Rád poddanskí/ města Foličky 1719.
.121
382.
Bád poddanský
platný ve vesnicích poddaných král. věnnému městu Poličce, obnovený úřadem toho města r. 1719.
Přítomný řád poddanský, jenž se sám nazývá také potaz, byl uveřejněn v Časopise č. Musea 18-16 str. 452—473 od Antonína Hájka, tehdáž lokálisty v Éetové, a to ze starého rukopisu, jejž Hájek obdržel o několik let dříve od P. J. Sedlického, kooperatora v Borové u Poličky. Hájek mínil, že ten potaz byl vydán r. 1719 vesnici Pusté Rybné, ale nepoznamenal, odkud ví. že patřil do té vsi. Možná, že to bylo napsáno v starém rukopise, anebo snad Sedlický Hájkovi pověděl, že ten rukopis má z Pusté Eybné; ta ves náleží farou do Borové, kdež Sedlický byl kooperatorem. Podle znění celého řádu není však pochyby, že byl vydán pro všechny vesnice na panství města Poličky; bylo těch vesnic 24, a Pustá Rybná byla mezi nimi. Podle závěrečného ustanovení měl ten řád v každé obci býti shromážděným sousedům čítán čtyřikrát do roka. Tedy každá obec měla svůj opis, a exemplář vsi Pusté Rybné dostal se do rukou Hájkových. Podle nadpisu byl ten řád r. 1719 opraven a obnoven; některé částky jeho mohou býti dobře o sto i více let starší; ukazuje k tomu výraz „korouhevní pán" v článku 7, pak v úvodě zmínka, že konec světa se blíží, i slova přepouštěti a prepustení místo přtpouštéti, připuštění, přejiti m. pnjíti.
Instrukcí aneb pravidlo, podle kteréhožto poddaní k obci královského vénného města Poličky ve vesnicích se říditi a neřádův všelijakých vystříhati mají, jinak slove; Potaz. Opraven a obnoven léta Páně 1719.
Všem vůbec vědomo jest, á také toho všickni bez rozdílu čitelní jsme, kterak svrchovaný pán Bůh, stvořitel všech věcí, na nás tyto léta netoliko všeliké nemoce dopouštěti, anobrž morovou ránou, rozličnou válkou, neourodami nás trestali, při tom jiné domácí bídy, nedostatky, neřesti a všelijaké soužení na nás přepouštěti ráčí, a to všecko jediné proto, že my sami svými každodenními hříchy dobrotivého pána Boha popouzíme a k takovému trestání příčinu dáváme. Kdybychom však těch a takových hříchů více a více se dopouštěli, v nepravostech a zlých navyklostech, jako v nějakém kališti a bahně zoumyslně vězeti a trvati měli, životův svých nenapravovali, pokání za ně nečinili, pobožností, almužnou a postem rozhněvaného pána Boha nekrotili: jistě že bychom jak zde časně požehnání božího na našem hospodářství očekávati nemohli, anobrž věčné zahynutí, a dílu s oným evangelickým boháčem v ohni pekelném ťičastni býti museli.
I abychom raději téhož hněvu božího a jiných ještě těžších pokut, které by na nás z prepustení božího dokročiti mohly, osvobozeni byli, kdež nám všem toho na času jest, poněvadž pro hříchy naše pán Bůh všemohoucí dnův lidských ukrátiti
Archiv Český XXIV. 16
122
D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské:
ráčí; tak z toho poznati se může, že tento svět již na nakloním postavený jest a k skonání se približuje, což vše proroctvím se clokázati může, a k tomu se směřuje, že jeden pastýř a jeden ovčinec .všech věřících brzo následovati bude; pročež čas jest, abychom neodkladali životňv svých polepšiti, k pokání svatému přistoupiti, na poslední hodinu života neočekávajíce, nebo ta jista není, a jak kdo na světě živ byl, aneb jaký život vedl, taková také smrt obyčejně bývá. Časně tedy k tomu boji o věčnosti se přihotoviti máme, nebo spasení naše na té poslední hodince záleží.
Z té tedy příčiny vám všem vůbec i jednomu každému obzvláště se přikazuje a přísně poroučí, abyste všichni bez rozdílu, jak rychtář, konšelé, tak i sousedé podlé těchto vám vydaných artikulů v- se chovati a nimi se ve všem říditi, je zúplna zachovávajíce a podlé nich pokračujíce, jim zadosti činiti hleděli.
Předně a nejprve. Poněvadž na spasení duše celý zákon záleží, a tak v přikázání božím třetím patrně se poroučí, aby člověk pomněl den sváteční světití; pročež jednoho každého věrného křesťana povinnost jest: dny nedělní a sváteční od církve svaté římské katolické zasvěcené náležitě světití, práce všechny hmotné se zdržeti, do chrámu Páně se pilně ucbylovati, tam na modlitbách trvati, a když mše svatá se v kterém kostele koná, časně se dáti clo chrámu Páně najiti, slova božího aneb kázání bedlivě poslouchati, je zachovávati, k modlitbám pobožným manželku, dítky a čeleď nabízeti. Modlitbu Páně, pozdravení angelské, věřím v pána Boha a desatero božífch] přikázání jeden každý uměti má; a rodičové hned z mládí dítky své k tomu vésti, a do školy, kde jest, dáti se mají, aby časně pána Boha se báti a v cnostech křesťanských se cvičiti mohly. Ve dny nedělní a sváteční, když služby boží v chrámě Páně jejich se nevykonávají, mají doma na modlitbách trvati, písněmi katolickými pána Boha chváliti, za požehnání jak doma tak na poli horlivě žádati, růženec říkati, kněli luteránských nečítati, ani jich v domě chovati, míti a trpěti, méně j i při schůzkách, kde by se proti samospasitelné římské katolické víře mluvilo aneb čítalo, se přítomni nevynacházeti, nobrž kdyby kdo v obci vaší jaké nekatolické knihy měl, povinen jest jedenkaždý toho a takového vzácnému magistrátu jakožto hlavě města prednésti; kdyby pak to kdo, věda o tom, zatajil, a takový ještě studený katolík v obci se vynacházel a vzácný magistrát se toho některaké domakal, ten a takový ku příkladu jiným strestán bude.
