1
Taoismus
 tradiční obraz taoismu
Konfuciovy Hovory:
Zhangju a Jieni pracovali spolu u pluhu. Mistr Kong [tj. Konfucius], který šel
náhodou mimo, řekl Ziluovi, aby se jich otázal, kde lze přebrodit řeku. Zhangju
pravil: Kdo je ten muž, jehož vůz řídíš? Zilu pravil: Kong Qiu. Pravil: Cože,
Kong Qiu z Lu? Zilu pravil: Ano, ten. Zhangju pravil: Tak ten už bude vědět, kde
je brod. Zilu se pak tázal Jienia. [...] Jieni pravil: Všichni pod nebem jsou
unášeni týmž proudem. Takový je svět a kdo jej může změnit? A ty bys učinil lépe,
kdybys místo abys následoval člověka, jenž prchá před tím a tím mužem,
následoval člověka, jenž se straní celé této generace. A pak dále zasýpal osev.
-- taoismus vykládán jako protipól politicky a společensky angažovaných směrů
čínského myšlení (zejména konfucianismu)
 definice taoismu v „klasifikaci šesti filozofických škol“ v Zápisech
historika:
Velký komentář ke Knize Proměn praví: „Vše v Podnebesí sdílí společný cíl,
avšak uvažuje o něm tisíci různými způsoby. Vše se společně navrací [k
jednomu počátku], avšak cesty se liší.” Proto platí, že yinyangová škola,
konfuciáni, mohisté, škola jmen, legisté a taoisté bez rozdílu usilují o nastolení
řádu [ve světě] a pouze kvůli tomu, že ve svých přístupech sledují různé cesty,
jsou některé [z těchto přístupů] pronikavější než jiné. [...]
Konfuciáni mají rozsáhlé znalosti, avšak nedostává se jim [schopnosti rozlišit]
podstatné. Namáhají se a dosahují mála. Proto je obtížné držet se jejich
přístupu v úplnosti. Přesto však nelze nic vytknout způsobu, jakým pořádají
rituálně korektní jednání ve vztazích mezi vládcem a poddaným, otcem a synem,
a upravují rozdíl mezi mužem a ženou, starším a mladším. [...]
Taoisté dosahují toho, že životní esence (jingshen) lidí se koncentruje a
sjednocuje. Jednají v harmonii s beztvarým a plně zaopatřují všechny bytosti.
Když volí metodu [vládnutí], následují proměny yinu a yangu, vybírají to
nejlepší z [metod] konfuciánů a mohistů, extrahují podstatné z [metod] školy
jmen a legistů. Mění [metodu] podle střídání ročních období a odpovídají na
proměny věcí. V tom, jak stanovují zvyky a provádějí [státní] záležitosti, není
nic nepřiměřeného [situaci]. Jejich zásady jsou koncizní a snadno uchopitelné.
Prosazují málo a získávají mnoho. [...]
2
 道 Dao / Tao
1) cesta; mluvit
2) metoda, způsob, jak jednat
Mencius:
Peng Meng se učil lučištnictví u Yia, a když obsáhl celé Yiovo dao, pomyslel si,
že v celém podnebesí je Yi jediným lučištníkem, který je lepší než on sám. Proto
Yia zabil.
Mencius řekl: „Byla to i Yiova vina.“
Gongming Yi namítl: „Zdálo by se, že ten v tom byl bez viny.“
Mencius řekl: „Jeho vina byla nepatrná, ale jak by mohl být úplně bez viny?
[Kdysi] poslal vládce státu Zheng Zizhuo Ruzia, aby napadl stát Wei, a vládce
státu Wei poslal Yu Gong zhi Sia, aby ho pronásledoval. Zizhuo Ruzi řekl: „Dnes
se ozývá stará choroba, neudržím luk, [v nadcházejícím střetnutí] zemřu.‟
Otázal se svého vozataje: „Kdo nás pronásleduje?‟ Vozataj řekl: „Yu Gong zhi
Si.„ Zizhuo Ruzi řekl: „Tak to nezemřu.‟ Jeho vozataj se zeptal: „Yu Gong zhi Si
je nejlepším lučištníkem ve státě Wei. Proč tedy říkáte, že nezemřete?‟ Zizhuo
Ruzi odpověděl: „Yu Gong zhi Si se učil lučištnictví u Yin Gong zhi Tuoa, který
se zase učil lučištnictví u mě. Yin Gong zhi Tuo je čestný muž a nepochybně si
rovněž vybírá čestné přátele.‟ Když Yu Gong zhi Si dorazil, řekl: „Proč se, pane,
nechopíte luku?‟ Zizhuo Ruzi řekl: „Trápí mě stará choroba a neudržím luk.‟ Yu
Gong zhi Si odpověděl: „Učil jsem se lučištnictví u Yin Gong zhi Tuoa, který se
zase učil u vás, pane. Nesnesu, abych dao svého mistra (夫子之道 fuzi zhi dao)
obrátil proti němu samotnému. Jsem zde nicméně v záležitosti svého pána, a
nemohu to nechat jen tak být.‟ Vytáhl šípy, udeřil s nimi o kolo vozu a zbavil je
tak hrotů. Nato vystřelil pár šípů a vrátil se zpět.
