1
 莊子 (Zhuangzi / Čuang-c’)
天 tian / tchien = Nebe; příroda
Zhuangzi 4:
Stalo se, že onemocněl mistr Yu, a mistr Si se za ním vypravil, aby se ho přeptal,
jak se mu vede. „Velkolepé! Stvořitel mě vzal do ruky tak, že jsem jako svázaný,
sevřel mě v dlani, že vypadám jako hrbatý trpaslík, který má všechny vnitřní
orgány vyhřezlé někam nahoru, bradu zapíchnutou do pupku, ramena výš než
temeno hlavy, kostrč mi trčí k nebi. Něco se nejspíš zadrhlo v poměru yin a yang.
[...] Mistr Si řekl: „Máte snad něco proti tomu?“ – „Ale vůbec nic. Co bych měl
namítat? Půjde-li to tak dál, udělá z mého levého ramene za čas kohouta a já
skrze něj budu držet noční hlídku; [...] z mých hýždí udělá časem kola a já s duší
koně se sám zapřáhnu do kočáru, rozjedu se a už nikdy nebudu potřebovat žádné
spřežení. Tak přicházíme ve svůj čas a odcházíme, jak věci plynou. [...] Staří
tomu říkali zbavit se pout! Někdo se ovšem osvobodit nedokáže, věci ho příliš
svazují. Žádná věc nemůže přemoci Nebe; tak tomu bylo odjakživa, takže proč
bych měl něco namítat!“
Zhuangzi 17:
Jednonožec oslovil stonožku: Skáči po jedné noze, v tom nemám rovného, ale ty
se pohybuješ na tolika nohou, jak to vůbec děláš? Stonožka pravila: Ale tak to
není. Neviděl jsi plivat člověka? Když plive, ty větší kapky jsou jako perly, menší
jsou jako rosa, padají v tak podivuhodné směsici, že ji nikdo nikdy nerozpočítá.
A tak i já spouštím svůj nebeský mechanismus (tianji), aniž bych věděla, čím
k tomu dochází.
2
至人 zhiren / č’-žen = dokonalý člověk; 神人 shenren / šen-žen = božský člověk
Zhuangzi 1:
Dokonalý člověk má božskou povahu (zhiren shen yi). Močály mohou hořet a on
se nespálí, velké řeky zamrznou a on nepocítí chladu, hromobití budou štípat
skály, vichřice vzduje hladinu moře, jím to nezatřese. Takový člověk jezdí na
mracích a na mlhách, sedlá si slunce a měsíc a na nich putuje za břehy čtyř
oceánů. Na tomto člověku nezmění nic ani smrt, ani život, o to méně se ho
dotknou pravidla prospěchu a škody.
Zhuangzi 19:
Mistr Lie se ptal strážce soutěsek Yina: „Dokonalý muž (zhiren) putuje pod
hladinou, aniž se zalkne, prochází ohněm, aniž se spálí, putuje nad deseti tisíci
věcí a nelekne se. Smím se vás zeptat, jak to vše dokáže?“ Strážce Yin pravil:
„Je to tím, že stráží čistotu qi. Není to ani věcí vědění, ani obratnosti, nadání či
odvahy. [...] Věci vznikají tam, kde ještě neexistuje tvar, a dospívají až tam, kde
se nic nemění. Tomu, kdo tohle pochopí hluboce a úplně, nebudou věci překážet.
Zůstane stát ve sféře bez výstřelků, skryje se v kraji bez krajností, proputuje
koncem i počátkem deseti tisíce věcí, sjednotí svou přirozenost (xing), živí svou
qi, sjednocuje svou charizmatickou sílu (de), aby pochopil, z čeho se rodí věci.
Takový je to člověk, jeho nebe střeží svou celost, jeho qi je bez kazu. Věci do něj
neproniknou. Vypadne-li opilec z vozu, zraní se, ale nezabije. I když má kosti a
klouby jako ostatní lidé, přece si neuškodí jako oni, protože jeho duch (shen)
zůstává celý a nedotčený. Neví, že jel, neví, že vypadl. Smrt a život, leknutí a
strach nevstoupily do jeho hrudi a on tak čelí věcem bez vědomí jakéhokoli
nebezpečí. Jestliže tedy on dosáhl takové celistvosti toliko alkoholem, co teprve
celost dosažená nebem! Světec se skrývá v nebeském, a proto mu nikdo neublíží.
3
Zhuangzi 20.1
Mistr Zhuang jednou procházel horami a tu uviděl veliký strom s mohutnými
větvemi a bohatým lisovím. Zastavil se u něj dřevorubec, ale nevybral si jej.