Za druhé. Velikonoční zpoved a přijímání nejsvětější svátosti oltárni při témž čase jeden každý hospodář, manželka, děti a čeládka, které k tomu ocl velebného pana děkana za způsobný uznány budou,, vykonati zavázány jsou; žádného pod pokutou neproměnitelnou nevypouštějíc, všechny poznamenati dáti. A k takovým svátostem s pobožností náležitou a horlivou srdce skroušeností jeden každý přistu-povati má; ten však den v pobožnosti a na modlitbách setrvati, hry, ožralství, tance a všeliké jiné rozpustilosti se výstřihati. A jakož to se přihází, že na okolních
Rád poddanský města Polích/ í7l9.
123
panstvích ještě starého nákvasu lidé se vynacházejí, kteří místo svátkův od církve svaté zasvěcených jakési jiné dny sobě zasvěcují, jako památku Martina Luthera, Jana Husí, Jana Buriana a jiných těm podobných kacířův a svůdcův, v nich od práce se zdržují, a raději třebas v dny nedělní (což začasto k uším vzácnému magistrátu přichází a stížnost od velebného p. děkana se přednáší) pracovati se osmělují. To se obzvláště a přísně zapovídá. Kdoby se pak toho dočinil, buď takové dny kacířské světil, aneb ve dny nedělní a od církve svaté zasvěcené svátky jakoukoliv práci konal, jich nesvětil, a na něj to provedeno bylo: za to jedenkaždý náležitě a spravedlivě trestán býti má. I to se také zapovídá, aby všichni od všelijakých pověr, kquzlův, žehnání babských, koření ke zlému užívání a čar se varovali, jiných bohův mimo svrchovaného nevyhledávali, nýbrž jednoho pána Boha v Trojici nerozdílného vzývali, jemu sebe i všecko své poroučeli, a v něho samého věřili dle přikázaní prvního: Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
Třetí. Co se dítek a čeládky dotýče, jest sice v prvním artikulu podotknuto, kterak rodičové a hospodářové je k dobrému vésti skutečně mají. A to aby tím horlivěji zachováváno bylo, vždy dále se ostře nařizuje a poroučí, aby všickni bez rozdílu k tomu dítky i čeládku nabízeli, aby vstana ráno modlitbu Páně, pozdravení anjelské a jiné modlitby katolické k pánu Bohu vysílali, za požehnání práce "téhož vzývali; když spat jiti mají, nápodobně aby se pokleknout na kolena pánu Bohu poroučeli, za skonání dne v dobrém zdraví děkovali. In summa aby všeho, co proti pánu Bohu, jeho přikázáním svatým a dobrému řádu čelícího by bylo, vystříhati se snažili, bližnímu svému v ničemž neškodili, na cti a dobrém jménu neutrhovali, oplzlosti, ožralství, smilstva, cizoložstva, zlého tovaryšstva, hry, tance bezbožného a jiných všech těm podobných rozpustilostí jak hospodářové, dítky i čeládka se nedopouštěli, mají rodičové a hospodářové na sobě dobrý příklad ukázati, a sami tak a nejinače se chovati, pána Boha se báti a jeho niilovati. Nebo kdo se bojí pána Boha a přikázání jeho svaté plní, tomu se vše dobře vede, a konečně požehnání Boží obdrží, kdo v něho doufá a silně věří. Naproti tomu když jen jednou nějaká ohyzdnost na koho přijde, tu ani potomci tak lehce a snadně smazati nemohou; poněvadž čas nemlčí, a obecní rozprávka sé spokojiti, ani lidé sobě úst zašiti nedají.
Za čtvrté. A jakož lání) hromování, sakramentování, přísahání, čcrtování a jiná oplzlá zlořečení mezi lidmi tak vysoce vzrostlo, že sobě toho skoro žádný za hřích nepokládá, a ješto v pravdě před pánem Bohem hřích veliký jako i světem jest, nebo druhé přikázaní Boží to v sobě zavírá a patrně praví: Nevezmeš pána Boha tvého nadarmo; takový jeden každý přestupník a zlolajicný člověk království Božího nedojde, a vzácný magistrát jakožto představená vrchnost a soudcové toho přeslyšeti nemohou a nebudou, kdež takový mužský kládou, a ženská osoba trdlicí,
16*
r
124 Ď. XXlI. Rády selské a instrukce hospodářské:
a k tomu peněžitou pokutou té obci, kde ten hřích se páchá, totiž 35 kr. skutečně potrestán býti má. Nápodobně i ten, kdo by to přeslejchal a hřešícího nepronesl, nebo povolující s činícím jednu záplatu berou. Neméně i ti, kteří by v karty a kostky v čase zapověděném hráti se osmelili, když při takových hrách časem nej větší vády, šarvátky, různice, zlořečení proti pánu Bohu se vyskytují a zmáhají; takový hráč pokaždé 2 ÍTP m. do důchodův obecných městských odvésti povinen bude, ano i na těle jisté trestání podniknouti musí. A který by koli rychtář v obci to ncpřetrhoval a skrze prsty prohlížel, takovým lidem nadržoval, ten a takový sám takovou pokutu na sebe uvaluje a ji skutečně složiti musí a povinen bude.
Za páté. Přitom také nemalá váhavost se na oko spatřuje, když tak jaké modlení aneb díkůvčinění od vyšší duchovní i světské vrchnosti se nařizuje a cedule od vzácného ouřadu purkmistrovského do vesnic odesílány bývají, aby poddaní povinni byli v jistý den do města se uchýliti, a buď při držaném díkůvčinění neb Te Deum laudamus, neb o svátku slavném drahého Božího Těla, aneb o výročních slavnostech neb na iirocessích přítomni se vynacházeti, pánu Bohu za vítězství Jeho CKskou Milostí proti nepřátelům obdržané děkovati, a za jiné potřeby a důležitosti celého křesťanstva pánu Bohu se modliti, v malém poctě se najiti dávají. Pročež aby budoucně lépeji to zachováváno bylo, jeden každý rychtář má dostatečně všecky sousedy své napomenouti, sám na sobě příklad dobrý ukázati, aby, co nejvíce jich býti může, se do chrámu Páně v městě vynajíti dali; který by pak soused se tak nezachoval, tehdy jedenkaždý 6 kr. pokuty k chudému zácluší městskému dáti povinen bude. Však ale staří a v nemoci postavení lidé do toho se nepotahují, nebo nemožnost jednoho každého vymlouvá.
