Kyborg (Cyborg) | RPM č. 5

Kyborg (angl. cyborg) – kybernetický organismus – je termín zavedený na počátku šedesátých let dvacátého století kybernetiky M. E. Clynesem a S. Klinem a označující seberegulující lidsko-strojový systém. (Clynes a Kline se zabývali propojením organismu pilotů s technologií nadzvukových letadel a projektovaných kosmických modulů tak, aby lidský organismus dokázal díky kontrole svých tělesných pochodů přežít i v krajně nepříznivých podmínkách.) Clynes a Kline vycházeli z teorie kybernetiky, kterou jako samostatný obor prosadil v roce 1947 Norbert Wiener. Wiener popsal organismus, žijící tělo, jako komunikační síť, tedy aktivní, hierarchicky řízený a seberegulující systém – a mezi cíle vznikající kybernetiky zařadil vývoj obdobně strukturovaných pokročilých automatů, jež by byly principielně podobné živým organismům.
Clynesova a Klineho ryze praktická aplikace kybernetického diskurzu se během následujících dvou dekád pod vlivem M. McLuhana, W. Gibsona, B. Sterlinga a dalších sociálních teoretiků i literátů do jisté míry opět metaforizovala. Termín kyborg napřed obecně odkazoval k funkčnímu (což v diskurzu kybernetiky znamená informačnímu/komunikačnímu systému, schopného seberegulace) propojení lidského (respektive biologického) organismu a jeho technologických extenzí, posléze se jej ujala vědeckofantastická fikce, reprezentovaná mj. již zmíněnými kyberpunkovými autory Gibsonem a Sterlingem, a z ní vycházející mladá kyberkultura osmdesátých let minulého století. Koncem této dekády se koncept kyborga stává součástí první původní vlny společenskovědné reflexe digitální technologie, vyrůstající již přímo z kyberkultury – to když socialistická feministka Dona Harawayová publikuje ironický Manifest kyborga (v orig. Cyborg Manifesto). Pro Harawayovou, inspirovanou Baudrillardem a vymezující se vůči Foucaltově biopolitice, je koncept kyborga a kybertěla prostředkem pro proti-esencialistickou argumentaci tělesnosti a identity, kyborg je ve své modifikovatelnosti technologickými/kulturními artefakty symbolem překračovaných a rušených diskurzivních hranic. Nejasnost a rozmlženost hranic tělesných kategorií přináší svobodu a kreativitu plodné fúze (a ovšem i řadu nebezpečí) v rovině nového, potenciálně svobodnějšího utváření osobní identity.
Koncept kyborga se stává v devadesátých letech jedním ze základů pojetí tělesnosti ve vztahu k digitální technologii. Rozvolňující se význam termínu ovšem nakonec vede k poměrně vágním definicím, jež, jak upozorňují někteří autoři (např. Hakken aj.), umožňují chápat jako kyborga každou kulturní bytost, využívající jakékoli tělesné extenze.

Jakub Macek
 

Literatura
Featherstone, Mike. Burrows, Roger. 1996. „Cultures of Technological Embodiment: An Introduction.“ Pp. 1 – 19 in Cyberspace/Cyberbodies/Cyberpunk ed. by Featherstone, Mike – Burrows, Roger. London – Thousand Oaks – New Delhi: SAGE Publications.
Hakken, David. 1999. Cyborgs@Cyberspace? : An Etbographer Looks at the Future. New York, London: Routledge.
Haraway, Dona. 2002. „Manifest kyborgů: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století.“ Pp. 51 – 58 in Sociální studia 7. Brno: FSS MU.
Navrátilová, Jolana. 1998. „Kyberpunk v díle Williama Gibsona a jeho přínos pro sociální teorie“ (Diplomová práce). Brno: FSS MU.
Tomas, David. 1996. „Feedback and Cybernetics: Reimaging the Body in the Age of the Cyborg.“ Pp. 21 – 43 in Cyberspace/Cyberbodies/Cyberpunk ed. by Featherstone, Mike – Burrows, Roger. London – Thousand Oaks – New Delhi: SAGE Publications.