Mistr se zeptal na důvod. „Není k ničemu“, odpověděl dřevorubec a Mistr pravil:
„Takže tento strom vlastně mohl naplnit svůj přirozený věk jen proto, že nemá
žádnou hodnotu.“
Když vyšel z hor, ubytoval se v domě starého přítele. Ten, potěšený jeho
návštěvou, poručil domácímu chlapci zabít a uvařit husu. „Kterou z nich mám
zabít“, poprosil chlapec, „jedna z nich zpívá, ta druhá nějak zpívat nemůže,
kterou mám zabít?“ A hospodář řekl: „Zabij tu, která nezpívá.“
Nazítří se jeden z žáků zeptal mistra Zhuanga: „Naposled tam v horách mohl
ten strom naplnit svůj přirozený věk jenom proto, že neměl žádnou hodnotu, tady
zas hospodářova husa zemře právě proto, že jí určitá hodnota chybí. Mistře, čí
místo byste zaujal?“
Mistr Zhuang se rozesmál: „Nejraději bych zůstal stát někde mezi hodnotou a
nehodnotou. Zdálo by se, že nejlepší by bylo zůstat stát mezi hodnotou a
nehodnotou, ale tak tomu není, protože ani tak se nevyhneš újmě. Pouze pro
toho, kdo si sedlá dao a de a na nich pluje a putuje, to neplatí. Nevelebený,
nehaněný, jednou drak, jednou had, v proměnách s časem, neochotný cokoli
činit pro cokoli, jednou nahoře, jednou dole, jedinou mírou všeho: harmonie.
Pluje a putuje s otcem deseti tisíce věcí. Jak by mohl přijít k újmě, zachází-li
s věcmi jako s věcmi, ale sám není věcí mezi věcmi? […] Pamatujte si, mí žáci,
vaším domovem je jen dao a de.
4
Zhuangzi 7:
Ve státě Zheng žil božský šaman (神巫 shen wu / šen wu), řečený Ji Xian, a ten
pokaždé poznal, kdo z lidí na zemi má zemřít a kdo bude žít, komu hrozí neštěstí
a na koho čeká štěstí, kdo se dožije dlouhého věku a kdo zemře mlád, všechno
předurčil na rok, měsíc a den, jakoby byl sám božstvem (shen).
Obyvatelé státu Zheng při jeho spatření nechávali všeho a v posvátné hrůze před
ním prchali. Viděl jej také mistr Lie a byl jeho osobností zmámený. Vrátil se, aby
o něm pověděl svému učiteli Huovi: „Až dosud jsem považoval vaši cestu (夫子
之道 fuzi zhi dao) za vrchol dokonalosti, teď jsem seznal, že může být ještě něco
dokonalejšího.“
Mistr Hu řekl: „Do této chvíle jsme se spolu nedostali dál než k liteře mého
učení (文 wén), ještě jsme se nedobrali k jeho podstatě (實 shí), a ty sis už jistý,
že znáš moji cestu. Můžeš mít třeba celé hejno slepic, ale bez kohouta vejce
nepořídíš. Ty svou cestu vystavuješ na odiv světu, aby sis získal důvěru lidí,
proto tě takový člověk snadno dokáže odhadnout podle tvé fyziognomie. Zkus s
ním přijít za mnou a já mu ukážu.“
[…] – mistr Lie, mistr Hu a šaman
Po této zkušenosti se šamanem mistr Lie uznal, že on sám ještě ani zdaleka
nezačal s opravdovým studiem, a navrátiv se domů, tři roky odtamtud nevyšel.
Vařil na kamnech místo své ženy, krmil prasata tak, jako by hostil lidi, ničemu
ve svém konání nedával přednost před druhým, od broušení a řezání drahých
kamenů se vrátil k surové prostotě (復樸 fù pú). Až posléze stál sám jak
navršený kopec hlíny, uprostřed všech zmatků zůstávaje svůj a v jednotě se vším
setrval do konce.
5
Laozi 28:
Kdo znát svou mužskou stránku, ale drží se své ženské stránky, stane se údolím
podnebesí.
Kdo se stane údolím podnebesí, pravá charismatická síla de se od něj neodloučí,
navrací se do stavu novorozence.
Kdo zná své bílé stránky, ale drží se svých černých stránek, stane se
vzorem pro podnebesí.
Kdo se stane vzorem pro podnebesí, pravá charismarická síla de se [od něj]
neodchýlí, navrací se do stavu bez krajností.