Za šesté. Přistupuje k tomu i to, že zácluší málo se zvelebuje, a jedna každá vrchnost předně na to pozor dáti má, aby jednokaždé zadusí rozmnožováno a ne ztenčováno bylo; protož i vám se přísně přikazuje, abyste hleděli rádce a nápomocni býti, záchíŠí zvelebovati, od něho nic neodcizovati, umírající napomínati, aby pro odplatu boží a k spomožení duše své podle možnosti na chudé záduší pamatovali; jako i peníze zádušní, jestli kdo jaké za sebou má, ať je nezadržuje, nobrž tu kde náleží, odvede; ano také gruntovní peníze, které k záduší patří, ať ochotně skládají, nebo ten a takový peníz jest boží, z kteréhožto zadržaného těžce před pánem Bohem odpovíclati musí, a jest peníz do nebe volající.
Za sedmé. Jakož vám dobře vědomo jest, jak veliké péče, starosti a práce vzácný magistrát o vás má a snášeti musí, tak že dnem nocí — zvláště když vojenské marche (pochody), každoroční výprava zemských rekrout (nováčků)*) též mnohé jiné a téměř nesnesitelné těžkosti následují — o to pečuje a se vynasnažuje, abyste jedenkaždý při svých chudých živnůstkách se zdržeti, manželky své s dítkami obživovati mohli, žádných nákladův nelitujíc, jen aby vám spomoženo bylo, a na to
Pád poddanský města Poličky 1719.
125
myslí a se stará, aby panství toto a vesnice na ruinu a k zpuštění nepřicházely. Naproti čemuž vy jak celou pospolitou obec tohoto královského věnného města •Poličky za svou vlastní a pravou vrchnost, dálcji pak Jeho CKské Milosti pana rychtáře, pana purkmistra, pány obojí raddy za hlavu a přednější oudy uznávali, ctili a všelikterak respcktirovati máte, tak také i potomně vám představené hospodářské správce v náležité uctivosti a v počestnosti míti, jim všelikou poslušnost v hospodářských důležitostech a potřebách zacbovati povinni budete. Neb o tom věděti máte, že kdo sobe představeným poslušnost nezachovává a jim se protiví, že se Bohu protiví, kdežto nevděčnost mezi ty nejtěžší hříchy se počítá; a tím ujištěni buďte, že městu a obci zdejší netoliko tak' dobře poddaností zavázáni jste, jako kteréhokoli korouhevního pána poddaní, anobrž více. Nebo privátní páni se mění, panství a statky prodávají, ale tuto vždycky jedna nezměnitelná vrchnost pozůstává. Pročež budete věděli, jak Jeho CKské Milosti pana rychtáře, obojí radclu, a in summa všechny měšťany zdejší ctíti a je v uctivosti míti, tolikéž představeným hospodářským správcům poslušnost ve všelikých příčinách, důležitostech a potřebách dobrého obecného se týkajících zachovávati, dobromyslně vše splniti, v ničímž nejmenším se ne-protivujíce. Proti přestupníkům neposlušným a nevolným bude se věděti jak přikračovali; nebo služebník, věda vůli pána svého a neplně ji, mnohými ranami bit bývá.
*) Slova v závorkách postavená (pochody, nováčkfi) nepochybně přidal vydavatel Antonín Hájek neho redaktor Musejníka J. E. Vocel.
Osmé. Také i ten zlý zvyk mezi vámi se nachází, že při novém létě, když se sirotci staví a rychtářům se dosti přísně nařizuje a poroučí, aby jeden každý pod správu sobě svěřené sirotky před vrchnost představiti hleděl, a když těch na mále se vynachází, tedy rodičové své děti, bez kterých však sami býti mohou, a ty k službě dostatečný jsou, představiti povinni býti mají, tak aby předně jak velebný pan děkan zdejší, pak dvory obecní, tak také Jeho CKské Milosti pan rychtář, páni konšelé, radní, páni starší obecní a při obci městské sloužící, též páni měšťané za-potřebnou čeládkou zaopatřeni byli; a potom, co by více čeládky se vynacházelo, dle nej vyšší možnosti poddaným robotným hospodářům připsati a přijednati se mohlo. Takové však k službě dostatečné čeládky velmi na mále představujete a vymlouváte, že z panství zběhli, o kterýchž že nevíte, dílem že chromí, na zdraví nestateční se vynacházejí; éílem sami sobě ve vsích čeládku bez vědomí vám představené vrchnosti a připsání přijednáváte. a když taková čeleď představiti se má, sami toliko hospodáři předstupují. Pročež hleďte sc v tom polepšiti, a čeládku všecknu i ty, kteří na jakékoliv řemeslo propuštěni jsou, byť i na cizopanství se zdržovali, vy-zdvihnouti a je představiti. Bez vůle a vědomí vzácného magistrátu čeládku na cizopanství k službě prijednávati, aniž jeden drahému takovou odluzovati nemá; kdež také se tím poddaní ujišťují, že mírně a pokojně se vší příslušnou prozřetel-
126
D. XXII. Řády selslcé a instrukce hospodářské:
n ostí s takovou čeládkou nakládati se bude a má. Jestli pak by 'kdo proti tomu artikulu provinil, a toho, co se tuto předpisuje, nezachoval, neb rychtářové to zatajovali, čeládku všechnu nepředstavili, a to na některého shledáno bylo: tehdy ten skrze to skutečně trestán a pokutou peněžitou dle zasloužilosti k dobrému obce městské upokutován býti má,
Deváté. Tím méněji sirotky aneb lidi cizopanské bez vůle a vědomí jejich vrchnosti aneb dovolení hejtmana na panství nepřechovávejte; kdo by se co podobného dopustil a takové cizopanské lidi buď jednoho neb druhého pohlaví u sebe zdržoval a přechovával, ten každý vedle [Zjřízení Zemského v pokutu 50 kop grošů v českých upadá a pánu takového poddaného odevzdati povinen jest. Podobně rekruty zemské zběhlé, kteří dostatečně své abschyty přednésti nemohou, nepřechovávejte, ale je dle patentův prošlých k slavnému krajskému ouřadu dodati hleďte, pokudž pokutě vyměřené ujiti chcete; sice vrchnost vaše vám v těch a takových případ-nostech pomáhati a vás zastávati nebude moci. Majíce tedy takovú výstrahu, hleďte se toho varovati, abyste v pokušení nevešli.