3
Zhuangzi 19.2
Konfucius na cestě do Chu potkal v lesích hrbáče, který svou berličkou chytal
cikády.
Konfucius pravil: „Jaká to obratnost! Jak to vůbec dokážeš?“
„Mám dao (有道 you dao). Pět šest měsíců jsem balancoval dvěma koulemi na
špičce hole, dokud mi nepřestaly padat; pak jsem už zřídka něco minul. Potom
jsem balancoval třemi koulemi tak dlouho, dokud mi nepřestaly padat; pak už
jsem minul sotva jednu cikádu z deseti. Potom jsem balancoval pěti koulemi tak
dlouho, dokud mi nepřestaly padat; a to už jsem cikády chytal jako bych je
rukou sbíral. Postavil jsem své tělo vztyčené jako tesaný kmen; paže jsem
podržel jako větve suchého stromu. A jakkoli velké je nebe a zem, jakkoli jsou
početné deseti tisíce věcí, já vnímám jen a jen křídla cikád. Neobrátím se,
neotočím hlavu, nevyměním deset tisíc věcí za jediné křídlo cikády. Co by se
muselo stát, abych neuspěl?“
Konfucius se obrátil ke svým žákům se slovy: „Užívejte své vůle, aniž byste ji
sebeméně mezi cokoli dělili, váš duch zůstane soustředěný; to je to, co nám tu
říká tento hrbatý muž.“
-- zde je „metoda“ založena na specifické vnitřní kultivaci („soustředěnost
ducha“), dovednost plyne z této vnitřní kvality; to se označuje jako dao.
4
3) dao jako něco, co lze rozvinout (nebo co se „usídlí“) uvnitř lidské osobnosti,
nebo v čem lze „spočinout“
Guanzi, kap. Nei ye
Dao je tím, co naplňuje tělo, avšak lidé nejsou schopni je v sobě udržet; když
odejde, nevrátí se, když přichází, nezůstane. […] S daem se to má tak, že nemá
stálé místo, ale v dobré mysli (xin) se usadí. Když je mysl tichá a qi řádně
spravovaná, dao v ní lze podržet.
Zhuangzi 20.1
Mistr Zhuang jednou procházel horami a tu uviděl veliký strom s mohutnými
větvemi a bohatým lisovím. Zastavil se u něj dřevorubec, ale nevybral si jej.
Mistr se zeptal na důvod. „Není k ničemu“, odpověděl dřevorubec a Mistr pravil:
„Takže tento strom vlastně mohl naplnit svůj přirozený věk jen proto, že nemá
žádnou hodnotu.“
Když vyšel z hor, ubytoval se v domě starého přítele. Ten, potěšený jeho
návštěvou, poručil domácímu chlapci zabít a uvařit husu. „Kterou z nich mám
zabít“, poprosil chlapec, „jedna z nich zpívá, ta druhá nějak zpívat nemůže,
kterou mám zabít?“ A hospodář řekl: „Zabij tu, která nezpívá.“
Nazítří se jeden z žáků zeptal mistra Zhuanga: „Naposled tam v horách mohl
ten strom naplnit svůj přirozený věk jenom proto, že neměl žádnou hodnotu, tady
zas hospodářova husa zemře právě proto, že jí určitá hodnota chybí. Mistře, čí
místo byste zaujal?“
Mistr Zhuang se rozesmál: „Nejraději bych zůstal stát někde mezi hodnotou a
nehodnotou. Zdálo by se, že nejlepší by bylo zůstat stát mezi hodnotou a
nehodnotou, ale tak tomu není, protože ani tak se nevyhneš újmě. Pouze pro
toho, kdo si sedlá dao a de a na nich pluje a putuje, to neplatí. Nevelebený,
nehaněný, jednou drak, jednou had, v proměnách s časem, neochotný cokoli
činit pro cokoli, jednou nahoře, jednou dole, jedinou mírou všeho: harmonie.