Kdo zná svou slávu, ale drží se svého ponížení, stane se dolinou podnebesí.
Kdo se stane dolinou podnebesí, ten má pravé charismatické síly de dostatek,
navrací se do stavu nevyhraněnosti (復歸於樸 fù guī yú pú).
Pokud se stav nevyhraněnosti rozmělní, pak [ze špalku] vznikne užitný nástroj
(器).
Zhuangzi 7:
Vládcem Jižního moře je Shu, to jest Prudký, vládce Severního moře je Hu, to
jest Náhlý, vládcem Středu byl Hundun, to jest Chaos. Vládcové Hu a Shu se
často scházeli na území Hundunově a tento vládce je vždy skvěle pohostil. I
radili se vládcové Shu a Hu, jak by se svému hostiteli, vládci Hundunovi,
odvděčili za jeho laskavost. A řekli si: „Všichni lidé mají po sedmi otvorech,
jimiž vidí, slyší, přijímají potravu, dýchají, jenom on nemá žádný, pokusíme se
mu je vyvrtat.“
Denně vyvrtali jeden otvor, a sedmého dne Hundun zemřel.
6
Zhuangzi 7:
Nie Que se ptal Wang Nia, čtyřikrát se zeptal a Wang Ni čtyřikrát nevěděl, Nie
Que začal blaženě skákat a hned to běžel povědět mistru Pu’yiovi.
Mistr Pu’yi na to řekl: „To jsi pochopil až nyní? Muž z rodu Youyu se přece
nikdy nemohl rovnat muži z rodu Tai, muž z rodu Youyu v sobě nepřestal chovat
humanitu, jí chtěje působit na lidi, a skutečně měl nad lidmi tu moc, ale
nepřestal lidi peskovat za to, že nejsou takoví, jací mají být; zatímco muž z rodu
Tai spal zdravým spánkem spravedlivých, a když se probudil, byl čilý, považoval
se jednou za koně, jindy za buvola, jeho poznání bylo z hloubi duše upřímné a
bezprostřední, jeho ctnost byla opravdová, ale on nikdy nezačal lidem vyčítat, že
nejsou takoví, jací by měli být.“
Zhuangzi 2:
Zdálo se jednou Zhuang Zhouovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil
motýlem, sám sebou spokojený, dělal co se mu zlíbilo, nevěděl, že je Zhou. Náhle
procitne a ustrne, je Zhou! Neví, zdálo se Zhouovi, že je motýlem, nebo se zdá
motýlu, že je Zhou? Zhou a motýl, přece tu musí být rozdíl! Tomu se říká
proměnlivost věcí!
Zhuangzi 6:
Yan Hui pravil: „Dělám pokroky.“
„Co tím chceš říci?“ opáčil Konfucius.
„Zapomněl jsem na humanitu a povinnosti.“
Konfucius řekl: „To je sice dobře, ale ještě to není to pravé.“
Opět jiného dne se setkali a Yan Hui znovu oznámil: „Udělal jsem další
pokrok.“
„Co tím chceš říci?“
„Zapomněl jsem na obřady a na hudbu.“
„I to je dobré, ale stále to není to pravé.“
Setkali se dalšího dne a Yan Hui řekl: „Udělal jsem další pokrok.“
„Co tím chceš říci?“
„Sedím a prostě zapomněl jsem.“
Konfucius sebou trhl: „Co tím chceš říci, že sedíš a zapomněls?“
Yan Hui řekl: „Spouštím ochablé údy i tělo, propouštím ze svých služeb čivy i
rozum. Tak jsem opustil své tělo a zapudil své vědomí ve veliké jednotě, to je,
čemu říkám, sedím a prostě zapomněl jsem.“
Konfucius pravil: „Jsi-li takto v jednotě se vším a nemáš-li už žádných
náklonností, jsi-li sám tak proměnlivý, že nemáš už nic stálého, pak jsi vskutku
moudrý, moudřejší než já, dovol mi jít za tebou a následovat tě!“
7
無爲 wúwéi = „nedělat nic“, nezasahovat – taoistický ideál lidského jednání
Zhuangzi 7:
Pan Yang Ju navštívil Lao Dana. Řekl: „Slyšel jsem o člověku rychlém jako
ozvěna a silném jako palácový trám, jenž studuje Cestu s tím nejjasnějším
porozuměním věcem a s neumdlévající pílí. Můžeme toho člověka přirovnávat k
osvíceným králům?“
Lao Dan řekl: „V porovnání se světci je to jen otrok a námezdný řemeslník, jenž
vysiluje své tělo a zmáhá srdce. Vždyť jsou to právě znamení zdobící tygra či
leoparda, která k nim spolehlivě přivábí lovce, a je to šikovnost opice a
schopnost psa lovit krysy, která tato zvířata zaručeně přivedou do obojku. Což
se dá něco takového přirovnávat k osvíceným králům?“
Pan Yang Ju znejistěl: „Co tedy můžete říci o vládě osvícených králů?“
„Jak vládli osvícení králové? Svým dílem zasáhli celou zem, a přece se zdálo,
jako by to ani nebyla jejich věc. Svým vlivem zasáhli všechny věci, ale zdálo se,
že lid snad ani neví o jejich existenci. Nikoho nevyzvedali ani nechválili,
nenechávali věci těšit se ze sebe samých, sami stojíce tam, kde je to neměřitelné,
sami putujíce tam, kde není nic.“
Laozi 3:
Nevyzdvihujme nadané, aby lid mezi sebou nesoupeřil.