Desáté. A jakož kde svornost přebývá, všecko se dobře vede a vzdělává, tak také skrze nesvornost z velkých věcí bývají malé a všecko nazpátek se vede; pročež s okolními nakládejte sousedsky a přátelsky, jim příčiny k nesousedství nepodávejte, aby tudy vrchnosti s obojí strany také pokoj a dobré srozumění jmíti mohly; nebo skrze takové nesousedství někdy veliké škody nastávají, dle onoho přísloví: „Když se vrchnosti mezi sebou vadí, poddaní nastavte vlasův." Naproti kdyby vám jaké příkoří od lidí cizích se dálo, hleďte s pravdou před vrchnost vám představenou, totiž před vzácný magistrát předstoupiti, v čemž vás také zastati a ublížení k skutečné nápravě přivésti se přičiní.
Jedenácté. Na cizopanství bez vůle a vědomí vám představené vrchnosti se nedávejte, aniž peněz přes 6 kop míšeňských více nepůjčujte,, sami také výš dluhňv nevzdělávejte; nebo takoví dluhové bez vůle vrchnosti právy tohoto království Českého a [ZJřízením Zemským dělati se zapovídají, aniž placeni bývají. Jestli kdo co podobného proti této zapovědí se cločiní, nemá žádného zastání od vrchnosti užiti, nobrž sám sobě to k vině přičítati musí. Jako i také žádný buď na spolek aneb z platu na roli své cizopanským síti povolovati nemá; jinače z každého korce vysetého pokuty clo důchodu obecného dvě kopy míš. nevyhnutelně složití povinen býti má, a k složení takové pokuty vězením šatlavním přidržán bude.
Dvanácté. A poněvadž jedno každé město řemeslníky osazováno býti má, a jedni od druhých se obživovati povinni jsou. tak také následovně žádní řemeslníci bez vůle představené vrchnosti ve vesnicích se zdržovati nemají,. obzvláště pak řezníci, pekaři, ševci a těm podobní, tím méněji pak cizopanští, pod skutečným trestáním.
Řád poddanský města Poličky 1719.
127
Třinácté. Nápodobně ve vesnicích trhové žádní, jako i překupníci omastku, dobytka, lnu a jiných věcí býti nemají, nebo město takové obdarování na trhy má; jest tedy povinen jedenkaždý, kdo co na prodej má, do města na trh nésti, vésti aneb dodati. Ačkoli dosti přísně napomínáni býváte, však žádné platnosti aneb polepšení se nespatřuje; omastek na cizopanství i ven ze země se vynáší, leny ve vsích se prodávají, a z města brzo ves by se učinila. Bude jistě na jiný prostředek pomyšleno, obzvláště jsa na mnohonácteré *) nařízení v té případnosti od slavného královského úřadu podkomořského učiněno, podle kteréhož dokonale pokračováno býti má a musí, a žádnému výmluva postačovati moci nebude. Co se míry a váhy dotýče, ta, vedle mnohých v nově prošlých místodržických poručení, Pražská, pod uvarováním, kdo by velké míry užíval a na takovou prodával aneb kupoval, 100
kllSŮV dukátŮV pokuty.  Užívána býti má. *) Zde snad vypadlo slovo: stížnosti.
Čtrnácté. I .ten nepořádek v obcích vašich v zvyk přišel, že kšafty bez vůle představené vrchnosti, a ty ještě povrchně činěny bývají, ješto dle práv království tohoto Českého žádný poddaný bez vůle vrchnosti kšaftovati nemůže, a tím samým takový kšaft n i čímž jest a platný není. Pročež kdyby který hospodář kšaft aneb svou poslední vůli činiti chtěl, má rychtář ihned vzácnému úřadu purkmistrov-skému dáti toho věděti, bude-li chtíti jisté osoby buď z prostředku raddy aneb pánův starších obecních |k] kšaftujícímu vypraviti, aneb rychtáři té vsi s konšely to poručiti; při vůli vzácnému úřadu to pozůstávati bude, aby se to rychtáři té osady zanechalo. A když jemu v tom vůle dána bude, má se v tom věrně a spravedlivě zaehovati, kšaft nepronášeti, nýbrž jej ihned k úřadu dodati; jinače jestli jaká lest v tom nalezena bude, musí z toho těžce někdy před pánem Bohem a nyní před vrchností odpovídat! a práv býti. Když se trefí, že osoby na kšaft vyslány bývají, nemají se žádné nábytky, svršky a peníze zatajovati, nebo tudy chudým vdovám a sirotkům ublížení se činí; k těm pak osobám vyslaným mají se také vlídně prokázati a dle možnosti za práci něco učiniti. Kdyby pak pilná potřeba toho následovala a času nezbývalo, tedy při rychtáři té osady má se ohlásiti a za sepsání takového kšaftu žádati; kterýžto tak a nejinače, jak nahoře podotknuto, ve všem vedle dobrého svědomí se věrně zaehovati, a tak sepsaný kšaft k vzácnému úřadu purkmistrovskému ihned donesen býti má; však k spisování takového kšaftu žádný cizí poddaný se potřebovati nemá.
