (Já bych je raději odvodil ze Skytska, nejdivočejšího kraje na celém světě.) Přišli poprvé 7. dubna 1427 plni pověr a věštění do Paříže. Jejich počet obnášel včetně žen a dětí 120, z nichž někteří byli na koních, většina ale pěšky. Více než tento nízký počet nezbyl z těch 1200, kteří se vystěhovali ze své vlasti, nýbrž byli vyhlazeni dlouhou a svízelnou cestou.
Jejich obvyklý neslavný způsob života zapříčinil, že krátkou dobu po svém příchodu si proti sobě popudili tehdejšího pařížského arcibiskupa
a tento je nechal vyhnat z celé své diecéze. Poté co se ale později stále více a více rozšiřovali, byli v Orleansu v roce 1560 vypovězeni ze země. V roce 1549 je vypověděl Ferdinand V. ze Španělska a Brabantska, Karel IX. v roce 1561 z celé Francie a Spojené Nizozemí ze svého území. Dokonce ani Bajazet je nechtěl trpět. Poté co je všechny národy začaly nenávidět kvůli pověrám a zlodějství, usadili se konečně v Uhrách na Dunaji, odkud se postupně vkradli na Moravu, kde také bohužel! porůznu našli ochranu.
II.
Z přehledu dějin tohoto toulajícího se lidu se může lehko usoudit, že je neobyčejně nápadné a činí také smutný dojem, když člověk spatří v dobře spravované zemi lidi, kteří z morálních a politických důvodů byli vyhnáni z jiných zemí a nyní pozůstávají jen ze sem a tam rozptýlených tlup, které neměnné podržují ze starých zvyků zděděný způsob života, který je pro lidské pokolení neslušný a přitom zcela zneuznávají vyšší poslání rozumného tvora. Protože nemají žádná stálá bydliště, nýbrž je čas od času přinuceni nouzí změní, zneklidňují svým strašlivým zjevem veřejné cesty. Tam, kde často rozbíjí svůj tábor za plotem, zlobí ale obyvatele svým neslušným oblečením či téměř zcela obnaženými těly. Nemyslí na bohoslužby, kazí dobré mravy obecného lidu věštěním a hanebným životem a tím svádějí prostoduché lidi k pověrám, nebo utišují hlad ukradenými potravinami; jejich dívky žebrají dům od domu. Nechají také sebou táhnout nejhorší nevěstky z bezbožné lůzy. Dále vnukají dobře informovaným projíždějícím nepříznivý dojem, jakoby byla celá země naplněna takovou nemravnou sebrankou nelidí. A že nehledě k tomu, že se hlásí ke katolickému náboženství, nepatří jako tuláci k žádné farnosti, přitom ale v zimě i v létě táboří bez pořádku na poli, nelze vědět, zda o nedělích a přikázaných svátcích řádně navštěvují bohoslužby, zda oddaní jsou také podle křesťanského obyčeje církevně sezdáni, zda nic nebrání sňatkům mezi nimi, protože se stále mezi sebou žení, nebo zda jejich novorozené děti byly pokřtěny, konečně zda jsou patřičně vzděláni v křesťanské nauce. Všechno toto by mělo být prozkoumáno vyššími instancemi. Pokud to vůbec stojí za zmínku, tak k tomu dokážu říct pouze toto: nedávno jsem navštívil zbožného a učeného faráře a cestou jsme zastihli tyto ubohé lidi ležet vedle cest jako stádo divokých vepřů. Litovali jsme jejich žalostných poměrů. Farář mě mimo jiné ujišťoval, že bratří se nerozpakují páchat krvesmilství se svými rodnými sestrami, zcela nový důkaz jejich zvířecího způsobu života a nejvyšší bezbožnosti, v následku čehož může boží hněv postihnout celou zemi.
III.
Z toho všeho zcela jasně vyplývá, že tato skupina lidí je náboženství k neprospěchu a největší hanbě, protože tito lidé sami nejsou vůbec mravní a ještě nadto kazí dobré mravy lepších obyvatel. Státu jsou rovněž škodliví a nebezpeční, vzhledem k tomu, že obtěžují zemi zlodějstvím a činí cesty nejistými. Ba dokonce ve válce může tato darebná sebranka způsobit největší neštěstí, protože tito lidé strádají v krajní chudobě, a proto nemají
co ztratit, přitom ale znají co nejpřesněji všechny cesty a úkryty v zemi. Také nejsou nakloněni vlasti, protože nejsou nikde rádi viděni a přijímáni, nýbrž zdaleka se před nimi zavírají dveře; takže je lehko zvážit, že by se tato sebranka přidala k nepříteli, sloužila by mu jako vyzvedači, ba dokonce by ho vedla skrytými cestami, aby s ním loupila a plenila, k čemuž mají od mládí sklony; také jsou dosti lstiví a bojovní. Proto je povinností státu osvobodit se od těchto ničemných lidí. Jinak by se mohli stát tito rádoby Egypťané při jejich každoročním množení naší vlasti časem tak na pováženou, jako kdysi lid Israel králi faraónovi v Egyptě, nebo by dokonce mohli stejně jako jejich uherští bratři dostat kanibalskou chuť žrát lidi. Před mnoha lety byly sice vydány patenty co nejvážněji zakazující Cikánům potulovat se v zemi, ale bez ohledu na to jsou viděni brzy na tom, brzy na onom místě, protože také hlad vyhání vlka z lesa. A i kdyby se uskrovnili ve svých starých bydlištích, byli by kvůli tomu mravnější, prospěšnější pro stát a oni sami šťastnější? V žádném případě, poněvadž tito politováníhodní lidé nemají žádná pole, žádné zahrady natož domy, z čeho mají tedy žít, musí tedy donuceni nouzí přestupovat patenty. Také protloukají svůj ubohý život podle svých starých zvyklostí krádežemi, zčásti žebrotou, necudnostmi a věštěním.
