Virtuální | RPM č. 5
Slovo virtuální v jazyce každodennosti odkazuje k čemusi, co
se zdá být skutečné, autentické, ačkoli takovým není. Poněkud odlišný význam
má virtuální jako filosofický termín a termín teoretických diskurzů
provázaných s digitálními médii. Pierre Lévy definuje virtuální, jako to, co
„existuje jen jako síla, a ne jako skutek, je to pole sil, které mají sklon
k řešení aktualizací“ (Lévy 2000). Virtuální tak není opakem reálného, ale
je formou reálného, formou komplementární k aktuálnímu. Dialektika
virtuálního a aktuálního bývá často ilustrována na příkladu Barthesových
analýz jazyka, kdy langue (řeč jako soubor pravidel, významů a
nerealizovaných potenciálních výpovědí) zastupuje virtuální a parole
(konkrétní výpověď, tedy aktuální realizace potenciálu langue) pak aktuální.
Kořeny tohoto komplementárního pojetí virtuálního a aktuálního je podle
Shawna P. Wilbura možno hledat v náboženském jazyce středověku – zde se
slovo virtual vztahovalo k soudobému chápání moci a dobra a ke křesťanskému
pojetí zázraku; charakteristické pro „virtuální“ bylo, že bylo s to vést k
efektu, nebo sebe samo přetvořit v efekt, a to často bez „efektu reálného“
(Wilbur 1996).
Literatura |