Patnácté. Co se piva šenkování dotýče, poněvadž k tomu cíli a konci pivovár obecný ve vsi Kamenci dle JMCské ustanovené nejmilostivěji vysoce slavné konfmissí mínění a vůle vyzdvižen a vštípen jest, aby tím prostředkem ubohým chudým kontribuentům jak městským tak vesnickým, obzvláště na extraordinární kontribucí, nějaká pomoc odtud učiněna byla; pročež jedenkaždý rychtář, podobně kde ve ves-nkech výsadní rychty aneb krčmy od starodávna bývaly, povinni jsou piva z téhož
128
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:
pivováru, kdyby však obecného před rukama nebylo (kdež ale vždy na to se bedlivý pozor dá, aby důstatek piva každého času se nacházel), tedy od pánův nákladníkův z města, jakož i pálené a tabák obecný, a ne z jiných panství brati; bez piva, páleného a tabáku nikdy nebýti, také aby lidé jak domácí, přespolní, tak světem pracující se při stavuňku občerstviti mohli. Pakliby se to kdy vynašlo, že by některý rychtář neb šenkýř, též také kterýkoli jiný poddaný zdejší pivo z obecného pivováru, a pálené z města od pánův sousedův nebral, a jiné cizopanské pivo, Lito-myšské neb jiné pálené, nechť jest to koupené neb darované, šenkoval aneb pil; podobně kdyby drážeji Pražský žejdlík piva, než by vysazené bylo, dával — kdežto jim másy a půlsudy náležitě obecným cejchem cejchované vydávány budou, však ale půlsudy, když se pivo vyšenkuje, mají zase časně na místo, kde vykázáno bude, dodávány býti; — jako i kdyby kdo pivo mantloval, [s| patokami neb něčím jiným míchal, aneb kdyby který rychtář, šenkýř a poddaný v čem tom, co v tomto artikulu obsaženo jest, se dočinil a v tom postižen a přednesen byl: takový jeden každý bude povinen pokuty tolikrát, kolikrát by to při něm shledáno bylo, jednu prostici soli, aneb na penězích, zač by ten čas sůl placena b jda, od sebe odvésti, a nadto výše pivo a pálené cizopanské, pokudž by se u nich aneb kohokoliv jiného na panství vynalezlo, do kontrabantu vzato a k dobrému obecnému obráceno býti má. Nechť se tedy jedenkažely toho varuje, ač chce-li trestání, škody a tak veliké pokuty ujiti.
Šestnácté. Že rychlářhm a konšelům, ve vsi představeným sousedé, chalupníci a podruzi špatnou poslušnost prokazují, těch a takových stížností od rychtářův dosti slyšeti jest; že na rozkaz málo cosi dávají, do hromady nečasto přicházívají: to jest věc nechváli tebná, a přísně se poroučí, abyste všickni od prvního až do posledního náležitou rychtářům poslušnost, konšelům uctivost prokazovati hleděli, do hromady se časně scházeli, tam poručení od vrchnosti, co byste vykonávati měli, poslouchali, a bez odtahův, též všelijakých výmluv, takové plnili a ku právu stáli, ničím se nezastírajíce, kromě nemoci aneb jiné hodné a slušné příčiny. Kdež rychtářové sami od sebe nic neporouč[ej]í, jen toliko to, co sobě při správě nařízeno mají; a tak sousedé věděti nemohou, jaká kdy toho potřeba a pilná důležitost nastává, obzvláště nyní v tyto nepokojné časy, že mimo nadálost něco se nahodí a pilného zaopatření potřebuje; a potom snadno dosti veliká škoda panství skrze to by ná-sledovati mohla. Pročež se poroučí, kdo by buď z konšelův aneb sousedův, nemaje podstatné příčiny, clo hromady se nepostavil, konšel 12 kr., soused neb chalupník 6 kr. k dobrému obce té neprominutelně složiti má, což nižádným spůsobem k pasírovaní přejiti nemá, aby aspoň tím prostředkem k poslušenství přivedeno býti mohlo. Rychtářové však nemají pro svůj nějaký užitek zbytečně sousedy do hromady dáti svolávati.
Rád poddanský města Poličky 1719.
129
Sedmnácté. V tom se také napomínáte, kdyby se kdy co soudného aneb jaká rozepře v které obci potrefila a od větší povahy byla, tak že by to rychtář s konšely svými porovnati a rozsouditi nemohl a sobě netroufal, má se to na vzácný magistrát vznésti, a na to odtud spravedlivého rozsouzení a výpovede očekávati.
Osmnácté. Jest také dokonalá vůle vrchnosti v tom, aby každý trh aneb v den čtvrteční k úřadu purkmistrovskému, k panu primátorovi jako i k pánům správcům (pokudžby u pana primátora se přítomni vynacházeli) s rychtářem zřízeným buď konšel aneb jedna osoba z obce se vypravovala, z příčiny té, aby rychtářové v nějakém zlém domnění a nedověře u sousedů svých nezůstávali, žehy snad něco bez vůle a nařízení vrchnosti na ně vkládali, pod uvarováním pokuty do důchodu obecného 1 ÍP míš.: kdokoli věk by se tomu protivil a s rychtářem ve čtvrtek k správě s ním jiti nechtěl, ten a takový povinen bude tuž pokutu beze všech odkladov složití.
Devatenácté. I to se vám všem přísně přikazuje, poněvadž nyní každý rok výprava rekrut zemských na vojnu následuje, a vy rychtářové, když od vrchnosti své sobě nařízeno máte, abyste hleděli takové lidi, zvláště kteří v obci vaší k žádné platnosti nejsou, představiti, a v tom neupřímně se chováte, tajnost pronášíte a na přísahu vaši nepamatujíce, pro přízeň aneb pro nějaký snad váš užitek lidi ty, kteří od vrchnosti k takové vojně obráni jsou, propouštíte a neupřímně se v tom chováte: pročež jestliby kdy (čehož sice pán Bůh uchovati rač, an nad to nic těžšího býti nemůže, jako když otec a matka vlastní své dítě oželeti musí) něco podobného se přitrefilo a na vojnu lid vypravován byl, jsouc toho celého křesťanstva pro obhájení JMCské zemí dědičných potřeba, a vrchnost naše nej vyšší, kteréžto my, a vy zase této obci zdejší hrdlem i statkem zavázáni jste, to poroučeti a nařizovati ráčí, chtěj neb nechtěj takému nařízení zadosti činiti musíme. Vy také hleďte se na konec polepšiti, věrnost a tajnost zachovati, raddou ani skutkem, aby takoví zahaleči na stranu ustoupili, nenapomáhati, tím méně jich, jako i utíkancův aneb bez propuštění zběhlých vojákův a tulákův přechovávati. Na komkoliv by vina shledána byla, veliké jak na těle tak i na měšci trestání jeho následovati má, a žádná výmluva postačující nebude.