IV.
Nyní se nastoluje otázka, jak by měli být umravněni, učiněni státu prospěšnými a oni sami šťastnými, přitom ale také jak by těmto krajně chudým lidem mělo být uděleno stálé varování; moje nezávazná odpověď je následující:
- Za prvé by měli být v celé zemi přesně sepsáni.
- Za druhé: poté, co je zaznamenán jejich počet, vykázat jim neobydlená místa.
- Za třetí: v každé kolonii poskytnout každému hospodáři bezplatně jistý kus půdy na zřízení zahrady a pole o několika měřících se vším nářadím patřícím k obdělávání půdy a dobytek, jakož i první osivo. Než si ale postaví domy, k čemuž by jim měl být poskytnut zdarma stavební materiál, mohli by si zatím docela dobře vypomoci baráky, pod kterými jsou stejně zvyklí od dětství v zimě i v létě bydlet. Abychom ale byli, čím dříve tím lépe, osvobozeni od této metly země, mohla by celá Morava, nevyjímaje ani duchovenstvo, poskytnout příspěvek pro zřízení základu. A já nepochybuji o tom, že moji krajané mají tolik náboženské horlivosti, aby zcela ochotně vším přispěli, aby tito ubozí lidé byli brzy a věčně učiněni šťastnými a aby v budoucnu nebyli škodliví svatému náboženství a státu.
- Za čtvrté by měl být v každé kolonii ustanoven zbožný a horlivý duchovní, který by měl ovládat jejich řeč. Jejich děti by ale měly být přidrženy učitelem k učení čtení a tímto způsobem by se stali postupně vzdělanějšími. Také by měli poznat vyšší poslání zčásti z mluveného slova božího, zčásti častějším čtením katechismu a jiných duchovních knih; toto vše by mělo být hrazeno z náboženského fondu.
Aby byli učiněni státu prospěšnými, zčásti jejich rukodělnými výrobky, zčásti také dávkami, které lze jednou od nich očekávat, bylo by třeba jim obstarat dostatek práce a výdělku. Nejpřiměřenější prací je pro ně kovářské řemeslo, kterému všichni dobře rozumějí a vůbec všichni provozují. Proto by měli být usazeni na nějaké splavné řece nebo na komorní silnici v Uhrách (kde by vydrželi déle než Švábi), aby jim mohly být dodávány s nízkými náklady suroviny a opět zpracované železo by mohlo být odbyto dále ve velkém lodní cestou. Hrubá práce v železe by sestávala z následujících výrobků: řetězů, pohrabáčů, kotev, radlic, hřebíků, z větších druhů rýče, vidlí na seno atd. atd. Tímto způsobem by tedy byli muži dostatečně zaměstnáni, aniž by měli nutkání stát se nebezpečnými tuláky, nebo dokonce z nouze loupit. Ženy by měly dost co do činění s jejich hospodářstvím, stejně jako jejich děti, protože děvčata by si zvykla pomáhat matkám v domácnosti, synové ale pomáhat otci v dílně, a tak by mohla jednou tato skytská sebranka a její zvířecí způsob života skončit. Ke dvěma pronárodům měla má duše odpor, a ten třetí není ani pronárodem ... a k hlupákům, kteří přebývají v Sekemu, říká Ješua, syn Siracha, v 50. kap. 27. verši;51 toto lze právem říci o cikánském lidu. Není to žádný národ, nýbrž jen sebranka bezbožných, která není hodna nosit jméno národ (překlad J. H.), tak zní parafráze na uvedený text.
Také by konečně bylo možno při námořním obchodu, v našich státech všeobecně rozšířeném, použít mladé svobodné lidi jinak, a sice udělat z nich námořníky, poněvadž mohou mimořádně snášet vedro a chlad a také požívají trvalého zdraví, aniž by podléhali kurdějím, což je znamenitě zapotřebí na moři, nadto umí docela dobře plavat. Také toto je při mnoha příležitostech užitečné.