Neceňme si zboží, které se těžko získává, aby se z lidu nestávali zloději.
Neukazujme to, po čem by se dalo toužit, aby mysli lidu nebyly zmatené.
A tak, když vládli nanejvýš moudří mužové, vyprazdňovali jeho mysl, naplňovali
jeho břicho,oslabovali jeho ambice, posilovali jeho kosti.
Často způsobovali, že lid byl v nevědomosti a bez tužeb, způsobovali, že všeljací
chytráci si opravdu netroufali vyvíjet činnost.
Konali tak, že nic nedělali, ale nebylo nic, co by nebylo v pořádku (為無為， 則
無不治).
8
Lunyu, 15. 5
Mistr pravil: „Pokud jde o ty, kdo aniž by něco dělali, měli vše v pořádku,
takovým byl zajisté Shun! Vždyť co on dělal? Dbal, aby se sám choval se
skromnou zdvořilostí, otočil se tváří přesně k jihu a to bylo vše.“
Hanfeizi 5:
Pokud jde o dao, je počátkem všech věcí a měřítkem toho, co je správné a
nesprávné. Proto řádný vládce pečlivě pozoruje ten počátek, aby chápal zdroj
všech věcí, a stará se o to měřítko, aby viděl zárodky úspěchu a škody.
Osvícený vládce proto zůstává prázdný a tichý a čeká co bude: nechává jména,
aby se sama pojmenovala, záležitosti, aby se samy vyřešily. Díky tomu, že je
prázdný, chápe povahu věcí. Díky tomu, že je tichý, chápe správnost jednání.
Ti, kdo přicházejí s návrhy, sami definují navrhovaný úkol. Ti, kdo mají již
svěřený úkol, sami zodpovídají za jeho realizaci. Když si definice a realizace
odpovídají, vládce nemá proč by do věci zasahoval a pouze nechává věci
projevit jejich povahu.
Proto se říká: „Vládce nesmí nikdy projevit, po čem touží.” Pokud vládce
projeví, po čem touží, jeho ministři se mu budou [podle toho] snažit vlichotit.
„Vládce nesmí projevit své myšlenky”. Pokud vládce projeví své myšlenky, jeho
ministři budou měnit své názory [podle toho].
Proto se říká: „Skryj, co máš rád i co nemáš rád, a tvoji ministři projeví svou
pravou barvu. Skryj své předsudky i svou inteligenci a tvoji ministři se budou
starat pouze o své vlastní úkoly.
Hanfeizi 7:
Moc si nepřeje být viděna, je nenápadná a nekoná (wuwei). Konkrétní úkoly
jsou rozděleny na všechny strany, zatímco klíč ke všemu zůstává ve středu.
Světec pevně drží klíč, zatímco ze všech stran přicházejí vykonat práci. Prázdný,
vyčkává, a ostatní pro něj pracují. […] Neboť pro každou věc je vhodné něco
jiného, každá surovina má své uplatnění. Pakliže vše je na svém místě, vládce
nemusí konat (wuwei): Nechává kohouta hlídat noc a kočku posílá chytat myši.
Pakliže využívá rozmanité schopnosti každého jednotlivce, vládce nemusí sám
nic konat. Naopak když se vládce něčím sám zabývá, pak není dílo vykonáno, jak
má být.