Dvadcáté. Co se robot pěších aneb s koňmi dotýče, kterak se ty vykonávají, a jak časně na takové se přijíždí aneb přichází, to jest všem vědomo. Aby tedy na budoucí časy ti, kteří za robotu neplatí, dle povinnosti své takové roboty pilněji vykonávali, se všem přísně přikazuje, načež pan purkrabí nyní i budoucně bedlivý pozor dá a věděti bude takové nedbalé [s] vůlí [a] s vědomím pana primátora jak trestati a pokutovati; jako když rum z města se vyváží, jak se mnoho takového na jeden vůz bere, to se na oko spatřuje, že to za práci nestojí. Hleďte se tedy polepšiti a zbytečně čas nemařiti.
v    Archiv Český XXIV. 17
130 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodárske:
Dvadcáté první. Soli z města také na mále do vesnic se bere, a na to se přichází, že více cizí soli než zdejší požívají. Poněvadž ale dle Jich Excell. a Milostí královských pánův místodržících v království Českém milostivého nařízení na jedenácte konsumentův do roku pořád zběhlého jedna prostice soli k strávení rozvržena jest, kdež na město a vesnice zdejší 400 prostic vzíti a stráviti vypadá: pročež povinni jste z města a ne odjinud sůl brati. Také kdožkoli sůl přiveze, nemá sobě kdo co takové doma zanechávati aneb mezi sousedy clěliti; anobrž všecku do města, a to clo skladu obecného skládati, a odtud zase takovou vyzdvihovati, pod propa-dením té soli, kterou by tak doma zanechal aneb sousedům na rozdíl přepustil.
Dvadcáté druhé. Stává se také někdy, že zlí lidé a škůdcové ve vsích lidem škodí, a buď ve dne neb v noci překáží: kdyby se [co] podobného přihodilo, a že by ve vsi pokřik se stal a takového Škůdce by honili, jest povinen jcdenkažclý takového škůdce honiti nápomocen býti, všeho všudy na straně zanechaje; kdoby pak toho zanedbal a věda o tom honiti nechtěl, ten každý v pokutu Zemským [Zjřízením vyměřenou upadne: nebo právem světským i duchovním jedenkaždý jest povinen bližnímu svému ku pomoci přispěti.
Dvadcáté třetí. Cla aneb mýta obecného velmi na mále se ž vesnic odvádí, a na oko se vidí, že vozkové na vozích po vesnicech nakládají, k městu nepřijíždějíce; pročež jestliby kdo cestou neobyčejnou vyhýbal a náležitě se z koni a nákladu nevypravil, na takové, kteří k tomu zřízeni jste, bedlivý pozor dejte, a žádného nešetřte, anobrž takového zastavte anebo do města dodati hleďte; neb i JMGské důchod běh svůj má, a ti, kteří na to přísahu mají, nechť podle ní pokračují, aby duši své neublížili.
Dvadcáté čtvrté. Co se provozování myslivosti dotýče, dosti se to pokaždé zapovídá, aby jeden každý, kdo k tomu nařízený není, pod hrdlem a statkem pokoj dal; však ta zápověď malý užitek až posavad přinesla, neboť vždy s ručnicemi poddaní se protulují, a nač přijdou to stříl[ej]í, tak že když jaká potřeba obecní nastává, myslivci nic od zvěře dostati nemohou. Pročež vždy dále se přísně zapovídá, aby toho střílení se zdrželi, na zajíce žádné sklopce nekladli, ptačí vejce, zvláště koroptví aneb tetřeví, ani náhodou ani schválně nevybírali, nekazili; tím méně pastevci psy na pole brali a zvěř plašili. Jestliže by pak kdo proti této zápověcli vždy potajmo myslivost provozoval, má zajisté ztrestán býti, ručnice se jemu vzíti, a peněžitou ještě pokutou dle uznání vrchnosti zpokutován býti. Nebo nesluší žádnému mimo myslivce a hajné s ručnicí choditi. Také na takové [ZJřízení Zemské A. 62, Q. 61. pokuty 10 ÍP m. vyměřuje.*) Nechť tedy se jedenkaždý takového myslivosti provozování hledí varovati, chce-li té vyměřené pokutě ujiti. Nač myslivci a hajní bedlivý pozor povinni jsou dáti.
*) Obnovené Zřízení Zemské 1627 jedná o myslivosti v článcích Q. 48 — Q. 57; články Q. 01 a Gí! ustanovují pokutu 10 kop gr. českých na toho z lidí obecných, kdo by byl postižen s ručnicí.
Rád poddanský města Poličky 1719.
131
Dvadcáté páté. Rybníky, kde se který vynachází, kdyby nějaká povodeň nebezpečná se přihodila, aneb něco pilného k zaopatření bylo, mají ihned všickni bez meškání se dáti najiti a hájiti, aby žádná škoda nenásledovala a skrze neposlušnost věc že by se zaopatřiti nemohla. Porybní pak, kteří k tomu ustanoveni jsou, mají lépeji, než až potud se dálo, v zimě k rybníkům, kteří nasazeni jsou, přihlédati, každý den led prosekávati, aby násada nehynula; jestliby však skrze nečasté dohledání a prosekávání ledu některým porybným co sešlo a škoda na rybnících se stala, ten jedenkaždý z toho těžce odpovídati a škodu tu platiti povinen bude; k tomu i trestání zasloužilého neujde.
Dvadcáté šesté. A jakož z věcí nejpotřebnějších při hospodářství nejpřednější jest, pozor na oheň dáti, aby jak sám sobě hospodář předně skrze neopatrnost, tak také i jiným neuškodil: sluší tedy na světlo bedlivý pozor dáti, komíny časně vy-metati dávati, a opatrně s světlem zacházeti, obzvláště když nočně do chlévův k dobytku se přihlíží, jako i když na podzim lny se suší a tří ti dávají, mají ta místa dobře zaopatřena býti, aby tudy žádného neštěstí se obávati nebylo. Kominíci k tomu zřízení bedlivě každé čtyry neděle k takovým místům, kde se ohněm nití, dohlížejte. Kdyby pak z dopuštění božího oheň někde vyšel, k hašení takového všickni nápomocni budete a hasiti pomáhejte, a ne jako na divadlo přicházejte; jestli by pak (čehož pán Bůh uchovati rač) v městě oheň vyšel, blízké vesnice neprodleně k hašení takového ohně se najiti dejte a při ohni nic neberte; nebo právy mostskými veliká pokuta na takové, kteří se toho dopouštějí a něco ustraňují, vyměřena jest, kterouž skutečně k vyplacení přijíti mají.