Pluje a putuje s otcem deseti tisíce věcí. Jak by mohl přijít k újmě, zachází-li
s věcmi jako s věcmi, ale sám není věcí mezi věcmi? […] Pamatujte si, mí žáci,
vaším domovem je jen dao a de.
5
4) dao jako kosmický zdroj, počátek všech věcí
Laozi 25:
Je věc, která se vytvořila z chaosu, zrodila se dříve než nebesa a země.
Ó jak odlehlá, jak rozsáhlá,
stojí osamoceně a nemění se k lepšímu.
Pohybuje se v kruhu a nepolevuje,
dá se považovat za matku podnebesí.
Neznám její jméno,
z donucení jsem jí dal dospělé jméno dao a
z donucení pro ni vytvořil rodné jméno Veliké.
[…]
Člověk se řídí podle země,
země se řídí podle nebes,
nebesa se řídí podle dao,
dao se řídí podle toho, čím je sama od sebe.
-- dao je chápáno jako zdroj a matka všech věcí, je nepostižitelné slovy,
nedostupné lidskému poznání
6
Laozi 37:
Dao je věčné a zůstává bez konání (wuwei), a přece není nic, co by nebylo
vykonáno. Kdyby je knížata a králové dovedli zachovávat, všechno tvorstvo by
se samo od sebe utvářelo
Laozi 30
Kdo pomocí správné cesty (dao) pomáhá vládci,
neznásilňuje podnebesí pomocí zbraní.
[…]
Vyniká v tom, že věci dotáhne do konce a to je vše.
neopovažuje se znásilňovat, aby něco uchvátil.
[Dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě se nechlubí,
[dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě se nechvástá,
[dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě není namyšlený,
[dotáhne věci do] konce s tím, že nemá na vybranou,
[dotáhne věci do] konce, ale v žádném případě neznásilňuje.
Když jsou věci silné a robustní, jsou zchátralé; tomu se říká „nebýt v souladu s
dao„.
Kdo není v souladu s dao, brzy skončí.
-- úkolem člověka / vládce je tedy modelovat vlastní jednání podle vzoru daa
7
5) dao jako společenský nebo kosmický řád
Mengzi 4A.7
Když je v podnebesí dao ( 天 下 有 道 tian xia you dao) ， ti s malou
charizmatickou silou slouží těm s velkou a ti s malou moudrostí slouží těm
s velkou. Když v podnebesí není dao, malí slouží velkým a slabí slouží silným.
Laozi 18:
Když byla veliká správná cesta (dao) opuštěna,
objevily se [pojmy] humanita a smysl pro správnou věc.
Když se šestero příbuzenských vztahů dostalo do nesouladu,
objevily se [pojmy] synovská oddanost a rodičovská laskavost.
Když ve státech došlo k chaosu,
objevila se [představa] loajálních ministrů.
8
 莊子 (Zhuangzi / Čuang-c’)
天 tian / tchien = Nebe; příroda
Zhuangzi 4:
Stalo se, že onemocněl mistr Yu, a mistr Si se za ním vypravil, aby se ho přeptal,
jak se mu vede. „Velkolepé! Stvořitel mě vzal do ruky tak, že jsem jako svázaný,
sevřel mě v dlani, že vypadám jako hrbatý trpaslík, který má všechny vnitřní
orgány vyhřezlé někam nahoru, bradu zapíchnutou do pupku, ramena výš než
temeno hlavy, kostrč mi trčí k nebi. Něco se nejspíš zadrhlo v poměru yin a yang.
[...] Mistr Si řekl: „Máte snad něco proti tomu?“ – „Ale vůbec nic. Co bych měl
namítat? Půjde-li to tak dál, udělá z mého levého ramene za čas kohouta a já
skrze něj budu držet noční hlídku; [...] z mých hýždí udělá časem kola a já s duší
koně se sám zapřáhnu do kočáru, rozjedu se a už nikdy nebudu potřebovat žádné
spřežení. Tak přicházíme ve svůj čas a odcházíme, jak věci plynou. [...] Staří
tomu říkali zbavit se pout! Někdo se ovšem osvobodit nedokáže, věci ho příliš
svazují. Žádná věc nemůže přemoci Nebe; tak tomu bylo odjakživa, takže proč
bych měl něco namítat!“
Zhuangzi 17:
Jednonožec oslovil stonožku: Skáči po jedné noze, v tom nemám rovného, ale ty
se pohybuješ na tolika nohou, jak to vůbec děláš? Stonožka pravila: Ale tak to
není. Neviděl jsi plivat člověka? Když plive, ty větší kapky jsou jako perly, menší
jsou jako rosa, padají v tak podivuhodné směsici, že ji nikdo nikdy nerozpočítá.