9
Dílo Zhuangzi:
3 díly:
1) Vnitřní kapitoly (1-7)
2) Vnější kapitoly (8-22)
3) Různé kapitoly (23-33)
Textové vrstvy: (dle A. C. Grahama)
1) „Zhuang“ – 1-7, „Zhuangovi následovníci“ – 17-22 (autentické jádro díla)
2) „primitivista“ – 8-10
3) „eklektici – zbytek
Primitivista:
Kůň má kopyta, kterými našlapuje na jinovatce nebo na sněhu, má srst, která ho
chrání před větrem a chladem, spásá trávu, pije vodu, zvedá nohy a cválá po
stepi – to vše je pravá přirozenost koně. Nejhonosnější paláce s prostornými
komnatami mu nejsou k ničemu.
Až přišel Bole a prohlásil: „Já umím zacházet s koňmi.“ Opálil jim hřívy, ořezal
kopyta, ryl jim do kůže a cejchoval je; na hlavu jim nasadil chomout, za nohy je
přikoval ke sloupům koníren; a tak z každé desítky koní dva až tři uhynuli. Držel
je o hladu a žízni, nutil je do klusu či cvalu, jeho drezúra jim přinášela jen
samou trýzeň, jak je škrtily ozdobné otěže, jak je poháněl strach z jezdeckého
bičíku; víc než polovina koní uhynula.
Stejně tak hrnčíř prohlásí: „Já umím zacházet s hlínou, já vím, jak okrouhlé
padne kružidlu, jak hranaté padne úhelníku.“
A prohlásí tesař: „Já umím zacházet s dřevem, já vím, jak křivé padne háku, jak
rovné padne šňůře.“
Ale co přirozenost hlíny a dřeva, copak ta se snad chtěla vejít do všech těch
kružidel, úhelníků, háků, šňůr? Přesto přese všechno pokolení za pokolením
vyhlašuje, že to byl Bole, kdo uměl dokonale zacházet s koňmi, že to byli mistr
hrnčíř a mistr tesař, kdo uměli mistrně zacházet s hlínou či dřevem!
10
Já si myslím, že s dokonalým zacházením s podnebesím se to má docela jinak!
Trvalou přirozeností lidí je, že se šatí tím, co ušijí, živí se tím, co sklidí, čemuž se
říká společná síla. Zachovat tuto jednotu, nevybočovat z ní, nazveme nebeskou
svobodou. V dobách, kdy jim byla ještě vlastní společná síla, se lidé pohybovali
pokojně a hleděli zpříma. Přes hory ovšem tenkrát ještě nevedly stezky a
chodníky, vodní hladiny nekřižovaly lodě a řeky nepřetínaly mosty, deseti tisíce
věcí žily pospolu a nepřestaly tíhnout ke svým krajům; ptáci a zvířata žili v
hejnech a stádech, i trávy a stromy rostly pohromadě. Lidé si mohli chytit kterékoli
zvíře a svézti se na něm, mohli si přitáhnout kteroukoli větev s ptačím
hnízdem a nahlédnout do něj.
V dobách, kdy jim byla ještě vlastní společná síla, lidé žili pospolu se zvěří,
byli jedna rodina s deseti tisícem věcí; koho by vůbec napadlo, že se lidé dělí na
vznešené a nízké. Všichni si byli rovní ve své nevědomosti a tak se
nezpronevěřovali společné síle, prostí sobeckých zájmů sdíleli, čemu se říká
prostá nerozdělenost! V této prosté nerozdělenosti se prosazovala přirozenost
lidu!
Načež dorazili mudřeci, pinožili se za humanitou a klopýtali za spravedlivostí;
tehdy podnebesí prvně upadlo do nejistoty. Všechny zahltili hudbou a zahrnuli
obřady; tehdy se podnebesí začalo rozdělovat. Kdyby nechali prostý kmen
nedotčený, vznikly by obětní poháry? Kdyby nechali nedotčený surový nefrit, kde
by se vzaly šperky? Kdyby nerozkotali cestu a její sílu, kde by se vzala jaká
humanita a spravedlivost? Kdyby se lidé neodcizili svým přirozeným cítěním, k
čemu by jim byla hudba a obřady? Kdyby se nemíchalo patero barev, kdo by
měl potřebu nosit ornament? Kdyby se nemíchalo patero tónů, kdo by dal na
šest hudebních pravidel? Zničení surového kmene kvůli zhotovení nějakého
náčiní, to je tesařova vina. Rozkotání cesty a zničení síly kvůli nějaké humanitě
a spravedlivosti, to je vina mudřeců.
Kapitola 33:
Přehled soudobého myšlení; Lao Dan a Zhuang Zhou zvlášť.