Dvadcáté sedmé. Jest i to s nemalým podivením, že na řeky a potoky od těch, kteří k tomu nařízeni jsou, velmi špatný pozor se dává a málo do města ryb se nosí; aby tedy pilnější hleděli býti. Vylévání řek, lapání ryb žádnému jinému, leč těm, kteří sobě to poručeno mají, se nedovoluje; jestli by pak toho prohlíželi*) a někomu buď z sousedův městských aneb jiných v řekách loviti dovolili, mají skutečně trestáni býti; obzvláště kdyby se kdo cizí osmělil clo řek vstupovati a to na vrchnost vzneseno bylo, dvojnásobní pokutou strestáni budou.        *) přehlíželi?
Dvadcáté osmé. Klády k pilám, kde kteří voziti máte, časně to odbývejte, pokud saničná cesta jest, jako i k vápenici kamení, co na kterou ves složeno bude; když se kamení vápenné vozí, tehdy mnoho po cestě takového svévolně ležeti se nechává. Kdo by co podobného přečinil, bude se věděti jak k takovému přistoupiti.
Dvadcáté deváté. Mlynáři povinni býti mají jednostejně řemeslem svým jak možným tak potřebným spravedlivě sloužiti; předně a nejprve osobám v povinnostech postaveným, pekařům i jiným všem měšťanům, i také následovně poddaným, obzvláště kdyby nedostatek vody se vynacházel, jak nyní toho zakoušíme, mají nejdříve domácí odbýváni býti, potom přespolní. Měřičného více než náleží nepřijímejte,
17*
132
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:
a mouky po korci 5 věrtel, otrubu 1 věrtel ze mlýna povinni jste dávati. Ti, kteří přísahu vykonali, vědí jak se chovati a duši své neubližovati; kteří pak ještě závazek nemají, má se jim také vydati, tak aby podle něho se chovali; jinače kdo proti svědomí a přísaze činí, Bohu i světu v pokutu upadá.
Třidcáté. Koní a jiného dobytka straženého*) na obec nevyhánějte, aby jiným sousedům škoda podobná se nestala, a dobytek nakažen nebyl. Včely zlodějky nemáte přeehovávati a pod žádným vymyšleným způsobem je trpěti, nýbrž je ihned zkaziti dejte, pod uvarováním přísného trestání,  nebo nemá se vědomě bližnímu
SVémU V tom nejmenším Škoditi. *) Snad zkaženého, nemocného.
Třidcáté první. Na hon sami osobně z každého gruntu, zahradníci i chalup-níci, též i podruzi aneb čeládka k tomu způsobná ať jest vypravena, a ne děti, které by v čas zimní se oznobiti mohly; kdo by se pak na takovém honě nevyna-cházel aneb na místě svém způsobného neodeslal, který by to zastati mohl, pokaždý ten a takový 10 grošů m. pokuty do důchodu obecného propadne, kterážto jemu prominuta nebude.
Třidcáté druhé. Na cizopanství bez vůle vrchnosti nic nepropouštějte, obzvláště prodej dobytka, ten se pod pokutou propadem' toho dobytčete zapovídá. Nebo sami toho čitelní jste a vrchnosti vaší o tom zprávu častěji činíte, že okolní páni sousedé nic sem z panství svých propustit! nechtí; proč bychom my měli něco podobného propouštěti? Jedna každá vrchnost má vůli na panství dle libosti rozkazo-vati. O tom prodaji dobytka dosti často rychtářové napomínáni bývají, aby v obcích svých to přednesli, že jsou povinni poddaní domácím řezníkům nejprve, když co na prodej mají, toho přáti a je pobídnouti; kdyby se však domluviti nemohli, a poddaný poznával, že by jeho domácí utisknouti chtěl, teprva může přespolním buď hovězí neb telecí dobytek prodati. Toto se však také rozuměti má, aby poddaný pod pláštěm aneb pod fortelem s cizími se smluvě, domácí drahotou svévolně neodháněl; na kom by to shledáno bylo, ten zajisté ty peníze propadá, a co za ten odprodaný kus dobytka utrží, takové peníze do důchodu obecného obráceny býti mají, načež obzvláštní pozor se dá.
Třidcáté třetí. Míry na obilí, váhy a lokte velké moravské se na konec pod skutečnou a nevyhnutelnou pokutou zapovídají; má se všecko dle mnohého od slavné královské komory české milostivě prošlého nařízení na Pražskou míru, váhy a lokte měřiti; přestupující pokutou v tom poručení vysazenou trestáni budou.
Třidcáté čtvrté. Hory obecní velice se hubí, vysekávají a planí, do důchodu obecného málo co se peněz za dříví schází; proto zapovídá se všem od prvního až do posledního, aby bez cedulky od pana primátora vydané a vyznamenání od pana polesného, též vůle a vědomí jeho žádný do hor nevkračoval, a když na jedno dřevo cedulku vyzdvihne, pět neb šest jich neporážel; na to hajní lepší nežli předešle
Rád poddanský města Póliclty 1719.
133
pozor dávejte a vedle vašich těžkých závazků v pokračujte. Kdo by se pak toho dopustil a bez povolení v panských horách dříví sekal, má dle zavinění trestán býti neproměnitelně; a kdyby který hajný to zamlčel a zatajil, dvojnásobní pokutu na sebe očekávati má.