A tak i já spouštím svůj nebeský mechanismus (tianji), aniž bych věděla, čím
k tomu dochází.
9
至人 zhiren / č’-žen = dokonalý člověk; 神人 shenren / šen-žen = božský člověk
Zhuangzi 1:
Dokonalý člověk má božskou povahu (zhiren shen yi). Močály mohou hořet a on
se nespálí, velké řeky zamrznou a on nepocítí chladu, hromobití budou štípat
skály, vichřice vzduje hladinu moře, jím to nezatřese. Takový člověk jezdí na
mracích a na mlhách, sedlá si slunce a měsíc a na nich putuje za břehy čtyř
oceánů. Na tomto člověku nezmění nic ani smrt, ani život, o to méně se ho
dotknou pravidla prospěchu a škody.
Zhuangzi 19:
Mistr Lie se ptal strážce soutěsek Yina: „Dokonalý muž (zhiren) putuje pod
hladinou, aniž se zalkne, prochází ohněm, aniž se spálí, putuje nad deseti tisíci
věcí a nelekne se. Smím se vás zeptat, jak to vše dokáže?“ Strážce Yin pravil:
„Je to tím, že stráží čistotu qi. Není to ani věcí vědění, ani obratnosti, nadání či
odvahy. [...] Věci vznikají tam, kde ještě neexistuje tvar, a dospívají až tam, kde
se nic nemění. Tomu, kdo tohle pochopí hluboce a úplně, nebudou věci překážet.
Zůstane stát ve sféře bez výstřelků, skryje se v kraji bez krajností, proputuje
koncem i počátkem deseti tisíce věcí, sjednotí svou přirozenost (xing), živí svou
qi, sjednocuje svou charizmatickou sílu (de), aby pochopil, z čeho se rodí věci.
Takový je to člověk, jeho nebe střeží svou celost, jeho qi je bez kazu. Věci do něj
neproniknou. Vypadne-li opilec z vozu, zraní se, ale nezabije. I když má kosti a
klouby jako ostatní lidé, přece si neuškodí jako oni, protože jeho duch (shen)
zůstává celý a nedotčený. Neví, že jel, neví, že vypadl. Smrt a život, leknutí a
strach nevstoupily do jeho hrudi a on tak čelí věcem bez vědomí jakéhokoli
nebezpečí. Jestliže tedy on dosáhl takové celistvosti toliko alkoholem, co teprve
celost dosažená nebem! Světec se skrývá v nebeském, a proto mu nikdo neublíží.
10
Zhuangzi 20.1
Mistr Zhuang jednou procházel horami a tu uviděl veliký strom s mohutnými
větvemi a bohatým lisovím. Zastavil se u něj dřevorubec, ale nevybral si jej.
Mistr se zeptal na důvod. „Není k ničemu“, odpověděl dřevorubec a Mistr pravil:
„Takže tento strom vlastně mohl naplnit svůj přirozený věk jen proto, že nemá
žádnou hodnotu.“
Když vyšel z hor, ubytoval se v domě starého přítele. Ten, potěšený jeho
návštěvou, poručil domácímu chlapci zabít a uvařit husu. „Kterou z nich mám
zabít“, poprosil chlapec, „jedna z nich zpívá, ta druhá nějak zpívat nemůže,
kterou mám zabít?“ A hospodář řekl: „Zabij tu, která nezpívá.“
Nazítří se jeden z žáků zeptal mistra Zhuanga: „Naposled tam v horách mohl
ten strom naplnit svůj přirozený věk jenom proto, že neměl žádnou hodnotu, tady
zas hospodářova husa zemře právě proto, že jí určitá hodnota chybí. Mistře, čí
místo byste zaujal?“
Mistr Zhuang se rozesmál: „Nejraději bych zůstal stát někde mezi hodnotou a
nehodnotou. Zdálo by se, že nejlepší by bylo zůstat stát mezi hodnotou a
nehodnotou, ale tak tomu není, protože ani tak se nevyhneš újmě. Pouze pro
toho, kdo si sedlá dao a de a na nich pluje a putuje, to neplatí. Nevelebený,
nehaněný, jednou drak, jednou had, v proměnách s časem, neochotný cokoli
činit pro cokoli, jednou nahoře, jednou dole, jedinou mírou všeho: harmonie.
Pluje a putuje s otcem deseti tisíce věcí. Jak by mohl přijít k újmě, zachází-li
s věcmi jako s věcmi, ale sám není věcí mezi věcmi? […] Pamatujte si, mí žáci,
vaším domovem je jen dao a de.