VI.
Nuže, moji milí, hladem a mrazem strádající, o vysokém určení lidí nepoučení, každým opovrhovaní lidé, jakou radu bych vám měl udělit z lidského bratrství, zvláště když ve svých, sice od vzduchu a slunce, prachu a kouře černých tělech nosíte tutéž nesmrtelnou a věčného života si zasluhující duši, jako největší předáci tohoto světa. Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne. Gen. 41 v. 55.61 Jděte k tomuto apoštolskému panovníkovi, proč prodléváte? Z prodlení vzniká škoda, jděte tedy, chci vás tímto krátkým spisem předejít a vést za vás slovo, v plné důvěře, že jakmile se Josef Moudrý doví o vašich vpravdě žalostných poměrech, vzbudí ve vás svými rychlými a moudrými činy lidskost, naučí vás křesťanským mravům a poskytne vám nezbytnou potravu. A tak se stanete mravnými, prospěšnými státu a vy sami a vaše potomstvo šťastnými, bude zjednána veřejná bezpečnost a dobré mravy budou na Moravě zachovávány ještě lépe, než tomu bylo dosud. Josef II. ale rozmnoží svou široko daleko známou slávu lidumila.
220
Pečujeme o věci veliké i prostřední i malé a není nic takového, co vylučujeme ze své péče. Novela 15 v epilogu.71
Rudolf Říkovský z Dobrčic, kanovník
Poznámky:
1) V německém textu i v latinských vsuvkách ponechávám četné grama-
tické chyby a dobové a stylistické zvláštnosti Říkovského slohu. Odstraňuji pouze chyby, které by ztěžovaly porozumění textu. Doplněná písmena uvádím v hranatých závorkách. Podtržením zdůraznil text již kanovník Říkovský. V českém překladu jsem citáty z bible a Říkovského parafrázi na biblický text uvedl proloženě.
2) Moravský zemský archiv v Brně, fond B 14, sign. 124, fasc. 4651, fol.
1073-1077 - prii. k dvor. dekretu z 3. 11. 1783, čj. 17945.
3) Ve skutečnosti verš 25 a 26.
4) Bible. Písmo svaté Starého i Nového zákona včetně deuterokanonic-
kých knih. Český ekumenický překlad. - Česká biblická společnost, 1993.
5) Tamtéž.
6) Tamtéž.
7) Dosud se mí nepodařilo určit, z kterého díla citát pochází. Nejedná se
o biblický ani patristický text. Není vyloučeno, že jde o citát z právního pojednání.
221
Tomáš Daniel (nar. 1688?, zemř. 10. dubna 1768 Kunovice): tabelární životopisný medailon
Narozen:
Rodiče
Otec:
Matka:
Sourozenci
Antonín
Josef
Martin Zuzana
Ondřej Další sestra Další sestry
1. sňatek
Děti
Jiří
Marina
Ondřej Antonín Marina (2.)
1688 (?); místo neznámé: panství Ráró v Uhrách(?) nebo (podle údajů moravské reprezentace z r. 1750) Morava.
Štěpán Daniel
Nar. ?; zemř. před 26. 3. 1732 někde na Moravě. Kovář, přesídlený někdy před rokem 1698 hrabětem Kounicem na panství Uherský Brod na Moravě z panství Ráró v Uhrách; první Cikán trpěný (tolerovaný) na Moravě. Mariana (Marina) nar. ?; zemř. ?
Nar. ?; 1. sňatek ?; 2. sňatek (kdy?) s Marinou; zemř. mezi 14. 1. 1769 a 30. 9. 1771 (kde?). Nar. 13. 3. 1698 Uherský Brod; sňatek ?; zemř. 22. 9. 1769 Kunovice.
Nar. 1700 Šumice; zemř. před 14. 1. 1769 (kde?). Nar. 10. 8. 1703 předměstí Uher. Brodu; sňatek (kdy?) s Cikánem Janem (nebo Josefem) Michálkem; zemř. ?
Nar. 12. 10. 1708 předměstí Uher. Brodu; sňatek (kdy?) s Marianou; zemř. ? Nar. ?; sňatek (kdy?) s Cikánem Josefem (nebo Janem) Michálkem; zemř. ? Nar. ?; údajně provdány za usedlé uherskobrodské poddané; zemř. ?
Před 1720 s Marianou: nar. ?; zemř. před 20. 7. 1739, pohřbena v Moravském Písku, panství Veselí nad Moravou.
Nar. 1719 (?); sňatek (kdy?) s Marinou; zemř. ? Nar. 1720 (?), místo: ?; zemř. 17. 4. 1726 na předměstí Uher. Brodu, pohřben na hřbitově u bývalého bratrského sboru v Uher. Brodě. Nar. 1722 (?); sňatek (kdy?) s Annou; zemř. ? Nar. ? ; zemř. ?
Nar. ?; sňatek 21. 2. 1759 v Kunovicích s Ciká-