Třidcáté páté. Škod žádných na polích, zahradách a lukách jeden druhému pasením, sekáním, jetím i jinače, obzvláště chalupníci, nečiňte; podruzi žádného dobytka na škodu sedlákům nechovejte; průhonův, kde takoví od starodávna jsou, nezasívejte; louky mestské svévolně nevyžinujte a škody pasením nedělejte. Jestli starý průhon zasetý bude, může svobodně po osení tom dobytek se hnáti, nebo nelze povětřím dobytku na pastvu se dostati. Průhon neporušený za svobodný má zůstá-vati. Vodotoky y nově mimo starobylého místa a příslušenství na sousedské role neb luka neuvozujte, ale jak od starodávna takový tok šel, přitom zcela zauplna i budoucně zanechávejte. Meze též jeden druhému neuvorávejte, ani mezníky bez vůle a vědomí souseda svého nezasazujte; tím méněji takové mezníky vykopati a přesazovati se neopovažujte, nebo na takového Právy Městskými jest pokuta peněžitá patrně dosti veliká vysazena, která se na jednom. každém takovém dobývati bude. Branky při plotech od obce do pole, kudy průhony jdou, kdo otevře, jest povinen také po sobě zavřití, aby se v polích na obilí neb lukách od dobytka žádnému škoda nečinila; kdo by pak jinače se choval a škodu oumyslně buď skrze čeládku neb dobytkem jeden druhému činil, ten jeden každý, kdo by v tom postižen byl, podle velikosti a malosti pro výstrahu jiným, když škoda přísežnými obvedena bude, má skutečně trestán a pokutován býti.
Třidcáté šesté. I také ten neřád v obcích vašich se vynachází, že jeden přes druhého na díle placením dělníkům přidává, a tudy sami sobě škodíte; an také na jídle jeden přes druhého dělníkům lepšíte, což se dokonce zapovídá. O plat jak mezi sebou snesení učiníte, ten jim dávejte, a stravu co náleží; tak aby i ten chudý hospodář dělníkův dosáhnouti mohl. Jestli by kdo to přetrhl, tehdy má skrze to náležitě ztrestán býti; nebo všickni se živiti musejí, a obyčejně více se na chudého valí než na bohatého, obzvláště tedy na chudého zřetel míti sluší.
Třidcáté sedmé. Ploty, ohrady, mosty, cesty a komu co podobného spravovati náleží, opravujte, stavení vaše nespouštějte; co nejlépe býti může, hospodařiti hleďte; role cizím neprojednávejte, nýbrž sami zašívejte, tak aby jste těžkosti své vybývati mohli. Svornost také mezi sebou zachovejte, vespolek se láskou křesťanskou milujte, a dle toho přirozeného nařízení pokračujte: čo sám míti nechceš, nečiň jinému.
Pročež všecky podotknuté navyklosti^ nechvalitebné obyčeje, hříchové všelijací, obzvláště smilstvo, cizoložstvo, krádež, kouzly, hry, tance, podezřelé schůzky a jiné těm podobné nepravosti se vám přísně zapovídají. A k zvelebení dobrého se napomínáte,  aby jste hleděli podle těchto vám vydaných artikulův - tak a nejinače
-jiožky
134 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské :
se chovati, kteréž, když plniti budete, od pána Boha požehnání jak v domě tak na poli obdržíte, a od vrchnosti přízeň, lásku a zastání dosáhnete.
Tento pak potaz aneb ti svrchupsaní artikuli, aby lépeji zachováváni býti a podle nich všickni od prvního až do posledního se chovati mohli a věděli, mají každé suché dny v hromadě jedné každé obce na hlas a rozyážlivě se čisti, tak aby sousedé je pochopiti a v paměti snášeti mohli, se přísně nařizuje.
383.
1720: Slánský výtah z hospodářské instrukce Fridlandské.
Professor Jaromír Čelakovský našel v pamětné knize Slánské od r. 1636, o níž jsem něeo poznamenal v AČ. XXIII. str. 152, některá pravidla hospodářská, jež tam jsou napsána na listech 53 — 56 pod nápisem „Všelijaká instrukcí hospodářská." Dal si je opsati, a připsal na opise datum „1720, 5. července", tuším jenom z domyslu; nejspíš jest to vlastně datum nějaké písemnosti, vepsané v sousedství těch pravidel v knize Slánské. Pravidel jest asi 48 na počet, nejsou číslována. Podle obsahu i podle jazyka domnívám se, že byla sestavena ve druhé polovici 17. věku. Jsou ta pravidla vesměs vytažena z hospodářské instrukce Fridlandské od roku 1628, která jest vytištěna v AČ. XXIII. str. 28—98. Vypisovatel počínal si prostě tak, že v instrukci Fridlandské procházel po pořádku oddíly, jež jsem při otisku na stranách 39—46 a 57—60 poznamenal čísly XI, XII, XXIII, XIII a XIV, a opisoval z nich některé články, jež se mu líbily, jiných pak pomíjel. Čísla XII a XXIII jednají o pivovářích a sladovnách, z nich obou vybrány jsou některé články. V čísle XIV, jež jedná o rybnících, možno z rukopisu Slánského opraviti jedno slovo, jež v našem otisku na str. 46 v článku 15. ruší smysl ; místo „uškoditi mohou" má tam stati „uškoditi nemohou", což se pak také srovnává s předpisem obsaženým na str. 64 či. 17.
Nový předpis, jenž nenachází se v našem otisku instrukce Fridlandské, nalézám v instrukci Slánské jeden; náleží do kapitoly o rybnících, a stojí v rukopise Slánském mezi články, jež jsem v AČ. XXIII. na strauě 44 označil čísly 3. a 4. Zdá se to býti starý recept, a zní celý takto :
Poznamenání, jak se kapry třecí nasazovati mají:
Rybník plodový' v měsíci Aprilis, a kapry třecí v měsíci Máji nasazovati se mají. Okolo sv. Filipa a Jakuba dáti do rybníka tolik kaprův, co by rybník snésti mohl, vždycky proti jednomu třecímu dva mlíčný; neb s kaprami jest jinač, nežli z jinejmi věcmi, a musí býti víceji mlíčných nežli jiknrých. Když pak se nasazují, tehdy jim učiniti takto: Třecího kapra čistě ostrouhati, až by krev tekla okolo pupku; potom na to ostrouhání co nejkyselejším octem po třikráte politi; pak zase tekoucím medem na to ostrouhání pomazati, aby se ho plíseň nechytila; naposledy tři zrna pepře mu do huby dáti a do rybníka vhoditi. Mlíčného kapra, jak jej proti slunci vejchodu do ruky vezme, nečiníce mu nic jiného, jenom do huby tři zrna pepře tak celého vundati, a dohře potom, aby se vyndati nemohl, do huby zatlačiti, a hned do rybníka vhoditi.